Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

21. kapitola

Lektvary s velkým L

 

Úterní lektvary daly Harrymu zabrat tak, jak neočekával. Greerová ho vyvolala. Usmívala se na něj takovým způsobem, že na chvíli uvažoval, jestli Umbridgeová nevypila Mnoholičný lektvar, aby vypadala jako někdo jiný. Byl to úsměv Nagini.

„Povězte mi, pane Pottere, jaký druh žíraviny obsahuje černý kořen a bezoár?“

Harry na ní zamrkal. Koutkem oka viděl, že Hermiona zpanikařila, pravděpodobně taky nezná odpověď.

„Pane Pottere?“ vyzvala ho učitelka s nasládlým úsměvem.

Otázka mu něco připomněla. Něco, co četl v létě. Horečně přemýšlel. „Uh, Clian-Clyentate?“ Tohle není úplně správně.

„Omyl, pane Pottere,“ řekla lehce, nesmírně potěšena. Harry se podíval po ostatních Nebelvírech. Všichni pokrčili rameny, že nevědí, aby se Harry cítil lépe.

Greerová strávila velké množství času kroužením kolem jeho kotlíku, zatímco vařil lektvar. Harryho to příliš netrápilo; Snapeovu zastrašování se to nevyrovnalo. Byl překvapený, když nakonec jeho lektvar zkritizovala.

„Perfektní lektvar, slečno Grangerová. Příliš horké, když jste přidával muší nohy, Pottere. Bude vás to stát body, že,“ řekla šťastně, když kráčela k další lavici. Studenti za nimi si náhle stoupli rovněji, když se k nim přiblížila.

Harry se podíval do Hermionina kotlíku a pak do svého. Nechápal, co je na jeho lektvaru jiného. Zavrtěl hlavou.

Na konci hodiny rozdala Greerová témata k esejům. To bylo trochu divné. Pak to přišlo. „Odevzdáte je v pátek,“ řekla spokojeně. „Tak budete mít volný víkend…“

Několik studentů jí za to skutečně poděkovalo. Harry strčil pergamen se zadáním do batohu. Hermiona si ho na chodbě pročítala. „Popište sedm druhů lektvarů založených na bezoáru. To nezní špatně.“ Zastrčila ho do knihy, kterou nesla v ruce, protože už se jí nevešla do tašky.

Když se dostali ke schodům do přízemí, Harry se rozhodl, že ji vezme někam stranou, kde je nikdo nebude rušit. Jeho tajemství mu leželo v břiše jako kámen a pohled na její klidný obličej ho ujistil, že mu bude rozumět. Viděl, že ze salónku pro zaměstnance vedle Velké síně vyšla profesorka Vektorová. Vypadalo to, že je prázdný a i když se dveře zavřely, znal heslo.

Harry popadl Hermionu za ruku. Tázavě se na něj podívala. „Uhm, chtěl bych něco…,“ začal Harry. Jeho výraz musel být bolestný, protože se znepokojeně zamračila.

„Ahoj,“ vykřikla Ginny a přiběhla k nim.

Harry se na ní podíval. Ron se loudal za sestrou.

„Hm,“ řekla Hermiona.

„Po obědě,“ řekl Harry a vedl je do Velké síně. Při pomyšlení na to, že se Ron dozví pravdu, ho zamrazilo a cítil se jako v pasti. Byl vděčný, že je Hermiona dost chytrá a nevyptává se ho cestou ke stolu.

Když seděli u oběda, Hermiona se na něj tázavě zadívala. Slabě se na ní usmál. Ron jí požádal, aby si přečetla jeho esej o historii a Hermiona si ho při jídle četla. Dobře, je to takhle, představoval si Harry v duchu, co jí řekne. Profesor Snape mě adoptoval. Znělo mu to zvláštně ve Velké síni plné halasících studentů. Šest předchozích let to celé neuvěřitelně komplikovalo.

Harry snědl křupavý řízek a sledoval své přátele. Byli velmi blízko u sebe, nakláněli se nad esejem tak, že se dotýkali velkou částí těla. To Harrymu bolestně připomnělo, že Hermionina oddanost nebude na prvním místě patřit jemu, bez ohledu na téma. Ronova také ne. Podíval se k hlavnímu stolu. Snapeovy oči byly zúžené, což naznačovalo, jak Harry věděl, že je zvědavý, nebo dokonce ví, o co jde. Harry mu poslal lehký úsměv a vrátil se ke svému jídlu.

 *****

Po péči o kouzelné tvory, kterou měli odpoledne, Harry vystoupal do čtvrtého patra. Snape soustředěně četl velkou knihu, když Harry vstoupil. Zavřel dveře a čekal, protože Snape zvedl ruku a nedovolil mu promluvit. Snapeovy rty se pohybovaly, jak si opakoval něco z textu v knize a Harry začal být zvědavý. Když dočetl, Snape se na Harryho podíval.

