Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

26. kapitola

Vánoční ples

Harry studoval v knihovně ve vzdáleném rohu, hlavně proto, aby se vyhnul Hermioně, nebo komukoliv jinému, kdo by mu chtěl připomenout, jaké je datum. Zbývalo ještě deset dní; to byla dost dlouhá doba. Předešlou noc vážně uvažoval, že pošle sovu Cho, ale když si připomněl její dva poslední dopisy, zjistil, že už má pravděpodobně jiné zájmy. Také vyhledal Mirnu, ale když se zadíval do jejích uslzených očí, připomnělo mu to jeho špatnou zkušenost z Cho.

Nejvíc ze všeho měl vztek na McGonagallovou. Zjistil, že jí to chce oplatit.

Seděl ve svém koutku, schovaný mezi regálem a květináčem s palmou. Byl podrážděný chováním Snapea a McGonagallové, možná i Rona s Hermionou. Na učebnici přeměňování se nedokázal soustředit. Dokonce i jeho obvyklý způsob, jak se donutit k učení  - představa, že ty dovednosti bude potřebovat, aby se mohl stát bystrozorem – nefungoval.

Kolem prošla skupina studentů, šeptem se bavili o famfrpálu. Harry zahlédl vysokého zmijozelského odrážeče mezerou mezi policemi. Jmenoval se Wereporridge. Harry přemýšlel, jestli se sem přišli učit. Pak zaslechl důvěrně známý, vysoký hlas, teď poněkud ztišený, aby v knihovně nerušil.

Harrymu vylétlo obočí vzhůru, když ho něco napadlo. Co kdyby jejich malý nebelvírský hrdina vzal na ples zmijozelačku? Je teprve ve třeťáku a nemůže jít na ples, pokud jí nepozve starší student. Zmijozelové se posadili ke stolu a povídali si nad knihou. Harry se snažil zaslechnout, co říkají, ale nešlo to.

S myšlenkou, že bude rád, až to bude mít za sebou, Harry vstal a došel k nim. Wereporridge se na ostatní významně podíval, když se Harry přiblížil. „Můžu s tebou chvilku mluvit?“ zeptal se Harry Suzi.

Wereporridge vstal. „Co chceš?“ zeptal se Harryho a tyčil se nad ním.

„Předpokládám, že když ti řeknu, že ti do toho nic není, nebude ti to stačit,“ povzdechl si Harry.

„To předpokládáš správně,“ odpověděl chlapec nebezpečným hlasem.

Harry se podíval na ostatní tři zmijozelany, ale ti byli poněkud zděšení chováním svého spolužáka. Jestli ji chce opravdu pozvat, nesmí to tajit. „Chci se Suzi zeptat, jestli se mnou půjde na ples,“ řekl Harry Wereporridgeovi.

„Cože?“ zeptali se nedůvěřivě.

Wereporridge zaryl Harrymu prst bolestivě do prsou. „Proč by měla jít se ztroskotancem z Nebelvíru?“ Harry se podíval na Suzu – vypadala omráčeně. Wereporridge Harryho odstrčil. „Nezahazujeme se s někým, kdo není ze Zmijozelu, vypadni.“

Harry maličko rozzlobeně prohlásil: „Vedoucí vaší koleje mě adoptoval, víš?“

Wereporridge zamrkal a vypadalo to, že o tom přemýšlí. Harry se podíval na Suzu. „Hm,“ řekl a najednou si nebyl jistý, jak nejlépe pokračovat. „Přemýšlej o tom, prosím,“ řekl stále ještě ohromené dívce. „Dej mi pak vědět.“

Když se vracel na své místo, aby si vyzvedl knihy, slyšel, jak si dychtivě šeptají. Cestou z knihovny se na Suzu usmál. Přemýšlel o tom, jestli se má vrátit na kolej. Hermiona bude pravděpodobně zase vyzvídat, jestli už se někoho zeptal.

Na chodbě ho dohnala Suza. „Nedělal sis legraci?“ zeptala se.

