Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

36. kapitola

Netopýří srst a psí jazyk

 

V neděli odpoledne, když sešel ze schodů, měl Harry najednou pocit, že do tohohle domu skutečně patří.

Snape se ho zeptal: „Připraven?“

Harry překontroloval, jestli má v batohu všechny učebnice a kývl. Vstoupil do krbu a vzal si hrst letaxu z krabičky, kterou mu Snape podal.

 *****

Všichni studenti, i ti z Kruvalu, se vrátili v neděli večer. Harry si sedl ke svým přátelům a vyprávěli si, co všechno dělali.

„Jak ses měl o prázdninách?“ zeptala se Penelopa Harryho plaše.

„Oh, dobře,“ řekl Harry s trochu nepříjemným pocitem.

Vypadalo to, že vytušila jeho neklid a z další otázkou se obrátila na Frinu.

„Nezlobí se,“ chlácholil Ron Penelopu. „Měl jen bouřlivé prázdniny.“

„Pokládáš váš piknik za bouřlivý?“ zeptal se Harry sarkasticky.

„Myslel jsem, jak jsi vystopoval ty zbývající smrtijedy,“ řekl Ron.

„Říkal jsem vám o tom?“ zeptal se Harry zmateně, věděl, že Snape by nikomu nic nepovídal. Frina s Penelopou se na ně zadívaly a znepokojeně je poslouchaly.

„Po druhém koktejlu kamikadze ano,“ odpověděl Ron pobaveně.

„Och, řekl jsem něco, co jsem nechtěl?“ zeptal se Harry vážně.

Ron se zasmál. „Nevím. Proč bys nám to neřekl? Nikdo jiný ty dva neviděl.“

„Nikdo jiný nevidí smrtijedy, když zavře oči,“ vydechl Harry velmi tiše, spíš jen pro sebe. Ztratil se v myšlenkách, Penelopa se na něj soucitně zadívala.

 *****

Harry o velikonočních prázdninách studoval jen trochu, takže když mu Greerová na první hodině lektvarů položila otázku, neznal odpověď – poprvé po několika měsících – což nebyl dobrý způsob, jak zahájit poslední úsek školního roku. Greerová vyvolala jednoho z havraspárských, který odpověděl správně. O chvíli později se nepříjemně rozesmála Parkinsonová. Harry se po ní ohlédl a zjistil, že jí Malfoy něco šeptá. Harry se odvrátil a zbytek hodiny, která byla tvrdší, než obvykle, si jich nevšímal. Malfoy kolem sebe trousil sarkastické komentáře a studenti kolem něj se dobře bavili. Přestože Harry ty komentáře slyšet nemohl, protože Malfoy seděl na druhé straně třídy, obtěžovaly ho… nebo mu možná jen vadilo, že se smějí i mrzimorští.

Dean se předklonil a strčil do něj, předpokládal, že by měl nějak reagovat. Harry se na něj slabě usmál a vrátil se ke svým poznámkám. Dean si povzdechl a sklonil se nad pergamenem. Ten povzdech byl až příliš ustaraný, takže se Harry začal zajímat, o co vlastně jde.

Při dalším zahihňání Harry zvedl hlavu, dřív, než se stačil zarazit. Malfoy seděl s rukama založenýma na hrudi a prsty si poklepával po rukávech, vypadal samolibě. Harry si pomyslel, že Pansy zapisuje poznámky i pro něj. Přál si, aby je Greerová potrestala za to, že vyrušují, zvláště když bylo zřejmé, že Malfoy vůbec nedává pozor, ale vypadalo to, že profesorka si nevšimla, že se něco děje a upozornit ji na to by jistě byla chyba.

Hagrid se po dobu velikonočních prázdnin staral o Harryho a Penelopina vombata, a tak se po lektvarech vydal do jeho boudy, aby si ho vzal zpět. Zvířátko spalo v bedně na podlaze, zamotané do Penelopina pláště. Fawkes seděl na bidýlku nad ním a tvořili tak velmi pestrobarevný pár.

