Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

42. kapitola

Zahřívat pekelným ohněm a nechat vřít

Hermiona se druhý den objevila ve Velké síni a tvářila se mrzutě. Ron horlivě vyskočil a vedl ji k jejímu místu, silně tím Harrymu připomněl svou zvěromágskou podobu. 

„Ahoj, Hermiono. Jak ti je?“ zeptal se Harry.

„Není to špatné.“ Usadila se mezi Ronem a Ginny. „Přece si nebudu stěžovat na jednu noc se špatnými sny. Ne potom, kolik jsi jich měl ty.“

„Klidně si stěžovat můžeš,“ tvrdil Ron. „Že jo?“ zeptal se Harryho.

„Jasně,“ smál se Harry.

Rozpačitě se na ně zadívala a přijala sklenici s dýňovou šťávou, kterou jí Ron ustaraně podával.

Snídaně proběhla klidně. Přilétly poštovní sovy a způsobily, že se zase začalo žertovat na Ginnyin účet, dokud se nerozzlobila a nevynadala jim, vypadalo to, že už je z toho unavená. Většina studentů odešla, aby se připravili na vyučování, ale oni zůstali, protože Hermiona jedla pomalu, zřejmě ztratila chuť k jídlu.

Cestou ven se u nich zastavil Snape. „Měli jste rušnou noc, jak jsem slyšel,“ řekl a přelétl je očima. Harry si pomyslel, že jeho opatrovník ani netuší jak rušnou. „Vařila jste ten lektvar sama, slečno Grangerová?“ zeptal se Snape zvědavě.

„Ne, pane… myslím, že účinkoval až příliš dobře.“ Pohlédla na hodinky. „Musíme už jít na hodinu,“ vyhrkla.

„Najedla ses dost?“ zeptal se Ron starostlivě.

Tvrdě polkla a zamračeně přikývla, všichni vstali. Snape ustoupil, aby jim udělal místo. Harry právě přemýšlel, jak to svému opatrovníkovi vysvětlí, když se ozvalo zapištění. Studenti ztuhli na svých místech, když něco fialového prolétlo vstupními dveřmi a zamířilo to rovnou k Harrymu.

Všichni couvli. Snape vytáhl hůlku, ale nemohl použít žádné kouzlo, protože tvor se pohyboval velmi rychle. Ron skočil před Harryho, aby ho ochránil, ale zvíře se o něj jen otřelo. Narazilo v plné rychlosti Harrymu do hrudi a zavěsilo se na něj svými černými, jako jehly ostrými drápky.

Snape namířil hůlku, ale Harry na něj zamával. „Všechno je v pořádku!“ tvrdil. Pokoušel se zvíře odtrhnout, ale vykroutilo se mu, usadilo se mu na rameni a pevně se drželo. Všichni zírali. Snape se na Harryho upřeně zadíval, ale hůlku sklonil. Harry si povzdechl a řekl mu: „V noci to bylo ještě rušnější, než si myslíš.“

Malfoy proběhl dveřmi s hůlkou v ruce a když uviděl Harryho se zvířetem na rameni, rozzlobeně k nim došel. Když uviděl profesora, donutil se trochu uklidnit. „Pansy si myslí, že se pleteš do našeho projektu,“ řekl a hlas se mu třásl zlostí. Harry viděl, že má poškrábanou tvář.

„To je dlouhý příběh,“ řekl Harry. Zvíře schovalo hlavu v jeho vlasech. Malfoy se zamračil, když to viděl.

„Měl byste odebrat Nebelvíru body za to, že ničí náš projekt,“ požadoval Malfoy na Snapeovi, jeho tvář byla rudá.

„To musí rozhodnout profesor péče o kouzelné tvory, pane Malfoyi.“

„Rozhodně jsme to nezkazili,“ řekl Harry. „Proč jste to nedokončili sami? Od začátku jste věděli, že se mění,“ dodal zamyšleně

Malfoy spustil ruce podél těla a ostražitě ustoupil. Chvíli těkal očima mezi Snapem a Harrym, pak se otočil na patě a odešel. Harry sundal přeměněného vombata ze svého ramene, ale ten mu znovu vyšplhal po paži nahoru. „Co s ním mám dělat?“

Snape ke zvířeti natáhl ruku, ale jeho vzteklé pištění naplnilo celou Velkou síň. Raději stáhl ruku zpět… právě včas. „Možná by ses měl jít zeptat Hagrida,“ řekl přímo a pozdvihl obočí nad tím, jak rychle Harry zvíře uklidnil.

