Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

38. kapitola

Ještěrčí drápek a soví křídlo

 Pomfreyová Harryho propustila druhý den ráno. Vazy v jeho kotnících sice bolestivě protestovaly, ale donutil se vyjít ze dveří bez kulhání. Chtěl se dostat do věže dřív, než ho kamarádi půjdou navštívit.

„Harry!“ vřele ho přivítala Ginny, když prošel portrétovými dveřmi. Pokoušela se dopsat si úkol ještě před snídaní. Oči měla ještě trochu oteklé spánkem. „Promiň, to je esej pro Binnse,“ vysvětlila, znovu se sklonila nad pergamenem a něco zuřivě psala. „Jsem ráda, že je ti lépe,“ řekla upřímně, aniž by vzhlédla.

Harry vyšel po schodech do ložnice, kde ho přivítali všichni kamarádi. Trochu vyvedený z míry jejich pozorností, se rychle převlékl a šel s nimi na snídani. Sotva vešli do Velké síně, většina studentů se na ně zadívala a pak si začali šeptat. Harry zavrtěl hlavou a posadil se, doufal, že se brzy objeví talíře a odvedou tak pozornost studentů od něj k jídlu. Kamarádi se na něj zadívali s pochopením. Penelopa se dívala přímo omluvně. Harry nevěděl, jak s ní má mluvit, sklopil hlavu a hrál si s ubrouskem. Tak rozpačitě se necítil od Turnaje tří kouzelnických škol.

Zastavila se u nich Parkinsonová, zavěšená do Malfoye, který vypadal velmi potěšeně. Našpulil na Harryho pusu. „Škoda, že to nebyl Voldemort,“ řekl uštěpačně Parkinsonové. „Ten by s ním neměl žádné problémy.“ Pansy se protivně zasmála, Harry se od nich odvrátil a protočil očima.

„Zmizte,“ pohrozil jim Ron.

„Cha,“ smála se Parkinsonová, když se vydali ke svému stolu. „Na ošetřovnu ho museli donést… A udělal to Zmijozel.“

„Fakt?“ zeptal se Ron, když byli pryč. „Je to pravda?“

Harry si promnul čelo a snažil se nečervenat. Celá Velká síň poslouchala. „Jo. Wereporridge.“

Ron vybuchl smíchy a rychle si rukou přikryl ústa. „Omlouvám se,“ zamumlal upřímně, ale neslučovalo se to z jeho rozesmátýma očima.

„Připomeň mi to za deset let, a pak se tomu zasměju také, jo?“ zamračil se na něj Harry, i když se vlastně nezlobil.

„Zajímalo by mě, kdo to byl,“ řekla Hermiona a položila před Harryho Denní věštec. „Měl by sis přečíst tohle.“

„Co to je?“ zeptal se Ron s plnými ústy.

Hermiona významně pronesla: „Malfoy a Lestrangeová se včera pokusili uprchnout z Azkabanu.“

„Já vím,“ řekl Harry, když se na něj vyčkávavě zadívali, dodal: „Od McGonagallové.“

„Šla tě kvůli tomu vzbudit?“ zeptala se Hermiona nevěřícně.

„To ne,“ odpověděl Harry, neměl pocit, že by jim to měl říkat zrovna tady. „Povím vám to později.“ Zahleděl se do novin; Útěk smrtijedů z vězení zmařen stálo v úvodu. Když ho Ron pobídl, začal číst nahlas: „Usvědčení Voldemortovi přisluhovači Lucius Malfoy a Bellatrix Lestrangeová se včera pokoušeli uprchnout z Azkabanu. Malfoy měl zřejmě v držení Ampliment. Jejich plán…“

„Co to je?““ přerušila ho Ronova otázka.

Harry se podíval na Hermionu, aby jim to vysvětlila. „Magický zesilovač. Funguje jen na některé druhy kouzel. Jsou vzácné a přísně kontrolované.“

„Počítám, že tenhle nebyl,“ poznamenal Harry a vrátil se ke čtení. „Jejich plán byl zmařen, když se Lestrangeová pokoušela osvobodit svého manžela Rodolphuse z cely, kde byl společně se svým bratrem Rabastanem. Následoval zřejmě boj, ve kterém Lestrangeová použila hůlku vyrobenou z hrušně rostoucí na nádvoří a chlupu z kožešiny maguára a zabila Rabastana nepromíjitelnou kletbou.“ Harry se odmlčel, vzpomínka na scvrkávající se stín mu projela myslí, takže se zachvěl.

