Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

29. kapitola

Rozčarovaný, rozrušený a zmatený

 

Sotva začalo druhé pololetí, napadaly spousty sněhu a začalo mrznout. Harry si myslel, že to není možné, ale vypadalo to, že Ron s Hermionou jsou do sebe zamilovaní ještě víc, než před prázdninami. Čekal trochu pochopení od Ginny, ale zjistil, že ta nevěnuje pozornost nikomu jinému než Deanovi.

Zpočátku se cítil zmatený. Ale jen dokud si neuvědomil, že si ho nevšímají, a to ho docela rozzlobilo. Počasí venku přispívalo k tomu, že je několikrát našel, jak sedí velice blízko u sebe. Uběhlo několik dní a začalo mu to hodně vadit, cítil se neklidný a ustaraný. Začal se svým kamarádům vyhýbat, kdykoliv to šlo.

V pátek večer stál Harry ve společenské místnosti s batohem přes rameno a hledal si místo, kde by se mohl učit. Zdálo se mu, že místnost je plná zamilovaných dvojic. Necítil se na to, aby někoho vyrušil a tak vyšel portrétovými dveřmi ven, přemýšlel o knihovně. Nakonec se ale vydal do Snapeova kabinetu. Jeho opatrovník hledal něco v hromadě knih na stole.

„Můžu se tu učit?“ zeptal se Harry.

Snape podržel prst na textu, který četl. „Samozřejmě.“ Harry si sedl a složil batoh na zem. Snape se zeptal: „Stalo se něco?“

Harry svráštil čelo, jak se zamyslel nad odpovědí. „Všichni moji kamarádi jsou… nevím… zamilovaní.“ Zavrtěl znechuceně hlavou. „Voldemort by se právě teď mohl přenést přímo do společenské místnosti a nikdo z nich by si toho ani nevšiml.“ Harry vyhrabal z batohu učebnici přeměňování.

„Hm,“ zamumlal Snape.

„Co?“ zeptal se Harry mrzutě.

„Překvapuje mě, že tomu nerozumíš.“

Harry se na něj zamračil. „Všichni ztratili rozum,“ stěžoval si. „Čemu nerozumím?“

„Ty ses ještě nikdy nezamiloval?“ zeptal se Snape.

Harry si vzpomněl na Cho, jak na ní myslel, když jí nebyl nablízku, a jak žárlil, když si vyšla s někým jiným. Dneska se mu to zdálo směšné. Maličko rozzlobeně řekl: „Ne takhle.“

„No, v tom to bude,“ prohlásil suše Snape.

„Jo, určitě,“ vydechl Harry. Znovu se pokusil přečíst si první odstavec desáté lekce. Nedokázal se soustředit. Vzdouval se v něm hněv, jehož příčinu neznal. Podíval se na Snapea a zjistil, že si ho mlčky prohlíží. Snape zavřel knihu a sepnul před sebou na stole ruce.

„Co?“ zeptal se Harry prudce.

Snape neodpovídal, jen se na něj díval. Harry zabouchl knihu a trochu se nafoukl. „Snažíš se chovat jako Brumbál, že jo?“ zeptal se Harry. „Jen čekáš, co ti povím.“

„Ve skutečnosti se snažím zjistit, co je v tom za problém, než se tě odvážím zeptat,“ řekl Snape. „Zřejmě jim závidíš.“

„To ne,“ bránil se Harry. „Mám příliš práce na to, abych trávil čas sněním, jako oni. Stejně nemám šanci, vzhledem k tomu, jak těžké bylo najít si někoho na ples.“

Snape znovu otevřel knihu a listoval v ní. „Nemohu uvěřit, že to bylo tak těžké,“ poznamenal.

