Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

Revolution

13. kapitola

Hrdinova slabost

Harry se zastavil doma, aby si vzal teplejší plášť, a podařilo se mu přijít včas. Bylo teprve šest večer, ale cítil se, jako by už den měl končit. Promnul si ruce, aby se zahřál a pokusil se shromáždit energii na hlídku, která ho čekala. Ve výcvikové místnosti seděla Kerry Ann a četla si žlutý mudlovský časopis. Mávla Harrymu na pozdrav a on se vydal dál chodbou, ke kanceláři bystrozorů, která byla k jeho údivu úplně prázdná. Rozhlédl se a na skříňce u zdi uviděl záznamník se samozapisovacím perem, otevřel ho.

Zvědavý, kde všichni jsou, si rychle přečetl poslední záznam. Byl od Tonksové, psala, že se dorazila do velkého skladiště.  Harry na ten záznam chvíli bez dechu zíral, snažil se vzpomenout si, co všechno o tom v poslední době slyšel. Zkontroloval její stůl, aby zjistil, jaké složka naposledy studovala. Byly na něm obvyklé neuspořádané hromady pergamenů, ale navrchu ležela poznámka o tom, že šla znovu překontrolovat místo, kde byl napaden Rodgers.

Harry maličko zpanikařil, když si připomněl, co mu Rodgers o tom přepadení v nemocnici říkal. Šramot od záznamníku ho vrátil zpátky do přítomnosti, šel se tam podívat. Na pergamenu bylo růžovou barvou patřící Tonksové naškrábáno pět špičatých hvězdiček. Harry se rozeběhl do chodby, rozhlédl se na obě strany a nahlédl do výcvikové místnosti.

„Kerry Ann,“ vyhrkl ve dveřích, „Tonksová poslala tísňové volání z doku, kde byl napaden Rodgers. Nikdo tady není, jdu za ní.“ A přemístil se.

Kerry Ann vstala, tak rychle, jak jí to její pokroucená pozice dovolila a ve stejnou chvíli, kdy Harry zmizel, řekla: „Harry… ty idiote.“ Doběhla ke kanceláři bystrozorů a pak za roh, pokoušela se někoho najít. V kanceláři pana Weasleyho se svítilo a byl odtamtud slyšet tlumený rozhovor. Vtrhla tam tak rychle, že pan Weasley překvapením nadskočil. Byl sám, což bylo podivné, ale nevšímala si toho.

„Pane Weasley, díky Merlinovi. Nikdo tu není a Harry říkal, že viděl tísňové hlášení od Tonksové a šel za ní.“

„Cože?“

„Já jsem nic neviděla. Z nějakého důvodu si myslí, že je ve velkém skladišti v docích, ale ona by měla být přece s Pastorkem v Devonu, aby mu pomohla s nápravou magické nehody. Takže vůbec netuším, o čem mluvil.“

Pan Weasley na ní jen jednu dlouhou vteřinu zíral, než se rozhýbal a vydal se na chodbu. „Vypadá to jako nějaká past,“ dodala Kerry Ann. Rozhlédla se po kanceláři a všimla si křišťálové koule na stole. Zaváhala, když v ní zahlédla něco, co v křišťálové kouli ještě nikdy neviděla, navzdory tomu, že navštěvovala hodiny jasnovidectví, ale pak si pomyslela, že to byl pravděpodobně jen její odraz.

V kanceláři bystrozorů pan Weasley zíral do záznamníku pochůzek. „Viděla jsi pět špičatých hvězdiček?“

„Ne!“

„Brk rozhodně žádnou nenapsal.“

„Měli bychom jít za ním, pane?“

„A nechat Ústředí bez kontroly? Ne. V takovýchto případech můžeme povolat posily. Například pana Moodyho, který by měl být doma.“ Chvíli přemýšlel o směru a pak vyslal stříbrného ptáčka šikmo vzhůru.

*****

Argusi Filchovi se zúžily oči, když kdesi shora zaslechl zvuk rozbíjeného skla, zastavil se. Upustil kočku – která ladně přistála na podlaze – a doběhl k nejbližšímu oknu, otevřel ho a zíral nahoru. Někdo na koštěti, jasně ve školní uniformě, něco šeptal někomu uvnitř věže. O vteřinu později student vzlétl tou nejvyšší rychlostí, kterou mohl.

Filch se rozeběhl chodbou a zabušil na jedny z dveří. Dveře se rozlétly a Snape vstal, když poznal školníka.

„Z nebelvírské věže odlétl nějaký student,“ zabručel Filch. „Myslel jsem, že byste to měl vědět.“

„Cože?“ Snape došel k oknu. „Kterým směrem?“

Filch se shýbl pro kočku, která se mu otírala o nohy. „Na jih.“

Snape tiše zaklel a došel si ke skříni pro své koště.

„Až ho chytíte, můžu použít okovy?“ zeptal se Filch.

„Možná,“ řekl Snape skrz zaťaté zuby, zatímco otevíral okno dokořán. „Řekněte ředitelce, že jí pošlu zprávu, až ho chytím,“ dodal a odlétl.

Letěl přímo na jih a zíral před sebe. Nízko nad vrcholky hor se vznášela mlha, měsíc byl v novu. Světlo přicházelo jen od Prasinek, ze železniční trati, kde se před mostem koleje spojovaly. Tam byla i protipřemisťovací ochrana. Zdálo se mu, že před sebou spatřil temný stín. Zrychlil, jak nejvíce mohl. Ať už byl před ním kdokoliv, měl hodně rychlé koště a on se k němu ani nepřiblížil.

Hlasité pop! Snapeovy oznámilo, že to skutečně kdosi byl a právě se přemístil pryč. Tvrdě přistál a okamžitě použil sledovací kouzlo, aby nalezl místo, kde osoba stála. Za svitu červeného signálního světla na kolejích vyšlapával ve vysoké trávě pentagram. Dva kroky, pootočit, dva kroky… Bylo to temné kouzlo, ale nenechal se tím odradit při pátrání po zmizelém studentovi. Pentagram červeně vzplál a pohasl, když kouzlo začalo fungovat. Snape vstoupil do středu, znovu kouzlo aktivoval a kolem něj se utvořila zářící klec, která ho přemístí, jak doufal, na stejné místo, kam zmizel student.

