Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

34. kapitola

Společenský život

Ráno, před odjezdem školního expresu, který měl odvézt studenty na velikonoční prázdniny, se usadili u snídaně. „Vracíš se do Chorvatska?“ zeptal se Harry Friny.

„Ano. Stýská se mi po rodičích a oni se o mě bojí. Což mi něco připomíná. Opusi!“ zavolala na kruvalského studenta, který se objevil ve dveřích. „Nevadí ti to?“ zeptala se Harryho.

„Co by mi mělo vadit?“ podivil se Harry.

Frina odstrčila mísu se slaninou, hbitě obešla stůl a sedla si vedle něj. „Peny,“ natáhla se za Harrym a zatahala kamarádku za hábit. Penelopa se ohlédla. Přišel Opus s fotoaparátem a kontroloval jeho nastavení. Harry si povzdechl, ale usmíval se, když se k němu přitiskly, aby se s ním vyfotografovaly. Pak podlehl a objal je kolem ramen. Prostoupil ho příjemný pocit tepla, když to udělal; cítil, jak se k němu tisknou rameny a ruce mu obtočily kolem pasu. Snažil se ten pocit potlačit.

„Prima,“ řekla Penelopa. „Rodiče mi konečně uvěří.“

„Proč by ti nevěřili?“ zeptal se Harry zmateně.

Pokrčila rameny s výrazem, že by jejímu vysvětlení stejně nerozuměl.

 *****

Ten večer se Harry přemístil domů letaxem. Snape potřeboval zůstat v Bradavicích, aby dokončil nějaké papírování, ale ujistil ho, že za ním do Shrewsthorpe přijde co nejdříve.

Harry vystoupil z krbu a zarazil se, když se ocitl tváří v tvář čarodějce s fialovými vlasy. „Tonksová?“ vyhrkl překvapeně.

„Ahoj, Harry,“ řekla uvolněně. Něco psala. „Když už tu jsi, nemusím tu nechávat vzkaz,“ dodala a odložila brk. „Jedno z kouzel, které jsme tu v létě umístili, se spustilo, tak jsem to přišla zkontrolovat. Bylo to jen jedno z okrajových kouzel, takže si myslím, že si jen nějaké dítě krátilo cestu přes vaši zahradu.“

„Myslím, že to nedělají často,“ řekl Harry, přišlo mu divné, že už se to nestalo dřív.

„Zeď kolem zahrady je vysoká a nahoře se drolí. To by odradilo každého,“ řekla lehkovážně. „Všechna ostatní kouzla jsou v pořádku, tak si s tím nedělej starosti. Kdyby to nebyl tvůj domov, tak bych nepřišla tak rychle.“ Zamrkala na něj, když to říkala.

„Dáš si čaj?“ nabídl Harry, tak trochu doufal, že by se mohla zdržet.

Povzdechla si a odpověděla: „Opravdu nemám čas, Harry, ale díky.“ Uložila své písemnosti a zapečetila je. „Viděla jsem, že přišla tvoje přihláška,“ řekla.

Harry nedokázal číst v jejím hlase. „Byla v pořádku?“

Zlehka se zasmála. „Samozřejmě. Letos přišlo hodně přihlášek, to je dobré. Ještě se rozhodují, jak to všechno zvládnout. Myslím, že testy budou těžší. To by pro tebe mohla být výhoda,“ škádlila ho.

Harry odvrátil zrak, její chvála ho trochu vyvedla z míry. Pošta, která dorazila za jejich nepřítomnosti, byla položená na stole; roztržitě si prohlížel obálky, aby se vzpamatoval.

Šla ke krbu a téměř shodila lopatku a pohrabáč. Urovnala je a vytáhla řemínkem stažený kožený pytlík s letaxem. „Co děláš v neděli večer?“ zeptala se.