„A nebude vadit, když přijdu pozdě na hodinu?“ smál se Harry.

„Snad ne,“ povzdychl si Snape s falešným utrpením v hlase. „Pokud se vyhnu tomu, že to s sebou budeš nosit… tak určitě ne.“

Ale Harry se tomu vyhnout nemohl; Hagrid tvrdil, že zvíře potřebuje být s ním. Když ho Harry přemlouval, aby si ho nechal, Hagrid zabručel něco v tom smyslu, že je to stejně Harryho chyba a že je teď se zvířetem spojený. Trvalo dlouho, než mu Harry přesně vysvětlil, co se stalo v noci. Nakonec argumentoval tím, že Malfoy nechal vombata trpět, a tím, co Hermiona viděla ve svém snu, čímž si Hagrida opět usmířil a mohl odejít na hodinu obrany.

Vstoupil do třídy a pokrčil omluvně rameny, když Snape zíral na zvíře, které nesl s sebou. Všichni se otočili a zvědavě se na něj dívali, kromě Malfoye a Parkinsonové, jejichž oči bodaly jako dýky.

Po hodině se kolem Harryho seběhli jeho kamarádi. „Jak to s ním vypadá?“ zeptal se Ron.

„Podle Hagrida je to ona,“ řekl Harry.

„To je hezké,“ Penelopa natáhla ruku, aby vombatí samičku pohladila, ale ta zapištěla a pokusila se jí kousnout.

„Doufám, že všechny holky nejsou takovéhle,“ komentoval to Harry.

„Ale jsou,“ řekl Dean a Neville přikyvoval. Děvčata se dívala uraženě, ale všichni ostatní se smáli.

Harrymu seděl vombat za krkem i při obědě, protože sundat ho by znamenalo riskovat ztrátu prstu. Vombat vypadal spokojeně.

„Už jsi jí dal jméno?“ smál se Ron.

Harry se otočil ke zvířeti, které nakukovalo přes jeho rameno. Zvedlo čenich a nasávalo pachy přicházející ze stolu, podívalo se na Harryho. Ron odtrhl kousek vepřové pečeně a nabídl sousto vombatici. „Jej!“ vykřikl Ron a uskočil, když šelmička chňapla po mase a aniž by mrkla. Nadšeně maso žvýkala.

„Nekousla tě?“ zeptal se Harry.

Ron si opatrně prohlížel své prsty, jako by očekával to nejhorší. „Ne,“ řekl s úlevou. „Možná bys ji měl pojmenovat Zabiják,“ řekl důrazně.

„Hledáš jméno? Ty se o to teď staráš?“ zeptala se Ginny.

„Jo, teď se o ní starám. Na žádné jméno jsem ještě nepřišel,“ postěžoval si Harry.

„Co takhle Létající žrout?“ navrhla Ginny, když zvíře slezlo Harrymu po přední straně hábitu, aby si prohlédlo, co je na stole.

Harry postrčil tvora zpátky na své rameno a podal mu další kousek masa.

„Kali,“ řekla Hermiona s jistotou. „Bohyně zkázy.“

„To se mi líbí,“ řekl Harry a s úsměvem odřízl nejkrvavější část své pečeně a odložil ji stranou, aby s ní nakrmil Kali.

*****

„Tak dobře, myslím, že budeme muset napsat bezvadný esej, abychom dostaly dobrou známku,“ řekla Hermiona Frině omluvně. Ukládaly svého modrého, ale velmi malého vombata zpátky do klece. Pouze dvě klece v místnosti byly vyměněny za větší.

„Vezmu si lektvar, jestli chceš body navíc,“ nabídla Frina.

„Ne,“ řekla Hermiona důrazně. „Nestojí to za to, věř mi. Možná bychom si mohli nastavit budík po dvou hodinách, a když si budeš myslet, že se ti o něm zdálo, půjdeme ho zkontrolovat.“ Pokrčila rameny, zas tolik jí na známce nezáleželo.

Ronův a Opusův vombat měl kožešinu na bradě jasně zelenou a na zádech se mu tvořily žluté víry.

„Možná byste ho měli vzít ven,“ navrhl Harry. Jeho vlastní druhý neúmyslný projekt ještě spal. Hermiona mu poradila jedno slabé uklidňující kouzlo, protože bylo jemné a Kali byla ještě malá. Velmi dobře to fungovalo a zvíře spalo klidně celou noc.