„Ne,“ řekl Harry. „Proč bych měl?“

„Nešlo jen o nějaký nebelvírský žertík?“ ptala se dál.

Harry se na ni díval a pomyslel si, že Snape nemá vůbec ponětí, jak těžké to je. Jeho záložní plán, předstírat, že pozval někoho, kdo do školy nechodí a pak, v den plesu, smrtelně onemocnět po lektvaru, který by si připravil, se mu zdál stále lepší a lepší. „Ne,“ řekl poněkud rozčarovaně. S pocitem, že by jí to měl vysvětlit, dodal: „Myslel jsem, že bychom si měli o čem povídat. Na posledním plese jsem zjistil, že na tom záleží víc, než jsem si myslel.“ Pak si Harry připomněl, že ona ještě ve škole nebyla, když probíhal Turnaj tří kouzelnických škol. To, Merlin chraň, možná věděla z karty v kouzelnických žabkách.

Pokrčil rameny. „Doopravdy jsem tě pozval. Jen tebe,“ řekl

Očima bloudila po zdech. Jako kdyby přemýšlela nahlas, řekla: „Jinak bych jít nemohla a možná to bude zábavné. To bych neměla propást.“ S rukama v bok se proti němu postavila. „Proč jsi mě pozval?“ zeptala se.

„Povím ti pravdu,“ řekl Harry. „Musím někoho pozvat. Jsi první, koho jsem požádal, protože jsi byla první, na koho jsem si vzpomněl, kdo s nikým nechodí a ani se nebude celý večer hloupě hihňat.“

Chvíli se na něj dívala. „Opravdu jsi syn profesora Snapea?“

„Ano.“

„To je divné,“ vydechla. „Tak dobře…“

Harry zvedl ruku a přerušil jí. „Musím tě varovat,“ řekl. „Objeví se to v novinách, protože tenhle ples bude ostře sledovaný.“ Její oči se zúžily. „Takže pokud nemáš ráda tento druh pozornosti, nemusíš chodit.“

„To je samozřejmě kvůli tobě,“ řekla sarkasticky.

Harry se zasmál. „Nesnáším celou tu věc. Snažím se s tím nějak vyrovnat,“ prohlásil pomalu.

„Říkáš, že novináři budou na plese fotografovat a moje máma s tátou při snídani uvidí v Denním věštci nás dva na titulní straně?“ podivně pokřivený úsměv se objevil na její tváři.

„Pokud se na to díváš takhle, tak bys ten večer mohla docela dobře přežít.“

„Zní to legračně,“ řekla vážně.

„Merline,“ vydechl Harry zmučeně. „Profesor Snape si myslel, že není těžké někoho si na ples najít. Dokonce se trochu zlobil, když jsem se zeptal, jestli by mi nepůjčil svou přítelkyni.“

„Cože!“ vyhrkla šokovaně.

„To asi byla chyba,“ přemýšlivě potvrdil Harry.

Suza se rozesmála, pak se usilovně snažila uklidnit a přimhouřila oči. „Uvidíme se na plese.“

„Počkám na tebe ve vstupní hale u schodů,“ řekl Harry.

„Tak jo,“ souhlasila a znovu se rozesmála.

 *****

Hermiona se na nic nezeptala docela dlouho, ale čtyři dny před plesem už to nevydržela. Pravděpodobně by se na nic nezeptala, kdyby byla schopná správně interpretovat zvláštní pohledy od Zmijozelů, kterými sledovali Harryho a jeho kamarády při vyučování.

Pololetní zkoušky měly začít za dva dny a Harryho se zmocnila panika, i když chápal vyšší nároky, které na něj byly kladeny ve všech předmětech. Byl zahrabaný v učebnicích, když přišla, opřela se o opěradlo jeho židle a sklonila se k němu.

„Už někoho mám,“ řekl Harry dřív, než se stačila zeptat.

„Koho?“ zeptala se, jako kdyby mu nevěřila. Harry si všimli, že všichni, kteří to zaslechli, se po nich otočili.