Zavrtěl hlavou. „Nic.“

„Nechtěl bys se mnou jít do Londýna?“ zeptala se. „Potřebuji se odreagovat a ráda bych tě pozvala.“

Harrymu se rozbušilo srdce jen tou představou. Pořád ještě trochu záviděl Ronovi, že mohl v létě svobodně prozkoumávat Londýn. „To bych rád.“

„Co takhle nějaké kluby? Malé matoucí kouzlo a ukážu ti nějaká místa, kam ráda chodím.“

Zamrkal nad tou úpravou kouzelnického zákona. „Zní to dobře,“ odpověděl.

„Setkáme se na Trafalgaru nebo v Soho?“ navrhla. Když viděla jeho reakci, dodala: „Přijdu pro tebe sem.“

„Skvělé,“ souhlasil Harry.

„Opravdu už musím jít,“ řekla. „Nashle.“ Vstoupila do krbu a zmizela v záři zelených plamenů.

Harry nadšeně vyběhl do schodů, odnesl si batoh do svého pokoje. Najednou mu připadalo, že neděle je strašně daleko.

 *****

Harry se pilně učil, aby si ukrátil čas. Do nedělního oběda dokončil dva eseje. Ráno přiletěla sova od Snapea; psal, že dorazí až v pondělí ráno. Harry nedokázal uvěřit svému štěstí – dokonce ani nebude muset svému opatrovníkovi nic vysvětlovat. Vůbec si nebyl jistý, co by si o tom Snape myslel, pokud by mu to celé nezakázal. Ale on nechtěl přijít o svůj první skutečný výlet do Londýna. A se ženou. S někým, koho měl hodně rád a ještě to byla žena. To pomyšlení ho ohromovalo.

 *****

V neděli večer si oblékl mudlovské šaty a přemýšlel o tom, že by měl zanechat nějaký vzkaz pro případ, že by se Snape vrátil domů dříve. Zrovna když napsal na pergamen Snapeovo jméno, aktivoval se krb. Hned jak Harry Tonksovou uviděl, pomyslel si, že se oblékl nevhodně. Tonksová měla na sobě lesklé dlouhé kalhoty a krátký žlutý chlupatý svetřík. Všimla si jeho výrazu a zavěsila se do něj. „Vypadáš dobře. Muži se do klubů oblékají méně nápadně než ženy.“

Přenesli se letaxem do přenášecího salónu v Soho. Dva výstředně oblečené páry, sedící u stolu na druhé straně místnosti, pozdravily Tonksovou jako starou známou. Harry vyšel z krbu hned za ní.

„Tvůj partner?“ zeptala jedna z žen vysokým nosovým hlasem. „Podívejme se na něj. Musí projít kontrolou, protože ty, jak víme, nemáš žádný vkus.“

Harry zůstal stát vedle Tonksové. Žena, která promluvila, měla pronikavé žluté oči a velmi krátké hnědé vlasy. Její dlouhé náušnice zachrastily, když se předklonila, aby si Harryho prohlédla.

„Co je to? Světélkující jizvy přece nejsou v módě?“ zeptala se zděšeně a promnula si čelo, jako by přemýšlela, proč ji také nemá.

„To není žádný módní výstřelek,“ řekl vysoký muž s úšklebkem. „To je móda osmdesátých let,“ vydechl zděšeně.

Harry se podíval dolů, na své obyčejné černé kalhoty a bílé tričko. Tonksová mu dala ruku kolem pasu. „Nevšímej si jich. Odcházíme,“ oznámila a táhla Harryho s sebou.

„Počkej, počkej,“ řekla žena s náušnicemi. „Ještě jsme ho neprověřili. Co dělá?“

„Loví černokněžníky,“ řekla Tonksová. „Jdeme,“ pobídla Harryho.

„Takže je to bystrozor? Myslela jsem, že s kolegy nikam nechodíš,“ poznamenala druhá žena. „Vypadá poněkud mladě.“

„Zatím to není bystrozor,“ vysvětlila Tonksová. „A je právě dost starý, aby mohl být dnes večer mým partnerem.“ Tlačila Harryho ke dveřím.

