Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 22 - Bye Bye, Blondie I am evil

Harry uprostřed bití ztratil vědomí. Už byl takhle zraněný předtím, udeřený jeho vlastním strýcem v létě. Ale teď to bylo jiné, s palčivou bolestí Cruciatu ovládající jeho tělo, když ho pěsti Crabba a Goyla tloukly do hlavy a břicha. Bolelo to, rozhodně, ale Harry věděl, že to stojí za to.

A potom samozřejmě omdlel.

*****

Všechno bylo černé zatuchlé a odporné.

Harry byl někde jinde. Neslyšel žádné zvuky, to si byl jistý. Žádné zvuky, žádné světlo a pach smrti. Byl už na Raddleově statku? Vážně byl mimo tak dlouho?

Vůbec nic neviděl, takže zrak mu zřejmě k ničemu nebude. Žádný zvuk, kromě jeho vlastního přerývavého dechu. Nebo… byl to jeho dech?

Ne, ne, nebyl!

Harry zadržel dech… byl tam s ním někdo? Přítel nebo nepřítel?

Harry nevěřil svému hlasu, ale možná by mohl…

Profesore Snape?

Pottere, jsi při vědomí?

Jste to vy? Nic nevidím.

Ano, jsem to já. Tvůj zrak se časem přizpůsobí. Byl jsi několik hodin v bezvědomí. Lucius Malfoy tě přinesl asi o půlnoci.

Kolik je teď?

Ne že bych tu měl hodinky nebo hůlku, Pottere, ale myslím, že je tak kolem… čtvrté? Možná.

Ou… Kde jste? Nesnáším, že nemůžu vidět.

Jsem přímo proti tobě. Ale nehýbej se, vypadáš příšerně. Malfoy si s tebou dal opravdu práci.

Teď chvíli nepřijdou, že ne?

Ne. Přišli a mučili tě asi před dvaceti minutami. Myslím, že Voldemort je radostí bez sebe, že konečně chytil slavného Harryho Pottera.

To jsem si jistý. Um, upozorněte mě jestli něco uslyšíte. Musím něco udělat.

Bože, Pottere-

Nedělejte si starosti. Nezraní vás to.

Harry soustředil kouzlo na svá zranění a náhle celé jeho tělo zahalil zlatý žár.

Snape zatajil dech, když sledoval, jak rány pokrývající celou chlapcovu tvář a ruce mizí.

Jen to začalo byl konec a kolem se opět rozprostřela temnota.

Pottere?

Um… ano?

Co to k čertu bylo?

To… bylo… um…

Ven s tím, kluku!

Magie bez hůlky.

Harry slyšel z druhé strany cely hlasitý vzdech.

CO?

Nemohl jsem to říct předtím, pro případ, že by použili Veritaserum a mučením z vás zkoušeli cokoliv dostat.

Jak dlouho to umíš?

Pár dní. Zkusil bych vás vyléčit, profesore, ale myslím, že by mě to mohlo zabít.

Neobtěžuj se. V každém případě myslím, že slyším někoho přicházet.

Měl pravdu. Někde napravo od Harryho se otevřely železné dveře a mihlo se slabé světlo z hůlky. Před nimi stály dvě postavy. Jedna byla samozřejmě Lucius Malfoy a o totožnosti druhé varovala Harryho známá bolest v jeho jizvě.

Byl to Voldemort.

„Á, pan Potter,“ zasyčel Voldemort vesele, „tak rád vás vidím. Děkuji, že jste se připojil k naší malé oslavě.“

Harry hořce odsekl: „Milé, že jste mě pozval, pane Raddle.“

Voldemortovi zaplály oči. Namířil hůlku na Harryho a zaječel: „Crucio!“

Harryho tělo se chvělo, svíjelo a z pravé nohy mu tekla krev. Ale nekřičel.

K nelibosti Voldemorta.

„No tak, Harry Pottere, jen do toho a křič. Víš, že nemůžeš držet všechnu tu bolest v sobě,“ syčel.

Harry otevřel oči a vykřikl: „Penetro Crucio!“

Zlatá záře vytryskla ze špiček jeho prstů směrem k Voldemortovi. Temný čaroděj překvapeně couvl zpět, ale nepohnul se dost rychle. Zlaté světlo ho zasáhlo a on zavrávoral. Chlapec odrazil Cruciatus! To bylo nepřijatelné!

Harry prokletí neudržoval, takže se Voldemort ze šoku rychle vzpamatoval.

Teenager se postavil do obranné pozice, jak Voldemort pevněji sevřel svou hůlku. Harry neměl v plánu tohle udělat, chtěl odtamtud dostat Snapa bez boje. Ale odmítal snášet bolest. Víckrát už ne.

A tak se vzepřel a začal souboj.

Skvělá volba Pottere,  ty idiote, říkal si pro sebe.

Malfoy šel hlídat Snapa, jako kdyby ten byl schopný se třeba jen pohnout.

Severus se pouze díval. Nebylo nic co by mohl udělat. Teď ne. Harry byl sám.

Mistr lektvarů v duchu proklínal Brumbála. Jak se odvážil nechat chlapce, ať se sám brání nejmocnějšímu temnému čaroději v tomhle století? Harry byl přece tak malý a zraněný mučící kletbou… určitě nevyhraje. Voldemort chlapce zabije, přesně jak Severus předpověděl.

