Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

30. kapitola

Přeměňování

„První schůzka proběhla dobře, co myslíte?“ zeptala se Hermiona nahlas, protože se učili ve společenské místnosti po schůzce pokročilé Brumbálovy armády a kolem bylo spousta hluku. Ron energicky přikývl. Ve skutečnosti si jen četli knihu, kterou objednala Hermiona. Originální název Zvěromagie zakouzlili na Léčivé lektvary. Harry si objednal další knihy o přeměňování. Možná mu pomohou, pokud si najde čas na jejich prostudování.

Hermiona sundala prstýnek ze svého prstu a zakouzlila na něj čas schůzky na příští týden. Rozdali jednoduché stříbrné prstýnky deseti studentům, kteří se chtěli naučit zvěromagii. Datum a čas byl vyrytý na jejich vnitřní straně. Harry Hermioně pomohl pergamenovým kouzlem, aby bylo datum a čas napsáno hezkým písmem a lehce kroužilo po vnitřku prstenu.

Harry potlačil povzdech frustrace, který z té schůzky měl a předstíral, že je zaujatý svou knihou.

„Teda, opravdu bych rád věděl, jaké zvíře budu. Myslím, že to je na tom nejzajímavější,“ řekl Ron, aniž zvedl nos od pergamenu.

„Nejspíš takové, jaký je tvůj Patron. Ale vždycky to tak není,“ vykládala Hermiona.

„Patron McGonagallové je tygr, ale ona se přeměňuje v kočku,“ poznamenal Harry.

„Kdy jsi viděl Patrona McGonagallové?“ zeptala se Hermiona a hned si na vlastní otázku sama odpověděla. „Aha, při útoku mozkomorů. Jak jsem na to mohla zapomenout?“

„Víš, jakého má Snape?“ zeptal se Ron.

Harry zavrtěl hlavou. Nechtěl na to vzpomínat. Pomyšlení, že je možné, že Snape nemá žádné šťastné vzpomínky, nedokázal přijmout. Mračil se a opravdu se snažil soustředit se na učení a na nic dalšího nemyslet.

*****

Harry usilovně pracoval ve všech hodinách, ale občas už se opravdu těšil na velikonoční prázdniny, i když měly být až za měsíc a půl. Skupinka pokročilých z Brumbálovy armády už věděla, kdy se mají sejít, všichni, dokonce i Suza. Když se Harryho ptala, proč si nevybral někoho s šestého nebo sedmého ročníku, ochotně jí to řekl. I když jí tak docela neznal, zjistil, že jí věří. A protože měla zájem připojit se k nim, požádal Hermionu o prsten.

Seděli ve Velké síni, když k nim doběhla Hermiona. „Už jste to slyšeli?“ zeptala se šeptem. Nikdo z nich nevěděl, o čem vlastně mluví a tak pokračovala: „Na zbytek školního roku k nám přijde jedenáct studentů z Kruvalu. Vypadá to, že právě teď nemají žádné profesory na pokročilé lektvary a obranu, a tak ti, kteří to chtějí studovat, přijdou sem.“

„Kdy přijedou?“ zeptala se Ginny se zájmem.

„Asi za týden.“ Hermiona se podívala na Harryho, který měl nos zabořený do příručky, Připravujeme se na OVCE. „Slyšel jsi to, Harry?“

„Cože? Ale jo. Slyšel jsem tě,“ řekl nepřítomně.

Hermiona protočila očima a zklamaně si povzdechla. Pak už si povídali jen o zvěromagii.

 *****

„Máš tu hodně svitků ke čtení,“ podivil se Harry, když se před večeří zastavil u Snapea. Svitky pergamenů měly různé velikosti. Některé byly převázány vybledlými stužkami, na jiných byly přivěšeny pečetě.

„To jsou úřední dokumenty,“ vysvětlil Snape. Chvíli se na Harryho díval. „Školní rada mě schválila do funkce zástupce ředitele.“

Harrymu se rozšířily oči. „Ty jsi teď zástupce ředitele?“ zeptal se překvapeně.

„Ano,“ potvrdil trochu dotčeně Snape. „Přemýšlíš, jak se dostat do potíží?“

„Ne,“ odpověděl Harry rychle. „To opravdu ne.“

„To bylo vždycky dobré, ale teď možná ještě víc,“ řekl Snape a vrátil se k dokumentům.