Harry zastrčil učebnici do batohu, právě teď byl znechucený a rozzlobený. Trochu se třásl, když vstal. Zuřil. „Myslíš, že by někdo šel s úchylným, nebezpečným klukem…,“ popadl batoh, „…který posledních sedm let byl jen loutkou Temného pána?“

Když se otočil ke dveřím, proletělo mu nad ramenem kouzlo a udeřilo do zárubní. Zmáčkl kliku, ale ta se ani nehnula.

„Posaď se,“ vyzval ho Snape.

Harry zůstal stát čelem ke dveřím, ale spustil batoh na podlahu. Jeho zuřivost dosáhla vrcholu a náhle opadla, zanechala ho bolavého, zraněného a nerozhodného. Snape nepromluvil, dokud se Harry nevzpamatoval a neobrátil se. Nepodíval se Snapeovi do očí, ale vrátil se na židli. Bolest v jeho hrudi nabývala na síle.

Seděl mlčky a pokoušel se představit, že pozná někoho tak, jako se znají Ron s Hermionou. Zdálo se mu to nemožné. „Nedokážu si představit, že bych všechno vysvětloval,“ vydechl ztrápeně. „A kdo na světě by se mnou chtěl být, když bude znát celý příběh?“ Omotal kolem sebe ruce, jako kdyby mu byla zima.

„Tvoje problémy mi nejsou lhostejné,“ prohlásil Snape. Opřel se bradou o kluby prstů. „Ale ve tvém ročníku je dvacet sedm dívek…“

„Prosím, ne,“ přerušil ho Harry. „To už jsme probírali s Hermionou. I šesťačky. Díky za snahu,“ dodal sarkasticky. „Nemyslím si, že si uvědomuješ, kolik studentů má ze mě strach. Ostatní mě buď zbožňují, nebo si myslí, že jsem blázen.“

„Myslím, že přeháníš,“ řekl Snape.

„Chceš zjistit, kolik lidí se schová pod stůl, když u večeře vytáhnu hůlku?“

„Pleteš si úctu se strachem. A to nepřispívá k tomu, aby ses s někým seznámil,“ přiznal Snape. „A ani to nepomáhá zlepšit situaci.“

„Mám nějaké sladkosti, po kterých budu mít červené oči. Můžu to zítra zkusit. Představ si, kolik nočních můr to způsobí,“ řekl Harry provokativně.

„Harry,“ napomenul ho Snape zděšeně.

„Nikdo mi nikdy nebude rozumět,“ řekl Harry tiše, skoro pochmurně.

„Mohu ti nabídnout několik rad?“ zeptal se Snape. Harry rozmrzele přikývl, Snape pokračoval: „Budeš muset upravit své požadavky. Budeš-li hledat někoho, komu na tobě nebude nic vadit, téměř jistě se ti to nepodaří a budeš zklamaný.“ Snape vstal a pomalu obešel stůl. „Hledáš sebe, místo abys hledal někoho jiného. Je mnohem jednodušší seznámit se s někým nezávazně. Budeš mít víc možností, a je možné, že o tebe někdo sám projeví zájem.“

Harry zíral z okna, zatímco jeho opatrovník mluvil. „Dobře, a kde někoho takového najdu?“ zlobil se.

„Možná není v Bradavicích,“ poznamenal Snape.

„Možná to ani není čarodějka,“ zamumlal Harry.

Snape pozvedl obočí. „Jestli jsi ochoten jít tak daleko, tvoje možnosti se zvýší.“ Prstem nadzvedl Harrymu bradu, aby se mu mohl podívat do očí. „Zatím se tím netrap. To by bylo to nejhorší, co bys mohl udělat.“

Harry se zamračil a odvrátil hlavu. Snape měl pravdu, ale neznamenalo to, že se mu zlepšila nálada.

Snape si povzdechl. „Vím, že to není snadné. Hlavně proto, že tvoji nejlepší přátelé jsou do sebe zamilovaní.“

Harry se na něj překvapeně podíval. Pak znovu odvrátil zrak. „Jo, asi jo,“ zamumlal. Ale stejně to nepomáhalo.

