Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Resonance

66. kapitola

Maminky II

Harry se na pondělní výcvik dostavil v dobré náladě. Cestou poslal děkovný dopis paní Evansové a také dopis pro Elizabeth, která mu napsala jak hezké je to na univerzitě.

Stále ještě pracovali na kombinovaných kouzlech, Vineet v tom byl teď, po hodinách se Sinistrovou, ještě lepší. Pro Harryho, který byl jeho obvyklým partnerem, to znamenalo výhodu a tak Rodgers učně občas prostřídal, aby si i ostatní vyzkoušeli spolupráci s Vineetem a okoukali něco z jeho schopností. Vineet, který nebyl zvyklý, že je v kouzlech nejlepší, věnoval v polední přestávce Harrymu svůj zřídkavý úsměv. Všichni, i Vineet, byli vyčerpáni a s unavenými povzdechy opustili výcvikovou místnost.

Harrymu se ulevilo, že s nimi Ind zůstane i po šestiměsíčních zkouškách. Ještě nemohl riskovat použít kouzla mimo výcvikový prostor, ale neustále se zlepšoval. Když se v kantýně usadili k odpočinku, Vineet Harrymu podal čajovou konvici, aby ji ohřál. Harry mu vyhověl a poklepal na ni hůlkou. Pak se zeptal: „Takže už pozveš svou ženu?“

Ostatní se zarazili dokonce i starší učňové, Munz a Blackpoolová, se k nim obrátili.

„Jsi ženatý?“ zeptala se Kerry Ann. „Nic jsi neříkal.“

Vineet zmateně pokrčil rameny. „Je to normální. Nerozumím vašemu překvapení.“ Obrátil se k Harrymu, který vytáhl kuřecí sendvič, jež mu Winky připravila ze zbytků od večeře. „A ano, udělám to tento týden.“ Tišším hlasem dodal: „Chtěl bych ti poděkovat, Harry.“

„Jsem rád, že můžeš dokončit výcvik. Velmi rád.“

Vineet zrozpačitěl a sehnul hlavu ke své misce s kari.

„Jak se jmenuje?“ zeptala se Kerry Ann. „Pojďte si to všichni poslechnout…“

Harry, který očekával, že Vineet bude spíše zdrženlivý, byl překvapený, když začal mluvit o své rodině, o povolání svého otce, o domě, ve kterém žije jeho matka. Harry poslouchal jeho vyprávění a jedl.

„Jak jste se seznámili?“ ptala se Kerry Ann, když spolkla sousto, zajímala jí spíše jiná část vyprávění.

„Jak jsme se seznámili?“ opakoval Vineet. „U ní doma, když jsem byl s jejími rodiči dojednat manželskou smlouvu.“

„Huh?“ vydechl Aaron. „To byl dohodnutý sňatek?“

Vineet se zamračil. „Tak to dělají všichni. Vaše zvyky mi připadají podivné – potřebujete mít dojem, že jste zamilovaní.“ Znělo to upřímně, ale kriticky.

Nikdo z nich nedokázal přijít na žádnou slušnou odpověď. „Ale vážně,“ promluvila nakonec Kerry Ann. „Jak můžeš žít s někým, koho nemiluješ.“

Vineet se na ně podíval. „Nikdo z vás není ženatý. Nevíte, o čem mluvíte.“

Kerry Ann se zatvářila zamyšleně. „Teď jsi nás dostal. Bod pro tebe.“

Harry se vrátil domů a na stole nalezl dopis od Snapea. Četl si ho cestou do poschodí, kam si šel uklidit své věci, ale v půli kroku se zarazil, když se dostal k místu, kde mu Snape navrhoval, aby požádal o výjimku. Tohle ho vůbec nenapadlo. Vzhledem k rozhovoru, který měli před návštěvou, předpokládal, že se to nikdy nesmějí dozvědět. Byl si jistý, že mu to ministerstvo povolí a vzrušením se mu rozbušilo srdce.

Ptal jsem se paní Evansové – proto jsem se zdržel, když jsme odcházeli. Souhlasila a ujistila mě, že její dcery budou diskrétní.

To, že Snape mluvil s paní Evansovou dřív, než s ním, ho trochu naštvalo, ale pomyšlení na to, že jeho vzdálené sestřenice budou vědět, kým je a kým byli jeho rodiče, ho nadchlo natolik, že to hodil za hlavu.

Hned druhý den využil polední přestávky a navštívil magickou Evidenční kancelář. Netrpělivě čekal, až na něj přijde řada; navenek to ale nedával znát, protože čarodějka, která tam byla s ním, mu chtěla dát přednost a on odmítl. Za přepážkou seděla stará hubená čarodějka s ozdobnými brýlemi ve tvaru kočičích očí na stříbrném řetízku. „Další,“ zavolala nosovým hlasem.