Hermiona mu sebrala noviny a informovala je: „Rodolphus pak zaútočil na Bellatrix, takže ho zabila také. Je ti dobře, Harry?“

„Ano,“ tvrdil a vzal do ruky vidličku. Pevně se rozhodl, že se nebude starat o to, co si smrtijedi navzájem provádějí.

Ten den měli první hodinu bylinkářství. Když šli ke skleníku, Harry zůstal trochu pozadu a zatahal Penelopu za hábit. „Potřebuji s tebou mluvit,“ řekl tiše.

„Možná později,“ odpověděla a plaše se rozhlédla. Neměli moc času, protože právě došli k zamlženým dveřím skleníku.

Pozdě odpoledne doprovodili Ron s Hermionou Harryho před učebnu obrany. McGonagallová trvala na tom, že Harry se nesmí po škole pohybovat sám, vždycky s ním musí být nejméně dva studenti nebo učitel. Vzhledem k tomu, že sám chodil málokdy, dalo se to snést. Mávl na kamarády a zavřel za sebou dveře.

„Jak se cítíš?“ zeptal se Snape.

„Rozpačitě,“ zamumlal Harry.

Snape si zatížil knihu, kterou četl, jinou knihou, aby se mu nezavřela a obešel stůl. „Projdeme si, co víme, ano?“ Harry položil batoh na židli u poslední lavice, vytáhl hůlku a došel ke stupínku. „Útočníkův plášť,“ řekl Snape, jako kdyby oznamoval třídě téma hodiny. „Předpokládám, že jsi vyzkoušel Accio tak, jak jsem tě to už viděl dělat.“

„Jo. Nefungovalo to.“

„Je samozřejmě možné zakouzlit předměty proti Acciu. Nedoporučoval bych pokoušet se o to v bitvě, je to složité. Existují kouzla, která ohraničí předměty, ať už neviditelné, nebo ne.“ Snape se na Harryho zadíval, jestli mu věnuje plnou pozornost a pak energicky přešel ke stupínku. Ostrčil stranou dřevěnou židli, stoupl si až ke zdi a vytáhl hůlku. „Sehni se,“ řekl.

Harry se trochu vyplašeně přikrčil mezi lavicemi. Snape zúžil oči a řekl: „Bolarum!“ zatímco si kroužil hůlkou nad hlavou. Vzduch se náhle naplnil stovkami šedých vláken, která omotala svislé předměty. Snape podržel hůlku před sebou a použil kouzlo Flecture, vlákna se rozlétla po místnosti a Harry se přikrčil ještě víc, když mu některá prosvištěla kolem hlavy.

Na místnost padlo ticho. Šedá vlákna vířila kolem všech židlí, stolů a dokonce i záclon. „Musíš být rychlý, když chceš svého protivníka lokalizovat, protože je snadné to kouzlo blokovat.“ Snape zrušil kouzlo na většině předmětů, záclony ignoroval. „Vyzkoušej si to,“ pozval ho na stupínek.

Harry k němu na bolavých nohách dokulhal a Snape poodstoupil. Jemně sevřel hůlku a soustředil svou mysl.

Pak vyzkoušeli ještě další čtyři kouzla a zkoušeli to tak dlouho, dokud Snape nebyl s jejich provedením spokojený. Harry si promnul oči. Nedostatek spánku a bolest v nohou si vybíraly svou daň.

„Zdá se ti, že příště budou tvé šance větší?“ zeptal se Snape.

„Jo. Díky,“ odpověděl Harry vděčně.

Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř nahlédla McGonagallová. „Můžu na slovíčko, Harry?“ zeptala se.

Snape na ní mávl, že může. „Budu v kabinetě, kdybyste mě potřebovali,“ řekl a odešel.

Když se za ním zavřely dveře, McGonagallová si povzdechla. „Napadlo vás něco o tom, co se stalo?“

„Ne,“ přiznal Harry. „Nevím, kdo to byl. Ani mě nikdo nenapadá.“

„Myslím, že si budu muset s kruvalskými studenty promluvit jednotlivě,“ řekla zamyšleně.

