Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

39. kapitola

Problémy s přeměnou

Počasí bylo teplé, takže se jim příjemně běhalo. Při snídani měl Harry hlad snad ještě větší, než Ron.

Po rychlé sprše se svalili na lavici ve Velké síni s vlasy ještě vlhkými. I přes tu rychlou úpravu to vypadalo, že se Penelopě docela líbí. Setkal se očima s jejím ustaraným pohledem, což mu připomnělo, že by měl nějak zařídit, aby spolu byli chvíli o samotě. Teď to bylo docela obtížné, když sebou pořád potřeboval nějaký doprovod.

Když se objevilo jídlo, natáhl se pro lžíci v míse s míchanými vajíčky ve stejný okamžik, jako Ron. „Ty první,“ uhnul Harry. Ron okamžitě s úšklebkem nandal Harrymu na talíř velkou hromadu smaženice.

„Cítíš se dobře?“ zeptala se Hermiona.

„Jo,“ ujistil ji Harry. Neville říkal, že první dva týdny jsou nejhorší, pak už to půjde samo. „I když bych si šel nejraději zase lehnout.“

Rozhlédl se po Velké síni, jak to dělal při každé snídani, aby zjistil, jestli mu někdo nevěnuje zvláštní pozornost. Jako obyčejně to byla Greerová. Ještě se nepodařilo dopadnout toho, kdo na Harryho zaútočil a Harry si občas myslel, že to byla ona. McGonagallová byla přesvědčena, že to musel být někdo, kdo na hradě bydlí, kvůli všem těm ochranným kouzlům, kterými byl hrad obklopen. Harry jim zas tolik nevěřil, i když mu McGonagallová tvrdila, že dovnitř se nikdo nedostane. Také se jí nelíbilo, co jí naznačoval o profesorce lektvarů. Vzhledem ke způsobu, jakým udělovala a odebírala body, byli už sedmdesát bodů za Zmijozelem – takže Harry doufal, že to Greerová skutečně byla a že se o to pokusí znovu.

Pašík upustil na stůl dopis a Ron ho s obavami otevřel. Tvář se mu okamžitě rozjasnila. „Taťku povýšili,“ řekl spokojeně.

„To je skvělé,“ řekli Harry s Hermionou téměř současně.

Ron četl dál. „Je teď asistentem vedoucího. Mamka píše, že je to úžasný postup a neznamená to, že by musel být v práci přesčas.“ Ron se rozhlédl. „Zajímalo by mě, kde je Ginny,“ řekl.

Harrymu se skoro zastavilo srdce. Podíval se ke stropu, kde kroužili ptáci. Slyšel, jak Hermiona říká: „Myslím, že se mu bude práce s Amelií Bonesovou líbit.“ Bylo tam příliš mnoho sov a nebylo snadné je sledovat. Možná, že si na poslední chvíli šla dopsat úkol, uvažoval Harry, když neviděl žádného neobvyklého ptáka kroužit pod stropem.

Vzdal to a vrátil se ke svému jídlu, když se z přední části místnosti ozvala rána a pištění. Všichni ztichli a otočili se za zvukem. Profesor Snape držel v síti velkého jestřába. Ten se zmítal a marně se snažil osvobodit.

„Sakra,“ vydechl Harry, vyskočil a rozběhl se k nim. Byl v polovině cesty, když se jestřáb přestal zmítat a na bílém ubruse, zamotaná v síti, se objevila Ginny.

„Slečno Weasleyová,“ oslovil ji Snape výhrůžně.

„Proboha,“ vydechla McGonagallová vyděšeně. I někteří další učitelé vyskočili od stolu.

Vzdechy a chichotání se ozývaly Velkou síní. Ginny se vyhrabala na nohy, zrovna když k ní došel Harry. „Říkal jsem ti, abys nelétala,“ osopil se na ní.

„Jsi snad moje máma?“ zavrčela na něj a očima létala mezi Ronem a Hermionu, kteří přišli s ním.

„Za všechno, co se stane, jsem zodpovědný já, na tos nemyslela?“ vyhrkl.

