Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 13 - Pokročilé lektvary

Severus Snape se před mnoha hodinami zhroutil uprostřed svojí cely a ani se nepohnul. Chtěl křičet, propuknout v pláč bolesti a vzteku, zabít toho muže, kterého kdysi nazýval ‚Pánem‘. Naneštěstí pro mistra lektvarů, nemohl shromáždit sílu k tomu, aby pohnul malíčkem, natož mít energii podrobit své tělo vyčerpávajícím výkřikům bolesti. Jedinou propustkou z tohoto pekla bylo uniknout do mysli jeho nejvíce nenáviděného studenta.

Severus se přistihl, že si téměř přeje, aby se Harry vrátil. Třebaže dítětem pohrdal, Potter byl momentálně jeho jediná cesta ven, jeho jediná útěcha během té doby. A co udělal on? Odmítl s ním mluvit, když vše co chtěl chlapec udělat, bylo utěšit ho. Harry se ho pokoušel chránit a on to věděl. Snape jen nemohl přijít na to proč. Vždy byl k Potterovi hnusný. Odjakživa. Vždy toho kluka nenáviděl a byl si jistý, že je ten pocit vzájemný. Proč by ho, pro všechno na světě, chtěl Potter chránit?

Severus byl trochu vyvedený z míry, když si přiznal, že být Harry v jeho situaci, a ne on sám, vůbec by se o to dítě nestaral. Pokud by mu Brumbál nepřikázal něco udělat, Severus by pravděpodobně ani nepomyslel na to, Potterovi pomoct. Bože, co je zač, nějaká bezcitná hnusná věc?

Ano.

Pottere?

To budu já.

Co chcete? Jak dlouho jste tady?

Dost dlouho na to, abych slyšel, jak jste se nazval bezcitnou hnusnou věcí. A mimochodem, to je velmi přesný popis.

Mlčte, Pottere.

Ha.

Co chcete tentokrát?

Chci vás zkontrolovat, už zase. A chci vědět, proč jste se mě pokoušel vyhodit z vaší mysli.

To jsem neudělal.

Ano, udělal. Nezapírejte. Víte, že jste to udělal.

Nevím, Pottere. To je jedno.

Cokoliv řeknete, profesore. Jste v pořádku?

Je mi dobře. Bude mi dobře.

Profesore?

Co?

Jak zjistili, že jste špeh?

Lucius Malfoy, bezpochyby. Nikdy mě neměl moc rád, nebo mi důvěřoval.

Vám je těžké věřit.

Já vím. Jak pokračuje výzkum?

Je tam nějaký… vývoj.

Jaký vývoj?

Nemám dovoleno vám to říct. Předpokládám, že pro případ, kdyby použili nějaký druh lektvaru pravdy. Promiňte.

Rozumím.

Vážně? To je poprvé.

Pottere?

Ano?

Proč se tak staráte? Myslím tím, o to co se mi stalo?

Popravdě, nemám tušení. Asi nejsem při smyslech.

Dobrá odpověď.

Proč to říkáte?

Hrozně nerad bych si myslel, že se opravdu staráte. Mít někoho, kdo se o mě stará, by zničilo mou osobnost.

Bezpochyby. Ó, a profesore?

Co?

Potřebuji nějaké knihy s pokročilými lektvary, které by mohli být užitečné na to, vás odtamtud dostat. Víte kde bych je mohl najít?

Kdo bude lektvary vařit?

Erm… já.

HA! Vy jste skoro tak špatný jako Longbottom! V žádném případě se nepřibližujte k žádné knize pokročilých lektvarů!

Byl byste raději, kdyby je dělal Remus?

NE! Ten je dokonce ještě horší než vy!

Dobře. Tak mi řekněte, kde najdu ty knihy, nebo lektvary udělá Remus, čímž nás všechny odsoudíte ke kruté a bolestivé smrti.

V pořádku, Pottere. Učebnice pro sedmý ročník jsou na dně druhé zásuvky vlevo mého stolu. Možná bych doporučil něco pro neviditelnost a něco co by rozpustilo mříže mé cely. Nemyslím, že Alohomora bude fungovat.

Děkuju, profesore. Hned na tom začnu pracovat.

Zkuste se nevyhodit do povětří.

Staral byste se?

Já- kdyby to znamenalo mou svobodu, tak ano.

Samozřejmě, že ano. Nashledanou profesore.

Sbohem Pottere.

Severus zjistil, že co se týká odpovědi na Potterovu poslední otázku, je v rozpacích. Staral by se? Taková nevinná otázka, ale dát odpověď bylo těžké. Byl by nešťastný kdyby Potter zemřel? Trápil by se vůbec pro chlapce, který při četných příležitostech zachránil kouzelnický svět?