„Cože? Nosit to s sebou celý den?“ zeptal se nedůvěřivě Ron. Když Harry s Penelopou přikývli, zatvářil se vyděšeně.

„Možná to tím urychlíme,“ řekl Opus a odborně si zvíře od Rona vzal. Ochotně se k vysokému mladíkovi přitisklo.

„Jo,“ řekl Ron opatrně. „Myslím, že tě má raději. Necháš si ho přes noc?“

Opus se zašklebil. „Jestli chceš. Vyčistíš mu klec, jo? Musím ještě dokončit esej. Trvá mi to déle, když je to v angličtině.“

„Jasně,“ prohlásil Ron.

Frina s Penelopou se toužebně dívaly za Opusem. „Tak jděte,“ ušklíbl se na ně Harry. S úlevnými pohledy vyběhly za spolužákem. Když všechno uklidili, také se vydali dolů po vrzajícím dřevěném schodišti.

Všichni tři procházeli klidnou chodbou ve čtvrtém patře v dobré náladě. „Tvoje membránová energie byla dneska dobrá, Harry,“ přiznala Hermiona a narážela tím na jejich pokročilou Brumbálovu armádu. Znělo to neobvykle povzbudivě a uklidnilo ho to.

„McGonagallová mi pomáhá, víš,“ upozornil ji Harry.

„Ale stejně,“ tvrdila. Chtěla říct ještě něco dalšího, ale zarazila se.

„Co se snaží říct je,“ doplnil Ron, „že už bys měl zvládnout celkovou přeměnu… Kdykoliv.“

Harry zíral přímo před sebe. Jeho přátelé měli pravdu, jako obvykle sváděl boj s něčím neznámým, čemu tak docela nerozuměl.

Ron vzrušeně prohlásil: „Hele, pak bychom se mohli všichni tři vydat v noci do lesa, víte. To by bylo super.“ Harry vypadal pochybovačně, ale nechtěl Ronovi jeho nadšení kazit. Ještě nedávno by se mu ta myšlenka líbila, hlavně proto, že Sirius i jeho otec by takovou příležitost využili.

„Mohli bychom vzít Hermionu k jezeru, aby si zaplavala,“ navrhl Harry s vážnou tváří. „Mohl bys jí zachránit, kdyby po ní šla obří oliheň.“

„Bezva nápad!“ vyprskl Ron smíchy.

„Oh, prosím vás,“ řekla. „I když bych si klidně mohla v jezeře zaplavat, ne?“

„To nemyslíš vážně, že?“ zeptal se Harry překvapeně. „Nestačí ti ta velká vana v prefektské koupelně,“ škádlil ji.

„No… ano,“ připustila a zrudla.

„A tajemství je venku,“ smál se Ron a objal ji kolem ramen a tím ji zpomalil.

Harry vyprskl smíchy, protože to považoval za vtip. Vyběhl několik schodů a otočil se, když ho nedohonili. Otáčel se pomalu, protože očekával, že je zdržel polibek. Místo toho zjistil, že jsou zmrazeni, Ron měl stále ruku nad Hermioninými rameny.

Harry vytrhl hůlku z kapsy a rozhlédl se kolem. Mávl hůlkou a křikl: „Bolerum!“ zrovna když ho zasáhla kletba. Sebral veškerou svou sílu, aby se udržel na nohách a kouzlem Flecture vyslal šedá vlákna do dálky, doufal, že se jeho kamarádům nic nestane.

Objevila se před ním podivná postava připomínající mumii obklopená šedými vlákny, i když ta rychle slábla. „Gravesco!“ vykřikl Harry rozzlobeně. Šedá vlákna se zkroutila a postava se snažila utéct. Hekaje bolestí z kletby, která ho zasáhla, se Harry přemístil mezi útočníka a své přátele.

Zastřený hlas mumlal nějakou inkantaci a Harry proti kletbě postavil široký Chryzantémový blok, aby chránil nejen sebe, ale i Rona s Hermionou. Nedokázal ho tak široký správně udržet, takže ho kletba odhodila a jeho tělo se rozvibrovalo jako gong; jen tak tak udržel hůlku v ruce. Vyslal další kouzlo a zaměřil se přesně na zbytky šedých vláken, která už se pomalu vytrácela a vracela tak útočníkovi jeho neviditelnost.