„Uvidíš,“ odpověděl Harry. „Neřeknu ti to.“

„Někoho mimo školu?“

„Ne. Máme hodně společného. Myslí si, že pózovat pro tisk bude legrační, takže ten večer pravděpodobně přežiju.“

Hermiona se hlasitě nadechla. „No, tak to je dobře. To ráda slyším. Jsem napnutá jak kšandy, ale myslím, že si zasloužím nic nevědět.“ Vrátila se zpátky ke svému studiu s Ronem a Nevillem.

 *****

Hermiona nebyla jediná, kdo Harryho kontroloval. Večer před zkouškami ho pozvala McGonagallová do své kanceláře. Když otevřel dveře, okamžitě odložila brk a odstrčila velkou knihu, do které psala. „Pane Pottere, pojďte dál,“ zvala ho.

Harry zavřel dveře a došel k jejímu stolu. Místnost vypadala jinak než v době, kdy jí převzala od Brumbála. Bylo tam ještě několik záhadných předmětů, ale největší rozdíl byl, že police byly uklizené a bylo na nich jen několik knih a skleněných plastik

„Našel jste si partnerku na ples?“ zeptala se přímo.

„Ano,“ odpověděl Harry nevýrazně.

„Dobře,“ usmála se. „Budete zahajovat ples a…“

„Jen já a moje partnerka?“ vyhrkl Harry.

Nesouhlasně se na něj podívala. „Vy a primus s primuskou. Takže tři páry. Zahajovacím tancem bude valčík,“ vykládala a myšlenkami už byla na plese. Všimla si Harryho vyplašeného výrazu a vzpamatovala se. „Umíte ten tanec, Harry?“

„Ne, madam,“ přiznal Harry a čekal, že McGonagallová změní své plány.

Vstala. „Tak se to musíte naučit,“ prohlásila rezolutně.

Harry sklopil hlavu a skoro zakňučel: „Myslel jsem, že už mám za sebou všechno, co jsem měl udělat.“

McGonagallová vypadal nespokojeně. „Tohle je normální věc, která se týká všech dospívajících, pane Pottere, požádat dívku, aby s ním šla na ples a pak si s ní skutečně zatančit. Celoživotní trápení temným čarodějem a jeho likvidace není normální pro žádného mladého člověka, musíte se přes to přenést. Měl byste se radovat z této příležitosti, jako každý normální mladík.“

Vytáhla hůlku a poklepala na sošku labutě za sebou. Labuť začala vydávat zvuky a hrála melodii jako hrací skříňka, i když to znělo mnohem lépe. Když profesorka obešla stůl a stoupla si před něj, Harry couvl, protože se obával, že jí rozzlobil svým komentářem, což opravdu neměl v úmyslu.

Vzala ho za ruce, ukázala mu, jak jí má držet a počítala do hudby. Když začala potřetí, vykročila a táhla ho s sebou. Po čtyřech krocích nejasně chápal, jak na to. Po deseti už si myslel, že je to snadné. Začali se pomalu otáčet. „Kolem parketu proti směru hodinových ručiček. Jde to?“

Harry přikývl, nutil se nedívat na nohy.

„Jste přirozený talent, Harry,“ řekla a zasmála se nad jeho nedůvěřivým obličejem. Hudba přestala hrát, pustila ho a vrátila se ke své labuti. „Ještě jednou. Můj oblíbený tanec je swing.“

 *****

Na konci pololetních zkoušek byla z Harryho troska, ale doufal, že je zvládl dobře. Všichni ostatní, dokonce i Hermiona, vypadali podobně, takže byl v dobré společnosti.

Večer, kdy se konal ples, byl posledním před prázdninami. Po poslední zkoušce vytáhl společenský hábit a odnesl ho k Hermioně, která mu ho vyžehlila vyrovnávací kouzlem.

„Nechala bych tě, aby sis to udělal sám, ale vypadáš tak zdrchaně,“ řekla. „Doufám, že si tvoje partnerka uvědomuje, že jsi rozhodnutý si to užít,“ řekla vyrovnaně.