„Měl by něco říct. Neradi bychom ho připravovali o čas,“ prohlásila žena s náušnicemi.

„Nebo o jeho ego,“ zavtipkovala druhá žena.

„Jeho ego je v pohodě,“ ujistila ji Tonksová a poklepala Harrymu na rameno. „Pravda, Harry?“

Harry pokrčil rameny a nechal Tonksovou, aby otevřela dveře.

„Počkejte!“ řekla žena a došla k nim. „Opravdu?“

„Opravdu, co?“ zeptal se Harry.

Prohlížela si ho zblízka. „Tohle je jen iluzivní kouzlo, ne?“ zeptala se Tonksové. „Nemáš opravdu schůzku a Harrym Potterem – nebo ano?“

„Cože?“ vykřikl vysoký muž, zatímco něco naléval do sklenic. „Omlouvám se za ty módní komentáře, kámo,“ řekl rychle a mávl rukou. „Studenti nikdy nevědí, jak se obléknout,“ hlasitě zašeptal svému kolegovi.

„Nebo jak se pobavit,“ šťouchl do něj jeho společník. Natáhl ruku se skleničkou, aby mu taky nalil, a když se nic nedělo, šťouchl do něj znovu.

„Dobře,“ řekla ta s náušnicemi, když se dveře otevřely. „Hezký večer. Napijeme se spolu a promluvíme si o Tom-koho-nesmíme-jmenovat, až se vrátíte.“

„O Voldemortovi,“ prohlásil Harry.

Skousla si ret a neochotně řekla: „Jo. O tom chlapovi.“

Venku si Harry upravil plášť a vydechl úlevou. „Zajímaví přátelé.“

Procházeli cestou lemovanou stromy. Zvedla se před nimi závora. „Opravdu jsou to přátelé. Provozují u tohohle letaxového krbu jakýsi společenský salón. Udržují ho v provozu a většinou nedělají problémy. I když, kdo ví, co pili.“

Navečeřeli se v jedné malé, stísněné hospůdce v postranní ulici. Tonksová, se svým podivným svetříkem a žlutými rozježenými vlasy přitahovala daleko víc pozornosti než Harry, což byla příjemná změna.

Po jídle, když slunce zapadlo, šli do míst, kam chodila Tonksová ráda tančit. Bylo to v podzemí a bylo to hodně velké. Nebylo tam moc lidí, protože byla neděle. Vyhazovač u dveří si jich nevšímal, jen pozdravil Tonksovou a věnoval jí lascivní úsměv.

Na parketu uvnitř tančilo asi deset párů osvětlených barevnými světly. Tonksová ho s úsměvem odvedla na parket. Začali hrát další skladbu. Harry poznal swing a vzal Tonksovou za ruku.

„Kde ses naučil tančit?“ zeptala se, když kroužili po parketu.

„Nerad to přiznávám, ale od McGonagallové.“

Rozesmála se. „Chudáku, Harry,“ řekla žertem. „Jsi opravdu dobrý.“

„Měl jsem dost praxe na Vánočním plese.“

Povídali si o škole. Harry se jí opatrně vyptával na Bystrozorský kurz, protože měl strach, že kdyby se mu to začalo příliš líbit a byl odmítnut, opravdu by ho to zdrtilo.

Začali hrát ploužák a Tonksová se k němu přitiskla. Takhle se dalo mluvit lépe. „Tak jaké to je, mít tátu?“

Harry pokrčil rameny, aby získal čas. Nedokázal hned odpovědět. „Líbí se mi to. Líbí se mi, že když něco potřebuji, neodmítne mě.“

„To je to, co se ti líbí?“ zeptala se překvapeně. „Ty ses opravdu nikdy nemohl na nikoho spolehnout, že?“ dodala jemně.

„Myslím, že ne,“ odpověděl Harry neochotně. Zamračil se a změnil téma.

Při třetí skladbě se Tonksová natáhla a pozorovala někoho Harrymu přes rameno. Harry se ohlédl, ale nic neviděl, ani nikoho konkrétního. Tonksová se rozzlobila a vedla ho do vzdálenější části parketu.

