Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 24 - Zítra

„Severusi? Severusi?“

Severus zavrčel jak byl hrubě probuzený ze spánku.

„Severusi, tohle budeš chtít vidět. Vzbuď se, Severusi!“

Snape otevřel jedno oko a zděsil se, když nad sebou uviděl stát Brumbála, který vypadal, jakoby prošel nejhorším peklem a teď stojí před samotným ďáblem. Jinými slovy... Vypadal strašně.

„Albusi?“

„Severusi, jsi vzhůru? Bože, něco se stalo. Něco hrozného. Můžeš se postavit?“

„Kam jdeme?“

„Do Velké síně. No tak, Severusi, pospěš si!“ Snape si všiml, že má stále na sobě roztrhaný a zkrvavený černý hábit a ne směšné nemocniční pyžamo, tak se posadil a nakonec se mu podařilo vstát, ztěžka se opírající o Brumbála.

„O co jde, Albusi?“

„O Harryho. A Poplatala. A asi o každičkého novináře na světě. Popletal přišel během snídaně a napadl Harryho. Pospěš si, Severusi!“

„Už jdu!“ bručel.

Dvojice se dobelhala do Velké síně , která byla až po strop zaplněná lidmi – bezpochyby novináři. Dav se před Snapem a Brumbálem rozestoupil a Severus mohl brzo vidět Harryho a Popletala stojící uprostřed místnosti. Popletal ječel jako blázen na Harryho a Harry tam jen stál a v klidu poslouchal. Opět vypadal, tak jak by měl, ne jako James Potter. A následkem toho teď Popletal křičel.

„Ty…ty jsi šel a zabil Ty-Víš-Koho a Luciuse Malfoye a Cedrika Diggoryho-“

Harry zalapal po dechu. „To není-“

„Jsi vrah, nic víc. Nikdy jsi nebyl víc. Jsi šílený, kluku. A najednou se ukážeš v Bradavicích, v létě, a dokonce ani nevypadáš stejně! Vsadím se, že ani nejsi Harry Potter. Nejspíš si ho taky zabil!“

Harry se zamračil. Popletal teď blábolil nesmysly. „Vážně, pane Popletale, buďte rozumný,“ zasyčel a posunul se blíž k ministrovi. „Já jsem Harry Poter. Vidíte jizvu? Ta je moje. Není to kouzlo ani nějaký podvod. Jsem to já! Až doteď jsem byl zticha a nechal vás mluvit, křičet a dělat ze sebe blázna. Právě jsem se zbavil Voldemorta. Vždyť víte, Voldemort, který nás chtěl všechny zabít. Voldemort, který by klidně zničil celý kouzelnický svět, kdyby dostal šanci. A teď je mrtvý. Nechápu, co na tom může být špatného?

Harry vykročil a jeho hlas klesl k nízkému, nebezpečnému šepotu. „A teď, Popletale. Vy jste ministr kouzel. Předpokládá se, že budete vědět co je pro kouzelnické společenství nejlepší. A vy si sem dovolíte přijít a nařknout mě z vraždy. Ujišťuji Vás, pane, že kdybych se toho bastarda nezbavil, velmi brzy bychom poznali skutečný význam slova vražda.“

Popletal se teď chvěl, jak se nad ním Harry tyčil a propaloval malého ministra pohledem zářivých zelených očí. Byl to pohled, který by rozechvěl i sedmáky v jejich židlích. Byl to Snapův zlověstný pohled, který Severus roky zdokonaloval.

Severus se pobaveně ušklíbl, když uviděl jak se jeho vlastní výraz dokonale odráží v Harryho tváři.

„Jste vrah, pane Pottere. A zaplatíte za své zločiny. Ó ano, ujišťuji vás, že budete platit. Tímto vás, jako ministr kouzel, žaluji za úmrtí Cedrika Digoryho, Luciuse Malfoye a Vy-Víte-Koho. Váš soud je zítra. Sbohem, pane Pottere.“

S tím Cornelius Popletal obklopený sedmi bystrozory vypochodoval z Velké síně, který byla právě teď úplně ztichlá. Všichni byli naprosto šokovaní a velmi vyděšení. Ale nikdo tolik, jako Harry Potter, stále ještě čtrnáctiletý, který už viděl a udělal ve svém životě tolik, že bylo těžké uvěřit, že byl tak mladý. Harry zíral s otevřenými ústy a jeho oči už nevnímaly okolí.