Harry zdvihl jeden z menších svitků a rozvinul ho. Byl to podrobný popis plánování vyučování. Přemýšlel, jestli by neměl požádat o ten, na kterém je napsáno, co se studentům zakazuje. Smotal pergamen a vybral si jiný. Tenhle byl o údržbě školy. Kdyby měl tyhle pergameny vedle postele, určitě by neměl problémy s nespavostí.

„Hledáš něco konkrétního?“ zeptal se Snape aniž by zvedl hlavu.

„Ne. Jen jsem zvědavý,“ zalhal Harry. „Raději už půjdu.“

Došel ke dveřím, ale zastavil ho Snapeův hlas. „Minerva to pravděpodobně u večeře oznámí.“

„Díky za upozornění. Moji přátelé budou potěšeni.“

Snape se na něj zahleděl a ušklíbl se. Harry zavrtěl hlavou a trpitelsky se usmál.

McGonagallová to skutečně u večeře oznámila a Harryho kamarádi se na něj překvapeně, a někteří i ublíženě, podívali. Jen pokrčil rameny a tvrdil, že neměl čas je varovat.

„Teda,“ zamumlal Ron s plnou pusou. „Dobře, že se to nestalo už před lety, dávno by nás vyhodili.“

Všichni se zasmáli, ale Harry sklonil hlavu a upravoval si ubrousek na klíně, aby zakryl náhlou bolest; posledních šest let by určitě vypadalo jinak. Celou večeři byl zaražený, poslouchal diskusi svých spolužáků o přednostech rozhlasových reportérů Kouzelnického rádia Lancelota Bretagne a Treegrove Simsdaughterové. Uvědomil si, když jedl zákusek, že u Snapea v domě žádné rádio neviděl. Možná že tam bylo; všechny kouzelnické domácnosti ho měly.

Přemýšlel, jak by takové kouzelnické rádio mohlo vypadat; vzpomněl si na několik podivných předmětů v domě, jejichž účel neznal, takže si ani nevšiml, jaké ticho náhle nastalo. Ronův formální pozdrav, „Pane,“ upoutal jeho pozornost a zjistil, že kousek od něj stojí Snape.

„Trochu jste se zamyslel, že, pane Pottere?“ zeptal se a tón jeho hlasu prozrazoval, že ho to znepokojilo.

Harry si zatlačil brýle na nos a pokrčil rameny. Nemohl zrovna teď vykládat, co mu běhalo po mysli.

„To je opravdu mrzuté, ale nemůže z toho mít potíže, že ne,“ pochechtával se Seamus.

Harry se nakonec vzpamatoval, i když to trochu zasáhlo jeho hrdost. Ale to zjištění, že si Snape všiml jeho trápení, ho zahřálo u srdce.

 *****

„Takže,“ řekla Hermiona, když se všichni členové pokročilé Brumbálovy armády usadili, „tady je to kouzlo. Inkantace je Canarevelatiobut a musíte myslet na zvíře, ve které se chcete přeměnit. Pokud si žádné nepředstavíte, raději to nezkoušejte. Změnit nohu je bezpečnější, než změnit ruku, protože pokud budete mít křídla, nebo tak něco, změna by byla trvalejší a mohla by poškodit ramena a pak bysme to museli vysvětlovat madam Pomfreyové.“

Všichni se trochu nervózně zavrtěli. Vytáhli hůlky a někteří si sundali boty a ponožky. Harry seděl stranou a sledoval je, doufal, že se nikdo z nich nezraní. Ginny už měla boty zuté a usilovně se soustředila.

„Já to zkusím první,“ řekla Hermiona, když to viděla. Sedla si na židli a zavřela oči. Pak je otevřela, hůlkou si poklepala na nohu a zamumlala inkantaci. Nic se nestalo. „Hm,“ řekla. Vyzkoušela to znovu, opět bezúspěšně. Po několika pokusech to rozzlobeně vzdala. Harryho pobavil výraz její tváře. Jako druhý to vyzkoušel Neville, také neměl štěstí. Ginny nakonec ztratila trpělivost, hlasitě vykřikla kouzlo a tvrdě se klepla hůlkou do kolena. Zpočátku si Harry myslel, že také selhala, ale Ginny překvapeně zakňučela. Všichni se k ní vrhli.

„Nic nevidím,“ řekl Ron.

„Bylo to tam,“ tvrdila Ginny. „Peří. Hnědé s bílými proužky. Zrovna tady.“ Harry neviděl, kam ukazovala, protože kolem ní byli všichni natěsnáni.

„Zkus to znova,“ naléhal Ron vzrušeně.