„Někdo, koho nechceš vidět?“ vytušil Harry.

„Bývalý přítel,“ řekla temně. Ještě chvíli tančili a pak Tonksová navrhla: „Pojďme si sednout. Mám žízeň.“

Vzala ho za ruku a vedla ho k baru. Posadili se na vysoké židličky. Barman k nim okamžitě zamířil. „Dám si skotskou a jemu přineste… jedno pivo.“

Barman si Harryho pozorně prohlédl. Za chvíli jim přinesl nápoje. Harry se napil piva. Pomyslel si, že by mohlo být sladší, ale nebylo špatné. Tonksová si do skotské nalila trochu vody, než se napila. „Zítra mám volno. Po dvou týdnech.“

Po chvíli ticha dodala: „Bystrozoři mají hodně práce, Harry,“ jakoby ho chtěla varovat.

Harry neodpověděl; sledoval muže na druhé straně tanečního parketu, který zíral na Tonksovou. Stále ještě měla zářivě žluté vlasy. Harry si pomyslel, že by bylo lepší, kdyby byly černé, nebo měly nějakou jinou neutrální barvu. Muž se přiblížil, za ruku vedl dívku. Oba byli velmi výstředně oblečeni.

„Tonksová,“ řekl muž úlisně, když k nim došel. Tmavé vlasy, které měl moderně načesány, mu spadly do obličeje, když se opřel loktem o pult vedle Tonksové. Harrymu se ani trochu nelíbil.

Tonksová nedala nic najevo, ať už cítila cokoliv. „Ahoj, Ricku,“ řekla klidně.

„Jak se máš?“ zeptal se, ale nečekal na odpověď. „Znáš Taru?“ Přitáhl světlovlasou, pečlivě upravenou ženu blíž k baru. Chvíli vypadala, jako by se chtěla vzepřít, ale pak to vzdala a napřáhla ruku. Tonksová jí chladně přijala. Rick pokračoval stejným, úlisným tónem: „Tara pracuje v bance. Její otec a ona jí ve skutečnosti vedou, dokážeš si to představit?“

Rick se naklonil nad stůl a ignoroval Harryho, Harry se rozhodl, že bude dělat to samé. Předpokládal, že toho muže začne za chvíli jeho hra nudit, ale vypadalo to, že banka a otec jsou vděčným tématem. Harry si nejprve myslel, že to jsou mudlové, ale magie, která pronikla do konverzace, změnila jeho názor.

Konečně, jako by si teprve teď všiml, že má Tonksová společníka, se Rick obrátil na Harryho. „Ach,“ řekl podivně holčičím způsobem. „Mimochodem, já jsem Richard. Rothschild Richard.“

Úmyslně pomalým, klidným pohybem přijal Harry nabízenou ruku. „Harry Potter,“ řekl velmi klidně.

Muž ztuhl, což Harryho otrávilo. „Proboha, vy jste…,“ řekl Rick a znělo to ohromeně. Obrátil se na Taru, která stála na druhé straně. Stála tam s rukama překříženýma na prsou a vypadala, jako by nejraději byla někde jinde. „To je Harry Potter,“ řekl jí, stále ještě ohromeně. Zamrkala a podívala se Harrymu do očí a pravděpodobně i na jeho jizvu. Tonksová na Harryho zakoulela očima.

„No,“ nabídl Rick, „proč bychom se nepřipojili na skleničku?“ Harry chtěl říct, raději ne, ale muž už se usadil na židli vedle a mávl na Taru, aby udělala to samé.

Harry střelil po Tonksové omluvným pohledem a ona se na něj podívala nevěřícně. „Takže,“ řekl Rick nevýrazně, ale znělo to dychtivě, „vy jste, jak se říká, král čokoládových žabek…?“

„Voldemortův Přemožitel,“ dokončil za něj Harry, chtěl toho muže vylekat, pokud by to bylo možné. Rozhodně vylekal jeho přítelkyni.