„Bude to rychlé,“ ujistil ho Harry a vzhůru nohama si přečetl název kapitoly v knize: Jak užívat kletby. „Nemáš nějaké další učebnice lektvarů pro sedmý ročník?“

Snape povytáhl obočí. Ukázal na knihovnu v rohu. Harry se podíval do spodní police, kde byly knihy, které vypadaly jako učebnice. „Co je tohle?“ zeptal se Harry a vytáhl tlustý svazek s názvem: Lektvary Compendym.

„Jestli chceš, tak si to můžeš půjčit. Mohu se zeptat, proč si myslíš, že to budeš potřebovat?“

Harry si povzdechl. „Greerová se mě zeptala, v jaké žíravině se používá černý kořen a bezoár. Málem jsem si vzpomněl,“ řekl frustrovaně. „Bylo to tady.“ Položil knihy na stůl a otevřel tu modrou. Rychle v ní listoval. „Catalyndate. Byl jsem blízko.“

„To, předpokládám, ve tvé učebnici nebylo.“

„Ne. To ne.“ Harry otevřel batoh, aby do něj uložil knihy. Vytáhl pergamen, na kterém měl zadání svého eseje, aby se nepomačkal. Zadíval se na něj a zavrčel. Bylo to jiné téma, než měla Hermiona, mnohem těžší.

„Stalo se něco?“ zeptal se Snape a listoval v tlusté knize.

„Ano, ale uvidíme, jestli to zvládnu.“ Uložil pergamen do batohu. „Vezmu si ještě tuhle,“ řekl a vytáhl z police Lektvary Compendym. Sotva se mu to vešlo do batohu. Lehce se zasmál tomu, že eseje mají odevzdat už v pátek, bylo to určitě schválně, aby bylo těžké získat pomoc. Došel ke dveří. „Musím už jít, pane. Mám hodně práce.“

Harry každou volnou minutu pracoval na svém eseji z lektvarů, úkoly do jiných předmětů zanedbával. Ve čtvrtek večer, když se usadili ke studiu, požádal Hermionu: „Můžeš si přečíst můj esej na zítřek?“

Hermiona si otřela prsty od sušenky, kterou jedla a vzala do ruky pergamen. „Je hodně dlouhý, Harry,“ řekla a rozbalila ho. Sotva si přečetla první větu, zeptala se: „Co to je?“

Harry vytáhl své zadání, „Dostal jsem jiný úkol, než ostatní.“

Hermiona se nevěřícně dívala na jeho zadání. „Porovnejte tři lektvarové techniky, vaření, kvašení a zakouzlení. Uveďte konkrétní příklady, kdy je která lepší a vysvětlete proč. Harry, tohle je bláznivé. To není ani esej na OVCE. Není divu, že jsi potřeboval všechny ty knihy.“

„Snape mi je půjčil.“

„Opravdu?“ zeptala se překvapeně. „Copak se nezeptal, proč je potřebuješ?“ Vzala do ruky Lektvary Compendym. „Páni, tohle se nedá sehnat. Jsem překvapená, že ti ji svěřil.“

Harry zamrkal nad tou snůškou popletených tvrzení. Nedokázal si představit, že by mu Snape knihy nepůjčil. „Neřekl jsem mu proč. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že si stěžuju na dalšího učitele.“ Tohle alespoň byla pravda. „Podíváš se na to?“

„Nemyslím si, že bych ti moc pomohla, ale zkusím to.“ Přečetla si první část. „Mluvil jsi s někým o krystalizačních rozdílech?“

„Ne, zapomněl jsem na to,“ Harry si udělal poznámku do notýsku, kam si zapisoval, co by si měl přečíst. „Podívej, už mi pomáháš.“

„Harry, proč sis nestěžoval už včera ve třídě?“

„Čekala na to. Měla by z toho radost.“

„Tohle by neměla dělat. A ty jsi příliš zvyklý na nenávistné učitele lektvarů, to je jisté,“ komentovala to a četla dál. „Páni, to je dlouhé.“ Rozvinula celý pergamen. „Vypověděl jsi jí válku, jak vidím.“

Harry se ušklíbl.

 *****

Druhý den v lektvarech musel Harry použít jedno ze svých cvičení z nitrobrany, když vytáhl pergamen a poslal ho dopředu. Student před ním, Justin, potěžkal pergamen v ruce a udiveně se na něj podíval. Harry pokrčil rameny, jako by o nic nešlo. Nenápadně se díval, jak Greerová prohlédla několik esejů, které jí přistály na stole, včetně toho jeho. Na její tváři pohrával slabý úsměv, což ho zmátlo.

Smrtelně unavený z těchto lektvarů, ale nemající jinou možnost, popadl Harry svůj brk a začal si psát poznámky.

Odpoledne neměli žádné další vyučování a tak se vydali ven, na trávník, a rozvalili se na slunci.