Ozvalo se zachrčení a pak se začala párat látka, když se roztrhl neviditelný plášť. Objevily se nejasné obrysy postavy, která se snažila uniknout extrémní síle Harryho kletby. Teď, když byl jeho protivník skoro vidět a mohl zamířit přesněji, na něj Harry vrhl nejsilnější trhací kletbu, kterou dokázal vyslat. Útočník odlétl vzad, spadl na podlahu a zůstal ležet.

Harry se ohlédl na své kamarády, kteří stále stáli na stejném místě, zřejmě se jim nic nestalo. Nepokoušel se je oživit, protože nevěděl, jaká kletba na ně byla použita, a šel se podívat na svého protivníka. Unaveně vedle něj klesl na kolena a odhodil zbytky neviditelného pláště stranou.

„Malfoy,“ zašeptal Harry. V další chvíli odlétl vzad. Zády a ramenem narazil na kamenný pilíř mezi okny a nohou rozbil barevné okenní sklo. Noha mu v okně uvízla a jak padal, snažil se ve vzduchu přetočit, aby dopadl na záda.

Když dopadl, snažil se popadnout dech, který si vyrazil, vzhlédl a zjistil, že nad ním stojí Draco Malfoy, tiskne si k sobě zbytky neviditelného pláště a míří na něj hůlkou. Stíny kroužily Harryho myslí, jeden z nich byl velmi blízko.

„Kdy ses stal smrtijedem?“ zalapal Harry po dechu. Světlý upřený pohled a hůlka zaváhaly. Harry se snažil zoufale tu výhodu udržet. Zasmál se. „Kdo si myslíš, že zdědil Voldemortovu moc a vidí jeho služebníky?“ zeptal se s tak výhružným výrazem, jaký dokázal zvládnout.

Hůlka se zachvěla a Harry opatrně šmátral rukou po podlaze, snažil se najít svou hůlku. Noha uvězněná v okně ho bolela a kalhoty mu vlhce ulpívaly na kůži.

Malfoyova hůlka se uklidnila a jeho zmatený pohled ustoupil vzteklému. „Myslím, že bys měl zemřít teď,“ řekl. „Ať už jsi Voldemortův dědic nebo ne.“

„Být tebou, zkusil bych Avada Kedavru,“ poradil mu Harry ochotně a připravoval se podtrhnout chlapci nohy, kdyby to udělal.

„Proč?“

„Dobře na mě funguje,“ prohlásil Harry přívětivě. Už zjistil, kde má hůlku – ležel na ní. „Dělej,“ naléhal Harry a sevřel prsty kolem známého teplého dřeva.

„Nelžeš?“ zeptal se Malfoy popleteně. Nevypadal moc dobře; oči se mu zvláštně chvěly.

Elegantním pohybem Harry vytáhl hůlku a vyčaroval kolem sebe přesně ohraničený Chryzantémový blok zrovna ve chvíli, kdy na něj letěla smrtící drtící kletba z Malfoyovy hůlky. Blok byl tak silný, že se od něj kletba odrazila, udeřila do světlovlasého chlapce a vyrazila mu z ruky hůlku. Malfoy po ní skočil, ale Harry už se posadil a svázal ho řetězovou kletbou, po které dopadl na zem. Přidal ještě jednu, pro jistotu.

Těžce oddechoval a snažil se přijít na to, jak uvolnit nohu. S velkým úsilím se vyškrábal na kolena, když zaslechl, že k němu někdo běží. Ohlédl se, ale hůlkou stále mířil na útočníka. Zpoza rohu vyběhl Snape, těsně následován Deanem a Nevillem.

„Harry,“ vydechl Snape úlevou, když si prohlédl scénu před sebou. Došel k Harrymu a uchopil ho za ramena. Harry se o něj vděčně opřel, zatočila se mu hlava.

„Co s nimi?“ zeptal se Dean na Rona a Hermionu.

„Nedotýkejte se jich!“ řekl Snape a varovně zdvihl ruku. „Postarám se o ně.“ Obrátil se k Harrymu a stiskl mu rameno. „Draco Malfoy?“ vydechl. „Tomu bych nevěřil.“

„Ani já,“ řekl Harry a díval se na bezvědomou postavu. „Zkontroluj ho na lektvar.“

„Cože?“ zeptal se Snape. „Mnoholičný lektvar?“

„Ne,“ řekl Harry. Sáhl do kapsy a vytáhl Pobertův plánek. Opatrně ho rozložil. Snape Malfoye prohlížel, ale vzhlédl a sledoval, jak Harry nad plánkem mávl hůlkou. Pozvedl obočí nad větou, která plánek aktivovala a znovu se zahleděl na Malfoye. „Nemusíš se namáhat. Podívej,“ řekl Harry a zvedl pergamen. Snape našel malou lahvičku v kapse Malfoyových kalhot; prohlédl si ji proti světlu a pak se podíval na plánek.