„Ano,“ řekl Rick se značným potěšením. „A co děláte jinak?“ zeptal se a protože se objevil barman, objednal pití pro sebe a pro Taru.

„Chodím do školy,“ řekl Harry. „Přihlásil jsem se do Bystrozorského kurzu.“

„Ach tak, tak to jste tedy v dobré společnosti,“ pohlédl muž letmo na Tonksovou.

Harry se na ní podíval také, doufal, že na ní přenese některý ze svých pocitů. „Tonksová je tím důvodem, proč se chci stát bystrozorem,“ řekl upřímně, pohled měl pevný. „Je mou inspirací.“ Usmála se a Harry byl rád, že to řekl.

„To je tak sladké,“ řekla Tara. Barman přinesl pití a Rick zacinkal ledem ve své skleničce.

Harry se Tarry zeptal: „Co vlastně děláte vy?“

Zlehka se usmála. „Pracuji na finančním odboru u Bennetových v Londýně. Financujeme společné mudlo-kouzelnické projekty.“ Harry přikývl způsobem, jako že ví, o co jde. Nechtěl se ptát, jaký je rozdíl mezi její prací a účetnictvím.

„Líbí se vám to?“ zeptal se.

„Je to zajímavé a někdy máme dost práce,“ řekla a vypadala překvapeně, že se jí na to ptá.

„U Goodleye a Stevensona je to stejné,“ přisadil si Rick. Harry neměl ponětí, o čem mluví. „Kde bydlíte?“ zajímal se Rick.

„V Shrewsthorpe,“ odpověděl Harry a přemýšlel, jak se ho zbavit. Možná by mohli dopít a tvrdit, že mají nějakou schůzku, pomyslel si. Proto se zhluboka napil světlého anglického piva. Tonksová už dopila a řekla si barmanovi o další skleničku. Vypadalo to, že má jinou strategii.

„Ó! To je blízko Riverdenu,“ řekl Rick. „Tam bydlí Freelander; má to tam nádherné. Byl jsem tam jednou jako kluk,“ dodal důležitě.

„Byli jsme tam na Štěpána na večeři,“ řekl Harry klidně. „Je to hodně veliké. Jen stáje byly větší, než náš dům,“ prohlásil a vesele se ušklíbl na Tonksovou.

Rick ztuhl. „Vy jste tam byl?“ pozorně se na Harryho zadíval, jeho prohlášení společně s oblečením, které měl na sobě, mu nešly k sobě.

Tonksová se zeptala, jako by jí to neobyčejně zajímalo: „To znamená, že má hodně koní?“

„Freelander nám jich ukázal asi dvanáct, ale bylo jich tam mnohem víc.“ Harry se rozhodl hrát s Tonksovou. „Myslel jsem, že budou jako testrálové, ale jeho překážkoví koně jsou obrovská zvířata. Nejsou magická, tak jak je vlastně může ovládat…,“ dodal s vyděšeným pohledem.

Tara se zasmála. „Většinou je to snadné,“ řekla a pak se s ustaraným výrazem zarazila.

„Opravdu?“ zeptal se jí Harry rychle, protože předpokládal, že si myslí, že ho právě urazila.

Rick se nervózně mračil do své skleničky.

Tarra se trochu uklidnila. „Záleží na plemeni. Na bratrova araba bych si nikdy nesedla, toho bych nezvládla. Můj Morgan je jako beránek.“

„Hm,“ řekl Harry. „Vypadá to jako legrace, ale ne tak, aby stálo za to nechat se kvůli tomu adoptovat,“ zamumlal k Tonksové. Její oči se údivem rozšířily a Harry se na ní uličnicky ušklíbl. Rick se na něj podíval, jako kdyby chtěl vědět, co řekl.

