Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 12 - Magie bez hůlky

Druhý den brzy ráno se Harry posadil na posteli v nemocničním křídle. Všichni ostatní ještě spali a jediný zvuk bylo vzdálené dunění, jak kdesi na hradě vyhodil Protiva něco do vzduchu. Harry vstal dřív než obvykle, aby něco vyzkoušel. Během tohoto období růstu a změn, a začalo to dokonce ještě předtím, na konci jeho čtvrtého roku, měl Harry pocit, že dokáže víc a je silnější než kdy dřív. Nedokázal přesně určit kdy se ten pocit objevil – možná to bylo během turnaje tří kouzelnických škol, když se učil důležitá kouzla a zaklínadla, aby se v závodě udržel. Mohlo to být potom co čelil Voldemortovi, ale to bylo nepravděpodobné. To jediné, co střetnutí s Voldemortem Harrymu dalo, byly hrozné noční můry a on se bál, že ty nikdy neskončí. Ne, opravdu nemohl říct, kdy to všechno začalo. Ale věděl, že to zároveň děsí i vzbuzuje úctu.

  Harry měl teorii. Ideu, hypotézu. Jeho poznámka k profesorům, o zajetí a neschopnosti použít hůlku, zažehla zájem o jeho nedávno objevené schopnosti. Nikomu o tomto novém pocitu síly neřekl. Nechtěl vypadat vychloubačně. Harry opravdu nikdy nebyl pyšný na to co udělal. Vždy to bylo pro dobrou věc, nic víc. Nic z toho co udělal – všechny ty roky maření plánů Voldemortovi, ohrožování smrtijedy, vizí a bolesti ve spánku – nebylo pro něj. Harry nenáviděl slávu. Vždy nenáviděl svou slávu, třebaže Ron to miloval a záviděl mu kvůli tomu. Bože, jen kdyby mohl dát tuhle svou “hru“ Ronovi. Přinejmenším by to pak bylo oceněno.

  Harry si všiml knihy odložené na stolku u protější postele. Popadl hůlku a zřetelně řekl: „Accio kniha.“ A kniha mu hladce vklouzla do ruky.

  Harry zalapal po dechu a pak se rozesmál. Ten zvuk přilákal do pokoje madam Pomfreyovou.

  „Cítíš se lépe, Harry? Odpočatý?“

  „Ano, madam Pomfreyová. Děkuju.“

  Poppy vlídně přikývla a pokynula mu ke koupelně. „Vysprchujte se a připravte se, Pottere. Profesor Brumbál vás čeká u snídaně, až budete hotový.“

  „Děkuju!“ vykřikl a už popadal berle a spěšně kulhal směrem ke koupelně.

  O chvilku později uslyšela lékokouzelnice nezaměnitelný zvuk tekoucí vody. Povzdechla si a vrátila se do kanceláře.

  *****

  „Á, Harry! Dobré ráno!“ uvítal ho vesele Brumbál, když si dával sirup na vrchol ohromné hromady lívanců. Profesorka McGonagalová a Lupin nebyli nikde vidět.

  „Dobré ráno, profesore,“ kývl Harry s respektem.

  „Pojď a sedni si. Vezmi si něco k snídani. Remus a Minerva vstali dřív. Už hledají dole v knihovně.“

  Harry se posadil vedle Brumbála a rozhlédl se po prázdné Velké síni. Bez všech studentů vypadala skoro strašidelně. Harry a Brumbál tam byli jediní lidé. I když v rohu bylo pár duchů a jeden či dva domácí skřítci bezcílně bloumali kolem prázdných stolů.

  „Jak ses vyspal?“ zeptal se ředitel.

  „Výborně, profesore. Voldemortovi se pravděpodobně včera nezdálo vhodné mučit profesora Snapa. Přinejmenším ne kletbou Cruciatus. Myslím tím, že jsou jiné způsoby. A myslím, že můžu cítit jen Crusiatus a ostatní neprominutelné kletby. Nejsem si opravdu moc jistý.“

  Brumbál mlčel.