„Chtěl bych podat žádost o povolení…“ Vytáhl své poznámky, do kterých si zapisoval směrnice, o kterých se několik posledních měsíců na ministerstvu učil – jedna z nich by jeho žádosti mohla pomoci. „…O povolení informovat své pokrevní příbuzné, že jsem kouzelník. Jmenuje se to Rozšířená pokrevní evidence, myslím.“

Zamračila se, něco si sama pro sebe zamumlala, vstala, přešla k registratuře a začala prohlížet zásuvky. Na stole zůstal ležet dlouhý řetězec pospojovaných kancelářských sponek. Když se vrátila ke stolu, sponky poskočily a trhly razítkem, ke kterému byly připevněny.

Podala Harrymu formulář. „Vyplňte to, přiložte příslušné dokumenty a pak se vraťte. Další.“

Harry odstoupil a hledal ve stojanu s formuláři ty, které bude potřebovat. Měl co dělat, aby stihl odpolední vyučování.

*****

Při vyplňování formulářů strávil Harry veškerý svůj volný čas několik příštích dní. Musel navštívit mudlovské úřady v několika městech. Napsal na evidenci majetku. Nalezl zaprášenou kartotéku na ministerstvu, o které dosud nevěděl, hledal rodné listy svých příbuzných tři generace dozadu, protože musel dokázat, že Pamela s Patricií jsou skutečně jeho pokrevní příbuzné. Když mu muž, který tam pracoval, podal poměrně tlustou složku s nápisem Evans, Harry překvapeně zamrkal a začal si dokumenty prohlížet – vše pod bdělým dozorem úředníka.

„Co znamená tahle značka?“ zeptal se Harry na oranžový puntík vedle jména na štítku.

„To je barevný kód, ehm, občasných magických potomků.“

„Cože?“

Muž mu to pomalu, jako kdyby byl Harry zaostalý, vysvětlil: „To znamená, že magie není v rodině konstantní. Vyskytuje se pouze náhodně.“

To Harryho ohromilo. „Znamená to, že byla prokázána už dříve?“

Muž sáhl po složce a mezi mnoha potvrzeními a ozdobnými certifikáty nalezl příslušný pergamen. „Tady, jsou označení oranžovou barvou.“

Harry přijal pergamen. „Clayton Evans, narozen 1632,“ četl, pak sám zalistoval ve složce. „Gerabald Evans, narozen 1760. O tom jsem neměl ani tušení.“

Muž pokrčil rameny, vypadal mrzutě a urovnal pergameny ve složce. „Máte vše, co potřebujete?“

„Ano, děkuji. Potřebuji kopie těchhle sedmi.“

Po návratu do druhého patra potkal pana Weasleyho. „Ahoj, Harry. Jak se máš, chlapče?“ Nečekal na Harryho odpověď. „Pravděpodobně jsi dostal už spoustu pozvánek, ale myslel jsem, že ti také jednu dám.“ Podal mu kartičku a Harry ji přijal. Byla to pozvánka na hallowenskou párty do Doupěte.

„Díky. Rozhodně přijdu.“ Kolem prošli dvě čarodějky a za nimi se vznášel velký kufr. Nesly ho do místnosti na důkazy na konci chodby.

Pan Weasley řekl: „Rádi tě uvidíme. Budou tam jen jedna Weasleyova dvojčata.“

„Oh, opravdu! Omlouvám se, že jsem nemohl přijít na poslední piknik…“

Pan Weasley mávl rukou. „To nevadí, chlapče. Vím, že máš hodně práce.“

„Musel jsem něco zařídit,“ přiznal Harry. „Děkuji za pozvání.“

Pan Weasley se na něj díval, jako by chtěl ještě něco říct, ale pak mu jen zamával a odešel. Harry si pomyslel, že vypadá maličko ustaraně, ale zapomněl na to hned, jak začala výuka.

*****

Druhý den ráno stanul Harry proti Vineetovi, aby si procvičili blokovací štíty, jako obvykle. Vineet měl opět svráštělé obočí, které naznačovalo, že je zklamaný. „Nedáváš do toho dost síly,“ poznamenal.

Harry se lehce zamračil a sklonil hůlku. Vineetovi štíty byly nepředvídatelné, často měly oslabenou potřebnou regulací výkonu. Jejich síla měla za následek explozi nebo zhroucení štítu. Harry mu chtěl popuzeně odseknout, že ho opravdu nechce zranit, ale raději řekl: „Dávám do svých útoků velkou sílu, stejnou, jako když trénuju s ostatními.“

Vineet také sklonil hůlku. „Potřebuji na svých štítech pracovat,“ řekl klidně a v jeho černých očích byla prosba.

„Dobře,“ řekl Harry. Když vyslal silnější útočnou kletbu, Vineet musel ustoupit vzad a všechnu svou sílu vrhl do Chrysantémového bloku. Jeho zděšení vzrostlo, ale pokračoval s odhodlaným výrazem, Harry vyslal zmrazovací kletbu.

Vyměnily si role a Harryho štíty lehce odrazily široké útočné kletby jeho partnera. Odchýlil a odvrátil všechny útoky vhodnými štíty, a jak se kouzla opakovala, Harrymu se v žilách rozproudil adrenalin, který od něj blesky a prskající výbuchy bezpečně odvracel.

