Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

25. kapitola

Další Velký zápas

 V den famfrpálového zápasu bylo počasí příjemné. Když stáli a čekali na zahájení zápasu, všiml si Harry, že je vyšší než jeden ze střelců a stejně velký jako jeden odrážeč. Přemýšlel o tom nečekaném zjištění, zatímco Ron říkal něco povzbudivého. Zatnul ruku v pěst a bušil s ní do vzduchu. Harry zvažoval, jestli by neměl říct, že všichni chtějí vyhrát stejně jako Ron, aby neměl strach, ale neudělal to.

Nakonec se dveře otevřely. Bude hezké vznášet se nad zasněženým trávníkem. Cítil se svobodnější, protože vzpomínka na loňské utkání byla potlačena tím, co se dělo teď. Odhadoval Suzu, protivníkova chytače, zatímco čekali, až madam Hoochová vypustí míče. Dávala jim dlouhé kázání, takže si Harry stačil uvědomit, že dívka je menší než její koště, které nemělo žádný štítek. Harry jí podezíral, že štítek sundala a pomyslel si, že je to asi nějaký trik. Zhoupnul se mu žaludek. Nepřijdou žádní mozkomoři, musel si připomenout, aby se mohl soustředit na hru.

Madam Hoochová zapískala a slunce protrhlo mraky. Harry se odrazil, aby se dostal na svou pozici a všiml si, že Suza v ostrém světle mhouří oči. Bylo by štěstí, kdyby se teď ukázala zlatonka, pomyslel i Harry.

Zmijozel dal gól hned, jak se dostal k míči. Harry viděl, jak Ron zaklel, když se mu camrál dostal za záda. Suza se náhle vrhla dolů. Harry znal Malfoyovy úskoky, otočil se a letěl za ní. Když letěla dál, diváci vzrušeně vstávali ze svých míst. Harry ve velké rychlosti otočil koště vzhůru. Suza srovnala koště jen kousek nad zemí, otočila se a velkým obloukem vylétla nad hřiště. Manévrovala s koštětem přesně a velmi lehce.

Harry se přinutil nesledovat ji a vrátil se na svou obvyklou pozici, rozhlížel se tam, kde se obvykle objevovala zlatonka: nad krajními sedadly. Suza se objevila po jeho boku a srovnala s ním rychlost. Zmijozelští se radovali z dalšího gólu. Harry sletěl níž, a když se s ním znovu srovnala, opět kousek sestoupil. Zrychlila. Harry jí nechal letět vpředu a obletěl hřiště. Pak znovu nabral výšku a hledal zlatonku, zmijozelští znovu skórovali.

Suza ho podlétla a připojila se k němu z vnější strany. Harry byl rád, že letí větším obloukem, protože zjistil, že je její koště rychlejší, než si kdy myslel, že by koště mohlo být. Znovu ho elegantně podlétla a udržovala s ním rychlost z vnitřní strany. Diváci tomuto provokativnímu manévru zatleskali. Harry zrychlil, aby ji vyzkoušel. Dohnala ho tak snadno, že se divákům mohlo zdát, že to udělali najednou. Harry sevřel koště pevněji, cítil, jak mu vlhnou dlaně.  

Všechno, co udělal, zopakovala, někdy dokončila manévr rychleji než on. Harry letěl širším obloukem a rychleji, těsně kolem tribuny, letěl odhodlaně za svým cílem a snažil se předstírat, že ho nikdo nesleduje.

Někdo zakřičel a jeden ze zmijozelských odrážečů na ně poslal potlouk. Harry se podivil, proč ho odrazil na svého spoluhráče, protože Suza byla přímo v jeho dráze. Lehce uhnula z cesty a potlouk udeřil Harryho do hrudi a odhodil ho k tribuně. Ramenem narazil do dřevěné věže, kterou vedlo schodiště, a sklonil hlavu, aby si ji chránil. Instinktivně se držel koštěte, aby nespadl, proletěl vnitřkem tribuny, prorazil několik prken, a v kotrmelcích dopadl na zem. Diváci zděšeně zahučeli, ale Harryho to povzbudilo.

