Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 28 - Dobrou noc, Pottere

Jak se dalo předpokládat, všechno teď bylo vzhůru nohama. Dav ovládl chaos.

Sirius byl absolutně bez sebe. Fred a George Weasleyovi ho drželi, protože se pokoušel dostat ke Snapovi.

Harryho spolužáci oněměli a dospělí byli úplně zkoprnělí. Netřeba říkat, že se hodnou chvíli nevzpamatovali.

Místnost musela být vyklizena. Ten den už žádná soudní jednání. Ani nemohla být, ne po tom, co se Sirius vytrhl dvojčatům a zničil téměř všechno v dohledu. Lavice byly převrácené, rozlomené, nebo úplně zdemolované. Židle zkřivené, nebo rozbité. Celá podlaha pokrytá troskami.

Harrymu se zdálo, že sedí na svědecké lavici hodiny a sledoval všechno co se dělo. Sirius s ním do smrti nepromluví, to ji byl jistý. Ten muž se Harrymu vůbec nepodíval do očí. Ani jedinkrát během té půl hodiny co se konal soud. Vlastně nikdo se Harrymu nepodíval do očí. Dokonce i Hermiona se z jeho upřeného pohledu odvrátila, jakoby byl něco špinavého.

Takže tam Harry, o pětačtyřicet minut později, když všichni nakonec odešli. Všichni, kromě Remuse, Minervy, Albuse, Severuse a soudce. Seděl, díval se pryč a po tváři mu stékala osamocená slza.

„Albusi, starý příteli, Harry se bude muset vrátit do cely, až skončíte. Předpokládám, že se o to postaráš?“ zeptal se vážně soudce Munnegin.

Brumbál kývl. „Samozřejmě, Alfrede.“

„Dobře. Nechtěl bych být poblíž Popletala, kdyby zjistil, že se Harry nevrátil. Ten člověk by nás nejspíš všechny proklel. Dobrou noc,“ řekl a nechal malou skupinku o samotě v prázdné soudní síni.

Kromě soudcových vzdalujících se kroků, bylo ticho. Ticho, dokud Remus nepřešel k omráčenému Harrymu a nevtáhl ho do objetí. Hladil ho po vlasech a tiše mluvit, zatímco mu Harry brečel na rameni.

Ostatní tři kouzelníci sledovali v naprostém zoufalství, jak Harry na Remusovi lpí. Nikdo nebyl schopen nic udělat.

Pro všechny to byl vyčerpávající den.

*****

„Korneliusi, prosím, nechte ho zůstat se mnou. Jen dnes v noci. Viděl jste co se tam stalo! Není emocionálně dost silný, aby strávil celou noc v cele!“ prosil Remus ministra, který později večer přišel do soudní síně, když hledal Harryho.

„Nestarám se o jeho emocionální stabilitu. Je to vrah. Patří za mříže!“ ječel Popletal na Remuse.

Brumbálovi a Lupinovi se podařilo dostat Harryho ze svědecké lavice do jejich malé místnosti, kde si všichni stručně sdělili myšlenky, zatímco on tam totálně oněměle sedě.

A v tu chvíli samozřejmě vstoupil Popletal a požadoval, aby byl Harry vrácen do vězení.

„Já NEJSEM vrah!“ ječel Harry právě, když Snape vykřikl, „on NENÍ vrah!“

Popletal se povzneseně usmál a Harryho tvář získala jasně růžový odstín.

„Ano ano, jaký otec, takový syn. Legrační, že jsem si toho nevšiml dřív. Vypadáš přesně jako Severus. Nejspíš si taky smrtijed, stejně jako on-„

„MDLOBY NA TEBE!“ vykřikl Harry.

Záblesk kouzla vystřelil z jeho prstů přímo do ministrovy hrudi. A ten se v tu chvíli se skácel v bezvědomí na zem.

Harry se nad Popletalovým bezvědomím tělem chvěl vztekem, v obličeji vtisknutý výraz naprosté zuřivosti.

Minerva se dotkla jeho ruky, napůl v obavě co by mohl udělat. K její nesmírné úlevě se k ní otočil ní s nesmělým pohledem. „Promiňte.“

„Myslím, že se potřebuješ vyspat, Harry. Není ti dobře. Ne po dnešku. Myslím, že my všichni si potřebujeme odpočinout,“ řekl Brumbál jemně.

„Jo,“ řekl Harry nepřítomně a jeho oči měly opět skelný lesk. Věděl, že panikaří. Celý den byl emocionální tobogán a to dokonce ještě ani nemluvil se Snapem…

Podíval se na Popletala, vymazal mu vzpomínky na posledních pár okamžiků a vzbudil ho.

Muž se probral a vypadal velmi překvapeně, když zjistil, že je leží na podlaze.

„Zakopl jste, Popletale,“ řekl Snape s jasným úšklebkem.

„Ou,“ zrudl ministr,“ dobrá, pane Pottere, pojďte se mnou. Odcházíme.“

Harry se ani nepokusil pohnout.

„Teď, pane Pottere! Pohyb!“

Harry se postavil a po krátkém přikývnutí jeho profesorům, následoval Popletala ven z místnosti, zpět do sklepení Ministerstva kouzel.