*****

Harry šel podél plotu, kterým bylo skladiště ohrazeno. Dvakrát už zde byl na hlídce, takže mu to tu připadalo důvěrně známé. Bylo tu ticho a klid, ale jeho starost o Tonksovou mu přehrávala všechny možné špatné scénáře, které by mohly odpovídat tomu, že se zde nebojuje. Našel v plotě uvolněné prkno a vklouzl dovnitř, musel se sehnout pod podivnou kovovou konstrukcí. Těžký řetěz na vratech do skladiště byl už přeřezaný, a vrata se tiše otevřela, když na ně použil kouzlo.

Třebaže na nábřeží byla velká tma, tma uvnitř skladiště byla ještě větší. Jediným zdrojem světla byly vikýře a i to bylo příliš slabé. Harry opatrně zamířil vpřed, uvědomil si, že po celé délce stavby jsou vysoké dřevěné sloupy, ale nic jiného neviděl. Oči měl doširoka otevřené a začal přemýšlet jak nejlépe postupovat, neboť nepocítil žádný náznak, že by tu Tonksová byla, nebo že by tu byly nějaké potíže.

Opatrně našlapujíc se zastavil u prvního sloupu a pomalu se nadechl, aby zůstal klidný. Nechtěl křičet nebo použít světlo a tak si nebyl jistý, co přesně by měl udělat, protože vzdát to nechtěl.

*****

Snape ze sebe setřásl husí kůži, kterou kouzlo vyvolalo, a rozhlédl se. Byl na poli lemovaném stromy a v dálce svítila světla velkého města. Udělal několik kroků a za stromy zahlédl siluetu Doupěte. Zaklel, nasedl na koště a velkou rychlostí vyrazil k městu. Kdyby se jen vypravila na návštěvu domů, může si s ní promluvit později, ale měl tušení, že se vydala do Londýna. Cestou poslal zprávu McGonagallové, s tím, že pravděpodobně pronásleduje Ginny Weasleyovou.

Vzdálená postava se před ním vznášela jako flíček na obloze, příliš daleko na to, aby ji mohl zadržet kouzlem a nezranil ji. Pravděpodobně letěla na Harryho Kulovém blesku, takže neměl šanci ji dohnat. Vyslal několik stopovacích kouzel pro případ, že by ji ztratil, ale nevypadalo to, že by ji nějaké z nich zasáhlo a zanedlouho ji ztratil z dohledu mezi temnými budovami.

Snape pobízel své koště, třebaže už dosáhlo maximální rychlosti, studený vítr mu zmrazil holé ruce. Zpomalil, když se dostal nad řeku líně protékající městem. Vypadalo to, že Ginny přistála někde v této oblasti. Žádní mudlové v okolí nebyli a tak Snape sestoupil níž, přečetl si název ulice a poslal McGonagallové další zprávu. Letěl příliš rychle na to, aby mohl přijmout zprávu od ní, pokud nějakou poslala.

*****

Hluk zhora z levé strany rozbušil Harrymu srdce ještě víc. Potichu se přesunul tak tiše, jak jen to šlo, a nalezl kovové schodiště, které vedlo k dlouhé řadě oken bývalých kanceláří, kterými se dal přehlédnout celý prostor skladiště. Nahoře se všude povalovalo sklo z rozbitých oken, takže bylo velmi obtížné pohybovat se potichu, třebaže si na nohy zakouzlil protihlukové kouzlo.

Vyvrácené dveře vedly do prázdné kanceláře s rozbitým telefonem a vytrhanými dráty. Hluk, který slyšel, mohly způsobit krysy, kterými se to hemžilo. Opatrně postupoval vpřed, hůlku svíral ve vlhké dlani, ale adrenalin proudící jeho žilami způsobil, že se cítil jistěji.

Poblíž rozbitých oken se zastavil a otočil se. Nic tu nebylo. Ramena mu poklesla a mračil se do tmy. Ale zrovna když sklonil hůlku, páteří mu projel varovný brnivý pocit. Otočil se a vytvořil kolem sebe ten nejsilnější štít, ale bylo už příliš pozdě na to, aby kouzlo dokončil, zasáhly ho modré a bílé jiskry a podrazily mu nohy.

Rozzlobený hlavně sám na sebe, se zoufale snažil prohlédnout temnotu. Odhadl, odkud kouzlo přišlo a vyslal tím směrem silnou útočnou kletbu, která roztříštila prázdné okenní trámy, a ztrouchnivělé dřevo společně s omítkou dopadlo na podlahu.

*****

Ginny Weasleyová právě manévrovala nad rozbitým světlíkem a přála si znát nějaké kouzlo na noční vidění, když se v patře rozzářily modré a bílé jiskry. Bezmyšlenkovitě pobídla koště do vyšší rychlosti a pevně stiskla hůlku. Další výbuch kletby jí donutil stočit se silně vlevo a bojovat s magickou vlnou, která vylétla okny. Přistála se zaskřípáním rozbitého skla a okamžitě musela zablokovat kletbu, které musela přijít od záhadné osoby na koštěti, protože přišla ze vzduchu a ne od rozbitých oken.

Ve světle kletby zahlédla, jak se Harry hroutí k zemi, když jeho štít selhal a okamžitě mu vypomohla svým vlastním štítem. Skleněné střepy na podlaze zadrnčely. Štít zeslábl a Ginny dopadla rukama mezi sklo, když jí zasáhl okraj kletby. Uspávací kouzlo, uvědomila si ještě. Svět se naklonil a vypadal legračně, když padala na zem. Zatímco klečela vedle Harryho, další kletba prolétla oknem, kdyby nespadla na zem, zasáhla by jí doprostřed hrudi. Místo toho dopadlo na podlahu daleko za ní a jí nezbylo nic jiného, než sebrat sílu k dalšímu štítu, do kterého udeřilo další Uspávací kouzlo, ale žádného útočníka neviděla.

*****

Snape přistál na starém mostě, který překlenoval těch třicet stop mezi nábřežími. Pouliční lampy na mostě kolem sebe šířily matné světlo.

Když se přiblížil k díře ve vysoké ohradě, objevila se před ním zahalená postava. Snape namířil hůlkou a postava si sundal z hlavy kápi. Objevil se Pošuk Moody. „Dostal jsem zprávu, že tu máme zatoulaného učně,“ zavrčel téměř neslyšně.

Snape naklonil hlavu na stranu. „Já zas honím zatoulanou studentku.“

Moodyho oko se protáčelo na všechny strany. „Co to tu máme?“ řekl, když zahlédl záblesk světla z budovy skladu. Další kouzlo následovalo, doprovázeno zvukem tříštícího se dřeva a padajících trosek.