Prásknutí dveřmi řeklo každému, že Popletal opustil školu. Ale ticho zůstalo. Nikdo tomu nemohl uvěřit.

Harryho oči získaly skelný lesk a couvl, stěží schopný udržet rovnováhu.

Remus tu reakci viděl a rychle přiběhl, aby Harryho chytil jak padal.

Profesore?

Pottere?

Kde…?

Jsi v nemocničním křídle. Se mnou, Blackem a Brumbálem.

Musíte být v pekle.

Ne. Věřím, že tam jsi ty.

Jo, jasně. Jak dlouho jsem tady.

Tři hodiny. Brumbál poslal všechny  pryč. Obdrželi jsme stovky sov, kolik všichni nenávidí Popletala a jak vyhraješ. Celý kouzelnický svět si je zřejmě vědom tvé nepříjemné situace.

Mmm. No, to je předpokládám dobré.

Jsi v pořádku? Jak se cítíš?

Harry se odmlčel.

Zrazený.

To je pochopitelné! Kdybych dostal šanci, tak bych Popletala zabil. Stejně jako tvůj zabedněný kmotr. Ten je šílený.

Profesore?

Ano?

Dostanu se z toho? Mám na mysli, vyjde to? Vyhraju?

Samozřejmě, že vyhraješ, Pottere. Jak by taky ne?

Já nevím. Protože jsem Voldemorta skutečně zabil a u Cedrikovi vraždy nebyl žádný svědek. A vy jste jediný svědek dalších dvou úmrtí. Zabil jsem člověka, profesore.

Já taky. Jsme si hodně podobní, ty a já!

Ano, to jsme.

V jejich myslích se rozhostilo trapné ticho. Ani jeden vůbec nevěděl co říct.

Proč se nevzbudíš, Pottere. Black se mě chystá brzo uškrtit, jestli budeme muset ještě chvíli navzájem snášet svou přítomnost.

Já se nechci vzbudit. Všechno je o moc hezčí, když jsem….tady. A mluvím s vámi.

Někdy těm démonům budeš muset čelit, Pottere.

OK. Fajn. Vstanu.

A vstal. Harry otevřel oči a zíral na Snapa, zatímco ho Sirius drtil v objetí.

„Harry, Harry, jsi v pořádku? Jsi OK? To bude v pohodě, Harry. Slibuji, že to bude v pořádku,“ chrlil ze sebe Sirius jak Harryho mačkal.

„Siriusi?“ žádal Harry bez dechu. „Vzduch by byl fajn.“

Remus se rozesmál a odtáhl svého přítele od Harryho, který vypadal, že se mu víc než ulevilo.

„Tak,“ řekl Harry nešikovně, ve zřejmé snaze vtáhnout ostatní do hovoru, aby ho přestaly sledovat.

„Harry,“ začal Brumbál, „z toho  se nedostane. Ne bez poštvání víc jak poloviny kouzelnického světa proti sobě. Nedovolím to.“

“Já taky ne,“ řekl Severus chraptivě.

Na tohle odhalení Harry překvapeně zíral. Severus Snape – se opravdu stará o to, co se mu stalo? Harry si myslel, že bude Snape šťastný. Konečně by se ho zbavil, že ano?

Harry vzdychl. Všechno teď bylo tak matoucí. Bylo o tolik jednodušší, když si myslel, že ho Snape nenávidí.

Klidně můžu předstírat, že tě nenávidím, jestli chceš.

Ne! Já… chci říct… to je jen…

Zvláštní?

Ano. Divné. A… řekl jste, že budete předstírat nenávist ke mně?

To je, pane Pottere, rozhovor na jindy.

„Cože? Ty bys mu chtěl vážně pomoct, Snape?“ vrčel nevěřícně  Sirius.

„Ano, vážně. V rozporu se všeobecnou vírou nejsem bezcitný bastard. A pomůžu, když je třeba.“

Sirius se díval na Snapa, jako by se naprosto pomátl, zatímco Brumbál vypadala potěšeně. Ale jistřičky v jeho očích ještě chyběly.

