Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 18 - Lektvary

Harry se druhý den vzbudil ve čtyři ráno, připravený začít s lektvary. Předchozí večer bylo rozhodnuto, že mu bude pomáhat profesorka McGonagallová.

Potom co se oblékl a čekal v kobkách půl hodiny, což byl čas kdy se s ním měla Minerva setkat, vyrazil Harry rychle k pokojům své profesorky a zaklepal na dveře.

Při pohledu na ještě napůl spící ženu, která očividně právě vstala, nadzvedl obočí. Její vlasy byly rozcuchané a uvolněné z obvyklého těsného drdolu a na sobě měla dlouhou šedou noční košili.

„Ó, Harry, omlouvám se!“ zívla

Harryho obočí se zvedlo ještě výš a řekl, „vrátím se zpátky do kobek a připravím to. Setkáme se za chvilku?“

„Ano, Harry, samozřejmě. Jsem hned dole.“

Harry se otočil a profesorku opustil. Ve skutečnosti se na ní nezlobil, jen cítil naléhavou potřebu začít pracovat hned. V noci prodělal jen jeden záchvat, po kterém zůstal chvíli roztřesený a krvácející, dokud Poppy nenašla ještě jednu dávku lektvaru na následky kletby Cruciatus. Snape ji měl zřejmě ukrytou v zamčené zásuvce svého stolu a Brumbálovi s Pomfreyovou trvalo téměř tři čtvrtě hodiny najít způsob jak ji otevřít. Zatracený Snape – proč nemohl být normální a nechat ten lektvar prostě někde po ruce?

Och, ale Pottere, to by nebyla žádná legrace, kdybych to udělal.

Jak ušlechtilé, profesore. A vypadněte z mé hlavy. Mám něco na práci.

Co můžeš asi tak v téhle ranní době dělat?

Lektvary. Myslel jsem, že začnu brzo, protože udělat lektvar neviditelnosti zabere strašně času.

Nespal si dost na to, abys mohl tak dlouho pracovat.

Jak to víte?

Uprostřed noci jsem trpěl pod kletbou. A vím, že ty taky.

Konečně jste to pochopil.

A se vším tvým naříkáním ohledně zámku na mé zásuvce a o tom, jak dlouho jim trvalo ji otevřít, předpokládám, že jsi měl dlouhou noc.

Omdlel jste hned jak začali.

Ano. Nejsem dost silný na to, abych zůstal při vědomí a sledoval a sám sebe jak křičím.

No, můj soucit jste nezískal.

Nechci tvůj soucit. Nenávidím to.

Já taky.

Dobře. Teď odcházím.

Sbohem.

Během té doby došel Harry do sklepení a teď pokračoval přípravou čtyř kotlů. Předtím než přišla McGonagallová, vyndal všechny přísady a zapálil oheň.

„Ahoj, Harry.“

„Ahoj.“

Chvilku bylo nepříjemné ticho, když Harry přemýšlel co říct. Práce na lektvarech zřejmě ničila jeho komunikační schopnosti. Není divu, že Snape neměl rád kohokoli kolem.

„Rád bych se omluvil za své chování předtím. Jste moje profesorka a já bych neměl být tak hrubý. Nevím co to do mě vjelo,“ zrudl Harry.

„To je úplně v pořádku, Harry. Začneme? Musíš mi to vysvětlit.“

„Och, OK. Tenhle první kotlík,“ pokynul k malému stříbrnému kotli po jeho pravici, „je na lektvar neviditelnosti. Myslel jsem, že s ním budu pracovat já. Zdá se mi zajímavý. Další je na anti-kovový lektvar, stejně jako ten vzadu. A poslední, v tom velkém černém kotli, bude bezbolestný lektvar. Představuju si to tak, že každý budeme mít na starosti dva lektvary. Já si vezmu elixír neviditelnosti a jeden z anti-kovových lektvarů a vy budete mít ten druhý a bezbolestný lektvar. V pořádku?“

„Ano, pane!“ žertovala Minerva.

