Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

17. kapitola

Neohlášení hosté

 U snídaně jednoho slunného rána Snape řekl: „Dneska odpoledne musím jít na další poradu. Myslíš, že se pár hodin dokážeš chovat slušně?“

„Ano,“ odpověděl Harry.

„Jsi nějaký tichý,“ vypozoroval Snape.

„Vy také,“ Harry se na něj usmál.

„Pravda.“

„Myslel jsem, že tomu dáváte přednost,“ připomněl mu Harry, snažil se udržet konverzaci.

„Obecně ano. Není to ale důvod, abys mlčel.“ Když Harry pokrčil rameny, Snape pokračoval: „Dneska jsem si uvědomil, že už za devět dní se budu muset vrátit do školy, abych se připravil na další školní rok. Předpokládal jsem, že se vrátíš se mnou,“ řekl tónem, který nepřipouštěl diskusi. „Pak už nebudu mít moc času.“

Harry si povzdechl. Nikomu neřekl, co se stalo. Nebyl to ten druh informací, které obvykle tajil před svými kamarády. Až jim to poví, bude muset dlouze vysvětlovat, proč tak dlouho mlčel. Tedy v případě, že Ron vydrží dost dlouho, aby si to vyslechl.

„Vrátím se s vámi, pane,“ řekl Harry. „Nechce se mi být tady sám.“ Jakmile to dořekl, vzpomněl si na dívku ve žlutém plášti.

Než odešel, zopakoval Snape Harrymu, že ho může kdykoliv zavolat letaxem. „Ano, ano,“ řekl Harry.             „I kdyby se Pettigrew přede mnou klaněl a prosil mě, abych ho zabil. Ještě si to pamatuji.“

Sám v domě se Harry uvelebil v posteli s praktickou psací soupravou od Freda a George. Na pergamen bylo použito laskavé kouzlo a kalamář se nedal vylít. Namočil do něj brk, aby odpověděl na Hermionin poslední dopis. Třebaže jí o adopci nic nenapsal, protože si stále myslel, že takové věci se musí říkat osobně, stejně mu psala, že jí připadá šťastný. Harry se smál, když si její dopis četl stále dokola a přemýšlel, co jí má napsat, aby neprozradil nic z toho, co ještě mělo zůstat tajemstvím.

Byl v polovině dopisu, když se ozvalo klepátko na dveřích a Harry si představil, že venku stojí dívka ve žlutém plášti. Odložil dopis, vyskočil z postele a vyhlédl z okna. Venku stál vysoký muž a mladá žena. Harry poznal mužův nos; i když měl vlasy na spáncích hodně prošedivělé. Seběhl dolů a zastavil se v kuchyni. „Tidgy? Můžeš připravit čaj?“ požádal Harry domácího skřítka.

Tidgyho oči se naplnily úctou. „Samozřejmě, pane Harry,“ řekl skřítek potěšeně.

Harry zavrtěl nesouhlasně hlavou, došel ke dveřím a otevřel je. Návštěvníci na zahradě se k němu otočili a vypadali překvapeně. „Vy musíte být Shazor Snape,“ řekl Harry muži. Žena zblízka nevypadala tak mladě, jak se Harrymu na první pohled zdálo, ale měla na sobě tolik make-upu, jako nějaká mladá dívka.

„A vy jste… Harry Potter,“ řekl muž ohromeně. Jeho hlas nebyl tak sametový jako Severusův a bradu měl kulatější, jinak vypadal stejně.

Harry ustoupil. „Půjdete dál?“

„Je tu můj syn?“ zeptal se Shazor obezřetně.

Harry nedbale odpověděl: „Je na poradě v Bradavicích. Měl by se vrátit každou chvíli.“

Když vstoupili do haly, Shazor se zhrozeně zadíval na díry propálené v galerii a na další známky po boji. Harry si až teď uvědomil, jak to musí vypadat; on už si to zvykl.