„Je vidět, že Potter je na obranu zvyklý.“ Rodgers mluvil pomalu, když Aaronovi podrobně vysvětloval body v blokovacích uzlech. „Vyzkoušíme si jiné kombinace útoků,“ dodal, „protože Potter vypadá znuděně. Příští týden bychom s tím stejně začali.“

Vineet poodstoupil, ale Rodgers řekl: „Ne, ne, pokračujte. Budu vás doplňovat.“

Vineet začal svou obvyklou útočnou sekvencí, kterou Harry úspěšně blokoval. Rodgers přidal své útočné kouzlo za každým Vineetovým. Harry zjistil, že se jeho štíty podivně chvějí a cítil, že tohle opravdu potřebuje cvičit. Po pátém takovém útoku jeho štít selhal pod jasně modrým paprskem. Harry klesl na kolena, nohy ho náhle neunesly. Vineet k němu přistoupil a podal mu ruku. Harry, stále otřesený, ji váhavě přijal.

„Problém, Pottere?“ zeptal se Rodgers.

„Nevím, pane,“ odpověděl Harry. Ještě nikdy se necítil takhle zmatený po tom, co do něj udeřila kletba. Donutil se vstát a zamrkal. Rozhlédl se kolem a ztratil rovnováhu, musel o krok ustoupit, aby neupadl.

„Dojděte si k léčiteli, Pottere,“ nařídil Rodgers bez zájmu. Harry zavrtěl hlavou ve zbytečném pokusu o její vyčištění a odešel s místnosti.

Na ošetřovně na ministerstvu čekal Harry až ho prohlédne mladá, unaveně vypadající léčitelka. Zacelila odporný šrám na stehně staršího kouzelníka, který vypadal, jako by ho způsobil dráp něčeho hodně velkého. Harrymu bylo v malé místnosti teplo, vyhrnul si rukávy a posadil se. Jeho pozornost zaujalo něco na pažích, ale chvíli mu trvalo, než se na to dokázal soustředit. Na jeho předloktí se objevily modře zbarvené zubaté klikyháky podobající se podivné síti. Přejel si rukama po kůži, ale nezmizely. Nechápavě na ně zíral, zatímco čekal na ošetření.

Konečně se mu mladá léčitelka začala věnovat, použila na něj několik diagnostických kouzel a zamračila se. „Nevím, co to je,“ řekla. „Nějaký druh odraženého kouzla. Očekávám, že to bude slábnout.“ Propustila ho s tím, aby byl v klidu.

Harry zbytek výcviku proseděl na židli. Rodgers si zamračeně prohlédl podivné elektrické čáry na jeho rukách. Během opakovacího testu Harry sotva dokázal udržet oči otevřené. Když se vrátil do Shrewsthorpe, byl naprosto vyčerpaný, ale Winky už na něj čekala a měla pro něj připravený čaj a sušenky, což mu pomohlo se zmátořit.

Při učení na příští den neustále usínal a cítil se nemocný, každá kapitola mu připadala nekonečná, nedokázal se soustředit. Napsal tedy odpověď na Snapeův dopis o všem, co se v uplynulém týdnu dozvěděl. Hedvika dopis nadšeně popadla a energicky odletěla.

Druhý den ráno se Harry necítil ani o trochu lépe, i když modré klikyháky teď byly opravdu matnější a méně zřetelné. Šťouchal do své levé paže, zatímco čekal na snídani. Vypadalo to podivně; jako kdyby ty modré čáry vedly těsně pod kůží. Sotva jednu zatlačil, objevila se jiná.

Snídaně ho trochu povzbudila, stejně jako káva, ale dopolední výcvik z něj veškerou sílu vysál. Dokonce byl rád, že jsou Vineetova kouzla ještě slabá, ale pak se kvůli tomu cítil provinile. Donutil se vydržet odpolední výuku a pak šel hned domů.

Tichý dům byl požehnáním pro jeho rozrušené, unavené nervy. Vděčně snědl večeři a ihned zamířil do postele, aniž by se podíval na učebnice nebo zkontroloval odpolední poštu.

*****

Profesor Snape propustil studenta, který si vysloužil trest, druháka s Mrzimoru se sklonem dělat úplně něco jiného, než mu bylo řečeno. Snape si dokázal představit, jak se chlapcovým rodičům ulevilo, když začala škola. Usadil se za svým stolem a připravil si pergameny na oznámkování a třídní knihu. Když do třídní knihy přepisoval hodnocení esejů, jeho myšlenky se zatoulaly k Harrymu, už po několikáté během tohoto dne. Obvykle tak napůl očekával, že ho Harry přijde navštívit, tak jako to dělával v loňském roce. Jeho obavy mu připadaly směšné; včera od něj přece dostal dopis. Zavrtěl hlavou a soustředil se na sloupec zelených čísel před sebou.