Snape se zamračil. „Může se stát, že nikdy nenajdeš nikoho, kdo by ti úplně rozuměl.“

„Řekl jsi Candy všechno o svém životě?“ zeptal se Harry přímo.

Snape zavrtěl hlavou a neochotně odpověděl: „Ne.“

„To mi dáváš dobrý příklad. Říkáš, že bych měl žít ve lži?“ Když Snape neodpověděl, i když to chvíli vypadalo, že se k tomu chystá, Harry zklamaně řekl: „Neumím si představit, že bych tím vším znovu procházel. A co bych dělal s někým kdo mi… nerozumí?“ Zamrkal, jak ho náhle začaly pálit oči.

Snape se zamračil a promnul si rukou čelo, vrátil se zpátky ke stolu. „Nevím, co říct, Harry, snad jen to, že nevěřím, že by kdokoliv dokázal plně pochopit někoho jiného.“

Harry si promnul oči. „Opravdu si nedovedu představit, že bych všechno vysvětloval,“ řekl. „Vadí mi, když to musím dělat.“

„Nemám pro tebe žádné odpovědi,“ opakoval Snape. „Ale ujišťuji tě, že každý člověk je jiný. Neposuzuj nikoho, pokud ho opravdu dobře nepoznáš. Tobě se také nelíbí, když to ostatní dělají.“

Harry smutně zíral na podlahu a marně nad tím dumal. Přemýšlel o dívkách ve škole; většinou se jen hloupě hihňají, nebo se zajímají jen o módu, opravdu nestojí za to se s nimi seznámit. Bylo skličující vzpomínat na to, jak se některé pokoušel poznat lépe; když se vedle nich posadil, buď se přihlouple hihňaly, nebo na něj mlčky civěly.

Snapeův hlas ho z těch myšlenek vytrhl. „Chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit.“ Když Harry vzhlédl, pokračoval: „Viděl jsem tvoje hodnocení za první pololetí…“

ještě ne,“ postěžoval si Harry.

Snape ignoroval, že ho Harry přerušil a řekl: „Dostal jsi P z lektvarů.“

„Cože?“ vyhrkl Harry. „Greerová mě opravdu nenávidí,“ komentoval to.

„Z přeměňování také.“

Harry se zamračil. „A co zbytek? Dostal jsem alespoň z něčeho V?“

„Hm,“ odpověděl Snape. Harry frustrovaně kopl patou do židle. „Musíš se zlepšit,“ naléhal Snape.

Harry se cítil podvedený. Složil hlavu do dlaní a nahrbil se. „Nemohu se učit víc, než se učím,“ řekl. „Jsem teď v lektvarech lepší,“ tvrdil. „Ona mě nehodnotí nezaujatě.“

„Co je základem Frenkelsovy masti?“

„Kosatec a heřmánek.“

„Jaké čtyři lektvary se používají jako povzbuzovací?“

„Hm, Doušek odvahy, Venidyn, Smithův přípravek a…“ Prohrábl si vlasy. „Moment, je to jinak, Venidyn se používá jako přísada. Uh, Hopeovo okysličovadlo.“ Harry čekal, zatímco se na něj Snape dlouze díval. Nakonec zničeně dodal: „Říkal jsi, že se mi povedl ten těžký esej. Nemyslíš, že bych měl dostat alespoň N?“

„Ano. Tak bych to hodnotil já – jestli ne výš.“

„Dala mi z toho jen P, víš.“

„Možná, že tvoje hodnocení z lektvarů není objektivní. Ale z přeměňování je.“ Harry zklamaně vydechl. Snape dodal: „Jsem si jistý, že Minerva by ti dala nějaké hodiny navíc, kdybys chtěl.“

Harry znovu vytáhl knihu a nalistoval kapitolu deset, už ho unavovalo o tom mluvit, když pro to mohl zkusit něco udělat. „Budu o tom přemýšlet.“

 

*****

Harry seděl v knihovně a učil se. Normálně by tu našel své přátele, ale měl podezření, že Hermiona přišla na to, že se Ron nerad učí v místech, kde musí být potichu. Sedl si vedle Nevilla k velkému stolu a vytáhl své učebnice. Sníh za blízkým oknem padal ve velkých vločkách a vířil ve větru. Harry se musel donutit nedívat se ven.