„Raději ne, madam,“ vyhrkl Harry.

Podívala se na něj. „Proč ne?“ zeptala se.

Harry si povzdechl. „Všichni jsou celí špatní z toho, co vloni udělal Karkarov.“

„Říkáte, že by mě s ním srovnávali?“

„Vaše postavení určitě,“ tvrdil Harry. „Neznají vás.“ Nedokázal si představit, že by šla Penelopa k pohovoru do ředitelčiny kanceláře. Povzdechl si a pomalu, protože ho bolely nohy, sestoupil se stupínku. „Stejně si myslím, že to nikdo z nich nebyl.“

„Proč?“

„Protože nikoho z nich pořádně neznám. Ten kdo to byl, si chtěl vyřídit osobní věci.“

„Profesor Snape mluvil se studenty ze své koleje, kterým nedůvěřuje. Všichni mají alibi.“

„Pokud budete mluvit s kruvalskými studenty, nemohla by u toho být Hermiona nebo někdo jiný?“ prosil Harry.

„To je dobrý nápad, pane Pottere, to udělám. A prosím, dávejte na sebe pozor, jak vidíte, nejsme schopni vás ochránit,“ dodala smutně.

„Ano, madam,“ slíbil Harry.

Večer ve společenské místnosti Harry zjistil, že lepší příležitost asi nenajde a kývl na Penelopu, když se na něj podívala. Vstal a pomalu odcházel. Zaváhala, obličej měla utrápený, všichni kamarádi se na ní zvědavě podívali. Nakonec odložila knihy a vydala se za Harrym. Harry ji odvedl do tichého koutku mezi knihovničkou a schodištěm do dívčích ložnic. Nervózně se ohlédla po kamarádech.

„Podívej,“ začal Harry. Okamžitě byl umlčen jejím: „Omlouvám se.“

Když oba zaváhali, pobídla ho: „Ty první.“

Problém byl, že Harry nevěděl, co by měl říct. „Omlouvám se za to, že jsem si myslel, že jsi Ginny,“ řekl potichu. „Doufám, že jsem nezranil tvé city.“

„Mám předpokládat, že jsi čekal, nebo sis přál, aby to byla ona,“ řekla opatrně.

„Ne,“ tvrdil překvapeně Harry.

Uvolnila se a slabě se usmála. „Vylekalo mě, že tě napadli a zranili,“ zamumlala rychle, ráda, že to konečně může říct. „Myslela jsem, že by ti společnost přišla vhod, ale spal jsi a…“ Začervenala se a sklopila oči. „Nepředpokládala jsem, že tě vzbudím.“

Harry nedokázal zadržet úsměv. „To je v pořádku, opravdu.“

Chvíli bylo trapné ticho. „Všichni na nás zírají, že?“ zeptala se nervózně.

„Myslím, že jo,“ odpověděl Harry, ale raději se do místnosti nepodíval. V každém případě tam bylo podivné ticho. „Možná bychom se měli vrátit,“ navrhl a doufal, že už nemusí říkat nic dalšího.

                                                          *****

„Harry,“ řekla Hermiona věcně, když čekali, až se shromáždí členové Brumbálovy armády. „Myslím, že tahle kniha je lepší. Objednala jsem si ji v knihovně v Edinburghu. Teda spíš ji objednal Remus Lupin a poslal mi ji, protože jsem se bála, že kdyby přišla přímo z knihovny, McGonagallová by se o to zajímala.“

„Řekla jsi Remusovi, co děláme?“ zeptal se Harry a cítil se trošku nesvůj.

„Požádala jsem ho o radu. Docela ho to pobavilo. Přemýšlej o tom – on to nikomu nepoví. Sledoval své kamarády, když se s tím také potýkali.“ Donutila ho posadit se a přečíst si s ní kapitolu, kterou měla založenou.

Když se dostali k bodu, který pojednával o transformačních formách, vyskočila a řekla: „Jdeme to vyzkoušet.“

Harry vstal pomalu. „Nemyslím, že to bude fungovat,“ vydechl.

