Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

20. kapitola

Usazování

 

Rona museli ráno do třídy dotáhnout. Seděl shrbený na své židli mezi Harrym a Hermionou. Snape přišel přesně, když začala hodina a všechny je přehlédl temným pohledem. „Dobře, myslel jsem, že některých z vás už jsem se zbavil,“ prohlásil jedovatě a podíval se z Rona na Nevilla. „Vypadá to, že ne. Připouštím, že nad tím jsem se nezamyslel, když jsem žádal o tohle místo.“ Prohlédl si klasifikační arch. „No, člověk nemůže mít všechno,“ povzdechl si.

Hodil pergamen na stůl a vzal si jiný. „Jak si asi i ti nejpomalejší z vás všimli, tohle je obrana proti černé magii. Není povinná. Pokud nemáte v úmyslu tvrdě pracovat, měli byste odejít. Tahle třída je pro ty, kteří se chtějí něco naučit. Na konci roku budete skládat OVCE. Od každého, kdo tu zůstane, očekávám, že složí zkoušky nejméně na Velmi dobře.“

Znovu přejel očima po ztichlé třídě, než si prohlédl další pergamen. „Toto… jsou poznámky vašeho předchozího učitele, pana Greye. Cítil povinnost… mě varovat..., myslím, že se to tak dá říci..., před některými studenty.“ Něco si přečetl a pokračoval: „Jak zde uvádí, pan Weasley je nejvíce náchylný k nehodám ze všech studentů, které učil. Slečna Patilová nedokáže předvést kouzlo, aniž by se při tom nechichotala. Pan Potter, jak je tu napsáno…,“ Snape se na Harryho káravě podíval, „je arogantní, neustále vyrušuje a zřejmě se domnívá, že by výuku měl vést sám.“

Harry sebou trochu trhl, ale vydržel Snapeův upřený pohled. Snape stáčel pergamen a Harry zvedl ruku.

Snape ho s pozvednutým obočím vyzval: „Ano, pane Pottere?“

„Není tam žádná stížnost na… studenty z jiných kolejí?“ Skoro řekl na Zmijozel, ale včas se zarazil.

Snape pevně smotal pergamen a odpověděl: „Stojí tam už jen, že se slečna Abbotová není schopna správně soustředit.“

Hannah, která se zasněně dívala z okna na plynoucí mraky, rychle otočila hlavu, třída se rozesmála.

„Další otázky, pane Pottere?“ zeptal se Snape nezvyklým tónem. Vypadalo to, že nikdo jiný si toho nevšiml.

Ron zvedl ruku. Když se na něj Snape podíval, řekl: „Harry a já jsme se profesoru Greyovi nelíbili. Jeho stížnosti nejsou spravedlivé.“

„Nebyl tak hrozný, jako někteří jiní,“ vložila se do toho Hermiona. „Nepokusil se Harryho zabít, například.“

„Ale pokusil,“ odsekl Ron. Harry ho šťouchl do ruky, aby ho zarazil.

Snapea to zaujalo. „Vysvětlete to, pane Weasley,“ řekl ostře a stoupl si na kraj stupínku.

Ron otevřel ústa, ale váhal s odpovědí, „Ah…“

Zamračený a rozzlobený Harry řekl místo svého kamaráda: „Jednou se opravdu rozzlobil a vyzval mě k souboji. V Zapovězeném lese. Nemyslím, že by se o něco skutečně pokusil; to kouzlo, které Ron myslí, je nějaký druh trhací kletby, uhnul jsem.“

„Jo, ale ten strom za tebou explodoval!“ trval na svém Ron, pak bouchl čelem o lavici a zamumlal: „Sakra.“

Harry vrhl další nevraživý pohled na svého kamaráda a řekl: „Porazil jsem ho snadno, jedno kouzlo a nechal mě být.“

Snapeův pohled byl vážný. „Předpokládám, že jste to nikomu neřekl, pane Pottere?“

„Ne, pane,“ přiznal tiše.

„Hloupý kluku,“ zamumlal Snape a vrátil se ke stolu, kam položil pergamen, který byl zmuchlaný od toho, jak pevně ho svíral.

