Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

41. kapitola

Horký jed na spaní dostaneš

Protože Hermiona chtěla začít vařit lektvar okamžitě, zamířil Harry do Snapeova kabinetu velmi brzy ráno v doprovodu Dobbyho, který právě dokončil úklid nebelvírské společenské místnosti. Jeho opatrovník, jako obvykle, vyřizoval stoh pergamenů, které mu ležely na stole. Harry požádal potěšeně se šklebícího domácího skřítka, aby na něj počkal na chodbě.

„Potřebuji nějaké ingredience do lektvaru,“ řekl Harry. „Nic zakázaného, jen to studenti obvykle nepoužívají.“

Snape vstal a vzal si od něj seznam, který napsala Hermiona. Pochybovačně na Harryho pohlédl a přešel ke své soukromé skříňce s přísadami do lektvarů. „Mohu se zeptat, proč si najednou přeješ mít sny – obvykle tomu tak není.“ Odsypal trochu pylové esence a přichystal kůži z červů.

„Já to pít nebudu. To Hermiona nebo Frina.“

Snape vzhlédl od krabice se zlatými křídly skarabeů.

Harry se to snažil vysvětlit. „Pokusí se vyzkoušet něco na projekt s vombatem…“

„Aha,“ řekl Snape a znělo to, jako by mu to dávalo smysl.

„Takže co je?“ zeptal se Harry.

„Neměl bych nikomu pomáhat. Ani nikdo jiný ze zaměstnanců a jsem překvapený, že na to slečna Grangerová nepomyslela.“ Podal Harrymu malý kožený váček plný barevného tabákového listí a malou lahvičku černého koncentrátu z popele zvířecích chlupů.

„To ne,“ Harry to nemohl popřít, ale pak se rozesmál, když si uvědomil, co teď přijde.

„Musela být unavená.“

„Díky,“ řekl Harry. „Opravdu si potřebuješ odpočinout,“ dodal a snažil se vybalancovat si všechny ingredience v ruce. „Nebo si dát skleničku něčeho tvrdého.“

„Já… proto se těším na ten večírek.“ Snape chvíli sledoval, jak žongluje s nádobkami a pak se s úsměvem zeptal. „Mám ti pomoct to odnést?“

*****

Harry našel všechny tři dívky v umývárně a poděkoval Dobbymu. Skřítek se pochybovačně zadíval na dveře, ale nekomentoval, že Harry vešel do špatné umývárny, jen se uklonil a řekl: „Dobrý den, pane Harry.“ Harry položil ingredience na zem vedle Hermiony, která už zapálila oheň pod kotlíkem.

„Nevadí ti být tady?“ zeptala se Hermiona, když Harrymu zabloudily oči k umývadlu, nad kterým byl kohoutek s obrázkem hada.

„Ne.“

Frina s Penelopou se na něj zvědavě podívaly. „Nepovedlo se ti přesvědčit Rona, aby taky přišel?“ zeptal se Hermiony.

„Odmítl vstát tak brzy kvůli projektu.“

„Zdravím,“ řekla Uršula a vynořila se z jedné z kabinek. Frina i Penelopa leknutím nadskočily.

„Ahoj, Uršulo,“ oslovil Harry ducha mile.

„Kdo… je to?“ zeptala se Uršula a zblízka se podívala na jednu z kruvalských dívek. „A tohle?“ zaměřila se na druhou.

„Další duch?“ zeptala se Frina. „Nikdo je nevyžene?“

Uršula zkroutila tvář, zakvílela, přikryla si obličej rukama a zmizela v nejbližším záchodě. Hermiona rychle vytáhla hůlku a vyčarovala deštníkový štít dřív, než je postříkala voda.

„Snaž se k ní být milá,“ řekl Harry šeptem. „Je to bývalá studentka.“

„Co se jí stalo?“ zeptala se Penelopa. „Jak dlouho tady je?“

„Už dlouho,“ řekla Hermiona a upravila plamen pod kotlíkem. „Padesát let.“

„Dalo by se říct, že je to Voldemortova první oběť,“ řekl Harry. „Teda, kromě jeho rodiny.“

„Cože?“ vyhrkly Penelopa s Frinou téměř současně.