„Greerová nic neříkala,“ prohlásila Hermiona nedůvěřivě.

„Ty jsi odevzdal ten obrovský esej a ona z toho něčemu nerozuměla?“ zeptal se Ron.

Harry pokrčil rameny. „Nevím co chce. Dokonce ani Snape tak daleko nešel.“

Hermiona řekla: „Ne, on někdy tvoje lektvary nehodnotil vůbec. Taky je shazoval na zem, například.“

„Vlastně mi říkal, že je hodnotil,“ řekl Harry.

„Kdy to říkal?“ zeptala se Hermiona.

„V létě jsem se naštval a obvinil ho před McGonagallovou. Bylo docela legrační, jak se do něj pustila.“ Harry nevysvětloval, že Snape trochu zlostně prohlásil, že Harry by měl vědět, že to bylo divadýlko pro Malfoye, Notta a jiné.

„Páni,“ řekl Ron. „To bych taky rád viděl.“

 *****

Přišel víkend v Prasinkách. Harry měl pocit, že Ron a Hermiona by chtěli jít spolu sami. Vymluvil se, že potřebuje pracovat na kouzlech pro Brumbálovu armádu, a že mu to půjde lépe, když je všude klid a poslal je samotné. Ve skutečnosti to byla příležitost, jak strávit nějaký čas se svým opatrovníkem, aniž by to musel vysvětlovat. Minulý víkend řekl kamarádům, že byl u Brumbála déle, než tam ve skutečnosti byl.

Snape nebyl ve svém kabinetě. Harry šel do sklepení a našel ho, jak připravuje nějaké kotlíky. „Mám ti pomoct?“ zeptal se.

„Pokud chceš.“

„Ano, samozřejmě.“ Harry trpělivě připravoval ingredience do lektvarů přesně podle pokynů, které ležely u každého kotlíku.

„Pokud se budeš příštích patnáct minut věnovat těmto čtyřem, připravím další.“ Snape postavil na stůl další dva kotlíky a Harry se rychle podíval na instrukce k těm, které mu byly přiděleny. Příštích dvacet minut strávil mícháním a přidáváním dalších přísad.

„Stíháš to, Harry?“ zeptal se v jednu chvíli Snape.

„Ano, Severusi, jde to,“ a trochu ho zlobilo, že o něm pochybuje. Zamíchal dva kotlíky najednou a pod jedním ztlumil hořák, přešel ke třetímu a pak přemýšlel, jestli existuje nějaké kouzlo, když je na to člověk sám. 

Když se další dva lektvary pozvolna vařily, Snape Harryho lektvary zkontroloval. Upravil přísady do jednoho z nich a pak přikývl. „Teď se budou pozvolna vařit. Děkuji za pomoc,“ řekl Snape, když zavřel víčka na sklenicích s přísadami a uložil je do skříňky.

„Jestli je to jediný způsob, jak spolu můžeme strávit nějakou dobu…,“ řekl Harry a četl si pojednání k jednomu z lektvarů.

„To není jediná možnost. Dáme si oběd u mě v kabinetě?“

Harry odložil knihu na poličku. „To by bylo fajn.“

 *****

Hermiona s Ronem se vrátili těsně před zákazem vycházení, usmívající se a šťastní. Harry musel své pocity potlačit, když je potkal v hale. „Hej, Harry,“ zavolal Ron. Tváře měl osmahnuté od slunce.

„Už jsme jedli,“ vysvětlila Hermiona, když jim Harry naznačil, že jde do Velké síně.

„Dobře,“ řekl Harry vyrovnaně.

„Můžeme si dát ještě jeden zákusek,“ navrhl Ron.

„Ne, nemůžeme,“ zavrtěla Hermiona nevěřícně hlavou.

„Uvidíme se později,“ řekl Harry a přidal se k zástupu studentů směřujících na večeři. Sedl si k Ginny, Nevillovi a Colinovi.

Objevily se talíře s jídlem a u jejich stolu se zastavil Justin. „Hermiona říkala, že ti Greerová dala desetkrát těžší esej než nám, tak proto nám napsala zadání na pergamen a neřekla ho nahlas.“

„Vypadá to tak. Napsal jsem ho,“ ušklíbl se Harry.

„Jsi blázen. Měl by sis stěžovat,“ tvrdil Justin, jako by chtěl tu nespravedlnost sám vyšetřovat.

„Jsem si jistý, že to přesně chtěla, abych udělal,“ řekl Harry.

Justin pokrčil rameny a šel na své místo. Harry se podíval k hlavnímu stolu. Greerová na něj hleděla zúženýma očima. „Nevím, co má za problém, ale já se nevzdám,“ řekl tiše.

Ginny na něj namířila vidličku a řekla: „Harry, myslím, že se ti líbí, když tě někdo pronásleduje.“

Harry se zašklebil. „Náhodou mě ten esej docela bavil, i když byl hodně těžký.“

„Kde jsou Ron a Hermiona?“ zeptala se Ginny.