Vombat moc nevyrostl, a když se na to zeptal, Hagrid prohlásil: „Už je hotový, Harry. A v rekordním čase. Dali jste mu všechno, co potřeboval.“ Vombat byl opravdu hodně malý, když ho Hagrid svou velkou rukou poprvé Harrymu podal. „Při příští hodině ho můžete odevzdat. Pošleme ho do Austrálie, aby mohl být vypuštěn do volné přírody.“

„Promluvím o tom s Penelopou,“ řekl Harry.

Nesl vombata do hradu v náručí. Všichni se zvědavě zastavili, když vešel vstupními dveřmi a procházel halou. Zvířátko bylo trochu vyděšené, u Hagrida byl přece jen větší klid, ale přesto Harrymu zvědavě vykukovalo přes rameno. Když našel Hermionu, Ginny a Penelopu ve Velké síni, jejich pozdravy patřily hlavně vombatovi, Harryho si skoro nevšimly.

 *****

Návrat do školy Harryho snům neprospěl. Už druhou noc se s trhnutím probudil, a trvalo několik minut, než se zorientoval a zase se cítil bezpečně.

„Harry?“ zašeptal Ron.

Harry odtáhl závěsy u své postele. „Jo?“

Ronova šedá silueta se vznášela vedle jeho postele. „Potřebuješ něco?“

„Ne.“

„Nechceš se projít?“

„Raději ne,“ odpověděl Harry, zřetelně si pamatoval jejich procházku před Voldemortovým pádem.

Ronův stín se vzdálil. „Dej mi vědět, kdybys změnil názor,“ šeptl ještě a zalezl do své postele.

Harry byl vděčný, že se mu jeho přítel snaží pomáhat. Pokoušel se vybavit si stíny ze svého snu. Dávaly ještě menší smysl než v minulosti, pohybovaly se spíš proti sobě navzájem, než aby honily jeho. Přemýšlel, že by poslal sovu Tonksové a pokusil se jí nějak vysvětlit, co mu sny prozradily a že se asi něco stalo, aniž by prozradil příliš. Pomyšlení na Tonksovou způsobilo, že se začal usmívat do temnoty kolem postele, ale také ho to uklidnilo, takže usnul a spal spokojeně až do rána.

 *****

Harry s Penelopou se dohodli, že vombata odevzdají. Hagrid ho přijal s úsměvem a umístil ho do přepravky ještě před přednáškou o elektrických strašilkách, dlouhém hmyzu, který dával elektrické rány, když se ho někdo dotkl. Hagrid je choval v teráriu. Všichni se nahrnuli dopředu, aby si je prohlédli. Harry trochu ustoupil, aby se mohli podívat i ostatní. Když to udělal, všiml si, že Malfoy má ruku položenou přímo na zadku Pansy Parkinsonové, zatímco čekají, až na ně přijde řada. Malfoy se na Harryho vyzývavě zadíval. Překvapen touto hrubostí Harry raději přešel na druhou stranu, blíž k přepravce, ve které byl vombat, který teď vypadal, jako by na něj chtěl zaútočit. Není to nejchytřejší zvíře, pomyslel si Harry.

Při obraně proti černé magii je Snape rozdělil do dvojic. „Zjistil jsem, že někteří z vás pořádají souboje ve svém volném čase, takže vás upozorňuji, že je to proti školnímu řádu. Rozhodl jsem se, že nejlepší bude, když si zabojujete během hodiny.“

Nejdřív bojovala Penelopa s Hermionou. Harry zmateně sledoval, jak slušné k sobě jsou, používají slabá kouzla a nechávají jedna druhé dost času na útok i obranu. Bylo to jako dívat se na ping-pong mezi dvěma hodně starými dámami. Opus s Nevillem byli další na řadě. Tento souboj byl zajímavější, oba vypadali, jako by si potřebovali něco dokázat. Neville bohužel prohrál, když byla jeho trhací kletba odražena nějakým druhem pružného bloku, který Harry neznal. Neville ztratil rovnováhu a musel seskočit se stupínku, aby neupadl. Harry si toho dosud nevšiml, ale Neville mu teď připadal v lepší formě, vypracovanější a méně kulatý, než si pamatoval.