Ztuhl. „Lucius Malfoy?“ vydechl, rychle vytáhl hůlku a přidal na útočníka vlastní řetězové kouzlo.

Malfoyovy šedomodré oči se náhle otevřely. Hněvivě si odfrkl, když nad sebou uviděl Snapea. Ten nad ním zamával lahvičkou. „Předpokládám, že je to Omlazovací lektvar?“ zavrčel.

„Měl jsem tě zabít, když jsem měl příležitost,“ vyprskl Malfoy zlostně. Obličej se mu zkroutil zhnusením a rezignací. „Smůla byla, že jsem se příliš radoval ze své svobody.“

Harry sebou trhl, vzpomněl si na Suzu. Suzu a ostatní podivnosti.

„Jak dlouho tu jsi, Luciusi?“ zeptal se Snape.

„Od Velikonoc,“ odpověděl místo něj Harry. „Byl to jeho stín, který jsem viděl, jen jsem to nevěděl. Musel to být Draco, kdo se pokoušel dostat z Azkabanu, pravděpodobně ho to tam už nebavilo. Myslím, že z tebe nemá velkou radost,“ řekl Harry, to poslední bylo určeno Malfoyovi. „Severusi, můžeš je probudit,“ kývl hlavou ke svým zmrazeným přátelům.

Snape zamával na Nevilla a Deana, aby pohlídali Malfoye a přistoupil k Ronovi s Hermionou. Nejdříve si je zblízka pečlivě prohlédl, poklepal hůlkou na jednoho po druhém a pronesl nějaké dlouhé a složité zaklínadlo. Ron i Hermiona zavrávorali a klesli na kolena, ale ihned se pokoušeli vstát. Snape natáhl ruku a vytáhl Hermionu na nohy, pak pomohl i Ronovi.

„Harry!“ vykřikli oba poplašeně a doběhli k němu.

„No nazdar!“ zamumlal Ron, vytáhl hůlku a stoupl si vedle Deana s Nevillem.

„Jsi v pořádku, Harry?“ zeptala se Hermiona.

„Ne,“ odpověděl upřímně, protože nejméně šest částí těla měl pohmožděných. Naražené rameno a zakrvácená noha bojovaly o první místo na žebříčku bolestivosti.

Snape ho vytáhl na nohy a přehodil si jeho ruku přes rameno. „K Pomfreyové, ihned,“ řekl. Harry zalapal po dechu, ale podařilo se mu přenést váhu na nezraněnou nohu.

Malfoy zvedl hlavu, jedinou část těla, kterou dokázal pohnout. „Jsi hnusný krvezrádce, Severusi. Měl bys být mrtvý.“

Harry vytáhl hůlku a namířil jí na Malfoye. „Nevyhrožuj,“ zavrčel.

„Nech ho být, Harry. Pojď,“ řekl Snape pozoruhodně klidným hlasem.

Harry se nechal vést pryč. McGonagallová s ostatními profesory přiběhli chodbou. „Merline! Harry,“ vydechla znepokojeně.

Snape ji požádal: „Zavolej bystrozory. Je tu Lucius Malfoy, maskovaný za Draca.“

Rozšířily se jí oči a hned zamávala na Kratiknota, aby to šel zařídit

„Jsi si jistý, že dokážeš jít?“ zeptal se Snape Harryho.

„Ano,“ tvrdil Harry. Byl už z toho všeho velmi unavený.

Sotva zašli za roh, dohnali je Ron s Hermionou a srovnali s nimi krok. Ron podepřel Harryho z druhé strany. Snape prohlásil: „Tahle vzdálenost je mnohem lepší.“ Zadíval se na ně. „Zvláště tehdy, máte-li chránit svého kamaráda.“

I přes opar bolesti se Harry usmál nad hrdostí, kterou slyšel v jeho hlase. „Mohl jsem to udělat lépe – měl jsem použít řetězová pouta hned,“ řekl, když šli po schodech. Litoval své chyby stále více.

Než se dostali na ošetřovnu, visel už na svém opatrovníkovi a na Ronovi plnou vahou. Všichni tři mu pomohli do postele a on byl velmi rád, že už se nemusí hýbat.

