Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 10 - Vím kde je

„Cože, Harry?“ ptal se úplně zmatený Lupin.

„Vím kde je!

„Jak?“ zeptala se McGonagallová.

„Jak jsem šli snažil jsem se vzpomenout, jestli jsem někdy v jakékoli mé vizi viděl něco, co by nám mohlo pomoct. Ne jen v současných vizích, ale také ve starších. Zapomněl jsem- na začátku minulého roku jsem viděl Voldemorta a Červíčka plánovat, jak mě zabijí, jako obyčejně, a byl tam starý muž- JO! Vím přesně kde je! Je na Raddleově statku!“

„Raddleův statek?“ zeptal se popleteně Remus.

„Ano. Dům, který kdysi patřil Tomovi Raddleovi a jeho rodičům. Těla všech tří našli v domě už dávno, ale Tom zřejmě ve skutečnosti nebyl mrtvý. Vážně si nejsem jistý, jak se to stalo,“ vysvětlil Harry a vypadal zamyšleně. „Ale v každém případě si pamatuju to místo. Je na kopci a pod ním stojí malá vesnice. Ten starý muž se o dům staral, než ho Voldemort zabil- to vysvětluje, proč je teď zahrada zanedbaná. Vím jistě, že to místo je staré, zchátralé, chladné a také tiché. Jediné zvíře, které jsem slyšel byl Voldemortův had Nagini. To je ono! Tam je!“ vykřikl Harry vítězně.

Starší kouzelníci vypadali zmateně, ale vzrušeně. „Kde je Raddleův dům, Harry?“ zeptala se McGonagallová.

„Hmm. Ve skutečnosti to vlastně nevím,“ řekl ostýchavě. „Ale stačí nám jen najít Raddleův statek a zjistíme kde je. To by nemělo být tak těžké. Lidé z okolí domu jsou pravděpodobně vyděšení. Myslím tím, že bych tam rozhodně nechtěl jít, kdybych věděl že…“ Harry zčervenal, když si uvědomil jak breptá. „Promiňte,“ řekl tiše.

Lupin nad jeho omluvou mávl rukou. „Takže dnes večer můžeme najít Raddleův dům a zjistíme, kde to je,“ řekl.

„Ano,“ odpověděl Harry.

„Ach, ale moji drazí, na něco jste zapomněli,“ řekl Brumbál moudře. „Ačkoli můžeme najít Raddleův dům a tím pádem Severuse, musíme se zastavit a přemýšlet o tom co uděláme, abychom ho odtud dostali. Vážně nemůžeme doufat, že my čtyři zvládneme Voldemorta a všechny smrtijedy.“

Všechna dobrá nálada, kterou snad mohli ostatní tři kouzelníci cítit, vyprchala při jeho slovech. Harry dokonce ani neuvažoval o tom co by udělali, když by se do domu dostali. Protože byl Nebelvír, nikdy se nezastavil, aby o takových věcech přemýšlel.

„Jasně,“ řekl nevrle. Jediný pohled na McGonagallovou a Lupina mu prozradil, že na tohle očividně nemyslel ani jeden.

Během té doby skupinka dorazila do Velké síně. Sedíc vedle sebe, všichni přemítali nad novým plánem záchrany.

Nahlas první promluvila Minerva. „Kolem bude zřejmě protipřemísťovací bariéra a krby budou odpojené…“

„Ne!“ řekl Harry náhle. Všichni se na něj podívali. „Nemůže tam být protipřemísťovací bariéra. Nebo… jestli tam je, musejí  ji, zatímco Voldemort svolává své smrtijedy, na chvíli zrušit. To znamená, že v ten okamžik máme možnost se přes ní dostat!“

„Harry, Harry. Ty jsi mozek celé operace,“ smála se McGonagallová.

„Promiňte paní profesorko, ale mám spoustu zkušeností,“ odvětil Harry. To způsobilo Lupinův potlačovaný smích a pobaveně zvednuté Brumbálovo obočí.

„Jak poznáme, že je Voldemort svolává? Nikdo z nás nemá znamení zla. Není možné zjistit, kdy je volá,“ řekl Lupin a znělo to unaveně.

Zbývající tři kouzelníci se tiše ponořili do svých úvah. Harry zvedl hlavu, jak o něčem přemýšlel. „Myslím, že bysme na to mohli jít přes moji jizvu,“ navrhl.

„Ale to nefunguje vždy, Harry. Někdy máš vize ze smrtijedských schůzek, kterých si nejsi doopravdy vědom,“ řekl Brumbál.

„Mm,“ zamumlal Harry na souhlas.