Po dvaceti pokusech už Ginny dokázala přeměnit svou nohu na ptačí. Vypadalo to směšně, ale přeměna po několika vteřinách vybledla a noha se jí vrátila do původní podoby.

Neville prohlásil: „Mám knihu o ptácích. Můžeme se na to pak podívat.“ Díval se Deanovi přes rameno na Ginnyinu nohu.

„Jsem na řadě,“ řekl Ron. Ale stejně jako ostatním se mu to nepovedlo.

I několik dalších studentů bylo neúspěšných. Suza byla poslední. „Jaký je tvůj Patron?“ zeptala se jí Hermiona.

„Ještě jsem žádného nevyvolala,“ řekla smutně. „Ještě to nevím. Ale chci to vyzkoušet.“

„Tak do toho,“ řekla Hermiona. Harry z jejího hlasu poznal, že nevěří, že by se to povedlo. Chovala se k Suze přátelsky, ale Harry ji podezíral, že souhlasila jen proto, že ji o to požádal. Suza opravdu nebyla členem Brumbálovy armády moc dlouho.

Suza si sedla na podlahu a přitáhla si svou bledou nohu blíž k sobě. Dlouho se soustředila, než pronesla inkantaci. Dokonce i z místa, kde Harry seděl, bylo vidět, že se její noha změnila na bílou tlapku. Místností proběhl šum.

„Co to je?“ zeptal se Ron a naklonil se blíž. Její noha zůstala přeměněná mnohem déle, než Ginnyina ptačí.

„Asi norek,“ odpověděla věcně. „Vždycky jsem je měla ráda.“ Transformace vymizela.

„Páni,“ na Hermionu to zapůsobilo. „Budeš nám muset pomáhat. Ale myslím, že už je po večerce. Musím ještě dokončit esej.“

Všichni si najednou vzpomněli na své zanedbané úkoly. Hermiona se otočila k Harrymu, který stále seděl stranou. „A co…?“ začal říkat Ron, ale zarazil se.

Hermiona se posadila k Harrymu. „Nechceš to taky zkusit?“ zeptala se opatrně.

„V tomhle nejsem moc dobrý,“ řekl.

„Harry,“ pokárala ho. „Poslouchej mě. Jsi dobrý skoro ve všem. Nepodceňuj se.“

„Dostal jsem P z přeměňování. Budu mít štěstí, když udělám OVCE. Nepředpokládám, že se dostanu do Bystrozorského kurzu.“ Jen na to pomyslel, stáhlo se mu hrdlo. Ztěžka se nadechl.

„Nemůžou tě nevzít do Bystrozorského kurzu, Harry,“ řekl Ron přesvědčivě.

Harry vstal a zblízka se mu podíval do obličeje. „Pokud si to nezasloužím, neměl bych tam být.“ Obešel ho a se zamračenou tváří odešel.

 *****

„Proč nepožádáš o pomoc McGonagallovou?“ navrhla Hermiona druhý den ve Velké síni.

„Jako by měla čas,“ řekl Harry.

„Pro tebe si ho určitě udělá,“ tvrdila Hermiona laskavě. „Teď má zástupce, vzpomínáš si? Běž se jí po obědě zeptat. Mám jít s tebou? Klidně půjdu,“ nabízela a byla připravena ihned vyrazit.

Harry se na ní poraženecky zadíval. Jídlo se ještě neobjevilo a to bylo divné.

Otevřely se dveře do Velké síně a v nich nejistě stála vysoká dívka s dlouhými černými vlasy v kruvalském hábitu. Za ní bylo vidět podobně oblečenou dívku, která vypadala jako Indka, s vlasy spletenými do silného copu a omotanými kolem hlavy. McGonagallová k nim zamířila svým dlouhým krokem.

„Vítejte,“ řekla a široce rozpřáhla ruce. Zahlédli další tři dívky.

„Cože? Budou to samé holky?“ zeptal se Ron sarkasticky.

Harry to neviděl, ale když se otočil, Ron si mnul ruku, jako by ho Hermiona plácla. McGonagallová otevřela hůlkou druhé křídlo dveří a tak mohli spatřit dalších šest studentů.

„Vidíš, jsou tam i kluci,“ řekla Hermiona důrazně, když zahlédla mladé muže v olivových hábitech, dva měli překřížené ruce na prsou a jeden měl tak husté obočí, že připomínal Kruma. Kdyby se Harry podíval na své kamarády, viděl by, jak si nové studenty nadšeně prohlížejí. Ta první dívka ale upoutala jeho pozornost. Sledoval ji, jak vchází do Velké síně a společně se svými přáteli obdivuje začarovaný strop.