  „Nebo možná nechal smrtijedy udělat špinavou práci za něj,“ pokračoval Harry.

  „To je dost možné, dítě. Ale uklidni se. Jsi roztěkaný,“ poznamenal ředitel.

  „Omlouvám se, pane. To jen, že…“ náhle ztichl. „Nevadilo by vám, kdyby… kdybych vám něco ukázal?“

  „Samozřejmě, Harry.“

  Teenager polkl a s výrazem intenzivního soustředění v očích natáhl ruku. „Accio vidlička,“ zašeptal a vidlička z druhé strany stolu mu lehce vklouzla do ruky. Vzhlédl k Brumbálovi, který na něj zamyšleně zíral. Harry pod tím pohledem neklidně poposedl.

  „Je to špatné, profesore?“ zeptal se nervózně.

  „Magie bez hůlky je vzácný dar, Harry. Velmi vzácný dar. A ne, není to špatné. Může ti to hodně pomoct.“

  „Nezníte moc přesvědčivě,“ mumlal Harry.

  „Já- zkouším přijít na to, kde jsi k tomu přišel. Obvykle se tento druh kouzla předává v rodinách, ačkoli se to jen velmi zřídka ukáže. Vím, že Lily nemohla čarovat bez hůlky a vím skoro jistě, že ani Severus toho není  schopen. Nebylo to v žádné z jejich rodin.“

  Harry polkl. „A- Voldemort? Myslím Tom Raddle? On ano?“

  Brumbál se na něj vlídně podíval. „Ne, Harry, čarování bez hůlky se neobjevilo ani v Raddleově rodině.“

  Harry vydechl úlevou. „Dobře. Ještě jedna věc, kterou nemám společnou s tím hadem,“ zamumlal tiše, ale ředitel ho stejně slyšel.

  „Dobrá, Harry, to je překvapení. Ale vítané. Mohlo by se to ukázat jako velmi užitečné. Musíme jen tvoje schopnosti zdokonalit. Zatímco Minerva a Remus budou hledat, ty a já budeme cvičit.“

  Harry přikývl. „OK, profesore.“

  „Je nutné abys pochopil, že tenhle tvůj dar musí zůstat tajemstvím. Nemůžeš o tom nikomu říct. Ani Ronovi nebo Hermioně a rozhodně ne Severusovi.“

  „Jako bych chtěl tomu zmetkovi cokoli říkat,“ bručel si Harry pod vousy.

  „Vím, že vy dva jste spolu mluvili,“ řekl Brumbál.

  „Ano, mluvili. Bohužel. A jestli s tím můžu cokoli dělat, už nebude trávit víc času v mé hlavě. Nikdy.“

  „Zlobíš se na něj,“ poznamenal ředitel.

  Harry obrátil oči v sloup. „Jak všímavý,“ plácnul předtím, než si rukou zakryl pusu. „Já- já- promiňte mi, profesore. To bylo hrubé.“

  Brumbálovi oči zářily za brýlemi veselím. „To je v pořádku, Harry. Je léto, tak nemusíš být tak formální. Ale až zase začne škola…“ a naoko se na Harryho zle podíval, což přimělo mladšího kouzelníka k smíchu.

  „Ano pane.“

  „Dobře, Harry. Pojďme do knihovny začít procvičovat tvou magii, ano?“

  „Myslel jsem, že se předpokládá, že to bude tajemství.“

  „Já myslím, že bude dobře, když budou Minerva a Remus vědět co děláme,“ řekl Brumbál.

  „Jo. Remus se zblázní, víte. Bude opravdu vzrušený,“ poznamenal Harry s ironickým úsměvem.

  „Remus je většinou přebuzený,“ odpověděl vesele ředitel se škádlivým tónem v hlase.

  Harry se smál. „Pravda.“

  Oba dva vešli do knihovny a obrátili se na dva čekající profesory.

  „Á, dobré ráno, Harry!“ dobíral si ho Lupin.

