Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

3. kapitola

U Svatého Munga

 

Harry se chytil za jizvu, těžce dýchal a chtělo se mu zvracet. „Voldemort,“ vydechl. Snape schoval hůlku a přidržel Harryho oběma rukama.

„Musíte se vrátit a pomoct mu!“ vykřikl Harry. Uhodil Snapea do hrudi. Pálení v jeho jizvě se zmírnilo, ale stále zlověstně pulsovalo. Zuřivě si ji mnul a zavřel oči, aby mu nevyhrkly slzy.

„Ředitel se o sebe dokáže postarat,“ prohlásil Snape.

„Ne, nedokáže. On se nesnaží,“ trval Harry rozzlobeně na svém.

Snape na to nic neřekl. Místo toho odtáhl Harryho k cihlové zdi a dal mu ruku před pusu, aby ho utišil. Z druhého konce uličky zaslechli nějaký hluk.

„Myslím, že jsem něco slyšel,“ řekl hrubý hlas. Odpověděl mu jiný hluboký hlas, ale nebylo mu rozumět. Nějaká láhev se kutálela po chodníku a rozbila se, když narazila do zdi, kroky se přiblížily.

Snape vytáhl hůlku a přeměnil jinou láhev u jejich nohou na velkou šedou krysu. Krysa běžela uličkou. O chvíli později zaslechli zhnusený křik a kroky se urychleně vzdálily. Snape si oddechl. Harry si ještě jednou promnul jizvu a spustil ruku dolů.

„Bolí vás jizva vždycky, když je nablízku Temný pán?“ zeptal se Snape.

Harry se ušklíbl. „Když na mě myslí, tak to bolí,“ řekl sarkasticky.

Snape se zamračil. Opřel Harryho o zeď a hůlkou poklepal na nějaké cihly. Otevřel se průchod a Snape s Harrym prošli dovnitř. Průchod se uzavřel a oni se ocitli v kovové kabině s kulatou blikající lampičkou u stropu. „Měli jsme nehodu,“ řekl Snape.

Výtah se rozjel směrem dolů a Harry se prsty zachytil pletiva, aby neupadl. Nohy se mu chvěly, jak se na nich snažil udržet. Snape si znovu přehodil jednu jeho ruku přes rameno a podepřel ho. Chvíli uvažoval a pak uchopil Harryho pod koleny a vzal ho do náruče. Odnesl ho krátkou tmavou chodbou od výtahu do světlé, povědomé haly.

Čarohosteska je zahlédla přicházet a požádala lidi, čekající ve frontě, aby udělali místo. „Co se stalo?“ zeptala se. Harry měl hlavu položenou na Snapeově rameni, takže jeho jizva nebyla vidět.

„Několik hodin ho mučili smrtijedi,“ řekl Snape.

Čarohosteska ukázala k výtahům. „Čtvrté patro, léčitel Shankwell,“ řekla. „Oznámím mu, že jste přišel.“ Zvedla ohlašovací trubku a Snape šel k výtahu. Ve čtvrtém patře na ně čekal postarší kouzelník v bílém hábitu.

Když se Snape přiblížil, léčitel vrhl rychlý pohled na balík v jeho náručí. „Položte ho sem.“ Snape udělal, co řekl a položil Harryho na pevné, vysoké lůžko v malé místnosti. Kulatá světla, která se vznášela pod stropem, se přiblížila. Snape ustoupil a léčitel s pomocnicí Harryho svlékli, odhalili tak velkou modřinu na jeho hrudi a popáleniny na nohách.

„Dám mu na ty popáleniny obklad,“ řekla čarodějka.

„Co na něj použili?“ zeptal se Shankwell.

Snape vyjmenoval kletby, o kterých věděl, pak dodal: „Byl vystaven Smrtící kletbě.“

Léčitel potřásl hlavou a vytáhl hůlku. Přidržel ji nad Harryho hrudí a podíval se mu do obličeje. „Velký Merline, vždyť je to Harry Potter,“ řekl překvapeně. Harry se na něj znechuceně podíval. Kouzelník potlačil své překvapení a poklepal Harrymu na hruď. Teplý paprsek projel Harryho tělem až ke konečkům jeho prstů a pak se zase vrátil do hůlky. Ruce se mu rozechvěly a tak se zamračil. Léčitel vzal jeho ruku do své a dotýkal se špičkou hůlky jednoho prstu po druhém.