„Myslel bych si, že budete mít radost, když to uslyšíte, pane,“ řekl Ron obviňujícím hlasem.

„Rone,“ zasyčel Harry a popadl přítele za paži. Snape vrhl na Rona nebezpečně temný pohled a Harrymu se rozbušilo srdce. „Neznáš všechny okolnosti.“ Ron mu vytrhl ruku a odmítal se na Harryho podívat. Harry se s povzdechem opřel a zkřížil paže na hrudi.

„Zůstaňte tu po hodině, pane Pottere,“ řekl Snape s učebnicí v ruce.

„Ano, pane.“

Snape pokračoval, jako by se nic nestalo: „Předpokládám, že jste si všichni přečetli první kapitolu. Kdo mi vyjmenuje šest ochromujících kleteb?“

Na konci hodiny zůstal Harry pozadu. Hermiona vytáhla Rona ven dřív, než ho napadlo, že zůstane také. Malfoy se zastavil ve dveřích, ale přísný profesorův pohled ho donutil odejít. Když byli sami, Snape řekl: „Pan Weasley by se měl naučit dřív myslet, než mluvit.“

„Povídej mi o tom. Je vyděšený z předchozích let.“

„V každém případě to nemá daleko k uctívání,“ poznamenal Snape a sestoupil se stupínku.

Harry se setkal s jeho pohledem a sklopil oči. Cítil se špatně, že neřekl svým kamarádům pravdu. Čekal, že o tom Snape začne mluvit. Místo toho, po dlouhé pauze, profesor řekl: „Chystám se ten incident oznámit, takže čekám, že budeš povolán k řediteli.“

„Myslíš, že má cenu s tím obtěžovat Brumbála?“ zeptal se Harry. „Grey už tu neučí.“

„Nepochybně to bude profesorka McGonagallová, kdo bude mít otázky. Tohle víš zatím jenom ty, ale koncem měsíce bude jmenován nový vedoucí vaší koleje. McGonagallová převezme místo ředitele školy, obojí by nezvládla.“

Když viděl Harryho smutný výraz, Snape poznamenal: „Mám strach, že je to nevyhnutelné.“

Harry ztěžka polkl. „Myslíš, že bude v pořádku, když Brumbála někdy navštívím?“

„Jsem si jistý, že bude mít radost,“ řekl Snape. „Heslo je Scvrklý lusk.“ Vrátil se ke stolu. „Potřebuješ omluvenku na další hodinu?“

Harry zvedl batoh s učebnicemi ze země. „Ne, teď máme přeměňování.“ Uličnicky se na Snapea usmál a odešel.

„Promiňte, paní profesorko,“ řekl Harry, který vstoupil do třídy už po začátku hodiny. „Profesor Snape mě zdržel.“

Vzhlédla od pergamenu, který studovala a podívala se na něj přes brýle. „Doufám, že už nemáte problémy…“

Harry pokládal batoh na podlahu pod lavici, zarazil se v půli pohybu. „Hm…“ Po nesouhlasném pohledu od McGonagallové to Harry rozvedl. „Je to kvůli něčemu, co se stalo minulý rok.“ Podíval se na Rona. „Něčemu, o čem se mělo mlčet. Byl jsem informován, madam, že vám to budu muset později vysvětlit.“

„V mém nepřeberném volném čase, pane Pottere,“ odfrkla si.

„Nebyla to Harryho vina,“ zamumlal Ron.

„Rone,“ vykřikli Harry i Hermiona současně. „Už jsi mi dneska pomohl dost,“ dokončil Harry jemně.

Na konci přeměňování přistoupila McGonagallová k Harrymu, ostatní ukládali cvrčky, které přeměňovali, do kameninové mísy. „Zůstaňte tu, pane Pottere. Budete muset vynechat oběd, jinak nemám ve svém rozvrhu žádné volno.“ 

„Ano, profesorko,“ řekl Harry.

Dveře se zavřely za posledním studentem. Harry položil batoh na stolek. McGonagallová přenesla cvrčky do velkého terária u zdi, plného sena a kapradí. Pomohl jí vyprázdnit mísu, některým cvrčkům se do terária nechtělo.

