Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

32. kapitola

Přihláška

Byl chladný, větrný den. Den utkání mezi Zmijozelem a Havraspárem. Harry měl radost, že nemusí hrát, když stoupal se svými přáteli na tribunu a mrazivý vítr ho udeřil do obličeje. Usadil se mezi Ronem a Penelopou a těsněji si přitáhl plášť.

„Komu fandíš?“ zeptala se Penelopa.

„No…,“ zaváhal Harry.

Ron otočil hlavu k Harrymu a zadíval se na něho. „Neříkej mi…,“ vydechl nevěřícně.

„Mám Suzu rád. Nevadilo by mi, kdyby chytila zlatonku,“ vysvětlil Harry klidně.

Ron si něco zamumlal, ale znělo to smířlivě.

Nebelvírská tribuna podporovala Havraspár a tak Harry fandil zmijozelské chytačce mlčky. Havraspárský chytač Roody byl stejně velký jako Harry a měl se Suzou spoustu problémů. Harry viděl, jak se rozhoduje, jestli má hrát vlastní hru a nevšímat si bledého děvčátka vedle sebe, nebo naopak.

Zmijozelští střelci, které Harry minule neměl čas sledovat, byli opravdu velmi dobří. A velmi draví, zřídkakdy se povedlo jejich protivníkům odklonit je z dráhy. Raději se srazili s potloukem, než aby opustili své útočné pozice. Za chvíli už bylo skóre padesát-deset. Zeleno-stříbrní odrážeči se zaměřili na Roodyho, který se nedokázal vyhýbat oběma potloukům a zároveň sledovat zmijozelskou chytačku. Byl vytlačen mimo hřiště, kde se zlatonka dala chytit jen stěží.

Po čtyřiceti pěti minutách hry diváci vyskočili na nohy, když se Suza otočila a vrhla se po zlatonce. Roody byl příliš daleko, ale také se otočil a spěchal do středu hřiště. Zlatonka dvakrát poskočila, ale Suza zůstala za ní a snadno jí chytila.

Zmijozelská tribuna vybuchla radostí. Harry se ušklíbl. Ron se na něj znechuceně podíval, ale najednou se ozvaly varovné výkřiky a vyděšené lapání po dechu. Harry se obrátil právě včas, aby viděl, že se Roody, který už nedokázal zabrzdit své koště, řítí přímo na Suzu. Harry ztuhl, když slyšel jak se jejich těla a košťata srazily. Bez rozmýšlení se vrhl ke schodům a bral je po třech. I jiní diváci běželi na hřiště.

Harry doběhl ke zraněným hráčům. Suza se snažila posadit, ale spoluhráči jí radili, aby zůstala ležet. Roody měl odřené koleno a bolestně se mračil. Harry ho popadl vpředu za svetr. „Co sis sakra myslel, že děláš?“

Roody na něj šokovaně zíral a Harry ho raději, jen s mírným postrčením, pustil. Všichni kolem ztichli, sledovali, jak to dopadne. Přišel Snape, nařídil Suze, aby zůstala ležet a počkala na madam Pomfreyovou. Ron popadl Harryho za ruku a odtáhl ho od havraspárského týmu. „Hele, kámo, žádné rvačky,“ řekl podivně laskavým hlasem. I Hermiona se na něj dívala laskavě.

Harry se snažil odůvodnit svou reakci. „Suza je hodně malá, Roody měl dávat větší pozor.“

„Harry, tohle je famfrpál,“ prohlásil Ron, jako kdyby to nebylo zřejmé.

Harry se ohlédl. Čarodějka a kouzelník, které neznal, si přidřepli vedle Suzy a utěšovali ji, třebaže tvrdila, že to nic není. Harry sledoval Suziny velmi obyčejně vypadající rodiče dokud mu zástup lidí nezablokoval výhled.

Pomalu se vraceli do hradu. „Chtěl ses prát?“ zeptala se Penelopa.

„To ne,“ odpověděl Harry.

Ron s křivým úsměvem dodal: „Harry se jen zastal své partnerky z Vánočního plesu.“

Penelopa zamrkala. „Není moc mladá?“

Harry protočil očima. „Nařídili mi, abych si na ples našel partnerku,“ zamumlal a pokoušel se to téma uzavřít. „Nebylo to rande.“

Ron škádlivě poznamenal: „Takže si vybral dívku, kterou profesoři nečekali.“

„Náhodou to byl hezký večer,“ bránil se Harry. „I pro ni.“

 *****

Hermiona spěchala na schůzku Brumbálovy armády. „Slečno Grangerová,“ zastavila ji profesorka McGonagallová, která otevřela dveře své třídy a pozvala Hermionu dovnitř. Hermiona ji následovala a snažila se udržet svou tvář v klidu, když čekala, až McGonagallová promluví.