Hráli ploužák. Harry vstal a natáhl ruku k Tonksové. „Slíbilas mi další tanec, pamatuješ?“

Dopila a seskočila se stoličky. Když byli na parketu, řekla: „Jsi daleko víc společenský, než jsem si myslela. Za něj se omlouvám.“ Zasmála se. „Tím komentářem o večeři na Štěpána jsi ho docela rozhodil.“

„Byla to docela velká událost. Neuvědomil jsem si to, když jsem přijímal pozvání,“ postěžoval si Harry.

„Tys to myslel vážně?“ zeptala se ohromeně. „Myslela jsem, že sis dělal legraci.“

„Ne,“ vyhrkl Harry nahlas. „Neudělal bych něco takového, jen abych udělal dojem na pana Rothschilda. Žertuješ?“ trochu ho zklamalo, že si to mohla myslet.

„Omlouvám se,“ řekla Tonksová. „Samozřejmě, že bys to neudělal. To je jedna z věcí, proč tě mám ráda. Jedna z mnoha.“

Harry se usmál a sklopil oči.

„Tvoje skromnost mě vždycky ohromí. Jsi jeho úplný opak. Úplně jiný.“

„To doufám,“ řekl Harry pevně a ona se rozesmála. Všiml si, že Rick s Tarou dopili a odešli od baru. „Nejsem si jistý, jaký je nejlepší způsob, jak se zeptat, ale…“

„Co jsem na něm viděla?“ dokončila Tonksová. Harry kývl a ona dodala s napjatým výrazem v obličeji: „Nevím. Zapůsobil na mé rodiče. Vlastně i na mě, ze začátku, ale rychle to přešlo. Když všichni kolem tebe říkají, jak je ohromný a že je to dobrá partie, je těžké se z toho dostat.“

Harry se pokoušel představit si to a muselo se mu něco z toho odrazit ve tváři, protože když to viděla, dodala: „Když mě přestal okouzlovat a začal mě brát jako samozřejmost, konečně jsem ho prohlédla. A to se povedlo málo lidem, i když tebe nezmátl vůbec.“

Tančili dál. Píseň byla rychlejší, ale nepustili se. Harrymu se tenhle způsob tance líbil. Byli s Tonksovou stejně vysocí, takže se na parketě necítil trapně.

O několik písniček později se Tonksová přivinula blíž a Harryho to vzrušilo. V místnosti bylo najednou příliš teplo a pauzy, kdy na sebe nebyli těsně nalepení, se mu zdály příliš dlouhé. Bez rozmýšlení si ji přitáhl blíž a Tonksová se na něj zadívala. Vypadala překvapeně. Harry jí raději pustil a šel k baru, protože skladba skončila. Jeho pivo už zteplalo. Stejně ho jedním douškem vypil, potřeboval se uklidnit.

Tonksová to nekomentovala, ale slabě se usmívala. Mlčky dopili.

„Dáš si ještě? Nebo už půjdeme?“ zeptala se.

„Možná bychom měli jít,“ řekl Harry. Podíval se na hodinky, bylo těsně po jedenácté.

Tonksová mávla na barmana a položila na stůl mudlovské peníze. Barman jim kývl na pozdrav. Na ulici byl klid a čerstvý vzduch a Harry se uklidnil. Přitáhl si plášť, aby se ochránil před větrem.

„Je ještě docela brzy,“ řekla Tonksová, nechtělo se jí ukončit příjemný večer. „Co bys řekl čaji a sušenkám?“

„To by šlo,“ připustil Harry. „Někde, kde je klid?“

„Jasně.“

Vrátili se do přenášecího salónu. Tentokrát tam nikdo nebyl, za což byl Harry vděčný – už byl unavený ze společenské konverzace. Tonksová vstoupila do krbu a řekla adresu. Harry jí následoval.

Ocitli se v malém bytě se stěnami obloženými policemi, na kterých bylo všechno možné. V kleci v rohu spala sova. „Tady bydlíš?“ zeptal se Harry.

„Ano,“ odpověděla. „Chtěl jsi klidné místo.“

„To jsem chtěl,“ řekl Harry, byl trochu nervózní. Posadil se k malému stolku u krbu, Tonksová připravovala čaj.

