Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

10. kapitola

Prosba

 

Harry několik příštích dnů prozkoumával hrad. V podkroví našel velkou dřevěnou bednu plnou modrých netopýrů, přemýšlel, jestli o tom má někomu říct, například Hagridovi, ale pak si uvědomil, že poslední dobou Hagrid vypadá neuvěřitelně šťastně, takže je pravděpodobně zodpovědný za to, že tam ti netopýři jsou. Také objevil tajnou chodbu, která nebyla na Pobertově plánku. Vedla ze šestého patra, po starém schodišti a úzkým tunelem ke třídě obrany proti černé magii. Jeden z panelů uprostřed zadní stěny se dal otevřít jednoduchým odemykacím kouzlem. Harry nevěděl, k čemu by se tahle chodba dala využít. Uzamkl panel vlastním, mnohem lepším, zamykacím kouzlem a opustil místnost.

Donutilo ho to ale vytáhnout Pobertův plánek a pokusil se ho upravit. Jeho otec ho dokázal vytvořit, když chodil do školy; Harry jistě dokáže na to kouzlo přijít, když bude mít dostatek času. A času měl spoustu. Napsal Hermioně a pak uvažoval, jestli by Fred s Georgem také neměli nějaký nápad kde začít.

Zatímco čekal na odpovědi, šel do knihovny a studoval. Zmeškal večeři a tak zjistil, co se stane, když se neukáže u jídla. Dveře do knihovny se otevřely a profesorka Prýtová dovnitř strčila hlavu, pak se zarazila a došla až k němu. „Pane Pottere, tady jste.“

Harry chvíli vypadal, jako by nevěděl, co se děje.

„Zajímalo by nás, kde jste byl celou dobu, nepřišel jste na večeři.“

Harry se překvapeně podíval na hodinky. „Ztratil jsem přehled o čase, madam,“ vysvětlil.

„Dobře,“ uklidnila se, když to slyšela. „Dobře, pokračujte. Ach, určitě víte, jak se dostat do kuchyně, budete-li mít hlad.“

„Ano, děkuji.“

Usmála se na něj a odešla. Harry se vrátil ke čtení velmi zajímavé knihy o kouzlech na změnu pergamenu. Nezjistil nic o mapách, ale začínal si myslet, že podle téhle knihy vytvořil pravděpodobně Tom Raddle svůj deník.

Harry rozsvítil lampičku a pokračoval ve čtení. Musel si přivolat lampičky z ostatních stolů; vypadalo to, že o co jasněji viděl ve dne, o to těžší pro něj bylo číst v noci.

„Zajímavé čtení, Harry?“ zazněl Brumbálův hlas ze tmy. Neslyšel ho přicházet.

„Ano, to je,“ Harry se zahleděl na dost značnou hromádku knih před sebou. Nemohl předstírat, že si čte jen tak.

Brumbál k němu přistoupil, pohlédl mu přes rameno a zadíval se na něj přes své půlměsícovité brýle. „Hm.“

„Byl jsem zvědavý, jak Tom Raddle vytvořil ten deník,“ řekl Harry.

„Chceš si vytvořit vlastní?“ zeptal se Brumbál přívětivě.

Harry se zlehka zasmál. „Ne, pane. Jen jsem byl zvědavý.“

„No, Harry, máš prázdniny, a můžeš jít spát, kdy budeš chtít, ale vzhledem k tomu, že chlapci tvého věku by neměli být vzhůru dlouho do noci, mohl by ses pokusit jít do postele v nějakou přijatelnou dobu.“

Harry se podíval na hodinky. Bylo po jedenácté. „Ano, pane.“

Brumbál poplácal Harryho po rameni a odešel. Ještě dlouho poté, co se za ním zavřely dveře, Harry cítil na rameni místo, kde se ho starý kouzelník dotkl.

S nespokojeným pocitem knihy úhledně urovnal, a dal na ně lísteček pro madam Pinceovou.

Tu noc spal dobře a vzbudil se s dobrým pocitem. Nerad si bral lektvar každý večer; přišlo mu to, jako kdyby podváděl. Četba do vyčerpání vypadala jako dobrá náhražka.