*****

V pátek nemusel Harry nikam chodit, což bylo dobře, protože toužil jen po spánku. Spal až do desíti hodin a zítra to mohl udělat zas, pomyslel si s úlevou. Když sestupoval do přízemí, připisoval svou vratkou chůzi nadměrnému spánku. Promnul si oči a čekal na snídani, nebo cokoliv jiného, co mu Winky tak pozdě naservíruje. Nakonec se objevila slanina s vejci a konvice s čajem. Měl potíže čaj si nalít, protože ruka se mu silně chvěla. Použil obě a čaj se mu podařilo nerozlít.

Horký čaj a těžké jídlo ho povzbudily natolik, že měl chuť do učení. Přešel do knihovny, uložil se na pohovku a učebnici si položil na klín. Během jediné kapitoly třikrát usnul. Posadil se, protřel si oči a přemýšlel, proč je tak ospalý, když v noci dlouho spal. Vsedě si prošel zbývající kapitoly, ale stejně si nebyl jistý, že si z nich v pondělí bude ještě něco pamatovat. Zítra si, možná, udělá nějaké poznámky.

Koncem dne, když se převlékal do pyžama, všiml si, že na spodní straně předloktí jsou modré čáry stále viditelné. I když vypadaly matnější. Divil se tomu a přemýšlel, že asi nevybledly, jen jsou lépe viditelné ve tmě.

Ráno se ztěžka vyhrabal z postele. Pomyslel si, že chytil chřipku, třebaže teď nebyla její sezóna. Doklopýtal dolů a usadil se na své obvyklé místo s knihami a pergameny. Pil jeden hrnek čaje za druhým, jak se snažil zůstat vzhůru a něco se naučit. Zmeškal by i oběd, kdyby ho talíř neuhodil do hlavy, když se jídlo objevilo na stole.

Konečně přišel večer. Harry se pomalu chystal do postele, ale ještě se nezvedl od svých knih. Zahučení letaxu ho překvapilo zrovna když otáčel stránku. Přišel Snape. Harry ho vřele přivítal, byl velmi rád, že bude mít společnost.

Snapea zarazil tón Harryho hlasu i jeho nesmělý úsměv. „Rád vidím, že studuješ, i když tu nejsem.“

„Nedávají nám toho méně,“ zavtipkoval Harry, ale znělo to uboze.

Snape odložil aktovku a sklonil se k němu. Zběžně pohlédl do otevřené knihy, prohlédl si Harryho a zúžil oči. Konečně se zeptal. „Cítíš se dobře?“

„Jsem unavený. Jsem unavený od té doby, co jsem dostal zásah během blokace párových kouzel při tréninku.“

Snape ho pohladil po rameni. „Byl jsi u léčitele?“

„Ano, Hned potom.“ Harry si protřel oči, odstrčil knihu, aby si mohl rukou podepřít hlavu. Jeho zamlžený mozek mu připomněl modré klikyháky. „Ale ty divné čáry nezmizely, jak si léčitelka myslela,“ komentoval to a vyhrnul si rukáv.

Snape uchopil Harryho ruku tak rychle, že to vypadalo jako by po něm skočil. „Kdy se to stalo?“ zeptal se.

„Na kurzu. Ve středu,“ odpověděl Harry malátně, nebyl schopný ani reagovat na Snapeovo zděšení.

„Ve středu?“ zašeptal Snape nedůvěřivě. „Co se stalo?“ chtěl vědět, znělo to nebezpečně.

Harry složitě vysvětloval párová kouzla, která procvičovali. A to jak jeho štít zkolaboval.

„Rodgers byl jedním z těch, kdo útočil?“ zeptal se Snape. Harry slyšel v jeho hlase nedůvěru.

„Ano. Nevěděl, co to mám na rukách.“

„To mě překvapuje,“ ušklíbl se Snape, „je přece velkým expertem na smrtijedy.“ Přešel k ohništi, vhodil do něj letax a zavolal na Ústředí bystrozorů. Klekl si před krbem. „Nymphadoru Tonksovou, prosím¨,“ požádal Snape, jakmile se v krbu objevila něčí hlava.

Když se objevila její hlava, přátelsky Snapea pozdravila a on jí na oplátku pověděl o Harryho stavu. Harry seděl ztuhle, zadržoval dech nad jeho rozhněvaným hlasem.

„Počkejte chvíli,“ přerušila ho Tonksová. „Ustupte kousek, Půjdu k vám.“ Byla velmi vážná, když se objevila, dokonce se ani neomluvila za to, že shodila pohrabáč. Když jí Snape pověděl o modrých čárách na Harryho předloktích, vážně se zeptala: „Ještě tam jsou?“

Snapeův hlas řezal: „Samozřejmě, že ano, je… Vy také nevíte, co to je?“ zeptal se hrozivě. Přešel přes místnost a špičkami prstů si promnul čelo. Jeho plášť zavlál, když se otočil. „To bude tím, že jste příliš mladá,“ zamumlal.

„Co to je?“ zeptala se Tonksová s obavou a pozorně si prohlížela Harryho paže.