Neville se u studia hodně vrtěl. Harry se ho nakonec zeptal, co se učí. „Přeměňování,“ odpověděl Neville. „To mi vůbec nejde.“

„Mně taky ne.“ Bylo dobré, že v tom není sám. Také bylo bezpečné učit se společně s Nevillem. Nikdo je nevyrušoval. „Musím dostat dobré hodnocení z OVCÍ,“ vydechl Harry. „Zatím to vypadá špatně.“

„Ty to zvládneš, Harry,“ řekl Neville. „To ty vždycky.“

„Tentokrát to tak nevypadá.“

Přišla Lenka. „Nechceš se jít projít?“ zeptala se.

Harry překvapeně zamrkal, než si uvědomil, že se ptala Nevilla a ještě víc ho překvapilo, když Neville hlasitě odpověděl: „Jasně.“

Když odešli, Harry se zamračil. Bylo to pro něj deprimující.

O hodinu později za ním přiběhla Suza. „Můžu se tě na něco zeptat?“

„Jo.“

Rozhlédla se kolem, jakoby se chtěla ujistit, že je nikdo neposlouchá. „Vedeš ten kroužek, Brumbálovu armádu, viď?“ Harry kývl a ona se zeptala: „Můžu tam taky chodit?“

„Samozřejmě,“ řekl Harry.

„Není tam nikdo ze Zmijozelu. Myslela jsem, že je třeba neberete.“

Harry se nad tím pozastavil. „Nikoho jsme nevzali; ale to jen proto, že neměli zájem.“ Sáhl do kapsy a vyndal jeden falešný galeon. Schůzka byla naplánovaná na čtvrtek v 7,30. Ukázal jí, jak číst sériové číslo.

Vzala si galeon a zeptala se: „Proč mince?“ a nadhodila si ji na dlani.

„Protože jsme byli v ilegalitě před Umbridgeovou a potřebovali jsme se nějak domlouvat, aby se to nedozvěděla.“ Skoro dodal, a Zmijozelové nás honili. „Bude skvělé, když se ti povede přijít.“

Usmála se na něj a odběhla.

 

*****

Při hodině astronomie pozdě večer byl Harry rád, že má ten nový plášť. Hvězdy na noční obloze jasně zářily a oni se klepali zimou před svými dalekohledy na vrcholku Astronomické věže. Vítr skoro nefoukal, ale mrzlo, až praštělo. Ron s Hermionou se choulili pod jedním pláštěm, což nebylo moc praktické, protože nesměli používat stejný dalekohled. Profesorka Sinistrová na ně několikrát pohlédla, ale nic jim neřekla. Harry si přál, aby to udělala.

Povzdechl si a natočil dalekohled o dva stupně. Schoval ruce pod plášť a zíral na Arcturus. Vytáhl hodinky a použil Lumos, aby viděl na ciferník. Dával přednost svým hodinkám před těmi, které jim zapůjčila Sinistrová. Zkontroloval teleskop i hodinky. Když se hvězda dostala na úroveň křížku na objektivu, poznamenal si čas. Rozhlédl se. Vypadalo to, že jen Hermiona zaznamenala polohu Arcturusu ve své hvězdné mapě.