Harry Hermionu napodobil. „My jsme jedli už v Prasinkách a jsme móóóc unavení.“

Ginny se zasmála. „Ach jo. To si dovedu představit. Je to mezi nimi vážné.“

„To je důvod, proč jsem je rozdělil, když jsme bojovali v hale,“ řekl Neville falešně vážným hlasem. „Myslel jsem si, že kdyby byli blízko u sebe, mohli by zapomenout, že bojujeme s Voldemortem.“

Všichni se rozesmáli.

Když Harry dojedl a chystal se odejít, znovu pohlédl k hlavnímu stolu – tentokrát hledal Snapea. Dokonce, i když vlasy zakrývaly Snapeovu tvář, viděl, jak jeho obočí vylétlo nahoru. Harry se na něj nenápadně usmál. Kdyby se podíval na Greerovou, viděl by, že se její oči zúžily ještě víc.

 *****

V úterý při lektvarech Harry netrpělivě čekal, až dostane zpátky svůj esej. Greerová se vrátila ke svému stolu, aniž by mu ho předala, i když všechny ostatní už rozdala. Hermiona se na něj podívala široce rozevřenýma očima. Zvedl ruku.

„Ano, pane Pottere?“ zeptala se posměšně Greerová.

„Nedostal jsem zpátky svůj esej, madam,“ upozornil ji Harry co nejpříjemnějším hlasem jakého byl schopen.

„Zůstaňte tu po hodině, pane Pottere,“ řekla škrobeně. Nedokázal z toho nic poznat.

Harry protrpěl hodinu a vaření lektvaru. Greerová vypadala jako dravec, jak kroužila po místnosti. Byla příliš buclatá na to, aby mohla jít ve Snapeových stopách, ale hodně se tomu blížila. Poklepávala nehty po lavicích, kolem kterých procházela. Když se zastavila u Harryho stolu, ostatní studenti na sebe zděšeně pohlédli.

Konečně zazvonil zvonek, všichni se sbalili a prchli. Harry odložil batoh na židli.

„Chtěla jste se mnou mluvit, paní profesorko?“ zeptal se Harry. Nepodívala se na něj, takže musel dojít až k jejímu stolu.

„Víte, jaký je trest za podvádění, pane Pottere?“

Harry pokrčil rameny. „Jak to souvisí, madam?“

Najednou se rozzlobila. Muchlala jeho esej v ruce. „I velká pomoc je podvod, pane Pottere,“ řekla vítězoslavně.

„Nikdo mi s tím nepomáhal,“ řekl Harry a ukázal na pergamen.

„Nelžete mi – prokoukla jsem vás skrz naskrz, hochu.“

„Skrz naskrz,“ řekl Harry a pomyslel si, nemohla jsi vidět nic.

„Kdo vám s tím pomáhal?“ zeptala se. „Nebo se nemusím ptát?“

„Nikdo mi nepomáhal,“ trval na svém Harry.

Rozzlobila se. „Uvidíme.“ Obešla stůl a zamířila ke dveřím. „Pojďte za mnou,“ nařídila.

„Kam jdeme?“

„Navštívit ředitele. Myslím, že by měl vědět i o několika dalších věcech.“ Znělo to podivně, skoro jako by to řekla teta Petúnie.

Harry si pomyslel, že by Brumbál neměl být rušen a tak řekl: „Nemyslím, že je potřeba obtěžovat s tím ředitele, madam. Možná profesorku McGonagallovou – je to zástupkyně.“

Procházeli chodbou v přízemí. „A vedoucí vaší koleje,“ řekla Greerová rázně.

„Ona je vždycky objektivní,“ prohlásil Harry.

I když neměl nohy o nic kratší než ona, sotva jí stačil. Na jeho tvrzení nijak nereagovala. Harry byl docela udýchaný, když se dostali do sedmého patra. Řekla heslo a chrlič se odsunul stranou. Harry znovu zaprotestoval: „Opravdu si nemyslím…“

Popadla ho za límec a táhla ho za sebou po pohyblivém schodišti. Harry byl příliš vyplašený na to, aby něco udělal, jen se snažil udržet rovnováhu. Podobně jako Mulciber, i ona ho lehce zvládla, když nemohl používat kouzla. Greerová zaklepala na dveře a jen tak tak, že počkala na pozvání. Táhla Harryho za sebou a pustila ho, až když stáli u ředitelova stolu.

Brumbál na ně poklidně vzhlédl. Psal nějaký dopis a brýle mu sklouzly až na špičku nosu.

„Řediteli Brumbále,“ začala Greerová poněkud okázale, „mám nějaké problémy s tímto studentem.“

Brumbál se zvědavě zadíval na Harryho, který si urovnával pokroucený límeček. „Dobré ráno, Harry,“ řekl Brumbál.

