Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 15 - Vítejte v Příčné ulici

„Profesore, jste v pořádku?“ zeptal se Harry, když si všiml Brumbálovi neobvykle bledé tváře.

„Co? Ó, ano Harry, jsem v pořádku. Potřebuješ nějaké  nové oblečení,“ řekl nepřítomně.

„Jo, to ano. Profesore?“

„Ano?“

„Proč se na mě stále takhle díváte? Jako bych byl… jiný. To není moje chyba, profesore. Já- já nevím co se mi stalo. A vůbec jsem to nečekal, ale, prostě… stále jsem to já, profesore? Že ano?“ prosil Harry.

Brumbálovi oči a srdce zjihly. Ano, stále to byl Harry. Harry Potter. Nebyl hrozba, vždy byl hodný a laskavý. Bez ohledu na to, jak silným se stal. Bez ohledu na moc.

„Ano, dítě. Stále jsi to ty. Dokonce i když jsou tvé vlasy téměř tak dlouhé jako moje,“ zasmál se.

„Jo, na můj vkus až příliš dlouhé. Ostříhám je jen co se vrátím do Bradavic. Vyrostly v knihovně, že?“

Brumbál přikývl.

„Myslel jsem si to,“ potvrdil Harry. „Dobře, potřebuju nové šaty a přísady do lektvarů. Už jsme vybrali peníze, to máme z krku. Takže kam nejdřív? Šaty, nebo lektvary?“

Brumbál se usmál a poprvé za posledních pár hodin, jeho oči opět zářily. „Pojďme ti obstarat nějaké oblečení.  Tohle je trochu legrační.“

Harry se rozesmál a podíval se dolů na svůj hábit, který se zpravidla dotýkal podlahy, ale nyní mu sahal skoro nad kolena, odhalujíc tak modré džíny, které byly také příliš krátké.

„Ano, tohle je dost strašné,“ zazubil se, ale jeho úsměv okamžitě povadl. „Bože, doufám, že nepotkám nikoho koho znám,“ zašeptal pro sebe tak, aby to slyšel Brumbál.

„Nedělej si starosti, dítě. Do začátku školy zbývá ještě spousta času a sovy s dopisy nevyletí ještě několik týdnů. Pochybuju, že tady bude moc studentů.“

Harry přikývl, jako že s ředitelem souhlasí, ale výraz v jeho tváři říkal Albusovi něco jiného.

„No tak pojď, drahý, to bude v pořádku. Á! Jsme tady.“ Vděčný za rozptýlení obrátil Brumbál svou pozornost k obchodu.

„Ó, Albusi! Tak ráda vás vidím! Jste tady pro nové hábity?“ zeptala se madam Malkinová.

„Já ne, děkuji, ale můj přítel ano. Potřebuje nějaké černé hábity, délku nejlépe po kotníky, pro nový školní rok,“ řekl Brumbál laskavě ale důrazně, pokoušejíc se čarodějce naznačit, že nechce žádné otázky. Nicméně, ona se zřejmě nedovtípila.

„Tak tedy, ahoj! Ty jsi tu nový? Který ročník? Sedmý? Vypadáš starší než sedmáci! Odkud jsi?“

Harry se ztrápeně podíval na Brumbála a odpověděl s velmi přesvědčivým francouzským přízvukem, „Z Krrásnochůlek.“

„Ó,“ spustila čarodějka aniž by jen trochu tušila o co jde. „Krásnohůlky! To je krásné místo, že ano? Vlastně o nich moc nevím. Jaké jsou.“

Harry se zamračil a řekl, „Vššechny kouzelnické školy mají svá tajemství, ne?“

Albus se téměř udusil při snaze nezačít se smát. Harry působil dokonalým dojmem Fleur Delacour, šampiónky za Krásnohůlky v Turnaji tří kouzelnických škol v minulém roce. Harry se zřejmě také pokoušel nerozesmát, protože jeho tvář získala nepříjemný odstín rudé a začal si kousat ret.

„Ano, věřím, že mají. Jak jsi se dostal do Bradavic?“ zeptala se a stále mu brala míry.

„Pohodlnější,“ řekl Harry.

Čarodějka se zamračila. „Tvoje výška a délka rukávů se neshodují s mým měřením. Ještě porosteš a vypadá to, že brzy. Já prostě tvé šaty založím, tak že je budeš moct popustit, jak budeš růst. To zvládneš, že ano?“

„Jsem si jistý, še ano,“ odpověděl Harry. „Můšete mi ršíct, jak hodně ještě vyrrostu?“ zeptal se, dávajíc své řeči právě tolik přízvuku, aby to znělo přesvědčivě.

