Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

2. kapitola

Dlouhá drsná noc

 

Lehkým krokem kráčeli po koberci z mechu a jehličí nejhlubší částí Zapovězeného lesa. Stromy zde byly tak staré, že váha jehličí a listí na zemi tu nedovolila růst jiným rostlinám. Denní světlo bylo filtrováno přes zelené listoví a vytvářelo na zemi světlé a tmavé stíny.

Severus Snape nic z této krásy nevnímal, šel tiše, hůlku připravenou. Brumbál ho následoval stejně dlouhým tichým krokem. Šli už dlouho, hledali chlapce. Snape si pomyslel, že jestli jsou na správném místě, musí to být pouhá náhoda. Přepadla ho bolest, důvěrně známá, ale nevítaná. Mimoděk se chytil za ruku, na které měl Znamení. Brumbál se zastavil vedle něj a tázavě se na něj zadíval. „Smrtijedská ochranná kouzla,“ řekl Snape a ukázal hlavou. „Nevěděl jsem, že tady mají úkryt.“

„Nedaleko je malé opuštěné stavení,“ řekl Brumbál. „Tam by se mohli ukrývat.“

„Tiše,“ zašeptal Snape. „Pravděpodobně jsme na místě.“

„Ptáci jsou velmi výřeční, svým vlastním způsobem,“ řekl Brumbál, když pokračovali v cestě. „Ale je velmi nesnadné jim porozumět.“ Vítr si pohrával s jeho vousy a vlasy, když zaklonil hlavu a naslouchal švitoření v korunách stromů. „Věřím, že jdeme správnou cestou, i když velmi pomalu.“

„Žádnou magii, Albusi, vůbec. Jinak na to hned přijdou a budeme mít nevítanou společnost.“ Brumbál si hůlku zastrčil do pouzdra, když sestupovali stezkou, kterou vyšlapala zvěř, dolů do strže.

„Jen doufám, že Potter stojí za tyto potíže.“ Snapeovi se obtížně dýchalo.

„Ale ano, Severusi,“ pokáral ho Brumbál vážně.

Scházeli pomalu úzkou stezkou, pozdní odpolední světlo jen slabě pronikalo do hluboké strže a vzduch zde byl vlhký a mrazivý. Neznámá stvoření šustila v dutých pařezech. Snape si ulomil uschlou větev a použil jí jako hůl, aby se mu snadněji sestupovalo po příkrém srázu a taky, aby ji mohl použít jako zbraň, bylo-li by potřeba. Něco velikého s kožnatými křídly prolétalo korunami stromů, když se dostali na dno strže k úzkému potoku, který přešli po kamenech. Než se dostali na druhou stranu strže, slunce už stálo hodně nízko a studený vítr jim omotával pláště kolem těla.

„Musíme ho najít před setměním,“ řekl Brumbál. „Nejstarší část lesa poskytuje útočiště velkému množství nočních tvorů, většina z nich bývá hladová.“

Snape se zamračil, ale nic na to neřekl. Své mínění o nezodpovědných ztracených studentech už Brumbálovi sdělil.

Po patnácti minutách se Brumbál zastavil. „Tam,“ vydechl a ukázal na část černého pláště ležícího na listí, který uviděl pod vyvráceným stromem.

 

*****

Harry se hlavou opřel o ztrouchnivělé dveře na verandě polorozpadlého starého domu. Starý nátěr se sloupnul a barva se mu přilepila na tvář. Zablácený hábit ho studil, ale neměl dost síly, aby si ho sundal. Zavřel oči. Na nedaleké větvi překvapivě nahlas cvrlikal pták.

Harry se cítil hůř, než před chvílí. Celé tělo mu rezonovalo hroznou bolestí, pravá ruka sebou samovolně škubala. Jeho mozek se pokoušel od té bolesti odpoutat, ale bez úspěchu, bolest se k němu vracela ve spirále, ochromovala ho. Možná kdyby byla taková zima, aby ho dokázala dostatečně zmrazit, ale právě teď mu chlad přinášel jen více utrpení. Opatrně se přesunul tak, aby na něj nefoukal vítr a snažil se myslet na něco jiného, než na zoufalství, křik a bolest, které ho zaměstnávaly několik posledních hodin.