„Řekl jsem jí, že nesnáším už jenom tu představu, takže ano,“ odpověděl Harry žertem.

„Můj bože,“ řekla Hermiona. „Nepozval jsi zmijozelačku, že ne?“ škádlila ho.

Harry se na ní zlomyslně ušklíbl.

„Oh,“ vydechla. „Harry!“ popadla ho za ruku. „Není divu, že nikdo neví, kdo to je. Nemohu tomu věřit.“

„Hele, nebylo to lehké. Musel jsem vysvětlovat, že jsem čestným Zmijozelem kvůli Severusovi, než jsem dostal šanci se zeptat.“

„To si umím představit. Jsou docela uzavření, pokud jde o partnerství. I všechno ostatní.“ Podala mu hábit. „Oblékni se a vrať se,“ přikázala. Ve společenské místnosti bylo rušno, upravovaly se vlasy, vyměňovaly šperky a kritizovaly šaty.

Harry prokličkoval do ložnice a převlékl se. Když se vrátil dolů, prohlédla si ho a ještě trochu mu hábit přežehlila. „Prima. Vypadáš hezky. I když… Měl by sis zkusit udělat něco s vlasy,“ řekla kriticky.

„To jsem už dělal,“ odsekl Harry a trochu se urazil. Vrátil se do ložnice pro toaletní potřeby. Zjistil, že nechal hodinky na nočním stolku a dal si je do kapsy. Umývárna byla plná chlapců pokoušejících se vylepšit svůj vzhled. Harry si namočil vlasy a česal je tak dlouho, dokud neuschly. Vypadalo to trochu lépe. Když se konečně dostal k zrcadlu, učesal se ještě jendou.

„Proč pořád schováváš tu jizvu pod ofinou?“ zeptal se Dean od vedlejšího umyvadla.

Harry se díval na svého kamaráda v zrcadle. „To proto, že ji nemám rád a neočekávám, že ostatní ano,“ odpověděl Harry. Sčesal si vlasy dozadu a úplně jizvu odhalil. „To je první místo, kam se každý podívá, když se se mnou setká, jako kdybych tam já nebyl.“ Upřeně se díval do zrcadla a mnul si jizvu prstem. Překvapeně zašeptal: „Myslím, že bledne.“

Polovina chlapců v místnosti přestala dělat to, co právě dělala a podívala se na něj.

„Co myslíš?“ zeptal se Harry Deana a otočil se k němu.

„Možná,“ řekl Dean. „Vypadá trochu plošší. Nevystupuje ti z kůže tak, jako dřív. Ale musím přiznat, že jsem tomu nikdy nevěnoval pozornost.“

Harry se otočil k zrcadlu a jizvu zase schoval pod vlasy. Dean se zeptal: „S kým jdeš na ples?“

„Uvidíš,“ řekl Harry zlomyslně a byl rád, že může myslet na něco jiného.

Harry dorazil k vrcholu schodiště právě včas. Jak scházel do haly, viděl tam spoustu přeměněných spolužaček. Začal se zajímat - a trochu mu to dělalo starosti - o to, jak bude vypadat Suza. Stála u zábradlí na prvním schodě a kromě břidlicově šedých šatů, které dávaly její pleti teplejší barvu, vypadala normálně. V dlouhých plavých vlasech měla perlovou čelenku.

Jak Harry přehlížel zástup studentů ze svého vyvýšeného místa, všiml si, že profesor Snape zahlédl Suzu a zamířil k ní. Harry zaváhal, byl zvědavý. Snape se jí na něco zeptal a ona rozkládala rukama, když odpovídala. Harry k nim rychle zamířil, pomyslel si, že by jí Snape mohl poslat pryč.

„Severusi,“ pozdravil Harry. „Suzo,“ nabídl jí rámě. Když to udělal, dostalo se mu tak nezvykle překvapeného pohledu od Snapea, že se skoro rozesmál. „Uvidíme se uvnitř, pane,“ řekl klidně s širokým úsměvem.