 

*****

Harry přestal experimentovat s Pobertovým plánkem; měl obavu, aby ho svými pokusy nezničil. Potřeboval vymyslet, jak by vytvořil nový a to vyžadovalo o hodně víc studia, potřeboval přestávku. Znuděně se vydal dolů do sklepení, aniž by uvažoval o tom, kam jde.

Snape vařil nějaký lektvar ve své laboratoři. Bylo to cítit jako citróny. Harry zaklepal na zárubeň, když to vypadalo, že tím nic nepokazí. Nemyslel si, že by byl dobrý nápad Snapea překvapit, přestože, jak mu došlo, nikdy neviděl, že by se to stalo.

„Pottere,“ řekl Snape místo pozdravu.

Navzdory jeho učitelskému tónu to znělo jako pozvání. Harry vešel dovnitř a zadíval se do kotlíku. Jemný perlový prach se sypal do kotlíku souvislým proudem a tekutina vřela. Rychle měnila barvu na růžovou.

„Co to je?“ zeptal se Harry.

„Beztvarý roztok.“

„Aha.“ Byla to jedna ze složek do lektvaru, který vařili koncem školního roku.

Harry zvažoval, jestli by se neměl Snapea zeptat, jestli něco neví o kouzlech měnících pergamen, ale rozhodl se, že ne. Snape kdysi viděl Pobertův plánek a ten ho urazil. Mohl by si uvědomit, proč se na to Harry ptá. „Máte hodně práce,“ snažil se navázat rozhovor.

„Mám několik lektvarů, které bych chtěl uvařit, když to vypadá, že budu trávit léto tady.“

„Normálně byste tu nebyl?“ zeptal se Harry.

„Samozřejmě, že ne. Můžeš si hrát na to, že je škola tvůj domov, ale já ne.“

Harry zúžil oči. „Nehraju si. Nemám jinou možnost.“

„Každý má možnost volby,“ prohlásil Snape, vytáhl měchačku z kotlíku a otřel jí hadrem.

Harry se zamyslel. Uvažoval, zda by mohl za svůj domov považovat Doupě. Weasleyovi ho v minulosti několikrát zvali. Nikdy u nich ale nebyl déle, než dva týdny, takže se to vlastně nedalo počítat. Možná Grimmauldovo náměstí, kdyby nebylo prodáno nějakému kouzelníkovi z Edinburghu, kterému se dodneška nepodařilo zbavit se obrazu madam Blackové. Odmítal považovat za svůj domov Zobí ulici. Cokoliv jiného by bylo lepší.

„Vypadá to, že ses nad tím zamyslel,“ poznamenal Snape.

Harry zvedl oči od hořáku pod kotlíkem, na který se zahleděl. „Ano, pane,“ souhlasil a cítil se prázdný. Zamyšleně zamířil ke dveřím.

„Pottere,“ řekl Snape a zastavil ho tím. Když se Harry otočil, zeptal se: „Stále máš noční můry?“

Harry přikývl.

„Už nemáš lektvar?“

„Neužívám ho každou noc,“ vysvětlil Harry.

„To je, samozřejmě, tvoje volba,“ řekl Snape.

 

*****

Harry té noci seděl v posteli a jezdil prstem po Pobertově plánku. Zíral na něj už po tolikáté, že znal úvod nazpaměť. Bylo tam uvedeno, Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák. Pomyšlení, že se Pettigrew kdysi plánku dotýkal způsobilo, že se Harry cítil špinavý. Ale také patřil jeho otci a to ho donutilo potlačit touhu ho zničit. Tichošlápek a Dvanácterák už mu nemohli pomoci, ale Náměsíčník by mohl.

Srdce se mu rozbušilo rychleji, vytáhl pergamen a brk a napsal dopis Lupinovi. Neviděl svého bývalého profesora od Voldemortova pádu. Měl mu toho hodně co říct a tak byl dopis už pěkně dlouhý, když se dostal k zakreslení nové tajné chodby do Pobertova plánku. Vzhledem k tomu, že Hedvika s ním teď bydlela v ložnici, mohl dopis odeslat hned. Hedvika ho přátelsky klovla, když jí postavil na okno. Předpokládal, že to bylo proto, že ráda nosila poštu v noci.

Odpověď přišla v poledne příštího dne. Při pohledu na zpáteční adresu Harry dopis schoval, nepotřeboval, aby mu někdo četl přes rameno o Pobertově plánku. Rychle se najedl a zamával Hagridovi když odcházel, hlavně proto, aby si nikdo nemyslel, že má špatnou náladu.