„Harry, není to těžké, uvidíš, že to pochopíš.“

„Pro tebe bylo přeměňování vždycky jednoduché,“ upozornil ji Harry ostře.

„Tak to není,“ řekla a znělo to smutně. „Dokonce ses ani nepokusil zopakovat vyjevovací přeměnu, abychom zjistili, do koho se měníš.“

To Harry nemohl popřít. Velká, podivně zřetelná jakoby psí noha způsobila, že se mu do toho moc nechtělo.

„Hagrid by věděl co to je, proč se ho nezeptáš? Jsme si jistá, že by nikomu nic neprozradil.“ Harry se na ní pochybovačně podíval a tak dodala: „K McGonagallové tak loajální není.“

„Budu o tom přemýšlet,“ řekl Harry, jen aby už toho nechala.

„Pojď, budeme na tom kouzle pracovat. Dělej.“ Popadla ho za ruku, aby jí neutekl.

                                                               *****

Harry znovu skoro nenáviděl lektvary. Byl tomu velmi blízko. Greerová už asi po desáté prošla kolem jejich lavice s nosem nahoru, a když se na něj podívala, připadal si najednou jako hlupák. Snažil se jí ignorovat. Už odebrala Nebelvíru patnáct bodů za otázky, na které Dean s Frinou odpověděli jen částečně. Greerová měla s těmi body bohužel pravdu.

„Jaký základ dostaneme, když přidáme čtyři stonožky do tohoto lektvaru?“ zeptala se Greerová Justina.

Justin, jehož lektvar byl právě v kritické fázi, neopověděl, jen zamumlal: „Hmm.“

Greerová řekl: „Správná odpověď je Kmínový odvar. Mimochodem je to otázka, která bývá na zkouškách OVCE,“ dodala.

Harry se po ní s úlevou ohlédl a opatrně vmíchával drcený býčí roh do svého lektvaru. Greerová se na Harryho temně usmála, když šla kolem.

„Musíme něco udělat,“ naléhal Dean znovu a dodal: „Teď neudělala nic. Odebírá body jen Nebelvíru.“

„Všiml jsem si,“ řekl Harry tiše, profesorku ignoroval. Penelopa s Frinou se na ně zadívaly s obavami.

„Pššt,“ šeptla Hermiona, i když byl její pohled utrápený. Harry předpokládal, že si vzpomněla na Ronovu reakci před dvěma dny, když viděl, o kolik bodů přišli při hodině lektvarů. Jen ztěží dokázala Ronovi vysvětlit, proč přišli o vedení. Harrymu na získání poháru nezáleželo, ale svým přátelům to říct nemohl. Ale nevadilo by mu, kdyby byla Velká síň při závěrečné hostině vyzdobena nebelvírskými barvami. Jeho poslední závěrečná hostina.

                                                              *****

„Mimochodem, jak ti to jde ve škole?“ zeptal se Snape zatímco mu podával šálek s čajem. Byl čtvrtek a seděli v jeho kabinetě, kam Hagrid Harryho přivedl po hodině péče o magické tvory.

Harry pomyslel na své selhání při střetu s neviditelným útočníkem, na svou nejistotu ve vztahu s Penelopou, na svou neschopnost udržet dostatek magické energie pro zvěromágskou přeměnu a na své potíže s Greerovou. Místo odpovědi jen pokrčil rameny a napil se horkého čaje. Po chvíli se zamyšleně zeptal: „Myslíš, že bych mohl přestat chodit na lektvary, a jen z nich složit zkoušky OVCE?“

„Cože?“ zeptal se Snape zmateně.

„Během tří dnů jsme přišli o všech osmdesát bodů, o které jsme vedli,“ řekl Harry, a jen stěží držel svůj hněv na uzdě. „A upřímně, nemyslím si, že to stojí za ty problémy, ale…“ Snape se na něj pochybovačně podíval. „Opravdu je to hodně tvrdý boj,“ trval na svém, teď už trochu naštvaně. „Takže mě napadlo, že když nebudu chodit na lektvary, Greerová nesebere ostatním tolik bodů a ani jich tolik nepřidá ostatním kolejím.“

„Ty si opravdu myslíš, že tvoje nepřítomnost by to změnila?“ zeptal se Snape. „Neuvědomil jsem si, že by sis mohl myslet, že v tomhle je ten problém.“