„Hm,“ zamumlala McGonagallová. S vynucenou zdvořilostí se Harryho zeptala: „Pane Pottere, kolik tu máme zvěromágů?“

Harry byl překvapený, jak rychle si dala všechno dohromady. „Sedm,“ odpověděl neochotně.

Svraštila obočí, vstala a oslovila všechny studenty ve Velké síni. „Věnujte mi pozornost, prosím, všichni zvěromágové se dostaví sem k nám.“

Zanícený šepot se nesl místností a všichni se divoce rozhlíželi. Oslovení studenti vstali a přišli k hlavnímu stolu, včetně tří Zmijozelů. Harry se na ty dva, kteří přišli se Suzou, podíval překvapeně.

„To je víc než sedm,“ řekla McGonagallová.

„Ne všichni jsou naši, madam,“ vysvětlil Harry.

„Tak se ukažte,“ přikázala. „Slečno Weasleyová, o vás, samozřejmě, víme. Pane Weasley?“

Ron se začervenal, ale také v tom viděl vzácnou šanci být v popředí, předstoupil před ní a zavřel oči. Trvalo jen chvíli, než se změnil v irského setra. Ten se na ředitelku podíval velikýma očima. Šepot v místnosti zesílil, Harry se ohlédl a zjistil, že studenti na ně zírají rozšířenýma očima.

„Pěkné, pane Weasley,“ řekla McGonagallová, když se Ron přeměnil zpátky. „Slečno Grangerová…,“ vybídla dívku.

Hermiona se přeměnila ve vydru tam, kde stála. Zatočila se kolem dokola a změnila se zpět.

„Dobře. Pane Longbottome?“ řekla překvapeně, i když nechtěla, aby to tak znělo.

Neville se zadíval na podlahu a změnil se na lva. Celá škola překvapeně vyjekla a někteří studenti si stoupli na lavice, aby lépe viděli. Neville několikrát zamával ocasem.

„Velmi dobře, pane Longbottome,“ řekla šokovaně McGonagallová. Neville se změnil zpět, začervenal se a rozpačitě poodstoupil. „Pane Thomasi, prosím?“ požádala ředitelka. Její hlas zněl teď skoro ohromeně.

„Můžu to zkusit, madam,“ řekl Dean a změnil se v poníka.

„Řekla bych, že jste to zvládl,“ řekla, když si ho pečlivě prohlédla.

„Pane Pullmane,“ vyzvala mrzimorského chytače, který se musel soustředit trochu déle, než se přeměnil na kozla.

„Pane Pottere?“

Harry zavrtěl hlavou. Zadívala se na něj tázavě a tak vysvětlil: „Já to neumím.“ Vypadala zklamaně, takže raději sklopil oči.

„Pane Peranne?“ obrátila se na jednoho ze zmijozelských.

Nejvyšší Zmijozel se přeměnil na krkavce a hned zase zpátky. „Já jsem registrovaný, madam,“ řekl velmi hlubokým hlasem.

„Já také,“ nadhodila Ginny. Překvapeně se na ní podívali a ona dodala: „Taťka mě tam o prázdninách vzal. Jen ještě nemám průkazku,“ zamumlala.

„Proč jsi mi to neřekla?“ zeptal se Ron.

„A proč ses nezeptal taťky?“ odsekla. Tohle Rona samozřejmě nenapadlo.

„Slečno Parkinsonová?“ přerušila McGonagallová jejich hádku.

Pansy si povzdechla a přeměnila se. Nejdřív to vypadalo, že zmizela úplně, ale na kamenné podlaze se kroutila červená stonožka. Studenti ze všech kolejí se nahrnuli blíž, chtěli to také vidět. Pansy se přeměnila zpátky.

„A teď nejmladší… slečno Zepherová,“ pobídla McGonagallová Suzu. Snape ji upřeně sledoval. Změnila se na bílého norka a zapanáčkovala. „Velmi pěkné,“ řekla ředitelka a káravě dodala: „Ačkoliv, když jste zvládla tohle, neměla byste mít v mých hodinách takové problémy.“

Suza se změnila zpět a zatvářila se mrzutě.