„I když je to kouzelné, všichni se potřebujeme soustředit na zítřek. Nemůžu uvěřit, že nám dali jenom den,“ mumlal Albus rozzlobeně.

Harry opět sklesl, připomínající každému člověku, že je ještě v maléru a že je mu pořád jen čtrnáct. I když na čtrnáct nevypadal.

„Takže víme tohle. Harry je obviněný z Voldemortovi a Malfoyovi vraždy.“

“A Cedrikovi,“ mumlal Harry nešťastně.

„Ano. A Cedrikovi. Soud je zítra v deset. A myslím, že Popletal touží po krvi,“ pokračoval Brumbál.

„Budeme potřebovat, aby vypovídali Cedrikovi rodiče. Ani jeden nikdy nevěřil, že to byla tvoje vina, takže by to nemělo být těžké prokázat,“ řekl Remus.

„Ale nebyli tam žádná svědci,“ varoval Harry, „a Popletal bude tvrdý.“

„Neexistuje způsob, jak vyvrátit skutečnost, že se Voldemort vrátil. Máme jeho tělo. A jeho hůlku. Našli jsme ji u něj dnes ráno, když ses vrátil, Harry. Popletal ztratí popularitu, že selhal a nevaroval veřejnost.“

„To je pravda. Ale také neexistuje způsob, jak vyvrátit skutečnost, že jsem ho zabil. A neodvažujte se mě žádat, abych řekl něco jiného. Udělal jsem to. A byl k tomu dobrý důvod. Každý člověk chtěl jeho smrt. Chtěli to roky. Když mě obviňují teď, měli mě obvinit, když jsem byl mimino. A v mém prvním ročníku. A v druhém. Vlastně každý rok, co tu jsem. A teď, když by mi měli být vděční, odsoudí mě. Stejně, jako když zjistili, že jsem hadí jazyk. A já nežádám lítost,“ řekl Harry, když zaznamenal pohledy v Siriusově a Remusově tváři, „jen shrnuju fakta.“

Albus přikývl. Harry měl pravdu, alespoň o tomhle. To by šlo, kromě-

„Lucius Malfoy,“ řekl Harry, jakoby Brumbálovi četl myšlenky. „Kromě faktu, že to byl věrný smrtijed a tohle byla válka, profesor Snape to může dosvědčit.“

Severus kývl.

„Ale znamenalo by to prozradit vás jako špiona. Ne že by to každý žijící smrtijed nevěděl, ale znamenalo by to pro vás hrozbu jak od zbývajících smrtijedů, tak od kouzelnického společenství. Nemusí vám věřit,“ přidal Harry.

Když to pomůže.

„Mohlo by,“ řekl Harry, čímž zmátl všechny kromě Snapa.

Nikdo jiný si neuvědomil s kým mluví.

Proč myslíš?

„Protože Voldemortova kletba narazila do mého štítu a odrazila se pryč,“ řekl Harry.

Uvěří mi?

Jste jediná šance, kterou máme. Alespoň mám svědka.

„Taky jsem údajný smrtijed, Pottere. Nejsem moc důvěryhodný.“

Ale profesore-

„To neznamená, že Ti nepomůžu.“

Děkuju.

Není zač.

„Proč myslíte, že mě Popletal nenávidí?“

Nemám sebemenší představu.

„Začínám pochybovat o jeho loajalitě.“

To myslíš vážně?

„Ano.“

„Proč?“ zeptal se Snape.

Brumbál, Remus a Sirius na ně zírali jako spadlí z nebe. Zdálo se jim, jako by slyšeli jen polovinu rozhovoru. Což byla ve skutečnosti pravda.

Albus si odkašlal a Harry se Severusem sek němu otočili. Oba zamračení a ve tváří téměř identický výraz ,co-chceš-Albusi?‘. Sirius nad tou podobou mezi nimi zatajil dech.

„Ano?“ zeptal se nakonec Harry.

„Mm… nechcete se podělit?“ požádal Remus.

Harry a Snape se na něj nechápavě podívali.

„Co?“ zeptal se Harry.

„O čem to, sakra, vy dva mluvíte?“ dožadoval se Sirius. „Slyšíme jen polovinu rozhovoru.“

Severus s Harrym se na sebe udiveně podívali.

