Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 19 - Jsou naživu!

O sedmnáct a půl minuty později se Harryho výkřiky změnily na tichý nářek bolesti a záchvat přešel v silný třes. Prokletí konečně skončilo.

Harry, který upadl do bezvědomí jakmile se nad ním profesoři sklonili, se s trhnutím probral v náručí Remuse Lupina, který zoufale spěchal do nemocničního křídla.

„Remusi…“ zvládl Harry slabě, pokoušejíc se upoutat pozornost staršího kouzelníka.

Měl velké bolesti. Hodně velké bolesti. Cítil jakoby jeho vnitřnosti byly rozcupovány, šíříc palčivou bolest a celé jeho tělo hořelo, jako by bylo pohlcené plameny. Ale byl při vědomí a to bylo vše na čem záleželo.

Remus zaslechl Harryho sténání a shlédl do zmatených smaragdových očí, jejichž barva byla zkalená bílou mlhou.

„Harry, Harry, dítě, jsi v pořádku? Nemluv, jsme na cestě na ošetřovnu…“

„Ne, McGonagallová.“ Harrymu bylo na zvracení a hrdlo ho bolelo ze všeho toho křiku.

„Je hned za námi, Harry. Nedělej si starosti.“

Remus rychle otevřel jedny z dveří do nemocničního křídla a vběhl dovnitř. Poppy nebyla nikde vidět.

„Poppy!“ ječel vlkodlak a položil ho jemně na postel. Harrymu se opět zavřely oči.

Remus přeběhl prsty přes Harryho čelo, odhrnujíc mu z tváře propocené černé vlasy. Byl rozpálený a opět se chvěl což byly zřejmě bolestivé následky.

Poppy právě vbíhala do místnosti, vyburcovaná Lupinovým divokým křikem s Brumbálem a McGonagallovou v patách. Remus okamžitě vstal, aby nechal prostor madam Pomfreyové, která teď používala nějaká kouzla k zjištění, jak je poškození rozsáhlé.

Lupin se postavil vedle ředitele, který vypadal buď rozzuřeně nebo úplně bezmocně – to nemohl vlkodlak říct. Vyjma pár cinkavých zvuků z ampulek lektvarů, jenž byly násilně vpraveny Harrymu do krku, se v místnosti rozhostilo hrozivé ticho.

„Na cestě sem se po tobě ptal, Minervo,“ řekl Remus tiše.

„Ano? Zajímalo by mě, co-„

„Lektvary,“ zamumlal Harry z druhé strany místnosti. Ačkoli se stále nepřetržitě chvěl, rozhodně to nebylo tak špatné, jak by mohlo být.

„Spi, Harry. Já se o tvé lektvary postarám,“ řekla Minerva. Přešla k němu a pohladila ho po vlasech. Pak hodila významný pohled na Brumbála a opustila ošetřovnu.

Minerva přemýšlela jestli může lektvar zachránit. Určitě už bylo moc pozdě, nebo ne?

„Vyspi se, Harry,“ nařídil Brumbál.

A teenager upadl do tolik potřebného, i když neklidného spánku.

Profesore, profesore, prosím, vzbuďte se! Prosím vydržte! Bože, prosím, buďte v pořádku…

(ticho)

PROFESORE! VZBUĎTE SE!

Uh…

Profesore? Profesore Snape?

Jsem mrtvý?

Díky bohu! Jste v pořádku!

Jsem v pořádku? Cítím se, jako bych spolykal kotel jedu, zřídil mě drak a prošel jsem peklem! Já nejsem v pořádku!

Velmi působivý popis, Snape.

Takže nejsem mrtvý?

Ne, a ani já. Ale docela bych si přál, abych byl. Pak bych se snad necítil tak hnusně.

Ten pocit znám.

Jsem trochu… mimo provoz. Bože, přál bych si, abych vám mohl pomoct. Cítím se hrozně a to mám v sobě asi tucet dávek lektvaru na následky Cruciatu. Musí vám být… příšerně.

Děkuju za připomenutí.

Kdykoli. Ale McGonagallová dokončuje lektvar neviditelnosti. Řekl jsem jí to, než jsem usnul. Možná zítra, nebo pozítří-

Nedělej si naděje, Pottere. Musíš být v plné síle, než se o to pokusíš.

Budu. Do zítřka je ještě hodně času.