„Prosím, pojďte dál,“ pobízela je McGonagallová laskavě. Odvedla je na druhou stranu síně, kde bylo u kolejních stolů volněji. „Posaďte se, kam chcete. Myslím, že musíte mít hlad.“

Pak oslovila všechny v místnosti. „Toto jsou naši hosté, studenti z Kruvalu. Budou navštěvovat pokročilé kurzy v naší Bradavické škole čar a kouzel. Doufám, že je hezky přivítáte a budete se k nim chovat tak, aby se cítili jako doma.“ Přelétla očima po místnosti a zadívala se na všechny výtržníky. Pak se šla posadit k hlavnímu stolu, profesoři si mezitím nenápadně prohlíželi nové studenty.

Sotva se McGonagallová usadila, objevilo se jídlo. Ron něco zašeptal Hermioně a ona mu ostře odsekla. Znechuceně protočil očima a nandal si na talíř brambory. Šum v místnosti byl tišší než obvykle, všichni si sdělovali poznatky o nových studentech šeptem.

V jednu chvíli tři kruvalští studenti, sedící u nebelvírského stolu, vstali a zadívali se jejich směrem. Hermiona řekla Harrymu: „Mohl bys jim zamávat.“

„Cože?“ zeptal se Harry, zahloubaný do své učebnice, kterou měl položenou před talířem.

Zasmála se. „Pozdě.“ Ron se na něj ušklíbl. Harry nad nimi zavrtěl hlavou.

Po večeři Hermiona rychle vyskočila, ale pak se zase posadil, protože vstávali všichni. Ode dveří se znovu zadívala na nováčky, kteří teď postávali před hlavním stolem.

Šli do věže, aby si vzali své učebnice. Hermiona se k nim připojila ve společenské místnosti. „Přidali nám do ložnice tři další postele.“

„Opravdu?“ zeptal se Ron žárlivě. „Musely jste tam mít hodně místa, když jste tam byly jen tři.“

Hermiona pokrčila rameny. „Myslím, že teď to je normální. Ale vypadá to přeplněně,“ připustila.

Otevřely se portrétové dveře a dovnitř vešla profesorka Sinistrová se třemi novými studentkami. Všichni ve společenské místnosti se zarazili a zadívali se na ně. Byly to dvě dlouhovlasé dívky a jedna s krátkými hnědými vlasy. Vypadala, že by mohla hrát dobře famfrpál.

„Studenti, do konce školního roku tu budeme mít několik hostů. Budou bydlet v ložnici sedmého ročníku.“ Sinistrová zamávala na Hermionu. Harry si stoupl na špičky, aby měl lepší výhled přes Ronovo rameno. „Děvčata, tohle je Hermiona Grangerová. Je to primuska a bude s vámi bydlet v ložnici. Kdybyste měly nějaké dotazy, obraťte se na ni.“ Hermiona se na ně usmála a ony jí úsměv nejistě vrátily.

„Tohle je Penelopa Tideweatherová,“ řekla Sinistrová a ukázala na vysokou dívku, která první vstoupila do Velké síně. „To je Darsha Sethová,“ kývla k indické dívce, která se sladce usmívala. „A Frina Chuchinicková.“ Frina kývla a její světlé oči na ně hleděly nedůvěřivě. „Hermiona vám ukáže vaši ložnici. Kufry už tam máte.“

Harry poodstoupil, když šly dívky kolem něj. Frina zahlédla Ronův prefektský odznak a potřásla si s ním rukou. „Ron Weasley,“ řekl Ron zvláštním, hlubokým hlasem. Harry měl pocit, že se snaží napodobit Percyho a musel se odvrátit, aby zakryl úsměv.

Ginny, s několika dalšími dívkami, následovala nové spolužačky nahoru k ložnicím. Ron vesele prohlásil: „Je fajn, že se dneska nebudeme muset tolik učit.“ Otočil se k Harrymu a zavrtěl hlavou. „Nemůžu tomu věřit…“

„Čemu?“ zeptal se Harry, když Ron nepokračoval.

„Hm, na Kruvalu je asi těžko naučili slušnou obranu,“ vyhrkl rychle. „Myslím, že se jim Snape bude líbit. Bude jim pravděpodobně vyhovovat. Nemyslel jsem to jako urážku,“ dodal a poklepal Harrymu na rameno.