Zřídkakdy se mu povedlo vypracovat doplňkové otázky, zejména proto, že čočka v jeho objektivu byla uvolněná. Druhá část otázky zněla: Jak rotace zemské osy ovlivní vaše pozorování? Pomyslel si, že hodně a rychle zapsal, že by se mohlo jednat až o devět minut úhlové vzdálenosti a že stoupání by bylo malé. Nevěděl, jak by to měl vypočítat. Sbalil svůj pergamen a zamračil se, když viděl, že Hermiona už svůj dalekohled uklidila a snaží se pomáhat Ronovi.

V obraně nacvičovali kouzla, kterými by zrušili prokletí na očarovaných předmětech. Každý si musel vybrat jednu z připravených krabiček. Po prolomení kletby pak mohli zjistit, co je uvnitř. To vysvětlovalo, proč Snape poslední dva dny nepřijímal návštěvy. Harry počkal a vzal si jednu z krabic, které zbyly. Byla to obdélníková mosazná kazeta s velkými panty. I když byla magicky uzavřena, bylo pravděpodobné, že to původně byla mudlovská přepravka na elektrické nářadí.

Harry si navykl sedávat v zadní části učebny. Jeho přátelé tím byli překvapeni, ale usadili se poblíž. Harry se vrátil do lavice na konci poslední řady a zíral na krabici.

Malfoy vykřikl překvapením, protože mu začal hořet rukáv, když se pokoušel otevřít petlici na své dřevěné intarzované krabičce. Parkinsonová na něj použila hasící kouzlo a celého ho zmáčela. Harry se zavrtal očima do svých poznámek a snažil se potlačit smích.

Musel si promnout oči, ještě pořád byl unavený z astronomie, která skončila až v půl jedné v noci. Snape procházel třídou a zastavil se za ním. Prsty se dotkl Harryho ramene. Harry k němu vzhlédl a slabě se usmál. Pak se, poněkud nervózně, ohlédl po svých přátelích. V lavici vedle si Neville žvýkal spodní ret a soustředěně si prohlížel svou skleněnou krabičku. Hermiona s Ronem byli skloněni nad pergamenem tak blízko sebe, že se jejich vlasy proplétaly. Harry předpokládal, že se domlouvají, jak postupovat v odeklínání svých okovaných truhliček.

Harry vytáhl hůlku a vyzkoušel detekční kouzlo, které použil Snape tu noc, kdy je napadla Malfoyova parta. Modré jiskřičky se rozeběhly kolem víčka a zčervenaly na pantech. Ukázaly mu místo, na které bylo použito prokletí. Pohlédl se na Snapea, který se na něj díval laskavým pohledem, tedy pokud se něco takového dalo o Snapeově pohledu říct.

Snape se vrátil ke katedře a Harry přemýšlel, jaké prokletí by mohlo být použito na tak malé panty, jako jsou tyto. Možností bylo mnoho. Začal zkoušet jednu protikletbu po druhé, začal protikouzlem na lepící kletbu.

Na sedmý pokus – použil protikouzlo na starodávné olejové prokletí – se panty rozpálily zlatým ohněm a vybuchly. Nebylo to to, co očekával, že se stane a trochu mu to dělalo starosti.

Hermiona se ohlédla. „Co to bylo?“

„Nevím.“ Znovu zkusil detekční kouzlo, okraje víčka zářily modře, ale přesto váhal s jeho otevřením.

„Co to bylo za kouzlo, které jsi teď použil?“

„Jedno z těch, co budeme dělat v Brumbálově armádě,“ řekl Harry roztržitě, doufal, že nebude chtít, aby jí ho ukázal hned, protože právě teď musel hodně přemýšlet. Trvalo mu týden, než kouzlo zvládl. Detekovalo jakékoliv zlé prokletí. Harry pečlivě promýšlel, co by ještě mohl vyzkoušet, protože nechtěl, aby mu shořel hábit, nebo zezelenaly vlasy, jako se to stalo Padmě. Pohledu na Snapea se vyvaroval; tohle bylo jen mezi ním a krabicí.