„Jak to teď vypadá?“ zeptala se ředitelka. „Harry u mě byl před hodinou na doučování, ale nic jsem na něm nepoznala.“

„Myslím, že je to dobré,“ řekla Hermiona. „Na péči o kouzelné tvory má projekt společně s jednou z kruvalských studentek. Penelopou. Myslím, že spolu trochu mluvili.“

„Dobře,“ vydechla ředitelka. „Harry by se neměl cítit osamělý.“ Mávla na Hermionu, že může odejít.

Hermiona se rozběhla do Komnaty nejvyšší potřeby. Byla odhodlaná donutit Harryho, aby si dnes vyzkoušel zvěromágskou přeměnu.

Zatímco ostatní studovali něco, co se v knize nazývalo membránová energie, Hermiona zahnala svého kamaráda do kouta. „Vyzkoušej to, prosím,“ přemlouvala ho. Když se jen mračil, sáhla k silnějším argumentům. „Tvůj otec by byl na tebe hrdý, kdybys šel v jeho stopách.“ Zadržela dech. Buď to pomůže, nebo to bylo úplně špatně.

Harry se rozzlobil, sedl si na kraj lavice a zul si botu. Ron si toho všiml, protože přišel a sedl si vedle něj. Harry použil zaklínadlo na svou pravou nohu. Nic se nestalo. Pokrčil rameny, ale Hermiona ho pobízela: „Zkus to znovu.“ Harry to udělal ještě několikrát, ale bez výsledku.

Suza, která se k nim opatrně přiblížila a stoupla si vedle Hermiony, řekla: „Možná jsi myslel na špatné zvíře. Co sis vybral?“

„Jelena, jako byl můj otec a jako je můj Patron,“ odsekl trochu naštvaně, přestože se jen snažila pomáhat.

Suza svým melodickým hlasem prohlásila: „Musíš se s ním spojit ve své mysli. Tak jsem to udělala já.“

Harry svráštil obočí a zadíval se na ní. Poškrábal se na hlavě, dlouho uvažoval. Všelijaké obrázky probíhaly jeho myslí: Fawkes a jelen, velký pes, jakým byl Sirius. Snažil se představit si sám sebe jako něco jiného, i když nic konkrétního ho nenapadlo, byl to jen nejasný obraz, vyslovil inkantaci.

„Páni!“ vykřikl Ron.

Harry se zahleděl na svou nohu, která teď vypadala jako velká tlapa pokrytá červenou srstí. Jasně červenou. Bál se toho dotknout, jen na to zíral a čekal, až se to přemění zpátky, strašně dlouho se nic nedělo.

„Co to je?“ zeptala se Hermiona s úctou a předklonila se, aby si tlapu lépe prohlédla. Když se jí chtěla dotknout, Harry nohu instinktivně odtáhl. „Nechci ti ublížit, Harry,“ pokárala ho.

„Najednou mi to vadí,“ vysvětlil. Jeho noha se přeměnila zpátky a on si úlevně oddychl.

„Zkus to znovu,“ řekl Dean.

„Ne,“ vyděsil se Harry. „Už jsem viděl dost.“

Ozvalo se zklamné mumlání a Hermiona honem řekla: „Měli bychom pracovat na té membránové energii. Pojď,“ pobídla ho, popadla ho za ruku a táhla ho s sebou do středu místnosti.

 *****

O přestávce vešla McGonagallová do třídy obrany proti černé magii. Položila před Snapea srolovaný pergamen. „Dovolila jsem si zkontrolovat na ministerstvu, jestli už se pan Potter přihlásil.“ Počkala, dokud nerozvinul prázdný formulář. „Omlouvám se, jestli jsem zašla moc daleko, ale slíbila jsem, že na to dohlédnu a žádosti se přijímají jen jeden týden. Vím, že OVCE zvládne, ale on si to možná nemyslí. Nechám ti to tady.“

„Děkuji, Minervo,“ řekl Snape. „Možná je tu něco, co bys mohla udělat…,“ zastavil ji, když došla ke dveřím.

 *****

„Posaď se,“ řekl Snape, který si Harryho pozval do své kanceláře.