„Nevzal jsem to tak. Asi máš pravdu. Přátelská a milá parta.“

Ron zdvihl svůj batoh z podlahy. „Řekl bych, že až tu budou déle, bude to lepší,“ řekl s nečekanou komickou jistotou. Zabrali si křesla u krbu a vytáhli učebnice.

Jak předpokládali, dívky se dlouho nevracely. Když se konečně Hermiona s Ginny objevily, usadily se vedle nich. „Byly unavené z vlaku a tak už šly spát,“ řekla Hermiona. „Vypadají dobře. Možná jsou trochu odměřené, ale asi je to jen tím, že nás neznají,“ uklidňovala všechny.

 *****

Druhý den ráno šli Harry s Ronem na snídani sami, nebavilo je čekat na Hermionu. Ginny pravděpodobně také pomáhala novým studentkám, protože ani ona se neobjevila.

„Holky,“ vydechl Ron znechuceně, když prošli portrétovými dveřmi. „Přece se taky musí nasnídat, ne?“

To bylo poprvé po dlouhé době, co byl Harry s Ronem o samotě. Procházeli chodbou ke schodišti a Harry se opatrně zeptal: „Takže ty teď chodíš s Hermionou?“

Ron naklonil hlavu na stranu. „Jo,“ odpověděl nevýrazně.

Harry se zamračil. Opravdu ho zajímalo, jak moc je to mezi nimi vážné, ale nevěděl, jak se zeptat. Potřeboval by být s Ronem sám celý večer, aby se k tomu vůbec odhodlal. A možná by museli mít i džbánek medoviny. S tichým povzdechem to nechal být.

Ve Velké síni se posadili na svá obvyklá místa. Neville už tu byl. Usmál se na ně, když si sedli. „Kde jsou ostatní?“

„Kdo ví?“ ušklíbl se Ron. „Jsou to holky. Mohlo by jim to trvat i několik hodin.“

Neville se zasmál. „Lenka taková není.“

„To máš štěstí,“ poznamenal Ron, vzal si jablko z mísy na stole a začal ho hlasitě chroupat.

Jak se ukázalo, trvalo to jen pět minut. Přišla Hermiona a pozvala tři nové studentky, aby si sedly vedle ní. Poděkovaly jí a sedly si téměř současně, i když bylo vidět, že nejsou zvyklé překračovat lavici. Penelopa si musela přidržet vlasy, aby si na ně nesedla.

Frina si sedla naproti Harrymu, pohlédla na něj a ztuhla. Harry musel bojovat, aby se nezamračil, když se jejich oči střetly. Frina šťouchla do Penelopy, ale ta byla zaujata očarovaným stropem, o kterém jí Hermiona něco vykládala.

„Ahoj,“ řekl Harry klidně.

„Ahoj,“ vrátila mu Frina s přízvukem, který neznal. Zdálo se, že už se zase našla a zavrtěla hlavou nad svou vlastní hloupostí. „Velmi mě těší,“ řekla, jako kdyby citovala konverzační příručku.

„Odkud jsi?“ zeptal se Harry.

„Ze Splitu. To je v Chorvatsku.“

„Aha,“ řekl Harry.

Znovu strčila do své přítelkyně, opět bez úspěchu.

„A odkud je tvá kamarádka?“ zeptal se Harry.

„Ze Švýcarska. Z německého kantonu,“ mrkla na Harryho.

„Jen se ptám,“ bránil se Harry, ale to už se před nimi objevilo jídlo.

„Je to jednodušší než v Kruvalu,“ řekla Frina. „Tam dostávají jídlo nejdřív prefekti, hned po profesorech. Je to směšné,“ postěžovala si. Popadla vidličku a dala se do jídla stejně rychle a se stejnou chutí, jako to dělal Ron, zarazila se jen, když si chtěla nandat na talíř ještě něco dalšího. Podívala se na Harryho a znovu byla překvapena jeho přítomností.

Přednáška o okouzleném stropu a jeho historii konečně skončila. Frina znovu šťouchla do Penelopy: „Už ses seznámila s naším novým spolužákem?“ Penelopa se podívala tam, kam Frina ukazovala. S podivným úsměvem Frina řekla: „To je Harry Potter. Jsem si jistá, že je. Říkali, že má takovouhle jizvu.“

Harry se zlehka zamračil nad Penelopiným šokovaným výrazem. Vypadala úplně vyvedená z míry. „Ahoj,“ řekl.

„Ahoj,“ odpověděla váhavě a zírala na něj. Po chvíli se zdálo, že si uvědomila, že se chová nevhodně, sedla si vzpřímeněji a narovnala ramena. „Vypadáš, ehm, normálně,“ řekla se silným německým přízvukem.