„Pan Potter,“ řekl Snape a pozval ho na stupínek. „A…“

„Oh, prosím, nechte mě,“ zamumlal Malfoy.

„I když vyrušujete, tak proč ne?“ řekl Snape a naznačil mu, aby přišel.

Harry vytáhl hůlku a stoupl si do středu stupínku. Když k sobě stáli zády, zeptal se: „Budeš zase podvádět?“

Malfoy se mu vysmál. „Nemusím podvádět, abych tě porazil.“

„Hodně štěstí,“ řekl Harry sarkasticky

Odpočítali každý deset kroků a okamžitě proti sobě zaútočili trhacími kletbami, které oba úspěšně blokovali. Harry hned poslal další, ale jeho Figuresempre bylo snadno zablokováno. Pomyslel si, že od jejich posledního souboje Malfoy hodně trénoval. Radostně se šklebící Malfoy udělal to, co Harry očekával, zakouzlil vázací řetězovou kletbu. Harry se sehnul a řetěz se omotal kolem jedné ze židlí za ním.

Předpokládalo se, že teď Malfoy bude blokovat kletbu, kterou vykouzlí Harry, ale zaútočil znovu a jejich kouzla se setkala uprostřed stupínku a explodovala jasným světlem. Malfoy byl rychlejší, než Harry čekal a znovu použil kouzlo, které Harry neznal. V panice mu postavil do cesty Titanový blok, a když do něj kouzlo udeřilo, Harry klesl na kolena a upustil hůlku.

Rychle hůlku znovu popadl a zamířil, ale do cesty mu vkročil Snape. „Žádné kletby, které způsobují trvalá poškození, pane Malfoyi,“ řekl přísně.

Z trochu přehnaným kňouráním Malfoy odsekl: „Nic by se nestalo, kdyby znal protikouzlo.“

Harry vstal a protřepal si ruce, které ho bolestivě brněly

„Sedněte si. Deset bodů ze Zmijozelu, pane Malfoyi.“ Snape se podíval na Harryho a zdálo se, že se chce zeptat, jestli je v pořádku, ale zarazil se. „Chryzantémový blok by byl proti neznámé kletbě lepší volbou,“ řekl věcně, i když v jeho hlase zaznělo i něco… konejšivého, možná.

Harry si sedl a mnul si stále ještě brnící ruce. Malfoy se na něj ušklíbl, když to viděl. Harry toho nechal a předstíral, že už ho nic nebolí. Na stupínku právě bojoval Ron s Deanem.

 *****

Dalším členům pokročilé Brumbálovy armády se podařila zvěromágská přeměna. Hermiona se při jedné ze schůzek za velkého povzbuzování proměnila ve vydru. Přeběhla přes místnost k Harrymu, který opět seděl stranou, a okusovala mu botu, ostatní běželi za ní. Harry se zasmál, zvláště tomu, když se přeměnila zpátky a skončila na všech čtyřech.

„Možná bych se měla nejdřív postavit na zadní, než se přeměním zpátky,“ řekla rozpačitě, červená až za ušima.

„Jsem rád, že jsem si ušetřil takové ponížení,“ komentoval to Harry.

Poklepala ho po noze. „Ne nadlouho,“ řekla důrazně.

Dean na této schůzce také zvládl svou přeměnu. Proměnil se v černého poníka. Rychle se ale přeměnil zpátky, když si u něj kamarádi začali zamlouvat projížďky. Už čtyři studenti zvládli zvěromágskou přeměnu od té doby, co se Suza přeměnila do bílého norka. S radostnou náladou schůzku ukončili a vrátili se ke svým úkolům.

Cestou do společenské místnosti se Harry obával toho, že zaslechne to, co minule, ale teď s ním byli Ron, Hermiona, Ginny a Dean. Když šli kolem té nepoužívané třídy, opět se ozvaly tiché hlasy.