„Dobré ráno, Albusi,“ odpověděl Harry. Brumbálovi zazářily oči. Greerová vypadala poněkud překvapeně, což měl Harry v úmyslu.

„Tak Gertie, co vás znepokojuje?“ zeptal se Brumbál, odložil brk a svinul dopis.

„Za prvé, musím říct, že s tímto chlapcem zacházejí všichni zaměstnanci příliš neformálně a shovívavě.“

Brumbál si sundal brýle a pomalu je složil. „No, budete nám to muset prominout – velmi jsme uvítali, že Voldemort zmizel.“ Trochu si odfrkla, což Brumbála vyprovokovalo. „Kdybyste byla jedním z těch, kteří byli lstivě vylákáni ze školy, kde nás studenti potřebovali nejvíce a k dovršení všeho po návratu našla pana Pottera stát nad Voldemortovým tělem a členy jeho malého kroužku, jak vězní jeho stoupence… Možná jsme na něj příliš mírní. Nesmíme na to zapomenout, protože opačný výsledek by byl naprosto tragický.“ Laskavě se na Harryho podíval.

Ředitel se narovnal a pokračoval: „Nicméně, pokud je zde problém, který je nutno vyřešit, udělám to.“ Podíval se na ní tázavě.

Greerová potlačila svůj hněv a vytáhla Harryho esej. „Panu Potterovi se dostalo nepřiměřené pomoci s jeho úkolem.“

„To ne!“

„Harry,“ řek Brumbál pevně. „Dostaneš možnost se obhájit.“

Harry stiskl rty a Greerová pokračovala. „Nemám ráda, když je mým studentům pomáháno s úkoly, které jsou určeny pro stanovení konečného hodnocení. Mám záznamy o jeho předchozím hodnocení z lektvarů a to není moc vysoké. Není možné, aby tenhle esej vypracoval sám, a ještě lže, že mu nikdo nepomáhal. Zklamalo mě zejména to, že mu pravděpodobně pomohl některý z kolegů.“

Podávala mu esej, ale Brumbál jen mávl rukou.

Greerová pokračovala hlubším hlasem: „Také jsem si všimla nevhodného vztahu mezi panem Potterem a jedním zaměstnancem, který, jsem si jista, není v souladu se školním řádem.“

Harry na ní zíral a snažil se to pochopit. Začínal si myslet, že to není o něm, ale o Snapeovi. Brumbálův hlas ho vytrhl ze zamyšlení. „Harry, chceš k tomu něco říct?“

Harry se nadechl. „Nikdo mi s tím úkolem nepomáhal víc, než obvykle. Hermiona čte mé eseje, když má na to čas a upozorní mě na věci o kterých si myslí, že jsou špatně. Neříká mi jak je to správně, takže si myslím, že to není podvádění a ostatní učitelé také ne. A žádný z profesorů mi s esejem z lektvarů nepomáhal.“

„Pottere, nemůžete čekat, že uvěřím, že jste tohle napsal,“ poklepala na esej.

„To jsem udělal,“ tvrdil s klidem Harry. „Pokud se týká toho druhého tvrzení profesorky Greerové, nejsem si jistý, na co naráží.“

„Oproti loňskému roku, jste se za poslední dva měsíce neuvěřitelně zlepšil, pane Pottere.“

Harry pokrčil rameny. „Víc jsem se učil.“

„Nehrajte si se mnou.“ Její hlas zněl varovně, dokonce trochu výhrůžně, když ukázala ke dveřím jeho srolovaným esejem. „Viděla jsem vás spolu v sobotu ve své učebně. Jsem si jistá, že jste to nevěděl, ale byla jsem tam.“ Harry zavrtěl hlavou, vzpomněl si na víkend v lektvarové učebně a na tváři se mu objevil šťastný úsměv.

„Harry?“ vyzval ho Brumbál.

„Opravdu nevím, o čem mluví, pane. Asi dvacet minut, nebo tak nějak, jsem profesoru Snapeovi pomáhal vařit lektvary.“

„Pottere,“ řekla, jako by si myslela, že je hloupý. „Měl svou ruku položenou na vašich zádech, když vám vysvětloval postup vaření a stál mnohem blíž, než bylo vhodné.“

Harry se na ní pozorně zadíval. Byl trochu v rozpacích, protože věděl, že Snape by nechtěl, aby tohle Brumbál slyšel.

Ředitel vstal. „Paní profesorko, jestli dovolíte, budu řešit tyto problémy podle jejich závažnosti.“

Greerová upjatě prohlásila: „Samozřejmě, pane řediteli.“

„Když jsem vás přijal jako profesorku lektvarů, dohodli jsme se, že, protože jste neučila už několik let a nikdy ne tolik tříd najednou, bylo by dobré, abych vás nezatěžoval povinnostmi Mistra lektvarů.“

Greerová neklidně vykoktala: „Ano, pane, ale…“

Brumbál zvedl ruku, aby ji zarazil. Harry se usmál a sklonil hlavu. Opravdu Brumbála miloval.