„Díky,“ řekl Harry maličko sarkasticky. Ron vedle něj sklopil hlavu. „To jsem ještě neslyšel,“ dodal lehce posměšně. „A pravděpodobně to není pravda.“ Harry to řekl spíš svému talíři, než studentům kolem.

„Nechtěla jsem být hrubá,“ omlouvala se Penelopa.

„Omlouvám se,“ řekla Hermiona. „Měla jsem to udělat hned. Tohle jsou moji kamarádi. Ginny Weasleyová. Naproti ní Dean Thomas. Tohle je Harry Potter.“ Ignorovala zalapaní po dechu od Darshy. „Ron Weasley, můj přítel. Neville Longbottom. Tohle jsou Dennis a Colin Creeveyovi.“ Creeveyovi bratři zamávali.

„Vy jste kamarádi Voldemortova Přemožitele?“ zeptala se Darsha tiše Hermiony zkomolenou angličtinou.

„Někdo musí být,“ zavtipkoval Ron.

„Rone,“ řekla Hermiona tak temně nebezpečným hlasem, že se Neville od svého kamaráda raději odsunul, kdyby náhodou následovalo něco horšího.

Harry se musel držet, aby po indické studentce nestřelil ošklivým pohledem, když viděl, jak zareagovala. Slabě si povzdychl a honil vidličkou po talíři míchaná vajíčka, opravdu už neměl na jídlo chuť. Odstrčil talíř a ten hned zmizel. Zůstala mu jen dýňová šťáva. Napil se, ostře si uvědomoval, že je centrem pozornosti.

„Uvidíme se ve třídě,“ řekl a vstal. „Rád jsem vás poznal,“ řekl, než odešel.

Od hlavního stolu McGonagallová nespokojeně sledovala, jak Harry odchází se skleslými rameny. „Deset bodů z Nebelvíru,“ zamumlala. Snape se na ní překvapeně podíval. Zamyšleně si prohlížela nehty, dokud snídaně neskončila.

*****

Ve třídě obrany proti černé magii byly přidány dvě řady lavic. Bylo tu plno už předtím, než přijeli noví studenti. Harry a jeho přátelé se usadili vzadu. Měl raději nové studenty na očích. Penelopa a Frina je pozdravili, než se usadili. Hermiona jim přátelsky odpověděla. Harry se na ně slabě usmál. Ron se mračil, čemuž se Harry divil.

Snape přešel ke katedře. „Budeme pravděpodobně potřebovat jinou místnost. Uvidíme, jak to dneska půjde.“

Začal vykládat o pokročilém blokování a protikouzlech, velkou část z toho už znali. Hermiona si toho ani noc nepoznamenala. Dean a mnozí jiní, kterým tato kouzla příliš nešla, pozorně poslouchali.

„Teď si to předvedeme názorně,“ řekl Snape a rozhlédl se po místnosti. „Kdo z vás je nejsilnější?“ zeptal se studentů z Kruvalu.

Noví studenti se ohlédli po hubeném, vysokém chlapci, který váhavě vstal. Měl tmavé kudrnaté vlasy a římský nos pod rovným čelem, tvářil se vyděšeně. Cestou ke stupínku ale ztracenou sebedůvěru zase našel.

„Umíte všechna ta kouzla, o kterých jsem mluvil, pane Opusi?“ zeptal se Snape.

„Ano,“ odpověděl chlapec hlubokým hlasem.

„Pane Longbottome,“ řekl Snape. „Pojďte sem.“

Neville se rychle vzpamatoval z překvapení. „Já, pane?“ zeptal se.

„Ano, Longbottome.“ Snape mu ukázal na druhý konec stupínku a ignoroval, že Neville skoro zakopl o vlastní nohu, jak spěchal. „Figuresempre, ExpelliarmusMutushorum, v tomto pořadí.“

Neville zaútočil. Všechny kletby byly snadno zablokovány. „To je nejlepší, co máte?“ zeptal se Opus Snapea.

„Mám začít znovu, pane?“ zeptal se Neville, pokoušel se neznít příliš horlivě.

„Ne. Můžete se vrátit na místo.“

Neville chvíli vypadal, že chce něco říct, ale pak poslechl. „Snažil jsem se být zdvořilý,“ stěžoval si, když se posadil na svou židli před Harrym.

