Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 14 - Náhodné kouzlo a začátek...

Když profesoři pokračovali v hledání, Harry se vrátil ke knize. Teenager sepsal potřebné přísady a dál vyhledával lektvary, které by mohly být užitečné. Byly tam dva vysoce kyselé, co leptaly téměř každý druh kovu a další, který tomu, kdo ho pil, zabránil cítit jakoukoli bolest. Všechny tyto lektvary mohl udělat druhý den, podle možností.

A Harry potřeboval, aby mu někdo pomáhal – McGonaggalová, třeba. Určitě by nemohl požádat Remuse. Ten chudák by je oba pravděpodobně odstřelil do zapomnění.

Potom co dopsal zbývající přísady se Harry podíval na své profesory, kteří se zdáli zcela ponoření v myšlenkách. Rozhodl se získat jejich pozornost šokem.

Zlomyslně se zašklebil. Možná, že vytrácející se kouzlo a nedostatek spánku povzbudilo jeho rozpustilou část osobnosti.

„Takže, profesoři,“ začal, „přemýšlel jsem o mé dřívější nabídce nechat se chytit. Teď, když jsem schopný té, ehm, magie bez hůlky, by to neměl být takový problém, že ne?“

Brumbál a McGonagalová na něj nedůvěřivě zírali, ale zdálo se, že Lupin bere jeho myšlenku vážně. To ovšem nebyla nutně dobrá věc, vzhledem k tomu, že Lupin měl občas sklony přicházet se ztřeštěnými nápady.

Harry se na trojici široce zakřenil.

„Doufám, že žertuješ,“ řekla Minerva.

„Dělal jsem si legraci, ale teď si nejsem tak jistý. Mohlo by to skutečně pracovat.“

Opravdu by to mohlo pracovat, když o tom teď přemýšlel. Už nežertoval. Mohl by to udělat? Dobrovolně se vzdát Voldemortovi pro záchranu… Snapa?

Lupin Harryho pocity vyslovil nahlas. „Harry, ty bys to doopravdy udělal, abys pomohl SNAPOVI? Ten člověk k tobě byl roky PŘÍŠERNÝ! Nestará se o to co se ti stalo. S jeho účastí žádné utrpení, které na sebe vezmeš, nepopadne dobře. Nechystá se ti poděkovat.

„Remusi, mě jeto jedno. Vážně se o to nestarám. Nepomáhám mu pro jeho díky, nebo pro to, co si o mě myslí. Nenávidím ho a on nenávidí mě. To nic nezmění.“ Harry svraštil obočí, jako kdyby se pokoušel přesvědčit sám sebe. „Opravdu nevím proč cítím tak silnou potřebu mu pomoct. Vážně nemám tušení. Ale někdo to udělat musí, že ano? Já jen nemůžu snést, vidět kohokoli tolik trpět.“

Brumbál se na Harryho díval s novým respektem. Odkládajíc pro jednou jejich spory stranou, Harry chtěl opravdu pomoct trpící osobě, dokonce i když ta osoba byl Snape. A stejně tak byl ochotný obětovat sám sebe.

„Tentokrát, Harry, zjišťuji, že s touto myšlenkou souhlasím. Nikdy, vůbec nikdy bych nedovolil, aby se jeden z mých studentů zranil. Ale ty, no dobře, tvůj nápad se zdá ve skutečnosti přijatelný,“ uznal Brumbál.

„Souhlasím,“ řekla Minerva.

Lupin přikývl.

„Tak dobře, zdá se, že je rozhodnuto. Harry, my půjdeme na Příčnou ulici, takže můžeš udělat ty lektvary pro Minervu, Remuse a mě, abychom tebe a Severuse dostali ven. Kolik času budeš potřebovat na jejich výrobu?“ zeptal se Brumbál.

„Celý zítřek, podle možností. A potřebuju pomoc, když budu vařit čtyři lektvary, které tak úplně neznám.“

Remus mu věnoval pohled plný naděje.

Harry se na něj hravě zašklebil, ale přesto se mu podařilo vypadat hrozivě. Remus potlačil zachvění.

„Promiň, Remusi, ale byl jsem upozorněn na tvou, um, zdatnost v lektvarech,“ zakřenil se Harry, což způsobilo, že se Minerva a Albus rozesmáli.

Remus mu úsměv vrátil. „Á, takže Snape tě kazí! Vážně, Harry, já jsem v lektvarech skvělý! Během mého sedmého ročníku se mi podařilo roztavit jenom třináct kotlíků!“

Harry se rozesmál. „Páni, Remusi, udělal si na mě dojem.“

Pak, jakoby něco zlověstného zadusilo všechen život v místnosti, všichni opět zvážněli.

„Nemůžu uvěřit, že tě to necháme udělat,“ zašeptala McGonagallová.

Remus souhlasně zamumlal. „Je to šílené.“

„Ale je to jediná cesta,“ řekl Harry s odhodláním, které překvapilo i jeho. „To přece musíte vidět.“

„Já vím Harry,“ řekl ochraptěle Brumbál. „Proto tě to dovolím udělat. Je to opravdu jediná možnost.“

Minerva rezignovaně přikývla. „Dobře Albusi, jdeme ho odvést na Příčnou? Můžu ho vzít já, nebo můžeš ty, jestli si přeješ,“ řekla.

„Já ho tam vezmu. Vy dva pokračujte v hledání Raddleova statku a Malého Visánku. Nemohu uvěřit, že nám trvá tak to najít. A musíme vyřešit, jak zajistit Harryho zajetí,“ řekl Brumbál.