A oficiálně ředitelským hlasem profesorka McGonagallová prohlásila: „Očekávám, že se všichni necháte zaregistrovat.“ Otočila se k Harrymu. „A s vámi se, pane Pottere, uvidím ve své kanceláři.“ Vstala a odcházela. Harry ji rychle následoval. Všichni sledovali, jak odcházejí a vzrušeně si šeptali.

V kanceláři na Harryho mávla, aby se posadil. Přinesla čajovou konvici a nalila do ní horkou vodou. Pak připravila dva šálky a trpělivě čekala, až se čaj vylouhuje. Nakonec ho rozlila do šálků a jeden podala Harrymu.

Harry ho zmateně přijal. Sledoval ji, jak se se zasněným výrazem napila. „Myslím, že deset minut na důkladnou domluvu stačí, ne?“

„Madam?“

„Abych vám pořádně vynadala. Deset minut?“

„Uh, nejsem si jistý, co tím myslíte,“ odpověděl opatrně.

Slabě se usmála. „Nikdo z nich se nezranil; Pomfreyová by mě upozornila.“

„Pokud já vím, ne,“ řekl Harry.

„Kdy jste s tím začali?“

„Několik týdnů po Vánocích,“ přiznal Harry a hřál si ruce o šálek s čajem.

„Sedm za tak krátkou dobu,“ vydechla ohromeně.

Harry si to musel srovnat v hlavě. „Ano, madam,“ odpověděl a sklopil pohled.

„Nevím si s vámi rady, pane Pottere.“

Harry jen doufal, že nedostal Snapea do nějakých problémů. „Severus to nevěděl,“ snad není příliš pozdě na to, aby to znělo uvěřitelně, pomyslel si. Když nic neřekla, podíval se na ni. Její výraz byl podivný, skoro laskavý. Zmateně zamrkal.

Odložila šálek stranou. „Tato škola nemá žádné ocenění pro studenty, kteří inspirují druhé, aby se učili nad rámec učebních osnov.“

„Tím chcete říct, že nejsem v maléru, paní profesorko?“ zeptal se nedůvěřivě. Byl v pokušení poukázat na to, že Hermiona byla hlavním iniciátorem, ale mohlo by to vypadat, jako kdyby na ní házel vinu. Teď ho mrzelo, že nic neřekl, ale bylo to těžké; Hermioně se může omluvit později.

Profesorka vstala a obešla stůl. Položila mu ruku na rameno. „Před ostatními v maléru jste. Ale ve skutečnosti ne.“ Harry se trochu uvolnil. „Ale budu muset Nebelvíru odebrat sto bodů, aby to bylo uvěřitelné.“

„Ugh,“ zasténal Harry.

„Také ale budu muset udělat nějaké změny v Gertrudině předchozím bodování.“ Mrkla na něj. „Myslím, že to nakonec bude v pořádku.“

Harry nedokázal potlačit úsměv. „Asi ano,“ řekl se šťastným očekáváním.

Když uběhla požadovaná doba, Harry se vrátil do Velké síně. Ron si právě prohlížel hodnocení jednotlivých kolejí. Vypadal smutně.

„Zvládneme to, Rone. Nedělej si starosti,“ tvrdil Harry, sedl si vedle něj a ohřál si hůlkou jídlo na svém talíři.

„Omlouvám se, Harry,“ řekla Hermiona upřímně. Očima sledovala McGonagallovou, která si sedala k hlavnímu stolu. „Vzal jsi vinu na sebe.“

Harry pokrčil rameny. „Mohl jsem to zastavit – měl jsem na to právo. Nedělej si starosti.“ Měl strach; Snape se na něj díval hodně přísně. Někde mezi prací na nových kouzlech a zajímavými objevy musel Harry nějak přehlédnout možnost, že by svého opatrovníka zklamal.

Frina s Penelopou se na něj dívaly poněkud podivně. Hermiona je po několikáté ujistila, že je všechno v pořádku, že v minulosti měli i větší problémy. Harry si pomyslel, že z toho mají spíš špatný pocit než strach, jak předpokládala Hermiona.