„To bylo v době, kdy ještě žil pod jménem Tom Raddle,“ vysvětlil Harry. Sedl si na podlahu vedle Hermiony a pomáhal jí rozdrtit krovky brouků na prášek. „Byl dědicem Salazara Zmijozela,“ pokračoval Harry, „jednoho ze zakladatelů školy. Otevřel Tajemnou komnatu, kterou tu zanechal Zmijozel a vypustil baziliška, který zabil chudáka Uršulu.“

Šokovaně na něj zíraly.

„Vchod je támhle,“ dodal Harry a ukázal k umývadlu.

„Tady?“ zeptala se Frina vystrašeně.

„Nemusíš se bát,“ uklidňoval ji Harry. „Bazilišek už je mrtvý.“

„Kdo ho zabil?“ zeptala se Penelopa.

Hermiona ukázala stříbrnou míchací tyčinkou na Harryho.

„Vážně?“ vyhrkla Penelopa „To je to, na co narážel profesor Snape?“

„Jo. Chceš to hned?“ zeptal se Harry Hermiony s odkazem na prášek.

„Nasyp to tam,“ řekla a rychle lektvar míchala.

„Zjistit, jak zabít Raddlea bylo těžší, než zabodnout meč do baziliškovy hlavy,“ poznamenal Harry. „Jestli chceš, upražím kůži.“

„Zatím ne. Mohla by se přesušit,“ řekla Hermiona a znovu si přečetla recept.

„Tys zabil Raddlea, er, Voldemorta, už tehdy?“ zeptala se Frina zmateně.

Harry převzal míchací tyčinku a Hermiona připravovala další ingredience. „To bylo vlastně potřetí, co jsem ho v podstatě zabil,“ řekl uvolněně. „Byl příliš špatný i pro Smrt,“ dodal uštěpačně.

Hermiona přidala další ingredience, důkladně lektvar zamíchala a řekla: „Teď se to musí hodinu vařit.“ Vstala, protáhla si nohy a přistoupila k umyvadlu. „Dokážeš ještě Komnatu otevřít?“ zeptala se zvědavě.

Harry vstal a šel za ní, zatímco Penelopa mumlala: „Otevřít…?“

Stáli před kohoutkem s obrázkem hada. „Nevím,“ řekl. „Chodba se propadla… teď už může být úplně zavalená.“

„Chtěla bych to vidět,“ řekla Hermiona. „Chtěl by ses tam ještě podívat?“ zeptala se s nadějí.

Harry to zvažoval. Už to bylo hodně dávno. Podíval se na hodinky a zjistil, že snídaně bude až za pětačtyřicet minut. Stále ještě to chtěl prozkoumat, stejně, jako když byl malý, bez ohledu na riziko. Cítil v tom trochu nostalgie. „Jasně.“

„Nebudeš z toho mít malér?“ zeptala se Penelopa úzkostlivě.

Harry pokrčil rameny. „Jsem jediný, kdo to může otevřít, myslím.“ Podíval se na Hermionu.

„Předpokládám, že jsi. Opravdu bych to chtěla vidět dřív, než odejdeme nadobro,“ řekla mírně přemlouvacím hlasem.

Harry se na ní ušklíbl. „Pamatuji si doby, kdy bys neudělala nic, co by bylo proti pravidlům. Používalas k tomu jiné blázny.“

Hermiona se zasmála. „Tak do toho.“

„Pravděpodobně je to teď zapečetěné,“ zamumlal. Přimhouřil oči a odhodlaně se zadíval na obrázek hada. „Otevři se,“ řekl. Poznal, že mluvil hadím jazykem, protože kruvalské studentky sebou cukly a o krok ustoupily. Harry odtáhl Hermionu kousek dál, když se porcelánové umývadlo začalo přemisťovat. Za chvíli už z Hermionou zírali do temné díry.

„Půjdeme tam dneska, nebo někdy jindy?“ zeptal se Harry kamarádky.

„Ty mluvíš hadím jazykem?“ zeptala se Penelopa šokovaně.