O co mu jde?

Nemám tušení.

„Mm…“ mumlal Harry.

„Jestli můžu?“ zeptal se Brumbál. „Vy dva používáte ke komunikaci, jak vaše duševní spojení, tak hlas. Proto my slyšíme jen část konverzace.“

To Siriuse zmátlo ještě víc. „Duševní spojení?“

„Vysvětlím ti to později, Siriusi,“ řekl Remus.

Harry zíral na Severuse.

To děláme?

„Patrně.“

„Nepoznám rozdíl,“ řekl Harry.

Ani já.

To je divné.

„Ano.“

„VIDÍTE? Děláte to zase!“ vztekal se Sirius.

„Vážně?“ zeptal se Harry.

„Ano, vážně! A rád bych věděl o čem mluvíte, jestli ti to nevadí,“ supěl podrážděně Sirius.

Harry mu to řekl.

„Och. Řekni mi, Harry, proč Popletala podezříváš?“ požádal Brumbál.

„Před pár měsíci, před turnajem, mi nevěřil, když jsem mu řekl o Voldemortově návratu. Dělal všechno proto, aby se ujistil, že se o tom veřejnost nedozví. V Denním Věstci byla spousta historek o tom, jak jsem duševně nemocný a s Popletalovými komentáři. Říká, že mi nevěří a nechce vyvolat pobouření, ale myslím, že to lidem neřekl, protože se to pokouší utajit. Proč zkouší obrátit lidi proti mě? To nedává smysl. A teď, místo aby byl šťastný, že je Voldemort pryč, žaluje mě za vraždu! On je dokonce rozzlobený, že je Voldemort mrtvý. To by ministr kouzel být neměl,“ kroutil Harry frustrovaně hlavou.

„Nikdy předtím jsem o tom takhle nepřemýšlel, Harry, ale když ses o tom teď zmínil, je to trochu-“

Lupinův komentář byl náhle přerušen, když se dvojité dveře nemocničního křídla otevřely a odhalily čtyři velmi rudé bystrozory.

Sirius se rychle proměnil do své zvířecí podoby dřív, než se bystrozoři zastavili v nohách Harryho postele.

„Harry Pottere,“ řekl nejvyšší smutně, „máme rozkaz vzít vás na ministerstvo kouzel, kde budete přes noc zadržený. Musíte jít teď s námi.“

„Promiňte?“ zavrčel Lupin.

„Jinými slovy, pane Pottere, jste zatčený.“

Harry se posadil a šokovaně vydechl, zatímco  Brumbál, Lupin a Snape rozčíleně vstali a všichni tři ječeli a pak vrazila do místnosti McGonagallová a připojila se k nim. Po uslzeném vysvětlení madam Pomfreyové, začala protestovat i ona.

„Všem se omlouvá. Vážně je mi to líto. Ale musíme ho odvést. Je to nařízení ministra a my jeho rozkazy nemůžeme neuposlechnout. Omlouvám se, pane Pottere,“ řekl bystrozor, který obešel Severuse a dal Harrymu na zápěstí pouta.

Harrymu unikl malý vzlyk, když zacvakla a on byl vytažený z postele. Jeho oči byly naplněné hrůzou, když ho skupinka bystrozorů vedla pryč. Otočil se na své profesory.

„Profesoři?“ prosil zoufale.

Všichni vypadali ztrápeně – Minerva a Poppy plakaly, Remus vypadal jakoby mu mozkem proletěla kulka, Brumbálova tvář byla bílá jako papír a Snape se zdál být… rozzuřený! Bezmocný! Plný vzteku. Všechno zároveň.

„Zítra tam budeme, Harry,“ řekl Brumbál třesoucím se hlasem. „Nedělej si starosti. Dostaneme tě odtamtud.“

A velký černý pes u Brumbálových nohou kňučel hlubokým utrpením.

To byla poslední věc, kterou Harry slyšel předtím, než byl odtáhnut z nemocničního křídla… z Bradavic…

A strčen do cely ve sklepení ministerstva kouzel.
Poslední komentáře
21.11.2019 11:19:19: To je hrozné. Horší než u Dursleyových. Ministr má asi hodně nahnáno, aby zdiskreditoval mladého hrd...