„Upřeně na mě zírá pokaždé, když něco dělám,“ Harryho nervozitou rozbolelo břicho hned, jak to řekl. „Proto si myslím, že jo. A ano, to je ten problém.“ Vzpomněl si na to, jak se včera při večeři Ron tvářil, když mu Hermiona prozradila, co se zase stalo. Dokonce hodil po Harrym rozzlobeným pohledem. „Moji přátelé se na mě zlobí, ale já nevím, co mám dělat. Dělal jsi to taky, ale ne tak moc,“ zdůraznil. Uhnul očima, povzdechl si a odložil své knihy. „Omlouvám se, slíbil jsem si, že si ti nikdy nebudu stěžovat na ostatní učitele, ale nedokázal jsem se zastavit.“

„Neomlouvej se,“ zastavil ho Snape a znělo to jako by ve skutečnosti nechtěl Harryho přerušit. „Opravdu věříš, že je problém jen v těch bodech?“

Harry vytáhl z batohu učebnici historie a vysvětlil. „Připadá mi malicherné vyprávět ti o každém bodu, o který šlo v posledních dvou hodinách lektvarů, ale mohu to udělat. Kdybys mi nevěřil, Hermiona to potvrdí.“

„Já tvému úsudku věřím, Harry,“ prohlásil Snape. „Promluvím o tom s Minervou.“

„No jasně, Greerová si určitě nevšimne, kdo s tím přišel.“

„Máš nějaký jiný návrh?“ zeptal se Snape sarkasticky.

Harry se donutil uklidnit se. „Ne,“ řekl tiše. „Myslím, že přijde na nějaký jiný způsob, jak se mi pomstít,“ povzdechl si Harry a otevřel učebnici.

„Mluvíš o pomstě, ještě pořád máš vize?“ zeptal se Snape.

„Občas,“ přiznal Harry. „I když poslední dobou je to trochu lepší.“ Tohle byla skoro pravda. Jeho sny byly teď méně hrozivé, ale byly temné nějakým podivným a nezvyklým způsobem.

„Kdybychom věděli, koho jsi vycítil v Obrtlé ulici, bylo by to jednodušší,“ řekl Snape. „I když si nedokážu představit, že by některý z nich dokázal prorazit ochrany hradu, nebo byl lepší než ty, ať už měl neviditelný plášť nebo ne.“

„Tehdy v noci jsem si prohlédl Plánek, ale neviděl jsem na něm nikoho cizího.“

Snape se na něj zamyšleně podíval. „Jak kvalitní je ten Plánek?“

„Věděl jsem, že Moody je ve skutečnosti Skrk,“ vysvětlil Harry. Když Snape překvapeně pozdvihl obočí, Harry pokračoval: „I když jsem si neuvědomil, že to ve skutečnosti byl jeho syn. Myslel jsem, že tehdy byl ve tvém kabinetu Skrk senior. A samozřejmě jsem nevěděl, že je to vlastně Moody.“ Harry se zarazil, zahleděl se na hrneček s čajem na stole, pak vzhlédl. „Důvěřovat mu byla taková chyba.“

„A dál?“ zeptal se Snape a natáhl se pro čajovou konvici. Když Harry zavrtěl hlavou, suše poznamenal: „Všechny nás zmátl, Harry, nemusíš ze všeho obviňovat jen sebe.“

Harry se zadíval na strop. „Asi ne,“ připustil.

Snape náhle vstal a přešel k oknu. Za okamžik zamumlal: „Hm,“ a vrátil se ke stolu. „Jestřáb se dá zřídkakdy přesvědčit, aby nosil poštu,“ prohlásil.

Harry ztuhl. „Cože?“ vyhrkl.

Snape se na něj upřeně zadíval a řekl: „Několikrát jsem viděl kolem hradu jestřába, před několika dny přinesl dopis.“ Harry se zamračil a rychle uklidil své knihy. „Musíš někam odejít?“

Harry rozzlobeně popadl batoh. „Měl červený ocas, ne?“

„Ano.“ Snapeovy oči se zúžily, ale Harry necítil žádné známky nitrozpytu. „Je to někdo ze studentů?“ zeptal se Snape pomalu.

Harry krátce přikývl a rychle odešel.