Ve velké síni stály kulaté stoly a nad každým se vznášel kruh svíček. Harry vedl Suzu do středu místnosti, kde se zastavili a obdivovali výzdobu. V každém rohu stála velká borovice, ozdobená barevnými lucerničkami.

McGonagallová si jich všimla. „Pane Pottere,“ řekla a podívala se na Suzu. „Slečno Zepherová,“ dodala, aniž by se zarazila. Harry byl trochu zklamaný její reakcí. „Vaše místo je u čestného stolu,“ upozornila je na velký oválný stůl v přední části Velké síně.

Když ředitelka odešla, Suza poznamenala: „Chladná.“

Harry se na ní podíval a zjistil, že je vyšší, než si pamatoval. „Použila jsi růstové kouzlo, nebo lektvar, nebo tak něco?“ zeptal se.

Nadzdvihla si šaty a ukázala mu stříbrné boty s tlustou podrážkou, možná pět centimetrů vysokou. Musely být těžké. „Chodíš v tom opravdu dobře,“ poznamenal Harry. „Ale neměla sis je brát.“ Když se na něj podívala zvědavě, dodal: „Usnadní nám to tanec, ale neměla by sis dělat starosti s tím, jaká jsi.“

Zamrkala, zřejmě se pokoušela to pochopit. Harry pokrčil rameny a vedl jí ke stolu, u kterého už stála Hermiona s Ronem a překvapeně je sledovali. Ron se na ně mračil, ale Hermiona podala Suze ruku a představila se. Byla oblečená v zářivě červených šatech s dlouhými rukavicemi, které jí sahaly až nad lokty.

„To je rafinované oblečení,“ komentoval to Harry.

Ron se na něj zděšeně podíval a hned uhnul očima, na jejich společnou kamarádku se nepodíval. „Rozhodla jsem se, že červená je moje oblíbená barva,“ řekla Hermiona vesele.

Došli k nim Justin s Levandulí. „Ona je tu s tebou?“ zeptal se Justin na Suzu. Harry kývl a Justin se zeptal: „Není to zmijozelská chytačka?“

„Ano,“ řekla Suza hlasem, který naznačoval, jestli máš něco proti tomu, jsem připravená.

„Ach,“ vydechl Justin a zvláštně se na Harryho podíval, ten mu na oplátku věnoval široký úsměv.

Velká síň se zaplnila a oni se usadili kolem stolu. Ředitelka a všichni čtyři vedoucí kolejí se k nim připojili. McGonagallová donutila Harryho, aby si sedl doprostřed. Podržel Suze židli, aby si mohla sednout a Snape se na něj znovu ostře podíval. Harry si ho nevšímal a sledoval ostatní studenty, jak se usazují u stolů ve Velké síni. Jakmile všichni usedli, McGonagallová se zeptala: „Připraveni?“ Když všichni přikyvovali, nebo pokrčili rameny, cinkla vidličkou o sklenici.

„Vítejte. Doufám, že se všichni těšíte. Po hostině bude hrát hudba a můžete si zatančit. Doufám, že si všichni užijete krásné prázdniny a v příštím roce se vrátíte celí a zdraví. Přeji vám dobrou chuť.“

Harry si prohlédl jídelní lístek před svým talířem a řekl: „Kachna.“ Zhmotnil se před ním talíř s kachnou, bramborami a zelím. Suza se zavrtěla na židli, prohlížela si lístek a nakonec si objednala skopové. Když se před ní objevil talíř s jídlem, Harry se na ní usmál a byl rád, že jí to nerozhodilo.

Během té dlouhé večeře Harry přišel o partnerku. Ron se Suzi zeptal, komu fandí, a když prohlásila, že Falmouthským sokolům, rozproudila se mezi nimi živá debata o obranné taktice. Harry se pobaveně podíval na zděšenou Hermionu přes hlavy jejich partnerů, kteří se k sobě nakláněli a vzrušeně gestikulovali.

