Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 23 - Anima Iuguolo

Byl mrtvý, to bylo zřejmé. Spadl na Snapa, který vypadal naprosto znechuceně. A to bylo co říct, když se nedokázal ani ušklíbnout.

Voldemort byl vztekem bez sebe. Byl naprosto, absolutně, příšerně bez sebe, třesoucí se veškerou temnotou své duše. Ten hloupý chlapec zabil jeho nejlepšího smrtijeda. Za to zaplatí!

Harry byl zřejmě rozrušený z pohledu na Malfoyovu mrtvolu. A v tu chvíli se Temný pán rozhodl udeřit.

Harry nedával pozor. Na chvilku se mu rozutekly  všechny myšlenky, jak mu docházelo co udělal. A v ten okamžik zvedl Voldemort, s šíleným výrazem v obličeji, svou hůlku a on si toho nevšiml.

Ale někdo jiný ano.

„HARRY!“

Chlapec se otočil, aby čelil Voldemortovi, právě když starší kouzelník vykřikl smrtící kletbu. Blížila se k němu, zelená záře, ale všechno bylo zpomalené.

Harry to celé viděl…

A věděl, že je čas.

Rychlým pohybem odporujícím gravitaci se Harry stočil z cesty a zvedl ruku k Temnému pánovi.

„ANIMA IUGUOLO!“

Stříbrný, zlostný, elektrizující proud vystřelil směrem k Voldemortovi a ten byl příliš překvapený a pomalý, než aby se mu vyhnul.

Harry sledoval napůl s hrůzou a napůl fascinovaně, jak jeho nepřítel s děsivým řevem letí na zeď a pronikavý výkřik otřásl celou kobkou.

Stříbřitá zář zaplavila Voldemortovo tělo a odtrhla jeho duši.

Groteskní jak Harry mohl vidět jakoby vnitřní a vnější stranu svého protivníka zároveň.

Jasné stříbrné světlo sílilo a pohlcovalo Voldemorta, ale Harry mohl stále slyšet zoufalé výkřiky.

A skoro se kvůli němu necítil dobře. Skoro.

Harry nemohl uvěřit, že jeho kletba fungovala, ale ona vážně fungovala.

Teenager zaznamenal náhlé ticho, které vystřídalo výkřiky. Nikdo ani nedýchal. Oba, on i Snape byli ochromení scénou před nimi.

To byl Voldemort – naprosto, totálně mrtvý.

*****

Harry se odvrátil první. Přelétl pohledem ke Snapovi, který vypadal ohromeně. Malfoyovo tělo ještě leželo na něm.

Harry se pohnul a tělo odstrčil pryč. Našel zmenšenou ampulku lektvaru proti bolesti ve své kapse, zvětšil ji a zvedl k Severusovým rtům. Bezmocný kouzelník pil pomalu a opatrně. Nemohl odtrhnout oči od Voldemortova těla.

Je mrtvý.

Ano.

Zvládl jsi to.

Žádná odpověď. Snape vzhlédl k Harrymu a byl překvapený, když uviděl chlapcovu zamračenou tvář. Žádné oslavování, žádné úsměvy. Proč ne? Harry právě porazil Voldemorta, jeho úhlavního nepřítele a nejmocnějšího zlého kouzelníka posledních let. A ten už se nikdy nevrátí. To se Harry ujistil. Tak proč nebyl šťastný? Proč?

Co se děje?

Harry se odvrátil, ale ne bez toho, aby Snape viděl jak mu po tváři stékají slzy. Nechtěl, aby se mu vysmíval. Ne teď. On- chladnokrevně zabil. Naprosto zničil Voldemorta.

Ne, že by nechtěl, aby byl mrtvý. Ne, byl rád. Ale skutečnost, že to byl on, kdo to udělal a strach, že teď nemá jeho život vůbec žádný smysl…

Dokončil svůj úkol. Bylo po všem. Věděl to. A nechtěl to slyšet od Snapa. Nepotřeboval poslouchat sarkastické poznámky.

A, zatraceně, měl dost toho, že vypadal jako James Potter!

Snape uviděl opět kolem chlapce zlatý záblesk. Když zmizel, zjistil, že se dívá na skutečného Harryho, toho který vypadal jako on, i když si to nechtěl připustit.

Harry se na něj opět otočil a Severus mohl na jeho tváři vidět zaschlé cestičky od slz. Kvůli čemu by měl být chlapec smutný?

Pojďme.

Promiň mi?

Řekl jsem- jdeme. Nechci tu už být.

Nepřijde Brumbál?

Harry se na něj podíval. „Ne.“

Proč ne?