 

*****

„Mrtvý,“ řekl Snape skloněný nad tlustým, zmrzlým Crabbem seniorem. Jeho ruce byly zmrazeny v pozici, jako by chtěl něco uchopit.

„To samé pan Goyle,“ komentoval Brumbál, když si prohlédl druhé tělo. Vypadalo to, že se na tomto místě prostě zhroutili. Když viděl, že Snape prohledává Crabbeovy kapsy, udělal to samé s Goyleovými. „Hmf,“ zavrčel. Snape na něj pohlédl a Brumbál zvedl Harryho hůlku.

Snape se na něj zděšeně zadíval a pak se začal rozhlížet důkladněji. „Předpokládám, že je to dobré znamení,“ poznamenal suše.

„Jestliže jich nebylo víc, než tihle dva.“

„To je nepravděpodobné. Tihle dva bývali málokdy s někým jiným, než s Malfoyem. Kde je to stavení?“

Schovávajíc Harryho hůlku ke své vlastní, Brumbál řekl: „Tudy,“ a vydal se naznačeným směrem.

 

*****

Pokaždé, když Harry omdléval, pták začal zpívat hlasitěji. Začínalo ho to obtěžovat. Ale malý pták s černými pruhy na křídlech se usadil na dřevěném zábradlí blízko něj a nakláněl hlavu ze strany na stranu. A pak to Harry zaslechl, blížící se kroky. Zapátral v hábitu po své hůlce, ale zjistil, že má v kapse díru. Pravděpodobně mu hábit roztrhl některý z útočníků. Měl si toho všimnout, ale měl dost práce se svým útěkem a trvalo by dlouho, než by se tam vrátil, stejně už bylo pozdě.

Kroky se zastavily. Harry zatajil dech. Pták zaštěbetal znovu a Harry se ho pokusil odehnat.

„Harry?“ Vítr k němu donesl známý hlas.

Ohromná úleva ho vytrhla z otupění. Harry se opřel o dveře a odpověděl: „Profesore Brumbále?“

Našli ho. Brumbál se k němu sklonil a řekl: „Jsem rád, že tě vidím, chlapče.“ Setřel sloupnutou barvu z Harryho tváře svou léty svraštělou rukou. Množství kožnatých křídel se prodíralo korunami stromů a mířilo k nim. „Severusi, podívej se, jestli můžeme zůstat uvnitř. Je příliš pozdě na návrat.“

„Mohl bych zajít pro testrály,“ navrhl Snape, když prohlížel shnilé trámy na verandě.

Brumbál to zvažoval, zadíval se do korun stromů. „Nemyslím si, že bys to stihl. A nemůžeme vyslat signál, protože právě teď tam není nikdo, kdo by ho přijal. Harry, myslíš, že to do rána zvládneš?“

„Ano, pane,“ řekl Harry a chystal se vstát. Brumbál mu pomohl a podepřel ho. „Nedokázal jsem to otevřít,“ řekl Harry, když Snape zatlačil na dveře. Rezavé panty zaskřípěly.

„To proto, že neznáte heslo, pane Pottere,“ řekl Snape sarkasticky.

Harry se na něj podíval zmateně. Došli kolem zhrouceného schodiště do nevelké místnosti. Harry zakopl o svou vlastní nohu, když šel k napůl ztrouchnivělé pohovce, kterou kdysi někdo umístil před krbem. Brumbál měl co dělat, aby ho zachytil

„Severusi, pomož mi.“

Snape se otočil od krbu, který prozkoumával a pomohl mu ho zvednout z podlahy. Harry vydal chraptivý, bolestivý vzdech, když ho uložili na rozedranou pohovku.

„Pottere?“ zeptal se Snape.

„Trochu to bolí,“ vysvětlil Harry a škubl sebou.