Oba se rozeběhli, ale Snape se dostal k vratům dřív, na větší vzdálenosti měl výhodu dvou zdravých nohou. Zastavil se těsně za prvním sloupem a opatrně zpoza něj vyhlédl. Usazující se prach mu bránil ve výhledu, ale pak v patře zazářil paprsek dalšího kouzla. Oslepený světlem se Snape rozběhl nahoru po železných schodech za Moodym, který byl opatrnější, a světlo ho neochromilo.

Nahoře Snape uklouzl po vrstvě rozbitého skla, zamával rukama a ve světle další kletby zahlédl dvě postavy, jednu na zemi a druhou na kolenou, ta druhá byla podle dlouhých rezavých vlasů zcela určitě Ginny.

Moody na Ginny křikl, aby se sklonila, vypustil kletbu, která vypadala jako rozžhavený drát, a setkala se s něčím za oknem a vybuchla v malých písečných zrnkách a bílém světle.

Nastalo ticho, jen střepy skal ještě cinkaly, jak na ně dopadaly kousky dřeva. Ginny zatřásla Harrym a volala ho jménem, snažila se ho probudit. Snape si k nim přidřepl, rozsvítil hůlku a dva prsty položil na Harryho krční tepnu. Vydechl úlevou a zeptal se: „Co ho zasáhlo?“

„Vypadalo to jako Uspávací kouzlo,“ odpověděla Ginny. „Alespoň tak mi to připadalo.“

„Pojďme odsud, je to tu samá past,“ zavrčel Snape.

Moody, který si prohlížel skladiště, řekl: „Teď už to půjde. Ale před chvílí tu byla ještě protipřemisťovací ochrana.“

„Nezajímá mě, že jste nic neviděl,“ odsekl Snape. „Beru Harryho ven.“ Uchopil Harryho za zápěstí a přemístil se s ním do stínu u paty mostu.

O vteřinu později se tam objevil i Moody, svírající Ginnyino zápěstí. „Co s ní uděláte?“ zeptal se.

„Bude chvíli trvat, než přijdu na něco vhodného,“ ozval se další hlas. Otočili se a sledovali, jak k nim po nerovné vozovce míří profesorka McGonagallová. „Naštěstí je poblíž starý obchod s látkami, a třebaže je už nejméně deset let zavřený, pořád je připojený na Letaxovou síť. Co se stalo Harrymu?“ zeptala se ustaraně, odstrčila Moodyho stranou a sklonila se k Harrymu.

„Vlákali ho do pasti,“ řekl Moody. „A do docela chytré. Je to Uspávací kouzlo.“ Zatímco mluvil, jeho magické oko pátralo po jakémkoliv pohybu v okolí.

McGonagallová se zaměřila na Ginny. „A co tu děláte vy, mladá dámo? Alastore, můžeš jí pustit.“

„Jsi si s tím jistá?“ zeptal se Moody.

„Ano,“ ujistila ho McGonagallová. „V každém případě víme, kde bydlí, třebaže ještě není jisté, zůstane-li studentkou naší školy.“

Ginny svěsila hlavu. „Mluvila jsem s tátou o Georgově vítězství v regionální soutěži a zaslechla jsem, jak učnice říká, že sem Harry šel, protože si myslel, že je Tonksová v maléru, ale také říkala, že v hlášení nic takového není.“ Nervózně si přehodila Harryho koště z jedné ruky do druhé. „Kdybych nebyla přišla…“

„Byl vyhlášen poplach,“ řekl jí Moody důrazně.

„Přišel jste pozdě,“ hádala se Ginny rozzlobeně, srdnatě mu čelila.

„Dost,“ zavrčel Snape a znovu se sklonil k Harrymu. „Musíme ho vzít někam do bezpečí. Jestli po něm jde někdo z ministerstva, musíme být opatrní.“

„Neměl by být u Svatého munga?“ zeptala se McGonagallová.

„Jen se z toho potřebuje vyspat.“ Snape se k Harrymu stále skláněl. „Bude z předávkování tím kouzlem trochu zmatený, ale jinak to nebezpečné není.“

„Můžeme ho vzít krbem, kterým jsem přišla, do Bradavic,“ navrhla McGonagallová.

„Letaxová síť už Harrymu docela dlouho nefunguje správně, víte,“ poznamenala Ginny. „V posledních dvou dopisech si na to stěžoval.“

„Někdo tu je,“ zašeptal Moody a zatlačil McGonagallovou s Ginny víc do stínu. Bylo slyšet těžké kroky blížící se k mostu.

„Chyťte se mého náramku,“ vybídla je McGonagallová a povytáhla si rukáv.

Všichni, až na Moodyho, to udělali. Ten, s hůlkou v pohotovosti, ustoupil do stínů. Snape pozvedl Harryho bezvládnou ruku a McGonagallová se k němu sklonila, aby na náramek dosáhl. O pár vteřin později už byli v malém obývacím pokoji s policemi po stranách studeného krbu, vysokým křeslem, o které se Ginny uhodila a tmavě zelenou pohovkou, na kterou Snape uložil Harryho. Harryho ruka i hlava sebou škubly, když byl přikryt svým a Snapeovým pláštěm. Snape znovu zkontroloval jeho puls a zřejmě byl spokojen.

Někdo vstoupil do dveří, zrovna když se Ginny zeptala: „Kde to jsme?“

„Minervo,“ zeptal se muž ve dveřích. „Co se děje?“

McGonagallová k němu došla a položila mu ruku na paži. „Potřebovali jsme rychle utéct, Richarde. Promiň, jestli jsme tě polekali…“

Snape se odvrátil od pohovky, kde byl Harry čím dál víc neklidnější, třebaže o tom nevěděl. „Nemáš Uklidňující lektvar, Minervo?“

„Ano, hned ho přinesu.“ Odešla a zanechala nervózního Richarda postávat ve dveřích.

Ginny si ho zvědavě prohlížela, fascinovaná představou, že je profesorka McGonagallová vdaná. Richard vypadal jako obyčejný muž středního věku, s obyčejně hnědými neudržovanými vlasy, s modrou košilí a vestou přes ni. „To je Harry Potter?“ zeptal se a naklonil hlavu na stranu, aby přes Snapea viděl, ale nešel blíž.