Vstal a zhluboka se nadechl. Žádná ostrá bolest se neozvala a tak znovu nasedl na koště, které se vznášelo kousek od něj. Studenti na tribuně nad ním jásali, byli to havraspárští. Mávl na ně a vzlétl. Přidal rychlost. Ginny přilétla blíž, aby ho zkontrolovala. Zamával na ní také.

Harry teď pozorněji sledoval hru. Zmijozelská chytačka létala v širokých kruzích nad hřištěm, Harry s ní srovnal rychlost, ale zůstal níž, měl pocit, že je dívka příliš vysoko. Hladce sklouzla vedle něj a pozorně se na něj zadívala. Harry si otřel čelo a na prstech mu zůstala krev. Necítil žádnou bolest a tak si utřel ruku o plášť a nevšímal si toho.

Nebelvír konečně skóroval, ale Zmijozel okamžitě odpověděl. Harry zavrtěl hlavou, vyhnul se pohledu na Rona, stačilo, že na něj křičí Ginny. Soustředil se jen na svůj úkol, občas si roztržitě setřel krev, která mu stékala do očí.

Pomalu kroužili kolem hřiště, slunce znovu vykouklo z pod mraků. Harry udělal rychlou kličku a pod ostrým úhlem velkou rychlostí letěl vzhůru. Suza vycítila, že nemá jinou volbu, než ho sledovat. Harry stoupal strmě vzhůru a občas vybočil ze směru, jako by honil zlatonku. Slyšel za sebou její těžký plášť, pleskající ve větru. Bez varování Harry otočil koště a ostře řízl zatáčku. Chtěl ji vystrašit, a ona v panice uhnula, aby zabránila srážce. Byli hodně vysoko, to Harry věděl, i když pád odsud by dopadl stejně, jako kdyby byli na úrovni tribuny.

Harry chvíli kroužil v sestupné spirále a pak se prudce rozletěl přímo dolů. Suza letěla za ním, nevěděla, co dál. Těsně nad tribunami začal Harry létat kolem hřiště. Rozhodla se ho napodobit. Harry zaletěl až za brankové tyče a donutil jí létat v širších kruzích. Chtěl maximalizovat tuto výhodu a letěl těsně za tribunami. Byla stále přímo za ním, takže jí podezíral, že se držela ocasních proutků jeho koštěte. Rychle se na ní ohlédl, když si utíral rukávem tvář, držela se oběma rukama za černou násadu svého koštěte. V obočí ho píchlo, když se ho dotkl drsnou látkou pláště, donutilo ho to usilovněji pátrat po zlatonce.

Diváci jásali; Harry se nesnažil zjistit, kdo skóroval. Větší z obou zeleno-stříbrných odrážečů vyrazil zpoza věže se schodištěm, Harry ostře zahnul vzhůru a potlouk ho udeřil zezadu do nohy. Letěl, jak nejrychleji mohl, aby se vyhnul další srážce s tvrdým dřevem. Na vrcholu narazil do vlajkové tyče, bradavická vlajka se snesla na trávník.

Suza už za ním nebyla. Harry se otočil, aby zjistil, kde je a znovu musel uhnout před potloukem. Kroužila nad hřištěm a hledala zlatonku. Zrychlil, ale musel hned zpomalit, když mu zmijozelští odrážeči zablokovali cestu. Diváci pískali. Harry se naklonil a prudce se snesl dolů, když se odrážeči rozletěli proti němu. Byl příliš blízko u země, aby se mu tento manévr povedl, ale nestaral se o to. Koleny škrtl o trávník a podletěl velkého Zmijozela, který nebyl tak hbitý.

Vylétl do výšky, kde kroužila Suza a snažil se jí dostihnout. Světlé vlasy se jí uvolnily ze stužky a bláznivě se rozlétly, když se po něm otočila. Dohnal ji, musel se pevně držet svého koštěte, aby nespadl. Vítr s ním zamával, když zrychlila; znovu se k ní přiblížil. Byl vedle ní velmi blízko, tentokrát z vnitřní strany, aby se nemohla otočit. Posunul se na koštěti, aby změnil těžiště, věděl, že by ho mohla podletět. Přesunula ruce na násadě, aby se od něj odpoutala, ale opět jí zablokoval cestu, nenechal jí žádný prostor k manévrování. Nechala to být a přidala na rychlosti, aby si to mohla promyslet. Harry jí znovu dohnal, správně předpokládal, že bude chtít letět dolů, zabránil jí v tom.