Snape si ho chvíli prohlížel, pak se podíval na Brumbála. „Přijdu hned,“ řekl energicky.

Brumbál prohlédl kameny v ohništi a zkontroloval komín, pak naskládal do krbu dřevo.

„Promiňte, pane,“ řekl Harry unaveně.

Brumbál se věnoval své práci. „To je v pořádku, Harry. Nikdo by nečekal nebezpečí dvě stě metrů od hradu. Kdybych si něco takového myslel, nedovolil bych vám jít ven.“ Narovnal se a hledal něco uvnitř svého pláště. „Tady to je,“ řekl, když našel křesadlo a cínovou konvici. Odtrhl kousek látky z pohovky a vložil ji mezi dřevo v krbu. Několikrát škrtnul, než se mu podařilo látku zapálit. Když se oheň rozhořel, obrátil se k Harrymu. „Někdy je dobré mít zkušenosti.“

Harry se na ředitele bolestně zašklebil.

Snape se vrátil. Harry se po něm ohlédl, a najednou si uvědomil, jaká je kolem tma. Světlo z ohně dosahovalo jen k pohovce.

„Působivé, Albusi,“ řekl Snape.

„Půjdeme domů?“ zeptal se Harry. Přetrvávající chvění jeho těla ho vylekalo, bylo to jako varování.

„Harry,“ pokáral ho Brumbál.

Harry odvrátil hlavu, uvědomil si, že jako na domov myslel na hrad a ne na kouzly chráněný dům své tety.

Snape se na ně zvědavě zadíval, pak řekl: „Přinesu víc dřeva. Najdu nějakou vodu na čaj.“ Položil několik kusů kůry a oprášil si hábit a znovu odešel.

Harry zavřel oči, tentokrát ho žádný pták nerušil. Nejasně si uvědomoval stíny přecházející kolem ohně, pak oheň jasněji vzplál a znovu se zmírnil, když strávil potravu, která mu byla naservírována. Někdo se k němu sklonil a sáhl na něj. „Ne,“ zamumlal Harry. V tu chvíli si myslel, že to je Goyle, sesílající na něj další Crucio. Jeho pravá ruka sebou škubla, jak se snažil uniknout.

„Pottere?“ řekl Snape ostře. Skláněl se nad chlapcem, třásl jeho rukou a snažil se ho vzbudit. Harry se odtáhl a znovu řekl: „Ne.“ Snape vzal jeho dlaně do svých, aby ho uklidnil a cítil, jak jsou ledové. Slabě zavrčel.

„Co je?“ zeptal se Brumbál, který klečel u krbu.

Snape sáhl Harrymu na čelo: „Je v šoku, myslím.“ Snape rychle rozepnul Harrymu plášť a svlékl mu ho. „Není divu; je úplně promočený.“ Zavrtěl hlavou a přehodil plášť přes opěradlo pohovky, aby uschl. Harryho roztržená košile se otevřela a odhalila modřiny na jeho hrudi. Snape košili rozhrnul víc. „Potřebuje léčitele, Albusi,“ poznamenal rozmrzele a upravil Harrymu košili. Netrpělivě se ohlédl na Brumbála.

„Kolik budeme mít času, než objeví naší magii?“ zeptal se starý čaroděj.

„Tak vteřinu,“ odpověděl Snape. „Utajovaný dům tak blízko Bradavic bude pečlivě sledován.“

Brumbál jemně potřásl hlavou. „Potřebujeme nějakou pomoc, abychom odsud mohli bezpečně odejít. Minerva by to mohla zařídit, ale vrátí se Bradavic nejdřív tak za tři hodiny. Musíme zatím pro pana Pottera něco udělat.“

„Žádné ohřívací kouzlo. Žádný zahřívací lektvar,“ mumlal si Snape pro sebe. Ohlédl se na slabě hořící oheň, zvedl ruku, aby zjistil jeho teplotu a zamračil se. Po chvíli přemýšlení znovu zamumlal: „Vím, že mě nemáte rád, Pottere…,“ svlékl si svůj kožešinou podšitý plášť a Harryho jím přikryl. Pak si podrážděně povzdychl, Harryho nadzvedl a do pláště ho zabalil, sedl si a přitáhl si ho do náruče. Vypadalo to, že to Harry ani nezaznamenal.

