Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

1. kapitola

Rok šestý, Velikonoce

 

Zato Moody a profesorka McGonagallová při svých hodinách zaměstnávali studenty až do poslední chvíle, a Snape by spíš přijal Harryho za vlastního, než aby jim při vyučování dovolil hrát hry.

                                                                                    Harry Potter a Ohnivý pohár

 

„Tady máš, Harry,“ řekla Hermiona a vracela mu zpět esej z lektvarů. „Jen dvě věci by měly být jinak. Nemyslím, že kančí zuby ve druhé části jsou správně, ani medovice v závěru.“

Harry pohlédl na pergamen.

„Díky,“ řekl a vytáhl učebnici. Opravdu to chtěl udělat. Byl v pokušení rozhodnout se přestat bojovat s myšlenkou, potěšit Snapea tím, že by našel nějakou chybu v jeho eseji. Povzdechl si a nalistoval příslušnou kapitolu. V šestém ročníku byly lektvary zajímavější, než v předchozích letech, ale i mnohem těžší.

„Dáš si čaj?“ zeptal se ho Ron.

„Díky.“ Ani nevzhlédl.

„Měl jsi to udělat jako já, a nebrat si letos žádné nepříjemné předměty,“ upozornil ho Ron, už asi po sté.

„Zkoušky jsou za chvíli, pak to na nějakou dobu bude o něco lehčí,“ řekla Hermiona, sbalila knihy a odložila je. Protáhla se, posadila se zpět na židli a zírala do ohně, zatímco Ron a Harry dokončovali své úkoly.

 

*****

„Odevzdejte své eseje,“ řekl Snape třídě, když vešel druhý den ráno do sklepení. Podíval se na studenty a ti mlčky poslechli. „Dnes a po dobu, která zbývá do prázdnin, se budeme věnovat lektvarům založeným na lišejnících. Jedná se o unikátní věc, protože lišejníky pomáhají slučovat klíčové složky lektvarů. Je to časově náročné, protože lišejníky jsou citlivé na eutrofizaci[1]. Takže postup nelze urychlit.“

Přešel do přední části třídy.

„Kdo mi může vyjmenovat tři hlavní druhy lišejníků používaných pří výrobě lektvarů?“ Hermiona se spolu s jedním Havraspárcem přihlásila. „Pane Pottere?“ lehkomyslně se zeptal profesor, přestože Harry měl ruce pevně sevřené pod lavicí.

Harry si pročistil hrdlo, snažil se vybavit vzpomínky na to, co četl. „Provazovka, plicník lékařský, terčovka… bublinatá.“

„Hm, blízko, pane Pottere, ale není to úplně správně,“ posmíval se profesor.

Harry si promnul krk. Dean se k němu naklonil.

„To bylo dost dobrý i jako odpověď od Zmijozela,“ šeptl.

„Nebelvír ztrácí pět bodů za vyrušování, pane Thomasi,“ komentoval to Snape, mávl hůlkou směrem k tabuli, kde se objevily pokyny pro dnešní lektvar. Dlouho hleděl na Harryho a Deana, zda se odváží si stěžovat. Harry sklonil hlavu a přepsal pracovní postup do svého sešitu, zamračil se.

„Hmf…,“ mumlal Snape, možná doufal, že se budou rozčilovat.

„Další čtyři pravidla,“ bědoval tiše Harry. „To ať radši Voldemort zjistí, že je špion, než tohle.“

„Harry!“ šeptla zhrozeně Hermiona.

 

*****

„Pojedeš k nám na Velikonoční prázdniny, že jo, Harry?“ zeptal se Ron, když šli na konci dne do nebelvírské věže. „Opravdu už potřebuju odpočinek.“

„Nemyslím, že mi to Brumbál dovolí,“ řekl znechuceně Harry, hlídal, aby si nepřišlápl okraj svého hábitu. „Myslím, že moje možnosti jsou buď zůstat tady, nebo jet k Dursleyovým. Není těžké se rozhodnout, to mi věř.“

„Chceš, abych tu taky zůstal?“ navrhl Ron, když stoupali po schodech.

„Měl bys jít navštívit své rodiče. Jsem si jistý, že tě chtějí vidět,“ řekl trochu unaveně Harry.

„Tebe chtějí taky vidět,“ poukázal Ron.

„Řekni jim, ať přesvědčí Brumbála, že je to u vás bezpečné,“ poradil mu s malou nadějí Harry.

„Co kdybych tady dva dny zůstal a pak jel domů? Další vlak z Prasinek jede v neděli.“

„Dobře, Rone. Trávíme spolu sice každý den, ale zdá se, že to funguje,“ řekl Harry.

„Pošlu rodičům sovu s prosbou,“ řekl vzrušeně Ron.

„Já bych tady taky ráda zůstala, kluci,“ vzdychla Hermiona, „ale moji rodiče pozvali na nedělní večeři babičku s dědou, chtěla bych být doma včas.“

„Oceňuji, že nad tím přemýšlíš, Hermiono,“ řekl Harry. „Ale my budeme v pořádku. Jen tady prostě budeme sedět a nebudeme nic dělat… Vychutnáme si každou minutu.“

„Každou minutu kouzelnických šachů,“ řekl vychytrale Ron. „Budeme hrát každou chvíli.“

„Možná jednu hru, Rone. Mé ego jich víc nesnese.“

„Ach, tvé ego, pane Hrdino, bude v pořádku, i když prohraješ deset her za sebou,“ odfrkl si Ron.

 

*****

Velikonoční prázdniny na hradě v podstatě začaly dle očekávání.

„Nepůjdeme ven na hřiště zahrát si famfrpál?“ zeptal se Ron.