„Pokud jste si to rozmyslela, nebo pokud máte pocit, že se někdo vetřel na vaše území, můžeme to spolu znovu projednat.“

„To nemá nic společného s tímhle,“ zamávala Harryho pergamenem.

„Ale já myslím, že má,“ opáčil Brumbál laskavě.

Greerová pevně stiskla rty, když to slyšela.

„Harry, možná bys měl vysvětlit…“ Brumbál to nedořekl, ale Harry pochopil, že tím myslel: podívej, co se stane, když si necháváš některé věci sám pro sebe.

Harry si povzdechl a řekl: „Profesor Snape je můj ot... opatrovník.“ Brumbál se na něj ostře, ale pobaveně podíval. „Adoptoval mě,“ dodal Harry, trochu vylekaný tím, co chtěl původně říct.

Greerové se na něj dlouze zadívala a vydechla: „To nemyslíte vážně.“

„Podepsal jsem adopční listiny jako svědek,“ řekl ředitel. „Stalo se něco, co by narušovalo jejich vztah rodiče a dítěte?“

Harry neklidně zamrkal. Greerová zamumlala tak, že jí skoro nebylo rozumět: „Ne, vůbec ne.“

Brumbál si znovu sedl. „Pokud jde o to obvinění z podvádění, doporučuji vám zeptat se profesora Snapea, jak moc, pokud vůbec, mu pomáhal z jeho prací. Hezký den, profesorko,“ řekl přezíravě. S úsměvem a živěji dodal: „Hezký den, Harry.“

Pod točícím se schodištěm Greerová do Harryho šťouchla srolovaným pergamenem. „Dejte to Snapeovi podepsat, ať mi potvrdí, že vám s tím nepomáhal. Pak to ohodnotím,“ řekla a odešla.

Harry použil na svůj esej vyrovnávací kouzlo, aby vyhladil nejhorší pomuchlání a pak ho opatrně sroloval. Batoh měl ještě ve sklepení; bude si pro něj muset zajít. Seběhl tři patra, aby zjistil, jestli není Snape ve svém kabinetě. Nebyl, ale dveře do jeho třídy byly otevřené. Nahlédl dovnitř a zjistil, že Snape uklízí po svých studentech. Kousky dřeva z podlahy nechal zmizet vypuzovacím kouzlem. Harry vstoupil a zavřel za sebou dveře.

„Harry,“ řekl Snape, když vzhlédl.

„Potřebuji, abys mi něco podepsal,“ řekl Harry. „A chtěl jsem tě varovat, že Greerová proti tobě něco má.“

„Toho už jsem si všiml,“ komentoval to Snape nenuceně.

„Věděl jsi, že v sobotu byla ve svém kabinetu?“ zeptal se Harry. Snape zamyšleně zavrtěl hlavou. Vzal si od Harryho pergamen a ten mu roztrpčeně vysvětloval: „Chce, abys jí napsal, že jsi mi s tím nepomáhal. Jinak to nebude hodnotit.“ Harry znepokojeně sledoval Snapea, který se začetl do eseje. „Odtáhla mě k Brumbálovi a obvinila mě z podvádění,“ řekl do ticha. Když Snape četl dál, Harry s rostoucím znepokojením dodal: „Nemusíš to číst – jen to podepiš.“

„Odvedl jsi dobrou práci,“ řekl Snape. „Greerová vám zadává neobvykle obtížné úkoly a  neměli jste na to ani moc času, je teprve třetí školní týden.“ Odnesl si esej ke stolu a vytáhl brk. „Reyfrem není činidlo,“ poznamenal.

Harry se mu podíval přes rameno. „Říkal jsem si, že je to špatně. Ale byl jsem už unavený, když jsem psal tuhle část.“

„Celá třída musela být unavena.“

„Nikdo jiný tohle zadání neměl,“ řekl Harry. „Ostatní měli popsat sedm druhů lektvarů založených na bezoárech.“

Snape se na něj ostře zadíval. „A ty sis nestěžoval?“

„Myslel jsem, že se snaží dostat mě. Nenapadlo mě, že chce dostat tebe tím, že mi zadá úkol, se kterým, jak si byla jistá, budu potřebovat pomoct.“

Snape dočetl závěr eseje. Vytáhl hůlku a vyhladil pomuchlání. „Oprav to a já to podepíšu,“ řekl a přistrčil pergamen k Harrymu.

Harry se usmál a zavrtěl hlavou. Sklonil se a opravil chybný text do mezery mezi řádky. „Udělal jsem to jen proto, že jsem věděl jak to je, jen jsem to špatně napsal.“

„Samozřejmě, Harry,“ řekl Snape blahosklonně. Vzal si od Harryho pergamen a pod esej připsal: Pomoc nebyla poskytnuta, a podepsal se. Harry pergamen sroloval. Snape řekl: „Být tebou, trval bych na tom, aby to počítala jako pololetní práci.“

„Myslíš?“

„Ano. Jsem ohromený, Harry. Začínám si myslet, že jsem toho po tobě moc nevyžadoval.“

„Ale ano, to jsi dělal,“ tvrdil Harry důrazně. Snape se na něj malinko usmál.