„Ano,“ odpověděla Ginny. „Hloupý Harry, který běhá za někým, koho nemůže mít.“

„Aha,“ ušklíbl se Snape. „A není v téhle místnosti ještě někdo takový, koho bychom podle těchto měřítek mohli považovat za hloupého?“

„Ale já jsem za ním šla, protože byl ve skutečném maléru.“ Sedla si Ginny do křesla s rukama založenýma na prsou. „Pane.“ Harry prudce škubl nohou. „Co se mu stalo?“ zeptala se.

„Víc Uspávacích kouzel může vybudit některé části nervového systému, i když je podvědomí vyřazeno z činnosti. Kolikrát byl zasažen?“

„Asi dva a půlkrát, ale ta kouzla byla hodně dlouhá. Snažila jsem se ho dostat za svůj štít, ale dlouho jsem ho neudržela, protože mě kouzlo trochu zasáhlo. Nikdy jsem nic takového neviděla, trvalo to dlouho, spíš jako kdyby někdo pustil kohoutek, ne jako by to vycházelo z hůlky.“

Prohlížel si ji a ona vydržela jeho upřený pohled, tak trochu doufala, že by jí to mohlo zvýšit skóre a zabránilo by to tomu, aby trest, který přijde, byl příliš tvrdý. Na druhou stranu ale vůbec nelitovala toho, co udělala. Schoulila se v křesle a soucitně sledovala, jak sebou Harryho končetiny nekontrolovaně škubou.

McGonagallová se vrátila a něco zašeptala Richardovi. Ginny se předklonila, aby ji slyšela, ale když se pohnula, připadala si podivně zpomalená, jako by se pohybovala pod vodou. Píchlo jí v kotníku, jako by její noha chtěla kopnout, udržela ji na místě, ale bolest se zvýšila. Z pod křesla se ozval pronikavé štěbetání, Ginny se tam zadívala a zjistila, že jí za kotník drží groteskní stvoření. Srst mu rostla přímo nad nechutnýma žlutýma očima a mělo svráštělé velké tělo. Kolem nohy jí svíralo klepetem podobným humřímu a otevíralo svou otřesně velkou tlamu – vzhledem k tělu – jako by se chystalo ukousnout si velký kus její nohy.

Ginny vykřikla, vyskočila na křeslo, aby si nohu uvolnila a vytáhla hůlku. Celá místnost byla v pohybu. Po podlaze se plazila podobně zdeformovaná stvoření. Snape vytáhl Harryho do sedu a zatřásl s ním. McGonagallová se odtrhla od svého manžela, vytáhla hůlku a vyslala kouzlo na potvory, které se blížily ke dveřím.

„Minervo, lektvar!“ vykřikl Snape do skřípání zubů, vrzání kostí a klapajících končetin.

McGonagallová se vzpamatovala, vešla do místnosti, její dlouhý hábit byl okamžitě zachycen dlouhými prsty s drápy. Hodila Snapeovi lahvičku, který ji obratně chytil, vytrhl zátku, nalil Harrymu do úst lektvar a kouzlem ho donutil polknout.

Hluk v místnosti se zmenšil a kreatury pozvolna splynuly s podlahou. Jedna z posledních lezla po opěradle křesla a Ginny, schovaná za polštářem, ji shodila na zem Harryho koštětem. Plácla sebou o stěnu, spadla na zem a zmizela. Ginny se roztřeseně posadila, ale nohy nechala nahoře a koště měla stále připravené. Snape zavřel láhev s lektvarem a opřel si Harryho bezvládnou hlavu o hruď.

Chvíli nikdo z nich nepromluvil, byl slyšet jen jejich zrychlený dech. Pak se zeptal Richard třesoucím se hlasem: „Co to bylo?“

Všichni se na něj podívali, McGonagallová se odlepila od zárubně, ke které se v panice přitiskla a odvedla Richarda pryč. Snape si láhev s lektvarem strčil do kapsy. Pak jen se vzdáleným pohledem hladil Harryho po vlasech.

Ginny se předklonila a rozhlédla se po místnosti, podívala se i pod křeslo, na kterém seděla. Stále se jí nechtělo sundat nohy dolů. Ponožku měla mokrou. Zavrtěla se a prohlížela si kotník, ze kterého jí do boty stékala krev. Otřásla se při vzpomínce na tvora, který ji za nohu držel. Ostrý hlas jí vytrhl z myšlenek. „Stalo se vám něco?“ zeptal se profesor Snape.

S pomyšlením na to, co se mohlo stát, Ginny odpověděla: „Jsem jen poškrábaná.“

McGonagallová se vrátila a došla k pohovce. Snape položil Harryho hlavu na polštář, vyndal lektvar z kapsy a podal jí ho. Vstal a zeptal se: „Nejsi zraněná?“

McGonagallová jen mlčky zavrtěla hlavou a prohlížela si teď klidného chlapce. Vypadal tak klidný, jako by byl mrtvý. Ginny se objala rukama, jako kdyby v místnosti byla zima. Snape k ní přistoupil a bez upozornění jí zul botu.

„Kousl vás?“

Ginny zavrtěla hlavou. „Ne.“

„To je dobře.“ Pustil její nohu a zamířil ke dveřím. „Pojďte.“

Ginny vstala a po dvou kulhavých krocích skopla i druhou botu. „Co by se stalo, kdyby to udělal?“

„Nevím přesně, ale pravděpodobně by to nebylo nic dobrého,“ poznamenal Snape.

Ginny spěchala za ním. Snape cestou kontroloval všechny místnosti, které míjeli, a počkal na ni před růžově vykachlíčkovanou koupelnou.

Ginny seděla na zavřené záchodové míse a žínkou, namočenou v teplé vodě si utírala z kotníku krev. Její zakrvácená ponožka byla odhozena do odpadků. Šrámy stále krvácely a tak si omotala vlhkou žínku pevně kolem kotníku. Snape prohledával růžové skříňky a poličky, než našel, co potřeboval. Sedl si na stoličku a otevřel plastovou láhev, ze které to zavanulo ostrou vůní denaturovaného lihu. Podložil jí nohu bílým ručníkem a nalil jí líh na kotník.