„Jo,“ odpověděl Harry nenuceně. Nechal jí, aby se se svými pocity vypořádala sama, aby se rozhodla, jak se k němu bude chovat, pokud se jí to nelíbilo…

„Máme ještě skoro hodinu a půl čas, než začne vyučování,“ řekla Hermiona. „Dost času, abychom se tam podívali a pak se ještě rychle vysprchovali.“

„Měl by s námi jít Ron,“ řekl Harry.

Hermiona použila ptačí přivolávací kouzlo. „Neměl by být tak líný,“ komentovala to, předklonila se, a zkoumala temnotu před sebou. „Jak přistaneme?“ Když Harry pokrčil rameny, narovnala se.

Frina se zadívala do otvoru a zeptala se: „Jak je to hluboko?“

„Dostat se dolů nebude tak strašné,“ vykřikla Hermiona dřív, než stačil Harry odpovědět. „Použijeme klouzací kouzlo a bude to dobré.“ Skočila do díry.

„Teď mě napadlo,“ řekl Harry do prostoru, „že zpátky nás vynesl fénix.“

Penelopa s Frinou se na něj udiveně podívaly; jak na tohle mohl zapomenout. „Moje ptačí kouzlo není tak dobré, jako Hermionino. Může jedna z váz zajít do srubu k Hagridovi a požádat ho, aby poslal Fawkese do Tajemné komnaty?“

„Samozřejmě,“ řekla Frina tónem člověka, který propadl panice.

Překvapen jejím přílišným zděšením Harry dodal: „Opravdu budeme Fawkese potřebovat. Pamatuješ si na toho ptáka, kterého Hagrid před dvěma týdny přinesl do třídy?“ Když přikývla, i když stále vypadala pochybovačně, Harry vykřikl: „Jdu dolů,“ a skočil za Hermionou.

Když dopadl na dno, kouzlem se očistil. „Uklidilas tu. Páni, to je smrad.“

„Předtím tu nebyl?“

„Ne takovýhle.“

Harry ji vedl k zapečetěným dveřím, které musel opět otevřít hadím jazykem.

„To je zajímavý uzavírací mechanismus,“ řekla Hermiona. „Pokusím se zjistit jeho schéma.“

Harry nad ní s úsměvem zavrtěl hlavou. Vstoupili dovnitř. Voda ještě stále pokrývala skoro celou podlahu, vykasali si hábity, když se brodili vpřed. Krysy před nimi utíkaly. Došli do přední části komnaty, a bylo jim jasné, co tu zapáchá. Harry odporem nakrčil nos, když se přiblížili k mrtvole baziliška. Jeho kůže teď byla na mnoha místech potrhaná, vypadala jako starý hadr na podlahu a  tu a tam z ní vyčnívaly kosti.

„Nikdy baziliška neodnesli,“ řekl Harry. „To mě překvapuje.“

„Ale meč tu není,“ odpověděla Hermiona.

„Ani deník. Meč zůstal u Brumbála,“ vysvětlil Harry.

„Hej!“ vykřikl hlas za nimi, až leknutím nadskočili. Ron prolezl do komnaty. „Nenapadlo by mě, že půjdete sem… fuuuj.“

„Ahoj, Rone,“ přivítal Harry kamaráda, který se k nim brodil s hábitem vyhrnutým až k pasu. Harry pomalu obcházel dlouhého netvora. V kaluži vody ležel dlouhý, bílý zub. Chvíli si ho prohlížel a pak ho odhodil do hlubší vody. Příliš dobře si pamatoval jak to bolelo, když mu zub projel paží.

„Ty ho nechceš?“ zeptal se Ron a schoval zub do kapsy.

„Klidně si ho nech,“ řekl Harry a přistoupil k velké soše u přední stěny. Tohle místo bylo prázdné, mrtvé. Možná proto tu Brumbál zavřel mrtvého baziliška.

Prozkoumali sochu a obešli celou místnost, když se ozval zpěv a nízko nad vodní hladinou přeletěl Fawkes. Pták si sedl na jednu z bílých kostí baziliškovy kostry jako na bidýlko a prohlížel si je s hlavou na stranu.