Jako šílenci létali kolem hřiště, stíháni zeleno-stříbrnými odrážeči. Harry neměl čas dívat se po zlatonce, protože musel hlídat Suzu a vyhýbat se potloukům. Vyžadovalo to od něj hodně strategie a to ještě instinktivně udržoval bezpečnou vzdálenost od malé dívky.

Suza nakonec zpomalila. Harry byl udýchaný, ale neodvážil se dát to najevo. Nedostatek vzduchu způsobil, že se mu začala točit hlava. Ruce už měl unavené a několikrát přehmátl, aby v nich obnovil cit. Těžce polkl a trvalo dlouho, než se mu zklidnil dech a plíce ho přestaly bolet.

Koutkem oka zahlédl zlatý záblesk. Spíš se mu ulevilo, než aby ho to vzrušilo, ale hlavu neotočil. Místo toho zatočil a letěl doprostřed hřiště, vzdaloval se od Suzi směrem k odrážečům, kteří teď obtěžovali nebelvírské střelce, kterým se podařilo několikrát skórovat.

Jeden z nich ho zahlédl a poslal potlouk jeho směrem. Harry se prudce otočil, aby se mu vyhnul. Suza byla přímo za ním a musela uhnout, aby se nesrazili. Harrymu poskočilo srdce – letěla teď na druhou stranu, než kde poskakovala zlatonka. Zrychlil své koště a slétl dolů, přímo ke zlatonce, která jasně zářila nad trávníkem. Tou rychlostí se mu až zatočila hlava.

Zlatonka poskočila nahoru, když se přiblížil a donutila ho prudce změnit směr, závrať byla ještě větší. Ruka mu sklouzla z koštěte, už byl příliš unavený. Natáhl se, aby na zlatonku dosáhl. Zlatá křídla se třepotala mezi jeho prsty, takže si všiml, že k němu něco letí, až na poslední chvíli. Snažil se pořádně držet na koštěti, aby mohl manévrovat a vyhnul se kolizi. Pevně sevřel zlatonku a to něco se prudce přehnalo kolem a udeřilo ho to do ramene. Podivil se, že Suza dokázala obletět hřiště tak rychle.

Diváci vypukli v jásot, když byl oznámen konec hry. Harry tím úderem ztratil rovnováhu - Suza už odletěla pryč – a snažil se udržet na koštěti. Zamrkal, jak se mu náhle zatmělo před očima. Předklonil se, aby se vzpamatoval, ale náhle neviděl vůbec nic.

To, že padá, ho nepolekalo, tma před očima ano. Ale všechny myšlenky zmizely, když dopadl na trávník.

Nezřetelné hlasy a něčí kroky Harryho probudily. Vysoký hlas, který připomínal domácího skřítka, plačtivě říkal: „Omlouvám se, pane profesore. Mohla jsem ho zabít.“

„O to ses postarala!“ křičel Ron, znovu se ozval dupot.

Harry otevřel oči. Slunce za Ronem prosvítalo řídkými mraky. Vzhlédl ke svému příteli a pomyslel si, že už se mu dýchalo i lépe. Před očima se mu náhle objevilo několik tváří, včetně té Snapeovy.

„Pottere,“ řekl nejasným hlasem, sklonil se k němu a dal mu ruku na rameno. Vystrašená zmijozelská chytačka stála vedle Snapea, dívala se zasmušile.

Harry si pomyslel, že kvůli tomuhle to za to stálo. „Omlouvám se, že jsem zničil vaší hru, pane,“ řekl Harry.

„Blouzní!“ vykřikl Ron znepokojeně. „Musíme ho rychle dostat na ošetřovnu.“

Harry našel sílu a zvedl ruku se zlatonkou. Ron si jí od něj se širokým úsměvem vzal. „No dobře, tak je tedy všechno v pořádku,“ řekl.