Harry se rozesmál. „Dobře, takže, dal jsem instrukce ke každému lektvaru ke kotlíku vedle všech přísad. Víte co to všechno je?“

McGonagallová se podívala na všechny své ingredience a se zvědavým výrazem v obličeji, ukázala na jednu, kterou neznala.

„To je žaberník. Dovolí uživateli dýchat pod vodou. Zřejmě je také velmi užitečný na bolest. Kdo ví?“ řekl Harry.

Minerva se na Harryho usmála. Chlapec byl rozjařený, jako ve svém živlu. A netušil to. Popravdě jeho známky v lektvarech byly strašně nízké...

„Harry?“

„Ano, paní profesorko?“

„Jak si pro všechno na světě můžeš vést tak mizerně v lektvarech každý rok? Zdá se, že si v tom neuvěřitelně schopný.“

„No, z části za to může skutečnost, že Draco do mých kotlíků neustále hází extra přísady, takže vybuchují. A taky, Snape je velmi přísný a jeho rozčilující sklon brát body Nebelvíru je dost rozptylující. Ale já je neobviňuju ze všeho. Připouštím, že jsem byl v minulosti trochu nemotorný,“ řekl Harry.

„Och.“

„Dobře, začneme?“

„Ano, samozřejmě. Pojďme na to.“

Harry se  postavil ke svým dvěma kotlíkům a začal přidávat přísady. Spousta věcí, které do lektvaru dával vzbuzovala jeho zvědavost. Měl obecnou představu, co každá ingredience způsobuje, ale chtěl vědět víc.

Bože nemohl uvěřit, že se doopravdy těší z lektvarů.

*****

O osm hodin později, kolem poledne, byl Harry úplně propocený a intenzivně se soustředil, jak se pokoušel dokončit svůj anti-kovový lektvar. Tento specifický lektvar byl vysoce kyselý a musel se jednoduše nanést na kovový předmět, který to pak rozpustilo. Ten druhý prostě způsobil, že kov na krátkou chvíli zmizel a pak se znovu objevil.

Trik Harryho lektvaru byl v jeho konečné úpravě. Jak Harry přebíhal od jednoho kotlíku k druhému, měl stěží nějakou přestávku, ale jakmile bude tenhle lektvar dodělaný, půjde vše mnohem lépe.

Pot Harryho štípal do očí, jak si bezvýsledně pokoušel odhrnout vlasy. Minerva vedle něho na tom byla skoro stejně, ačkoli se zdálo, že je trochu víc vystresovaná. Během posledních osmi hodin udržoval Harry velmi zvláštní pocit klidu. Přestože pracoval usilovně, nepanikařil z toho. A pomohlo, že mu v hlavě nedrnčel Snape, i když měl Harry pocit, že tam je a sleduje. Vypadalo to jako něco, co by Snape udělal.

Konečně, s posledním pohybem míchátka a špetkou jazyka červenky, byl lektvar hotový. Harry rychle, ale opatrně naplnil dvanáct malých lahviček a postavil je na polici.

Vedle právě McGonagallová také dokončovala její první lektvar. Ačkoli by to nepřiznala, byla velmi zručná. Za celou dobu co tam byli, měla na Harryho jen asi tucet otázek a jinak mlčela.

Harry byl za to ticho velmi vděčný.

Teenager se posadil a oddechl si úlevou. Jeden lektvar hotový a druhý se zvolna vařil. Blažená chvíle, kdy mohl odpočívat.

Výborná práce, Pottere.

Harry sebou při tom komplimentu trhl. Bylo to co si myslel? Pochvala? Od… Snapa? A nezdálo se mu to?

Er… děkuju, pane.

Potřebuješ se najíst, stejně jako Minerva, nebo se vyčerpáte. Jdi do Velké síně sehnat nějaké jídlo. Tvůj lektvar bude chvíli v pohodě.

Minerva skončila s prvním lektvarem a zhroucená v křesle zaslouženě oddechovala. Harry si šel prohlédnout její lektvar, který byl perfektní.