Ginny málem vykřikla. Bez rozmyšlení mu chtěla nohu vytrhnout, ale držel jí pevně. Všechno co mohla, bylo kývat se dopředu a dozadu, když jí nohou v teplých a ledových vlnách procházela bolest téměř stejná, jako po kletbě Cruciatus. Vzduch kolem byl hrozný, páchl alkoholem. Otřela si pálící oči a cítila se trapně, ale Snape tomu nevěnoval pozornost, otevřel plechovku s mastí, která jí ulevila od veškeré bolesti. Pak jí nohu ovázal gázou.

Nakonec její nohu bez varování pustil a vstal. „Za hodinu to budeme muset zkontrolovat, jestli se to nezhoršilo,“ řekl. Když si k sobě Ginny nohu přitáhla, jako by ji chtěla chránit, dodal: „Vypadala byste špatně s hlubokou jizvou po humřím klepetu na noze.“

Ginny se při tom pomyšlení otřásla. Snape uložil plastovou láhev. „Nebyl tohle už dostatečný trest? Nebudu muset být vyloučena ze školy?“ zeptala se ho a znovu si osušila oči.

Snape se na ní svýma černýma očima zadíval. Neodpověděl a Ginny sklopila zrak.

V obývacím pokoji seděla McGonagallová v křesle, ve kterém předtím seděla Ginny. Třebaže Ginny nikdy nevadilo posadit se na podlahu, teď si raději sedla na opěradlo pohovky na které ležel Harry, i když tohle nebyl její domov. Nikdo jí to nevytkl, takže se uklidnila. Harry tam ležel a vypadalo to, že nedýchá, ale barvu měl dobrou a Snape vypadal klidně, když ho kontroloval, takže muselo být všechno v pořádku.

„Měli bychom ho vzít do Bradavic,“ navrhl Snape.

„Tady to není napojené na Letaxovou síť,“ odpověděla McGonagallová unaveně. „Proto mám ten náramek, abych se dostala domů. Ale teď bychom se s ním dostali jen do doků. Tenhle dům patří Richardovi a Kornelius ho odmítl připojit, protože tu jsem jen malou část roku. Mohla bych o to požádat znovu, myslím, že Amelie by to mohla schválit.“

„Za protipřemisťovacími ochranami bych ho mohl vzít na koště…,“ řekl Snape.

Jeho řeč byla přerušena dvojitým pop! a všichni pohlédli ke dveřím, kde se objevil Moody s panem Weasleym. Když vešli dovnitř, malá místnost už byla docela přeplněná. Ginny ztěžka polkla, když na ní otec přísně pohlédl. Ale ještě si mohla oddechnout, když se obrátil na ostatní, a zeptal se, jak je Harrymu.

„Byl zasažen vícenásobným Uspávacím kouzlem,“ řekl Snape, „jinak zraněný není. Slečna Weasleyová dorazila právě včas, aby nebyl zasažen něčím jiným nebo přemístěn pryč.“

Ginny očima úžasem rozšířenýma zírala na profesora Snapea, šokovala jí jeho morální podpora.

Moody pochybovačně zabručel: „Byli jsme hned za ní, er…“ Jeho magické oko se točilo šílenou rychlostí. „Žádné jiné problémy?“

„Ne,“ zalhal Snape lehce a aby rozptýlil pochybnosti, dodal: „Postaráme se o něj, kdyby se něco dělo.“

McGonagallová se posunula v křesle, ale nepromluvila. Pan Weasley se k Harrymu sklonil, dotkl se jeho čela a pak si přehodil plášť přes rameno. „Pořád vyšetřujeme, co se stalo na ministerstvu. Ale pokud to bylo jen Uspávací kouzlo, pak ho někdo chtěl nezraněného zajmout a vystavil se značnému nebezpečí, aby to udělal… Někdo, kdo k němu má poměrně blízko a ví o něm příliš mnoho,“ dodal pochmurně.

Moody se zadíval na Ginny a všiml si její ovázané nohy. „Co se ti stalo s nohou?“ zeptal se tiše.

Ginny otevřela pusu a podařilo se jí odpovědět téměř tak klidně, jako Snapeovi: „Musela jsem se říznout o sklo.“ Zvedla ruce, které měla opravdu poškrábané od skla. „Bylo ho tam hodně.“

Snape náhle vstal. „Harry by se měl probrat během několika hodin,“ řekl. „Dáme vám vědět, jak se mu vede, a já bych ocenil, kdyby byla do Shrewsthorpe několik příštích týdnů posílána hlídka.“

„O to už jsem se už postaral, Severusi,“ odpověděl pan Weasley. „Budu předpokládat, že se tam vrátí v pondělí, pokud se nedozvím něco jiného.“ V jeho hlase byla starost, jakou u něj Ginny ještě neslyšela a náhle se cítila špatně, že musela lhát. Otočil se k ní, očima přejel po obou profesorech a pak se na ní znovu zadíval. „Myslím, že tady být nemáš,“ řekl.

Ginny slabě zavrtěla hlavou.

Její otec si povzdechl. „Později si o tom promluvíme a rozhodneme o tvém trestu,“ řekl. „Řekl bych, že nejlepší bude zákaz famfrpálu.“

Ginny se téměř zhroutila a jen tak tak nezaklela nahlas. Narovnala se, a třebaže to rozhodnutí ještě nebylo konečné, raději si na to začala zvykat. V očích jí zapálily slzy, ale raději se jich nedotkla, aby na ně neupozornila.

„Mám vzít Ginny sebou domů?“ zeptal se pan Weasley profesorky.

Snape letmo pohlédl na její kotník a řekl: „Ne, může zůstat tady.“ Ginny, která už se zvedala, dala nečekaně přednost společnosti profesora Snapea před svým otcem.

Poté, co pan Weasley s Moodym odešli, Ginny se zhluboka nadechla, do teď si neuvědomila, že zatajuje dech. McGonagallová vstala. „Jestli to s Harrym zvládneš sám, měla bych se věnovat Richardovi,“ řekla.

Snape přikývl, znovu si sedl na pohovku s rukou na Harryho rameni a Ginny se usadila v křesle. „Zapálíte oheň, slečno Weasleyová?“

Ginny okamžitě vstala, aby udělala, co jí bylo řečeno, ale nejdřív odstrčila křeslo, aby nepřekáželo a ona stále viděla na pohovku. O minutku a jedno ohňové kouzlo později hořel v krbu vesele oheň. Jeho teplo ostře kontrastovalo s předchozími událostmi, ale nedokázal ji uklidnit.