„Tyhle útoky znáte, že?“ zeptal se Snape Opuse. Rozhlédl se po třídě. „Kdo chce zablokovat útoky pana Opuse?“

Ihned se zvedla Hermiona a šla ke stupínku. Harry se opřel o lavici a neklidně ji sledoval, dokud si nevšiml, že Rona to vůbec nezajímá. Když si Hermiona stoupla proti Opusovi a vytáhla hůlku, chlapec řekl: „Nemohu poslat prokletí na dívku. To jsme nikdy nemuseli dělat.“

„Dobrá příležitost zvyknout si na to,“ prohlásil Snape. Mávl na ně, aby začali.

Opus sklonil hůlku. „To nemohu.“

„Z čeho máte obavy?“ zeptal se Snape netrpělivě. „Jsem si jist, že v Kruvalu netolerují diskuse s učitelem.“

Opus se vyděsil a ukázal na Hermionu. „Mohl bych ji zranit. Je malá – co když její štít selže.“ Hermiona si založila ruce v bok a prohlížela si ho.

„Pane Opusi,“ prohlásil Snape. „Oba tito studenti, slečna Grangerová a pan Longbottom, svými štíty chránili ostatních sedmnáct spolužáků, kteří zaútočili na Temného pána a jeho smrtijedy. Opravdu si nemusíte dělat starosti, že by její štít selhal.“

Kruvalští studenti, zejména dívky, které bydlely v Nebelvíru, na Hermionu zírali. Opus svráštil obočí. Vyslal slabé Figuresempra, která Hermiona lehce zablokovala.

Snape se zeptal dalších chlapců z Kruvalu: „Kdo z vás je ochoten dát slečně Grangerové možnost ukázat nám svůj štít?“ Když se na sebe podívali a přikrčili se na svých místech, Snape si povzdychl. „Pane Pottere, pojďte sem.“

Harry vstal a šel dopředu. Studenti s Kruvalu si mezi sebou zaníceně šeptali. Harry si vyměnil místo s Opusem. Opus ustoupil ke zdi a opřel se o ni.

„Ano,“ řekl Snape a zahleděl se na hosty. „To je Harry Potter,“ otočil se k Harrymu. „Jaké je vaše nejsilnější útočná kletba?“

„Hm, trhací prokletí, myslím.“

„Tak potom - plnou silou, pane Pottere.“

Hermiona se zhluboka nadechla a soustředila se. Harry na ní poslal kletbu asi devadesáti procenty své síly. Kletba udeřila do Chrysantémového štítu a rozptýlila se po místnosti, rozdrnčela tabulky v oknech a posunula stolky, dokonce shodila hromádku knih ze Snapeova stolu. Hermiona dokonce silou kletby o krok ustoupila a něco si pro sebe zamumlala.

„Dobře, slečno Grangerová,“ poznamenal Snape. „Dokonce i dobrý štít zamává tím, kdo ho vyvolal, když do něj udeří silná kletba. Teď vy, pane Opusi.“

Harry se vrátil na své místo, nevšímal si ohromených výrazů nových studentů, když kolem nich procházel. Opus vyslal tentokrát silnou kletbu, i když se Hermiona tvářila nespokojeně. Vrátila se na své místo a vypadala nebezpečně.

Ještě několik párů studentů si vyzkoušelo štíty. Kvalita kruvalských štítů klesala. Snape chtěl poznat jejich schopnosti. Dával je do páru se studenty z Bradavic.

Jedna z kruvalských dívek, kterou Harry ještě neznal, zvedla ruku a zeptala se: „V této třídě jsou jen čistokrevní kouzelníci? Protože my nejsme…“

Snape si promnul čelo a podíval se na ní. Mlčky čekala, co Snape řekne. „Slečno Travoliová, takové řeči zde nejsou přijatelné. I když některé studenty tak možná uslyšíte mluvit,“ tvrdě se zahleděl na Malfoye.

Sestoupil se stupínku a zastavil se před jejím stolkem. „To, co jste viděla, není dáno rodovým dědictvím ani způsobem výchovy, je to výsledek dvou let zoufalství pod ohromným tlakem. Osmdesát procent z těchto studentů, se to naučili sami. Nepokouším se vám dokázat nadřazenost naší školy, pouze potřebuji vědět, jak mám upravit program tohoto kurzu.“

Vrátil se na stupínek. „Mým záměrem je, abyste na konci roku byli všichni na stejné úrovni. To pro vás bude představovat značnou práci, ale nevidím důvod, proč by to nebylo možné.“

Studenti z Kruvalu se po tomto prohlášení uvolnili. Další z nich, který byl na řadě, byl v páru s Pansy Parkinsonovou.