„Těší mě, že vás poznávám,“ řekla žena vážně. Harry věděl, z několika předchozích opatrných rozhovorů, že to musí být Shazorova druhá žena. „Mimochodem, já jsem Gretta.“

Podali si ruce a Harry je odvedl do obývacího pokoje. Usadili se kolem mramorového stolku. Gretta se na něj usmívala, potěšená už tím, že ho vidí. Shazor seděl vzpřímeně a kriticky si prohlížel místnost.

„Jak vám je po tom hrozném boji s Tím-koho-nesmíme-jmenovat?“ zeptala se Gretta.

„Jsem v pořádku, madam. Děkuji.“

„Je to taková úleva, že je pryč,“ vydechla. „Kolik problémů nadělalo pár špatných kouzelníků.“ Harry souhlasně přikývl.

„Gretto,“ napomenul ji Shazor upjatě, „jsem si jistý, že o tom nechce mluvit.“

„Nevadí mi o tom mluvit, pane,“ řekl Harry přátelsky. Snažil se chovat laskavě.

„Jste takový hezký mladík, drahoušku,“ řekla Gretta laškovně a poklepala ho po koleni.

Tidgy donesl čaj, postavil tác na stůl a uklonil se. „Děkuji, Tidgy,“ řekl Harry a Tidgy vypadal, že se rozpláče. Uklonil se ještě hlouběji a vyběhl z místnosti. Harry ignoroval šokované pohledy obou hostů.

Pomalu pili čaj. Po zdvořilé pauze Shazor prohodil: „Zajímalo by mě, proč jste zde, pane Pottere.“

Harry se zadíval do svého šálku a přemýšlel, jak by to měl říct. Předpokládal, že adopci by měl vysvětlit Severus a nebyl si jistý, jak na to jeho otec zareaguje. „Ve škole byla nuda.“ Pomyslel si, že nic nezkazí, když to trochu rozvede. „Ředitel si myslel, že bych byl raději tady.“

„Schováváte se?“ zeptal se Shazor opatrně.

„Ano,“ připustil Harry. „Před těmi, kteří se mi chtějí pomstít.“

Shazor si urovnal hábit a opřel se. „Možná, vzhledem k tomu, kdo jste, pane Pottere, byste mohl odpovědět na některé mé otázky.“ Harry kývl a Shazor vytáhl Denního věštce, který vyšel předchozí den. „Chtěl bych vědět, jestli je můj syn v nebezpečí.“

Harry si od něj vzal noviny a zahleděl se na titulek: Ministerstvo hledá poslední smrtijedy a Voldemortovy stoupence. Vrátil je zpět. „Proč by měl být?“ zeptal se Harry. „On…“

Shazor schoval noviny a přerušil ho. „Možná nevíte, co mám na mysli.“

Harry klidně řekl: „Vím, že byl smrtijed, ale ministerstvo ví, že špehoval pro Albuse Brumbála, přes dvacet let.“

„Opravdu?“ zeptal se Shazor. „Jak to víte?“

„Protože to ví Brumbál,“ řekl Harry klidně. „Už jsou jen tři hledaní smrtijedi.“

„Počítáte i mého syna?“

Harry se opřel. „Nepočítám profesora Snapea.“

Shazor se uvolnil a pak se se svráštělým čelem zeptal: „Mohu se zeptat, co se stalo v hale?“

„Ty díry?“ Harry se na chvíli zamyslel. „Nejsem si jistý, ale myslím, že to byl Lucius Malfoy.“ Napil se čaje.

„Došlo tu k boji?“

„Myslím, že se to píše v tom článku,“ vysvětlil Harry. „I když neříkají, kde se to stalo.“

Shazor si vzal sušenku s cínové misky na stolku, spíš aby něco držel, než že by na ní měl chuť. „Takže si nemyslíte, že by ministerstvo chtělo mého syna zatknout?“

Harry si vzal také sušenku, kousl si a chvíli ji žvýkal. Byla velmi dobrá, zázvorová. „Tu noc po útoku jsme seděli tady, kolem tohohle stolku, s Tonksovou, Pastorkem a Roganem až do rána. To jsou ministerští bystrozorové,“ objasnil Harry. „Měli spoustu příležitostí ho zatknout, kdyby chtěli. Nevypadá to, že by se o něj zajímali. Naopak – bylo to přátelské setkání.“

Shazor přikývl. Harry právě doléval čaj, když zazářily letaxové plameny. Znepokojeně naslouchal krokům, které se blížily ke dveřím. Severus zůstal stát na prahu a překvapeně se rozhlédl po místnosti. „Neříkal jsi, že se stavíš,“ zamračil se na svého otce.