V ložnici dopis otevřel. První odstavec byl plný chvály na Harryho úspěch s Voldemortem. Lupin psal, že pracuje na částečný úvazek pro Gringottovi, ale nemohl mu sdělit, co přesně dělá. Pak mu popsal všechno, co věděl o Plánku, vypadalo to, že ho potěšilo, že to může udělat. Připojil celý seznam knih, které bude Harry potřebovat a omlouval se, že je nemůže projít s ním.

Harry si znovu přečetl dopis, pak napsal další, ve kterém se ptal, jestli je snadné plánek poškodit, kdyby na něm pracoval, nebo by měl raději vytvořit svůj vlastní. Lupin tvrdil, že jeho otec i Sirius by byli nadšeni, že chce doplnit něco, na čem oni pilně pracovali a způsobil tím, že se Harrymu svíralo srdce, když psal odpověď.

S hlubokým povzdechem poslal Harry Hedviku zpátky. Pak si lehl a zíral na závěsy kolem své postele až do pozdního odpoledne.

Nakonec se se seznamem knih vydal do knihovny. Našel správné knihy, ale ne potřebné kapitoly. Usadil se u stolku čelem k hodinám, aby zase nezmeškal večeři.

 

*****

„Stěhujete se?“ zeptal se Harry o několik dní později profesora Snapea, když ho potkal, jak levituje kufry chodbou ve čtvrtém patře. Ihned si na svou otázku odpověděl. „Á, Brumbál vás konečně nechá učit obranu.“

Snape se na něj nepodíval, ani to nijak nekomentoval. Harry jen pokrčil rameny. „Myslím, že Hermiona bude zklamaná.“ Sledoval, jak Snape odnáší prázdný kufr zpátky do sklepení. „Myslíte, že to vydržíte víc než jeden rok?“ zeptal se Harry nevinně.

„Mám to v plánu,“ odpověděl Snape.

Harry musel přidat, když s ním chtěl udržet krok cestou po schodech. „Jste dobrý učitel obrany?“ zeptal se se zájmem. „Potřebuji dostat dobrou známku z OVCÍ.“

„K čemu ji potřebuješ? Postavení největšího přemožitele černokněžníků ve vesmíru nevyžaduje OVCE,“ prohlásil Snape přímo.

Harry se zamračil. „Ne, ale bystrozorský kurz ano.“

Došli do sklepení. Snape vstoupil do pracovny a otevřel kufr před knihovnou. Harry si prohlédl nízkou skříňku u zdi. Bublala na ní celá řada kotlíků. „Jste hodně zaměstnaný, profesore.“

„To jsou lektvary do školního skladu, jejichž příprava trvá velmi dlouho. Ve školním roce je obtížné je uvařit; něco nebo někdo,“ ušklíbl se, „je zcela určitě poškodí.“ Zabalil zbytek knih a přesunul se k další polici. Snadno rozbitné předměty nejprve zabalil do hadrů, než je umístil do kufru na knihy.

„Mlžný lektvar?“ zeptal se Harry, když sledoval zlatavou kapalinu vířící v měděném kotlíku.

„Ano,“ odpověděl Snape maličko překvapeně. Nenápadně sledoval, jak Harry obchází kotlíky a do každého nakukuje,

Zvuk spěšných kroků je donutil otočit hlavy ke dveřím. Trelawneyová, zahalená v průsvitných šátcích, se bez dechu zastavila ve dveřích. Když uviděla Harryho, usmála se na něj a urovnala si šátek na krku. „Severusi,“ řekla přátelským hlasem a zlehka se opřela o zárubeň, „potřebují tě nahoře.“ Snape k ní vykročil a po krátkém zaváhání se kolem ní protáhla a odešel. „Jak se máte, Harry?“ zeptala se, jako by mluvila se sousedem přes plot.

„Dobře, profesorko,“ odpověděl Harry opatrně.

Nadechla se a letmo se rozhlédla po místnosti. „Nemohu se dočkat, až dorazí nový profesor lektvarů. Vy taky? Jmenuje se Greerová.“

„Je tak příjemná jako profesor Snape?“ zeptal se Harry.