„Musím přiznat, Harry, že se mi nepodaří najít si čas pro zaznamenání Severusova… konfliktu zájmů, řekněme. Ani nemám čas přemýšlet o vašem trestu.“ Zavřela terárium a odlevitovala ho na horní polici. „Jestli vás poslal ke mně, aby vás nemusel potrestat sám…“

„Nerozumíte tomu, madam. Jen řekl, že to chce oznámit.“

Přestala uklízet a zeptala se: „Co chtěl oznámit?“

Harry ztěžka polkl a řekl: „To, že mě profesor Grey ohrožoval, madam.“

McGonagallová pozvedla oči ke stropu. „Musel jste to mít kompletní, že, Harry?“

„Ten incident s Lupinem nepočítám,“ bránil se Harry.

„Ostatní ano,“ řekla. „Co se stalo?“

Harry jí to převyprávěl a poznamenal, že kouzlo nebylo tak silné, jak si myslí Ron.

„Kdy to bylo? Pamatujete si datum?“

„Mohl bych to zjistit z mých poznámek, pamatuji si, co jsme se ten týden učili.“

„Zjistěte to. Sepište, co se stalo. Podepište to. Ať si to Ron přečte a také to podepíše. Pak mi to přineste. Hodně by mi to pomohlo.“ Zvedla knihy ze stolu. „Připouštím, že je to teď jednodušší, když už tu Grey není, abych ho mohla vyhodit. Pokud můžete, nepouštějte se příštích deset měsíců do souboje s žádným učitelem,“ navrhla.

Harry šel za ní ke dveřím. „A co Severus?“

Položila ruku na kliku a jemně se na něj ušklíbla. „Přišel jste dobrovolně, pane Pottere.“

„Takže je to v pořádku, že, paní profesorko,“ zašklebil se na ní Harry.

 *****

Lektvary s Greerovou nebyly stejné, jako se Snapem. Přednášela pomaleji, jako by nebyli příliš chytří, takže už by nestihli uvařit lektvar, kdyby se nejednalo o dvouhodinovku. Hermiona nevěděla, jestli se jí Greerová líbí nebo ne. Ostatní studenti, mimo zmijozelských, ji přivítali a někteří jí přinesli i malé dárky. Harry to nedokázal pochopit, ale jí to očividně zvedlo náladu.

Nedokázala se zbavit dojmu, že je Harry poněkud slabší. Ještě koncem týdne vypadala překvapeně, když jí odevzdal správně uvařený lektvar. Harry zjistil, že tohle je ještě otravnější, než kdyby mu měla za co vynadat.

„Greerová je v pohodě,“ řekla Hermiona cestou z učebny.

„Myslí si o mně, že jsem idiot,“ mumlal Harry.

„Dobře, takže jí můžeš stále překvapovat,“ odpověděla vesele.

„Jo, to bude ohromný.“

 *****

Harryho bavil způsob, jakým Snape učil obranu. Staral se méně o jejich bezpečí, než to dělali ostatní učitelé, nebo to možná bylo tím, že už byli v posledním ročníku a očekával od nich, že dokáží kontrolovat to, co dělají. To znamenalo, že si směli na tvrdo vyzkoušet i nebezpečné kletby, pro případ nutnosti, někdy i na sobě navzájem. Další výhodou bylo, že Hermiona nebyla nejlepší, jak se to stávalo v ostatních předmětech, protože neměla tak pevný hlas, kterým bylo třeba vyslovit některá zaklínadla. On, Neville a většina ostatních chlapců, byli lepší, dokázali inkataci křiknout energičtěji. Většina, ale ne všichni, a Hermiona se stále zlepšovala, stejně jako ostatní dívky, protože hodně cvičila.

„Takhle,“ řekl Neville Justinovi a nakreslil hůlkou ve vzduchu malou, rychlou spirálu. Z hůlky vystřelila jasná zlatá stuha. Snape pracoval se dvěma dalšími mrzimorskými a Parkinsonovou vpředu už asi deset minut. Zahlédl světlo, ale nevšímal si ho.

Justin se o to pokusil několikrát, ale dokázal vystřelit jen jednu nebo dvě zlaté jiskry.