S esejem v ruce se Harry vrátil do sklepení, aby si vyzvedl batoh. Učebna byla prázdná. Zaklepal na dveře kabinetu a byl vyzván, aby vstoupil.

„Můj úkol, madam,“ řekl Harry klidně. Došel k jejímu stolu a položil na něj pergamen. Psala něco do lektvarového deníku a nevzhlédla. Po chvíli na něj mávla, aby odešel. Harry se otočil a zamířil ke dveřím. Naštvaný jejím chováním, se ve dveřích otočil a řekl: „Madam, pokud si myslíte, že vidíte do lidí, měla byste si vyhledat nitrozpyt v knihovně, až tam příště budete.“

Poslala mu zničující pohled. „Chtěla jsem po vás radu, pane Pottere? Jsem si jistá, že ne.“

„Pak si tedy druhou část nechám pro sebe, madam, a to seznam lidí na hradě, kteří to umí. Pro mě to není důležité. Hezký den, profesorko,“ dodal Harry klidným, vyrovnaným hlasem, na který by i Brumbál mohl být hrdý.

 *****

Snídaně byla obvykle Harryho oblíbeným jídlem. Tohle zvláštní ráno to tak ale nebylo. Jak procházel Velkou síní, provázelo ho mnohem více letmých pohledů a šuškání, než obvykle. Mezi studenty kolovalo něco, co vypadalo jako Denní věštec, a oni si v něm zaníceně četli. Harry se pokoušel nevypadat příliš vyděšeně, když se natahoval po medu.

Hermiona si četla vlastní výtisk Denního věštce a tvářila se normálně. Harry odolával silnému nutkání vytrhnout jí noviny z rukou. Prošlo několik dlouhých mučivých minut, kdy se pokoušel zároveň jíst, zaslechnout něco z toho, co si ostatní šeptají, a čekat na to, až mu Hermiona noviny půjčí.

Justin k němu došel a plácl ho po rameni. „Teda, Harry,“ řekl významně.

„Co?“ zeptal se Harry.

„Nemusíš nic vysvětlovat,“ řekl Justin s falešným pochopením a odešel ke svému stolu. Harry odolával touze pohlédnout k hlavnímu stolu.

Lenka byla další, kdo se u něj zastavil. „Opravdu?“ řekla a znělo to, jako kdyby jí velice zklamal.

„Co?“ zeptal se Harry. Srdce měl až v krku a zároveň se potýkal s myšlenkou, že reakce jsou docela jiné, než očekával.

„Tohle,“ řekla Hermiona a Harry se na ní otočil. Polkl a čekal, až dočte něco na zadní straně. Zavrtěla zmateně hlavou a s nejistým pohledem podala noviny Harrymu.

Naše zpravodajka zaslechla zvěsti, že jistý hrdina kouzelnického světa si pořídil rodinu. Více bude následovat, až informaci ověříme, stálo ve společenské rubrice Rity Holoubkové na zadní straně.

„Pořídil rodinu?“ zeptal se Harry nahlas, nevěděl, jestli se má smát, nebo plakat. Všichni kolem vybuchli smíchy.

„Kdo je ta šťastná dívka?“ zeptala se Ginny zaujatě a zamávala na něj řasami. Znovu se všichni zasmáli.

„Žádná není,“ vyprskl Harry a hodil Věštec zpátky Hermioně. Ta se také smála jako blázen. Harry zavrtěl hlavou a konečně se mu podařilo dojíst vystydlou snídani. Holoubková se dostala docela blízko, nevěděl, jak dlouho ještě může trvat, než odhalí pravdu, měl už by to opravdu vyřešit sám.

 *****

Po odpoledním bylinkářství Harry sledoval, jak Ron s Hermionou zmizeli v růžové zahradě, ponoření do rozhovoru. To nechalo Harrymu volný čas, aby mohl navštívit svého opatrovníka. Měl nějaké otázky k poslední lekci lektvarů a raději by se zeptal Snapea.

Vyběhl do čtvrtého patra a zůstal stát ve dveřích, protože uvnitř byl Malfoy. Vypadalo to, že potřebuje něco vysvětlit, ale nebylo to nic, o čem se psalo v učebnicích.