„Hm,“ řekla přemýšlivě a zasmála se jako malá holčička. „To je dobré. Mám pocit, že je o trochu lepší.“

Harry měl vždycky trochu strach, že by mu mohla kdykoliv začít něco předpovídat. Zvlášť když spolu byli sami.

„No, myslím, že se uvidíme u oběda. Zatím se mějte.“

Harry si oddechl a zavrtěl hlavou. Vedle dalšího kotlíku ležela otevřená kniha. Harry si přečetl pokyny a zadíval se na lektvar. Další krok vyžadoval přidat lipovou kůru. Byla připravená v malém košíku vedle. Měla být přidána, jakmile bude lektvar čirý. To teď opravdu byl, Harry si tím byl jistý. Chvíli poslouchal, ale žádné kroky neslyšel. Pokrčil rameny při pomyšlení, že by byl lektvar pokažený, kdyby si toho nevšiml, a tak přidával kousky kůry jeden po druhém, přesně tak, jak to bylo napsané v knize.

 

*****

„Opravdu to nic není,“ říkal Brumbál právě když Snape vstoupil do Velké síně. McGonagallová pomáhala řediteli vstát. „Jen jsem se zamotal.“

Snape přeběhl místnost a podepřel Brumbála z druhé strany. „Ošetřovna?“ zeptal se Snape své kolegyně.

„Opravdu, musím trvat na tom, že to nic není,“ řekl Brumbál.

„Ano,“ odpověděla McGonagallová Snapeovi energicky.

 

*****

Na hladině se proplétaly temně smaragdové květy šířící se od přidané kůry. Byly to nádherné barvy. Harry ztlumil hořák, jak říkal návod a přečetl si další krok. Směs se měla zahustit dřív, než bude schlazena. Harry se uvědomil, že ví, co to je. Byla to mast na hmyzí kousnutí, kterou mívala Pomfreyová v malé plechové krabičce. Harry se rozhlédl po policích a nenašel žádnou želatinu, agar[1], ani nic podobného. Přísady byly přemístěny, takže se v nich nevyznal.

Podíval se do skříně, která vypadala nedotčeně. Na vrchní polici stála zaprášená sklenice tapiokových kuliček[2]. Stále neslyšel žádné kroky, vzal si tedy čistou třecí misku s tloučkem a rozdrtil hrst kuliček na jemný prášek, který vmíchal do chladnoucí kapaliny. Zarazil se, když to začalo houstnout a vzpomínal, jak mast vypadala, předpokládal, že to po vychladnutí zhoustne ještě víc.

Přenesl kotlík na pracovní stůl a slabě se na něj mračil. Nemohl to tu nechat jen tak. Přestože si byl jistý, že když to nechá v kotlíku, bude to moci být znovu zahřáto a rozděleno do krabiček, to, že práci nedokončil, mu vadilo. Hledal nějaké plechové krabičky se šroubovým uzávěrem, takové, jaké používala Pomfreyová. Vedlejší dveře do skladu byly pootevřené, to se Snapeovi nepodobalo. Harry do skladu nahlédl a uviděl to, co hledal mezi filtračními papírky a prázdnými lektvarovými lahvičkami.

Použil hadr, aby si nespálil ruce a rozlil zelenou šlichtu do čtyř plechovek, nechal je vychladnout na pracovním stole. Zíral na jejich lesklý, jakoby diamantový povrch a čekal.

 

*****

„Co se stalo?“ zeptala se Pomfreyová, když všichni tři vstoupili na ošetřovnu, následováni profesorkou jasnovidectví.

„Kolegové přehánějí,“ řekl Brumbál a posadil se na postel. „Byla to jen malá nevolnost.“

„Omdlel,“ dodala McGonagallová.

Trelawneyová si stoupla do nohou postele a cinkaly na ní korálky, jak přešlapovala z nohy na nohu.

„No, myslím, že tu zůstanete přes noc, profesore,“ řekla Pomfreyová, když kontrolovala jeho puls.

Brumbál je poctil káravým pohledem, ale ustoupil.

 

*****

Harry usoudil, že plechovky už jsou dost studené. Otřel jejich okraj hadrem a sledoval, jak se obsah pohybuje.