„Dobrá práce, paní profesorko,“ řekl s unaveným úsměvem.

„Děkuju, Harry. Druhý bude do dvou hodin.“

„To je dobře. Lektvar neviditelnosti se bude pár minut zvolna vařit. Seběhnu do Velké síně a donesu nám nějaké jídlo, ano?“

„Jídlo zní báječně. Děkuju.“

Harry se zašklebil a vyšel z malé pracovny. Byl vyčerpaný, ale věděl, že musí pokračovat.

Objevil ke Snapovi nový respekt. Nedokázal si představit, dělat tohle stále.

Dveře Velké síně se s třesknutím otevřely, když Harry použil kouzlo, aby je uvolnil. Brumbál, Lupin i Prýtová se všichni napřímili u učitelského stolu a šťastně se na něj usmáli.

„Harry! Jak to jde?“ zeptal se Remus.

Harry zvládl malý úsměv. „Vlastně docela dobře. Oba jsme dokončili první lektvary-„

„Vaše PRVNÍ lektvary? Po osmi hodinách?“ vyjekl Remus.

Harry přikývl.

„Najednou nalézám ke Snapovi novou úctu,“ mumlal Remus nepřítomně.

Harry se zasmál. „Já taky. Teď profesorka McGonagallová a já vážně potřebujeme nějaký oběd. Dáte mi něco s sebou?“

„Samozřejmě, Harry,“ řekl Brumbál a oči mu zazářily. Vyslovil několik slov a dva talíře byly naplněné jídlem. „Tady to je. Hodně štěstí!“

Harry s mávnutím ruky levitoval dva talíře a poháry, aby ho následovaly ze síně.

*****

„Hm…, paní profesorko? Jak přeměníte ubrousek na gumičku?“ zeptal se Harrym když dojedl. Minerva rychle jedla a zároveň sledovala svůj kotlík. Pobaveně se podívala na Harryho, ukázala hůlkou na ubrousek a zamumlala formulku. Vzápětí se na tom místě objevila gumička.

„Děkuju!“ řekl Harry zatímco si stahoval vlasy. Den předtím je zkrátil po ramena na délku asi 6 palců (cca 15 cm), ale stále mu překážely při práci.

„Žádný problém,“ odpověděla Minerva. Dojedla a teď zamračeně stála nad svým lektvarem.

„Harry? Co jsem udělala špatně?“

Harry se podíval a uviděl hustou modro-zelenou kapalinu. Praštil se rukou do čela.

„Nemělo by mít tuhle barvu! Kolik žíní jednorožce jste přidala?“ zeptal se aniž by odtrhl oči od látky.

„Žíně jednorožce?“ zeptala se. „Recept nic neříkal o žíních jednorožce!“

„Myslel jsem, že jsem to připsal! Stříbrná vlákna vedle žaberníku jsou žíně jednorožce. Pokyny to neříkají, ale musíte je rozdrtit a přidat asi šálek, jestli se má lektvar povést. Ještě to můžete přidat, ale dejte tam s tím asi půl šálku skřítčí krve, aby se vyrovnala reakce,“ přikázal Harry.

McGonagallová udělala co jí řekl a lektvar pomalu změnil barvu na zářivě žlutou.

„Vynikající,“ řekl Harry. „Pokračujte.“

Snape, který byl v Harryho hlavě od té doby co se chlapec ráno probudil, byl velmi ohromený. Během těch osmi a půl hodin, které strávil v Snapových komnatách, předvedl Harry neuvěřitelné množství znalostí, nadání a rozvážnosti. Snape si byl skoro jistý, že bude muset při každé příležitosti dávat instrukce, ale nic takového se nestalo. Jediný příkaz, který dal, bylo jít se najíst. Zbytek byl vše Harry. A Minerva, samozřejmě. Také si vedla dobře, ne že by jí to někdy řekl tváří v tvář.