Harry se usadil v prázdné společenské místnosti, nohy položil na jeden z nízkých stolků.

„Chtěl jsem dělat nic.“

Ron ho zatáhl za ruku. „Tak pojď. Potřebuješ trochu sluníčka, jsi skoro stejně bledý jako já.“

S košťaty v rukách vyšli na trávník. Stíny mraků se přesouvaly po zelené trávě, která se vlnila ve větru. Z famfrpálové šatny si vzali camrál. Jakmile vzlétli, studený vítr zmrazil Harrymu ruce, rukavice si samozřejmě zapomněl.

„Přihraj,“ vykřikl Harry, letící vpředu. Ron létal z jedné strany na druhou kolem brankových tyčí a snažil se camrál odrazit.

„Špatná rána,“ stěžoval si Ron, když byl nucen sbírat camrál z trávníku. Hodil míč zpět přesně v okamžiku, kdy to Harry nečekal.

„Ukaž se,“ vykřikl Harry. Líně odehrál zpátky.

„Podívejme se, kdo to promluvil!“ zasmál se Ron. Vynaložil velké úsilí letící camrál odrazit a koštětem jej vyslat zpět k Harrymu.

„Pěkná rána,“ zvolal Harry, a chytil camrál dřív, než mohl spadnout na zem. „Zkusím to taky.“ Snažil se soustředit. Vyhodil camrál rovně vzhůru a otočil koště k jedné straně, pak rychle k druhé. Opřel se do míče zadním švihnutím a odeslal ho do stromů. „Ugh, dojdu pro něj,“ řekl.

Ron se smál a Harry přistál na okraji lesa. Seskočil z koštěte a vstoupil do tmy. Ron udělal několik obratů před brankářskými tyčemi. „Potřebuješ ho pomoc najít? Mohl by být ve větvích, je lehký,“ křikl. Letěl nízko nad vrcholky stromů, aby se po Harrym podíval. „Harry?“ zeptal se o chvíli později, když nedostal žádnou odpověď.

Ron se ihned spustil na zem tam, kde viděl Harryho koště. „Harry!“ křikl nahlas. Pohledem začal pátrat mezi stromy, potom si však uvědomil, že je oslněný sluncem a v temném lese takhle nic neuvidí. „Harry!“ opět zavolal. „Odpověz mi, jestli je to nějaký vtip, tak tě zabiju.“

Odpovědí mu byl jen vánek šumící v listoví. Ron sedl na své koště, znepokojeně proletěl kolem hradu až k Hagridově boudě.

„Hagride!“ zabouchal na dveře.

„Co se stalo,“ zeptal se Hagrid, ošetřoval zrovna dýně za boudou.

„Harry šel do Zapovězeného lesa pro camrál a neozývá se mi,“ vyhrkl ustaraně Ron, cítil se trochu hloupě.

„Proč tam, kruci? Jsou tam divoký zvířata,“ zlobil se Hagrid, zavolal: „Tesáku!“

„Není to daleko, jen u krajních stromů,“ tvrdil Ron a snažil se držet krok s Hagridem. „Zabiju ho, jestli je to jenom vtip.“

Jak se přiblížili k okraji lesa, řekl Ron: „Támhle je jeho koště.“ Ron se trochu uklidnil, alespoň že to je stále tady.

Jak vstupovali do lesa, Tesák je vedl. Když se jejich oči přizpůsobily lesnímu šeru, rozhlédli se. „Harry!“ zavolal hlubokým hlasem Hagrid. Lovecký pes zavětřil, pod jedním stromem začal hrabat a poštěkával.

„Co je?“ zeptal se Ron, stoupl si blíž k Hagridovi.

„Tesáku?“ zeptal se Hagrid. Pes začal hrabat ještě usilovněji, stále větřil jako předtím. „Viděl jsi tady někoho, Rone?“

„Ne,“ odpověděl Ron sklíčeně. „Harry přistál tady. Já jsem se ještě proletěl kolem brankových tyčí a pak sem se ho šel zeptat, jestli třeba nepotřebuje pomoc pro případ, že se mu camrál zasekl na stromě. Neodpověděl.“

„Tesáku?“ zopakoval Hagrid. Pes vyhrabal z listí camrál. „To je to, co hledal?“ zeptal se Rona a vzal míč Tesákovi z tlamy.

„Ano,“ řekl Ron a hlas se mu zlomil.

„Nejlepší bude jít do hradu. Tak pojď.“

„Kde je?“

„Právě teď je čas jít, myslím.“

„Hagride?“ ozval se dotčeně Ron.

 

*****

„Co se stalo?“ zeptal se prudce Brumbál, když mu Hagrid řekl, že Harry zmizel. Ron znovu odvyprávěl svůj příběh, snažil se to podat co nejpřesněji.

„Mrzí mě to, pane. Myslím, že…,“ smutně se zamračil.

„Hagride, odveď pana Weasleyho do nebelvírské věže, počkám tady.“ Zamyslel se. „Budu tě muset poslat vyjednávat s kentaury, myslím,“ řekl.

„Ne! Chci pomoct!“ vykřikl Ron.

„Obávám se, že na to není čas, pane Weasley,“ řekl Brumbál, tvářil se nepřístupně. Odvrátil od nich tvář.

Ron stoupal po schodech za Hagridem.



[1] Pochod nadměrného obohacení půdy nebo vody živinami, především fosforečnany a dusičnany.

Poslední komentáře
15.08.2019 14:49:10: Vypadá to dobře ty dva když zůstanou sami tak je to většinou prušvch.smiley${1}
03.07.2019 23:00:46: tak jak se to vyvrbí? kluci jsou jen hloupí, neměli nikam chodit. Stačilo by jedno kouzlo Accio a by...