„Co tu dělá?“ zeptala se Hermiona.

„To je naše jízdenka ven,“ žertoval Ron. „Mám pravdu?“ zeptal se Harryho. Podívali se na sebe s vědoucím úsměvem, který v sobě skrýval spoustu emocí.

„Merline, tohle místo mi bude chybět,“ řekl Harry sarkasticky. Bouřlivě se rozesmáli.

„Máš zatracené štěstí, že žiju,“ smál se Ron.

Harry si sundal brýle a utřel si slzy smíchu.

„Přežil jsi Voldemorta; i když si málokdo myslel, že to zvládneš,“ řekla Hermiona a stiskla mu ruku. „Nemohl jsi doufat v nic lepšího, i když myslím, že nakonec jsi to dostal.“

„Co tím myslíš?“ zeptal se Ron.

„Otce, troubo,“ vysvětlila.

Harry měl potíže vyrovnat se se vzpomínkami na tohle místo a teď i s tím, co řekla, otočil se a zadíval se na zbytky baziliška. Fawkes nakláněl hlavu na stranu, jakoby poslouchal. Střetl se s jeho korálkovýma očima a přemýšlel, kolikrát se s ním za ty roky setkal. Zvláštní myšlenky projely jeho myslí, jako by na něj pták použil nitrozpyt. Byla to vize komnaty z kamenných oblouků a souboru knih v policích kolem ní, kde diskutovali nad knihou ve světle svící dva kouzelníci, jeden usměvavý a druhý, který se neustále mračil.

Harry couvl. Ron ho uchopil za ruku a stiskl mu ji.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Hermiona.

Harry vzhlédl k Fawkesovi. Pták hlasitě vykřikl, tak hlasitě, jak to Harry ještě nikdy neslyšel. „To nic,“ řekl a otřásl se. „Jen příliš mnoho vzpomínek.“

„Měli bychom jít,“ řekla najednou nervózní Hermiona. Trochu klidněji dodala: „Chtěla bych ten lektvar dokončit ještě před vyučováním, aby se mohl celý den vařit.“

Fawkes je lehce vynesl do umývárny Ufňukané Uršuly. Frina z Penelopou zrovna míchaly lektvar, když dorazili provázeni fénixovým zpěvem. Dívky ustoupily ke zdi, třebaže jim v cestě nestály.

„Děkuji, Fawkesi,“ řekl Harry. Pták zakroužil místností a předtím, než zmizel, upustil Harrymu na hlavu jedno ze svých per. Harry pero zachytil dřív, než dopadlo na podlahu.

„Když jsi říkal, abysme došli pro fénixe, nevěřila jsem ti,“ řekla Penelopa. „Naštěstí Frina ano.“

Harry jí podal pero. Váhavě si ho vzala. „To je hodně vzácná věc.“

„Stejně si ho vem,“ usmál se Harry. „Myslím, že Fawkes jich má víc.“

Hermiona se usadila u kotlíku s lektvarem, míchala ho a zkoumala jeho vzhled. „Možná vynechám snídani a dokončím to. Pak se to může vařit až do večera.“ Poprášila probublávající povrch lektvaru pylem.

„Zůstanu tu a pomůžu ti,“ řekla Frina a posadila se vedle ní.

„Bude toho dost i pro mě a pro Opuse?“ zeptal se Ron.

Hermiona přidala ještě trochu prášku z krovek a pomalu míchala. „Pro jednoho z vás ano. Ale počkej s tím do zítřka, vyzkoušíme to a uvidíme, jestli to k něčemu je.“

„Vlastně jsme si tím jistí,“ řekl Harry.

Vzhlédla k němu. „Jsme?“

Harry kývl a mrkl na ní.

*****

Hermiona pozdě večer s bouchnutím zavřela svou učebnici a schovala ji do batohu. „Máme koše s ovocem, svítilny… Snad je to všechno. Teď si jen musím vzít lektvar.“

„Vezmu si ho taky, jestli chceš,“ navrhla Frina.

„Nebylo ho dost pro všechny čtyři. Dal jsi Opusovi tu lahvičku, že jo?“ zeptala se Hermiona Rona.