„Mám nápad, jestli smím, profesore?“

„Ano, Harry?“

„No, vzhledem k tomu, že je Raddleův statek a většina smrtijedů nedosažitelných, existuje jen jediná osoba, o které mohu uvažovat, že by mě vzala k Voldemortovi.“

Brumbál ho sledoval a beze slov vybídl chlapce, aby pokračoval.

„Lucius Malfoy. Je to velice oddaný smrtijed, i když jeho syn ve skutečnosti není. On mě vezme k Voldemortovi.“

„Ovšem, nepochybně z tebe vytluče duši, než tě tam vezme,“ prskal Lupin hořce.

„Potom bude lepší, když si procvičím také nějaká léčivá kouzla. Jsem si jistý, že mě madam Pomfreyová může naučit základy.“

„Takže teď tě vystavíme rozmarům Luciuse Malfoye, stejně jako Voldemorta a všech zbývajících smrtijedů? To všechno pro SNAPA?“ ječel očividně zcela frustrovaný Lupin.

„Remusi, ty se musíš dostat přes svou zášť z dětství. Tak riskujeme jeden život pro jiný. A co? Já jsem víc než šťastný, že jdu pomoct profesoru Snapovi, i když to znamená, že bych se mohl zranit. Nerozumím proč proti tomu tak moc protestuješ. Tak nenávidíš Snapa. To já taky! Ale on je zraněný a dost možná umírá. Skutečně potřebuje naši pomoc. Už bylo rozhodnuto, že to udělám. A i kdybych neměl povolení, pravděpodobně bych to stejně udělal. Namísto stěžování a pokusů mi to vymluvit, proč mi jen nepomůžeš? Vím, že mě zkoušíš chránit Remusi a vážím si toho, ale chystám se to udělat,“ řekl Harry a zhluboka se na konci svého proslovu nadechl.

Trojice profesorů na Harryho hezkých pár minut zírala s otevřenými ústy. Harry se cítil trochu nepříjemně pod zkoumavými pohledy jejich otřesených tváří. Netrpělivě upíral pohled na Brumbála, čekajíc úder, který nikdy nepřišel.

Albus Brumbál byl v šoku. Věděl, že by měl něco takového očekávat, samozřejmě, ale bylo to tak náhlé, tak silné a tak… skutečné. Mohl téměř vidět sílu zářící z chlapce. Neměl žádnou představu, proč je Harry náhle tak silný, když ani Lily ani Severus nebyli takhle neuvěřitelně talentovaní. Ale bylo naprosto jasné, že Harry bude brzy dokonce silnější než samotný ředitel.

Zatímco Harry mluvil (mimochodem, nikdy nevyřkl tak pravdivá slova), samozřejmě aniž by o tom věděl, kouzlo z jeho těla kolem něj zběsile vířilo okamžitě se soustřeďujíc na jeho koleno a léčení zranění. Pokračovalo to až k změně Harryho vlasů, prodloužily se dokonce ještě víc než předtím, takže teď minuly ramena a blížily se mu k pasu. Na chvíli vypadal přesně jako Severus Snape. Téměř se zdálo jakoby to říkal Severus a ne Harry.

Albus chvilku přemýšlel jestli by to mohla být pravda, ale rychle tu myšlenku pustil z hlavy. Ne, tahle slova byla rozhodně Harryho.

Nejpřekvapivější věc, která během tohoto malého běsnění slov nastala, byla nicméně Harryho schopnost roznítit do vzduchu tolik kouzla, že polovina svíček v místnosti zhasla, stoly se hladce převrátily a skoro čtvrtina knih v knihovně se teď vznášela dobré tři palce (cca 7,6 cm) před policemi, skoro jako kdyby je někdo nadnášel. Ovšem zdálo se, že tomu Harry nevěnuje pozornost. A Albus na něj stále šokovaně zíral.

„H- Harry?“ koktal Remus nesměle. Harry zrudnul.

„Omlouvám se, Remusi. Nemám žádné právo s tebou takhle mluvit.“

Remusovi oči se rozšířily dokonce ještě víc než předtím, jestli to bylo možné. Neřekl ani slovo, jen potřásl hlavou směrem k nepořádku za chlapcem.

Harry se otočil a zalapal po dechu. Mávnutím ruky zrušil levitační kouzlo a knihy klesly. Pronesl jednoduché kouzlo a stoly se vrátily do původní pozice. Svíčky opět vzplály. Otočil k profesorům, kteří se už částečně dostali ze šoku.

„To jsem udělal já?“ zeptal se.

McGonagallová přikývla. „Ano, Harry, ty. Také si vyléčil svoje koleno,“ řekla a cítila se trochu hloupě. Právě viděla působení Harryho kouzla a to byl tak trochu podivný zážitek. Nikdy neslyšela, že by se cokoli takového stalo někdy předtím.

„Vážně?“ zeptal se Harry, čímž přetrhl její myšlenky. Opatrně vyzkoušel svou nohu, zjistil, že je v pořádku a s úsměvem se obrátil na profesory. „To je trochu zvláštní. Jak jsem tohle všechno udělal?“

„Nevím, Harry. Nikdy předtím jsem nic takového neviděl,“ odpověděl Brumbál.

„Hm, dobře. V každém případě, jdeme na Příčnou?“

„Um… er, ano. Pojďme,“ řekl Brumbál. Letmo pohlédl na Minervu. Ta přikývla a sedla si s Remusem, aby začali hledat Voldemortův úkryt- už zase.

Poslední komentáře
20.11.2019 22:42:36: Hezké, že Harry nebude muset chodit o berlích na vždy. Jeho dědičná magie a divoká magie vědí, kdy z...