  „Remusi, Minervo,“ řekl Brumbál významně, „zdá se, že Harry získal novou schopnost, která by mohla být užitečná pro nás všechny.“

  Minerva vypadala zmateně. „Novou schopnost?“

  Brumbál se usmál. „Chceš to předvést, Harry?“

  Harry ukázal na Remusovi vlasy, které okamžitě získaly zářivě růžový odstín.

  Lupin vypadal ohromeně, když se Harry přestal hihňat a proměnil jeho vlasy zpět na normální barvu. „Magie bez hůlky? Ale… jak?“

  „Vlastně nevím,“ přiznal Harry. „Tak nějak jsem nad tou myšlenkou uvažoval a po tom rozhovoru o hůlkách a zajetí to začalo dávat smysl.“

  „Páni, pane Pottere,“ řekla Minerva, která vypadala nadšeně, „tohle by nám mohlo strašně pomoct! Jestli to nikdo kromě nás neví, byl by to obrovský šok pro vaše nepřátele. Zejména pro Vy-Víte-Koho. Jsem si jistá, že by nebyl moc nadšený.“

  „Zcela správně, Minervo,“ začal Brumbál, „proto, zatímco vy dva budete dál hledat, Harry a já budeme cvičit.“

  „Dobře Albusi. Hodně štěstí, Harry!“

  Harry se křenil, když Brumbál šel do otevřenější části knihovny. Albus vytáhl hůlku. „Petrificus totalus!“ vykřikl ředitel, čímž měl v plánu Harryho překvapit. Nicméně, ačkoli Brumbálova akce chlapce překvapila, otočil se a zašeptal obranné kouzlo právě, když do něj měla kletba narazit.

  Brumbál vypadal příjemně překvapený. „Dobře Harry.“ Mladík se na něj usmál. „V pořádku,“ pokračoval, „dnes budeme pracovat na obraně. Budu na tebe vrhat kletby a ty je budeš blokovat, ano?“

  „OK, profesore.“

  Následující dvě hodiny strávil Brumbál tím, že po Harrym házel kletby jednu za druhou. Pouze třináct z nich proniklo jeho štíty. Brumbál naštěstí znal na každou z nich protikletbu. Do oběda, byli oba dva vyčerpaní. Odešli do Velké síně, kde na ně čekali Remus a Minerva.

  „To byla docela dobrá přehlídka, Harry,“ řekl Remus, když Harry vbelhal do auly. Harry se na něj pousmál a klesl do židle.

  „Myslím, že můžu s velkou pravděpodobností upadnout do bezvědomí,“ prohlásil Harry.

  McGonagalová se smála. „Ano, Harry, máš plné právo být unavený. A ty také, Albusi,“ škádlila ho, „nemyslím, že jsi byl někdy tak neúspěšný v proklínání protivníků.“

  Brumbál se na ní mírně usmál a pochechtával se. Vklouzl do vlastní židle a podíval se na Harryho, který zdálo se dřímal. Remus následoval jeho upřený pohled a rozesmál se.

  „Jen do toho, směj se,“ řekl ještě úplně bdící Harry, „mě to nevadí,“ šklebil se, přestože oči měl stále zavřené.

  „Nuže Harry, zdá se, že jsi prokázal svůj talent na obranná kouzla,“ uzavřela to Minerva. „Možná bys teď mohl sám pracovat na nějakých kletbách.“

  Harry otevřel oči. „Myslím, že momentálně jsem na cokoli příliš unavený. Ale jo, nějaké kletby by mohly pomoct. Jsem si docela jistý, že neuspějeme proti Voldemortovi jen proto, že zvládnu slušná obranná kouzla,“ řekl poněkud sarkasticky.

  „Zcela oprávněně, Harry. Budeme muset pracovat na všech tvých předmětech, jestli máme zorganizovat záchrannou misi.“

  „I na lektvarech?“ stěžoval si Harry.