Ron přikývl, aniž by zdvihl hlavu od učebnice. Dál už ho nerušila, protože zjistila, že se opravdu připravuje na OVCE podle rozpisu, který pro něj připravila. Dokonce si ani nevšiml, že se mu Křivonožka stočil na klíně a usnul.

Nakonec se všichni odebrali do svých postelí, rozlámaní z dlouhého sezení nad učením.

Harryho ze spánku probudil podivný hluk. Za závěsy jeho postele šeptaly vyděšené hlasy. „Tady,“ řekl někdo, závěsy se rozhrnuly a do očí ho udeřilo světlo.

„Harry!“ volala Penelopa. Frina zrovna budila Rona, všiml si Harry, když si nasadil brýle. „Hermioně není dobře. Pojďte, rychle!“ vyhrkla Penelopa a zoufale svírala rukáv jeho pyžama.

Harry rozespale vyklopýtal z ložnice, cestou strhl svůj župan ze sloupku u postele. „Zavolaly jste madam Pomfreyovou?“ zeptal se Ron, který se probral daleko rychleji a už dupal po schodech dolů do společenské místnosti.

„Padma šla pro profesorku Sinistrovou,“ odpověděla Frina, která běžela za ním. „Co se stalo?“ zeptala se, když se dostala k teď již neexistujícímu schodišti do dívčích ložnic.

Harry vytáhl hůlku a přivolal si koště ze svého kufru. „Rone! Tady,“ řekl, když ho chytil. Ron se přestal pokoušet vylézt po klouzačce a sedl si za Harryho. Opatrně vylétli vzhůru úzkým průchodem.

Hermiona ležela na podlaze, Levandule, Ginny a několik dalších dívek klečelo kolem ní. Harry s Ronem se k ní také sklonili. Svírala v rukách utržený závěs, škubala s ním a něco si mumlala. Určitě jí nebylo dobře, protože zašpiněná a vlhká noční košile se jí lepila na tělo.

„Hermiono?“ zatřásl s ní Ron.

„Ginny,“ řekl Harry. „Prosím tě, zaběhni do zmijozelského sklepení a zjisti, jestli je Opus v pořádku.“

„Cože?“ zeptala se nevěřícně.

Ron zdvihl Hermionu z podlahy a se snažil se jí vytrhnout z rukou závěs, který křečovitě svírala.

„Vzal si stejný lektvar,“ vysvětlil Harry. Ginny se na něj vyděšeně dívala, šokovaná představou, že by měla jít v noci do Zmijozelu. „Vezmi si sebou Nevilla nebo Deana,“ navrhl, když viděl, že váhá. Nakonec ho docela překvapilo, že odešla. Zaměřil se znovu na Hermionu. Blouznila a Ron se jí marně snažil uklidnit konejšivými slovy. „Počkej,“ zašeptal Harry.

„…v pasti, taková tma, tak sama… Pomožte, pomoc,“ mumlala téměř neslyšně.

„Vezmeme ji na ošetřovnu,“ řekl Harry Ronovi, který okamžitě uposlechl. Uchopil mnohem menší Hermionu do náručí, dlouhé vlasy jí zakryly tvář.

„Ošetřovna, ano,“ zamumlal Ron. „Pomfreyová bude vědět, co dělat.“

Sinistrová přišla, sotva se dostali ke dveřím z ložnice. „Co tady děláte?“ zeptala se udiveně, když chlapce spatřila.

„Hermiona je nemocná,“ odpověděl Ron lámajícím se hlasem.

„Merline. No tak pojďte,“ odvedla je dolů po schodech, přes společenskou místnost a podržela jim portrétové dveře, jen aby nemuseli zpomalit.

Na ošetřovně uložil Ron Hermionu jemně do postele. Znovu mumlala něco o temnotě a strachu. Harry ještě nikdy na Ronově tváři neviděl tak ustaraný výraz, když se natáhl a odhrnul jí vlasy z obličeje; litoval, že se zmínil o svém snu. Madam Pomfreyová je od postele odehnala. Ron váhavě ustoupil a o půl kroku se vrátil, když Pomfreyová přešla na druhou stranu postele.