Brumbál se sklonil a plášť ještě upravil. „Vždycky jsem tvůj plášť obdivoval, Severusi,“ řekl nepřítomně a díval se na bezvědomého Harryho.

„Žádná magie,“ připomněl mu Snape neomaleně. „Nemůžeme nic dělat.“

Brumbál pustil lem pláště a postavil se. „Je těžké to vydržet,“ řekl frustrovaně. Přešel k oknu, vyhlížel do tmy a ruce si tiskl za zády.

Snape se podíval dolů, na rozcuchané vlasy na hlavě, která spočívala na jeho hrudi. Harrymu se roztřásla ramena a Snape spočítal, že už je to čtvrtý záchvat. To indikovalo více zranění a větší poškození jeho systému. Věděl nejméně o třech lektvarech, které by mohli pomoci, věděl, že přísady na ně má ve své laboratoři. Přemýšlel, jaká kletba je za tohle zodpovědná

„Pottere?“ řekl Snape. Sedl si rovněji a Harry si povzdechl. „Slyšíte mě?“ zeptal se. Brumbál se vrátil zpátky. „Přemýšlel jsem, jaké kletby na něj použili,“ vysvětloval Snape.

Harry otevřel oči. Vlastní dech ho ohlušoval. Někdo něco chtěl.

„Pottere? Jaké kletby na tebe použili?“

Zmatený a ztrápený Harry přemýšlel a pokoušel se vzpomenout na kletby Crabba a Goyla.

Crucio?“ zeptal se Snape.

Harry přikývl. „Křečovou kletbu,“ řekl dutě. „Ohnivé prokletí.“ Vzpomněl si, jak se bál, jak byl bezmocný, zarazil se. Bolest mu pulzovala celým tělem; snažil se tomu uniknout a zjistil, že je zabalený ve Snapeově plášti. Zasténal.

„Možná nějaký lektvar,“ navrhl Brumbál.

„Lektvar nemáme. Možná čaj,“ řekl Snape drsně. „A potřebujeme ještě několik minut, než se z kůry vyloučí jed.“ Když sebou Harry trhl, dodal: „Pottere, jste v bezpečí. Snažte se zůstat v klidu,“ Snape zněl, jako by se pokoušel o výsměch, ale nepovedlo se mu to.

Několik příštích minut Harry proplouval mezi vědomím a nevědomím. Zimnice se střídala s vlnami dusivého horka. V horečkách si myslel, že leží v přístěnku pod schody a teta Petúnie si ztěžuje na potíže, jichž je příčinou. Zdálo se mu, že leží uprostřed famfrpálového hřiště po pádu z koštěte a dopadá na něj ledový déšť, jeho přátelé na něj křičí, aby vstal, a varují ho před temnými postavami, které se nad ním vznášejí.

Snape si posunul Harryho k rameni, cítil utrpení, které jím procházelo. Jeho hlas vytrhl Harryho ze zmatku. „Máte nějaký pohár?“ Harry otevřel oči a zmateně zíral na Brumbála, který zavířil rukávem a vytáhl odněkud porcelánový šálek. Oranžově se zaleskl ve světle ohně, záblesky světla proťaly temnotu. Brumbál sáhl do ohně, vytáhl zčernalou konvici a nalil z ní něco do šálku. Snape si ho od něj vzal a přidržel ho Harrymu u úst.

„Tady,“ zamumlal a podepřel Harryho rukou. Pak se zarazil a opatrně foukl do tekutiny. Harry se ostře nadechl, jak tato scéna zasáhla jeho mysl a vyvolala v něm vzpomínku na ztraceného otce, který kdysi udělal něco podobného. Mrazivé zoufalství sevřelo jeho srdce, když byl šálek přitisknut k jeho rtům a horká hořká tekutina, chutnající po lese, vnikla do jeho úst. „Trochu víc,“ mumlal Snape a zněl velmi nesnapeovsky. Harry křečovitě polkl, pak ještě jednou. Teplo se šířilo jeho hrudníkem až do břicha. Mrazení zmizelo, ale zanechalo v něm pocit jako po útoku mozkomorů.