  Brumbál se na chvíli zamyslel. Nikdy nebyl moc dobrý v lektvarech. Byl si docela jistý, že ani Minerva a Remus byl hrozný. Potlačil smích.

  „Dobře, možná ti jen dáme přečíst nějaké knihy lektvarů pro pokročilé. Jsem si jistý, že nebude příliš obtížné jim porozumět. Také ti dám nějaký materiál, abys mohl cvičit. V pořádku?“

  Harry vydal neurčitý zvuk, který způsobil, že se Brumbálovi rozzářily oči. „Výborně. Teď, když je to domluvené, Harry, myslím, že by sis měl trochu odpočinout. A já také. Nestrávil jsem tolik času proklínáním kohokoli od té doby, co sem Remus chodil do školy? Pochop, byl docela vynalézavý. Věčně pobíhal okolo a dělal něco proti pravidlům. Výtržnici, on a jeho parta.“

  Brumbál se pochechtával nahlas, když Remus předstíral hněv. „Proč Albusi, já jsem nikdy nebyl ten špatný. To byl vždycky Sirius nebo James! Nikdy já!“ smál se.

  „Ano, vy čtyři jste strávili tolik času prováděním žertů chudákovi Severusovi, až jsem myslela, že ten chlapec bude potřebovat svou vlastní postel v nemocničním křídle!“ vzpomínala šťastně Minerva, jako kdyby myšlenka na jejího nejméně oblíbeného kolegu, jak jako malé dítě se všemi druhy barvicích kouzel a zvláštními částmi těla bezmocně leží na posteli na ošetřovně, byla velmi zábavný námět.

  Trojice dospělých pokračovala v klábosení dokud je nepřerušilo zasténání. Harry spadl ze židle a znovu se silně potil. Oči měl zavřené a začínal se mírně třást.

  „Ó bože,“ řekla Minerva smutně. Už si uvědomila, že neexistuje nic, co by ona nebo někdo jiný mohl udělat, když se tohle děje.

  Náhle to, právě když se Harry dostával do nejhorší části prokletí Cruciatus, přestalo.

  „Co-„ ptal se slabě.

  Lupina natáhl ruku, aby pomohl Harrymu ze země. „Co se stalo, Harry?“

  „Nevím,“ lapal po dechu v zoufalé touze po vzduchu, „jednu minutu jsem byl se Snapem a pak…“ Harry si zakryl jizvu, když ho zasáhlo další kolo bolesti. Profesoři bezmocně sledovali, jak několik minut nesrozumitelně křičí. Cruciatus pomalu odezníval, ale Harry se dostal na chvíli do tranzu a jeho jizva změnila barvu z jasně rudé na chladně modrou.

  „Ahoj,“ zašaptal, když otevřel oči.

  „Harry,“ řekl Lupin jemně, „Jsi v pořádku?“

  Harry se tiše zasmál. „Ne, nejsem v pořádku. Ale budu.“

  Brumbál přikývl a Harry roztřeseně vstal a sesunul se do židle.

  „Opravdu nevím proč to přestalo. Zkoušel jsem se dostat do mysli profesora Snapa a odstranit nějakou bolest, kdybych mohl. A bylo to jako by mě vyhodil, nebo tak něco. Ale pak se prokletí vrátilo. Neumím to vysvětlit.“

  „Zůstal jsi v tranzu když  prokletí skončilo,“ pobídl ho Brumbál.

  „Pokoušel jsem se zjistit, proč ho v uplynulém dni nemučili. Nechtěl se mnou mluvit.“

  „Frustrující starý zmetek. Nikdy nebyl spolehlivý,“ mumlal Lupin.

  „Pojď Harry,“ řekla Minerva a pomohla chlapci na nohy. „Dostaneme tě zpátky do nemocničního křídla. Potřebuješ si odpočinout.“

  A pro jednou Harry neprotestoval.

Poslední komentáře
20.11.2019 21:43:40: To oddalování záchrany profesora Snapea je nesnesitelné. Chudák trpí jak ..... a nemůže se dočkat vy...