Našel Rona samotného ve společenské místnosti, Hermiona měla hodinu věštění z čísel. „Cože?“ přivítal svého kamaráda. „Přišel jsi bez doprovodu?“

„To je jedno,“ řekl Harry ostře. „Pojď se mnou – musíme si promluvit.“ Odtáhl Rona ven a po schodech dolů, do nejbližší prázdné třídy.

„Tvoje sestra létá?“

„Ne.“

„Určitě?“

Ron se zamyslel a zahleděl se oknem ven. „Opravdu si to nemyslím. Řekla by mi to – nebo by se přinejmenším pochlubila.“

Harry si oddechl. „Snad to nedělá.“ Všiml si, kolik je hodin. „Musíme jít na hodinu.“

„A ty potřebuješ doprovod,“ řekl Ron a plácl Harryho po rameni.

                                                        *****

Ráno při snídani Velkou síň, jako obvykle, zaplnily poštovní sovy. Harry pečlivě sledoval přilétající ptáky až do té doby, dokud se Ginny s Deanem neusadili asi dvě židle od nich. Ginny si hlasitě stěžovala na esej, který jim zadal Binns. Harry se mrzutě zahleděl na svou topinku.

Rychlé kroky přešly síní a zastavily se u něj. Harry vzhlédl a spatřil Snapea, ten mu podal výtisk Denního věštce. Snapeův výraz byl trochu zvláštní, neobvyklý, jako by mu chtěl něco sdělit. Harry od něj odtrhl zrak a zadíval se do novin.

Smrtijed Jugson zadržen, hlásal titulek. Harry zamrkal a rychle si přečetl text pod ním. Ten muž se skrýval v obchodě u Borgina & Burkese v Obrtlé ulici, kde ho Harry náhodně zahlédl. Ministerští bystrozoři zatkli také jednoho z majitelů, Burkese.

Harryho překvapilo, že hádal správně. Vrátil noviny Snapeovi a Ron se zeptal: „Co se děje?“ Odložil vidličku a nalil si dýňovou šťávu. Najednou zjistil, že nad nimi stojí profesor. „Dobrý den, profesore,“ dodal neohrabaně.

„Chytili jednoho ze zbývajících smrtijedů,“ vysvětlil Snape.

Ron popadl Harryho za paži. „A tentokrát bez tvé pomoci,“ zažertoval.

„Ne tak docela,“ řekl suše Snape, sroloval noviny a se zasvištěním pláště odešel.

„Dostali ho, protože jsi viděl jeho stín?“ zeptal se Ron tiše a mazal si na chleba silnou vrstvu másla.

Ginny vypískla: „Co to znamená?“

Harry šeptem vysvětlil: „O prázdninách jsem viděl stín v Obrtlé ulici. Snape si tam šel něco koupit. No, a bystrozoři ho teď zatkli.“

„Dobrá práce, Harry,“ blahopřála mu Ginny.

„Hele, a jak to tam vypadalo?“ zeptal se Ron s plnou pusou.

Harry se ušklíbl. „Byla to legrace. Skoro všichni zmizeli, když mě viděli, takže tam byl klid.“ Počkal, až se jeho kamarádi dosmějí a tiše prozradil: „Lhal jsem bystrozorům – neřekl jsem jim, že mohu vidět stíny smrtijedů ve své mysli. Řekl jsem jim, že jsem ho viděl skutečně a jen jsem odhadl, který z nich to je.“

„Proč jsi lhal?“ zeptala se Hermiona a znělo to káravě.

Harry se zamračil a odložil nedojedenou topinku na talíř. Vypadalo to, že je nikdo neposlouchá. „Protože jsem se bál, že kdyby věděli, že je to dědictví po Voldemortovy, nepřijali by mě do Bystrozorského kurzu.“

„No, to je asi pravda,“ poznamenal Ron a zamračil se, jak o tom přemýšlel. Zamával před nimi nožem od másla a řekl: „Pro ministerstvo by to mělo být tajemství.“ Ustaraně se podíval přes stůl na Hermionu a vrátil se k jídlu. Nic neřekla, jen se na něj zamračila.

Před Harryho dopadl dopis. Jako náhodou na něm byla ministerská pečeť.