Severus cítil nepopsatelný strach, jak si prorazil cestičku do jeho srdce. Zatraceně, musel chlapci pomoct. Musel ho chránit!

Ale nemohl. Nemohl se ani pohnout. Jaká bezmocná nula se z něho stala.

Voldemort a Harry teď kolem sebe chodili v kruhu; Temný pán s napřaženou hůlkou a Harry stále v obranném postavení.

Byl čas? Udeřit? Musel, že ano? Nezáleželo na tom, že tohle nebyl způsob jakým plánoval, že se to stane. A musel tomu čelit.

Anti-Cruciatus kletba, kterou Harry vymyslel před týdnem, pracovala dobře a Voldemort byl překvapený. Jen kdyby to ten hlupák zkusil znovu.

A on to udělal. „CRUCIO!“ zařval Voldemort.

Harry dovolil, aby ho prokletí zasáhlo a potom zuřivě vykřikl protikletbu a nasměroval spalující bolest zpět k jejímu původci.

A trefil cíl.

Takhle to pokračovalo několik minut. Voldemort hodil kletbu a Harry ji odvrátil. Byl to zřetelně pokus Harryho oslabit, ale nefungoval. Ne když Harry přesně věděl co druhý kouzelník zkoušel udělat.

„Ty nejsi žádný protivník, Pottere,“ vrčel Voldemort.

„Ani ty ne, Tome,“ řekl Harry, pokoušejíc se Temného pána rozptýlit. A vyšlo to.

„Neříkej mi tak. Já nejsem Tom Raddle. Já jsem LORD VOLDEMORT, sakra a ty mi NEBUDEŠ říkat jinak!“

„Inflammatio!“ vykřikl Harry a z prstů mu vytryskl proud ohně k staršímu kouzelníkovi.

„Avada Kedavra!“ ječel Voldemort, zatímco se zoufale pokoušel uhasit plameny.

„Claudo fortis!“ Harry se v neuvěřitelné otočce stáhl, vytvořil štít a sehnul se, jen pro případ, že by štít selhal.

To se naštěstí nestalo. Smrtící kletba se neškodně odrazila, což Voldemorta rozzuřilo ještě víc. Jeho rudé oči a hadí tvář byly zdeformované do něčeho, co se dá opravdu popsat jedině jako vztekem naplněná, děsivě vypadající, hrůzně znějící noční můra.

Voldemort se náhle pohl blíž ke svému protivníkovi. „Crucio! Crucio! Crucio!“ ječel hlasitě.

První dvě prokletí se odrazila od Harryho štítu, ale třetí prošlo skrz. Voldemort stále zuřivě sesílal na Harryho kletby, až ležel chlapec ve strašných bolestech na zemi. Harry spoustu z nich odrazil slovy nebo pohybem hůlky a některé dokonce poslal zpět na Voldemorta, ale stejně ho hodně kleteb zasáhlo.

Voldemort šel kopnout do svého protivníka. Zvedl nohu-

A v ten moment Harry zmizel.

„CO???“

Severus se chtěl smát. Chtěl, ale nemohl. Chtěl křičet úlevou, ale nemohl ani to. Nebo si to spíš nedovolil udělat. Ne, když byl Harry ještě v místnosti.

A to byl. Tohle Severus věděl. Věděl přesně co udělal – zatímco se válel na podlaze, vzal Harry z hábitu lektvar neviditelnosti, zvětšil ho a vypil. A teď byl naprosto dokonale neviditelný.

Profesore?

Snape ucítil na rameni dotek neviditelné ruky. Zkusil předstírat, že tam nebyl.

Voldemort vztekle ječel a vypadal, že se mu každou chvíli může začít kouřit z uší. Přešel ke Snapovi a kopl do něj. „Kde je?“

Severus nemohl otevřít ústa a odpovědět. Stále byl ochromený bolestí. Stále cítil intenzivní potřebu zavřít oči, upadnout do bezvědomí a nikdy se nevzbudit. Ale neudělal to, ne když měl takový důvod žít.

Bez ohledu na to, co řekl chlapci, Harry ho držel naživu. Teď to nevzdá.

Voldemort ho opět kopl. Znovu a znovu. Vybíjel si zlost na svém druhém vězni.

„Dobře, když nezemře on, pak to budeš možná ty!“ řval Temný pán zvedající hůlku nad hlavu.

„NE!“

Voldemort se divoce rozhlédl, než se vrhl k zemi ve snaze odrazit neviditelného útočníka. Harry se do něj pustil.

Voldemort se brzy z šoku vzpamatoval a Harryho odhodil. Neviděl ho, ale věděl, že je tam a věděl, že se chlapce úspěšně zbavil, když uslyšel uspokojující plesknutí z místa, kde Harry narazil do zdi.

Temný pán odhadl Potterovu pozici a mrštil na něj kletbu, jen aby zjistil, že se od nějakého štítu odrazila zpět na něj.

„Avada Kedavra!“ ječel znovu.

Prokletí narazilo do štítu a v podivném úhlu se odrazilo zpět-

Přímo do hlavy Luciuse Malfoye.
Poslední komentáře
21.11.2019 10:24:28: Merlin-dík, má jednoho soupeře z krku, ale druhé kolo bude o něco vyšší třída. Naštěstí se Harry poc...