Hermiona, která byla nejblíže u dveří, se zachichotala, čímž Harryho překvapila. Všichni se tiše rozeběhli. Když už je nikdo nemohl slyšet, Hermiona řekla: „Opravdu jsem si myslela, že Malfoy chodí s Parkinsonovou.“

„Vypadá to tak,“ souhlasila Ginny.

„Tak proč tam je s někým jiným?“ zeptala se pobaveně.

„Jak to můžeš vědět?“ zeptal se Ron pochybovačně.

„Přeci jsi je slyšel mluvit, ne?“

„Tak pozorně jsem je neposlouchal,“ řekl Ron neochotně.

Cestou do schodů Hermiona přemýšlela. „Znělo to trochu jako Eloise, ale myslela jsem si, že ta chodí s Moonem. No, když je někdo tak hloupý, že mu věří, dostane, co si zaslouží,“ dodala přezíravě.

 *****

Harry měl sen. Nebyl to zlý sen, jako obvykle, ale příjemnější, takový, ve kterém tančil ve Velké síni s Tonksovou, která na sobě měla extravagantní žluté do široka rozevláté plesové šaty. Síň byla vyzdobena podobně, jako při Turnaji tří kouzelnických škol, kromě toho, že stěny nádherně jiskřily. Za vysokými okny zářily hvězdy, velmi jasně, ale ne zlověstně.

Tonksová se na něj usmívala jasnýma očima a smála se, když jí najednou roztočil, i potom když tančili pomalu. Harry si jí ve snu přitáhl, ale ve snu nemohl cítit to, co očekával, že ucítí. Předklonila se a se šibalským úsměvem ho zlehka a plaše políbila. Harry nerozuměl tomu, proč ho políbila právě takhle, když předtím ho políbila mnohem agresivněji. Natáhl k ní ruce, aby to napravil a s leknutím si uvědomil, že je něco špatně.

Tichý povzdech způsobil, že se Harry probudil. Něčí rty byly na těch jeho a to ho okamžitě vrátilo do reality. „Co?“ řekl Harry a tvrdě od sebe někoho odstrčil. Pod rukama ucítil útlá ramena.

„Harry,“ zašeptal známý hlas.

Harry se posadil, popadl hůlku a rozsvítil ji kouzlem Lumos. Světlo odhalilo, že závěsy kolem jeho postele jsou pečlivě zatažené a Ginny klečí na posteli vedle něj. Křivě se usmívala a její oči byly světlé.

„Co to děláš?“ zeptal se Harry drsným šepotem.

„Nemusíš šeptat – použila jsem na závěsy Silencio,“ řekla normálním hlasem. Natáhla ruku a dotkla se jeho paže. „Chtěla jsem tě vidět,“ řekla tiše, navzdory svému předchozímu tvrzení.

„Aha…,“ řekl Harry, prohrábl si vlasy a přemýšlel. „Neměla bys tady být,“ řekl konečně.

„Proč ne?“ zeptala se. „Tebe schody do dívčí ložnice nevpustí, ani v noci. Ty mě tu nechceš?“

„Spal jsem a…,“ zmlkl, když ho mučivě pomalu pohladila po paži. Uchopil ji za ruku a odstrčil ji. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“

Vypadala zklamaně. Harry odložil stále ještě svítící hůlku a posadil se rovněji. „Opravdu, Ginny, Ron spí ve vedlejší posteli,“ řekl trochu zoufale. „Co sis vlastně myslela?“

Zamračila se a řekla napůl pro sebe. „Vidím ten způsob, jakým se na ni díváš.“

„Jakým způsobem?“ zeptal se.

„Takovým způsobem,“ řekla jako by byl hloupý.

Harry se odtáhl a zpozorněl. „Opravdu?“ zeptal se zamyšleně.

Nafoukla se a roztáhla závěsy. Když Harry slyšel, že se dveře ložnice zavřely, ulevilo se mu, ale nedokázal se uvolnit a trvalo nejmíň hodinu, než zase usnul.