„Pane Pottere,“ vydechla madam Pomfreyová nevěřícně, když přistoupila k posteli. „Už zase?“

Harry zavřel oči, už ho vyčerpávalo i mít je otevřené.

Zpátky do života se vracel jen neochotně. Posunul se do polosedu. Vzpomněl si, co se stalo a svaly se mu mimovolně napjaly. Něčí ruka mu odhrnula vlasy z čela, jizvou mu projel malý jakoby elektrický výboj a to ho probudilo úplně.

„Všechno je v pořádku, Harry,“ řekl Snape. Jeho upřený pohled vypadal nejistě, i když to Harry nemohl svým rozostřeným zrakem správně rozeznat. Snape mu podal brýle. „Madam Pomfreyová říkala, že až se budeš cítit lépe, můžeš odejít.“ Harry se podíval ven, za oknem byla tma. „Jsou tři hodiny ráno.“

„Možná nemá cenu jít teď do ložnice,“ zašeptal. Opatrně posunul zraněnou nohu. Cítil, že ji má obvázanou. Ohrnul deku a prohlížel si pevně utažený obvaz na svém lýtku.

„Měl jsi v noze kus skla,“ řekl Snape.

„Myslel jsem si to,“ poznamenal Harry, protáhl si krk i ramena a byl rád, že je má jen ztuhlá. Přikryl se a povzdechl si. „Nějaké novinky?“ zeptal se, předpokládal, že bystrozoři si už Malfoye odvedli.

„Bystrozoři s tebou chtějí mluvit. Pravděpodobně přijdou kolem oběda. Minervu velmi potěšilo, že se tahle záležitost už urovnala.“

„Zvlášť když je večírek za dveřmi,“ usmál se Harry.

„Myslím, že pravděpodobnější je,“ řekl Snape shovívavě, „že je šťastná, že už si o tebe nebude muset dělat tolik starostí… Ani o ostatní studenty.“

Harry se usmál, ale hned zvážněl. „Věděl jsem o všem, co Malfoy provádí.“

„Nejsi v tom sám,“ prohlásil Snape důrazně. „Já jsem ho dokonce ani nepodezíral. Myslel jsem si, že je jen víc protivný, což mě nepřekvapilo, ani to, že byl lepší v nitrobraně. Draco se s otcem vyměnil, když ho byl o Velikonocích navštívit ve vězení.“

„V pondělí?“ zeptal se Harry a vzpomněl si na Obrtlou ulici.

„V neděli, ale v Obrtlé ulici byl on, přiznal to,“ odpověděl Snape. „Než ho odvedli, dali mu Veritasérum.“

„Omlouvám se, že jsem se spletl,“ poznamenal Harry. „A co Jugson?“

„Bystrozoři ho dopadli. Díky Luciusovi objevili jeho skrýš. Lucius zařídil, aby ho chytili, když mu Burke prozradil, že ho bystrozoři hledají,“ vyprávěl Snape ironicky.

Harry ztuhl. „Aha,“ zamumlal.

Snape vstal. „Měl bys odpočívat,“ řekl a poklepal Harryho po rameni. „Teď už by ti to mělo jít lépe.“

Harry si povzdechl a položil hlavu na polštář. Dveře na ošetřovnu se zavřely. Harry byl hodně vyčerpaný a za okamžik už klidně spal.

*****

Přátelé za ním přišli druhý den brzy ráno, zrovna když si obouval boty. „Ahoj, Harry,“ volali vesele Ron s Hermionou sotva otevřeli dveře, za nimi se tísnili ostatní.

„Býváš tu často,“ prohlásila Penelopa.

„No jo,“ souhlasil rozpačitě Harry. Proklepal hábit a oblékl si ho. Když si ho urovnával, zaslechl podivný zvuk, který vyšel od Rona. „Co se děje?“

„No, tahle věc se chovala celou noc bláznivě, nenechala nás spát. Ale Hermiona si myslela, že se jen chce dostat za tebou.“ Ukázal klec s Kali, kterou schovával za zády.

„Ach,“ vyhrkl Harry, když ji uviděl. Prostrkovala tlapky skrz mříže a toužebně se na něj dívala. Vzal klec, postavil ji na postel a otevřel víko. S příšerným zaječením vyšplhala po jeho paži na ramena, několikrát mu oběhla kolem krku. Vypadala jako šílená.