„Alespoň pracujeme na kouzlech ve třídě, že Harry,“ šeptla Hermiona.

Neville odpověděl dřív než Harry. „Je to dobré na ledové prokletí, které se budeme učit potom.“

„Opravdu?“ zeptala se Hermiona se zájmem, naklonila se k nim stejně jako Ron.

Snape si odkašlal. Všichni se posadili rovně a trpělivě čekali, až se jejich spolužáci kouzlo naučí.

Nakonec se Mrzimoři vrátili na svá místa, vypadali dost unaveně z úsilí, které museli vyvinout. Snape si je chvíli prohlížel a pak řekl: „Myslím, že pan Longbottom by nám rád předvedl několik dalších zaklínadel.“

Ron se snažil zadržet smích, když se Neville loudal ke stupínku. Na rozdíl od Brumbálovy armády působil sklesle, ale hůlku měl vytaženou a připravenou.

Snape se na něj díval nemilosrdně. „Pan Longbottom nám předvede kouzlo Ororbis, správně?“

Neville přikývl, ztěží se dokázal soustředit, ale rychle vyhrkl: „Ano, pane.“

Snape na něj poslal ledovou kletbu. „Připraven?“ Nevillovi se klepala ruka, když rychle kreslil hůlkou rozšiřující se spirálu a před ním se objevila zlatá stuha. Dorazila k ní kletba a drobné ledové korálky pršely dolů na podlahu, Nevillovi neublížily. Kouzlo bylo tak silné, že se ve vzduchu vznášelo ještě několik minut po útoku.

Snape počkal, až kouzlo vybledne. „A ohřívací kouzla z dodatků?“

„Ano, pane.“

Snape opět vyslal kletbu, Neville rychle provedl obě ohřívací kouzla, jedno na sebe a pak rychlou ohňovou kouli, která vypadala jako blesk z fotoaparátu. Snape sklonil hůlku. „Načasování je považováno za velmi těžko proveditelné proti ledovému prokletí,“ vysvětlil, aby poučil ostatní studenty. „Panu Longbottomovi se načasování povedlo velmi dobře, což je hodně překvapivé. I když mu to nenechalo mnoho času pro záložní topné kouzlo. Posaďte se,“ řekl Nevillovi.

Neville sklonil hůlku a seskočil se stupínku. Harry si říkal, že Snape právě složil jeho spolužákovi nenápadnou poklonu; nepochyboval, že Neville si je toho také vědom, protože se posadil s malým povzdechem, i když byl rád, že to má za sebou.

Když Harry odcházel ze třídy a otočil se, aby kývl na pozdrav, zpozoroval Malfoye, který si stoupl ke Snapeovu stolu s otevřenou knihou, aby se na něco zeptal. Jeho světlé vlasy, dlouhé až pod bradu, mu padaly do světlých očí, když se na Harryho zlomyslně ušklíbl. Harry v odpověď protočil očima a zavřel za sebou dveře.

 *****

„Slečno Grangerová, mohu s vámi chvíli mluvit?“ zeptala se profesorka Greerová, když studenti opouštěli učebnu.

„Ano, madam.“ Hermiona mávla na Harryho a Deana, aby šli napřed.

„Jste velmi inteligentní mladá dáma, slečno Grangerová. Mohu se zeptat, jakou kariéru si plánujete po skončení školy?“

„Ještě jsem se nerozhodla, paní profesorko, možná vztahy s mudly. Chtěla bych něco mimo ministerstva, jestli to půjde.“

„Pročpak, drahoušku?“

„Trvalo jim dlouho, než připustili, že se Voldemort vrátil. Nemohu jim to odpustit.“

„Drahá, jste velmi neústupná, že?“ Urovnala vzorky lektvarů, které jí předali studenti a zamkla je do zásuvky. „Byla jste tu celých šest let, možná byste mi mohla odpovědět na pár otázek, které mě znepokojují?“ řekla Greerová falešně přátelským hlasem.