 *****

Starý, polozřícený kamenný domek stěží odolával neustálým náporům větru, přicházejícího od moře. Ten, kdo dům postavil na tomto místě, byl buď absolutní idiot, nebo se mu prostě líbil ten výhled. Kouzelník, který se k domu blížil, několikrát mávl hůlkou a zrušil tak ochranná kouzla. Přišel tak tiše, že majitel domku si ho všiml až na poslední chvíli.

„Ty!“

Na tváři se mu objevil sladký úsměv. „Něco od tebe potřebuji.“

Nepatrné uvolnění doprovázelo toto prohlášení, i když ho muž stále sledovat podezíravě. „Vezmi si, co chceš,“ řekl a ukázal k domku s křivou střechou. Pak se zasmál a v tom smíchu se ozývalo šílenství.

„To je pravda, máš něco, co chci. A ty opravdu nemůžeš dělat nic jiného, než mi to dát.“ Host zasáhl druhého muže poutací kletbou.

 *****

Harry si promnul krk a zíral na skleněnou kouli před sebou. Před chvílí to byl pomeranč, takže tohle byl pokrok. Ale ještě tomu něco chybělo. Povzdechl si; byl unavený a opravdu neměl náladu na přeměňování. U snídaně jen stěží předstíral, že je všechno normální; hůř než Ginny, která vypadala, že na všechno zapomněla. Jeho násilná nenucenost vzbudila u jeho přátel pozornost, i když se ho na nic nevyptávali. Harry odložil brýle a promnul si oči. Znovu se dostal do stavu, kdy byl pořád unavený. Příliš snadno, pomyslel si, i když lidé, kteří ho rušili ze spaní, tomu napomohli.

Nasadil si brýle a zjistil, že ho McGonagallová pozoruje. Povzdychl si a soustředil se na další fázi úkolu, ve které měl přeměnit vzduch uvnitř koule na dým. Dokonce i Hermiona měla s touhle fází přeměny problémy, její koule praskla, když se o to pokusila. Protože Harry uvízl, přeměnila všechny pomeranče, které měli na stole ona, ve snaze být první.

McGonagallová došla k jejich stolku. „Můžeme si to spolu projít dnes večer, pane Pottere, jestli potřebujete,“ pozvala ho do svého kabinetu.

„Opravdu to budu potřebovat?“ zeptal se Harry.

Zamračila se. „Bude to u zkoušek OVCE, musíte předvést všechny formy multitransformace současně. Poradím vám: dostanete body za konečný výsledek, ne za postup, budou předpokládat, že jste postupovali od jednoduššího k těžšímu, což je typické pro tento test.“

„Hm,“ zamumlala Hermiona a ukládala si to do paměti. „Děkuji, paní profesorko.“

Harry, který si uvědomil, že bude muset na kouzle pracovat později, si z nudy vyzkoušel transformační kouřové kouzlo na svou kouli. A ono to fungovalo.

„Hej!“ vyhrkla Hermiona. „Dobrá práce.“ A zamračeně se zeptala: „Co jsi udělal?“

„Kdybych mohl, tak ti to řeknu,“ poznamenal Harry. „Pochybuji, že bych to dokázal zopakovat.“

Položila před něj další pomeranč a kouřovou kouli odstrčila stranou. „Udělej to rychle, dokud si to pamatuješ.“

Harry to zkusil, ale nefungovalo to správně, i když se snažil znovu předstírat, že mu na tom nezáleží.

 *****

Harry nechal své přátele studovat v knihovně a vydal do věže delší cestou, aby si odložil knihy, potřeboval si protáhnout nohy po tom, co několik hodin seděl na tvrdé židli. Díval se rovně před sebe a příliš se nestaral, co se děje kolem. Když do něj vrazila studentka, která vyběhla z boční chodby, překvapilo ho to víc, než by čekal.

„Suzo?“ zeptal se Harry znepokojený způsobem, jakým se rozhlížela. Trochu se uklidnila, když poznala Harryho, čímž mu potvrdila, že měla strach, aby to nebyl někdo jiný. „Co se děje?“ zeptal se.

