Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 25 - Teď to začíná

Celý Londýn byl vzhůru nohama. Molly Weasleyová celou tu dobu plakala, což nebyl lehký výkon. Ve Weasleyovic domácnosti byl zmatek, jak se všichni připravovali jít na Harryho soud. A stejně to vypadalo i u Grangerových. A i když šla Hermiona sama, její rodiče s ní její úzkost sdíleli.

V malé místnosti hned vedle obrovské soudní síně, která bude brzy zaplněna lidmi, se profesoři Brumbál, McGonagallová, Snape a Lupin pokoušeli, shrbení nad stolem, naplánovat poslední detaily pro soud.

Dunivý úder na dveře, jejich práci přerušil.

„Ano?“ reagovala podrážděně Minerva.

Dozorce strčil rozzlobeně skrz dveře Harryho Pottera. „Tady,“ prskl a zabouchl dveře.

Harry byl hozený proti stolu. „Ou,“ řekl při pohledu na starostlivé výrazy na tvářích svých profesorů.

„Harry?“ objal ho Remus opatrně a odhrnul mu dlouhé vlasy, aby si prohlédl škrábnutí na jeho čele.

„To je v pořádku, profesore,“ řekl Harry. Dotkl se svého čela a s malým zlatým zábleskem byla ranka zahojená.

„Harry, báli jsme se o tebe,“ řekl Brumbál konejšivě.

„Děkuju. Přesto je mi dobře. No, možná mám hlad.“

„Nedali ti najíst?“ zeptala se Minerva.

Harry si odfrkl. „Ne. A nechtěl jsem si jídlo vyčarovat, pro případ, že by mě mohli vidět. A taky proto, že cokoliv bych vytvořil by chutnalo odporně.“ Odmlčel se. „A Popletal přišel dolů na ,návštěvu‘. Pohádali jsem se, a proto jsem skončil s tou ránou na hlavě.“

„Hodila by se k ostatním jizvám,“ zavrčel Snape bezmyšlenkovitě.

Harry se na něj rozzlobeně zamračil. Oba si uvědomili, že Harry je teď stejně vysoký, jako Severus. Takže ten o tuhle výhodu přišel.

Zatraceně.

„Dobře, chlapci,“ zažertovala Minerva, „vraťme se k práci. Žádný idiot kolem.“ Hodila po Snapovi temný pohled, protože se jí smál, protočila oči a shlédla na hromadu pergamenů před sebou.

„Takže… jaký je plán?“ zeptal se Harry, neúspěšně se pokoušejíc o nenucený hovor.

„Včera jsem strávili celý den pátráním a plánováním. Minerva připravila odpovědi na jakýkoli argument, který by Popletal mohl vznést, nebo si to aspoň myslíme. Uvolni se, Harry. Zkus si jen sednout a nech nás jednat.“

„Ne! Vy si myslíte, že si jen tak sednu a nechám vás všechno zařídit? Promiňte, profesore, ale tohle je můj soud. Myslím, že mám právo do toho mluvit!?!“ rozzlobil se Harry.

Brumbál se usmál, jak si vybavil velmi podobnou scénu, která se odehrála v té samé místnosti několik let předtím. Mladý Severus Snape řekl naprosto stejnou věc, když mu Brumbál řekl, ať nechá své profesory se o to postarat. A Snape taky tu debatu prohrál.

Snape na Albusův úsměv obrátil oči v sloup. Věděl přesně o čem přemýšlí. Vzpomněl si ,že na ředitele před pár lety křičel velmi podobná slova.

„Albusi, zůstaň prosím v přítomnosti,“ řekl nevrle.

Harry se na něj s žádostí o vysvětlení podíval, ale žádné nedostal.

Brumbál potřásl hlavou a začal mluvit.

*****

O patnáct minut později zaklepal na dveře stejný dozorce. „Je čas!“ křikl.

Z druhé strany dveří přicházel ohlušující ryk. Harry se začal nervozitou chvět, dokud mu Remus nepoložil ruku na rameno.

„To je v pořádku, Harry. Bude to dobré.“

Brumbál otevřel dveře a vešel do soudní síně, která při pohledu na Harryho ztichla. Ten zvedl vzdorně bradu, ale uvnitř se třásl strachem.