„Pottere?“ řekl Snape jakmile vstoupil do dveří. Jeho pohled se přesunul z prázdného místa na skříňce k pracovnímu stolu. Se staženým obočím přistoupil ke stolu a prohlédl si plechovky. „Hm, co jsi použil pro zahuštění?“

„No,“ ošil se Harry. „Nemohl jsem nic najít, tak jsem použil tapioku.“ Ukázal na vysokou skříň. Snape si znovu prohlížel mast a Harry rychle dodal: „Myslel jsem, že to spolu nebude reagovat.“

Snape ho přejel temným pohledem. „Ano. Vypadá to, že to má i lepší barvu.“ Položil plechovku na stůl a zavřel ji. Harry čekal, že na něj začne křičet. Protože nic takového nepřišlo, zavřel i ostatní plechovky. Když utíral víčka, Snape řekl: „Nudíš se, Pottere?“

Harry úlevně polkl. „Jo, myslím, že jo.“

Snape přešel ke svému kufru. „Mnohé z lektvarů jsou poměrně jednoduché, pokud bys opravdu chtěl pomáhat.“ Harry se rozzářil. „Pokus se být šikovnější, než jsi při vyučování.“

„Když nade mnou nebudete stát a čekat na nějakou chybu…,“ poznamenal Harry a hned zatajil dech.

Snape vzhlédl. „Tím se vysvětluje tvůj mimořádný výkon u NKÚ.“

„Ano.“

 

*****

„Kde je Brumbál?“ zeptal se Harry u oběda.

„Potřeboval malou dovolenou,“ odpověděla McGonagallová.

„To by si jí měl užít,“ řekl Harry, když si pokládal plátek masa na chleba.

„Ano,“ řekla McGonagallová důrazně, a znělo to, jako by přesvědčovala sama sebe.

Harry se dlouho díval na svůj sendvič, než se natáhl pro křen.

 

*****

„Paní profesorko, mohu s vámi mluvit?“ zeptal se Harry, když zaklepal na zárubeň dveří jejího kabinetu.

Byla zaměstnána tříděním velkého množství pergamenů. „Samozřejmě, pane Pottere. Pojďte dál.“

Harry se posadil na židli u zdi. Nad jeho hlavou, v kleci, pobíhaly myši. Chtělo se mu křičet, ale zarazil se, zhluboka se nadechl a zeptal se: „Obvykle tady teď nikdo není, že?“

Povzdychla si. „Ne. Obvykle ne.“

Harry schlíple řekl: „Mám špatný pocit z toho, že jste tu všichni zůstali kvůli mně.“

„Harry,“ řekla ostře. „Já se omlouvám za to, co jsem neudělala předtím. Tohle opravdu není žádný problém. Byli bychom mnohem více zaměstnaní a žili bychom ve velkém stresu, kdybyste nás nezbavil Voldemorta. Kdybychom na to jen na okamžik zapomněli a naznačili vám, že jste pro nás břemenem, byli bychom hodně špatní.“

Harry se mračil a zíral jí na nohy.

„Naznačil vám snad někdo něco takového? Profesor Snape?“ zeptala se podezíravě

„Ne, madam. Vypadá to, že je šťastný, že se stěhuje.“

„Ano, to si dovedu představit,“ srovnala sloupec dokumentů, který se chystal sklouznout ze stolu. „Já si připravuji to, co bych musela připravit před začátkem roku stejně. To co udělám teď, nebudu muset dělat později. Očekávám, že se ministerstvu podaří pochytat zbývající smrtijedy co nejdříve a pak si všichni budeme moci dělat to, co budeme chtít. Pokud ne, půjdu je pochytat sama.“

„Mohu vám pomoct?“ zeptal se dychtivě.

„Harry, už jste udělal všechno, co jste mohl. Teď odpočívejte.“

Harry si povzdychl a cítil, jak ho zdi hradu svírají.

 

*****

Harry strávil zbytek dne nad svými poznámkami. Připravil si kousek pergamenu na kouzla, která našel v jedné z knih. Nemohl se rozhodnout, co přesně by chtěl, aby pergamen dělal. Malá slovní hříčka, která aktivovala plánek, se mu líbila, ale potřeboval složitější kouzlo, které by se postaralo o řadu drobných detailů. Povzdychl si. Našel knihu, která popisovala, jak pracuje výsledková tabule při Světovém famfrpálovém utkání, ale problém byl s neustálou aktualizací všech míst. Harry potřeboval něco, co by pracovalo bez dalších zásahů.