Harryho trochu zarazil jeho věcný tón, poslušně se posadil a přemýšlel, jestli není v nějakém průšvihu. Snape mávnutím zavřel dveře a opřel se rukama o stůl.

„Ještě pořád chceš do Bystrozorského kurzu?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděl Harry automaticky. „Ještě mám čas, ne?“

„Ano. Ale ne moc,“ přikývl Snape. „Mohu se zeptat proč to zdržení? Výsledky OVCÍ nebudeš znát ještě měsíc po poslední zkoušce.“

Harry se zamyslel. Když neodpověděl hned, Snape dodal: „Je to proto, že nevíš jistě, jestli se do kurzu dostaneš oprávněně?“

„Možná,“ řekl Harry nejistě. Těch otázek bylo hodně, většinou se na to snažil nemyslet.

„S ředitelkou McGonagallovou jsme kontaktovali slečnu Tonksovou, abychom zajistili, že tvoje žádost bude posuzována bez ohledu na to, kým jsi. Také tvoje testy budou posuzovány stejně přísně, jako testy ostatních uchazečů.“

Harry to zvážil. Na jednu stranu mu jejich zásah vadil, ale na druhou stranu se mu ulevilo. Snape vytáhl ze zásuvky přihlášku. „Proč to nevyplníš hned?“

Harry přijal tvrdý hnědý pergamen. Na přihlášce, kterou měl v nočním stolku, ještě nic nevyplnil, takže to vlastně bylo jedno. Urovnal si pergamen na klíně a z batohu vytáhl brk. Snape postrčil kalamář na kraj stolu, aby ho mohl použít. Harry si přitáhl židli blíž ke Snapeovu stolu a sklonil se nad pergamenem. Zamyslel se. Když si pročítal přihlášku poprvé, některé otázky se mu nelíbily.

„První řádky určitě nepředstavují žádný problém,“ komentoval to Snape sarkasticky.

Harry po něm střelil mrzutým pohledem a vyplnil kolonku se jménem. Už tohle mu připadalo strašné. Pak vyplnil základní kontaktní informace, včetně adresy v Shrewsthorpe a data svých OVCÍ. Kolonky pro hodnocení nechal prázdné. Doufal, že později budou vyplněny jen známkami V a N.

Pod základními údaji byly velké kolonky. V první stálo: Popište, proč se chcete stát bystrozorem. Snape se na něj zadíval, když se nad tím zamyslel. Obešel stůl a sedl si do svého křesla. Sepnul před sebou na stole ruce. „Možná bys měl nejprve odpovědět na poslední otázku. Odpovědět na tu první pak bude mnohem lehčí.“

Harry rozroloval konec pergamenu a zadíval se na poslední kolonku. Uveďte další podrobnosti, které považujete za důležité. Harry na to zíral s neuspořádanými pocity, nechtělo se mu nic psát.

Snapeův hlas přerušil jeho bezvýsledné dumání. „Kdy ses rozhodl, že se staneš bystrozorem?“

„Když jsem zjistil, o co jde. Nic jiného mě od té doby nezaujalo,“ odpověděl Harry. „Potkal jsem Tonksovou a další bystrozory. Líbilo se mi, co dělají. Vždycky jsou do všeho zapojení.“ Vždycky vědí, co se děje, pomyslel si Harry sarkasticky. „Jsou vždycky tam, kde se děje něco důležitého.“

„Tak dalece bych to nerozváděl,“ komentoval to Snape a opřel se v křesle. „Ale odpovědi jsou dobré. Všechny se hodí i do první kolonky.“

Harry posunul pergamen a sám pro sebe si zopakoval, co právě řekl. Připadalo mu to slabé, ale musel něco napsat. „Myslíš, že bych měl něco z toho použít?“ zeptal se, potřeboval ujištění.

„Harry, kdybych si nemyslel, že to není fér, snažil bych se ti to rozmluvit.“

Harry překvapeně zamrkal. „Proč?“

Vlasy Snapeovi zakryly skoro celý obličej, když se zadíval na své spojené ruce. „Protože je to velmi nebezpečné zaměstnání.“ Zamračil se a povzdechl si.