Harry, příliš vyčerpaný, aby udržel hlavu vzpřímenou, jí položil na rameno člověka vedle sebe. Cítil, jak ho někdo pevně objal. Svíravá bolest v jeho srdci přehlušila všechno ostatní. Těžce se nadechl a neochotně vydechl. Opatrně se nadechl znovu.

„Severusi…,“ v Brumbálově hlase byly obavy. „Ten čaj…“

„Neměl by mít vliv na jeho dýchání,“ řekl Snape nezřetelně. Sklonil se k jeho krku a prstem mu přejel po průdušnici. Harry bojoval s jeho sevřením, stočil se, zabořil tvář do jeho hábitu a slzy mu vyhrkly z očí. Snape stáhl ruku, když si to uvědomil.

„Albusi,“ řekl Snape nerozhodně, „možná bys měl…“

Brumbál si prohrábl vousy. „Měl bych problémy, abych nepoužil kouzla.“ Přistoupil blíž. „Harry, všechno je v pořádku,“ řekl konejšivě.

Harrymu se nic nezdálo v pořádku. Cítil se, jako by místnost byla plná mozkomorů, cítil se sám a nešťastný. Teplo v jeho žaludku nepříjemně sálalo. Soustředil se na to, aby nebrečel. Hábit pod jeho obličejem byl teď vlhký. Zvedl ruku, aby si utřel oči. Cítil jako by jeho paže vážila metrák. Nechal ji spadnout.

Cizí dlaň na chvíli spočinula na jeho čele. To gesto utišilo nejhorší bolest v jeho nitru. Jak jeho žal mizel, uvolnil se, a ochabl. Ztěžkla mu hlava a usnul.

 

*****

Někdo třásl jeho ramenem. Harry se vzbudil. Tělo měl teplé, chodidla ledová a horní část nohou byla příliš horká. Oheň stále hořel. Jeho hlava spočívala na něčem, co se rytmicky zvedalo a klesalo, slyšel tlukot srdce. Ztuhlý, rozlámaný a prokřehlý Harry se posunul a uvolnil ruku, kterou měl uvězněnou pod tělem. Paže kolem něj se sevřely. Trochu více ho to probralo a na Harryho zaútočily neuspořádané vzpomínky. Ty na Goyla a Crabba jako první a ruce se mu roztřásly panikou. Pak si vzpomněl na svého učitele. Zdvihl hlavu a zamžoural do oranžového světla.

„Je vzhůru, Albusi,“ Snapeův hlas zněl příliš blízko. Harry ztuhl a zkusil se posadit, ale neměl sílu. „Jak se cítíte?“ zeptal se Snape a povytáhl ho do sedu. Prudká bolest, kterou mu tím způsobil, přinesla zpět i zbytek vzpomínek. Harry se roztřásl. „Jak dlouho ještě, Albusi?“ zeptal se Snape.

Brumbál poklekl ke krbu a přiložil na oheň. Potřásl hlavou. „Příliš mnoho věcí se děje najednou. Není možné zorganizovat něco za tak krátkou dobu. Já sám bych už měl být někde jinde.“

„Možná by se napil čaje,“ navrhl Snape.

Brumbál zvedl konev, stojící uprostřed ohniště. Harry byl rád, když viděl, že čaj ochladil, nechtěl, aby se opakovala předchozí situace. Jen to pomyšlení ho vyplašilo a zanechalo bez dechu.