Snídaně skončila. Talíře zmizely a studenti odcházeli. Harry zamával svým přátelům a vydal se k hlavnímu stolu za Snapem, který se na něj díval zúženým pohledem. McGonagallová už také odcházela, ale vrátila se k nim. Sepnula před sebou ruce a počkala, až všichni odejdou.

Když byla místnost prázdná, ředitelka prohlásila: „Myslím, že jsme s panem Potterem vyrovnaní – také jsme nedávno selhali.“ Poplácala Harryho po rameni. „Buď na něj hodný, Severusi. Já jsem byla.“

Harry byl rád, že se Snapeův pohled po jejích slovech zmírnil, alespoň trochu.

„Máme teď vyučování. Promluvíme si později,“ řekl Snape a vstal.

„Ano, pane,“ souhlasil Harry.

Po dlouhém vyučovacím dni, kdy k nim přicházela spousta studentů a blahopřáli jemu i jeho kamarádům a jen několik si jich stěžovalo na ztracené body, se Harry vlekl do kabinetu obrany doprovázen Ronem, Hermionou, Penelopou a Frinou. Všichni čtyři stáli za Harrym jako směšná ochranka, když se dveře kabinetu otevřely.

Snape si tu scénu prohlédl a mávl na Harryho, aby vešel. Těsně předtím, než se dveře zavřely, Penelopa se k nim vrhla a nohou je zastavila. Než stačila promluvit, něco z jejích pocitů se jí muselo odrazit na obličeji, protože Snape řekl: „Vaše starostlivost je obdivuhodná, slečno Tideweatherová, ale zbytečná.“

Harry řekl: „To je v pořádku, Peny.“ Mávl na ní, aby odešla s výrazem, že její starosti jsou přehnané.

Dveře se zavřely. Snape si sedl na židli a sepnul před sebou ruce. „Peny?“ opakoval.

„No co?“ odsekl Harry obranně. „Myslí si, že jsi jako Karkarov, tak si dělá starosti.“

Snape vypadal, jako by bojoval, aby neřekl něco, čeho by litoval. Pevně si stiskl ruce. „Minerva k tobě byla směšně shovívavá,“ řekl temně a Harry tvrdě polkl.

„Nenapadlo mě, že bych ti mohl způsobit problémy,“ řekl Harry. „To jsem rozhodně nechtěl. Je to to, co je špatně?“

Jeho opatrovník zúžil oči. „Částečně,“ připustil. „Tvoje neúcta k předpisům mi vždycky vadila.“

Harry se zamračil a sedl si na židli. Zjistil, že police u zdi jsou zaplněny velkým množstvím svitků pergamenu. „Našel jsi předpis, který jsme porušili?“ zeptal se odvážně.

Snape vypadal překvapeně. Jeho pohled byl rezervovaný, když odpovídal. „Obecně platí, že studenti nesmí pracovat na nebezpečných kouzlech bez dozoru. Předpokládám, že to platí pořád.“

„Nebylo to nebezpečné. Nikdo se nezranil.“

Snape si špičkami prstů promnul spánky. „Proč jste nepožádali o dohled? Byl by vám poskytnut.“

„To by bylo jiné,“ řekl Harry.

„Chceš jít ve stopách Pobertů, to jsi měl na mysli?“ zeptal se Snape prudce.

Harry důrazně, protože Snape ho tímto výkladem zaskočil, odsekl. „To s tím nemá nic společného!“ Předklonil se a rukama se opřel o židli. „Tomu přece nevěříš,“ dodal vztekle.

„Tak jaký to má smysl?“ ušklíbl se Snape.

Harry se zhluboka nadechl, snažil se uklidnit. „Třicet bonusových bodů při OVCích,“ odpověděl. „Nechci, aby to znělo špatně, ale nic jiného v tom nebylo.“ Stále ještě rozzlobený Harry dodal. „Nemohu jít v jejich stopách, když jsou skoro všichni mrtví.“ Když to Snape nekomentoval, Harry pokračoval a jeho slova zněla zoufale: „Proč si myslíš, že by to s nimi mělo mít něco společného?“

Snape ještě neodpověděl i když jeho výraz ztratil něco ze své odměřenosti.