Nebuď směšný a nenech se kvůli mně zabít .

Nenechám. Jestli zemřu, bude to zcela na mou hlavu.

To není pravda.

Tentokrát přišli do vaší cely. Oba. Lucius Malfoy a Voldemort. Proto bylo prokletí tak silné.

Ano.

Bože cítím se jako hovno.

Tomu rozumím.

Mm… teď odcházím.

Nudná konverzace, v každém případě.

Ať je vám lépe, profesore. Brzo přijdeme.

Pottere?

Ano?

Jak to jde s kletbou?

Skvěle.

A to znamená co?

To znamená, že jestli půjde všechno podle plánu, už si nebudete muset s Voldemortem dělat starosti.

Jsi idiot, Pottere. Nevytvoříš ‚superprokletí‘. A ty to víš.

Á, ale můj milý profesore, já už ho mám.

Nebude pracovat.

Díky za váš optimismus.

Není zač.

Sbohem.

*****

O tři hodiny později se Harry konečně začal hýbat. Po rozhovoru se Snapem upadl do ještě hlubšího spánku. Dokonce ani péče madam Pomfreyové a pálení lektvarů na jeho zraněném těle ho nedokázalo vzbudit.

„Harry?“ ozval se zastřený hlas odněkud z dáli.

Harry zasténal v odpověď.

„Dobře, Albusi, probouzí se. Jeho zranění jsou zhojená, ale ztratil velké množství krve a bude se mu chvíli motat hlava. A ani nezkoušejte ho odtud dostat. Ne dnes a možná ani zítra. Tohle byl doteď nejhorší útok, Albusi. Ani Severuse jsem nikdy neviděla v takovém stavu. Ten na tom musí být opravdu zle, kdekoli je. A bez ohledu na to, jak moc bych chtěla, aby Harry šel a Severuse našel, musí tady prozatím zůstat. Hodně zkusil a pravděpodobně nebude schopen jíst tuhou stravu nejméně den. A nepustím ho z očí.“

„Ale já jsem slíbil-„ mumlal Harry tiše. Krk měl ještě rozbolavělý, jak jen před pár hodinami křičel bolestí.

„Harry, drahoušku, nediskutuj se mnou. Prohraješ,“ řekla madam Pomfreyová. „A teď, můžeš mi říct, jak se cítíš? Máš bolesti? Hlad?“

S letmým uličnickým pohledem na Brumbála, Harry odpověděl: „Cítím se, jakoby se přese mě přehnalo stádo nosorožců, kterým se podařilo nabodnout mě na jejich rohy předtím, než mě strčili do ohně a rozdrásali krk.“

Harry se pokusil potlačit úšklebek nad pobaveným výrazem v ředitelově tváři, ale naprosto selhal.

„No, Harry, to bylo…“

„Barvité,“ dokončila madam Pomfreyová. „Můžeš to upřesnit?“

„Ó. Jasně. No, bolí mě krk, bolí mě břicho, bolí mě hlava, necítím levou ruku a… vlastně mě bolí všechno.“

Madam Pomfreyová protočila oči a dala Harrymu lektvar, který okamžitě uklidnil jeho pálící hrdlo a břicho.

„Ó,“ přidal Harry, „a cítím se trochu špinavý, protože myslím, že jsem ležel v-“

Brumbál mávl rukou, čímž Harryho přerušil. „Až budeš schopný vstát, možná zítra, se můžeš osprchovat. Už jsem na tebe použili jednoduché čistící kouzlo. Odpočiň si, dítě. Máš toho za sebou dost.“

„Ale profesor Snape-“

„Bude v pořádku než se tam dostaneme, Harry. Je silný. Bude v pořádku.“

Harry se ušklíbl. „To nevíte. Jeden člověk nemůže vydržet tolik.“

Brumbálův tón byl klidný, ale pevný. „Harry, nemůžeš pro něj udělat nic lepšího, než jít spát. Odpočívej. Nebudeš schopný mu pomoct jestli nenačerpáš síly.“

Harry přikývl. Brumbál měl pravdu, věděl to. Pomalu zavřel oči a nechal se obejmout pohodlím spánku.

Poslední komentáře
21.11.2019 09:40:27: Lektvary a kletby jsou velmi nebezpečné. Skrytě proudí cévami a šíří zkázu, nebo i uzdravují. Jemně ...