Postavila hrnky na stůl a otevřela plechovou krabici se sušenkami. „Vezmi si.“

Harry, navzdory velké večeři, už měl zase hlad a tak si rád vzal. Tonksová nalila čaj z konvice do hrnků a Harry se vděčně napil. Náhlé ticho mu zazvonilo v uších a po pivě byl trochu malátný.

Vypily dva šálky čaje a Tonksová uklidila nádobí. Harry se cítil příjemně a bezpečně. Tonksová přivolala na stůl nějaké věci z polic. Byla mezi nimi i fotografie z doby, kdy navštěvovala Bystrozorský kurz.

Harry se zadíval na její nadšený úsměv na obrázku. Jak se lidé na fotografii přeskupili, starší muž jí hrdě objal rukou kolem ramen.

„Ty tři roky výcviku uběhly hodně rychle,“ řekla posmutněle.

„Kolik lidí obvykle přijmou?“

„Asi šest jich skládá přísahu. Hlásí se jich víc, ale jsou odmítnuti. Myslím, že zkoušky zvládneš.“ Ukázala mu další předmět. Byla to velká skleněná koule, ve které vířily barvy. Byla trochu zaprášená.

„Co to je?“ zeptal se Harry. Podala mu to. Uvnitř bylo několik bublin, které se vznášely v barevné tekutině. Když koulí pohnul, bubliny do sebe narazily.

„Koule slibů, které jsem si dala, a které teď mohu zrušit. Severus to splnil místo mě.“

„Co to bylo?“ zeptal se a podal jí kouli zpátky.

„Slíbila jsem si, že tě dostanu od tvých příbuzných hned, jak to bude možné. Ječela jsem na Brumbála, aby tě zachránil. Ještě teď, když si na to vzpomenu, mě to ohromuje. Nakonec mi vysvětlil, proč jsi tam musel být a proč ti nemohu pomoct.“ Vyhodila kouli do vzduchu. „Hodně mě stresovalo, když jsem si vzpomněla, že tam musíš zůstat a tak někdo navrhl, abych použila tohle a tak ulevila své mysli. Fungovalo to. Jsi magicky vázáný udělat něco, abych se mohla uvolnit a zbavit mě mé posedlosti.“

Vstala a hodila kouli do ohně, kde se rozbila, zaplál zářivě bílý plamen. Zacinkalo sklo, které propadlo roštem. Vrátila se ke stolu a položila ruku Harrymu na rameno. „Je hezké vidět, že se ti daří dobře.“ Prohrábla mu vlasy. „Všichni teď mluví jen o tom, jak hezky vypadáš.“

Harry si rozpačitě povzdechl a překřížil ruce na prsou. Rychle jej za ně uchopila, stáhla je dolů a držela ho za zápěstí, aby je nemohl znovu zdvihnout. Tvář měla přitisknutou v jeho vlasech. Sehnula se a lehce ho políbila na krk.

Harry nemohl popadnout dech. Asi ho to nemělo překvapit, protože srdce v jeho hrudi pádilo jako zběsilé. Nedokázal myslet; nedělal nic, jen čekal, co přijde dál. Tonksová ho vytáhla na nohy a divoce ho políbila, natlačila ho na stůl. Harry se konečně vzchopil a přitáhl si ji blíž.

 

Poslední komentáře
26.10.2009 18:01:15: Ajajaj, tak Tonks ho uhnala. No není na něj trošku stará? Jsem zvědavá či to bude jednorázovka nebo ...
23.10.2009 23:03:02: Moc pěknej překlad a krásná kapitolka. vyvíjí se to skvěle, ale nejsem sji jistá, jak na to bude rea...
23.10.2009 21:40:51: Úžasnej překlad, vím jak je to těžký překládat a ty si se toho zhostila skvěle, jinak pár harry/Tonk...
23.10.2009 18:02:28: Děkuji za překlad. Bylo to dost překvapivé.