Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 2 - Nemocniční křídlo

Harry se probral o chvíli později, když profesor Snape zakopl po přemístění. Otevřel oko a s hrůzou se podíval na muže, který ho nesl. Je to možné? Profesor Snape??

Snape shlédl na Harryho, a když zjistil, že se probudil, zamumlal: „Promiňte, Pottere.“

Trojice kouzelníků prošla rychle hlavní bradavickou branou, kde už byli shromážděni ostatní profesoři. Madam Pomfreyová běžela ke Snapovi.

„Ó můj- není to…“

„Ano, Poppy, je to Potter.“

Ostatní profesoři se rojili kolem chlapce dokud je Snape nezpražil vražedným pohledem. Rozprchli se a Poppy ho rychle odváděla pryč.

„Pospěš si, Severusi. Musím ho okamžitě ošetřit,“ řekla Poppy netrpělivě.

Profesor lektvarů, s Chlapcem který přežil opět v bezvědomí, následoval lékokouzelnici do nemocničního křídla.

Severus položil zraněného teenagera na jednu z postelí a pomohl Poppy sundat chlapci košili. Albus, který stál za Snapem, sebou trhl, když uviděl rozsah Harryho zranění.

„Jděte!“ rozkázala madam Pomfreyová. „Odejděte! Odejděte odsud!“ Severus a Brumbál vycouvali z místnosti a nechali lékokouzelnici dělat její práci.

Harry se vzbudil o dva dny později s bolavými zády, značnou bolestí v koleně a s okem stále nateklým a zavřeným. Už nebyl v přístěnku, ale v bílé posteli ve velmi velké místnosti. Jeho postel byla obklopena bílými zástěnami.

,To se mi zdá?‘ přemýšlel v duchu.

Náhle se jedna zástěna pohla a odhalila důvěrně známou tvář lékokouzelnice.

„Madam Pomfreyová?“ zeptal se Harry ohromeně. Ale vyšlo z toho pouze: „Mmmm…“ vzhledem k faktu, že jeho ret byl třikrát tak velký než měl být.

„Nepokoušej se mluvit Harry, drahoušku. Teď jsi v Bradavicích. Jsi v bezpečí. Odpočívej, Harry. Bude chvíli trvat, než se uzdravíš.“ Nalila mu do úst lektvar a nechala ho spát.

*****

Přes město, ze zaprášeného skladového centra, pomalu vklouzala do noci pocuchaná šedá sova. Na své nožce nesla těžký balíček, který byl v úschově čtrnáct let. Jeho obsah změní všechno. Všechno. A zatímco Chlapec který přežil spal, poslední slova jeho matky, byla pomalu a tiše unášena vzduchem na ptačích křídlech.

*****

O dvacet čtyři hodin později probudilo Harryho jemné houkání nesené vzduchem. Na jeho posteli stála sova a zvědavě si ho prohlížela. Na pozdrav nabídla chlapci balíček na její nožce. Harry si ho vzal a po několika zahoukáních odletěla stará šedá sova do ranního vzduchu.

Harry se ztuhle posadil a natáhl se vedle na stůl pro své brýle, ale ke svému překvapení je nenašel.

„Madam…“ zvládl slabě. Naštěstí tam nikdo jiný nebyl, takže ho čarodějka slyšela a odsunula zástěnu.

„Dobré ráno, pane Pottere,“ řekla s úsměvem.

„Moje…“ Harry si ukázal na tvář.

„Oh, vaše brýle. Neměl jste je, když vás přinesli. Zavolám ředitele. Možná by pro vás mohl nějaké vykouzlit.“ Zarazila se když uviděla docela velký dopis ležet neotevřený na jeho posteli. „Co to je, Harry?“

Ukázal směrem k otevřenému oknu.

„Ou. Dobře. Dojdu pro Brumbála. Vrátím se, Pottere.“ Odešla nechávajíc tak Harrymu trochu drahocenného času na to, aby přemýšlel, jak se tam dostal. Co si pamatoval? Byl obviněný, že proklel Dudleyho, což byl samozřejmě nesmysl. Vzpomněl si, že dostal výprask – dobrý bože, jak na tohle mohl někdy zapomenout? A pak si nejasně pamatoval, jak se probudil a uviděl… Snapa?

„Harry, Harry, rád vidím, že jsi vzhůru!“ řekl nadšeně Brumbál, očividně šťastný že ho vidí.

„Ahoj,“ zamumlal Harry. Ředitel se usmál.

„Dobře, Harry, nemáme tvé brýle. Můžu ti nějaké vyčarovat, nebo můžu jen upravit tvé oči. Vyber si,“ řekl.

Teprve teď si Harry uvědomil, že vidí ředitele úplně zřetelně. Ve skutečnosti mohl vidět zřetelně všechno. „Erm…“

Brumbál pozvedl obočí. „Co je, Harry?“

„Nepotřebuju je,“ pokusil se říct, ale vyšlo z toho pouze nesouvislé mumlání. Madam Pomfreyová a Brumbál se na něj nechápavě dívali.

„Já vidím,“ zkusil znovu. Tentokrát to vypadalo, že Brumbál rozuměl.

„Ty vidíš, Harry?“ Harry se pokusil přikývnout, ale když ucítil bolest vystřelující ze zadu jeho hlavy, rozhodl se to nedělat.

Brumbál se zamračil. „Pak je vše v pořádku, Harry. Jestliže budeš cokoli potřebovat, řekni madam Pomfreyové. Pomůže ti. Přijdu se na tebe podívat později.“ S tím Brumbál odešel.

Harry se podíval na lékokouzelnici, která si ho stále zkoumavě prohlížela. Zašklebil se na ní s výrazem, tak děsivě připomínající Snapa, že jí to vytrhlo ze zamyšlení. „Dobře, Pottere, vypadá to, že vám strýc vtloukl zrak zpátky! To by všechno vysvětlilo, hm, Harry?“

Harry na ní ohromeně zíral a ona si uvědomila svou chybu. Co jí to napadlo, připomínat chlapcova strýce? Harry očividně procházel těžkým traumatem. Bylo by moudřejší držet pusu zavřenou.

Poppy cítila jak jí rozpaky hoří tváře. „Promiňte, Pottere. Já… Nechtěla jsem…“ odolala popudu plácnout se do čela, zmlkla a rychle odešla z místnosti.

Harry sledoval úprk madam Pomfreyové, ačkoli byl stále poněkud strnulý. Byl úplně vyvedený z rovnováhy pocitem vzteku, který v něm narůstal. Dobře, zasloužila si své rozpaky. Ať si žije se svou vinou. To není jeho starost.

Potřásl hlavou, pokoušejíc vyčistit si myšlenky, ale docílil jen bodnutí bolesti. Kde se v něm vzaly tyhle myšlenky? To je strašné. Zřejmě byly stále pomotané z výprasku od strýce Vernona.

Poslední komentáře
18.11.2019 22:23:33: Ups! Poppy tentokrát promluvila dříve, než přemýšlela. o la la. Mladý pacient ji nechá smažit se s p...