Ginny s Deanem přiběhli, když Pomfreyová začala pracovat. „Opus je v pořádku, říkal, že neměl žádné potíže, když si ten lektvar vzal,“ šeptala Ginny.

Harry svráštil čelo. Střetl se s Penelopiným ustaraným pohledem, který byl stejný, jako ten jeho. V hlavě si přehrával Hermionina mumlavá slova. „Co když…?“ vydechl. Přistoupil k Frině s Penelopou. „Myslel jsem,“ řekl a odtáhl je dál od postele, „co když je to sen vombata, který patří někomu jinému?“

„Všichni ven, ven,“ vyháněla je madam Pomfreyová a strkala před sebou Rona a Ginny ke dveřím. Harry na ně zamával, aby šli s ním.

„Mám nápad,“ řekl. Cestou do podkroví jim vysvětlil svou teorii.

„Ty myslíš, že se jí zdá o vombatovi Malfoye a Parkinsonové?“ zeptal se vyděšený Ron.

„Je jen jeden způsob, jak to zjistit,“ řekl Harry. Rozhodným krokem došel rovnou ke kleci pod oknem a odstranil ochranná kouzla. Klec se neotevřela. Harry si klekl. „Je tu něco, čím bysme to vypáčili?“

Frina přeměnila jednu rozbitou dřevěnou klec na železnou tyč a podala mu ji. „Díky,“ řekl Harry. Zasunul jeden konec tyče pod víko klece a tvrdě zabral, adrenalin, který v něm proudil, mu nedovolil udělat to jemněji. Víko odlétlo a kleplo o stěnu.

Příšerný jekot a plácání křídel naplnilo Harryho uši. Jen tak tak si stihl zakrýt rukou obličej, aby se mu do něj nezaryly ostré drápy. S bodavou bolestí v ruce Harry odskočil a snažil se setřást podivnou modročernou věc, která mu visela na rukávu. Všichni ostatní vyděšeně vykřikli.

Penelopa tvora spoutala vykouzlenou sítí, odtrhla ho od Harryho a hůlkou ho odhodila. Harry se svalil na zem a svíral si bolavou ruku. Krev smáčela jeho pyžamový rukáv, ruka mu pulzovala bolestí a otevřená rána pálila.

„Sakra,“ zamumlal Ron a šel se podívat na tu uvězněnou věc. Zapištělo to a pokusilo se to odskákat. Harry si všiml, že tvor má čtyři nohy. Frina podala Harrymu čistý hadr ze stolu s krmením. Omotal si jím hluboké škrábance. Tvor se přikrčil, pohyboval se velice podivně. Harry k němu přilezl po kolenou a zkontroloval síť, aby se ujistit, že už žádné nebezpečí nehrozí. Volné konce sítě byly přilepené k podlaze a Penelopa je ještě přidržovala hůlkou.

„Díky,“ řekl Harry.

„Není zač,“ řekla potěšeně a trochu rozpačitě.

„Co s tím uděláme?“ zeptal se Ron s odporem.

Harry si zvíře prohlédl; už se uklidnilo a čistilo si křídla a nohy. Mělo teď nafialovělou barvu. Zvedlo malou, špičatou hlavu a zavětřilo jeho směrem. Harry kousek couvl.

„Má tě rád,“ žertoval Ron. „Zajímavé.“

„Chce krev,“ vyhrkla Frina.

Harry se po ní pomalu ohlédl, zaujalo ho to a tak sundal hadr ze své ruky. Dlouhé škrábance stále krvácely. Stvoření se snažilo vyprostit ze sítě a hladově kňučelo. „Podej mi další hadr,“ požádal Harry.

Frina mu podala čistý a Harry si jím znovu omotal ruku. Ten zkrvavený nabídl přeměněnému vombatovi, který ho uchopil předníma nohama a začal ho žvýkat na nejvíce nasáklých místech.

„Myslím, že mi asi bude špatně,“ zafuněl Ron.