„Snape si myslí, že děláte dobrou práci,“ slyšel Severus Harryho hlas.

Minerva se rozesmála a Snape si přál, aby mohl obrátit oči v sloup.

Nic takového jsem neřekl.

Ano, řekl. Dávejte si pozor, profesore, někdy myslíte příliš hlasitě.

Severus usoudil, že bude muset být opatrnější. O hodinu a půl později, byl Minervin lektvar skoro hotový a Harry pobíhal sem tam od svého kotlíku k jejímu, horlivě vydávajíc instrukce, aby usnadnil finální proces. Z nějakého důvodu, všechny lektvary, které vybral, musely být dokončené rychle a nalité do ampulek, než se pokazily.

A něco se pokazilo. Minerva se otočila, aby vzala lahvičku a z lektvaru se začalo kouřit.

„Zatraceně!“ vykřikl Harry, čímž okamžitě upoutal Minervinu pozornost. Nemohl nic dělat, protože jeho vlastní lektvar vyžadoval pozornost, takže zuřivě míchal, přidával kousky zobáku mláděte hipogryfa do svého odvaru a zároveň říkal Minervě co má dělat.

Kouř… kouř… um… pepř? Žaberník?

„Přidala jste pepř?“

„Ano!“

„Žaberník?“

„Hm!“

Sakra!

Uklidni se Pottere. Slzy fénixe. Nedala tam slzy fénixe.

„Dala jste tam fénixovi slzy?“ zeptal se naléhavě Harry.

„Ou!“ vykřikla Minerva a nalila do kotlíku pečlivě odměřenou ampulku potřebné látky. Lektvar okamžitě přestal kouřit.

„Děkuju, Harry,“ řekla Minerva, když rozlila teď už dokončený lektvar do lahviček.

„Poděkujte Snapovi,“ zamumlal a pokračoval v míchání.

Není zač.

Neposilujte si tím ego.

O čem to mluvíte, Pottere?

Pokračujte a řekněte to. Že jsem to zpackal. Cokoli. Je mi to jedno.

To jsem se nechystal říct.

Ne?

Ne. Nemůžeš vědět všechno.

Harry byl zticha. Mohl to být Severus Snape, jeho zlý, umaštěný profesor lektvarů? Možná se mu to zdálo.

Harry se probral ze zamyšlení a uvědomil si, že podle barvy lektvaru, je právě čas na to, přidat jedno z vajec Suelianského hada. Vejce byla velmi cenná a vzácná, protože Suelian byl křišťálový had, okem téměř nespatřitelný. Vejce hrála v lektvaru důležitou roli.

„Ok, Harry, co dál?“ zeptala se Minerva nadšená, že je to konečně hotové.

„Právě teď není nic moc co dělat. Já musím zabít půl hodiny času. Nechcete mi pomoct s nějakými kouzly? Nebo jestli jste unavená, můžete jít spát, nebo něco jiného. Nevadí mi to.“

Minerva se usmála nad chlapcovou ohleduplností. On tady ochotně riskuje své zdraví a trénuje, aby zkusil pomoct nenáviděnému profesorovi vrátit se do Bradavic. A nejen to, ale viděl, že jeho profesorka je vyčerpaná a bylo pro něj naprosto v pořádku, aby odešla, místo toho, aby mu pomohla. A ona cítila, že mu bude navždy dlužná.

„Vlastně, Harry, ty jsi také zasloužíš nějakou pauzu. Co říkáš, zajdeme do knihovny najít Albuse a Remuse? Můžeš si na chvilku odpočinout, jestli chceš. Byl jsi celý den na nohou.

Harry se zašklebil, přikývl a následoval svou profesorku přeměňování ze sklepení do knihovny.

*****

Lupin a Brumbál seděli v křeslech naproti sobě s horou knih mezi nimi. Nicméně jejich pozornost byla zaměřená na něco jiného, než knihy.

„Ne, samozřejmě, že to Sirius nevezme dobře. Víš, že Severuse nenávidí. A je naprosto loajální k Jamesovi,“ řekl Remus.