„Pokusím se, madam.“

„Studenti vypadají velmi potěšeni, že je neučí profesor Snape.“

Hermiona se maličko zamračila a zaváhala. „Nebyl to nejlepší učitel lektvarů, madam. Ale Zmijozelové nejsou rádi, že je pryč, proto jsou v naší třídě jen dva.“

„Máte ho na obranu, že?“

„Ano, madam. Myslím, že jí učí raději.“ Hermiona si posunula batoh a přemýšlela, jestli je to pravda. Snapeovo chování se zlepšilo, i když jí znepokojovalo, že nedokáže přijít na to proč.

„Hm,“ zamumlala Greerová přemýšlivě. „Slyšela jsem v této třídě několik vtipů o hadím jazyce, což bych nepředpokládala.“ Zaváhala, její hlas byl náhle nuceně klidný. „Uvědomuji si, že je to poněkud nesmyslné, ale mluví někdo v této škole hadím jazykem?“

Hermiona se zlehka zasmála. „Ano, samozřejmě.“ Nevšimla si, jak se Greerová polekala. „Harry Potter. To ví každý.“

Greerová se ovládla. Pomalu řekla. „Opravdu? To je velmi zajímavé. Děkuji, drahá. To je všechno.“

Hermiona se usmála a odešla, nepochopila podivný, temný a falešný úsměv, se kterým jí profesorka odpověděla.

 

*****

V sobotu měl Harry konečně příležitost zajít do čtvrtého patra mimo vyučování. Snape byl ve svém kabinetě, opravoval eseje. Uvítal Harryho poměrně vřele, na Snapea. Harry si sedl na židli proti jeho stolu. „Potrvá asi hodinku, než to dodělám,“ řekl Snape.

„To je v pořádku,“ řekl Harry. Vytáhl si svůj esej z přeměňování a pustil se do práce.

Nakonec stočil Snape eseje do svazků podle tříd a svázal je. „Tak jaký byl tvůj první týden v sedmém ročníku?“

Harry dopsal větu a odpověděl. „Dobrý.“ Odložil pergamen a učebnici. „Prváci jsou ze mě ještě vyděšení. A někteří další studenti také, i když mě znají lépe. Ještě jsem si na to nezvyknul a nevím, jak to vyřešit.“

„Záleží na tom?“

„Vadí mi to. Nejsem strašlivý ani nebezpečný. Přitisknou se ke zdi, když jdu kolem, jako kdybych měl vybuchnout nebo je proklít. Ron si myslí, že je to zábavné.“ Harry čekal, že se ho zeptá, jestli už to Ronovi a Hermioně řekl. Zatím nenašel vhodnou příležitost. Možná to bylo tím, že se té chvíle bál.

Místo toho Snape vyrovnaně prohlásil: „Dej jim čas. Čtou časopisy, které ty házíš do smetí. Lidé mají hrdiny rádi, ale jsou opatrní dát jim to najevo.“

Pili čaj a mluvili spolu dlouhou dobu, když si Harry všiml, kolik je hodin. „Mám Brumbálovu armádu.“ Vstal.

„Ještě pořád?“ zeptal se Snape překvapeně.

Harry vytáhl z kapsy galeon a zkontroloval, jestli si dobře pamatuje den a hodinu.

„Co to je?“ zeptal se Snape.

Harry mu minci podal. „To vyrobila Hermiona kvůli našim schůzkám. Datum a čas jsou zakódovány v sériovém čísle. Proměnlivým kouzlem. Museli jsme to udělat, aby nás nechytla Umbridgeová.“

Snape mu galeon vrátil. „Bystrá dívka.“

„Příliš chytrá než aby to pro ni bylo dobré,“ zavtipkoval Harry.

„Zajímalo by mě, co vidí na panu Weasleym,“ poznamenal Snape líně a uložil stočené eseje do aktovky.

Harry o tom takhle nikdy nepřemýšlel. Pokrčil rameny. „Vždycky o sebe měli zájem.“

„Hm.“

„Musím běžet.“ U dveří se zastavil. „Máš zítra čas?“

„Ano. Ráno budu vařit ve sklepení nějaké lektvary. Vlastně skoro každý víkend.“

„Pokusím se přijít dolů,“ řekl Harry vesele.