Harry tiše zaklel. „Probrali jsme všechna zajímavá kouzla, která jsme se chtěli naučit. Tak je to. Učím se to kvůli těm bodům, ale nejde mi to; je to přeměňování.“

„Tys to opravdu nezvládnul?“ zeptal se Snape.

„Ne,“ skoro vykřikl Harry. „Takže z OVCÍ dostanu P. Jsi šťastný?“

Snape se opřel v židli. „Nechápu, proč si myslíš, že zkoušky nezvládneš,“ řekl a znělo to znechuceně. Hluboce se zamračil. „Možná bych se měl připojit k Minervě. Jak říkala, nedokázali jsme tě ochránit.“

„Nevidím souvislost. Ale beru to,“ řekl Harry. „Opravdu jsem tě nechtěl rozzlobit.“

Snape si povzdechl. „Chceš se pochlubit, že jsi porušil ještě další pravidla?“ Když Harry zavrtěl hlavou, Snape pokračoval: „Nic? Žádné jiné pravidlo jsi v tomto školním roce neporušil?“

„No, otevřel jsem klec s Malfoyovým vombatem, protože jsem měl o něj starost. Ale Hagrid mi vynadal. Řekl jsem mu o tom, protože jsem měl strach z toho, v co se přeměnil,“ vysvětlil. „Hm…,“ zamyslel se. Když viděl Snapeův vyčkávavý výraz, rychle dodal: „Nechal jsem se Malfoyem přemluvit k souboji. Ale myslím, že jsem vyhrál, tak jsem o tom nemluvil. Myslím, že proto byl tak tvrdý při vyučování – chtěl mi to oplatit.“ Harry zavrtěl hlavou. „Na nic jiného si nevzpomínám.“

 Snape si zamyšleně mnul bradu. „To byl docela nudný rok.“

„Ani ne,“ tvrdil Harry. Zlehka nadhodil: „Někdo se mě pořád pokouší zabít. Takže je všechno normální.“

Vlasy Snapeovy spadly do obličeje, když sklonil hlavu. „Omlouvám se, že jsem nezjistil, kdo to je.“ Vstal a obešel stůl. „Čekal jsem, že postačí promluvit si s několika studenty a zjistím, kdo to byl. Ale kupodivu nikdo nic neví. Dokonce ani to, o čem nebyli ochotni mluvit, nic nenaznačilo.“

Harry se necítil dobře, že kvůli němu byl použit nitrozpyt. Nepohodlně se zavrtěl.

„Dobře, nechystám se v tom pokračovat,“ řekl Snape unaveně a když Harry vstal, dodal: „A prosím tě, už žádné závažné porušování pravidel.“

„Ano, pane,“ řekl Harry. Chtělo se mu poukázat na to, že už mu moc času na porušování pravidel nezbývá, ale neudělal to.

                                                           *****

Při famfrpálovém tréninku se Harry vznášel vysoko nad hřištěm a čekal, až Ron dovysvětlí svou famfrpálovou strategii, kterou chtěl vyzkoušet v příštím zápase. Harry a odrážeči představovali soupeře, ale právě teď neměli co dělat. Normálně by byl Harry nadšený, že si může v tak krásném dni zalétat, ale dnes měl dojem, že by se měl raději učit. Usilovně o tom přemýšlel a podrbal se na hlavě.

Obletěl kolečko kolem hřiště, aby se zabavil, zatímco Ron s Ginny diskutovali o tom, jakým stylem budou hrát, ale nedokázal ze sebe setřást neurčitý pocit úzkosti, který mu říkal, že by bylo lepší sedět nad otevřenou knihou. Potřeboval vyplnit hvězdnou mapu ke zkoušce s astronomie, která byla už za dva dny. Potřeboval se podívat na nějaké doplňkové texty na OVCE z lektvarů. Potřeboval… Harry si vyzkoušel lenochodí závěs, aby se trochu rozptýlil.

S hlavou dolů si všiml kruvalských studentů, kteří seděli na tribuně s knihami na kolenou. I několik dalších studentů posedávalo na tribuně, povídali si nebo se učili. Harry uchopil násadu koštěte oběma rukama a otočil se, aby na kruvalské studenty lépe viděl. Penelopa se skláněla nad knihou, v jejích tmavých vlasech se odráželo slunce. Je opravdu velmi půvabná, pomyslel si Harry líně.

