Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 20 - Trocha introspekce

Další záchvat přišel uprostřed noci.

  A další.

  A ještě jeden.

  A pak byl na ošetřovně klid. Její čtyři obyvatelé byli následkem tak hrozného útoku zamlklí.

  Harry byl od třetího záchvatu už hodiny v bezvědomí. Poppy teď tiše seděla, naprosto bezmocná, Albus se zdál zcela ponořený v myšlenkách a Minerva, s tváří pokrytou cestičkami od slz, nervózně chodila.

  Harry se pohl a všichni tři starší kouzelníci se přesunuli k jeho posteli.

  „Poppy?“ zašeptal Brumbál, příliš unavený mluvit, ale také příliš ustaraný, aby dělal něco jiného.

  Harryho rty se pohybovali, tvoříc nesmyslná slova a ruce se svíraly to pěstí.

  „Poppy?“ opakoval Brumbál naléhavě.

  „Jen následky, Albusi.“

  Ředitel si ulehčeně oddechl. Nemohl sledovat další záchvat a věděl, že Harryho zmučené tělo, už by to znovu také určitě nezvládlo. Ne, bože, víckrát už ne.

  Nedokázal si představit, jak se Harry musí cítit. Nejen, že ho útoky z posledních dnů zanechaly úplně oslabeného a fyzicky zjizveného, ale musel být tak emočně vyčerpaný, že nedokázal myslet, natož se probrat. Proto byl stále v bezvědomí. Harry se nechtěl vzbudit.

  Odbila devátá hodina a Harry ještě spal, nicméně už projevoval známky probouzení. Vždy jednou za čas se zavrtěl na posteli a místnost občas zaplnil bolestný sten.

  Poppy už víc nemohla pro Harryho nic udělat, vzhledem k tomu, že lektvar na následky Cruciatu vyčerpala po druhém záchvatu. Po něm také musel odejít Remus, protože to nedokázal snést. Zešílel by z toho, jen tam tak bezmocně stát a sledovat jak každý kousíček Harryho těla trpí v mukách.

  Přestože o tom nikdo nemluvil, všichni věděli, že Harry mohl zemřít. Konec konců ztrácel strašně množství krve a jeho tělo trpělo stále znovu a znovu pod kletbou Cruciatus.

  A věděli, že Severus je na tom hůř. I když Harrymu už nemohli déle pomáhat, velmi dobře si uvědomovali, že Snape neměl vůbec žádnou pomoc. Jeho zranění nebyla léčena a nepochybně ztrácel tolik krve jako Harry, pokud ne víc.

  Kdo ví jestli je ještě naživu?

  *****

  Harry přesně věděl kde je, bohužel. Byl na ošetřovně v Bradavicích. Byl tam celou noc a půl dne včera.

  V každém případě nespal. Už dlouho nespal, ale nemohl otevřít oči. Nedokázal zůstat při vědomí. Hodiny se pokoušel probrat, ale dělal jen malé krůčky ke světu živých.

  Bože, tohle nenáviděl. Cítil jakoby uvázl. A měl takové bolesti, tak hrozné bolesti. Jakoby něco žhavého napadalo a spalovalo jeho mysl a tělo. Už to nemohl vydržet, víc už ne.

  Cítil se tak bez života a vyčerpaný a co bylo horší – nemohl se spojit s profesorem Snapem. Bůh ví, že to zkoušel. Snažil se dostat do mysli svého profesora, aby unikl. Unikl a mluvil s někým, kdo rozuměl… ale Snape tam nebyl. Nebyl nikde k nalezení. Harry by se zabil, kdyby se mu něco stalo. No dobře, to asi ne.

  Jestli byl Snape mrtvý.

  NE!

  Ne, on nemohl být mrtvý, prostě nemohl.

  Harry opustil svou mysl v zoufalé snaze najít spojení. Ano, ano, to byl Snape, ale všude kolem nebylo nic, než velká černá propast.

  Byl v bezvědomí, že ano? Musel být v bezvědomí, ne mrtvý… ne, ne, mrtvý ne…

  Harry křičel do hlubin Snapovi mysli, aniž by dostal odpověď. Vůbec žádné znamení, že je Snape ještě naživu. A teď vzlykal, prosíc ho, aby se probral, aby byl naživu, aby se vrátil…

  A jedinou odpovědí bylo ticho.

  Prosím, profesore! Prosím, vraťte se! Bože prosím, pomoz mu! No tak, profesore, prosím, VZBUĎTE SE! Ne, ne, ne, nejste mrtvý, prosím, nebuďte mrtvý!

  Harry cítil šeptavou odpověď, jako osamocený bílý ostrůvek v temnotě Snapovi mysli.

  A cítil jak se ho zmocnilo radostné vzrušení.

  PROFESORE!

  Pottere.

  ACH! HAHA! VY ŽIJETE! Bože profesore, myslel jsem, že jste zemřel. Byl jsem tak vystrašený, když jste nereagoval.

  Slyšel jsem tě.

  Vy… vy jste mě slyšel?

  Jen jsem nemohl odpovědět. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil co říkáš. Mluvíš moc rychle, Pottere. Užvaněný jako vždy.

  Jen jsem měl o vás starost, profesore.

  Tohle přesahovalo starost. Byl jsi jak šílený. Ale předpokládám, že se to dalo očekávat, od hloupého Nebelvíra, jako jsi ty.