„Možná bychom měli zkontrolovat i ty ostatní,“ navrhl Harry. „Můžeme najít všelijaké podivné netopýry.“

Začali otevírat další klece. Spousta týmů už to vzdala. Zůstalo jich jen šest. Ron vítězoslavně vykřikl, když otevřel svou klec. „Je to netopýr,“ oznámil hrdě.

„Vyzkoušej, jestli bude jíst nějaké ovoce,“ řekl Harry unaveně, pořád ještě sledoval podivného tvora. Ruka mu opravdu příšerně pulzovala bolestí. Odstranil hadr a prohlížel si poranění. Škrábance už skoro nekrvácely. Zmateně zamrkal, když jeden ze škrábanců zmizel, zatímco se na něj díval.

„Co?“ zamumlal Harry. Ostatní byli zaměstnaní a nevšímali si ho. Harry se zadíval na stvoření, které spokojeně okusovalo hadr. Další škrábanec zmizel. „Merline,“ řekl Harry. „Podívejte se na tohle.“

Ron opustil svého netopýra, který se teď krmil hruškou. Frina s Penelopou položily víka na klece, které právě otevřely a také k němu přistoupily.

„Tvoje ruka vůbec nevypadá špatně,“ řekla Frina.

Teď už ne.“ Předklonil se a vytrhl zvířeti hadr, to ošklivě zasyčelo, když přišlo o svou pochoutku. „Sledujte.“ Harry si čistším hadrem přejel po nejhlubší ráně, která ještě trochu krvácela, a pak hadr s čerstvou krví nabídl zvířeti, které ho začalo ihned ožužlávat. „Teď se dívejte,“ řekl Harry a zvedl paži. Škrábanec se zmenšoval, až nakonec zmizel docela.

„Páni,“ vydechl Ron.

„To teda moc soucitně neznělo,“ komentoval to Harry.

Po několika minutách krmení se Harrymu všechna zranění uzdravila, včetně toho v obličeji, ze kterého mu Penelopa setřela krev. Tvor byl teď klidný a téměř zářivě fialový; barva byla podobná té, kterou ráda na své vlasy používala Tonksová. Nakonec nechal hadr být a začal si nešikovně čistit kožíšek, jak jen mu to poutací síť dovolovala.

„Co teď?“ zeptal se Ron.

Harry pokrčil rameny. „Dáme to zpátky do klece?“

„Pak půjdeme zkontrolovat Hermionu,“ řekl Ron, který už myslel dopředu.

„Jdi hned, Rone. My tu uklidíme,“ navrhl Harry.

„Doprovodíte ho?“ zeptal se Ron Friny s Penelopou s neobvyklou vážností. Když přikývly, rychle odběhl.

Uložili všechny vombaty, včetně Frinina a Hermionina malého. Ten, který patřil Ronovi a Opusovi měl teď jasně žlutou barvu a museli mu připravit větší klec. Harry byl rád, že alespoň Ronův projekt pokročil, když už nic jiného. Malfoyova podivně fialového vombata zavřeli do klece a teprve potom zrušili poutací síťové kouzlo.

„Dlužím ti ulovení nějaké příšery,“ řekl Harry Penelopě.

Odložila hadr, do kterého si utírala ruce. „Ne. To nemusíš.“

„Nech mě to alespoň zkusit,“ trval na svém Harry, měl pocit, že tohle je hodně důležité. Frina na ně čekala u dveří a ostentativně si prohlížela schodiště.

Penelopa naklonila hlavu na stranu způsobem, že by to pravděpodobně mohla přijmout.

„Naučíš mě to kouzlo?“ zeptal se Harry.

„Samozřejmě,“ odpověděla Penelopa ochotně.

 

Poslední komentáře
16.12.2009 15:31:59: nebol som doteraz prítomný, tak to mám za sebou až teraz. Kapitola pekná, tajomná komnata opäť otvor...
11.12.2009 18:55:53: Moc děkuji za krásný překlad, jsem zvědavá zda měl Harry pravdu a Hermioni sen má něco společného s ...
10.12.2009 20:37:54: Tak ma napadlo, či ten Hermionin stav nebude mať niečo spoločné s pobytom v Tajomnej komnate a s tou...
10.12.2009 19:23:19: Jééé Tajemná komnata..to je nostalgie :))