Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 1 - Modřiny a odřeniny

Bylo jasné ráno uprostřed července, když Harryho Pottera vzbudila směsice různých zvuků blízko něj. Napravo od sebe slyšel svého obrovského bratrance Dudleyho, dupat po domě jako rozzuřený slon. Harry by mohl přísahat, že cítí, jak se otřese dům pokaždé, kdykoli ten odporný velký chlapec udělá krok. Také slyšel tetu Petunii křičet na Vernona: „Vem tu slaninu!! Vernone!! Slanina!!“

Harry se ušklíbl. Dobře jim tak, za to, že ho zmlátili a zamkli tady. Teď si ani nedokázali udělat snídani. Otočil se a zasténal. Jeho zápěstí bylo ještě strašně bolavé, jak ho Dudlej zmlátil na začátku léta. Harry si myslel, že může být zlomené. Nemohl se na to ale podívat, protože v přístěnku byla tma jako v pytli. Byl v tomhle mrňavém prostoru zavřený už tři týdny. Každý druhý den, nebo tak nějak, si jeho teta Petunie vzpomněla a  strčila mu skrz pootevřená dvířka okoralý chleba a sklenici vody. Harry si vůbec nedokázal představit, jak teď musí vypadat. Jeho černé vlasy, které byly obvykle, ať dělal co chtěl, stále stejně dlouhé, teď rostly s alarmující rychlostí. Mohl tušit, že už mu dosahují skoro na ramena. Harry cítil jeho pohmožděné, nateklé levé oko, které ani nemohl otevřít. Stopy po pásku na zádech, donutily teenagera syknout bolestí pokaždé, když se pohnul. Také cítil, že má poraněnou nohu, jak ho strýc Vernon praštil Dudleyho smeltingskou holí zezadu do kolen, což způsobilo, že Harry proletěl nebezpečně vzduchem a dopadl na pravou nohu. Harryho tvář zrudla vzteky, když si vzpomněl na Dudleyho smích. Takže teď, o tři týdny později, byl uvězněný v přístěnku a on s tím nemohl nic udělat.

Druhý den probudilo Harryho bouchání na dveře a nenáviděný hlas strýce Vernona.

„Pottere!“

Když jeho strýc otevřel dveře, otevřel Harry nezraněné oko.

„Zatraceně, Pottere, Dudley je nemocný. Ty jsi ho proklel, že ano?“ dožadoval se rozzlobeně.

„Ne, strýčku-“

„Nelži mi, kluku!“

Vernon vytáhl Harryho do obývacího pokoje, který byl pokrytý Dudleyho fotkami, a skopl ho na podlahu.

Petunie se ušklíbla, když scházela ze schodiště a našla svého manžela, jak se snaží vytlouct z jejího hrozného synovce duši. Harryho ret silně krvácel a jeho tvář byla pokrytá modřinami a odřeninami na místech, kde ho strýc udeřil. Chlapec s hrůzou sledoval, jak se pásek jeho strýce vztekle přibližuje k jeho zádům, způsobujíc, že křičel bolestí. S posledním kopnutím do hlavy, viděla Petunie, jak Harry upadl do bezvědomí.

Harry se probudil o pár hodin později v přístěnku do úplné tmy. Nemohl se pohnout, záda měl v jednom ohni a tvář ztuhlou bolestí. Pochyboval, že by se někdy směl vrátit do školy. Brumbál by nejspíš předpokládal, že jen zmeškal vlak. Jeho přátelé by měli starosti, ale pravděpodobně by si mysleli to samé a Snape by udělal cokoli, aby Harryho vyhodili. Povzdechl si a otočil se. To nebyl dobrý nápad. Celé jeho tělo explodovalo bolestí a donutilo teenagera křičet. Slyšel Dudleyho nezaměnitelný smích skrz dveře. Sakra, jak on toho kluka nesnášel. Dudley Dursley mu dělal peklo ze života tak dlouho, jak si pamatoval. Ovládl ho hněv a on ještě jednou zuřivě vykřikl. Pak se propadl do temnoty.

*****

Mnoho mil odtud, na nudné učitelské schůzi, kde polovina personálu usínala, všichni profesoři prudce vyskočili.

„Co to dopekla bylo?“ dožadoval se rozčíleně Snape a mnul si hlavu. Cítil nějakou divnou bolest, jak slyšel někoho křičet v agónii.

„Zdá se, že někdo má bolesti,“ poznamenala Minerva McGonagallová.

„Proč jsme to slyšeli všichni?“ zeptal se nervózně profesor Kratiknot. Vypadal vystrašený, jak stál ostražitě za Brumbálem.

Ředitel byl ponořený v myšlenkách.

„Já věřím, že náš mladý pan Potter je v maléru,“ řekl tiše. Jiskřička v jeho modrých očích už dávno zmizela.

„Severusi, Minervo, pojďte se mnou. Ostatní raději buďte ostražití. Nevím co je špatně. Možná, že nic.“ Vzhlédl ke Snapovi a McGonagallové. „Připraveni?“

„Pojďme,“ odpověděla Minerva. Trojice pospíchala z hradu k Zakázanému lesu, odkud se přemístila.