„Zavolejte Versu,“ požádal Shankwell čarodějku. Čarodějka položila obvazy na popáleniny a odešla. Snape si založil ruce za zády a přecházel po místnosti.

O několik minut později se čarodějka vrátila a s ní přišla ještě jedna. Ta nová byla mladá s vlasy až ke kolenům. Stáhla si vlasy do ohonu a sklonila se k Harrymu. Pečlivě si ho prohlížela, konečky prstů přejížděla těsně nad jeho tělem. „Co dostal na bolest?“ zeptala se.

„Čaj z kapradí, maranty[1]a čerstvé kůry,“ odpověděl Snape.

„Musíme to z něj dostat, než ho budu moci léčit,“ řekla. „Podejte mi Čistící lektvar.“

Čarodějka, která mu odvazovala popáleniny, skončila svou práci a odešla. Za malou chvíli se vrátila a přinesla průzračný lektvar, který bublal. „Tohle musíš vypít,“ řekla, když došla k posteli. Švihla hůlkou a postel se naklonila tak, že zvedla Harrymu hlavu a ramena. Harry se zašklebil, když mu lektvar prskl do tváře, ale všechno vypil, lektvar se mu pak převaloval v žaludku.

Versa ho přetočila na bok. Harry s ní nebojoval; bolest procházející jeho končetinami byla tak silná, že nedokázal dělat nic jiného než mít pevně sevřené oči, stisknuté zuby a zhluboka dýchat. Prsty mu jela po páteři a jeho ruce sebou zaškubaly. Versa na něj mluvila tichým hlasem, povzbuzovala ho a prosila ho, aby byl trpělivý. Někdo ho vzal za ruku a jeho bolest ještě vzrostla. Sevřel na oplátku tu ruku a snažil se ze sebe vymáčknout bolest.

O chvíli později se přes něj přelily teplé a studené vlny, necitelnost ustoupila a cítil se skoro normálně. Oddechl si. „Trvalo to dlouho,“ řekla Versa. „Bude trvat několik dní, než se úplně uzdraví.“

Harry si pomyslel, že jestli se bude cítit takhle, tak už to zvládne. Otevřel oči a zjistil, že ruka, kterou svíral, je Snapeova. Snapeův obličej v záplavě tmavých vlasů byl zlověstný a hrozivý. Harry pustil jeho ruku a převalil se na záda. Jiná čarodějka kontrolovala spáleniny na jeho kotnících. Cítil se mnohem lépe, také proto, že mast na obvazech uschla. Podali mu další lektvar. Protože Harry ještě neměl plnou kontrolu nad svýma rukama, uchopil pohár Snape a podíval se na lektvar a zkontroloval ho.

„Ozdravný doušek,“ řekl Shankwell. Snape ztuhl, ale nekomentoval to. „Je to velmi zajímavý lektvar,“ vysvětlil kouzelník Harrymu.

„To je Mistr lektvarů z Bradavic,“ řekl Harry a napil se tekutiny, která chutnala po citrónech.

„Ah,“ řekl Shankwell. Když Harry dopil, léčitel si vzal pohár, zamyšleně pohlédl na Snapea a odešel.

Harry si lehl. Už předtím si myslel, že se cítí dobře, ale teď to bylo ještě lepší. Harry pohnul nohama a obvazy se mu na nohách napjaly. „Víte něco o Brumbálovi?“ zeptal se. Cítil se teď se Snapem nepohodlně. Bylo mu trapně.

Snape zavrtěl hlavou.

„Mohu odejít?“ zeptal se Harry po chvíli.

Snape si odhodil vlasy z obličeje a pozdvihl obočí. „Nemyslím si, že vás tu mohou držet, pokud jste schopen odejít po svých.“

„Tak půjdeme,“ řekl Harry a sundal nohy z postele. „Nevíte, kde mám oblečení?“

O pár minut později, poté co Harry použil silné kouzlo k vyčištění svého oblečení od bláta a oblékl se, už kráčeli chodbou. Připadal si, jako by na něj někdo použil nadlehčovací kouzlo, protože si ještě pamatoval na vyčerpávající bolest. Snape ho vedl do kanceláře, kde už seděla mladá žena a držela na klíně ječící malé dítě s králičíma ušima.