Tma znovu obestřela Harryho smysly a poslední, na co pomyslel, bylo, že se potřebuje trochu nadechnout, ale nejde to, když mu na hrudi stojí neviditelný troll.

 *****

Harry se probral na ošetřovně. Na nočním stolku nahmátl brýle a nasadil si je. Uviděl koš s čokoládovými žabkami a spoustu jiných sladkostí. Zajímalo ho, jak dlouho byl mimo.

„Jak se cítíte, pane Pottere?“ zeptala se madame Pomfreyová. Stála vedle jeho postele s rukama v bok a dívala se na něj nesouhlasně.

Harry se dotkl obvazu na čele. „Není to špatné, madam, děkuji.“

„Měl jste tam velkou tržnou ránu. Ještě krvácela, když vás přinesli,“ pokárala ho.

„Necítil jsem to,“ řekl Harry.

Odfrkla si, protočila očima a odcházela, mumlala si něco o tom, že je jedno, že je Temný pán pryč, když je tu ještě famfrpál.

Dveře na ošetřovnu se otevřely a dovnitř nakoukli Ron s Hermionou. Když viděli, že je vzhůru, přiběhli k němu. „Už je ti lépe?“ zeptala se Hermiona.

„Jo. Vemte si žabku,“ řekl. Ron si jednu vzal, ale nepodíval se na něj.

„Řekla už madam Pomfreyová někomu, že jsi vzhůru?“ zeptala se Hermiona.

Harry pokrčil rameny. „Myslím, že ne.“

„Profesor Snape chtěl, aby mu dala vědět.“ Vytáhla hůlku a odložila nakousnutou žabku. S plnou pusou zamumlala: „Počkej, udělám to.“ Zavřela oči a řekla: „Flickerus Snape.“ Ukázala hůlkou na vnitřní zeď. Stříbrný ptáček vystřelil z její hůlky a zmizel v kamenné zdi. Harry se na ní ohromeně podíval. „Bylo to slabé. Nechtěla jsem ti to ukázat, dokud mi to nepůjde lépe,“ pokrčila rameny.

Pomfreyová se vrátila. „Může už Harry odejít?“ zeptala se Hermiona.

„Dvojitá dávka lektvaru na doplnění krve vyžaduje šest hodin na lůžku,“ řekla Pomfreyová a nenechala jim tak žádný prostor k protestům. Rychlými pohyby urovnala deku a opět odešla.

„Škoda,“ řekla Hermiona. „Zmeškáš večeři.“ Znovu si kousla do žabky.

Harry se chtěl posadit; jeho tělo zaprotestovalo, když se pohnul; neměl by to pravděpodobně ještě dlouho zkoušet. Vzal si žabku a pomalu ji rozbaloval.

Otevřely se dveře a vešel Snape. Harry si protřel oči a pokusil se nadzvednout, položil žabku na stolek. Snapeův výraz byl nečitelný. Ron reflexivně ustoupil stranou, aby se mu dostal z cesty, a i když to nebylo nutné, přesunul se na druhou stranu postele. Vrazil ruce do kapes a díval se jinam.

Snape došel k Harryho posteli. „Předpokládám, že už se cítíš lépe?“ zeptal se. Podíval se na Rona, který ostentativně zíral na dveře kanceláře madam Pomfreyové.

Harry měl podivný pocit, že se stalo něco, o čem nevěděl. „Ano, pane,“ odpověděl. V rameni ho píchlo a připomnělo mu to, že vítězství nebývá vždy snadné.

„Slečna Zepherová uvažuje, že opustí místo chytače.“

„To by neměla dělat,“ řekl Harry.

„Ano,“ řekl Snape. „Snažil jsem se jí vysvětlit, že neprohrála kvůli nešikovnosti, ale proto, že má méně zkušeností. Možná bys s ní měl promluvit, až ji uvidíš.“

„Samozřejmě,“ řekl Harry bez ohledu na výraz zděšení, který se objevil na Ronově tváři.