Zatímco přemýšlel, panty se znovu zlatě rozzářily. Opět použil detekční kouzlo a panty už zase byly červené. „Hm,“ zamumlal a přemýšlel, co by to mohlo znamenat. O okamžik později vyskočil Ron, překvapeně zakňučel a mával rukou, která byla obklopena modrými plameny.

Přišel k němu Snape a donutil ho sednout si znovu na židli s ostrým napomenutím, že se jedná jen o iluzi. Švihnutím hůlky ji zrušil.

„Řídil jsem se přesně postupem z přednášky,“ stěžoval si Ron a znepokojeně si prohlížel ruku.

„Musíte se snažit dát do toho i vlastní invenci,“ ušklíbl se Snape, když odcházel. Zastavil se u první lavice, Malfoy na odstranění víčka použil řezací kouzlo. Ven se vyvalil černý kouř.

„Mám to!“ řekl hrdě Zmijozel a vyndal z krabice železnou kouli.

„Říkal jsem snad, že máte krabici zničit?“ zeptal se Snape sarkasticky.

Malfoy pokrčil rameny a s koulí si pohazoval. Manžeta jeho hábitu byla hnědá a místy děravá. „Dostanu body za to, že jsem byl první?“ zeptal se arogantně.

Harry se znovu zamyslel nad svou krabicí. Možná to byl nějaký druh časového kouzla nebo prokletí. Vyzkoušel ještě několik odeklínacích kouzel, aby si to ujasnil. Musí to být kouzlo. Hermiona s úšklebkem vytáhla kouli ze své krabice. Sakra, pomyslel si Harry s povzdechem. Ronova truhlička teď bude brzy také otevřena, Hermiona mu pomůže.

Harry zvedl hůlku, aby se pokusil odeklít časovací kouzlo stejně, jak mu to ukázala paní Weasleyová, která tak ukrývala koláče před svými syny. Hermionina truhlička začala pisklavě kvílet. Zírala na ní v šoku a pak prudce přibouchla víko. To se okamžitě znovu otevřelo a truhlička kvílela hlasitěji. Ron vyskočil, víčko zabouchl a pevně ho držel. Truhlička si ale myslela něco jiného, a třebaže byla zhotovena z růžového dřeva, odhodila Rona na podlahu, víko se otevřelo a znovu se ozvalo kvílení.

Studenti si ucpávali uši. Hermiona kvílící kouzlo na druhý pokus zrušila a konečně bylo ticho. Studenti si hlasitě oddechli. „Sakra!“ zamumlala Hermiona. „Chtěla jsem také nějaké body navíc.“

Harry mezitím vyzkoušel všechna odeklínací kouzla na časové prokletí, která znal. Žádné nefungovalo. Nedostali na ten úkol moc času, takže se musí jednat o něco jednoduchého nebo běžného. Prošel si v hlavě všechna kouzla, která už vyzkoušel. Jediné běžné kouzlo, na které přišel, bylo kouzlo, kterým se ukládaly dopisy do obálek. Vydávalo bílé světlo, ale možné se dalo použít nejen na papír nebo pergamen.

Vyvolal protikouzlo. Vypadalo to, že se nic nestalo. Znovu zkusil protikouzlo na olejové prokletí, víčko odskočilo. Hermiona se prudce ohlédla. Harry se na ní vítězoslavně podíval a pro jistotu použil Accio, aby dostal kouli z krabice ven, co kdyby mu chtěla ukousnout ruku.

„Pět bodů pro Nebelvír, pane Pottere,“ řekl Snape od svého stolu.

„To není fér,“ stěžoval si Malfoy.

S přimhouřenýma očima a temným pohledem se Snape na Zmijozela zahleděl. „Co přesně na tom není spravedlivého?“

Malfoy se zamračil, neodpověděl.