V davu rozpoznal hodně lidí – Rona a Hermionu, všechny ostatní Weasleyovi, Semuse, Nevila (se ženou, která musela být jeho babička), Cho Changovou, Colina a Denise Creeveyovi a…

Draca Malfoye?

,Nejspíš je tady, aby proti mně svědčil,‘ myslel si Harry a posadil se.

Když to udělal, v soudní síní vypukl hlasitý šepot a Harry se rozechvěl. Mohl na sobě cítit všechny oči, jak na něj zírají, jakoby byl cizinec.

„TICHO!“ zahřměl Alfréd Munnegin, hlava Ministerstva spravedlnosti a soudce v Harryho případu.

„Případ číslo 112479680 - obžalovaný Harry Potter,“ odmlčel se a podíval se na Harryho, „a žalující Ministr kouzel, jmenovitě ministr Popletal. Pan Potter je obviněn z vraždy Cedrika Diggoryho, Luciuse Malfoye a… er… lorda Voldemorta.“

Místností proběhla vlna hluku.

„Jestli tady chcete do konce soudu zůstat, navrhuji, abyste byly naprosto tiše. Jestli nebudete, osobně vás všechny vyhodím.“

Místnost opět ztichla.

„Děkuji. A teď, bez dalších průtahů, vyzývám žalobce, pana Armadeuse Falcona.“

Vysoký muž s krátkými šedými vlasy a ošklivým špičatým nosem se uklonil soudci Munneginovi a přešel k porotě, složené z deseti lidí, které Harry nikdy předtím neviděl.

„Žádám, každého z vás, abyste odložily myšlenky o slávě, věhlasu a cti. Zapomeňte, že chlapec, který před vámi sedí je slavný Harry Potter. Ten koho my soudíme je vrah. Nezáleží na tom, co si myslel, když to dělal, nebo na co myslel později. Nemělo by záležet na tom, jak lituje, nebo jak je tady nervózní. Ani na jeho důvodech pro zabití ve skutečnosti nezáleží. Jsme tady jenom proto, abychom vraha přivedli k spravedlnosti. A to on je, to by se mělo snadno ukázat. Harry Potter je vrah.“

Falcon je posadil a ošklivě se zašklebil na Harryho, který na něj zlostně zíral.

Já nelituju! Hnusnej bastard. Jak si může myslet, že je mi to líto? To on by měl litovat. Nejspíš ztratil svého pána, když jsem vyslovil kletbu. Hnusnej smrtijed.

Snape se uculil.

Ve skutečnosti je to jen slizký, umaštěný a hnusný bastard. Kupodivu, ne smrtijed.

Harry na něj zvedl obočí, když se Brumbál postavil, aby pronesl svou řeč.

„Rád bych vám všem připomenul co byl lord Voldemort zač. Byl odpovědný za tisíce úmrtí. Byl synonymem pro mučení, smrt a bolest. A byl to nejmocnější temný čaroděj, kterého kouzelné společenství kdy vidělo. Lucius Malfoy byl jedním z Voldemortových nejvěrnějších smrtijedů. Také způsobil mnoho bolesti. A teď vás vyzývám, podívejte se na chlapce před vámi. Jmenuje se Harry Potter. Je to čtrnáctiletý nebelvír. Jako dítě, ho od Voldemortovi hůlky zachránila matčina láska. V jeho posledních čtyřech letech ve škole, byl Voldemort venku, aby využil jakékoli šance ho dostat. Tento chlapec čelil Voldemortovi víckrát, než je fér, v jeho relativně krátkém životě. Když se nás všechny pokoušel Voldemort zlikvidovat, Harry Potter nás zas a znova zachraňoval. On je důvod, že jsme ještě naživu. Děkuji,“ skončil Brumbál.

Harry poslal svému rádci malý, uklidňující úsměv a pak se vrátil ke svému předchozímu klidnému výrazu.

Nikdo z nich nezpozoroval, jak zvědavý žalobce těká očima mezi Harrym a mistrem lektvarů a v jeho mysli se začal tvořit plán.
Poslední komentáře
11.06.2015 09:37:05: ach ano soud. Jedna velká šaráda, ze které vyjde jako vítěz ten, kdo umí lépe mluvit, nebo formulova...