Sponteingero,“ řekl Snape. „Antiregenerační kouzlo, které ho vyčerpává, jak se rozšiřuje. Vytvoří se, když nechráněnou osobu zasáhnou dvě naprosto protikladné kletby. Voldemortovi služebníci ho přivedli k dokonalosti. Malfoy s Nottem v tom byli obzvlášť dobří.“

„O tom jsem nikdy neslyšela,“ řekla Tonksová. „Říkalo se, že se to stávalo náhodou.“

Snape se zastavil a zamyšleně na Harryho zíral. „Používalo se to k vydírání, když se na oběť nedalo použít nic jiného. Znamená to, že dva to způsobili a jen dva to mohou napravit. Kouzlo blokuje magii a živí se jí. Pravděpodobně už nemáš žádný přístup ke své magii, vzhledem k tomu, jak dlouho už to trvá.“

Harry vytáhl hůlku a přemýšlel, jako kouzlo vyzkouší, ale zase ji schoval, když Snape řekl: „Nakonec tě to zabije.“

Tonksová se vyděšeně zeptala: „Mohu vám pomoci? Jaké kouzlo potřebujeme, abychom to zrušili, nebo ho vezmeme ke Svatému Mungovi?“

„Není to složité kouzlo… Ale byl bych raději, kdyby to byl někdo, kdo už to dřív dělal.“ Zamračeně se zamyslel. „Moody by… Víte, kde je?“

Tonksová se zamračila. „Tenhle týden má volno, ale mohu ho najít…“

„Remus Lupin s tím má také zkušenosti,“ zamyšleně řekl Snape.

„Je v Kratochvilných kouzelnických kejklích,“ vyhrkla Tonksová. „Občas pro ně pracuje. Měli bychom vzít Harryho do Londýna, budeme tak blíž Mungovi, kdyby bylo třeba.“ Znělo to, jako by chtěla převzít velení.

Snape se bez zaváhání otočil a letaxem kontaktoval Weasleyovi na Příčné ulici. Potřeboval znát heslo, aby k nim mohli projít. Když se objevilo jedno z dvojčat, Snape se zeptal: „Je tam Remus?“

„Je na pochůzce. Měl by být každou chvíli zpátky.“ Otočil hlavu a zahlédl Harryho a Tonksovou. „O co jde?“

„Harry ho potřebuje,“ utnul Snape jakýkoliv další rozhovor.

„Jasně. Rádi vás uvidíme.“ Zrzek zase zmizel.

Snape vstal, přešel k Harrymu, pomohl mu na nohy a držel ho, dokud nezískal stabilitu. Harry se donutil narovnat ramena a záda a pokusil se stát zpříma, bez podpory. Byl velmi slabý, ale úplně klidný.

„Letaxová síť tě může trochu dezorientovat,“ řekl Snape a vedl Harryho ke krbu. Vzal do ruky plechovku s letaxem a podal ji Tonksové. „Vhoďte ho tam, prosím,“ řekl jí. Přikývla a tak opatrně vtáhl Harryho do ohniště, aby se neuhodil o římsu.

Harry zjistil, že ho stojí hodně úsilí udržet se na nohou a tak se o svého opatrovníka opřel. „Řekněte, až budete připraveni,“ zaduněl v komíně hlas Tonksové. Snape kolem Harryho omotal paže a ten mu položil hlavu na rameno, věřil, že o něj bude dobře postaráno. S nikým jiným takový pocit neměl a zajímalo ho, jestli tyhle pocity vyvolávají všichni rodiče.

Zelené plameny přerušily jeho myšlenky a byli taženi temnotou. Tmavé krby a praskající ohně, které míjeli, způsobovaly Harrymu závratě. Začínal ztrácet vědomí, když se zastavili a byl opatrně vytažen na dřevěnou podlahu.

Šerá, svíčkami osvícená výzkumná místnost Kratochvilných kouzelnických kejklí, byla plná zvláštních věcí. Sotva vyšli z krbu, jedno z dvojčat je přivítalo. „Co se Harrymu stalo?“ Rychle zvedl krabici s cukrovými potkany na špejli z blízké staré židle. Potkani ublíženě zakvičeli.

Harry byl vděčný, že mu pomohli usednout, protože se cítil nemocný a točila se mu hlava z cesty krbem, ale byl také udivený, že je celý a dýchá. Snape ho držel za ramena, aby mu zabránil v pádu ze židle. V ohništi vzplály plameny, osvítily celou místnost a objevila se Tonksová.

„Páni, tolik návštěvníků. Frede, budeme zase muset změnit heslo,“ komentoval to George falešně udiveným hlasem. Mluvil k druhé, neosvětlené, části místnosti.

Zatímco čekali, Snape jim vysvětloval to kouzlo. Zvedl Harryho ruku. „Tím odchází z oběti magie a potom i životní síla.“

„Harry teď nemá magii?“ zeptal se Fred. „Máme jedinečnou šanci porazit ho v souboji,“ pochvaloval si, vytáhl hůlku a zamával s ní. Snapeovi stačil jen jeden dlouhý krok, aby se k němu dostal a blýskl na něj očima. Fred couvl na bezpečnou vzdálenost. „Jen žertuju, profesore,“ zamumlal, v panice schoval hůlku do kapsy a ještě kousek couvl.