Na volný list papíru nakreslil Hedviku v několika pozicích. Nadechl se a použil kouzlo, aby obrázky překopíroval na pergamen. Pak hůlkou klepl na pergamen a řekl: „Hedvika.“ Vypadalo to, že obrázek zmizel. S frustrovaným povzdechem si znovu přečetl své poznámky a přál si, aby tu byla Hermiona. Možná, že by ho mohl přijít navštívit Lupin, aby mu ukázal co a jak, pomyslel si, když vytáhl další poznámky s hromady, zatlačil si brýle na nos a začal je studovat.

Když si znovu pročetl text a několikrát si vyzkoušel kouzlo, dávalo mu to větší smysl. Pomyslel si, že by měl vydržet a číst, dokud tomu rozumí. Pro jeho otce to muselo být jednodušší, měl tři kamarády, kteří mu pomáhali. Nebo byl prostě jeho otec lepší kouzelník.

 

*****

Snape vstoupil na ošetřovnu, v ruce nesl kouřící pohár. Položil ho na noční stolek vedle Brumbálovy postele tak tiše, jak jen dokázal.

„Severusi,“ řekl Brumbál, probudil se hned, jak se otevřely dveře. „Zrovna jsem myslel na to, že si s tebou potřebuji promluvit.“

Snape si přinesl židli od vedlejší postele. „To je nevýhoda vašeho pobytu tady,“ komentoval to.

Brumbál se usmál. „Můj milý Severusi, mohu se spolehnout, že mi vždycky povíš pravdu – v každé situaci. Zajímalo by mě, jestli bys mi dovolil udělat totéž.“

Snape seděl s rukama položenýma v klíně. „Jestli chcete,“ řekl znuděně.

„Tenhle malý problém přišel nečekaně. To mě znepokojuje, uvědomil jsem si, že mám méně času, než jsem si myslel. Také mě to utvrdilo v tom, že se musím postarat o několik důležitých věcí.“ Sáhl na noční stolek pro své brýle a nasadil si je na nos. „Po sto šedesáti letech jsem si uvědomil, že se nedokážu o všechno postarat sám.“ Spojil prsty do věžičky a chvíli přemýšlel. „Chci poprosit, abys něco uvážil, Severusi.“

„Uvážil, nedáte mi to jako příkaz?“

„Nikdy bych ti něco takového nepřikázal.“ Podíval se na Snapea. „Máš za sebou dlouhou cestu, Severusi,“ poznamenal.

Snape si odfrkl.

„Uvědom si, že to je důvod, proč to chci po tobě.“

„Mám to považovat za uznání?“ podivil se Snape. Brumbál přikývl, Snape se rychle zeptal: „O co jde?“

Brumbálovy oči zazářily, když řekl: „Chci, abys uvážil adopci pana Pottera.“

Snape vytřeštil nevěřícně a zděšeně oči. „Žertujete, Albusi?“

Brumbál přívětivě odpověděl: „Ne, Severusi, to určitě ne.“ Když Snape zavrtěl hlavou, dodal: „Přemýšlej o tom, prosím.“

„Není o čem přemýšlet.“

„Severusi…,“ Brumbál zaváhal. „Teď je čas ti říct, jak to vidím já.“ Počkal, až se Snape uklidní a opět se usadí. „Viděl jsem, že se chlapec postavil na tvou obranu, nevěřil jsem, že by se to mohlo stát.“

Snape se ošklivě zamračil a díval se na podlahu.

„Ano, vím, co si myslíš. Ale vím, že jsi ho viděl porazit nejsilnějšího temného mága na světě těmi stejnými emocemi.“

Snape se ušklíbl. „Co nevíte a co pan Potter ministrovi neřekl je, že kvůli mně se mu to málem nepovedlo.“

„Hm… myslím, že pana Pottera podceňuješ.“

„A vy podceňujete to, co se stalo,“ vrátil mu Snape. „Vaše žádost je absurdní,“ řekl zlostně. Nepodíval se Brumbálovi do očí. „Jen doufám, že je to to jediné, o co jste mě chtěl požádat.“ Vstal a uklidil židli.

„Ano, Severusi, je,“ řekl Brumbál laskavě.

„Měl byste to co nejdříve vypít,“ řekl Snape a ukázal na lektvar na nočním stolku.