„Nemyslel jsem, že by to bylo nutné,“ ohradil se otec.

Severus přejel očima z otce na Harryho, přitáhl si židli a posadil se k nim. Harry mu podal šálek s čajem.

„Takže,“ prohlásil Severus vyrovnaně, „jste se seznámili s panem Potterem.“

„Musím připustit, že mě docela překvapilo, kdo mi přišel otevřít,“ řekl Shazor. Severus jenom pozdvihl obočí, ale neodpověděl. Shazor si odfrkl. „Z několika důvodů,“ naznačil.

Harry se přes okraj svého šálku podíval z jednoho Snapea na druhého. „Je to narážka na mého otce?“ zeptal se toho mladšího.

Severus se opřel a překřížil ruce na prsou. „Myslím, že ano.“

„Ach,“ vydechl Harry. Shazor na něj pohlédl a Harry s pokrčením ramen dodal: „Neznal jsem ho. Opravdu.“ Harry zdvihl čajník a zjistil, že je prázdný. Vstal a zaváhal, když si všiml zděšených pohledů jejich hostů. Rozhodl se, že si toho nebude všímat a odcházel do kuchyně.

„Musíte mu to prominout,“ ušklíbl se Severus lehce. „Vychovali ho mudlové… Jako mudlovského domácího skřítka.“

Harry se zastavil ve dveřích a protočil očima.

„Nevím, jestli jsem víc konsternovaný podivnými zvyky hrdiny kouzelnického světa nebo tvým hrozným chováním, Severusi,“ vydechl Shazor.

Když Harryho kroky dozněly, Snape to komentoval: „Potřebuje si uvědomit, že nemusí nikoho obsluhovat. To je bohužel způsob, jakým byl vychován.“

Pak se Severus zeptal: „Mohu se zeptat, proč jste tady?“

Shazor znovu vytáhl Denního věštce a podal mu ho. „Pan Potter mě ujistil, že nejsi jedním z nich.“

Severus se na noviny podíval a vrátil mu je. „To je pravda.“

Shazor se napil čaje a mračil se. „Dal ses k nim dobrovolně – vědí to?“ zeptal se popuzeně.

V té chvíli se Harry vrátil s čerstvým čajem. Shazor se na něj ostře podíval. Snape se ušklíbl: „Pan Potter ví většinou všechno – ne, nezajímali se o to. Pokud to na ministerstvu vůbec věděli, tak na to zapomněli, ať už záměrně, nebo omylem. Pokud bys je na to upozornil, určitě by je to zajímalo.“

„Nemám v úmyslu to udělat, Severusi,“ odpověděl Shazor důrazně.

Harry postavil čajník na stůl. „Mám odejít?“ zeptal se Severuse.

„Nemusíš. Posaď se.“

Shazor řekl hlasem, který naznačoval, že už byl trpělivý dost: „Rád bych s tebou mluvil o samotě. Jde ještě o jiné věci, které bych s tebou chtěl prodiskutovat.“

Severus si dolil čaj a posloužil i otci, pak si zase sedl. „Všechno, co se mnou potřebuješ probrat, může Harry slyšet. Adoptoval jsem ho.“

Shazor se zakuckal, protože se zrovna napil čaje. „To nemyslíš vážně?“ Gretta zamrkala dlouhými řasami na Harryho a sladce se na něj usmála, jako by ho chtěla okouzlit.

„Harry?“ vyzval ho Severus.

Chvíli trvalo, než si Harry uvědomil, že má přinést adopční listiny. Přešel k sekretáři a vyndal ze zásuvky srolovaný pergamen. Podal ho Severusovi a ten ho předal otci.