Oklepala si popel z rukou a vrátila se do křesla; nervy měla tak pocuchané, že nadskočila, když sebou Harryho ruka škubla. Snape nadzdvihl Harrymu hlavu a znovu ho přinutil vypít lektvar. Zazátkoval láhev, opřel se a pozorně sledoval podlahu.

Ginny se uvolnila až po dlouhé chvíli, čas tiše ubíhal. Zjistila, že se nedokáže dívat na Snapea, který chová na klíně Harryho hlavu a zachmuřeně hledí do dálky. Zavřela oči a zvuk praskajícího ohně jí pomalu uspával.

Harry se probudil s hlavou plnou matoucích vzpomínek. Jeho obličej byl zabořen do teplé látky prosycené známou vůní jeho opatrovníka. Když to pochopil, bezprostřední panika se rozplynula a on se vznášel v absolutním bezpečí, přesto že si to nedokázal dát dohromady s nedávnou minulostí. Když se mu povedlo otevřít oči, zamrkal a přemýšlel o neznámé stěně a stropu, které zahlédl za Snapeovým ramenem. Ruce ho pálily, tak je pod těžkými plášti posunul, aby zjistil, co je špatně a polekalo ho, když byl náhle vytažen do sedu s hlavou uloženou na Snapeově hrudi.

Chtěl ruce zvednout, ale Snape ho držel pevně. „Co se děje?“ podařilo se mu zeptat a mlhavě cítil nějaký lektvar. A opravdu, před ním byla láhev s lektvarem. Sevření pomalu zesláblo, takže dokázal ruce zvednout a prohlédnout si malé řezné rány na nich. Záblesky z nedávné minulosti se vrátily: rozbité sklo, temné skladiště. „Co se stalo? Je Tonksová v pořádku?“ Panika se znovu objevila v plné síle a opět zeslábla, když byl přitisknut k teplé látce.

Snape odložil láhev s lektvarem stranou. „Nebyla tam,“ pokáral ho sarkasticky.

Harry se pokusil zmobilizovat všechny své síly, aby dokázal sedět sám. „Ne?“ Všiml si Ginny spící v křesle naproti, s nohama pod sebou, hlavou nepohodlně opřenou a ústy mírně pootevřenými. Promnul si čelo a s malou pomocí se narovnal. Vzpomínky a noční můry se mu míchaly v hlavě, připadal si jako opilý.

„Měl by ses znovu napít,“ řekl Snape a podával mu láhev s lektvarem.

Harry vzal do ruky studenou láhev za zeleného skla a zadíval se na ní. „Co to je?“

Snape ho objal kolem ramen a přitáhl ho k sobě. „Uklidňujíc lektvar. Napij se a myslím, že budeš v pořádku. Musíš se dostat z účinků Uspávacího kouzla.“

Harrymu se nelíbilo, že má ruce jako z gumy. Uchopil láhev oběma rukama, myslel si, že by to mohl překonat.

„Pokračuj,“ pobídl ho Snape.

Harry se podřídil; bylo to hořké a zanechalo mu to v puse nepříjemnou pachuť. Snape si od něj vzal láhev dřív, než mu vypadla z rukou a odložil ji. Harrymu spadla hlava na stranu a Snape vstal, aby si mohl lehnout. Poslední, co si pamatoval, bylo, jak se nad ním Snape sklání a jak se ho dotýká prsty na krku.

Probudil se, když Ginny přikládala do krbu. Rozhlédl se po neznámé místnosti s pocitem ztráty. „Kde je Severus?“ zeptal se.

Ginny se k němu otočila. „Spí vedle. Mám pro něj dojít?“

Harry se posadil, a zjistil, že je to snadnější, než čekal. Jeho vzpomínka na lektvar se potvrdila, když zahlédl zelenou láhev. „Ne!“

Ginny vstala a došla k němu. „Jsi si jistý? Nám nařízeno ho přivést, když se na něj budeš ptát.“

„Ne, ne, to je v pořádku.“ Harry spustil nohy na podlahu, podrbal se na hlavě a nadechl se. „Měl jsem tu nejhorší noční můru.“

„Opravdu?“ zeptala se Ginny s úsměvem a posadila se do křesla, přehodila nohu přes nohu.

Harry zapátral ve svých myšlenkách a zlehka se zasmál. „Jo. Zdálo se mi, že jsem vypustil démony na manžela profesorky McGonagallové.“ Zavrtěl zmateně hlavou.

„No jo,“ zamumlala Ginny. Spojila ruce prsty a objala jimi koleno. „Teď se zeptej, kde jsme…,“ vyzvala ho.

Harrymu se sevřel žaludek. „Kde teda jsme?“ zeptal se, přestože odpověď slyšet nechtěl.

Ginny po něm střelila pohledem, který často používal Snape. „V domě ředitelky McGonagallové.“

„Ne,“ vydechl Harry.

„Ano,“ potvrdila Ginny.

Harry se rozhlédl po místnosti, snažil se na ni vzpomenout, ale nemohl. „Opravdu jsem je vypustil?“ zeptal se sklíčeně. „Je někdo zraněný? Stalo se něco Richardovi?“

„Profesorka McGonagallová ho ochránila,“ řekla optimisticky Ginny. „Bylo to opravdu roztomilé. Jediný, kdo byl zraněný, jsem já.“ Povytáhla si kalhoty. „Ale je to jen škrábnutí a profesor Snape říkal, že se to zahojí.“

Harry se zadíval na obvaz na jejím kotníku. „To je mi líto.“

„Harry, to je v pořádku. Neublížils mi.“

„Dobře,“ zamumlal Harry a několikrát si prohrábl vlasy. Jak jsem mohl ztratit kontrolu? ptal se sám sebe.

Ginny se zasmála. „Myslím, že pro toho, kdo se tě snažil unést, bys byl opravdu nepříjemným překvapením, kdyby se mu to povedlo.“

Harry se snažil dát si to do souvislostí s tím, co se stalo předchozí večer. „Co se stalo?“

Ginny vyprávěla a Harry se při tom opřel o pohovku a zahleděl se do ohně.

„Někdo takhle riskoval, jen proto, aby mě podvedl?“ zeptal se Harry.

„Ano. Musel tě hodně chtít.“

„Kdo?“ zeptal se Harry, a pak si pomyslel, že by odpověď mohl znát.