„Děkuji,“ řekl Brumbál.

Celý zamračený odešel Snape z ošetřovny.

 

*****

„Potřebujete dneska pomoct?“ zeptal se Harry ode dveří. Skoro to neudělal – Snape vypadal něčím rozzlobený, bylo to vidět na způsobu, jakým přerovnával lektvary na policích lemujících místnost. Už nějakou dobu Harry dokázal rozeznat jemný rozdíl mezi každodenním Snapeovým mrzoutstvím a skutečným hněvem.

 Snape vzhlédl a dlouhou chvíli to zvažoval. „Dneska tu není moc práce.“ Když Harry vypadal zklamaně, dodal: „Ale zítra bude potřeba vyrobit mast na popáleniny, jestli chceš, můžeš si prostudovat návod.“

Harry vstoupil a přijal od něj lektvarovou příručku. Otevřel ji a převracel listy, když hledal správnou stránku. Pak knížku přivřel, s prstem ponechaným na příslušném místě. Zaváhal, rozhodoval se, jestli má zůstat nebo odejít. Snape se vrátil zpátky ke své práci, prohlížel obsah lahviček a třídil je. Vypadal tím zaujatý.

„Děkuji, pane,“ řekl Harry a vyklouzl ze dveří.

 

*****

Harry sebou neklidně házel a pak se se zasténáním probudil. Šedé světlo pronikalo vysokými okny. Tmavé stíny z jeho snu se vytrácely jen pomalu a tak se dal v panice na útěk. Dostal se až do umývárny a neměl pocit, že by spal. Sedl si na podlahu pod svítilnu a začal třídit karty z čokoládových žabek. Brumbál na něj zamrkal, otočil kartu a už asi posté četl to, co si četl ve vlaku, když jel do Bradavic úplně poprvé. Zdálo se mu, že už to je velmi dávno. Při spatření Flamelova jména ho napadlo, jestli Brumbál také neužíval elixír připravený z kamene mudrců. Při té myšlence ho zamrazilo.

 

*****

O dva dny později přišel Brumbál na večeři.

„Odpočinul jste si?“ zeptal se ho Harry.

Brumbálovy oči zazářily, když odpovídal: „Ano, můj milý chlapče, to jsem udělal.“

Harry si nandal na talíř dvě kuřecí stehýnka a neloupanou bramboru. McGonagallová mu tam přidala lžíci hrášku. Harry se na ní zamračil, ale nic neřekl. Prýtová se také vrátila. Vyprávěla mu, o co všechno se musí postarat. Těšilo ho, když se dozvěděl, že alespoň ona je tu z vlastní vůle. A Hagrid také. Zatímco McGonagallová, Trelawneyová a pravděpodobně také Brumbál, tu jsou kvůli jeho ochraně. Cítil se lépe, když si to uvědomil.

Po večeři se Harry usadil ve Velké síni u krbu a četl si lektvarovou příručku od Snapea. Byly v ní recepty na všechny základní lektvary používané ve škole. Harryho fascinovalo, že některé z těch lektvarů bral jako samozřejmost. Oheň ho svým teplem uklidňoval. Po chvíli se mu zavřely oči a hlava mu spadla na rameno.

Stíny, zahalené do dýmových kápí, se hadovitě proplétaly mezi mrtvými stromy a přibližovaly se. Harry, unavený útěkem, se zastavil, a čelil jim s napřaženou hůlkou v ruce. Viděl je, průsvitné, pohybovat se od jednoho stromu k druhému. Sklonil hůlku, protože ho bolela ruka, byl zklamaný a netrpělivý. Náhle se pohnuly listy u jeho nohou a stín se objevil rovnou před ním.

„Pottere?“

Harry sebou škubl a zíral na Snapea opřeného o stůl. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval.

„Noční můra?“ zeptal se Snape vyčítavě.

Harry si prohrábl vlasy a snažil se zklidnit dech. „Ano,“ řekl a divil se, jak rychle mu bije srdce. Promnul si ztuhlý krk. „Kolik je hodin?“

„Půl desáté.“

Stále nesmírně unavený a stejně tak nervózní, se Harry postavil. „Myslím, že bych měl jít na kolej,“ zamumlal.

„Vezmeš si to?“ poukázal Snape na příručku.