„Myslíš si, že se na to nehodím?“ zeptal se Harry

„Hodíš se na to až moc.“ Snape se nadlouho odmlčel, než řekl: „Slib mi něco, Harry.“

„Samozřejmě.“

„Buď vždycky ve střehu,“ řekl prostě a pak, po krátké pauze, se vrátil ke svému normálnímu tónu. „V další kolonce máš uvést své zvláštní schopnosti, ne?“

Harry překontroloval, jestli to tak je. „Ano,“ řekl. Polkl, když na to pomyslel. „Nechci psát, že jsem hadí jazyk. Ani že vídám ve svých snech smrtijedy.“

„Máš jedinečné propojení s mozkomory,“ řekl Snape.

„Nemyslíš, že už to vědí?“

„Pokud chceš, aby tě brali jako každého jiného žadatele, musíš se chovat stejně jako oni a předpokládat, že nevědí nic.“

Harry se pokusil napsat něco v tom smyslu, že od té doby, co byl součástí mozkomoří myšlenkové sítě, tak jim rozumí lépe, než obyčejný kouzelník. Zamyslel se nad další schopností. To, že byl chytač, nemělo žádný význam, ale jeho dovednosti na koštěti ano. Snažil se to napsat tak, aby to nevyznělo příliš famfrpálově.

Harry se znovu zamyslel a Snape prohlásil: „Určitě máš víc, než dvě schopnosti.“ Když Harry pokrčil rameny, dodal: „Také jsi schopen učit kouzla ostatní.“

„Myslíš, že je to zajímá?“

„Je to ojedinělá schopnost. Nepochybně má cenu se o ní zmínit.“ Harry to zapsal a Snape řekl: „Jsi mistr v nitrozpytu.“

„Dobře,“ řekl Harry a také to napsal.

„Rychle se učíš nová kouzla,“ přidal Snape.

Harry se to snažil napsat tak, aby to nevyznělo nafoukaně. Seznam vypadal docela dobře. „Poslední kolonka,“ řekl Harry, přemýšlel o odpovědi. „Myslím, že když napíšu, že nevím, co jiného bych dělal, nebude to vypadat dobře.“

„Máš nějaký náhradní plán?“

„Ne. Myslíš, že bych měl mít?“

„Jen pro vlastní lepší pocit. Je nepravděpodobné, že by ses do kurzu nedostal,“ řek Snape klidně.

„Myslel jsem, že jsi říkal…,“ nadhodil Harry vyčítavě.

Snape se předklonil a přerušil ho: „Máte perfektní kvalifikaci, pane Pottere – to je důvod, proč tě neodmítnou.“ Harry v jeho hlase jasně slyšel, že ho to netěší. Jeho opatrovník ale pokračoval. „Pokud nejsi vhodný ty, tak už nikdo.“ Opřel se v křesle a zíral na protější zeď. „Použij poslední kolonku pro seznam temných kouzelníků, se kterými jsi bojoval a které jsi přemohl.“

Harry se nevyznal v tónu, který Snape použil. „Myslíš, že pak bych se dostal na první místo?“

„S největší pravděpodobností.“

„Možná bych to neměl dělat.“

„Ti, co se budou hlásit s tebou, by to udělali.“

Harry zíral na pergamen. „Bude chvíli trvat, než to napíšu.“ Na Snapeův naštvaný výraz odpověděl: „Nechci to udělat takhle.“

„Výsledek ale bude stejný. Začni od začátku, když musíš.“

„Podle toho, jak byli zlí?“ zavtipkoval Harry naštvaně. Snape pokrčil rameny a Harry se zamračil, zjistil, že nemůže prostě napsat: Bojoval jsem s těmito temnými kouzelníky a pod to přidat jejich seznam. „Nemůžu je jen tak sepsat.“

„Proč ne?“

Harry odpověděl velmi potichu: „Protože bych si přál, aby se nic z toho nestalo.“

Snape si přejel rukou přes čelo, odhodil vlasy z obličeje a zadíval se na strop. „Proč se chceš přihlásit do toho kurzu?“

S pocitem nejistoty Harry připustil: „Nejsem si jistý.“

„Tohle si musíš ujasnit,“ řekl Snape vyrovnaně.

Po dlouhé pauze se Harry zeptal: „Mohu se na to vyspat?“

Snape jeho prosbu ignoroval. „Co má Nymphadora Tonksová a ty ne?“ zeptal se.

To je dobrá otázka, pomyslel si Harry. Sundal si brýle a promnul si oči, snažil se představit si její povinnosti. „Kontrolu nad svým osudem?“ navrhl nakonec.