Shazor ho pomalu rozvinoval a při tom se pochybovačně zeptal: „Proč?“

Severus se na chvíli zamyslel. „Ty důvody se neustále mění,“ řekl nejasně.

Harry se zastavil u své židle a zadíval se na Severuse. „Taky vám to tak přijde, pane?“ zeptal se s tichým překvapením.

Shazor nechal pergamen, aby se sám svinul. „Ocenil bych, kdyby ses se mnou poradil dřív, než jsi udělal takové rozhodnutí,“ řekl zlostně. „Kvůli dědictví bych rád věděl, že je toho hoden a to navzdory tomu, kdo to je.“

S násilnou nenuceností Severus řekl: „Harry, jak dlouho ses učil oddělovací kouzlo?“

„To co jsme dělali před několika dny?“ zeptal se Harry. „Už nevím.“

„Deset minut? Možná pět?“

Harry pokrčil rameny. „Tak nějak. Nebylo to těžké.“

Shazor jen zamrkal. Gretta zírala. Vzala Shazora za ruku, aby ho uklidnila. „Očekávám, že jeho magické hodnocení je velmi dobré.“

„Harry v sekretáři…“ Severus náhle vstal. „Nevadí. Přinesu to.“ Vyndal ze zásuvky další dokument, aby ho ukázal svému otci.

Harry ten dokument poznal. „Máte kopii mých NKÚ?“ Trochu uraženě dodal: „Neplánuji pokračovat v jasnovidectví.“

„Stejně je to jen plácání,“ podotkl Shazor.

„Oh, miláčku, to přece není pravda,“ řekla Gretta a poklepala ho po ruce.

Harry si povzdechl a rozhodl se být raději zticha.

„Co plánujete dělat po škole, pane Pottere?“ zeptal se Shazor a pozoroval ho teď spíš vypočítavě než naštvaně.

„Záleží na tom, jak dopadnou OVCE, ale chtěl bych se zapsat do Bystrozorského kurzu.“

„Merline,“ řekla Gretta. „Nemáte toho dost?“

„Právě teď si myslím, že ano, ale za měsíc si budu myslet, že ne,“ řekl klidně Harry.

Shazor vrátil výsledky NKÚ. „Známky jsou velmi dobré a dobré. Jste spořádaný člověk?“

„Snažím se,“ připustil Harry.

„Dobře vychovaný? Zdvořilý?“ pokračoval Shazor. „Nevadí, byl jste zdvořilý k domácímu skřítkovi, jak si vzpomínám.“ Zavrtěl hlavou. „Alespoň že nejste blonďák.“

Harry vyrovnaně prohlásil: „Severus se rozhodoval, jestli adoptuje mě, nebo Draca Malfoye, ale já jsem pořád v novinách a Malfoy má jen diamanty.“ Vzal si další sušenku a žvýkal ji čistě proto, aby něco dělal.

Gretta poplácala Shazora po ruce. „Má tvůj smysl pro humor,“ tvrdila. Usmála se na Harryho a zamrkala na něj. Její pohled se kousek posunul a řekla: „Ale to je krásný had! Je váš?“

Harry vytáhl hůlku dřív, než se otočil. Snape také vyskočil s hůlkou připravenou, ale Harry proběhl dveřmi první. „Nagini,“ zašeptal a sledoval, jak se had plazí podél zdi. Zanechával za sebou červenou stopu. Harry se vydal přes místnost a Nagini si to k němu namířil.

„Pottere!“ plísnil ho Snape a namířil svou hůlku.

„NE!“ vykřikl Harry. „On bude vědět, kde je,“ vysvětlil tiše. „Poslal ho, protože se nemohl dostat přes ochranná kouzla.“

„Co to je?“ zeptal se Shazor ode dveří.

„Voldemortův oblíbený had, Nagini,“ vysvětlil Severus. „Pettigrew určitě…“

Had se otočil za Snapeovým hlasem. „Tudy,“ zasyčel na něj Harry. Had se na něj podíval. „Kde je tvůj pán?“ zeptal se Harry.

Neviděl jsssem pána velmi dlouhou dobu.“

„Oh, drahý Merline,“ vykřikl Shazor. „Nemůžeš adoptovat hadí jazyk,“ zasténal.