O pár vteřin později už kouzelníci stáli před domem číslo 4 v Zobí ulici, který vypadal úplně normálně.

Přinejmenším se to tu nehemží Smrtijedy, pomyslel si Snape. Třebaže chlapcem pohrdal, nechtěl, aby ho zabili.

Brumbál hlasitě zaklepal na přední dveře, napůl čekající, že Harry a jeho rodina je dnes už pryč. K jeho velkému překvapení byly dveře otevřeny téměř okamžitě tlustým mužem se zamračenou tváří.

Jeho oči se rozšířily jakmile si uvědomil co vidí.

„Och!“ vykřikl. „Já vás tady nestrpím! Vypadněte, vy zrůdy!“ ječel.  Hluk přilákal i jeho ženu a syna.

„Hledáme Harryho Pottera. Můžeme ho vidět?“

Vernonovi oči se rozšířily ještě víc. „Nikdy jsem o něm neslyšel,“ prskal.

„Nesmysl! Přinesla jsem ho sem jako miminko!“ řekla Minerva a vytáhla svoji hůlku. Během několika vteřin leželi všichni tři Dursleyovi spoutaní na podlaze. Brumbál je překročil.

„Harry!“ řekl hlasitě. Žádná odezva. „Severusi, zkontroluj to nahoře. Minervo, ty chodbu. Já se porozhlédnu tady. Tři kouzelníci se rozdělili, aby se o pět minut později sešly bez objevení jakýchkoli známek po chlapci.

„Díval jsem se všude. Není tady, Albusi,“ řekl Snape.

Náhle upoutalo jejich pozornost tiché zasténání z přístěnku. Brumbálovi oči přelétly množství visacích zámků držících dveře na místě.

„Nemyslíte si,“ začala Minerva.

„Otevřeme to,“ odpověděl Snape.

„Alohomora!“ vykřikli všichni společně a zámky spadly. Brumbál rychle otevřel dveře. To co uvnitř uviděli by otřáslo i nejkrutějším Smrtijedem. Chlapec, kterého kouzelníci stěží identifikovali jako Harryho, ležel v malinké postýlce, na matraci zbarvené jeho vlastní krví do temně ruda. Vlasy dlouhé po ramena a tvář pokrytá rankami a modřinami. Severus si všiml, že má koleno a zápěstí ohnuté v nepřirozeném úhlu. Tvář chlapce byla tak pohmožděná a pokrytá krví, že kouzelníci mohli stěží rozeznat jeho rysy.

„Ó můj Bože!“ vykřikla Minerva, přerušujíc omráčené ticho, které se mezi nimi rozprostřelo v okamžiku kdy Brumbál otevřel dveře.

Harry se při tom zvuku pohnul a trochu otevřel jedno oko. Stěží rozeznal obrysy tří lidí, jeden vypadal, že se chvěje.

„Harry?“ zašeptal muž uprostřed.

Harry se pokusil odsunout, ale zastavila ho bolest vystřelující mu ze zad.

„Albusi, on neví kdo jsme,“ řekl mužský hlas.

Harry zamrkal. Albus? Albus Brumbál?

„Lumos,“ zašeptal muž. Objevilo se světlo a Harry zjistil, že se dívá na otřeseného Albuse Brumbála, plačící Minervu McGonagallovou a velmi šokovaného Severuse Snapa. Pokusil se promluvit, ale zjistil, že se jeho rty nepohybují a z hrdla mu unikl pouze chrapot.

„Harry, to jsem já, profesor Brumbál. Dostaneme tě do Bradavic, dobře? Jen vydrž, Harry.“ Harry na něj zíral prázdným pohledem, než znovu upadl do bezvědomí.

„Já ho vezmu,“ řekl Snape a pohl se dopředu.

„Buď opatrný, Severusi. Nevíme, jak vážná jsou jeho zranění,“ varoval ho Brumbál tiše.

Snape se sklonil a zvedl Harryho tak jemně, jak jen mohl. Harry něco zamumlal ze spánku, ale nevzbudil se, když ho Mistr lektvarů zvedl. Severus na něj zíral.

„Albusi, nemyslím že váží… cokoli. Rád bych věděl…“

Zvedl chlapcovu otrhanou košili a zalapal po dechu. Pod hroznými modřinami a odřeninami, které zdobily jeho tělo, mohla trojice kouzelníků zřetelně vidět každé jednotlivé žebro.

„Oni ho nechali hladovět?“ zeptala se Minerva, která stále plakala.

„Očividně,“ odpověděl Snape.

Brumbál vypadal otřeseně. „Pospěšte si, musíme ho dostat zpět k Poppy. Je to horší než jsem si myslel,“ řekl. Tři kouzelníci, jeden nesoucí velmi zraněného mladíka, vyšli rychle z domu a potom co odstranili mudlům pouta, se přemístili pryč.

Poslední komentáře
26.08.2019 10:06:32: Doufám že se jím dostane zasloužené odplaty.smiley${1}
14.05.2016 20:57:38: ááááno, moc ráda se pasu na tom, jak se Snape pomstí Durslayovým, za to, co Harrymu způsobili. JAksi...