Harry se otočil na ředitelku. „Madam,“ oslovil ji.

„Pane Pottere?“ odpověděla. „Líbí se vám to?“

„Bylo to dobré jídlo,“ prohlásil Harry. Fotograf Denního věštce přišel blíž a udělal několik fotografií, Harry si ho nevšímal.

„Ach, jen počkejte,“ řekla. „Miluji plesy. Hudbu. Kroužení párů po parketu.“

„To jsem poznal, madam,“ řekl Harry.

Rozhlédla se po studentech v sále a povzdechla si: „Myslím, že vás budu postrádat, až tu nebudete, Harry.“

Harry se tomu podivil. „Nebudu daleko.“

Usmála se: „Předpokládám, že ne.“

Harry se otočil zpět k Suze. „Omlouvám se,“ řekla. „Měla bych se bavit s tebou, ne s tvým kamarádem.“

„To je v pořádku. Nachytat ředitelku…,“ Harry nenápadně nahlédl do ředitelčina poháru, „…s trochou medoviny, je zajímavá zkušenost.“

Suza se zasmála, ale nebylo to protivné chichotání. Talíře zmizely, světla nad stoly pohasla a barevné lucerničky kolem tanečního parketu zazářily.

McGonagallová vstala a pokynula rukou. Studenti u čestného stolu vstali také, když to viděli. „Pane Pottere,“ řekla McGonagallová, vyzvala ho, aby je vedl. Snape se na ně temně zadíval. Harry natáhl ruku k Suze, která ji elegantně přijala. Podíval se na Snapea pohledem, říkal jsi, že mohu požádat, koho chci. Pohled, kterého se mu dostalo zpátky, by se dal vykládat jako, o nic se nepokoušej, ale Harry si nedokázal představit, co by to mohlo znamenat.

Prošli kolem hudebníků, kteří seděli na podiu vedle tanečního parketu. Harry se díval, jak samozřejmě Ron uchopil Hermionu a podivil se, kde se naučil tančit.

„Doufám, že umíš tancovat,“ řekl Harry. „Já jsem se to naučil teprve před dvěma dny.“

„Maminka mě pět let posílala do baletu. Myslela si, že tak zesílím,“ odpověděla.

Hudba začala hrát a Harry si správně zapamatoval, kterou nohou má začít. Pak už to šlo hladce. „Nejsi špatný,“ komentovala to Suza. Harry sledoval fotografa, který právě fotil Justina s Levandulí. „Neměl bych to říkat, ale naučila mě to ředitelka,“ přiznal Harry.

Suza se zasmála. Fotograf přešel k nim. Harry se začal otáčet dokola, dokud nedofotografoval. Suza se do fotoaparátu hezky usmívala. Harry přemýšlel, jestli vedle ní nebude vypadat mrzutě.

Na konci prvního tance se na něj McGonagallová usmála. „Opatrně, chlapče, vypadá to, jako byste se bavil.“

„Co budeš dělat po Bradavicích?“ zeptala se Suza, když byla ředitelka z doslechu.

„Pokusím se dostat do Bystrozorského kurzu,“ řekl Harry. „Pokud to nevyjde, tak nevím.“ Hudba začala hrát další skladbu a na parket přišlo více tanečníků. „A co ty?“

„Já?“ zeptala se překvapeně. „Ráda bych hrála famfrpál. Ale maminka je finanční analytička a táta je vývojář kouzel. Nechtějí, abych se živila sportem.“

„Čím je tvůj otec?“ zeptal se Harry. „Nikdy jsem nic takového neslyšel. Kde pracuje?“

„V knižním nakladatelství Yuring Press. Je to druhé největší nakladatelství. Pracuje na výzkumu kouzel, která už byla zapomenuta. Jezdí na aukce a výprodeje majetku starých kouzelnických rodin a hledá zapomenuté knihy nebo dokonce zápisníky a deníky. Našel dvě vzácné knihy, když rozprodávali knihovnu Blacků. Je hodně zaměstnaný.“

Harry se najednou zastavil.