Kde je Červíček?“ vyptával se Harry. Nagini zpomalil, ale pořád se k němu přibližoval. Krev mu kapala ze zubů.

„Pottere,“ řekl Severus výhružně a hůlkou stále mířil na hada.

„Dej mi minutku,“ žádal Harry. „Červíček sss tebou nemůže mluvit. Mluvím sss tebou, jako to dělal tvůj pán – vidím do tvé mysssli, jako to dělal tvůj pán. Odpovězzz mi.“

Nagini zaváhal. Zvedl hlavu a jazykem ochutnával vzduch. „Dossstanu teplé mísssto na ssspaní, když odpovím? Byl jsem velmi dlouho na ssstudeném míssstě.“

„Zapal oheň, Severusi,“ řekl Harry, „a dej před něj kobereček.“

S tázavým pohledem Snape opatrně obešel Nagini a zapálil oheň v krbu. Přitáhl kobereček blíž ke krbu, ale nespustil přitom z hada oči.

Tady,“ řekl Harry, když to bylo připraveno.

Sssedm zzzahrad na jih a čtyři na východ,“ zasyčel a plazil se k ohni. Harry to zopakoval anglicky. Severus přešel do knihovny, zase hada pečlivě obešel. Harry sledoval, jak se had svinul u krbu a hlavu si položil na horní smyčky těla. Oči se mu přivřely a jazyk vystrkoval méně často, vychutnával si teplo.

Harry se v divokém rozhodnutí, které ho spalovalo, otočil ke dveřím. Severusův hlas ho zarazil. „Harry,“ řekl vážně. Severus opatrně prošel kolem Nagini, pospíchal, aby zadržel Harryho, který ho ignoroval.

Harry se musel zastavit, protože Severus se mu postavil do cesty. „Uhni,“ řekl tiše.

„Upozornil jsem ministerstvo. Bystrozor tu bude každou chvíli,“ vysvětlil Severus.

„Je můj,“ řekl Harry. Bolest a vztek naplnily jeho duši při pomyšlení, že znovu čelí Petru Pettigrewovi. „Už jednou jsem ho nechal utéct…“ Čelist mu ztvrdla, hůlku měl připravenou, pomyslel si, že teď už tu chybu neudělá.

„Jestli se chlapec musí pomstít, nech ho jít,“ řekl Shazor.

Severus po něm střelil varovným pohledem. „Harry, nemohu tě zastavit, nechci s tebou bojovat.“ Povzdechl si a klekl si na koleno, aby byl níž než Harry. To upoutalo Harryho pozornost, takže sklonil hůlku.

„Když tam půjdeš, ztratíš kousek sebe, který už nikdy nezískáš zpět. Zašel jsi už hodně daleko, Harry,“ řekl vážně. „Tak daleko, že tě musím prosit, abys to nechal být,“ uchopil Harryho za paže. Harry o tom neochotně uvažoval a jeho výraz kolísal mezi utrápeným a odhodlaným. Severus pokračoval: „Máš celý život před sebou. Můžeš si vybrat, jak budeš žít. Jestli se rozhodneš pro ten okamžik potěšení z pomsty, už nikdy nebude tvůj život úplný.“

Harry svěsil ramena. „Zradil maminku a tátu,“ řekl tupým hlasem. „To proto jsem byl celou dobu sám.“ Po tváři mu sklouzla slza.

„Já vím,“ řekl Severus a znělo to maličko zoufale. Vstal a přitáhl si Harryho k sobě. Harry si opřel čelo o Snapeovu hruď a vzlykl.  „Snažím se dělat to, co je pro tebe nejlepší, Harry,“ řekl Severus tiše.

„Ach, Merline,“ štkala Gretta do kapesníku. „To je tak dojemné.“ Poklepala si na oči a na nos a elegantně popotáhla.

Harry trochu couvl a uvolnil se. Bylo mu horko, zhluboka se nadechl a snažil se nad sebou získat kontrolu. Shazor zíral na svého syna, jako by ho ještě nikdy neviděl. Gretta znovu popotáhla a smutně se na ně dívala.