Odpověď, kterou dal teenagerovi, byla pravdivá jen částečně. Postrádal by svou svobodu a jeho život by mohl být ušetřen, kdyby Potter žil, to byla pravda. Ale něco mu říkalo, že by mu chybělo daleko víc než jen to. Teprve nedávno Severus zjistil, že je Harry jeho s-

Ne! Nemohl na něj takhle myslet. Nemyslel na něj takhle. Uznat pravdu by byla slabost a znamenalo by to pustit chlapce, kterého nenáviděl, do svého srdce a starat se o něj. To by Severuse zničilo. Krutým způsobem se naučil, že když se staráte, zraníte se. Miloval Lily celým svým srdcem a ona pak odešla a zemřela. Samozřejmě to nebyla její chyba. Nikdo nemůže ovládat svou smrt. Ale Severus se cítil tak vinný, zraněný a osamělý, když zemřela. Bože, cítil se tak provinile. Stále cítil vinu. Proto v prvním ročníku Pottera zachránil. Potter se nemohl zranit, protože byl Lilyin. To jí Severus dlužil. Ale stále mohl jejího syna nenávidět, že ano? Zachránit ho, jistě, ale mít ho rád? V žádném případě! Ačkoli připouštěl, že většina z toho bylo představení pro zmijozely a Voldemorta, roky předstírání, jak to děcko celou svou duší nenávidí, vybraly svou daň. Teď přišla nenávist téměř přirozeně.

Severus si byl jistý, že on a Potter by nikdy nebyli schopni urovnat jejich spory. Ale co by se stalo, kdyby se vrátil do Bradavic? Když se vrátí do Bradavic. Byl by vůbec schopný jednat s chlapcem s vědomím, že Potter - kterého pravděpodobně znovu začarují, aby vypadal jako James - je bezpochyby jeho… no- jeho? Jak by mohl Pottera nenávidět, když by věděl, že pod kouzlem, které ho ztotožňovalo s Jamesem, je teenager, který vypadá stejně jako on? Bože, to by bylo nemožné! Možná, že když by ho zachránili, Harry by mohl zlikvidovat Voldemorta. Nepravděpodobné, ale možnost je vždy. Pokud by ho Harry zabil, pak by Severus mohl odejít z Bradavic. V každém případě by se nemusel skrývat. A nemusel by už znovu toho malého hnusného spratka vidět.

*****

Mezitím, zpět v Bradavicích, se Harry Potter probudil. Nechtěl tam dolů jít, ale spoléhal na knihu- jakkoli neochotně- takže dokončil svou malou ‚misi‘. Stále byl trochu zmatený Snapovou odpovědí na jeho otázku. Vlastně byl zmatený z celé konverzace. Zdálo se, že Snape byl - no, nebyl to on. Jestli to bylo možné, zdál se téměř ztracený. Harry předpokládal, že vídat celé dny jen Voldemorta a nemluvit s nikým jiným, než s Harrym, přivádělo muže pomalu k šílenství. Za to mu opravdu nemohl dávat vinu. Muselo to být tvrdé.

Jak Harry klečel, aby vytáhl knihu pokročilých lektvarů, přemýšlel o tom, proč chce svému profesorovi pomoct. Věděl jen tolik, že nikdy nechce vidět kohokoli trpět. A i kdyby ten zraněný a umírající byl Draco Malfoy, Harry by mu pomohl. Jediný člověk, kterému by nepomohl, byl z pochopitelných důvodů, Voldemort. Ale Snape… a on opravdu cítil potřebu chránit zlého mistra lektvarů. Připustil si, že co zjistil, že je Snape špeh, má k němu nový respekt. Cítil k muži určitou úctu. Teď Snapa obklopovala aura odvahy a odhodlání, kterou Harry nebyl schopný nikdy dřív vnímat. Cítil to dokonce i při tom, jak na něj Snape ječel, když mu předával dopis.

Pane bože, co se to s ním děje? Tohle je Snape – mizerný, nenávistný, hnusný zmetek, který strávil poslední čtyři roky tím, že dělal Harrymu ze života peklo. Harry byl zmatený.

Předtím, než mohl ve svých myšlenkách pokračovat, popadl učebnici lektvarů a utekl ze sklepení tak rychle, jak to berle dovolily. Skutečně se těch hloupých věcí potřeboval zbavit. Dokonce ani vyhlídka na získání svalů se už nezdála tak přitažlivá.

Před knihovnou se Harry na chvilku zastavil. Věděl, že ho profesoři nečekají; všichni si mysleli, že ještě spí. Ale on naléhavě cítil, že musí začít znovu pracovat. Potřeboval, aby ho Brumbál nebo McGonagallová vzali do Příčné ulice pro přísady do lektvarů, ale nejdřív musel zjistit co bude potřebovat.