O pár minut později se otevřely dveře a vstoupil Lupin, opatrně nesoucí malou skleněnou nádobku. George přiskočil, rychle ji od něj vzal a schoval ji do skříně. „Jen, uh, nezbytné přísady do experimentů,“ mumlal.

„Co je?“ zeptal se Lupin. Když mu Snape ukázal Harryho předloktí, rychle si k němu přidřepl. „Jak se to stalo?“

„Stalo se mu to při výcviku,“ vysvětlil Snape, pohlédl na Tonksovou. „Zřejmě to byla nehoda.“

Tonksová ztuhla, zamračila se, ale nic neřekla. Lupin si Harryho prohlédl. „Vypadá to, že už to trvá delší dobu…“

„Od středy,“ informoval ho Snape.

„Od středy!“ zvolal Lupin. „V tom případě si vedeš docela dobře, Harry.“ Vstal. „Položíme ho na zem,“ řekl a odstrčil stranou balík nesložených papírových krabic. „Sundejte mu hábit, abychom mohli sledovat, jak to bude probíhat.“

Mnoho rukou pomáhalo Harrymu svléknout plášť, zůstal jen v tričku. Položili ho na zem a Harry hlavou spočinul na zaprášeném červeném koberečku. Odhozený obal od bonbónu se skroutil u jeho ucha; neohrabaně po něm sáhl a odstrčil ho. Další věci byly odstrčeny stranou, aby si k němu Lupin se Snapem mohli, každý z jedné strany, kleknout.

Jeho krátké rukávy byly vytaženy ještě výše a do každého ramene se mu zaryl palec. „Jsme přímo na uzlech,“ instruoval Snape Tonksovou, která ustaraně stála u Harryho nohou. „Připraven?“ zeptal se pak Lupina, který mu jen ponuře přikývl. „Harry,“ řekl Snape jemně. „To kouzlo tě omráčí. Nepokoušej se s tím bojovat… Pak tě zase probudíme.“

Harry přikývl. Jeho víra byla silná; i když by mu nevadilo, kdyby se trochu prospal.

„Na tři,“ řekl Lupin a počítal. „Mutushorum,“ zakouzlili společně. Tonksová zalapala po dechu. Snape zvedl Harryho bezvládnou ruku a otočil ji dlaní nahoru. Společně s Lupinem sledoval, jak modré čáry vybledly, prořídly a pak už se objevily jen sem tam. Za chvíli zmizely úplně.

Snape hůlkou poklepal Harrymu na hruď a rychle řekl: „Locoinitio.“ Harry se zhluboka nadechl.

„Příliš brzy,“ komentoval to Lupin. Skutečně, zase se objevily modré čáry, ale bylo jich málo.

Snape si nahlas povzdechl. „Možná jsem měl ještě počkat,“ řekl sklesle.

„To jsi měl, Severusi,“ souhlasil Lupin. „Zkusíme to znovu, jen co se rozdýchá.“

Harry otevřel oči a zvedl hlavu. Snape řekl: „Úplně se nám to nepovedlo, Harry. Zkusíme to znovu.“

„Dobře,“ šeptl Harry a položil hlavu na podlahu. Znělo to dezorientovaně.

Lupin znovu počítal a pak zopakovali kouzlo. Harry opět zůstal bezvládně ležet. „Počítej pomalu do deseti potom, co se objeví poslední čára,“ nabádal Lupin k trpělivosti. Pozorovali, jak modré čáry mizí, až se ztratily docela. Lupin začal nahlas počítat. Když se dostal k sedmičce, objevila se modrá čára. Snape se zavrtěl a pozorně prohlížel Harryho ruku. Znovu začali počítat a opět to museli přerušit. Konečně se jim podařilo napočítat do deseti. Snape zopakoval kouzlo na oživení, tentokrát s větší silou, takovou, aby přiměl Harryho tělo začít dýchat. „Všechno je v pořádku,“ zamumlal Harry, sotva se nadechl.

Tonksová si oddechla. „Jsem ráda, že jsem to kouzlo nedělala já.“

Harryho dech se uklidnil a pak otevřel oči. Lupin mu pomohl posadit se a pak znovu kontrolovali jeho ruce. „Všechno je v pořádku,“ opakoval Harry omámeně.

Čáry už se několik minut neobjevily. Pomohli mu obléknout hábit a vytáhli ho na nohy. Fred s Georgem stáli tiše a udiveně vedle krbu. Harry se na ně slabě usmál.

„Cítíš se lépe?“ zeptal se Lupin.

„Ano,“ řekl Harry a měl pocit, že mu poprvé po mnoha dnech proudí žilami síla.

„Děkuji, Remusi,“ řekl Snape upřímně. Pustil Harrymu rameno, když se ujistil, že dokáže stát sám.