„Harry,“ začal Lupin a uličnicky se křenil. „Myslíš, no, když ses dostal do hlavy Snapovi, mohl by ses dostat do hlavy i Ty-Víš-Komu?“

McGonagallová mu vlepila pohlavek a Harry obrátil oči vsloup. „Víš, Remusi, skutečně si nemyslím, že by pro mě bylo příliš rozumné lézt do hlavy mému úhlavnímu nepříteli a číst mu myšlenky,“ řekl Harry.

„Vlezl si tam Snapovi a ten je skoro stejně špatný jako Ty-Víš-Kdo!“ řekl Lupin a usilovně se snažil potlačit smích. Brumbál se, s obvyklými jiskřičkami v očích, mírně ušklíbl a McGonagallová ho zpražila pohledem.

„Ano, no dobře, přinejmenším Snape mě nechce zabít. Komandovat, působit mi bolest, možná, ale ne zabít. A jsem si dost jistý, že jediný důvod, proč se mu můžu dostat do hlavy je ten, že…“ náhle se zarazil, když si uvědomil, že skoro prozradil příliš.

„Že…?“ zeptal se Lupin.

„Protože ho znám, nebo něco. Možná proto, že tady učí. Já nevím. Neptej se mě,“ řekl Harry rychle a oddechl si úlevou, když v Remusově tváři neviděl zmatek ani podezření.

„To dává smysl,“ řekl zamyšleně vlkodlak.

Potom už bylo ticho dokud čtveřice nedojedla. „Budeme potřebovat víc než čtyři lidi,“ nadhodil Harry, když vstali. „Ledaže bysme našli cestu, jak se vyhnout střetnutí. Ale nemyslím, že existuje nějaký způsob, jak se tomu vyhnout, že ne? Jsem si jistý, že Voldemort má vytvořené bariéry, které mu oznámí, když vstoupí jiný kouzelník. Možná také nějaké štíty, co zabrání vstoupit dobrým kouzelníkům. Víte, jako ty u Dursleyů, které drží zlé kouzelníky venku.“

„Ovšem, že má,“ poznamenal tiše Brumbál.

„Jediný způsob, jak se tam dostat, o kterém vím, je nějak zjistit, že je zrušená protipřemísťovací bariéra, když je Voldemort svolává, což je momentálně sporný bod, nebo… no nevadí.“

„Co, Harry?“

„Mohl bych se nechat chytit,“ řekl Harry a opatrně si profesory prohlížel.

„TO ROZHODNĚ NE!“ vykřikli Remus a Minerva současně.

„Ou, ou, dobře! Byl to jen nápad!“ pokoušel se je utišit.

„Zaprvé Harry, nemůžeme dovolit, aby tě chytili, zvláště ne ochotně. A zadruhé, co by na tom bylo dobrého, kdyby tě dostali? Pak by měl Voldemort tebe i Severuse. Mohl by ti sebrat hůlku a vše, čeho bysme dosáhli by bylo tvé zajetí a pravděpodobně smrt. Což by bylo špatné,“ připomněl mu Remus.

Harry krátce stiskl kapsu, ve které měl svou hůlku v bezpečí. A v duchu děkoval bohům, co hlídají hůlky, že ji byla profesorka McGonagallová schopna najít, když se vrátila k Dursleyovým, aby ji získala zpět.

„Ach, dobře,“ uznal rychle porážku, ale odhodlaný jas z jeho očí nezmizel. „Bez mé hůlky nemůžu nic dělat,“ řekl.

„Pokud nepřijdeš s nějakým šíleným nápadem, jak uvolnit tvé kouzlo, tak se obávám, že ne, dítě,“ odvětil Remus.

Brumbál, Lupin, McGonagallová a Harry scházeli halou do knihovny, každý z nich ponořený v myšlenkách. Zdálo se, že to se v poslední době děje často.

Harry přerušil ticho, „Víte, je trochu divné, že Voldemort od dnešního rána neudělal nic Snapovi. Myslím tím minulou noc. Přísahám, že tam byla mezi prokletími tak dvouhodinová mezera. A teď je večer a on už devět a půl hodiny nic neudělal. To nedává smysl.“

„Měl bys být vděčný, Harry,“ řekl Lupin.

„Já jsem vděčný. Ale je to tak… zvláštní, nemyslíte?“

„Voldemort má podivné zvyky,“ zamumlal Brumbál.

Harry dorazil do knihovny první s ostatními v patách. Čtveřice se posadila na židle, u kterých nechala své knihy.