„Nudíš se?“ zeptal se Ron ze středu hřiště. Harry si sedl na koště zpříma a pokrčil rameny. Ron řekl: „Dobře, pojďme si to vyzkoušet, než se Harry rozhodne létat i bez koštěte.“

Harry zaujal pozici mezi Sloperem a Carren a připravil se na obranné manévry, až střelci zaútočí. Když k němu Ginny zamířila, mírně odbočil, ale hned se vrátil na svou pozici, cítil se na svém důvěrně známém koštěti velmi silný, přičítal to tomu, že chodí běhat, protože ničím jiným to být nemohlo. Jistota jeho pohybů způsobila, že Ginny přihrála camrál dříve, než Hickory očekával, takže musel sletět skoro až na trávník, aby ho chytil.

„Promiňte, zkusím to znovu,“ řekla znechuceně. Oblétla hřiště, chytila camrál, který jí poslal Hickory a vrátila se do výchozí pozice. Ostatní se raději zdrželi komentáře. Ginny se na Harryho podívala zúženým, vyzývavým pohledem a řekla: „Jedeme.“

Harry zopakoval stejný manévr, ale tentokrát Ginny udržela směr navzdory jeho úskoku. Harry uhnul, aby se vyhnul srážce a v té rychlosti se o sebe jejich hábity otřely. Harry se otočil a začal Ginny pronásledovat, vyhodila camrál vzhůru, kde už na něj čekal Hickory. Sloper zamířil přímo mezi ně. Hickory camrál tvrdě přihrál jeho směrem, ale Sloper ho nechytal, jen se na koštěti přikrčil. Ginny kousek za ním míč lehce chytila a levou rukou zasáhla cíl.

Ron je ze svého brankářského místa povzbuzoval. „Dobře! Teď si to zopakujeme i s potloukama.“

                                                               *****

Harry se vezl po pohyblivém schodišti na další doučovací hodinu poněkud neklidně. Měl trochu strach, že by McGonagallová mohla změnit názor a poslat ho pryč. Na vyzvání vstoupil do kanceláře a sedl si na židli před jejím stolem. Otevřel batoh a McGonagallová obešla stůl s knihou v ruce. „Tohle už jsem četl,“ upozornil ji, když zahlédl na titulní stráně název Zvěromagie. Své knihy položil na stůl.

Odložila ji a zeptala se: „Zkoušel jste Canarevelatio?“ zeptala se

Harry vyhrabal z batohu brk. Vypadalo to, že mu chce pomoci stát se zvěromágem. To se mu příliš nezdálo. „Ano, madam.“

Odmlčela se. „A nefungovalo? Čekala bych, že byste měl být schopen odhalit svou podobu.“

Harry se cítil nepohodlně. „Ne, nefungovalo to.“

Trochu popleteně řekla: „Je to jen z poloviny obtížné než přeměna na zvěromága. Pracoval jste s různými energiemi? Tahle kniha to vysvětluje poměrně přesně.“

„Ano, madam.“

„Jelen je býložravec. Přeměna do něj by měla být snadnější. Ne jako přeměna do dravce, do kterého se přeměňuje pan Longbottom.“

„Jak to?“ vyhrkl Harry. Nevěděl, že v tom je rozdíl.

„Být kořistí je snazší, než být agresorem. Přeměnit se v jelena je lehčí, než si uvědomujete. Říkal to váš kmotr, protože mu trvalo mnohem déle, že se stal zvěromágem a váš otec nikdy nezapomněl Siriusovi připomenout, jak dlouho mu trvalo odhalit svou podobu.“

Harry zavrtěl hlavou. „Není to jelen… Nevím, co to je.“ Jeho otec byl kořistí, když na to pomyslel, zachvěl se.