Ozvalo se zaklepání a dveře se otevřely. Vešla Tonksová. „Všechno v pořádku?“ Po Severusově ujištění pokračovala: „Dobrý tip. Jak jste to zjistili?“

„Od toho hada.“ Snape ukázal na velké smyčky hadího těla na koberečku před krbem.

„Páni,“ vydechla Tonksová. Nagini zvedl hlavu a prohlížel si bystrozorku.

Harry ztuhl. „Tidgy,“ vyhrkl a vydal se ke kuchyni. Severus ho popadl za ruku. „Tonksová, podívejte se, prosím, do kuchyně,“ řekl.

Harry se vztekle zeptal: „To mě chceš chránit před vším?“

„Ano,“ řekl Severus jako by to bylo samozřejmé.

Tonksová se objevila za chvilku. „Mrtvý. Musím sem zavolat fotografa.“

„Co se stalo? Dostali jste ho, že jo?“ zeptal se Harry. Snažil se Severusovi vyškubnout, ale nepovedlo se mu to. Rozzlobil se a ochable svěsil paže.

Tonksová se před ním zastavila. „Myslel si, že přijdeš ty, Harry. Když si uvědomil, že tam jsme jen my… zabil se sám. Vypadal zoufalý z toho, že se k tobě nemohl dostat.“

Harry znovu škubl rukou a tentokrát ho Severus pustil.

„Vy jste ho držel?“ zeptala se Tonksová pobaveně.

„Pokoušel jsem se.“

Tonksová se uchichtla a jemně ťukla Harryho pěstí do brady. „Je dobré vědět, že na tebe někdo dohlíží, Harry, dokonce i když tě tím královsky naštve.“ Naklonila se k němu a zašeptala. „Vypadá to, že sis opatřil opravdového tátu.“  S ďábelským úšklebkem se narovnala a zadívala se na Nagini, který zřejmě usnul. „Co budeme dělat s ním, to nevím.“

„Není zlý,“ řekl Harry. „Je to jen had.“

Tonksová vypadal pochybovačně, pokrčila rameny. „Možná ZOO. Pokud ho nechceš.“

„Ne,“ řekli Harry i Severus současně. Harry dodal: „Zajisti mu klidné teplé místo ke spaní a možná by byl ochotný odpovědět na nějaké otázky.“

„A kde najdeme hadí jazyk, který by s ním mluvil? Hmm.“

Harry protočil očima.

Tonksová odešla a Shazor nešťastně zavrtěl hlavou. „Hadí jazyk.“ Dokonce i Gretta se na něj dívala nesouhlasně.

Harry bezmocně pokrčil rameny. „Nenarodil jsem se tak,“ prohlásil.

„Opravdu?“ zeptal se Severus překvapeně.

„Brumbál říkal, že jsem získal hadí jazyk společně s tou jizvou.“

„Hmm, to je uklidňující, Harry.“

„Cože? Proč?“ zeptal se Harry nedůvěřivě. „Mluvíte jako Greerová,“ dodal vyčítavě.

 *****

Té noci sebou Harry neklidně házel, sny o Pettigrewovi, tísnivé a zlostné, napadaly jeho mysl a nenechaly ho spát. Když se postel zhoupla, překvapeně sebou trhl.

„Nemůžeš spát?“ zeptal se Snape ze tmy. Noční lampička prozářila temnotu, rozlévala kolem sebe měkké oranžové světlo. „Posaď se.“

Se zamračeným pohledem Harry poslechl. Snape mu do ruky vtiskl sklenici. „Nechci si na to zvykat,“ řekl Harry unaveně.

„Za prvé, je to velmi slabý lektvar. Za druhé, nedovolím, aby se to stalo. Byl to stresující den. Potřebuješ se dobře vyspat a odpočinout si, jinak se to zítra bude opakovat znovu.“

Harry nerozhodně svíral sklenici. Nakonec lektvar vypil a vrátil ji. „Omlouvám se, že jsem rozrušil tvého otce,“ řekl.