Ginny pokrčila rameny. „Nevím. Stavil se tu taťka a Moody a říkali, že to ještě nezjistili.“

Harry otočil hlavu a zadíval se na ní. „Moody tu byl?“

„Jo. Všichni jsme mu lhali.“ Znělo to suše. „Bylo divné tu stát a dívat se, jak profesor Snape taťkovi lže. Myslím, že by to měl vědět, Harry.“

„Taky si myslím,“ souhlasil Harry a v prázdném žaludku mu zakručelo. „Měl bych se najíst. Je tu něco?“

„V kuchyni je přichystané nějaké jídlo.“ Vstala a zamířila kolem dlouhé řady malých místností, tak charakteristických pro tento starý dům. Kuchyň byla na vzdáleném konci chodby, za dlouhou formální jídelnou. Její bílé stěny a skříňky byly v elektrickém světle přímo oslepující. Ginny připravila chléb se sýrem. Harry si sedl ke stolu a najedl se.

Jídlo zlepšilo jeho pocity a po dvou šálcích čaje se zase skoro cítil sám sebou.

„Takže, v jakém maléru jsi ty?“ zeptal se Ginny.

Ginny se napila čaje. „Nevím,“ řekla. „Profesorka McGonagallová mi pohrozila vyloučením.“

„Není to to, co chceš?“ dobíral si jí Harry.

„Na začátku roku možná,“ odpověděla zprudka. „Teď, když jsem se dostala tak daleko… Ne. Taťka navrhl zákaz famfrpálu.“

„Juj.“

„Jo, a myslím, že jestli na tom bude trvat, já budu trvat na tom, že se stanu profesionálním hráčem.“ Vypadala rozhodně a Harry nepochyboval, že to udělá. „Myslíš, že jsem tak dobrá?“ zeptala se.

„Myslím, že jsi docela dobrá,“ přiznal Harry. „Ale asi by ti neškodilo víc tréninku.“

Vzala si sušenku a strčila si ji do pusy. „Ale o Suze si myslíš, že je hodně dobrá,“ namítla a znělo to trochu ublíženě. „Ale letos tak dobrá nebyla,“ přidala a znělo to, jako by tím získala nějaké body.

„Nikomu to neříkej, ale Severus vyměnil zlatonku za profesionální.“

Ginny bouchla rukou do stolu. „Není divu, že zápasy letos trvaly tak zatraceně dlouho. Udělal to kvůli ní?“

„Myslím, že jo,“ odpověděl Harry a nalil si třetí šálek čaje.

Ozvaly se kroky, takže otočili hlavy ke dveřím. Vešel Richard, ale hned se zarazil, když uviděl Harryho. Zaváhal a ohlédl se za sebe, jako by se chystal k ústupu. Harry si náhle ostře uvědomil tvar šálku ve svých prstech. Cítil se nepříjemně a nevěděl, co říct.

„Dobré ráno,“ pozdravila Ginny vesele, jako by všechno bylo úplně normální.

Richard jí váhavě odpověděl a rychle si vyndal mléko z ledničky. Sáhl do skříňky, kterou tak dobře znal, ale v tu chvíli to tak nevypadalo, nedokázal najít sklenici. Harry zíral na odštípnutou hranu stolu a cítil se ještě hůř. Richard odložil mléko a odešel.

„Dostane se z toho,“ tvrdila Ginny, když jeho kroky utichly.

„Nevypadá to. Kolik tvorů tam bylo? Nevšiml jsem si žádné škody.“

„Nepočítala jsem je, vypadalo to, že jim lidi chutnají.“ Zamračila se, jako by litovala, že to řekla. „Profesor Snape se domnívá, že situace, která k tomu vedla, se už opakovat nebude. Ale jestli můžeš, vyhni se Uspávacím kouzlům… Zejména, kdyby byla tři za sebou.“

Harry cítil, že má překyselený žaludek a odstrčil svůj šálek.

„Harry,“ přemlouvala ho Ginny, „všechno je v pořádku. Kdybys nebyl zachráněn, byl bys díky těm věcem taky v pořádku. Pokud jsem si všimla, tak po tobě nešli. V čem je problém?“

Harry zíral směrem, kterým odešel Richard a lehce si povzdechl. „Co říkala McGonagallová?“

Ginny mávnutím hůlky poslal nádobí do dřezu. Ranní slunce se odrazilo v malém okně vysoko na zdi. „Nic.“

Harry nevěřícně zavrtěl hlavou. „Nic?“ a Ginny mu to kývnutím potvrdila.

Vešel Snape a ostražitě se rozhlédl. Vlasy měl nezvykle rozcuchané a vypadalo to, že by potřeboval ještě nějakou dobu spát. Ale přistoupil k Harrymu a položil mu ruku na rameno.

„Jak se cítíš?“ zeptal se.

Harry se zahleděl na slánku a pepřenku a pohárek s párátky, byly to zcela běžné věci. Pokrčil rameny. „Myslím, že jsem v pořádku.“ Žaludek se mu svíral ještě víc a tváří v tvář Snapeovu soucitu se cítil ještě hůř. Neviděl, jak se Ginny na jeho opatrovníka mrzutě zamračila.

„Harry?“ pobídl ho Snape pevněji.

Harry se otočil a otráveně se zeptal: „Jo?“ Ponuře si uvědomoval, že je nebezpečný každému člověku ve své blízkosti.

„Žádné nervózní záškuby nebo náhlá slabost?“ zeptal se Snape.

„Ne,“ odpověděl Harry a doufal, že ho tím uklidní.

Snape mu stiskl rameno. „Dobře. Měli bychom odejít, a nechat domácnost McGonagallové zase v klidu.“ Založil si ruce. „A co se týče vás…,“ řekl s pohledem na Ginny.

V duchu Harry viděl sám sebe, jak vstává a protestuje proti Snapeovu úmyslu Ginny potrestat tím, že by poukazoval na její špatný úsudek. Představil si Snapeův šok a obavu ze ztráty. Zůstal tedy klidně sedět, dokonce se ani viditelně neošíval.

„Někdo musel něco udělat,“ hádala se Ginny.