 *****

V neděli ráno Harry pomáhal ve sklepení do doby, než začala být Greerová protivná. Harry poprosil, jestli může odejít, nechtěl dělat Snapeovi potíže. Vstoupil na měnící se schodiště a najednou si uvědomil, že má volno a může navštívit Brumbála.

Schodiště za chrličem ho vyvezlo ke dveřím, Harry zaklepal, a zatímco čekal, pomyslel si, že ho měl jít navštívit už dříve. Brumbál stál u okna, díval se ven a ruce měl složené za zády. „Ahoj, Harry,“ řekl dřív, než se otočil.

„Dobré ráno, pane,“ odpověděl Harry vesele. Na stole se otáčel model sluneční soustavy a třpytil se ve slunečním světle.

„Máš něco na srdci, Harry, nebo jsi přišel jen na návštěvu?“

Harry odtrhl oči od modré planety s jediným bílým měsícem. „Jen na návštěvu, pane.“

„Prosím, posaď se.“ Brumbál ho pozval ke stolu a vykouzlil pro ně křesla s jásavým květinovým vzorem. Ze sedadel měli nádherný výhled na trávník, část famfrpálového hřiště a rozlehlé zalesněné kopce. „Vedeš si velmi dobře, jak jsem slyšel.“

„Zatím jsme neměli skoro žádné úkoly,“ odpověděl jemně Brumbálovi.

„Neptal jsem se na školu,“ řekl Brumbál.

„Aha.“ Zhluboka se nadechl. „Myslím, že ano. Je dobré mít možnost jít ven, když chci. Nikdo se zřejmě nemyslí, že by Avery nebo Jugson představovali nějakou hrozbu.“

„Ministerstvo se domnívá, že se ukrývají nebo už opustili zemi. Jak bystrozoři, tak profesor Snape je považují za přítěž Voldemortovy organizace.“

Harry si pamatoval, jak krutě Voldemort Averyho potrestal na hřbitově. Byl to hloupý a neschopný člověk. Možná, že ho Voldemort snášel jen proto, aby si měl na kom vylévat svůj vztek. Harry se zavrtěl, když mrak zakryl slunce. Vzpomněl si na svou neschopnost povědět kamarádům o své nové situaci a znovu se zavrtěl

„Něco tě trápí. Mohu pomoci?“ zeptal se Brumbál.

Harry se na ředitele zadíval. Z téhle těsné blízkosti vypadal mnohem starší, než na co si Harry pamatoval. Projela jím neklidná bolest. Sklopil oči a přiznal: „Neřekl jsem Ronovi a Hermioně o té adopci.“

„Hm.“ Brumbál se pohodlně opřel a složil prsty do stříšky. „Dáš si máslový ležák? Myslím, že já ano.“ Vyčaroval dvě láhve a jednu mu podal. Harry se napil, bylo to studené jako led, osvěžilo ho to.

„Předpokládám, že si myslíš, že s tím nebudou souhlasit?“

Harry přikývl a cítil, jak se uzel z jeho žaludku stěhuje nahoru. Znovu se napil máslového ležáku, ale nepomohlo to.

Brumbál opatrně řekl: „Na tvém místě bych jim dal šanci. Ale znáš je lépe než já. A opravdový přítel by měl znát tvá přání a nakonec by tě on, nebo ona, měl podpořit. Věřím, že jsou to tvoji opravdoví přátelé.“

Harryho žaludek se trochu uvolnil.

Nastalo ticho. Nakonec ho přerušil Brumbál. „Zanedlouho začne famfrpál. Tentokrát to pro tebe bude celá sezóna, oproti loňskému roku. Žádný Voldemort. Žádní mozkomorové.“

„Těším se na to, pane,“ řekl Harry nadšeně a rozzářil se tím očekáváním.

 

Poslední komentáře
15.08.2019 22:07:46: Mám takoví dojem že Greerová není jen učitelka.smiley${1}
26.07.2009 21:59:46: Jsem zvědavá kdy už Harry konečně přizná, že je adoptovaný smiley. A Greerová je fakt příšerná smiley Dí...
17.07.2009 20:53:14: Hezký.
16.07.2009 22:23:40: Jj, na Grérovú treba dať pozor. Strašne vďaka za kapitolu. smiley${1}