„Co se stalo?“ zeptala se vyplašeně.

Harry zavrtěl hlavou a znovu začal tancovat. „Nic. Jen jsem si na něco vzpomněl. To pro mě není nic dobrého,“ zavtipkoval temně.

Suza se přes jeho rameno podívala k čestnému stolu. „Myslíš, že je na mě profesor Snape naštvaný?“

„Ne, proč by měl být?“

„Podíval se na nás tak divně,“ řekla. Opravdu vypadala ustaraně a Harry si uvědomil, že i studentka s oběma rodiči se musela dožadovat souhlasu jiného dospělého člověka.

„Ten pohled byl pro mě. Věř mi,“ uklidňoval ji.

Po skončení skladby, se posadili ke stolu. Učitelé si spolu o něčem povídali. Přiblížila se Rita Holoubková a sedla si na bobek mezi Harryho a Suzu. „Ahoj, Harry,“ řekla falešně přátelským hlasem.

„Slečno Holoubková.“

„A kdo je vaše krásná partnerka?“

„To je Suza Zepherová,“ řekl Harry. Suza Holoubkové podala ruku a ta si ji zvědavě prohlížela. „Suza je chytačka zmijozelského týmu. Jednou bude hrát famfrpál profesionálně,“ vykládal Harry. Holoubková si to znechuceně poznamenala. „Možná byste se jí mohla zeptat, za koho by chtěla hrát,“ dodal Harry klidně. Suze se rozšířily oči.

„Co za to dostanu?“ zeptala se Holoubková tiše a dívala se na profesory, kteří na ní občas letmo pohlédli. Čekala, až to Harry uváží. „Možná, že teď máte něco, co by mě zajímalo,“ řekla mírně sarkasticky.

„Možná. Nic, co bych chtěl říct. Napovězte mi.“

„Poslední pochytaní smrtijedi. Vypadalo to podivně. Ministerstvo odmítlo vydat informace, ani rozhovory neposkytli.“

„Když to udělám anonymně, bude to zpochybněno,“ řekl Harry tiše

„Neoficiálně?“ navrhla.

„Nechci, aby otiskli pravdu,“ řekl Harry klidně.

„Vypadá to, že jste zdědil Brumbálovu schopnost všechno tajit,“ řekla sarkasticky.

„Nechtěl bych to i tak,“ odfrkl si Harry. 

„Takže, tři z pěti byly zabiti. Jak se to stalo.“

Harry se otočil tak, aby mu profesoři nemohli odezírat ze rtů. „Rockwood spadl ze schodů, když ho zasáhlo svazovací prokletí a zlomil si vaz. Mulciber se dostal do cesty Malfoyově smrtící kletbě. Pettigrew spáchal sebevraždu, když ho bystrozoři objevili. Doufal, že přijdu já.“ Harry věděl, že jen to poslední bylo oficiálně známo.

„Dobře,“ řekla Holoubková. „Slečno Zepherová, za jaký tým byste chtěla hrát?“

Suza se na ní dívala s otevřenou pusou, ale rychle jí zavřela, když na ní Harry mrkl. „Za Falmouthské sokoly. Je to můj nejoblíbenější tým. Líbí se mi jejich obranné strategie.“

Holoubková si to rychle zapsala. „Něco pro vás udělám, Pottere… Budete mi dlužen ještě víc.“

„To si uvědomuji,“ řekl Harry jemně. „Nějaká zdrženlivost by byla příjemná.“

„Jsem dobrá v tom, co dělám,“ odsekla Holoubková a schovala notes a brk.