„Kdo vás ošetřoval?“ zeptal se muž za stolem. Byl bledý, s mateřským znaménkem na krku. Studoval nějaký pergamen.

„Shankwell,“ odpověděl Harry.

„Máte propouštěcí zprávu?“

„Propustil jsem se sám,“ řekl Harry klidně.

Muž vzhlédl s nejasně výsměšným výrazem, který se změnil v šokovaný, když ho poznal. „Věřím,“ zamumlal a něco zapsal do pergamenu.

Vyšli ven k výtahům. Shankwell je zahlédl a spěchal k nim, „Odcházíte?“ zeptal se znepokojeně.

„Jdeme do… zpátky do Bradavic.“

Shankwell se zhrozil. „Porušování pravidel je vyloučeno!“ A běžel pryč.

Harry svěsil hlavu. „Jo,“ zamumlal nesrozumitelně, „porušujeme pravidla.“

Snape sledoval číselník nad výtahem. „Ještě vám to nestačilo, Pottere?“ zeptal se posměšně.

Dorazil výtah. Vystoupilo z něj několik léčitelů, zabraných do rozhovoru. Harry se Snapem nastoupili. „Chtěl bych vědět, co se děje,“ řekl Harry nespokojeně.

„Předpokládám, že se to dozvíte, až na to budete mít věk.“

„Jestli se toho dožiju,“ poznamenal Harry temně. Dveře od výtahu se nezavíraly. Zamračeně pohlédl na ovládací panel.

„Proč vás ředitel pokáral, když jste nazval školu domovem?“ zeptal se Snape.

Roztrpčený přesvědčením, že byl uvězněn v tetině domě, na který Brumbál použil ochranná kouzla, zatáhl Harry zlostně za dveře. S pocitem marnosti prohlásil: „Zjistěte si to sám… Já musím taky.“ Dveře se nakonec zdráhavě zavřely. Harry zíral na pohybující se stěnu výtahu. Zamračil se a zamumlal: „Znamená to, že nemám domov.“

 

*****

Letaxem se přemístili do Prasinek. U Tří košťat bylo prázdno a tma, i když za okny bylo vidět, že svítá. Cesta k hradu nikdy nebyla tak dlouhá. Šli mlčky, Harry nechtěl ukázat jakoukoliv slabost, což bylo velmi obtížné, neboť Snape ho pozorně sledoval.

Když se dostali do vstupní síně, zatmělo se Harrymu před očima. Opřel se o sloup pod schody. Snape se k němu vrátil a na něco se ptal. „Dejte mi chvilku,“ požádal Harry. Neměl bych být tak vyčerpaný, pomyslel si. Zhluboka se nadechl, odstrčil se, zvedl nohu na první schod a zakolísal. Snape ho zachytil, aby neupadl. Harry stoupal dál, namíchnutý sám na sebe.

Ošetřovna byla prázdná. Madam Pomfreyová musela být bůhví kde, když nepřiběhla ze své kanceláře hned, jak otevřeli dveře. „Máte nějakou oblíbenou postel?“ zeptal se Snape sarkasticky.

„Tuhle,“ řekl Harry vážně a ukázal na třetí postel zprava. Věděl, že má nejlepší matraci. Zul si boty a oblečený vlezl pod deku.

„Najdu madam Pomfreyovou,“ řekl Snape a chystal se odejít.

„Žádný spěch,“ řekl Harry a myslel jen na to, jak bude příjemné dlouho spát.

„Pane Pottere?“ hlas madam Pomfreyové ho vzbudil skoro hned, jak usnul, alespoň tak se mu to zdálo. Byla velmi znepokojená.

Mrzutý z toho, že ho probudila, zamumlal pozdrav a otočil se na druhý bok. Deka sklouzla – chladný vzduch způsobil, že dostal křeč do ruky. Vnímal jí jen zpola, když ho svlékala, myla a mumlala si něco o smrtijedech a o jeho smůle na úrazy všeho druhu. Harry ji ignoroval – nechtěl nic víc, než spát.