Uklidnila se a nenápadně se rozhlédla. „Nic,“ odpověděla; na Zmijozela to byla hodně špatná lež. Urovnala si cop a odcházela.

Harry ustaraně řekl: „To není pravda,“ a položil jí ruku na rameno, aby ji zastavil.

Odskočila od něj a zavrčela: „Nedotýkej se mě!“

Ohromený Harry spustil ruku a jen na ní zíral. „Já jen…,“ zarazil se. „Promiň,“ podařilo se mu říct a ustoupil. Otočila se a šla pryč, ale Harry šel za ní. „Suzo, co je špatně?“ zeptal se znepokojeně.

Zastavila se v ohybu chodby, kam dopadaly sluneční paprsky prorážející tmavé mraky. „Kdo si myslíš, že jsi, můj velký bratr?“ vyprskla.

„Hm,“ řekl Harry a měl pocit, že nějak propásl důležitou část jejich rozhovoru. Věděl, že nemá žádné sourozence a takže by ho tak mohla brát. „Pokud je to nutné,“ řekl.

Ramena jí poklesla, jakoby přiznala porážku. Harry ten pocit poznal; to, když tě opouští síla, když ti někdo řekne, že ti pomůže. „Umím se o sebe postarat,“ tvrdila.

„Pokud nechceš mluvit se mnou, měla by sis promluvit s profesorem Snapem,“ poradil jí Harry. „Ať se děje…“

Podívala se na něj, jako by byl idiot a odešla. Harry ji nechal jít. Když zmizela po krátkém schodišti ve spojovací chodbě mezi dvěma křídly hradu, kdosi se vedle Harryho zastavil. Byl to Malfoy, s pažemi založenými na hrudi a namyšleně pozdvihnutým nosem. „Pěkná kost.“

Zlostné teplo se rozlilo Harrymu v žilách. Ruce se mu samovolně sevřely do pěstí. Malfoy se na něj podíval pohledem, máš s tím problém? Harry mu tiše pohrozil: „Nepokoušej se…“

Světlovlasý chlapec se na něj posměšně ušklíbl a odešel, vrtěl při tom hlavou. Harry sáhl do kapsy a uchopil hůlku, ale nevytáhl ji. Strašně se mu chtělo proklít ho nějakou hroznou kletbou; takovou, která by ho na týden dostala na ošetřovnu nebo ke Svatému Mungovi. Tiše zavrčel, pustil hůlku a vydal se jinou chodbou.

Snape byl ve svém kabinetě a jako obvykle opravoval eseje. Letmo na Harryho pohlédl a ten pohled mu řekl hodně. „Co se stalo?“ zeptal se a odložil brk.

Harry, příliš rozrušený na to, aby se posadil, odstrčil židli z cesty. Věděl, že jediná možnost je, aby to řekl, ale uvědomil si, že vlastně neví nic určitého. Zklamaně zaklel.

„Doufám, že takhle nemluvíš před ostatními členy učitelského sboru,“ řekl Snape maličko sarkasticky.

„Huh? Ne. To nedělám.“ Zarazil se a rozhodil rukama. „Podívej, myslím, že je problém s jedním z tvých studentů.“ Harry si mnul nos a uzavřel svou mysl; jestli Suza nechtěla nic říct sama, neměl právo to dělat za ní. „Dáváš pozor na Malfoye?“ zeptal se Harry

„Musím připustit, že poslední dobou moc ne,“ řekl Snape. Upřeně se na Harryho zadíval a prozradilo mu to, že Harry uzavřel svou mysl. „Mám problematičtější studenty, na které musím dohlížet.“

Harry si promýšlel, jak to říct. „Myslím si, že je… agresivní je možná to slovo. Vůči některým studentkám.“

„To na pana Malfoye nevypadá,“ prohlásil Snape s jistotou.

Harry se znovu zamyslel nad tím, co viděl. Možná to byla náhoda.