 

*****

O týden později, před schůzkou Brumbálovy armády, se Harry učil v okně na chodbě v pátém patře, daleko od všech rušných míst na hradě. Měl tohle místo rád; zapadající slunce prozářilo barevná skla a vytvářelo na podlaze nádherné obrazce. Také byl blízko sovinec a ptáci, prolétající kolem, mu dělali společnost.

Už potřetí si přečetl svůj esej z přeměňování a povzdechl si. Nebylo to jako přečíst si esej z lektvarů nebo obrany, kde rozuměl tomu, co napsal. Přeměňování bylo těžké. Nedokázal se to naučit z učebnice a přednášek a byl tím znechucený, zvláště proto, že Hermiona tenhle problém neměla. Kdyby se jí Harry zeptal na něco, čemu nerozumí, její odpověď by vyvolala ještě více otázek, na které zatím ani nepomyslel, protože to vlastně vůbec nechápal. Trochu mu pomohlo, že si znovu přečetl učebnici z loňského roku. Uvažoval o tom, že by si měl objednat nějaké další knihy. V lektvarech to fungovalo. Hermiona měla nějaké seznamy doplňkové četby, musí jí o ně požádat. Ke Komnatě nejvyšší potřeby zamířil Harry až na poslední chvíli.

V průběhu schůzky Brumbálovy armády dokončili odhalovací kouzla, která se začali učit minule a pak se s kamarády stranou domlouvali, co budou dělat dál. Neville zašeptal: „Chtěl bych se stát zvěromágem.“ Harry sebou trhl; pomyslel si, že to bylo kvůli Siriusovi, každá vzpomínka na něj bolela. Neville nervózně pohlédl na ostatní. „Jen jsme diskutovali… a…“

Hermiona se na Harryho smutně usmála. „Taky bych to ráda zkusila,“ podpořila Nevilla. „Co myslíš, Harry?“

Harry si zamyšleně promnul tvář. „Stojí to za pokus. Myslím, že je to proti školnímu řádu, takže nemůžeme vzít všechny. Měli bychom Armádu rozdělit na začátečníky a pokročilé. Do pokročilých bychom vzali jen ty, kterým věříme, že to nikomu neřeknou.“

Hermiona opatrně řekla. „A budeš učit i ostatní?“

„Prozatím,“ souhlasil Harry, „povedu obě skupiny.“ Nepředpokládal, že se jim přeměna povede, ale stálo za to to zkusit.

Sledoval Nevilla, jak mává na Lenku a s plachým úsměvem ji odvádí stranou, aby s ní promluvil. Harry je chvíli s bolestnou žárlivostí sledoval a pak odvedl nové členy Brumbálovy armády na druhou stranu místnosti.

 

*****

„Dobrý večer, Severusi,“ řekla McGonagallová, když vešel do její kanceláře. Bylo už pozdě a ona měla na sobě dlouhý teplý župan, zřejmě už nechtěla přikládat do krbu.

„Poslala jsi pro mě…“

Přešla kolem stěny s prosklenými skříňkami. „Ano,“ vydechla, přemýšlela, jak pokračovat. „Nechci se mezi tebe a Harryho plést…,“ začala a podívala se na něj. Když nezareagoval, pokračovala: „Ale všimla jsem si, že se straní svých přátel. Třikrát během tohoto týdne jsem ho zastihla, jak studuje sám na chodbě v pátém patře. Chtěla jsem tě na to upozornit, protože se mi zdál dost nešťastný oproti tomu, jak vypadal na konci léta.“

Snape zkřížil ruce a pomalu přistoupil k modelu hvězdné soustavy na stolku v rohu. Zachvění vzduchu rozhoupalo skleněnou zeměkouli na tenkém drátku. Postrčil ji a celý model se rozhýbal.

McGonagallová se zeptala: „Už jsi s ním mluvil?“

Snape přikývl. „Ano.“

„Hm,“ pobídla ho.