„Myslím, že jsou hodně empatičtí,“ řekla Hermiona. „A tahle možná ještě víc, vzhledem ke krvi, kterou jsi jí dal.“

Harry Kali konejšivě hladil a ta se konečně usadila, i když stále ještě žalostně kňučela.

„Chudinka,“ řekla Hermiona.

„Chudinka?“ vyprskl Ron nevěřícně. „Ta věc by ti klidně ukousla nos mezi očima! Chudinka,“ opakoval sarkasticky.

Harry sebral hůlku z nočního stolku a prohlížel si rýhy na jejím lesklém povrchu. K Olivanderovi se nedostane dřív, než skončí školní rok, uvědomil si a schoval ji do kapsy. Kali mu zatím čenichala v uchu a to ho pobavilo. „Všechno je v pořádku,“ přesvědčoval ji a znovu ji pohladil.

Otevřely se dveře a vešel Snape, zrovna ve chvíli, kdy si Ron stěžoval, že má hlad a že by měli jít na snídani. Snape celou skupinku obešel a prohlédl si Harryho. „Pořád to ještě máš?“ zeptal se zděšeně. Kali natáhla krk a začichala jeho směrem.

„Nemám jinou možnost,“ řekl Harry klidně. „Začínám jí mít rád,“ dodal.

Ron se hned přidal: „Měla by dostat něco k jídlu, než někomu ukousne prst.“

*****

„Co tomu řekne McGonagallová?“ zeptal se Ron a hlavou kývl směrem ke Kali, která se krčila Harrymu na rameni.

„Asi to brzy zjistíme,“ odpověděl Harry a otevřel dveře do třídy.

Usadili se na svých místech. McGonagallová je přejela pohledem a zastavila se očima na vombatovi.

„Omlouvám se, madam,“ řekl Harry tak hlasitě, aby to bylo slyšet přes celou místnost.

„Je to mládě chiméry, pane Pottere. Vím, co to znamená,“ řekla trochu strnule.

Harry koutkem oka zahlédl, jak Hermiona vytáhla brk a rychle něco psala. Když se McGonagallová začala věnovat jednomu z mrzimorských, který se na něco ptal, Hermiona zašeptala: „Myslím, že ještě hodně věcí kolem toho projektu nevíme.“

Po hodině, když si ukládali učebnice, se u nich McGonagallová zastavila. „Pojďte se mnou, pane Pottere – bystrozoři tu budou každou chvíli.“

Harry přikývl. Kamarádi ho poplácávali po rameni, když odcházel, jako kdyby byl v maléru. Trochu netrpělivě jim zamával a následoval McGonagallovou, která se ho ptala, jak se cítí způsobem, který naznačoval, že se za celou situaci cítí osobně zodpovědná. Ujistil jí, že se cítí dobře a nenápadně naznačil, že je docela rád, že se mohl pomstít.

V ředitelčině kanceláři ho přivítala Tonksová s Roganem. McGonagallová se otočila k odchodu a ještě poznamenala: „Budu ve Velké síni, kdybyste něco potřebovali.“ Když se za ní zavřely dveře, Harry se posadil a sundal si Kali z ramene do klína.

„Máte nové zvířátko?“ zeptal se Rogan.

„To je školní projekt,“ vysvětlil Harry. „No, dobře, není to můj školní projekt. Je to dlouhý příběh.“ A s povzdechem dodal: „Malfoyův.“

„Myslím, že tě má rád,“ řekla Tonksová, a sledovala, jak Kali očichává Harrymu prsty. „Má hezkou barvu.“ Harry se zašklebil a ona pokračovala: „Dobře, můžeme začít. Chtěli jsme s tebou mluvit už večer, ale hlídala tě spousta profesorů a jedna rozzlobená ošetřovatelka.“ Harry se pokusil představit si ty scény a byl rád, že byl v bezvědomí. Tonksová zalistovala v pergamenech, které měla před sebou. „Opravdu jsi v obou případech dostal nakládačku?“

„Podruhé to bylo lepší,“ tvrdil Harry, dělalo mu starosti, co si teď o něm budou myslet. „Možná,“ připustil, když to dvakrát zvážil.

Tonksová okázale pozvedla nos a řekla: „Jen jeden smrtijed, Harry,“ záměrně zklamaným hlasem. Mrkla na Rogana, ale Harry to neviděl.

„Já vím,“ připustil Harry nešťastně.