Svráštila obočí. Posadila se do křesla a položila ruce na stůl. „Podíváme se na to Canarevelatio.“

Harry se jí to pokusil vymluvit. „Jste si jistá, že mám dělat tohle, místo toho, co jsme dělali na minulé hodině?“

„Stojí to za těch třicet bodů u OVCí, jak si jistě uvědomujete. A pomůže vám to dostat se tam, kam chcete. Tak do toho.“

Harry si zul botu a stáhl ponožku. Zhluboka se nadechl a pronesl inkantaci. Hned na první pokus se objevila ta velká tlapa. McGonagallová prudce vstala, přistoupila blíž a sáhla na ni. Harry se snažil nohu odtáhnout, ale byla rychlejší.

„Vydržte,“ řekla naléhavě.

Harry si musel zkousnout spodní ret, aby nohou znovu neuhnul. Nervy na tlapě byly nějak podivně uspořádané a její dotyk byl velmi zvláštní. Odhrnula srst a objevily se dlouhé černé drápy. Harry na to zíral ještě chvíli po tom, co se jeho noha přeměnila zpět.

McGonagallová se narovnala a hluboce se zamyslela. „Samozřejmě, že musíte být dravec, Harry. Bez urážky.“

„Co to je?“ vydechl Harry.

Chvíli mlčela. „Vám se vaše forma nelíbí, že?“

„Ani nevím co to je,“ bránil se.

Přidřepla si k němu a položila mu ruku na nahou nohu. „Harry,“ začala konejšivě, ale pak se zarazila. „Zopakujte to kouzlo ještě jednou,“ řekla klidně.

Harry si povzdechl a udělal to. Prohlédla si hrubou srst na tlapě a všechny čtyři drápy. Kdyby potkal zvíře s takovými drápy v Zapovězeném lese, určitě by co nejrychleji utekl.

 „Není to kočka, ale ani pes,“ řekla zamyšleně. „Nevím, co to je, Harry.“ Držela jeho nohu, i když už byla zase normální. Nakonec dodala: „Každý z nás je schopen něčeho neočekávaného. To neznamená, že jsme v tom sami. A také to neznamená, že jsme nebezpeční.“ Narovnala si ztuhlá kolena. „Nejsem si jistá, co vás vyděsilo, ale nepředpokládám, že zrovna vy se stanete něčím strašlivým, bez ohledu na to, jak silný můžete být.“

Poslouchal její slova poněkud zmateně, ale někde uvnitř cítil, že to tak je. Cítil se mnohem klidnější, když se nad jejími slovy zamyslel.

McGonagallová mu doporučila: „Příště, až půjdete ze Hagridem, zeptejte se ho, co to je. On to bude určitě vědět.“ Posadila se zpátky do svého křesla. „Takže, kde jsme to skončili…?“

Harry o tom stále ještě přemýšlel, když se vrátil do společenské místnosti v doprovodu profesorky Sinistrové a přidal se ke svým kamarádům, kteří si psali úkoly.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se Penelopa. Ostatní zvedli hlavy a čekali na jeho odpověď.

„Všechno je v pohodě,“ odpověděl Harry. „Žádný strach,“ dodal s malým úsměvem.

„Vaše ředitelka je velmi příjemná,“ komentovala to Frina.

Harry se na ní zadíval. Uvědomil si, že McGonagallová už s nimi musela mluvit. Podíval se na Hermionu, která s ironickým úsměvem přikývla.

„Říkal jsem jí, aby vás netrápila,“ tvrdil Harry.

„Musí prověřit všechny možnosti, Harry,“ řekla Hermiona.

Harry otevřel jednu z učebnic lektvarů a hledal materiál pro esej o lektvarových technikách založených na krvi. „Zřejmě to považovala za správné,“ povzdechl si.

 

Poslední komentáře
01.12.2009 09:37:26: Moc děkuji za překlad. Jsem moc zvědavá, jaká je Harryho zvěromágská podoba.
28.11.2009 00:08:28: Harrouš mě s tím svým podceňováním v týhle povídce neuvěřitelně leze na nervy...jak dlouho to ještě ...
27.11.2009 13:22:50: Tak zvěromágové? Jsem zvědavá, co bude Harry! Nemyslím, že by to byla nejkrvežíznivější potvora, ale...
26.11.2009 19:39:23: Zaujímavá škála zvierat, na ktoré sa premieňali, hlavne ten lev a krkavec. smiley Som zvedavá, na čo s...