„Kdybys něco potřeboval, Harry…,“ řekl Snape a rozhlédl se po nich. „Kdo poslal ptáčka?“

Harry ukázal na Hermionu. „Hm,“ řekl Snape a podíval se na ní. „Brumbála by potěšilo, že studenti znají jeho kouzla. Musíte trochu přidat na síle, protože zmizel hned, jak dorazil.“

Rozzářila se a navrhla: „Já to Harrymu ukážu.“

Snape přikývl a se zavláním pláště odešel. Ron si hlasitě oddechl, když se za ním zavřely dveře.

Hermiona si sedla na pelest a učila Harryho ptačí kouzlo. Pak požádala Rona, aby šel ven a dal jim vědět, jestli se ptáček objeví, protože nejtěžší bylo dostat ho skrz zeď.

Když byl jejich kamarád mimo doslech, řekla Hermiona: „Ron to od profesora Snapea schytal, když jsi omdlel. Bylo to ošklivé. Má štěstí, že nedostal huláka, nebo celoživotní trest, nebo tak něco. Vyzkoušej si to,“ pobídla ho.

Harry, rozrušený jejím vyprávěním, se nedokázal soustředit. Začala od začátku, znovu mu kouzlo vysvětlila a vyslala ptáčka přes zeď, Ron na ně zamával okénkem ve dveřích, že ptáček prošel. Harry odsunul své dotazy a téměř panickou obavu a vyslovil kouzlo. Všechno co dokázal, byla stříbrná šipka, která se odrazila od zdi. Zkusil to ještě několikrát, ale nebylo to o nic lepší.

„Dopověz mi to. Pomfreyová mě odsud pustí dřív, než se tohle kouzlo naučím.“

Hermiona vyslala ještě jednoho ptáčka, spíš proto, aby zaměstnala Rona, než proto, že by mu to chtěla znovu ukázat. „Bylo to opravdu strašidelné, protože i ostatní profesoři o tebe měli strach.“ Povzdechla si. „Profesor Snape vynadal Ronovi tak důrazně, že někteří Zmijozelové požadují nového vedoucího koleje.“

„Cože?“ zeptal se Harry. Snažil se znovu provést kouzlo. Stříbrná šipka tentokrát popálila zeď. „Proč?“

„Bylo jasné, i když to neřekl přímo, že jsi vším, na čem mu záleží,“ řekla Hermiona opatrně.

Harry se na ní pochybovačně podíval a cítil se trapně. Znovu si vyzkoušel kouzlo, tentokrát se mu ptáček povedl, ale vyletěl ven oknem. Ron otevřel dveře a sledoval ho.

„Nemyslím si, že se mi to povede,“ řekl mu Harry.

„Nemůžu za to,“ poznamenal Ron, „ale cítím se lépe.“

Harry úmyslně nereagoval na to, co Ron říká, ale s porozuměním se na sebe s Hermionou podívali, Ron si povzdychl a nervózně přešlápl.

 *****

Harry uviděl Suzu hned druhý den při obědě ve Velké síni. Přišla s malou skupinkou zmijozelských, které Harry neznal. U zmijozelského stolu ještě nikdo jiný neseděl. Harry mávl na své přátele a šel za ní. Zmijozelští se na něj překvapeně zadívali.

„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal se Suzi.

Zamrkala na něj svýma světlýma očima a pokrčila rameny „Uvidíme se pak,“ řekla kamarádům.

Následovala Harryho na druhou stranu zmijozelského stolu. Harry si sedl na lavici. Zdráhavě se posadila vedle něj, ale nepodívala se mu do očí.

„Profesor Snape říkal, že uvažuješ o odchodu z týmu,“ řekl. Sevřela ruce v pěst, ale neodpověděla. „Myslím, že bys neměla. Kdybychom hráli deset zápasů, myslím, že dalších devět byste vyhráli,“ řekl Harry upřímně.

Vzhlédla, bílé čelo zamračené. Harry přemýšlel, jestli tolik zbledla, nebo má tak světlou pleť. „Ve kterém jsi ročníku?“ zeptal se.

„Ve třetím,“ odpověděla.

„Máš před sebou ještě spoustu let s famfrpálem,“ řekl Harry a znělo to maličko žárlivě. „Jsi hodně dobrá. Příští rok tu nebudeš mít konkurenci.“ Viděl jí na očích, co pro ni jeho slova znamenají. Trochu ho to znervóznilo, opřel se o stůl.