„Mimochodem, koho chráníš?“ zeptal se Snape.

Nechápavost jeho opatrovníka téměř způsobila, že si Harry přestal chránit mysl. Vzpamatoval se a zklamaně řekl: „Tu, která by tady měla být a promluvit si s tebou.“

Snape si před sebou na stole propletl prsty a dlouho na ně hleděl. „Promluvím s ním i s několika dalšími.“ Odmlčel se a pak dodal. „Hlavně nedělej nic hloupého sám.“

„Jak víš, že jsem na to myslel?“

Snape se na něj pousmál a místo odpovědi pozdvihl obočí.

Harry se zahleděl na hodiny. „Musím na doučování z přeměňování,“ vyhrkl.

S plným batohem učebnic, protože se už nestihl zastavit ve věži, spěchal k chrliči. Cestou vzhůru po točícím schodišti se čelem opřel o centrální kamenný pilíř, který se také otáčel. Téměř upustil svůj batoh, když se v jeho mysli pohnul stín.

Pohyblivé schodiště se zastavilo a McGonagallová se zeptala: „Jste v pořádku, Harry?“ Dveře kanceláře byly jako obvykle otevřené a ona stála před knihovnou blízko nich a něco si četla.

„Myslím, že ano,“ řekl Harry a táhl těžký batoh za sebou za popruhy.

„Co se stalo teď?“ zeptala se, když upadl do blízkého křesla.

Se zamračeným pohybem odpověděl: „V poslední době jsem viděl spoustu stínů.“

Bouchla knihou o stůl. Skoro vyčítavě řekla: „Stále vídáte tu zelenou pavučinu?“

Harry zdráhavě odpověděl: „Ano, madam.“

„Severus to ví?“ zeptala se.

„Ano.“ McGonagallová se trochu uklidnila a Harry dodal: „Taky jsem poslal sovu Tonksové.“ I když to byla trochu lež, protože bystrozorce napsal jen, že má děsivé sny. Odepsala mu, že jsou blízko toho, aby dopadli alespoň jednoho ze zbývajících smrtijedů, ale že nemůže zacházet do podrobností.

„No, alespoň že teď už jste ochoten někomu o tom nebezpečí říct.“

Harry otráveně poznamenal: „Jsem schopný se o sebe postarat sám, paní profesorko.“

„Albusův zájem byl, aby to tu pro vás bylo bezpečné, a můj záměr je to také. Moji zaměstnanci i já prověříme a obnovíme všechna kouzla, která vás chránila vloni.“

Harry si právě vytahoval z batohu učebnici přeměňování, ale tohle ho zaujalo. „Hrad byl začarovaný tak, aby chránil konkrétně mě?“ Cítil se trochu dotčený tím, na co si vzpomněl. „Ale to nefungovalo. Voldemort sem přišel.“

„To je pravda,“ povzdechla si. „Ale nemělo to být tak snadné,“ řekla profesorka a položila na stůl pomeranč. „Vypadá to, že jeho síla ještě vzrostla.“

Harry svráštil obočí. „Tak to je dobře, že je pryč,“ zavtipkoval. Nalistoval v učebnici příslušnou kapitolu a položil knihu na stůl.

Jemně se na něj usmála. „Ano. To znamená, že teď se můžeme plně věnovat multitransformačním přeměnám předmětů.“

„To je to, co jsem měl na mysli,“ řekl Harry, snažil se, aby to znělo nadšeně, ale znělo to spíš utrápeně.

Poslední komentáře
09.11.2009 08:12:04: Pro Simle: Jsem několik kapitol napřed, protže jsem strašně líná a taky mi teď kleknul počítač, tak ...
07.11.2009 22:53:13: Úžasná kapitola...zaujmalo by ma aké ma problémi Suza...... prosím rýchlo ďalšiu prosím prosím prosí...
07.11.2009 13:03:02: Děkuji za překlad.
06.11.2009 19:16:18: Tahle kapitola mi přijde dost zmatená...nebo jsem jen blbá :D:D