Snape se usmál. „Ještě jsi ho rozrušeného neviděl. A ztěží to je tvoje vina, ať už jsi přirozený hadí jazyk nebo jsi tu schopnost získal.“

„Má velké nároky,“ mínil Harry.

„A já ne?“ zeptal se Snape, jako by ho to urazilo.

Harryho rozzlobil výsměch v jeho hlase. „Nevím – možná ano.“ Promnul si čelo a přesunul ruku k očím. „Myslím, že ten lektvar zabírá.“ Položil hlavu na polštář, přetočil se na bok a nechal se unášet spánkem.

„Dobrou noc,“ řekl Snape. Harry něco nesouvisle zamumlal.

 *****

Druhý den Harryho vzbudilo slunce, které mezerou v závěsech svítilo přímo do jeho očí. Vydal se dolů, oblečený v županu a pantoflích. Dům byl úplně tichý, což mu bolestně připomnělo, že Tidgy je pryč. Opatrně se zadíval do kuchyně. Krev už byla odstraněna. Harry si smutně povzdechl, vyndal pánvičku a začal připravovat snídani.

„Pottere,“ řekl Snape ostře a nesouhlasně. „Co to děláš?“

Harry zavřel konvici s kávou a položil ji na podnos. „To je docela vtipná otázka, pane,“ komentoval to a přikryl teplé toasty utěrkou. „Opravdu mi to nevadí a je to pravděpodobně jediný způsob, jak se nasnídat.“

Snape vzal talířek s toasty a položil ho na tác. „Asi to tak bude.“ Vzal podnos a odnesl ho do jídelny. „Budeme si muset najít jiného domácího skřítka, než začne školní rok. Nebude to snadné v tak krátké době.“

Harry se zamyslel. „Nevadilo by, kdybych se někoho zeptal?“

Snape se na něj výsměšně zadíval. „Nějakého známého domácího skřítka?“

„Ano.“

Snape mu pokynul rukou, že by to přivítal.

Po snídani zavolal Harry Dobbymu a odpoledne někdo klepal na dveře.

„Koho to sem čerti nesou?“ mumlal Snape.

Harry vyskočil. „Myslím, že je to domácí skřítek,“ řekl Harry a pobavilo ho Snapeovo překvapení. Ode dveří mu mával Dobby a za ním vykukovala Winky.

„Podívej, to je pan Harry,“ uklidňoval ji Dobby.

„Nechci žádný plat,“ prohlásila.

„S tím jsem počítal,“ řekl Harry. Když vešli do haly, přišel k nim Snape a prohlédl si oba skřítky.

„Pane profesore,“ pozdravil Dobby a uklonil se. Winky to udělala také, dívala se na něj s nadějí.

„Pottere, na slovíčko,“ řekl Snape. Poté, co se za nimi zavřely dveře, se zeptal: „Skrkův starý skřítek?“ Harry přikývl. „Trochu nepravděpodobná volba,“ řekl si Snape pro sebe. „Není zaměstnaná v Bradavicích?“

„Jsou ochotni nechat ji jít. Ověřil jsem si to.“

„Pracujete rychle, pane Pottere.“

„Hele, jestli na mě chceš křičet pokaždé při sní…“

„Já jsem na tebe nekřičel.“

„Tak zvýšil hlas,“ prohodil Harry. „Dobby se za ní zaručí, má ji rád. Nenesla moc dobře, že ji Skrk dal oblečení, a Dobby si prostě myslí, že potřebuje být vázána na nějakou domácnost.“

„To potřebují všichni. Snahy slečny Grangerové nejsou pro domácí skřítky přirozené. Byli vyšlechtěni, jako nějaké vzácné psí plemeno, aby sloužili kouzelníkům. Jsi svázán s tím skřítkem?“

„Ne, ona jen byla první, na kterou jsem si vzpomněl, když jsi řekl, že bude těžké někoho najít.“

Když se vrátili do haly, Dobby přestal šeptat Winky a potěšeně se na ně podíval. Snape se před ně postavil. „Pověz mi o svém minulém pánovi, Winky.“