To nebylo v plánu.

Jak se odtud tedy máme dostat?

Přemístím se a vás vezmu sebou.

Ještě se nemůžeš přemísťovat.

Naučil jsem se to sám. Nikdo se se mnou neobtěžoval cvičit. Nevím, jak mysleli, že vás odtud dostanu.

Možná nemysleli.

Taky mě to napadlo.

Hm.

„Dobře, jste připravený? Zabral lektvar?

Ano a ano. Co uděláš s těly?

Nevím. Jen je tady nechám.

Uvážil bych vzít je s námi.

Harry polknul a přikývl. Vstal a přitáhl Voldemortovo a Luciusovo tělo ke Snapovi. Chtěl vzít Snapa přes rameno a obě mrtvoly chytit za ruce. Tak je všechny vezme zpátky do Bradavic.

„Bude to nepohodlné,“ varoval Harry. Zvedl jemně Snapa přes své rameno, ke zděšení mistra lektvarů, a popadl Voldemorta a Malfoye.

S třesknutím všichni zmizeli.

*****

Harry ztěžka dopadl na bradavické pozemky. Jakmile to bylo možné pustil těla a jemně položil Snapa na zem.

„Jste OK?“ zeptal se.

Jsem v pořádku. Ale myslím, že tvůj lektvar slábne.

Vážně? Měl vydržet několik hodin!

Harry uviděl postavy běžící směrem k nim. Brumbála, McGonagallovou, Remuse a… Siriuse?

Doprdele!

„HARRY!“ vykřikl Lupin a hnal se teenagera obejmout. Albus a Minerva stáli a zírali na těla Voldemorta a Malfoye, která ležela zapomenutá na zemi.

Sirius úplně ztuhl a poněkud otřeseně zíral na Harryho.

„Ne, ne, ne. O mě se nestarejte. Já jsem v pořádku. Ale on není,“ reptal Harry, když začal Remus dělat povyk.

Brumbál se sehnul dolů a usmál se na mistra lektvarů. „Ahoj Severusi,“ řekl laskavě.

Snape na odpověď zamrkal.

„Nemůže mluvit, pane řediteli. Nemůže se ani pohnout, kromě očí. Příliš to bolí. Musíme mu hned pomoct,“ řekl Harry naléhavě.

Brumbál vstal a levitovat těla. Harry zvedl Snapa do náručí, jakoby byl dítě, a nesl ho do hradu.

Válka skončila. Věděl to. Voldemort byl nadobro pryč. Ale proč byl tak deprimovaný? Tak prázdný? Nemohl najít odpověď?

Severus Snape se cítil neuvěřitelně trapně. Tak trapně, že ani nemohl přivolat obvyklou zášť k chlapci, který ho tak starostlivě držel. A to říkalo hodně.

Proč, pro všechno na světě, vypadal Potter tak rezignovaně? Vypadal skoro… ztracený a prázdný. Jakoby nevěděl co bude dál.

Ou. To je ono. Nevěděl co bude dál.

Severus se v duchu plácl do čela. Samozřejmě, že to děcko bylo ztracené. Tady byl, ani ne patnáctiletý a právě porazil nejmocnějšího černokněžníka století. To byl účel Harryho života. To byl důvod, že Harry žil. Porazit Voldemorta.

Všechna ta očekávání, která na něm ležela, na samém začátku života. Lidé sledovali každý jeho pohyb. Vždy čekali, že je všechny zachrání.

A teď, když to udělal, kdo byl? Co mohl teď dělat?

Dodělat školu, samozřejmě. Hrát famfrpál. Být bystrozorem. Cokoliv. Klidně mohl dělat cokoliv… ale jeho úkol byl splněný. Lidé na něj zapomenou. Veřejnost ho zbožňovala kvůli tomu, kdo byl. Kvůli tomu, co měl udělat.

Ale právě teď byl nic. Protože neměl nikoho, kromě Rona a Hermiony. Protože i když byl vždy slavný a uctívaný, co mohl ještě se svým životem dělat?

Severus si byl jistý, že Harry nikdy nepředpokládal, že tuhle malou válku přežije. Ale teď byl tady. Dobrý bože, samozřejmě, že byl chlapec zmatený. Snape byl sám zmatený, když o tom teď přemýšlel!

Severuse pohodlně uložili. A on unikl do své mysli, která byla plná tajemných otázek a citů.

Musel je všechny promyslet, než se ztratí v úsilí je skrýt.

Poslední komentáře
15.05.2016 20:28:20: Dobrý Severusi, nepřestaň myslet na svou lásku k Lili, jinak ztratíš svého chlapce. Musíš jej přijmo...