Snape vzal šálek a vložil ho Harrymu do dlaně. Harryho ruce se třásly. „Podržím vám to,“ navrhl Snape. Harry se napil chladné tekutiny, Snape postavil šálek na zem a vzal ho za ruku. „Stiskněte,“ řekl vážně. Harry poslechl a uvědomil si, že to nedokáže. „Ještě jednou,“ nařídil Snape a Harry to zkusil. Vzdychl. „Jakou kletbu použili, že vám tak poškodili nervy?“

Harry zavrtěl hlavou. Jeho setkání s Crabbem a Goylem mu zanechalo zmatek v hlavě. „Pulsační? Ochromující?“ hádal Snape. Harry znovu zavrtěl hlavou. „Co se stalo Crabbeovi?“ zeptal se Snape zvědavě.

Harry se zamračil a sklopil oči. Chraplavě odpověděl. „Umím jen dvě kouzla bez hůlky.“ Nechtěl vzpomínat.

„A svazovací kletba je jedním z nich,“ odhadl Snape. Harry přikývl. „Kolem krku?“ zeptal se Snape klidně.

„Použil na mě ohňové kouzlo, na mé nohy,“ vysvětlil Harry ztrápeně. Crabbe se mu vysmíval, vykládal mu, jak hrozné a ošklivé věci se mu chystá udělat. „Chtěl jsem to zastavit.“

„Nemusíte se omlouvat, to určitě ne,“ huboval ho Snape. „A Goyle?“

Harry zíral skelnýma očima do ohně. „Viděl, co se stalo Crabbeovi… začal říkat Avada Kedavra,“ vysvětlil Harry dutým hlasem a zarazil se.

„Jste imunní, pane Pottere?“ zeptal se Snape nevěřícně.

Harry zavrtěl hlavou. „Nevím,“ nadechl se. „Nenechal jsem ho to dokončit.“ Polkl a neochotně dodal: „Viděl jsem, jak se formovala.“

„Kletba?“ zeptal se Snape překvapeně.

„Světlo. Byl to kotouč zeleného světla na zemi. Nevěděl jsem, co mám dělat.“ Harry zavřel oči, když se zoufalství z toho okamžiku prodralo do jeho mysli, jako by se to stalo před chvílí. „Praštil jsem sebou na zem a křičel jsem. On pak zeleně vybuchl. A upadl.“

„Co jste křičel?“ zeptal se Snape opatrně.

Harry pokrčil rameny. „Ne, myslím. To je to, co si pamatuju.“

Snape potřásl hlavou a podíval se na Brumbála, který pozdvihl překvapeně obočí.

„To je nejzvláštnější odvrácení kletby, o jakém jsem kdy slyšel,“ řekl Brumbál.

„Nechte to na Potterovi,“ řekl Snape mrzutě.

„Má s tím hodně zkušeností. Bohužel.“

Harry se díval z jednoho na druhého opřený o pohovku. Plášť z něj sklouzl, tak se objal rukama, aby si udržel teplo a otřásl se.

Snape ho znovu zabalil do svého pláště. „Díky,“ zamumlal Harry. Snape se předklonil, zabalil Harrymu do pláště i nohy, pak se opřel o pohovku a překřížil ruce na prsou.

„Takže budeme čekat až do rána?“ zeptal se. „To je ještě pět hodin.“ Brumbál neodpověděl.

Harry byl rád, že se Snape odtáhl, ale teď viděl, že to má i nevýhodu – neměl si kam položit hlavu. Bylo stále těžší udržet jí zpříma, tak jí nechal klesnout na prsa, nebylo to moc pohodlné.

Snape si třel ruce, aby se zahřál a řekl: „Myslím, že podceňujete chlapcova zranění. Čím déle budeme čekat, tím větší to bude mít následky.“

Harry zvedl hlavu, když to slyšel a podíval se z jednoho profesora na druhého. Nevšímali si ho.

„Co navrhuješ, Severusi?“ zeptal se Brumbál.

„Navrhuji, že dojdu pro testrály. Pocházejí z lesa a nespustí tak magické alarmy, jako by to udělalo koště.“

„Je to hodně daleko. Pochybuji, že by ses vrátil do svítání, nebo vůbec.“

Snape si stoupl a zvedl Harryho plášť z opěradla pohovky. Byl skoro suchý, ale celý od bláta. Přehodil si ho přes ramena a sedl si blíže k ohni. „Zvažoval jsem jinou cestu. Jsme blízko protipřemisťovací hranice – proto je tu tenhle zabezpečený dům.“

„Ale nevíš, kde ta hranice je,“ poukázal Brumbál.