„Podívej, už po tobě jdou,“ zasmál se Ron.

Harry otevřel obálku a zjistil, že v ní je brožura o Bystrozorském kurzu. Srdce se mu rozbušilo, když si přečetl dopis. „Přijali mou přihlášku,“ řekl vzrušeně.

Nikdo se ani nepohnul. Nakonec řekl Ron, napodobujíc Greerovou: „Samozřejmě, že to udělali, Harry.“

„Tonksová tvrdila, že se mnou budou jednat stejně jako s ostatními,“ řekl Harry naštvaně.

„Jsem si jistá, že to dělají,“ prohlásila Hermiona konejšivě a střelila po Ronovi varovným pohledem.

„Harry, měj rozum,“ řekl Ron. „Co jsi vlastně napsal do té přihlášky,“

Harry si dočetl dopis, který vypadal velice úředně a otevřel brožuru. „Hm, Severus mě donutil vyjmenovat všechny temné kouzelníky, které jsem dostal, nebo se kterými jsem bojoval.“

Hermiona sklonila hlavu. Ron si mnul nos. Harry nedokázal říct, jestli se snaží zakrýt smích, nebo něco jiného.

„Harry,“ začal Ron a mávl na Hermionu. „Jak sis vůbec mohl myslet, že by tě nepřijali?“

„Předpokládal jsem to,“ připustil Harry a odložil brožuru.

„Jasně,“ odfrkl si Ron a praštil se dlaní do čela. Harry se zahleděl na své kamarády. Nepobavilo je to; ve skutečnosti vypadali, že jsou z něj už unavení. Slíbil si, že už je tím nebude obtěžovat.

Později po vyučování, když se usadili ve společenské místnosti, Harry vytáhl brožurku a pozorně se do ní začetl. Přihlásil jste se do prestižního kurzu, stálo v úvodu. Většinu z toho si dokázal domyslet, vzadu byl seznam dovedností, které budou požadovány u zkoušek. V duchu uvažoval, jestli to zvládne: pokročilé kouzlení, identifikace a tvorba lektvarů, klidná povaha, rychlé rozhodování, a nakonec: dobrá tělesná kondice. Podle mudlovských měřítek se nepovažoval za atletický typ. Nějakou kondici získal létáním na koštěti při famfrpálu, ale pravděpodobně ne na takové úrovni, jakou měli na mysli.

„Zajímavé čtení?“ zeptal se Dean.

„Musím začít posilovat,“ řekl Harry ustaraně.

Frina vzhlédla od svého pergamenu. „Překvapilo mě, že v Bradavicích nejsou žádné tělocvičny. V Kruvalu jsou tři.“

Hermiona s ní souhlasila. „Myslím, že angličtí kouzelníci neradi používají svaly.“ Zatřásla Ronovou hubenou paží, aby to demonstrovala. „Co je?“ zavrčel, protože nevěděl, o čem je řeč.

„Můžeš se mnou běhat,“ nabídl Neville z pohovky, kde si četl. „Neběhám moc rychle, ale snažím se to vydržet alespoň hodinu.“

„To by bylo skvělé,“ řekl Harry, byl rád, že mu někdo pomůže.

„Tak tedy zítra před snídaní,“ řekl Neville a vrátil se ke své učebnici.

„Jo,“ vydechl Harry. „Dobře,“ souhlasil a pomyslel si, že si vlastně nemůže vybírat.

„Někdo musí jít s tebou,“ upozornil ho Ron. Když se na něj všichni vyčkávavě zadívali, vyhrkl: „Ugh, před snídaní?“

 

Poslední komentáře
21.11.2009 15:25:36: Moc děkuji za překlad. Jsem moc zvědavá, proč je Greerová taková mrcha. Že by napadla Harryho ona?...
21.11.2009 13:09:52: Moc děkuji za překlad. Jsem moc zvědavá, proč je Greerová taková mrcha. Že by napadla Harryho ona?...
19.11.2009 21:18:21: Teda, som zvedavá, čo má Greerová v pláne. smiley${1} Takže Harry bude behať? No chudák Ron. smiley${1}
19.11.2009 18:39:57: Harry to je jeden veliký kopec neštěstí, tka málo si věří až to ani nemůže být pravda. Chudák Ron, p...