„Ano, děkuji,“ řekl Harry srozumitelněji. Vzal si knihu a opustil Velkou síň.

Až v ložnici, když seděl na posteli, se pokusil setřást strach, který ho svíral. To už bylo podruhé, kdy se mu něco takového stalo – že stín, pronásledující ho ve snu, byl ve skutečnosti Snape, který ho budil. Nechtěl věřit, že by stín mohl být něčím jiným, než nereálnou noční můrou. Převlékl se, sesul se do postele a usnul během několika minut.

 

*****

Když Harry druhý den přišel do sklepení, Snape sáhl do kapsy a podal mu malou lahvičku. „Tady,“ řekl.

Harry k němu přistoupil a vzal si ji. „Děkuji,“ zamumlal.

„Překvapuje mě, že to ještě potřebuješ,“ poznamenal Snape a převracel stránky v tlusté knize na svém stole.

„Byl bych rád, kdyby ne,“ připustil Harry a snažil se přečíst text, který k němu byl vzhůru nohama, než Snape otočil stránku. Chtěl se Snapea zeptat, jestli to, co si myslí, je pravda, ale nevěděl jak.

„Chceš připravit přísady?“ zeptal se Snape. „Není to zrovna zajímavá práce.“

„Klidně,“ řekl Harry. Přinesl si kořeny divoké mrkve a nůž na pracovní stůl a nakrájel je po vlákně na malé kousky.

Snape si jich vzal malou hromádku. „Už jsi zjistil, jestli ty sny mají nějaký význam?“ zeptal se. „Ptám se, proto, že se ti to stává často.“

Harry pokrčil rameny. Cítil by se lépe, kdyby řekl, co si o tom myslí. „Honí mě, nebo loví, černé stíny.“

„Hm,“ řekl Snape. Odnesl kořeny k prvnímu kotlíku a vhodil je do něj.

Harrymu bušilo srdce, když tiše řekl: „Nedokázal jsem je spočítat, nevím, jestli jich je sedm.“

„Nebo osm, nebo dokonce dvacet šest,“ komentoval to Snape. Přesunul druhý kotlík a podíval se na Harryho. „Víc než symbolické, pane Pottere? Ty stíny?“ zeptal se.

Harry sklopil pohled a zase se věnoval loupání a krájení.

„Máš prý důvod domnívat se, že jsou,“ pokračoval Snape. Když Harry nereagoval, zeptal se: „Už jsi o tom mluvil s ředitelem?“

Harry zavrtěl hlavou. „Myslíte, že bych měl?“

„Myslím, že by ti mohl nabídnout nějaké vysvětlení,“ řekl Snape, zatímco třídil zbývající přísady.

Harry se necítil na to, aby obtěžoval Brumbála. Pečlivě krájel. Zanedlouho řekl: „Přál bych si, aby si bystrozoři pospíšili a našli je, pak už by na tom nezáleželo. Nebo je budu muset dostat sám.“

„Tak to ti nedovolím, Pottere…,“ řekl Snape tvrdě a naklonil se k němu tak blízko, že Harry o krok ustoupil. „Nechám tě po škole každý den, dokud neuděláš OVCE.“

Harry zamrkal otřesen naléhavostí profesorova hlasu. Snape se otočil zpět ke kotlíkům a Harry si na malý okamžik myslel, že je také překvapený tím, co právě řekl. „Ano, pane,“ odpověděl Harry automaticky, znělo to právě tak, jak se cítil.

 



[1] Agar – přírodní polysacharid s vysokou gelující schopností, který se vyrábí s červených mořských řas. Používá se jako živé médium pro kultivaci mikroorganismů a rostlin

[2] Tapioka  - škrobové kuličky. Vyrábí se z kmene ságových palem.

Poslední komentáře
11.05.2009 22:04:27: Už som tu dlho nebola, lebo mam sama dost prace s psaním, super preklad super poviedkysmiley,keď budeš...
09.05.2009 15:25:24: wow...ten konec byl...zvláští...skvělá povídečka
08.05.2009 22:19:06: pěknej překlad ale snad autorka naplánovala už trochu akce...je to furt to samý
08.05.2009 14:41:40: Moc se těším až se Severus začne zaobírat tou adopcí, až mu to bude šrotovat v hlavě...teda pokud to...