Když odešla, Suza se chtěla na něco zeptat. Harry vstal a odvedl jí na taneční parket, kde mohli mluvit, aniž by je poslouchaly zvědavé uši. „Děkuji,“ řekla. „Jak to všechno víš?“

„Protože smrtijedy chytili kvůli mně. To svazovací prokletí bylo moje a schoval jsem se za Mulcibera, když Malfoy vyslovil Avada Kedavra.“

Zamračila se. „Říkáš to tak klidně. Myslím, že budeš dobrý bystrozor.“

„Nevím, co jiného bych mohl dělat.“

Začal další tanec. Harry si všiml, že Hermiona vypadá, jako by chtěla vystřídat partnera. Další, naznačil jí ústy. Přikývla.

„Takže ty se mě na nic nezeptáš?“ řekla Suza trochu dotčeně.

„Na co bych se měl zeptat?“

Temně se na něj zadívala. „Není to jasné?“ zeptala se mrzutě. „Proč vypadám takhle.“

„Jsi taková, jaká jsi,“ řekl Harry. Všechno ostatní by znělo hloupě. Vděčně na něj zamrkala. „Je to kouzelnická věc?“ zeptal se.

„Samozřejmě.“

„Musíš pochopit… vyrůstal jsem u mudlů,“ vysvětlil.

„Opravdu?“ zeptala se. Když přikývl, pokračovala: „Možná nevíš, co je to Triptendora.“ Zavrtěl hlavou. „Tak se říká kouzelnickým osypkům. Snadno se léčí, ale když je dostaneš a nezačnou se léčit včas… Skončíš bez barvy a hodně malý.“

Po chvíli Harry řekl: „Takže tvoji rodiče nebyli příliš chytří.“

„To je právě to – jsou velmi chytří. Nevím, jaký měli problém,“ řekla ostře.

„Určitě nepřemýšleli správně.“

„Vždycky přemýšlejí správně. Dělají ze mě blázna. Jsou to takoví perfekcionalisté, že bys tomu nevěřil.“

Vrátili se ke stolu mlčky. Harry si povzdechl a řekl. „Připomínáš jim jejich selhání každý den. Není to tvoje chyba,“ dodal rychle. „Nedokážu si ani představit, jak těžko se jim s tím žije.“

„Takhle jsem na to nemyslela.“ Podívala se na něj překvapeně. Po chvilce ticha se zeptala: „Co mám dělat?“

Pokrčil rameny. „Žít. Tolerovat jejich bláznovství.“ Pochybovačně se na něj zadívala a tak dodal: „Vychovávala mě teta, která nenáviděla kouzelníky a strýc, který mi lhal o tom, jak zemřeli moji rodiče, drželi mě zavřeného v přístěnku pod schody až do jedenácti let, nedávali mi jíst. To proto jsem tolik nevyrostl.“

„Neděláš si legraci?“ zeptala se opatrně.

Chápavě se usmál. „Proč si každý myslí, když mu o sobě povídám, že si vymýšlím?“

Zasmála se a pak se za to omluvila.

Harry řekl: „Podle mého názoru mají rodiče vždycky dobré úmysly.“

Ohlásili poslední valčík. Ginny ho přebrala Padmě tanec předtím. Harry trval na tom, že by se měli vrátit ke svým původním partnerům. Suza vypadala stejně čiperně, jako na začátku večera. Harry se tomu divil – byl vyčerpaný. „Doufám, že ses dobře bavila,“ řekl a snažil se potlačit zívání.

„Já ano. Doufám, že ještě nějaký ples bude, pokud budu ve škole.“

„Řekni si McGonagallové. Miluje plesy.“

„Bezva.“

Píseň dozněla, Harry se jí uklonil a lehce jí políbil na tvář. „Díky, že jsi šla se mnou.“

Sklonila hlavu a zamrkala. „Děkuji za pozvání,“ řekla usměvavě.

Poslední komentáře
31.08.2009 12:49:14: Pěkný překlad, moc se těším na další díl
29.08.2009 23:51:29: Až si článek v novinách přečtou Suzi rodiče budou určitě „nadšený“, ale to asi v další kapitole nebu...
29.08.2009 19:02:50: nádhera, těším se na další část :)
29.08.2009 18:05:16: Krásný překlad. K ději: už se těším na ten článek ve Věstci!