Harry ztuhl. Do pekla, na Siriuse ani nepomyslel. Ten ho zabije – nebo hůř – zabije Severuse. V každém případě nebude chtít být Harrymu nablízku – jen ta představa – Harry, syn muže, kterého nenávidí! Sirius by ho nikdy neakceptoval, nikdy by ho nechtěl. Sirius byl jediný koho kdy považoval za rodinu a teď se mu to hroutilo.

Harry cítil vlnu zoufalství a dech se mu zadrhl v plicích.

„Nikdy by se nevzdal svého kmotřence. Miluje Harryho… tolik, jako nenávidí Snapa. Naučí se s tím vypořádat,“ odpověděl Remus.

Mezi dvojicí se rozhostilo nepříjemné ticho a v té chvíli se Harry a Minerva rozhodli dát najevo svou přítomnost.

„Ahoj,“ pozdravila Minerva.

To upoutalo pozornost obou profesorů a ti se rozesmáli – ne, rozchechtali – když zaznamenali Harryho a Minervinu pomuchlanou vizáž.

„Vypadáte děsně!“ hihňal se Remus.

„Moc děkujeme,“ řekl Harry sarkasticky a protočil oči. „Máme hotové tři ze čtyř lektvarů,“ pokračoval, „a lektvar neviditelnosti se bude dalších dvacet minut pomalu vařit. Máme čas na odpočinek, díky bohu. Do teď jsme měli sotva nějakou pauzu.“

„A mě se dokonce podařilo nic nezpackat,“ řekla šťastně Minerva.

„To je vynikající, vy dva. My jsme celé ráno hledali Radleův statek a konečně jsme ho našli. Ačkoli nevím, k čemu nám to bude, když už víme co uděláme,“ řekl Brumbál.

„Měli bysme mít náhradní plán,“ navrhl Remus. „Je možné, že Harryho záchranný pokus nevyjde. Posíláme ho do akce úplně samotného. Až odejde, už mu nepomůžeme. Potřebujeme mít nějaký další plán pro případ, že na to Harryho magie a lektvary nebudou stačit.“

„Máš pravdu, Remusi,“ přitakala Minerva vytahujíc křeslo. Harry udělal to samé a rychle do své židle zapadl, naprosto vyčerpaný.  A zbývalo mu už jen osmnáct minut. Zatraceně.

„Proč jste mluvili o Siriusovi?“ překvapil všechny Harry.

„No, my jsme… um…“

„Myslíte si, že bude naštvaný, že nejsem Jamesův syn.“

„Ne na tebe, Harry. Bude rozzlobený na Severuse,“ řekl Brumbál a snažil se o co nejkonejšivější tón.

‚Tohle nezvládnu,‘ přemýšlel Harry.

„Bože, on je má jediná rodina. Opustí mě, vy víte, že ano. I kdyby jen na chvíli, zavrhl by mě.“

Minerva se na Harryho smutně podívala. Byla to pravda. Věděla to. Sirius nebude nadšený.

„On není tvá jediná rodina, Harry,“ připomněl Brumbál.

„Co? Označil byste Dursleyovi za rodinu? K nim se nikdy nevrátím,“ řekl ostře Harry.

„Nemluvil jsem o Dursleyových.“

Harry to věděl. Věděl přesně co Brumbál naznačoval, ale bez ohledu na to, jak moc chtěl – potřeboval – rodinu, se určitě nechystal hledat jednu u Severuse Snapa.

„Vím moc dobře o kom mluvíte. Ale jděte, pane řediteli, víte, že to se zřejmě nestane. On a já se nesnášíme. Taky bysme mohli být úhlavní nepřátelé. Nechci, aby on byl má rodina,“ prskal Harry.

A vyřiď Brumbálovi, že může hnít v pekle.

Ředitel se na Harryho unaveně podíval. „Ale Harry-“

„Ó, a Snape chce, abyste věděl, že můžete shnít v pekle.“

Brumbál vyvalil oči. „To chce? Vážně?“ jiskřičky v jeho očích zářily jako šílené.