„Pro Harryho cokoliv,“ usmál se Lupin. Harry se na něj podíval a Lupin dodal: „Zastav se tu kdykoliv. Obvykle tu všichni jsme celý den.“

„Obdivoval jsem vaši skříň s ingrediencemi,“ řekl Snape.

„Můžeš si cokoliv půjčit… myslím,“ odpověděl Lupin.

„Obchod,“ řekl Fred. „Určitě se spolu dohodneme.“

„Jsi připraven vrátit se domů?“ zeptal se Snape svého svěřence. Harry kývl a Snape mu podal plechovku s letaxem. Harry si ho hrst vzal a vstoupil do krbu.

„Díky,“ řekl všem v místnosti, ale na Lupina hleděl o něco déle.

„Uvidíme se v pondělí, Harry,“ řekla Tonksová laskavě. „Odpočiň si.“

Doma si Harry okamžitě sedl na židli a zhluboka dýchal. Cítil se o hodně lépe, třebaže byl podivně otupělý. Snape vyšel z plamenů chvíli po něm. „Dáš si večeři?“ zeptal se, když odložil krabičku s letaxem na římsu.

Harrymu zakručelo v žaludku a tak přikývl. Snape prošel halou ke kuchyni. Winky vzhlédla od svých hrnců, očividně připravovala večeři. Snape zkřížil ruce na prsou a podíval se na skřítku. „Chtěl jsem se zeptat, jak to bude s večeří, ale zjevně je to zbytečné,“ řekl suše.

Pověsila příliš velký kotlík na hák nad oheň, který vysoce vzplál. „Winky přinese večeři,“ řekla konejšivě.

Snape ji chvíli pozoroval, než se obrátil k odchodu. Její hlas ho zastavil: „Pan Harry je lepší,“ uvedla. Otočil k ní hlavu. „Ano,“ potvrdil tiše. Dívali se na sebe, Winky v dlaních mačkala ubrousek, který měla oblečený.

„Winky je vázaná,“ řekla úzkostlivě. „Velmi omezeně. Nemůže přivést pána domů. Jen volat. Něco podivného s panem Harrym a Winky může jen volat.“

Snape na ní zíral, dlouhá diskuse, kterou vedl sám se sebou o tom, že by měl jít chlapce zkontrolovat, teď dávala smysl. Tohle bylo pravděpodobně hlavní příčinou, proč se tak neplánovaně rozhodl vrátit se domů. „Děkuji,“ řekl.

Winky se zadívala dolů a uhladila čajový ubrousek, když viděla, v jakém je stavu. „Domácí skřítci mohou jen tam, kam jim kouzelník dovolí,“ řekla a škubala za spodní okraj ubrousku, aby vyhladila záhyby. „Pán je velmi dobrý kouzelník,“ tvrdila. „Nemá nic špatného pro Winky.“ Její velké oči na něj smutně mrkaly. „Winky nechce přijít o dobrou kouzelnickou rodinu.“

Snape polknul. „Ani já ne,“ řekl. Pak si pomyslel, že by se jí měl zeptat, jestli by na Harryho dokázala působit stejně.

Winky se obrátila zpátky ke kotlíku. „Winky hned přinese večeři.“

„Děkuji,“ vydechl Snape a odešel. V hale ho opožděně zasáhla panika z toho, jaká by to byla ironie, kdyby Harry zemřel kvůli něčemu takovému.

Harry seděl v jídelně na svém obvyklém místě a tvářil se mrzutě. Měl dost času vytvořit si celý seznam omluv. „Promiň,“ začal Harry, sotva Snape vstoupil. „Měl bych být schopen postarat se sám o sebe i víc, než jen dva týdny. Šel jsem za léčitelkou, ale nevěděla, co to je.“

„Harry,“ přerušil ho Snape a sedl si naproti němu. Zavrtěl hlavou, aby zarazil ten omluvný proslov. Harry pak jen zahloubaně mlčel.

Když se objevila večeře, Harry se do ní s vervou pustil. Zkonzumoval dvě velké porce kuřete a několik čokoládových bonbónů.

„Tohle a dobrý spánek by ti měl obnovit veškeré síly,“ prohlásil Snape s úlevou. Když se později Harrymu začaly nad učebnicí zavírat oči, řekl: „Možná bys měl jít raději spát.“

Harry doklopýtal do ložnice, rychle se převlékl a padl do postele.

O hodinu později ho Snape přišel zkontrolovat. Když se přiblížil k posteli, Harry se otočil a zamžoural na něj. „Ahoj,“ řekl slabě.

„Žádní vetřelci se k tobě nedostanou,“ řekl Snape.

„Ne když spím.“

 Snape si sedl na kraj postele. „Ukaž mi ruku,“ přikázal.

Harry si odfrkl a vytáhl ruku zpod světlé přikrývky. Ve tmě by byly čáry snadno vidět. Do dlouhé době Snape řekl: „Je to čisté. Takové nehody by se neměly stávat.“

„Už je to v pořádku,“ řekl Harry a schoval ruku zpátky do tepla. Zadržel dech, když mu vzpomínky sklouzly do minulosti. „Hm,“ zamumlal.