„Teď si pamatujte, že hledáme Raddleův statek,“ připomněl Brumbál. Následovalo sborové „Ano, Albusi,“ a  „Ano, pane řediteli.“

Harry procházel těžkou knihu nazvanou Strašidelné domy. ,To není moc originální,‘ přemýšlel v duchu. ,Hermiona by tuhle knihu milovala.‘

Pomyšlení na jeho přátele Harryho znervóznělo. Bože, přijedou za měsíc a něco a nebudou mít potuchy o tom, kdo je. No, Hermiona možná ano. Vždy měla na pozorování lidí talent. A kdyby jim řekl pravdu… ne. O tom nechtěl ani přemýšlet. Ron by zešílel, varoval by každého studenta a pak by Harryho chvíli ignoroval především tak, že by s ním nemluvil. Hermiona by byla ustaraná a pak by běžela do knihovny zjistit, co to bylo za kouzlo, které způsobilo, že se jeho vzhled tak dramaticky změnil.

‚Mizerní přátelé. Stejně pro něj nikdy nic neudělali. Proč plýtval svým časem?‘

Harry potřásl hlavou, aby si vyčistil myšlenky. Pane bože! Jeho přátelé na něj byli vždy jen hodní. Byli to první kamarádi, které kdy měl! Tolikrát pro něj riskovali své životy, dostali se do potíží a byli celou dobu s ním. Co se to s ním  děje? Ron a Hermiona byli ti nejlepší přátelé, jaké si kdo může přát. Neměl ponětí proč má takové negativní myšlenky.

Počkat- ano měl! Harry musel zadržovat smích. Měl negativní myšlenky, protože zřejmě zdědil otcovu vznětlivost a zlostnou povahu. Bude na tom muset opravdu pracovat, jestli nechce skončit jako Snape. A to nechtěl. Snape byl umaštěný starý zmetek, který se baví mučením malých dětí. Nikdy se neusmívá. Harry si nepamatoval, že by ho vůbec někdy slyšel se smát. Bože, jak s ním tenhle muž může být příbuzný? To je nemožné, že ano?

Ale pak si vzpomněl co vidí pokaždé v zrcadle. Vidí Severuse Snapa. No dobře, ne úplně Severuse Snapa. Byl vděčný, že jsou jeho oči zelené, nos není celý zkřivený a přeražený a že na jeho dlouhých černých vlasech nejsou sebemenší známky mastnoty. Vlastně by měl Harry svůj vzhled rád, nebýt skutečnosti, že se podobal nenáviděnému mistru lektvarů.

Harry vzdychl a podíval se na knihu před sebou. Kupodivu byl na úplně jiné stránce, než když se díval naposledy.

Zatracené podvědomí, pomyslel si.

Nemohu než souhlasit.

Cože? Snape?

Ne, ty idiote. Duch minulých Vánoc.

Jak se máte v mé hlavě?

Vidíš, proto se ptám. Matoucí, že?

To není odpověď na mou otázku.

Myslím, že to nějak souvisí s tím, že jsme příbuzní.

Zklapněte, Snape.

Mírněte se, Pottere. Už jste přišli na to, kde jsem?

Ano. Jste na Raddleově statku.

Raddleův statek? V Malém Visánku?

Tam to je? My to ještě hledáme.

Dobře, teď to víte.

Děkuju, profesore.

Takže, jak mě dostanete ven?

Nad tím stále přemýšlíme. Budou tam protipřemísťovací bariéry, zabezpečené krby, okolo domu stovky štítů, smrtijedi a – jo – Voldemort.

Nebuďte sarkastický, Pottere.

Jako by vám byl sarkasmus cizí.

Zmlkněte, Pottere.

Vy jste v mé hlavě. Můžete kdykoli odejít, jestli se vám nelíbí co slyšíte.

Chci něco zkusit. Na rozdíl od vás mám pro výzkum talent. Nevšímejte si mě pokud vám něco neřeknu a čtěte. Myslím, že bych měl být schopen číst knihy spolu s vámi.

Proč si rovnou nevezmete celé moje tělo, když už jste v tom?

Jak si přejete, Pottere.

Harry cítil jak mu mysl náhle prostoupila síla a pak necítil nic. Pokusil se povědět řediteli, co mu řekl Snape o Malém Visánku, ale jeho rty se nepohybovaly.

Doprdele!

Pozor na jazyk, Pottere.

Dělal jsem si legraci! Nemyslel jsem, že si opravdu vezmete moje tělo!!!

Zapomněl jsem jaké to je, když je vám patnáct. Jste ještě tak… mladý.

Jo, takové to je když jste teenager a ne umaštěný zmetek.

Nikdy nezmlknete?

Ne. Nechte mě být.

To vy jste mi řekl, abych si vzal vaše tělo.

Jo! A děláte to výborně. Sedím tady, zírám do blba a Brumbál po mě hází divné pohledy.

Ou.

Harry cítil, jak se mu rty zkroutily do úšklebku.