Zadívala se na něj. „Myslíš, že jsem dost dobrá, abych mohla hrát?“ zeptala se pomalu.

„Děláš si legraci? Máš dobrou výšku a perfektní koště. Jen potřebuješ trochu víc zkušeností. Některé věci se na tréninku nenaučíš. Neodcházej jen proto, že jsi mě neporazila,“ přesvědčoval jí Harry. „Cítil bych se opravdu strašně, kdybys to udělala.“

To jí ohromilo.

„Dal jsem do toho zápasu všechno, co jsem mohl, takže to v podstatě bylo nerozhodně. A ty jsi neskončila na ošetřovně, tohle jsi vyhrála.“ Když neodpovídala, dodal: „Umění prohrát a poučit se z toho, je ta nejzákladnější dovednost – podvedeš sama sebe, když se toho tak snadno vzdáš.“

„Zklamala jsem svůj tým,“ řekla tiše. „Ostatní hráli opravdu dobře.“

„Hele, chtějí proti tobě postavit jiného chytače. Nech je, ať to zkusí. Nedovedu si představit, že by našli někoho lepšího, než jsi ty.“

Zamyšleně se na něj podívala. „Hm,“ vydechla.

Harry vstal a kývl Suze na pozdrav. Vypadala, že tam zůstane sedět a bude přemýšlet.

 *****

„Budeš dneska vařit nějaké lektvary?“ zeptal se Harry svého opatrovníka příští neděli. Stál ve dveřích jeho kabinetu.

„Ne,“ řekl Snape. „Zásoby vydrží ještě nějakou dobu.“

„Ach,“ řekl Harry trochu zklamaně. Přešel přes kancelář a vybral si v knihovně knihu o historii mozkomorů.

Někdo zaklepal na dveře a dovnitř vešel Malfoy. „Pane profesore, mám…,“ zarazil se, když si všiml Harryho. „Tady jsou údaje, které jste chtěl.“ Pro Snapea dodal: „Dokončil jsem ten mimořádný esej,“ řekl a odevzdal knihy. „Nevím, jestli je dobrý,“ dodal nezřetelně.

Snape esej rozroloval a přečetl si ho. „Jestli se budete cítit lépe, pane Malfoyi, mohu vás informovat, že hodnotím práci pana Potterova daleko přísněji než vaši, nebo ostatních studentů.“

„Cože?“ vyhrkl Harry.

Malfoyi se na něj zašklebil, převzal si svůj esej a usmíval se, když odcházel. Na chodbě vybuchl smíchy. Harry vrátil knihu, kterou držel, zpátky na polici. Sklesle prohlásil: „Radši si to půjdu zkontrolovat.“

 *****

Harry seděl ve společenské místnosti a četl si své poznámky z lektvarů. Už byl vším tím učením opravdu otrávený. Oči mu stále častěji utíkaly k plamenům v krbu, které, přestože byly docela obyčejné, se mu zdály mnohem zajímavější, než lektvary pro růst kostí.

Hermiona si sedla na židli naproti němu. „Nenecháváš to až na poslední chvíli, že ne?“

„Co?“ zeptal se Harry.

Nevěřícně se na něj podívala, byl to takový pohled, jakým se obvykle dívala na Rona. „Vánoční ples, Harry,“ řekla, jako by byl poněkud pomalejší.

„Ředitelka to oznámila teprve před dvěma dny. Zbývají ještě dva týdny,“ zamumlal Harry. Pozvedla obočí a Harry se zamračil. „Dobře, o co jde?“

Ztišila hlas a zeptala se: „Koho pozveš?“

Harry se smutně usmál. „Nemám ponětí.“

„Koho by ses chtěl zeptat?“

„Tonksový,“ řekl Harry bez přemýšlení.

Hermiona to vzala doopravdy. „To myslíš vážně?“ Když Harry pokrčil rameny, řekla: „Je pro tebe trochu stará, jej jí dvacet tři nebo dvacet čtyři.“

„Nemyslel jsem to vážně – ptala ses, koho bych se chtěl zeptat,“ odsekl Harry.