„Copak?“

Harry vydechl. „Měl jsem divný sen, v něm jste mě ty a Remus zasáhli kouzlem,“ řekl, pamatoval si mlžný svět, ve kterém k němu přišli jeho rodiče. Hubovali ho, že tam je a on je zmateně volal. Chvíli se mu také zdálo, že na něj čekali, ale možná to byl jiný sen, ve kterém ho vítali. Zamrkal proti tmě, protože si vzpomněl, že tam byl i Brumbál.

„To nebyl sen,“ řekl Snape. „Použili jsme na tebe Mutushorum, dvakrát, na nejsilnější magické uzly tvého těla. Jediný způsob, jak eliminovat antiregenerační kouzlo, je odříznout ho od zdroje.“

„Co to povídáš?“ zeptal se Harry a přikrčil se před tím, co tušil.

„Tvůj mozek nepracoval, nemohl jsi snít. Poprvé jsi byl mrtvý asi šedesát sekund, podruhé tři minuty.“

Harryho zamrazilo. „Dá se v té době vidět na druhou stranu?“ zeptal se a bál se odpovědi.

„Pravděpodobně ano,“ připustil Snape. „Co jsi viděl?“

Harry váhal, znovu si v paměti připomínal to, jak se jeho matka usmívala; nebyla stará, asi jako Harry. „Rodiče. Brumbála.“ Harry si vzpomněl na další postavu přibližující se mlhou, plachou nebo možná provinilou. „Asi i Siriuse,“ řekl a obtížně polkl.

„Mluvil jsi, když ses probral,“ řekl Snape. „Myslel jsem, že je to tím, že jsme tě probudili příliš rychle.“

Harrymu klesla hlava na polštář. „Mluvil jsem s rodiči,“ vysvětlil. „Omlouvali se, že mě opustili. Jak mě mohli poznat?“ Vzpomněl si na nezřetelnou siluetu Brumbála, který stál v hustší mlze za jeho rodiči. „Brumbál neříkal nic, jen se usmíval.“ Harry si promnul oči a zívl. „Nemyslíš si, že je to skutečné, že?“

„Nemyslím, že slovo skutečnost je tím pravým.“

„Asi ne,“ zamumlal Harry. Unaveně se převalil a stočil se do klubíčka. Snape se dovtípil a vstal, i když tam ještě chvíli zůstal stát. Harry se znovu otočil a temného stínu se zeptal: „Co je?“

Po chvíli Snape neochotně odpověděl: „Nemohu nemyslet na to, že jsem tě mohl ztratit.“

„Co?“ vyhrkl Harry a podepřel se na lokti.

Snape vydechl, než temně prohlásil: „Musel bych ustoupit, kdyby tě chtěli odvést.“

Harry se rychle posadil. „Severusi,“ začal káravě, ale nevěděl jak dál, jen nemohl snést ten tón, kterým se Snape obviňoval.

„Měl bys odpočívat,“ řekl Snape a otočil se k odchodu.

„Severusi,“ řekl Harry, když kráčel k pootevřeným dveřím. „Severusi,“ opakoval Harry, když se Snape nezastavil. Když Snape sáhl na kliku, aby dveře otevřel dokořán, řekl Harry s obavou: „Tati.“

To způsobilo, že se Snape zastavil s rukou na půl cesty. Harry vylezl z postele a bosýma nohama si stoupl na studenou podlahu. Snape otočil hlavu, jeho výraz byl velmi zvláštní a v matném světle nečitelný. „To by sis nezasloužil,“ tvrdil Harry. „Jak si můžeš něco takového myslet?“

Černé oči se na něj zadívaly, odráželo se v nich světlo lampičky. „Tebe si nezasloužím, Harry,“ prohlásil Snape a odcházel.

„Severusi,“ řekl Harry podrážděně, ale Snape už vyšel na chodbu. Harry došel ke dveřím a sledoval, jak odchází, nepokusil se znovu použít oslovení tati, protože jestli si toho Snape nevšiml, Harry si nebyl jistý, co by se stalo, kdyby ano. Zíral do prázdné chodby, třebaže už tam Snape dávno nebyl. Zamračil se, ale nakonec se vrátil do postele, v nočním stolku nalez poslední lahvičku se starým uspávacím lektvarem a vypil ji

 

Poslední komentáře
29.05.2010 19:05:24: Júúúúúúúúsmiley${1}smiley${1}
28.05.2010 18:15:17: Jako vždy úžasný překlad. Zhltla jsem celou povídku během dvou dnů. Doufám, že se tam už neobjeví Ca...
28.05.2010 15:41:36: bohajeho, to je zas děj! smiley${1} Teď jsem napjatá, jak to bude pokračovat!
28.05.2010 12:24:33: Tiež sa mi zdá, ako by to Rodgers urobil schválne... no uvidíme. Harry mal na kahánku. smiley Záver pa...