*****

„Slečno Grangerová,“ zavolal známý hlas a zastavil tak Rona s Hermionou při cestě na oběd. Otočili se k McGonagallové, která vyšla z postranní chodby. „Na moment.“

Ron se na Hermionu soucitně zadíval. McGonagallová ji odvedla dolů, do Snapeovy kanceláře. Když vstoupily, Snape odložil knihu a zkřížil ruce na prsou.

„Co se stalo dnes ráno?“ zeptala se McGonagallová. Hermiona pokrčila rameny. „Slečno Grangerová,“ vybídla ji McGonagallová výhrůžně.

Hermiona se mračila, když odpovídala: „Bylo tam dvakrát: Merline, nemohu uvěřit, že je to on a jednou: Možná by mohl zabít kdykoliv kohokoliv. Myslím, že jsem je měla předem varovat.“

Snapeovy oči se zamyšleně zúžily. McGonagallová si povzdechla. „To jsou někteří z nejlepších kruvalských studentů. V žádném případě to nejsou bílé lilie.“

„Moc dobře jsme to nezvládli,“ připustila Hermiona.

„Potom jste o ty body přišli právem,“ komentovala to McGonagallová.

Hermiona údivem otevřela pusu. Pak jí zase zavřela. McGonagallová byla příliš rozrušená na to, aby se s ní hádala.

„Postaráte se o to?“ zeptala se McGonagallová.

„Ano, madam,“ odpověděla Hermiona důrazně. „A vy ho budete doučovat přeměňování, že?“ rozhněvaně dodala Hermiona. Překvapila sama sebe a hned se omlouvala: „Promiňte, madam, nevím, co mluvím.“ Podívala se na profesora Snapea, který se na ní díval souhlasně.

„Nepožádal o to,“ upozornila je ředitelka.

„Ale budete ho užit, že?“ řekla Hermiona. „Znáte ho. Myslí si, že máte moc práce, nezeptá se.“

McGonagallová se zamyslela. „Dobře,“ řekla. „Udělám to. A vy se postarejte o jeho společenský život.“

„Ano, madam,“ odpověděla Hermiona s jistotou. „Myslím, že Harry získal jejich sympatie.“ Podívala se na Snapea, ale ten měl na obličeji neutrální, přemýšlivý výraz. Neřekl ani slovo, uvědomila si, když odcházela.

 *****

Po poslední vyučovací hodině se vydali do Velké síně společně s novými nebelvírskými studentkami. Všechny tři dívky z Kruvalu se rychle a odhodlaně vypořádaly se svými úkoly. Harry seděl naproti Penelopě. Občas se na něj zamyšleně zadívala, nevšímal si toho, věnoval se svému eseji z astronomie.

Sotva dorazili na večeři poslední studenti, objevila se i McGonagallová. Poklepala Harrymu na rameno a naznačila mu, aby šel s ní. Zvedl se a následoval jí uličkou k hlavnímu stolu. Když byli dost daleko, aby je nikdo neslyšel, ředitelka se zeptala: „Dnes večer nemáte Brumbálovu armádu, že?“

„Ne,“ odpověděl Harry. Oficiální Brumbálovu armádu neměli, jen pokročilou a to nemohl přiznat.

„Přineste si své poznámky z přeměňování v osm hodin do mé kanceláře,“ řekla. „Ach, Pomono,“ zavolal na profesorku, která šla kolem a odvrátila se od Harryho. Zmateně zamrkal, když odešla k hlavnímu stolu a ukončila tak rozhovor.

Povzdechl si a vrátil se ke svým kamarádům.

„Co chtěla?“ zeptal se Ron. Harry si přendal stříbrný prsten na druhou ruku a to byl signál, že se schůzka nemůže uskutečnit. „Aha,“ zamumlal Ron.

Odložili své učebnice a pergameny, objevila se večeře.

Poslední komentáře
28.09.2009 20:18:35: Super, super kapča.
28.09.2009 12:01:35: Moc pěkná kapitola smiley Dík za vysvětlení těch bodů, taky jsem to nepocopila. Jen si myslím, že před...
27.09.2009 13:08:43: Krásná kapitolka, nádherně přeložená. Je vážně úžasné, jak se to vyvíjí. Moc pěkné....
25.09.2009 21:32:26: Ou, úžasná kapitolka. Zajímá mě jak se vyvine zvěromágství a taky studenti z Kruvalu, zvlášť ta dívč...