„Ach,“ zamumlala Hermiona, její pohled byl mateřský.

Harry se zamračil ještě víc. „Nesnáším tyhle věci,“ řekl temně a věděl, že je to pravda. Když se na něj podívala smutně, vysvětlil: „V táhle škole není žádná dívka, se kterou bych si měl co říct.“

„To není pravda, Harry,“ řekla a vypadala trochu uraženě. „Já ti rozumím,“ po krátké pauze dodala: „A Ginny taky.“

„Ta jde s Deanem.“

Velmi tiše Hermiona řekla: „Myslím, že by raději šla s tebou.“

„Nevšiml jsem si,“ řekl Harry.

Hermiona si sedla pohodlněji. „Tak se na to podíváme. Sedmačky,“ mumlala a poklepávala prsty o židli. Zamyšleně zamumlala několik jmen. Zamračila se. „A co šesťačky?“ Harry pokrčil rameny a ona přemýšlela dál. „Mirna není tak špatná. A je z Havraspáru. Právě se s někým rozešla, takže je… ne, to asi není nejlepší řešení.“

 *****

Harry vešel do Snapeova kabinetu a rozzlobeně si sedl na židli. „Můžu si na ten ples půjčit Candy?“ zeptal se zničeně.

Snape mu věnoval zvláštní pohled. „To nemyslíš vážně – nebo ano?“

„McGonagallová trvá na tom, že si mám najít partnerku.“ Ještě rozzlobeněji Harry dodal: „Ten bál je zřejmě reprezentační. Pozvala tisk, aby viděli, že se vše vrátilo k normálu.“

„Harry,“ řekl Snape ostře. „Nejsi z těch, kteří si nemohou vybírat, jak naznačuješ.“ Harry se na něj vztekle podíval. Snape tvrdě dodal: „Běž na chodbu,“ mávl rukou. „A zeptej se první dívky, která půjde kolem. Určitě řekne ano.“

Harry se zavrtal pohledem do podlahy a zrudnul.

„V čem je problém?“ zeptal se Snape.

„Nevím,“ zamumlal Harry.

„Je to jen ples, Pottere. Není to natrvalo. Myslím, že to bereš příliš vážně. Jsi nejslavnější osobností v této škole. Polovina dívek, které už mají partnery, je klidně nechá být, když je požádáš ty.“

„Nechci, aby to dělaly,“ vykřikl Harry. Co asi dělá Cho? napadlo ho. Poslední dopis od ní dostal už před měsícem, pravděpodobně měla moc práce. Harry se zeptal: „Nemyslíš si, že mě McGonagallová využívá?“

„Doufám, že ne. Pokud máš pocit, že ano, měl by sis s ní promluvit, myslím, že by nechtěla, abys jí nedůvěřoval.“ Snapeův hlas zněl poněkud rozzlobeně.

S pocitem horším, než když přišel, Harry vstal a chtěl odejít.

„Harry,“ řekl Snape smířlivě. „To neznamená, že jsem… lhostejný k tomu, co tě pravděpodobně přivádí do rozpaků, ale děláš z toho zbytečný problém.“ Harry se zamračil a Snape pokračoval: „Vyber si dívku. Zeptej se jí. A tím to skončí. V téhle škole je téměř dvě stě dívek, určitě tě jedna z nich na ten ples doprovodí.“

Harry mohl slyšet ve Snapeově hlase, že mu to skutečně není lhostejné, ale nehledal soucit, hledal jen cestu ven. Mračil se nad spalujícím hněvem ve své hrudi ještě když odcházel.

 

Poslední komentáře
25.08.2009 10:32:35: Pěkná kapitolka, ta malá mu to pěkně natřela. Také si myslím, že půjde se Suzou, to pbude moc pěkné,...
22.08.2009 16:21:16: veľký vekový rozdiel. Keď si zoberieš, tak to dievča má okolo 13 rokov:) Neviem si to jednoducho pre...
22.08.2009 11:21:50: Něco mi říká, že s ním půjde Zmijozelská chytačka..
21.08.2009 12:02:39: neviem, či si to dobre pamätám, ale dá sa mi, že v tejto poviedke bude harry s tonks:( alebo to bola...