„No, máš kolem šesti stop (6 stop=186 cm)…“

Harry přikývl. Tak nějak do bylo. Věděl, že přes prázdniny strašně vyrostl.

„Hádám, že budeš mít okolo 6´5 nebo 6´6 stop (6´5=cca 199cm; 6´6=cca 201cm). Možná trochu víc. Budeš vysoký,“ skončila čarodějka.

Harry na ní chtěl šokovaně zírat, ale dělal co mohl, aby vypadal lhostejně.

„Můj otec je vysoký,“ řekl a znělo to znuděně. Pravda, Severus byl vysoký, ale ne tak vysoký. Měl nanejvýš 6´4 stop (6´4=cca 196cm). Nedokázal si představit, že bude vyšší než on. Pro Harryho byl obrovský a hrozivý. Připadalo by mu poněkud bláznivé pyšnit se větší výškou než zlý profesor lektvarů.

Zlomyslně se šklebil, dokud si neuvědomil, že nebude vyšší než Severus. Ne, bude se muset vrátit k malé verzi Harryho Pottera, asi nejmenšího chlapce z jeho třídy.

Rázem se cítil poněkud zahořkle. I když bylo Snapovo tajemství odhaleno, Harry nemohl být sám sebou. Zejména proto, že bylo odhaleno, přemýšlel. Bože. Zmijozelové ho zabijí. Ale do té doby, než bude Voldemort pryč, se Hary musel změny svého vzhledu vzdát.

Pak ho praštila nová myšlenka - až Brumbál použije kouzlo, aby mu změnil vzhled, předtím, než se půjde nechat mučit Malfoyem - neztratí se jeho nové schopnosti?

Pochyboval o tom, protože se předpokládá, že kouzlo změní pouze jeho vnější vzhled, ale zeptat se v každém případě může.

Když čarodějka konečně odešla z místnosti, aby si zapsala míry, otočil se Harry na Brumbála.

„Profesore, když na mě použijete to kouzlo pro změnu vzhledu, neutlumí to mé schopnosti? Nebo ano?“ zeptal se šeptem.

„Ne, neutlumí.“

„Dobře. To by byl vážný problém.“

Brumbál se zasmál. „Ano, to by byl. Mimochodem miluju tvůj přízvuk. Velmi chytré.“

Harry se na něj ďábelsky zašklebil. „Děkuji, prrofesorre,“ řekl se silným přízvukem.

Madam Malkinová se vrátila zpátky.

„Tak dobře, vy dva. Šaty budou připravené za hodinu. Potom se pro ně můžete vrátit. Uvidíme se později,“ říkala, když je vyprovázela ze dveří.

Harry a Brumbál vešli v tichosti do lékárny, kde Harry koupil potřebné přísady do lektvarů. Když procházeli středem nepříliš přeplněné ulice teenager se ponořil do myšlenek. Albuse nadšeně zdravila spousta kouzelníků a Harrymu se, k jeho velké radosti, dostalo pouze jednoho či dvou zvědavých pohledů. Nikdo ho nepoznal, z čehož byl zároveň neskonale smutný i nevýslovně šťastný. Byl rád, že nenarazil na někoho koho znal.

„Kam teď?“ zeptal se Brumbál a dával si pozor, aby nepoužil jeho jméno na veřejnosti. Oba, on i Harry, věděli, že by pro něj bylo riskantní, kdyby vyšlo najevo, že tam je.

„Do knihkupectví. Potřebuju sehnat ještě pár knih pro… plán… který mám.“

„Dobře, pojďme.“

Dvojice kouzelníků vešla do knihkupectví a vzápětí zjistili, že jsou ponořeni v záplavě rudých vlasů.

Harry zalapal po dechu.

„Profesore!“ vypískla Ginny.

„Dobrý den, pane řediteli!“ řekl nadšeně Ron.  Vypadalo to, že je tam celá Weaslyovic rodina. Harry viděl Ginny, Rona, Freda, George, Percyho, Charlieho, pana a paní Weaslyovi… všechny, jenom Bill tam nebyl. Všichni najednou mluvili s Brumbálem a Harryho každý ignoroval. Kromě Rona, který na něj zvědavě zíral. Harry se okamžitě odvrátil a ujistil se, že mu dlouhé vlasy zakrývají jizvu.

Cítil, jak se mu po tváři rozlil lehký ruměnec. Tady byl uprostřed té nejbližší rodiny, kterou kdy měl…

A byl naprostý cizinec.

Poslední komentáře
10.06.2015 23:00:48: paráda, Harry si musel svou novou anonymitu užívat, jak dlouho ještě udrží tajemství? smileysmileysmiley...