Snape se na něj dlouho díval, než řekl: „Tohle štěstí bychom potřebovali všichni, Pottere.“

S obhajobou v hlase Harry řekl: „Dělám to, protože chci. Ne abych držel na živu… nebo chránil, něco důležitého,“ dodal pochmurně.

„To bych ti nedoporučoval psát,“ poznamenal Snape.

„Na druhou stranu, co jiného bych měl udělat?“ smutně se usmál Harry. Podíval se na pergamen a povzdechl si. „Necítil jsem se tak hrozně, když jsme s tím začali.“

„Opravdu si myslím, že bys měl napsat ten seznam, bude mluvit sám za sebe,“ řekl Snape. Vytáhl hůlku a připravil čaj.

„Kdybych se nestal bystrozorem, co jiného bych mohl dělat?“

„Kromě následování Lockharta a prodeje knih s vlastním portrétem na obálce? Možná učit, protože už jsi dokázal, že to umíš.“

Protože to Harryho nikdy nenapadlo, zamyslel se nad tím. „Ale to ty děláš práci, kterou bych chtěl já,“ upozornil pobaveně. Snape naléval čaj a zatvářil se mírně zděšeně. Harry předpokládal, že je to žert a lehce se zasmál. Vzal si šálek s čajem a řekl: „Chci odsud pryč.“

„To bys měl. A neříkám to proto, že bych se bál toho, koho by si McGonagallová zvolila na tohle místo, kdyby si mezi námi mohla vybrat.“

Harry sledoval, jak si dolévá čaj. A vlna vděčnosti, že má opatrovníka, se mu rozlila duší. Jeho přátelé plánovali, že odsud odejdou a z jejich nadšení usoudil, že se nebudou ohlížet zpět a on potřeboval oporu, protože jeho plány byly nejasné. Na konci školního roku by zůstal úplně sám, kdyby nebylo kouzelníka, který seděl naproti němu.

„Mám ti je vyjmenovat?“ zeptal se Snape a vytrhl tak Harryho ze zamyšlení.

„Není třeba.“ Harry začal psát seznam. „Quirrell, Voldemort, Tom Raddle, Pettigrew, Barty Skrk junior…“

„Sirius Black,“ navrhl Snape. Po Harryho odmítavém pohledu dodal: „Ministerstvo by ho počítalo.“

Harry zavrtěl hlavou a protočil brk v prstech, překvapilo ho, že tam, kde ještě nedávno byla zející rána, teď pocítil jen nepatrnou bolest. Zadíval se na pergamen a počkal, až bolest přejde. „Dvanáct na ministerstvu, takže jsme zase u Voldemorta, nebudu ho psát, protože kdyby nepřišel Brumbál, byl by ze mě škvarek. Malfoy a jeho parta byli taky na ministerstvu…“ Harry vzhlédl, jak se nad tím zamyslel. „Co se stalo s těmi posledními, s Averym a Jugsonem?“

„Ministerští si myslí, že už opustili zemi, ale stále je hledají.“ Snape si prohlížel nehty a dodal: „Společně s Crabbem a Goylem to byli nejvíce neschopní členové vnitřního kruhu Temného pána.“

Na ty dva Harry úplně zapomněl. Donutil se napsat je na pergamen také. Byl to dlouhý seznam. Pohlédl zpátky na první kolonku. „Měl bych připsat, že si myslím, že mi to půjde?“

„Ne, protože si myslím, že první rok z tebe budou chtít tu sebejistotu dostat. Je to jen dohad, samozřejmě, ale v průběhu let jsem se setkal s mnoha bystrozory. Myslím, že to určitě udělají.“

Harry to tedy nechal být. Složil pergamen a vzal si obálku, kterou mu Snape nabídl. Opsal adresu z přihlášky na obálku a zapečetil ji. Uchopil ji oběma rukama a zeptal se: „Můj trest už skončil?“

Snape pobaveně pozdvihl obočí. „Ano.“

Harry ve dveřích zaváhal. „Děkuji, pane,“ řekl prostě.

Snape přikývl a vrátil se ke své práci.

 

Poslední komentáře
11.10.2009 19:11:42: hráč měsíce? Vidíte to taky? :)
11.10.2009 18:58:00: Super kapitola. Moc se těším na další.
09.10.2009 14:51:19: corcaroli: je to zlé, že som náročný?:) Ja som už o tejto poviedke, vlastne trilógii počul, ale do j...
09.10.2009 12:38:12: Simple, musím si nas tebou povzdechnout, ty jsi strašně náročný čtenář. Tenhle příběh plyne poměrně ...