Neochotně řekl: „Myslím, že problém je v tom, že jeho kamarádi jsou zamilovaní. Další problém je ten, že nevidí naději, že by si také někoho našel. No a zatřetí neočekává, že by mu někdy někdo porozuměl.“

„Aha.“

Snape se dotkl skleněné koule a zastavil pohyb modelu. „Nedokázal jsem mu poradit,“ přiznal frustrovaně.

Obešla stůl a opřela se o něj. „Je v obtížném věku a seznámit se s nějakou dívkou pro něj bude obtížnější, než pro jiné.“

„Nevšiml jsem si,“ řekl Snape pochybovačně.

 Pozorně se na něj zadívala. „Všichni si myslí, že ho znají, ale není to pravda. Nemůže se k někomu připlížit, protože by tomu mohl být přikládán jiný význam.“ Povzdechla si. „Předpokládám, že za to může ten ples.“

„Ten, jeho zamilovaní přátelé a další věci,“ poznamenal Snape, nechtěl se zmiňovat o Candidě.

Odmlčela se a zamračila. „Tolik krásných mladých slečen…“

„O tom se před ním nezmiňuj,“ řekl Snape vážně. „Jeho přátelé s ním probrali celý seznam a on je skálopevně přesvědčen, že to bylo zbytečné,“

Se smutným úsměvem zavrtěla hlavou. „Dobře. Zřejmě s ním mluvíš pravidelně a dost důvěrně, takže předpokládám, že o tom máš přehled.“ Posadila se. „Chtěla bych s tebou probrat ještě něco jiného.“

Snape složil ruce za zády a pozorně naklonil hlavu.

„Pokoušela jsem se přesvědčit Pomonu, aby se stala zástupkyní ředitele. Bez úspěchu, musím říct. Trvá na tom, že nemůže zanedbávat své výzkumné projekty.“ McGonagallová se sarkasticky usmála. „Nezastírám, že jsi nebyl mou první volbou, protože bys na to stejně přišel, ale mohl bys uvážit, jestli bys to místo nepřijal ty?“

Snape, kterého něco takového ani nenapadlo, se zamyslel. Když už bylo nějakou dobu ticho, McGonagallová dodala: „Stejně už toho hodně děláš, převzal jsi všechno to papírování.“

„Očekáváš, že s tím bude Školní rada souhlasit?“ konečně se zeptal Snape.

Poklepala prsty po stole. „Nevím, jaký vliv mohu mít na Školní radu. Je to jeden ze způsobů, jak to zjistit.“ Sepjala před sebou ruce. „Znamená to, že souhlasíš?“

Snape bloudil očima po kanceláři. „Budu mít na starosti ročníkové zkoušky?“

„Proč?“

„Potřeboval bych si promluvit o hodnocení s madam Greerovou,“ odpověděl temně.

„Hm. Jestliže půjde o hodnocení pana Pottera, budeš to stejně muset nechat na mně.“ Lehce si povzdechla. „Viděla jsem jeho hodnocení z lektvarů.“

„Jeho práce měla být ohodnocena lépe, tím jsem si jistý.“

„Já si s ní promluvím.“ Na chvíli se odmlčela. „A co se týká dalších potíží pana Pottera, snad se najde něco, co pro něj můžeme udělat…“

Snape se na ní zvědavě zadíval a ona se na něj rozpustile usmála.

 

Poslední komentáře
21.09.2009 21:34:00: Krásný pokračování. Hezky, že by McGonagallová někoho Harrymu dohodila? Harry se s tím až moc trápí,...
21.09.2009 12:36:29: drahokam - on Harry je ještě taky trochu dítě... smiley${1}
19.09.2009 13:03:35: Tak nevím, jestli se bát nebo těšit, na to pro Harryho MacGonagalová vymyslí. chudák Harry zase si p...
19.09.2009 09:13:51: Elza, já myslím, že momentálně je moc mladá, možná v budoucnu za tři-čtyři roky to bude jiné, ale te...