„Harry? Děje se něco?“ zeptal se Brumbál, když si všiml divného výrazu v Harryho tváři.

„Um, ne, nic. Jen přemýšlím,“ řekl Harryho hlas.

Brumbál se na něj usmál a vrátil se ke své práci.

„Jestli nemáte nic proti, půjdu se na chvíli projít. Hned jsem zpátky,“ řekl Harry, nebo Snape?

Snape donutil Harryho tělo vstát a vykročit. Nohou mu projela bolest. „Au!“ vykřikl. Rozzlobeně se podíval na ředitele, když se mu smál.

Chodím o berlích ty blbče, pomyslel si Harry.

Snape popadl berle a vybelhal se z místnosti.

Kam jdeme?

Tak různě.

Proč?

Protože můžu.

Snape měl úplnou kontrolu nad Harryho tělem, z čehož kupodivu nebyl Harry nějak nesnesitelně frustrovaný. Kulhal dlouhými chodbami, míjel obrazy a třídy a scházel do svých komnat.

Lidé si budou myslet, že je trochu divné najít Harryho Pottera v soukromých komnatách Severuse Snapa, nemyslíte?

Pak je dobře, že jsou letní prázdniny. Nikdo si toho nevšimne.

Snape zašeptal heslo (scvrklofíky) a otevřel dveře do svých pokojů. Kdyby toho byl Harry chopen, zalapal by po dechu. Místo zmijozelských barev, zelené a stříbrné, o kterých si myslel, že budou zdobit zdi, byly Snapovi podzemní komnaty vymalovány teplou kaštanově hnědou barvou. Byl tam vkusný dřevěný nábytek, poblíž nezapáleného krbu pohodlně vypadající pohovka a rozsáhlá knihovna, která se zdála být naplněná stovkami knih. Celá místnost byla… uvolněná. Elegantní, ale dokonale útulná. Harry se přistihl, jak žasne nad profesorovým dobrým vkusem.

Páni!

Co jste čekal, Pottere. Zelenou, stříbrnou a znamení zla?

No, zelenou a stříbrnou samozřejmě. Ale… Nevím. Tohle jsem nečekal.

Hmm. To, že jsem nešťastný a nevrlý ještě neznamená, že chci žít ve špíně. Mám raději pohodlí v mé samotě.

Proč jste nešťastný?

Do toho vám nic není, Pottere.

Když to říkáte. V každém případě, proč jsme tady?

Do toho vám taky nic není!

Ok, ok. Už jsem zticha.

Konečně, učíte se.

Severus chtěl být někde, kde to důvěrně zná. A chtěl házet věci proti zdi a křičet. Bože, byl doma. Pravděpodobně už to tady nikdy znovu neuvidí. Ne že by nevěřil Brumbálovi, že ho najde, ale věděl, že nejspíš zemře dřív, než ho zachrání. Když pro nic jiného, zabil by ho Voldemort jen proto, že by věděl, že přichází. Snape klesl na svou postel a zíral na svůj odraz v zrcadle. Bože, vypadal tak vyzáble. A vyčerpaně. Zívl a lehl si na postel.

Téměř okamžitě se zase posadil. To v zrcadle nebyl jeho odraz… to byl POTTER!!

Harrymu/Snapovi v šoku spadla brada.

Překvapený, profesore?

Ó MŮJ BOŽE, POTTERE! Co se vám stalo?

Je to starost, co slyším, můj drahý profesore?

Samozřejmě, že ne! Proč bych se měl starat o takového vzpurného spratka, jako jste vy?

Myslel jste si, že vidíte svůj vlastní obraz.

Vy jste… se trochu změnil.

Ale jděte, profesore! Viděli jsme se před pár dny. Nevzpomínáte si?

Ta vzpomínka je trochu zamlžená.

Zablokoval jste ji, že? A nedával jste tehdy příliš pozor.

Měl jsem dobrý důvod ji zablokovat.

Jsem si jistý, že ano.

Já teď odcházím.

Skutečně? Kam jdete?

Zpět do své mysli.

Dobře. Už jsem z vás začínal být unavený.

Kdyby nebyly prázdniny, stálo by vás to sto bodů.

Pak je dobře, že jsou prázdniny.

Hmm.

Odcházíte?

Ano.

Dobře.

A Pottere. VYPADNĚTE Z MÝCH KOMNAT!

A potom byl Snape pryč. Harry se zhroutil na podlahu, jak náhle znovu získal kontrolu nad svým tělem. Nejistě se postavil, popadl berle a opustil Snapovi místnosti. Nechtěl tam zůstat déle než bylo nutné.

Poslední komentáře
07.09.2017 23:09:36: nádherná konverzační kapitola. Moc se směji, bavím se.smiley${1}