Vbelhal do knihovny přímo před překvapené tváře profesorů.

„Um… Ahoj,“ zakoktal.

„Ahoj, Harry. Cítíš se lépe?“ zeptal se Brumbál laskavě.

„Ano, profesore, cítím se o moc lépe.“ Zvedl knihu. „Profesor Snape mi dal neochotně svolení použít nějakou učebnici pokročilých lektvarů,“ řekl Harry obracejíc oči v sloup.

Remus se suchému humoru svého studenta zasmál. „Takže budeš nepochybně potřebovat na Příčnou,“ řekl vlkodlak.

„Ano, ale nejdřív to musím prověřit a podívat se, co budu potřebovat. Profesor Snape doporučil lektvar neviditelnosti a nějakou látku, která by rozpustila mříže jeho cely. Prý pochybuje o tom, že by se dala otevřít jednoduchým ‚Alohomora‘,“ zatočil rukou ve vzduchu demonstrujíc tak problém. A zamčené dveře v knihovně byli okamžitě odemčené.

„Promiňte,“ omluvil se Harry ostýchavě.

„To je v pořádku, Harry. My stále prověřujeme Raddleův statek. Proč nesepíšeš přísady, které budeš potřebovat. Pak pro mě půjdeme na Příčnou. Ano?“ zeptala se McGonagallová.

Harry přikývl, posadil se, otevřel učebnici a hned našel lektvar neviditelnosti. Pročetl si popis, který vypadal docela jednoduše. Všechno co musel udělat, bylo přidat špetku rozmarýny ke třem čtvrtinám listu mandragory, dát směs do půl kotlíku skřítčí krve a míchat rychlostí 27 otáček za minutu proti směru hodinových ručiček. Dále přidat zobák mláděte hipogryfa, tři vejce Seulianského hada… a seznam pokračoval dál a dál, ale Harry v tom skutečně nemohl vidět problém. Výroba by zabrala 23 hodin a všechny by musel strávit u kotlíku.

Jaká byla výhoda lektvaru oproti neviditelnému plášti nebo kouzlu neviditelnosti? Jistě nějaká být musela, když to Snape navrhl.

Harry znovu prošel lektvar. „Á, kořen Verbitusu,“ řekl k jedné neobvyklé přísadě.

Profesoři se na něj překvapeně podívali.

„Kořen Verbitusu, ačkoli není typické používat ho do lektvaru jako je tento, způsobí, že je člověk nehlučný a lektvar musí vyprchat, protože díky kořenu nemůže být neutralizován protikletbou. Takže, i když není úplně nezbytný, udržuje osobu nehlučnou a neviditelnou. Tím se lektvar liší od neviditelného pláště nebo kouzla,“ vysvětloval Harry. „Na kouzlo může být použita protikletba a vy budete opět vidět. Plášť je dokonce ještě horší. Může spadnout nebo ho strhne protivník. S přidaným kořenem Verbitusu, můžu já, nebo kdokoli z vás, dokonce vyslovit kouzlo a nebude slyšet. Voldemort by nikdy nezjistil, kdo ho zasáhl!“ řekl Harry nadšeně.

„Páni, Harry,“ vykřikl Lupin. „Jak to víš?“

„Kouzla neviditelnosti se učí až v sedmém ročníku,“ přidala se McGonagallová.

„Pracovali jsme s kořenem v druhém ročníku. Ale vůbec netuším, jak jsem si na to všechno vzpomněl. Myslím, že jsem přespříliš poslouchal Hermionu. Ona na vás takhle působí,“ řekl.

Brumbál zvedl obočí. „Myslím, pane Pottere, že se nyní možná poprvé ukazuje vaše vrozená intuice, která byla dodnes potlačovaná.“

„Co?“ zeptali se Harry a Remus.

„Vážně, vy dva,“ napomenula je Minerva, „myslí tím, že se teď projevují Harryho přirozené vlohy pro lektvary a kouzla. Je to část změn, ke kterým nedávno došlo.“

„Um,“ zamumlali Harry a Remus. Oba vypadali chvilku zmateně, než se Harryho tvář zkroutila odporem.

„Nemyslím, že chci ty vrozené schopnosti, jestli jsem je zdědil od Snapa,“ prskal.

„Teď si Harry nedělej starosti s tím odkud nebo od koho ty schopnosti máš. Jen je přijmi, protože tě zachrání.“

Harry přikývl na souhlas. „Dobře. Zpátky do práce.“

Poslední komentáře
14.05.2016 23:04:39: Harry musí být mnohem chytřejší, coby Snape, má bystrou hlavu a nebojí se práce. Dík. Pěkné čtení....