Pomfreyová se dotkla hůlkou jeho páteře, což mu způsobilo další křeče. Prohlásila, že, „Obnovovací kouzlo centrální nervy dostatečně nevyléčilo.“

„Zřejmě ne,“ souhlasil Snape.

Harry se donutil nereagovat; neuvědomil si, že profesor tam ještě je. „Povzbuzující lektvar?“ navrhla Pomfreyová a Harry předstíral, že spí.

„Frenwaerův elixír. Bude trvat asi hodinu, než ho uvařím,“ řekl Snape. Harry slyšel jeho vzdalující se kroky.

Musel usnout, protože za okamžik už ho Pomfreyová zvedala a dávala mu něco vypít. Harry neochotně poslechl. Nikdo jiný na ošetřovně nebyl.

Dopil lektvar. „Není to špatné,“ poznamenal. Nejen že to nebylo špatné, dokonce to chutnalo po jahodách. Stále unavený víc, než bylo obvyklé, Harry klesl zpátky do postele, otočil se na druhou stranu a okamžitě usnul.

Vzbudil ho prázdný žaludek. Měl ztuhlé svaly a kosti, posadil se se zasténáním. Pomfreyová vyšla z kanceláře. „Jak se cítíte?“

„Hladově.“ Podíval se na hodiny nade dveřmi, které ukazovaly šest hodin a deset minut. „Mohu jít na večeři?“

Slabě se na něj usmála, jako by tu otázku čekala. „Jestli se na to cítíte.“

Harry se koukl do nočního stolku, kam se dávaly osobní věci. Měl tam čisté oblečení.

„To vám přinesl pan Weasley,“ řekla, když se zase narovnal.

„Kde je Ron?“

„Byl tu ráno, když jste spal.“

„Ach,“ řekl Harry zklamaný, že ho zmeškal.

„Nechtěl odejít. Musel přijít jeho otec a odvést ho.“

Harry se oblékl, poslušně předvedl, že může chodit a rychle odešel. Na chodbě se musel opřít o zeď, aby překonal závrať. Pak už šel pomaleji.

Když vstoupil do Velké síně, Brumbál vzhlédl a usmál se na něj od společného stolu. „Drahý chlapče, rád tě vidím.“

Harry se usmál zpátky a sedl si na volné místo na druhém konci stolu, na okamžik zaváhal, protože to znamenalo sedět proti Snapeovi. Bylo ale také vedle Hagrida, takže se to vyrovnalo. Talíř a příbor se před ním objevily sotva usedl. Měl velký hlad, naložil si na talíř pečené skopové a hromádku zelí. Když jedl, cítil, že ho Snape pozoruje. Vzhlédl a zíral na něj také. Snape to ignoroval a pořád na něj zíral. Se zamračeným pohledem se Harry dál věnoval svému jídlu.

Když všichni dojedli, zavolal Brumbál Harryho k sobě. Položil mu ruku na rameno a řekl: „Madam Pomfreyová chce, abys v noci spal na ošetřovně.“

„Ano, pane.“

„A jak ti je?“

Harry pokrčil rameny a pak si uvědomil, že křeče ještě docela nezmizely. „Ujde to, pane.“

„Nemyslím si, že bych ti měl připomínat, abys nechodil ven. Na nádvoří je dost míst, kam svítí slunce.“ Harry jen přikývl, Brumbál ho poplácal po rameni a řekl napůl vážně a napůl pobaveně: „Zkus se vyhýbat problémům.“



[1] Maranta Arundinacea (Maranta třtinová) - Maranta pochází ze Střední Ameriky a Brazílie. Pěstuje se pro krásnou kresbu listů. Její zvláštností je, že jakmile se sešeří, rostlina zaujme jakousi polohu ke spaní. Jsou známé nízké i vysoké druhy od 30 cm - 1 m. Její květy jsou bílé

Poslední komentáře
15.08.2019 15:23:55: Vypadá že si pěkně počtu.smiley${1}
01.04.2009 19:51:05: Moc pěkný, napínavý, super - těším se na další kapitolu smiley A novinky by se vážně šikly smiley...
01.04.2009 11:48:46: Sorry, zase som sa zabudla podpísať. smiley${1}
01.04.2009 11:48:02: Teda, začína to parádne. A akčne. smiley Pridávam sa k tým, ktorí volajú po pridaní Noviniek, až po d...