Snape se sarkasticky zeptal: „Vás nenapadlo, slečno Weasleyová, přijít a informovat mě, ani to, že bych byl schopen lépe se s tím vypořádat?“

Ginny se kousla do rtu. „Nepřemýšlela jsem o tom.“

Snape protočil očima. „Stejné hloupé hrdinské instinkty. Beru to zpátky, Pottere, ji bych nevybral… Vzájemně byste se pozabíjeli.“

Ginny svráštila obočí a otočila se na Harryho. „O co jde?“

„Neptej se,“ odpověděl Harry tiše. Vstal a řekl: „Jsem připraven vrátit se domů.“

Důvěrně známé kroky naznačily, že se blíží McGonagallová. Klidně vešla dovnitř a se všemi se pozdravila. Harry sklopil oči, už asi po desáté dnes ráno se cítil hrozně. „Odpočinutý, Harry?“ zeptala se jako by se jen vzpamatovával z nepříjemné rýmy.

„Ano, madam,“ odpověděl Harry, očima bloudil po laminátové podlaze.

„Budu tě čekat v pondělí ráno,“ řekla pak Snapeovi.

Snape přikývl a šel pro jejich pláště. Harry tam jen rozpačitě stál. Ginny ho objala, což pocit trapnosti nezmírnilo. Snape se vrátil, uchopil Harryho za zápěstí a přemístil je do jejich haly.

„Mohl jsem se přemístit sám,“ poznamenal Harry mrzutě a unaveně, „necítil jsem, že by to bylo příliš daleko.“

„Proč si nejdeš trochu odpočinout?“ navrhl Snape.

„Měl jsem tři šálky čaje,“ poznamenal Harry.

„Tak se můžeš jít učit.“

*****

Ginny byla nervózní z toho, když zůstala sama s ředitelkou McGonagallovou. „Také bychom měli jít,“ řekla McGonagallová. „Nechala jsem to tam na starosti Červotočkové, ale nelíbí se mi být tak dlouho pryč… zvlášť když jsou tam ty problémy s lektvary, větší, než jsem si dřív uvědomovala. Vezměte si své věci,“ nařídila Ginny.

„Ano, madam,“ odpověděla Ginny poslušně, ale než odešla, McGonagallová ještě prohlásila: „Trochu pozdě na nabídku poslušnosti, slečno Weasleyová.“

Ginny se vrátila a McGonagallová si vzala koště ze skříně na chodbě. Když si všimla Richarda, který vykoukl z dalších dveří, řekla: „Jděte napřed, slečno Weasleyová a počkejte na mě u dveří do hradu, pochybuji, že bude odemčeno.“

Ginny si oblékla rukavice, popadla Harryho koště a přemístila se do Prasinek na železniční most.

Mlhu na mostě přes údolí protínaly paprsky vycházejícího slunce. Bylo to krásné a na chvíli toužila proletět se po údolí pod mostem a do Bradavic se nevracet. S povzdechem nasedla na koště a vyrazila směrem ke škole, na plášti se jí usazovala ranní rosa. Hradní zdi byly šedě pruhované, jako kdyby pršelo, pochodně u dveří nesvítily, hrad vypadal neobydlený. Přistála u schodiště a přitáhla si těsněji kolem sebe plášť.

McGonagallová se objevila až za deset minut, Ginny už byla celá ztuhlá a unuděná pohledem na trávu vlnící se ve větru. Ředitelka nepromluvila, jen odčarovala dveře a zamířila dovnitř. Těch několik málo studentů, kteří procházeli halou, je zvědavě pozorovalo.

McGonagallová nic takového neříkala, ale Ginny jí následovala až do její kanceláře, kde si ředitelka přečetla několik poznámek, které na ní čekaly na stole, a teprve pak se otočila na svou studentku. Ginny si mezitím prohlížela křišťálový model Bradavického hradu. Byl mokrý a sem tam nějaká kapka dopadla i na podlahu.

McGonagallová se zeptala: „No, slečno Weasleyová, co mám s vámi dělat?“

„Kdybych nepřišla, mohl Moody Harryho vzít ke Svatému Mungovi a on by tam otevřel bránu pro temné tvory a to by bylo hrozné.“

„Tvrzení, že účel světí prostředky, mě nepřesvědčí, mladá dámo, zejména, když to tak skončilo zcela náhodou,“ poznamenala McGonagallová. „Ale protože jste svým jednáním neohrozila ostatní studenty, nemám důvod vás vyloučit.“ Odmlčela se a pozorně se na Ginny zadívala. Upravila si vlasy a posadila se za stůl. „Ale musím k vám být dostatečně tvrdá, aby někoho nenapadlo vás napodobit. Začneme třemi týdny po škole. A považovala byste vyloučení z Brumbálovy armády za dostatečně přísný trest?“

Ginny se na chvíli zamyslela. „Jsem v ní už hodně dlouho a myslela jsem si, že mi to pomůže u OVCí.“

McGonagallová se na ní zamračila a Ginny si uvědomila, že si nepřeje, aby si hrála na poslušnou studentku. „Považovali by to ostatní za přiměřený trest?“

„Pravděpodobně. Teď to tam vedu.“

„Chci vás v podstatě vyloučit z toho, co je pravděpodobně vaše studijní povinností, ale připadá mi to jako dobrá volba.“ Ginny cítila, jak se jí uvolnila napjatá ramena, když McGonagallová náhle nařídila: „A také mi odevzdáte váš odznak.“

Ginny chvíli trvalo, než si uvědomila, že se jedná o její prefektský odznak. Zamračila se, vytáhla ho z kapsy a podala jí ho. „Vaše chování není pro prefekta zrovna nejvhodnější, slečno Weasleyová,“ řekla McGonagallová, když si ho od ní brala.

„Ne, madam,“ souhlasila Ginny, tahle ztráta privilegií jí mrzela docela dost.

„Můžete jít, slečno Weasleyová. Zeptám se profesorů, kdo potřebuje nějakou zvláštní pomoc a pak vám dám vědět ohledně vašeho trestu po škole.“

„Ano, profesorko.“

„A pokud ještě někdy svévolně opustíte školu bez svolení,“ pohrozila McGonagallová, „dostanete zákaz hraní famfrpálu.“ Polohlasně dodala: „Ale nepřeju si nechávat Zmijozelu nějaké další výhody.“

 

Poslední komentáře
28.10.2010 16:29:34: Tak to bylo dramatické. Dobré, jak dokázala G. Harryho promptně najít... smiley${1}
23.10.2010 14:37:59: Moc děkuji.
22.10.2010 11:49:04: Díky za překlad, jako vždy přesná jak hodinky ve čtvrtek dáreček.
21.10.2010 23:18:35: :D Nevyloučí jí z Famfrpálu xD A co ten první paprsek? Nebyla to část ze série kouzel, který ho měly...