  Omlouvám se. Jen jsem si myslel, že jste mrtvý…

  Ještě ne, Pottere. Zabít mě dá práci. A tebe zřejmě taky. Ani ty nejsi mrtvý. Vážně mrzuté.

  Ne, nejsem. Ale nemůžu se vzbudit. Cítím, jako bych v tomhle podivném snovém světě uvázl, nebo tak něco. Madam Pomfreyová vyčerpala zásobu lektvaru na následky Cruciatu minulou noc po druhém útoku, takže se cítím dost strašně.

  Myslíš, že mě znepokojují tvoje bezvýznamné problémy? Mám své vlastní, mockrát děkuju. A nepotřebuju poslouchat, jaká ubohá břemena leží na dospívajících chlapcích, zvláště na slabomyslném, sobeckém, drzém a domýšlivém spratkovi, jako jsi TY!

  Profesore, já-

  Dobrý bože! A ty se divíš, proč mě obsah toho dopisu tak naštval! Čel faktům, Pottere. JÁ. TĚ. NENÁVIDÍM. A to se NIKDY nezmění.

  Já… Omlouvám se.

  Harry opustil Snapovu mysl a v ten okamžik se probral z bezvědomí. Žádná míra fyzické bolesti ho momentálně netrápila, ne dokud se vzpamatovával z otřesu, který mu způsobil Snape.

  „Harry!“ vykřikl Remus, který vešel do místnosti někdy během té doby, co mladík hledal Snapa. Remus byl zřejmě jediný, kdo si všiml Harryho náhlého probuzení.

  Ne, že by to Harryho zajímalo. Ve skutečnosti si neuvědomoval co se děje, když se kolem něj postavili Brumbál, McGonagallová, madam Pomfreyová a Remus. Nemohl slyšet jejich tiše mluvená slova, pokoušející se ho vytrhnout z jeho omámení. Ne, nic z toho nebylo skutečné.

  Nic nebylo opravdové.

  „Harry?“

  Teenager se na Albuse nepřítomně podíval. Zcela bez zájmu, jakoby se podařilo vytrhnout jeho tělo z bezvědomí, ale jeho mysl zůstala jinde. Brumbál nepochyboval, že Harry nevnímá co se děje. Vypadal, že je úplně… mimo.

  „Nereaguje, Albusi. Pravděpodobně je v nějakém druhu šoku. Musíme ho znovu uspat. Podepřete ho a já donesu uspávací lektvar,“ nařídila rychle Poppy a opustila své místo u Harryho, aby došla do své kanceláře pro lektvar.

  „Minervo, co je s ním?“ ptal se Remus ustaraně.

  „Nevím, Remusi,“ odpověděla, „ale vypadá tak nepřítomně, jakoby tu ani nebyl.“

  A taky nebyl. Ale mohl by být, jenže měl něco na práci. A stále silně cítil, že ten úkol musí dokončit, bez ohledu na to, koho zachraňoval. Samozřejmě. To byl jeho účel. Ještě musel bojovat s Voldemortem. A taky že bude.

  Ale nejdřív musel vyčistit svou mysl. Dostat ze sebe ta opovržlivá slova profesora Snapa.

  Jen kdyby mohl myslet. Ranilo ho to. A ta bolest hned tak sama nezmizí. Ve skutečnosti nebyla pravda, že by Snapa nenáviděl. Jen si přál, aby mohl.

  Ale byl čas jít dál.

  Pottere?

  (nebo možná ne…)

  Co?

  Pottere, já… omlouvám se.

  Um… já… vy se… COŽE?

  Já jsem vznětlivý a ubohý. Vždyť víš. A to, že jsem tady, vůbec nepomáhá. Ale to není důvod, abych říkal, to jsem řekl. Nemyslel jsem to tak.

  Myslíte to vážně?

  Ano.

  Ou… um… páni.

  Výřečný jako vždy, Pottere.

  Promiňte.

  To je v pořádku. A teď. Já se neomlouvám často. Tak si na to nezvykej.

  Nebojte. Děkuju pane.

  Za co?

  Za omluvu. To pomohlo. Hodně.

  Byl jsi rozrušený.

  Ano, ale myslím, že budu v pohodě. A jsem připravený začít pracovat. Když se budu dost usilovně soustředit, mohu zaměřit kouzlo na své léčení.

  O čem to proboha mluvíš?

  Ou… erm… to je jedno. Ale děkuju, profesore Snape. A ještě jednou, ať je vám lépe. A… myslíte, že byste mi mohl udělat laskavost?

  Snad ano.

  Předtím, jak jsem byl ve vaší mysli a vy jste mě vyhodil ven?

  Ano?

  Myslíte, že byste to mohl udělat znova? Když vás napadnou? Takhle mě to nezraní a já bych mohl pokračovat.

  Můžu to zkusit, Pottere.

  Moc děkuju, profesore. Sbohem.

  Bylo to jen pár minut od podání uspávacího lektvaru, takže by si nikdo nevšiml, jestli Harry upadl do léčivého spánku sám. Nikdy předtím to nezkoušel, ale věděl jistě, že je schopný to zvládnout. Zahojil své koleno dokonce aniž by na to myslel. Určitě mohl přimět svou magii vyléčit jeho zmučené tělo.

  A tak spal. Hodiny bez přerušení.

  A druhý den byl připravený bojovat.

Poslední komentáře
10.06.2015 23:57:04: já bych komentovala každou kapitolu, ale cosi mě nutí číst dál a dál, dokud se nestane něco pozitivn...