Dívala se poněkud bázlivě a žmoulala bílý ubrousek, ve kterém byla oblečená. Tiše řekla: „Možná, že to nebyl dobrý kouzelník, ale Winky o něm nebudu nic říkat. Winky je dobrý skřítek.“

„Podívej se na mě? Winky,“ řekl Snape tónem, který se nedal neposlechnout. Harry bezděky o krok couvl a kousl se do rtu. Po chvíli Snape řekl: „Zůstaneš tady.“

Winky vypadala, že se jí velmi ulevilo a byla až dojemně vděčná, zatímco Dobby se zazubil na Harryho. „Dobby už půjde,“ řekl. „Uvidí pana Harryho brzy, v Bradavicích.“ Harry přikývl, Dobby luskl prsty a zmizel.

„Podivín,“ poznamenal Snape. Zadíval se na Winky. „Jsi připravena být svázána?“ Skřítka důrazně přikývla, očima se zavrtávala do podlahy.

Harry poodstoupil stranou, paže si obtočil kolem těla. Měl pocit, že se mu to nebude líbit. Snape vytáhl hůlku a podržel ji skřítce nad hlavou. Když to udělal, Winky klesla na kolena. „Postav se, myslím, že Potter se bude cítit lépe, když budeš stát.“ Podíval se upřeně na Harryho. Winky se vyděsila, ale vstala.

Snape pronesl dlouhou latinskou inkantaci. Winky obalilo žlutavé světlo, natáhla ruce s výrazem, jako když dítě prosí o dárek. Snape jí podal svou ruku, otočenou dlaní dolů a ona mu ji políbila. V tom okamžiku žlutá záře zmizela.

„Pottere?“ vyzval ho Snape a naznačil mu, aby zaujal jeho místo.

„Já to nemůžu udělat,“ řekl Harry.

„Bylo by jednodušší, kdybys to udělal. Zdědíš ji společně s domem,“ vysvětlil Snape klidně. Harry zavrtěl hlavou. „Jak chceš,“ řekl Snape a podíval se na Winky. „Budeš poslouchat pana Harryho stejně, jako mě.“

„Ano, pane,“ odpověděla hlasitě.

„Žádná omezení v péči o dům nejsou. Běž,“ propustil ji.

Šla halou ke kuchyni a prohlížela si všechny místnosti, kolem kterých procházela.

Harry odešel do svého pokoje. Zoufale potřeboval nějaké rozptýlení a tak si znovu přečetl poslední dopisy od svých kamarádů. Pak vytáhl svůj nový plánek a trochu ho vybarvil. Nakonec mu zakručelo v břiše; neměl přes den moc jídla, ke Snapeově zlosti snědl k obědu jen jablko.

Sešel dolů do jídelny. Snape už tam byl a četl si poštu. Harry si sedl naproti a nadskočil, když se před ním náhle objevila večeře se stejným zajiskřením, jako se to dělo v Bradavicích. Na talíři byly tenké plátky hovězího s brambůrkami. A vedle kompotová miska s kousky ovoce a vanilkovým krémem.

Počkal, až Snape začne jíst a vrhl se na svou porci. Bylo to opravdu dobré.

„Musím uznat,“ řekl Snape mezi jednotlivými sousty, „že jsi vybral velmi dobrého domácího skřítka.“

„Opravdu je dobrá,“ souhlasil Harry a cítil se trochu provinile, že mu jídlo od Tidgyho nikdy tolik nechutnalo.

 

Poslední komentáře
01.07.2009 01:59:42: Hezoučká kapitolka. Dííííky!!! Líbilo se mi, jak si začíná Harry se Severusem pěkně rozumět, fantast...
28.06.2009 21:38:54: Krásná kapitola. Děkuji za překlad. Severus už se s Harrym pěkně zžívají. Jeho otec je tedy pěkně ná...
28.06.2009 20:32:47: Naprosto skvělá povídka. Narazila jsem na ní náhodou a hned jsem přečetla všechny kapitolky. Moc se ...
26.06.2009 10:42:44: Úchvatné, úplne super, ale chudák škriatok, skončil ako hadia večera. smiley Snape senior parádny. ...