„Mm… hmm.“

Albus se usmál. „Můžeš mu říct, že kdybych já hnil v pekle, on by převzal mou pozici ředitele a tudíž by se musel přestěhovat do mých komnat a jednat se všemi studenty každý den. A kdyby nebyl příjemný, přišel bych já osobně a navštěvoval bych ho do té doby, než by přinejmenším předstíral, že je milý.“

Harry se zakřenil, když začal Snape v jeho hlavě sprostě nadávat.

„Nemyslím, že je nadšený.“

„Dobře. Teď, Harry, se nepochybně potřebuješ vrátit ke svému lektvaru a my ostatní budeme vymýšlet náhradní plán. V pořádku?“

Harry přikývl.

„Později ti dolů přinesu nějakou večeři,“ nabídla se Minerva.

„To zní dobře. Uvidíme se později.“ S mávnutím Harry odešel z knihovny, nechávajíc za sebou pár ustaraných profesorů.

Zatracený stařík.

Zasloužil jste si to.

Zmlkni, Pottere.

Jak dlouho jste byl v mé hlavě? Budu mít emocionální trauma, víte? Když se zlo skrývá ve vaší mysli příliš dlouho, zešílíte.

Heh.

Jen žertuju, profesore. Ve skutečnosti, mít vás v hlavě, ačkoli zvláštní, je svým způsobem fajn.

V tom případě odcházím.

Ne, myslím tím, že je dobře, že mi můžete pomoct. Tedy s lektvary. Lektvar proti bolesti by explodoval a deset hodin práce by nebýt vás, bylo ztracených.

To je důvod, proč jsem mistr lektvarů.

Á, jasně.

(ticho)

Profesore?

V ten okamžik, příšerná, hrozná, pálivá, nekonečná bolest explodovala uvnitř něj, i vně a napadala jeho tělo i duši jako samotné Anima Interficio. Byla to kletba Cruciatus, ale horší. Mnohem horší.

Harry nemohl zadržet výkřiky, když ho zasáhla vlna nevolnosti a způsobila, že vyhodil vše, co zbylo z jeho obědu. Pak se zhroutil na podlahu v silných křečích.

Už nebyl v Bradavicích, ne, byl se Severusem, v jeho cele, kde i když mohl stěží vidět, věděl, že před ním stáli Voldemort a Lucius Malfoy, hůlky napřažené, oba udržujíc prokletí a prakticky se navzájem povzbuzovali, aby viděli jak nejdéle ho mohou udržet.

Harry slyšel Snapa křičet. Cítil jeho bolest, když jak se zdálo, jeho kosti, jedna po druhé praskaly a jeho vnitřnosti se nebezpečně kroutily v neovladatelných křečích při tom, jak se zmítal ve vlastní krvi…

Minerva byla první, kdo zaslechl Harryho křik a Lupin byl hned druhý. Všichni tři kouzelníci vyskočili a vyběhli do haly směrem ke sklepení, kam odešel Harry.

Jen sto stop, nebo tak nějak, dolů chodbou, mohl Brumbál rozpoznat postavu Harryho zoufale lapající po dechu mezi intenzivními záchvaty, které opakovaně sužovaly jeho tělo. Zřejmě víc než jednou zvracel a ve vzácném okamžiku při smyslech, mohl Albus vidět Harryho, jak si svírá břicho, jakoby nechtěl tu odpornou věc opakovat.

Jeho výkřiky otřásaly zemí, krev se mu valila z ran, ruce a trup se zmítaly. Ubohý chlapec se doslova válel ve vlastní krvi, zněl jakoby se chystal zemřít a neexistovalo absolutně nic, co by s tím některý z jeho profesorů mohl udělat.

Poslední komentáře
21.11.2019 09:29:46: Rozhovory v hlavě jsou naprosto geniální. Snape je sice kousavý, jako vždy, ale nádherně. Ještě by m...