„Harry,“ řekla káravě. „Jen jsem žertovala.“

„Aha.“

Namočila brk do inkoustu. „Začneme od začátku.“ Když Harry zaváhal, pobídla ho: „Harry.“

Harrymu se zpotily dlaně, ale řekl: „Na začátku jsem lhal. Omlouvám se.“

Na chvíli ztuhla a pak brk odložila. Trochu zmateně navrhla: „Nejdřív si to raději projdeme a pak uvidíme, co napíšeme.“

„Tenkrát v Obrtlé ulici to byl Malfoy,“ vysvětlil Harry.

Zkousla si zamyšleně spodní ret. „A ty jsi řekl Jugson. Proč?“

„Nevěděl jsem, kdo to byl – jen jsem hádal.“

Zamračila se. „Když jsi nás zavolal, říkals, že jsi viděl jednoho ze zbývajících smrtijedů.“

„Jednoho jsem viděl,“ trval na svém Harry. „Jen ne tak, jak myslíš.“ Promnul si čelo a oči, nelíbilo se mu, že o tom musí zase mluvit. „Měl jsem strach, že by mě nepřijali do kurzu, kdyby ministerstvo zjistilo… zjistilo, že mám vize, které jsem zdědil od Voldemorta.“ Čekal na nějakou reakci, ale Tonksová mlčela, jen pozorně naslouchala. „Vídám jeho stoupence jako stíny ve své mysli,“ přiznal Harry. „A tehdy jsem byl trochu unavený, zavřel jsem oči a najednou se objevily dva stíny.“

„Dva?“ zeptala se ostře.

„No, ano – Severus a jeden neznámý.“

Její tvář byla náhle nečitelná. „Vídáš Severuse jako stín, jako jednoho z Voldemortových stoupenců?“ Když Harry přikývl, zeptala se tiše: „Neobtěžuje tě to?“

„Ne,“ odpověděl Harry upřímně. „Vůbec mi to nevadí.“ Nemyslel si, že by měl vysvětlovat, jak chráněný se cítil v domě, kde jediným stínem byl Snape, když ho přišel v noci zkontrolovat, což pro něj ještě nikdy nikdo neudělal.

Dívala se na něj znepokojeně a pochybovačně, ale pak pokračovala: „Takže víme, co se stalo v Obrtlé ulici. A co se stalo tady, v Bradavicích?“

Harry vysvětlil, jak znovu špatně spal, jak byly nově nastaveny ochrany hradu, vyprávěl o prvním útoku a o změněném Malfoyově chování. O druhém útoku vyprávěl podrobněji, protože cítil, že se zachoval lépe a potřeboval si zvýšit sebevědomí.

Tonksová si při jeho vyprávění pohrávala s brkem. Když skončil, podívala se na Rogana. „Co si o tom myslíš? Nikdo ten rozdíl nebude komentovat.“

„Whitley by mohl, ale jinak nikdo,“ zamyslel se Rogan.

Tonksová vysvětlila: „Whitley je ten starší pán, který byl v Obrtlé ulici. Už byl v důchodu, ale vrátil se, protože nám chybí spousta lidí.“ Protočila brk v prstech. „Nechtěla bych, aby ti na ministerstvu nevěřili, Harry. Ale naznačovat, že máš něco od Voldemorta, by nebylo moc dobré.“ Odmlčela se.

„To starší hlášení necháme jak je,“ navrhl Rogan tiše. „Byli nadšení, že Jugsona dopadli. Teď to není důležité.“

Harry mezi nimi těkal pohledem a náhle ho začalo zajímat, kdo z nich je velitel.

„Nesnáším takové podvody,“ řekla Tonksová a začala psát, její brk hlasitě škrábal po pergamenu. „Je to ten druh věcí, které se vymkly kontrole, když se Voldemort vrátil.“ Zarazila se a znovu si namočila brk do inkoustu. „Ale pro tebe, Harry…“ S malým úsměvem k němu vzhlédla a pak pokračovala ve psaní.

Poslední komentáře
18.12.2009 20:43:34: Moc děkuji za překlad. Od Malfoye to bylo opravdu chytré, převléct se za syna.
18.12.2009 12:59:55: Berte to, prosím, tak, jak píše Dvorkin, modří vombaté jsou magická zvířata a každé se pravděpodobně...
17.12.2009 22:40:03: Tak Luciuse jsem vůbec nečekala :D...a "Jenom jeden Smrtijed Harry?" mě dostal :D a on byl ještě neš...
17.12.2009 19:30:26: Dík za kapču.