„Ne přesně,“ připustil Snape.

„Včera byl nov; není skoro vidět.“

Ve Snapeově hlase zaznělo zklamání. „Jestli je ten kluk pro vás důležitý, musíme něco udělat.“

„Je důležitý pro nás pro všechny, Severusi,“ řekl Brumbál vyrovnaně.

Snape si prsty prohrábl vlasy a řekl rozzlobeně: „To si uvědomuji – proto jsem ochoten jít.“

Harry se na ně mračil a přemýšlel, proč o něm mluví, jako kdyby tu nebyl. Byl na to zvyklý od Dursleyových, o to více ho to podráždilo. Brumbál vstal a došel k Harrymu, který si položil hlavu na ztrouchnivělou opěrku pohovky. „Jak špatně na tom je?“

„Nevím,“ odpověděl Snape temně. „Nejsem léčitel.“

Konečně se Brumbál zaměřil na Harryho. „Jak se cítíš?“ zeptal se ho jemně.

Harry pokrčil rameny. Nechtěl Brumbála zklamat a říci mu, jak opravdu hrozně se cítí. Snape odpověděl místo něj: „Tak dobře, že nedokáže udržet hlavu a nemá žádnou sílu v rukách.“

Harry se nedokázal bránit.

„Poneseme ho,“ řekl Brumbál rozhodně. Zbytkem čaje z konvice uhasil oheň v krbu. Vyvalila se pára a v místnosti byla najednou tma.

„Co chcete dělat, Albusi?“zeptal se Snape.

Harry cítil ruku, která ho uchopila za paži. Spěšně a neobratně mu byl zapnout vypůjčený plášť u krku.

„Vezmi si tohle,“ řekl Brumbál. Harry nic neviděl, ale podle zvuku poznal, že si to dal Snape do kapsy.

„Albusi?“ zeptal se Snape nebezpečně. Byl pro nějakou akci, ale ne pro tuhle, zdálo se.

„Pomož Harrymu vstát a připrav si hůlku,“ řekl Brumbál s klidem nepřiměřeným k okolnostem

Vystrašený Harry by právě teď rád viděl jejich tváře. Před očima se mu rozprskly barevné kruhy, když ho Snape podepřel a vytáhl na nohy. „Pokus se stát,“ řekl a přehodil si Harryho ruku kolem ramen a pevně ho přidržel. Harry zaťal prsty do svého pláště na Snapeových zádech a snažil se zastavit chvění.

„Dotkněte se konvice,“ řekl Brumbál. „Podržím bránu otevřenou, než projdete a pak ji zničím, aby vás nikdo nemohl sledovat.“

Snapeova ruka s hůlkou uchopila Harryho prsty a obalila mu je kolem ucha konvice. Dřevo jeho hůlky se Harrymu bolestivě zarylo do hřbetu ruky. Zatočila se mu hlava, těžce se opřel o svého profesora. Nový nápor bolesti ho zanechal slabého. Otupěle čekal na cokoliv, co se mělo stát.

„Připojím se k vám hned, jak to půjde,“ řekl Brumbál, několikrát zaklepal hůlkou na konvici a zamumlal inkantaci. Ozval se zvuk, jako když zazní zvon a Harry zasténal. Pocit tažení v oblasti pupku přišel stejně náhle, jako se rozpálila jizva na jeho čele, jako kdyby spadl do krbu a spálil se o oharky. Harry vykřikl a chtěl se pustit. Snape byl silnější a za malou chvíli už stáli v uličce obklopené vysokými zdmi z červených cihel.
Poslední komentáře
09.05.2012 20:03:47: Zatím to vypadá zajímavě, jsem zvědavá, kam to povede. Ono by to bylo fajn, kdyby se Snape aspoň obč...