„Myslím, že to příští týden dokončím,“ řekl Malfoy znělým hlasem. „Jakou knihu bych si měl ještě objednat? V téhle se odkazují na Brutuse Brindlestiffa. Znáte ho?“

Sakra, pomyslel si Harry, co ho Snape učí? Budoucnost před sebou viděl jasně; jako bystrozor čelí Malfoyovi vyzbrojenému kouzly, které ho naučil Snape. Rozbolelo ho rameno a tak odložil batoh vedle dveří. Malfoy si ho všiml a znovu se na něj tak zlomyslně usmál. Harry se opřel o zárubeň a trpělivě čekal. Snape navrhl Malfoyovi knihu, kterou by si měl přečíst a dal mu pergamen s adresou, kde by ji mohl sehnat.

Blonďatý chlapec se rozloučil, a když šel kolem Harryho, sarkasticky se zeptal: „Potřebuješ pomoct, Pottere?“

„Ne,“ odpověděl Harry skoro přátelsky, nenechal se vyprovokovat.

„Pojďte dál, pane Pottere,“ řekl Snape a rovnal pergameny na svém stole. Zadíval se na Malfoye a dodal: „A zavřete dveře.“

Harryho zamrazilo, jak se na něj Malfoy temně podíval. Scéna, kterou Greerová vyvolala v ředitelově kanceláři, mu něco naznačila. „Hm…,“ začal. Malfoy opravdu vypadal rozzuřeně, když se na něj díval. Harry sevřel kliku a zeptal se zmijozelského chlapce. „Chceš něco, Malfoyi?“

Malfoyovy bledé oči ho tiše, nesouhlasně odhadovaly.

Harry k němu o krok přistoupil a smířlivě řekl: „A co pravdu?“ Koutkem oka zahlédl, jak Snape prudce zdvihl hlavu. Tohle byla cesta. „Věříš mu.“

Snape si opřel bradu o konečky prstů a uvážil to. „Pan Malfoy ví, jak si nechat věci pro sebe,“ prohlásil podivně mírným hlasem, takže Harryho napadlo, že něco o Malfoyovi ví. „Posaď se, Harry. Pane Malfoyi, vstupte a zavřete dveře.“

Harry se posadil, Snape si povzdychl a konsternovaně se na něj podíval. Harry pokrčil rameny. „Potter pravděpodobně viděl něco, co já ne,“ řekl Snape. „Možná to, že bojujete sám se sebou, pane Malfoyi, i když jste to nepoznal. Ušetříme vás další námahy a...,“ podíval se tázavě na Harryho, „…vyřešíme to. Měl bych vám říct, že jsem pana Pottera adoptoval.“

Malfoy úžasem otevřel pusu. „Cože?“ vydechl. Otočil se na patě a něco zabručel, pak se vrátil a přistoupil k Harrymu. „Není divu, že jsem tě nedokázal naštvat. Proto ti to připadalo zábavné.“

Harry se tiše zasmál a na chlapce se ušklíbl. Malfoy si zoufale odfrkl a teatrálním gestem se plácl do čela. Pak dal ruku dolů a zeptal se učitele: „Je to všechno, pane?“ zeptal se dutým hlasem.

Snape zadržel úšklebek a odpověděl: „Ano, pane Malfoyi.“

Ve dveřích se Malfoy zastavil. „Nemohu to říct na koleji, pane. Nejsem tak krutý,“ řekl a odešel.

Když se dveře zavřely, Snape se na Harryho, který se ještě pokoušel nesmát, tázavě zadíval. „Předpokládám, že jsi k tomu měl důvod.“

„Neměl,“ řekl Harry. „Nevšiml sis, co dělá Greerová za tvými zády?“

Snape svráštil obočí. „Ale ano.“

Harry si povzdychl. „Když mě táhla k Brumbálovi, byla si docela jistá, že tě má v hrsti.“ Sledoval, jak to Snape přijme a dodal. „Opravdu jsem se k tomu nechtěl vracet.“ Zasmál se a zavtipkoval: „I když je docela legrace vyhrát nad Malfoyem. A vidět ho poraženého.“

„Potřeboval jsi něco konkrétního?“ zeptal se Snape pomalu s nádechem ohromení. „Nebo jsi přišel jen na návštěvu?“

Harry sáhl do batohu. „Mám nějaká otázky z lektvarů, jestli ti to nevadí. Ale hlavně jsem přišel na návštěvu.“

Snape si vzal od Harryho poznámky a několikrát se nadechl, aby naznačil, že se snaží být trpělivý. Harry se zasmál, nenaletěl.

 

Poslední komentáře
26.07.2009 23:58:36: smiley${1} smiley${1} smiley${1} Super, paráda už se těším jak to bude dál smiley${1}
22.07.2009 15:23:24: Děkuji, že na nás myslíš a přidala Jsi nám dvě kapitoly. Moc mě zajímá, co má Greerová za lubem....
19.07.2009 21:33:17: Ten závěr s Dracem jsem nepochopila. Bylo to dost chaotický. Nevim jestli je to chyba překladu nebo ...
19.07.2009 19:08:34: hezký dárek, je vidět, že myslíš na nás ubohé čtenáře, které zde zanecháváš opuštěné.smiley užij si...