*****

Té noci seděl Harry sám v rohu své cely a přemýšlel co se za celý den seběhlo. Zcela proti své vůli prozradil všem své nejskrytější tajemství. A bylo to také vůbec poprvé, kdy ten fakt vyslovil nahlas. Oba, on i Snape, to samozřejmě věděli, ale nemluvili o tom. Bylo to zakázané téma, nebo se tak alespoň zdálo.

Bylo těžké říct to co řekl v soudní síni. A ještě těžší bylo vidět pohledy nedůvěry ve tvářích svých přátel. Na Snape se nedíval vůbec, v obavě, že uvidí hanbu, hněv, nebo něco podobného…

To by neunesl.

*****

Severus Snape ležel na pohodlné posteli v jeho milovaném bradavickém sklepení. Vrátili se na noc, protože se všichni potřebovali vyspat. Všichni potřebovali pohodlí domova. Ale Severus si svou postel neužíval, ne dnes večer. Kvůli někomu, kdo skutečně potřeboval spánek, kdo opravdu potřeboval útěchu a být doma, ale seděl ve špinavém vězení daleko od pohodlí Bradavic.

A přemýšlel, že k Harrymu Potterovi nikdy necítil nenávist. Jistěže to dítě neměl rád, rozhodně ne moc, ale v žádném případě jím nepohrdal. Ve skutečnosti s ním sympatizoval.

Úžasné.

„Zmlkni, Severusi,“ mumlal do temnoty, „víš, že lžeš sám sobě.“

Ano, věděl, že lže. Věděl, že má o chlapce starost. Velkou starost. A každopádně to nebyly zcela nocé city. Popravdě nikdy chlapce nenáviděl. Od té doby co přišel do Bradavic, vždy cítil potřebu ho chránit. Severus myslel, že to tak cítí proto, že Potter byl Lilyino dítě, a on Lily miloval.

Teď znal pravdu. Rodičovské instinkty.

Snape se té představě vysmál. Trpký, hořký zvuk rezonoval kamennými zdmi jeho sklepení. Rodičovské instinkty. V žádném případě nikdy nemohl být rodič. Ani nechtěl být rodič. Zvláště ne Potterův.

Nebo chtěl?

Snape si povzdechl a převalil se. Bože, byl tak zmatený. Ten den u soudu se mu chlapec omluvil, OMLUVIL SE MU, než odpověděl na žalobcovu otázku. Jakoby pravda měla Snapa zranit. Co si Potter myslel, že se Snape bude zlobit?

Ó! Samozřejmě, že si to myslel. Severus nikdy nebyl k chlapci nic než odporný, za všechny ty roky co ho znal. Musí zkusit být příjemnější.

Nezapomněl reakci lidí na Harryho výpověď. Neotočil se, ale ani to nepotřeboval, aby věděl co se děje. Celou dobu Harryho sledoval, i když ten se jeho směrem nepodíval. Vše, co se dělo, se odráželo v chlapcově tváři.

Snape slyšel Siriuse, samozřejmě, a viděl jak jeho reakce Harryho zranila, i přesto, že ten se na to připravoval.Všiml si smutného výrazu, který Harrymu přeběhl přes obličej, když se díval do davu.

Severus vzdychl a zavrtal se do polštáře. Rozhodně neusne. A věděl, že Harry taky ne. Zajímalo ho-

Pottere?

P- profesore?

Nespíš?

Ne. Jak bych mohl. A taky, tahle podlaha má asi třicet pod nulou a je docela tvrdá. Moje záda budou ráno protestovat. Proč vy nespíte?

Asi mám v hlavě moc myšlenek.

Opravdu se omlouvám, profesore. Nechtěl jsem- nemohl jsem s lektvarem bojovat- prosím nezlobte se na mě.

Nezlobím se. Ne na tebe.

Vy… ne?

Ne.

Ale já-

Co se dnes stalo, nebyla tvoje chyba, Pottere. Lidi by to stejně zjistili. Podobáš se mi.

Asi ano. Ale tohle nebyl způsob, jakým bych chtěl, aby to zjistili. Mám na mysli, vždyť vy a já jsme o tom ještě nemluvili.

Naprosto souhlasím.

Omlouvám se za Siriuse.

NEOMLOUVEJ se za něj. To je jeho chyba, ne tvoje. On by se měl omluvit tobě.

Nic jiného jsem od něj nečekal. Ale stejně…  to jen…

Bolelo?

Jo. Je můj kmotr. Předpokládá se, že tu bude pro mě. Ne že se pokusí zabít mě, nebo vás.

Časem si uvědomí jak se choval. Může to chvíli trvat.

Asi jo.

Dnešek byl… vyčerpávající.

Rozhodně. A ještě k tomu, nemůžu spát.

Vedl sis dobře.

Byl jsem v pohodě, dokud nezačal strkat nos, tam kam neměl. Pak jsem to podělal.

Ne. Chránil jsi své tajemství jak jsi jen mohl. Dokonce jsi vzdoroval lektvaru. Rozhodně jsi to zvládl.

A kdyby netrval na odpovědi, tak bych odolával dál.

To jsem si jistý.

Proč myslíte, že ho vlastně zajímalo, kdo je můj otec?

Zoufale hledal jakýkoliv způsob, jak tě zdiskreditovat. Předtím ti nemohl nic vytknout, tak využil tvůj vzdor, aby mluvil proti tobě.

A skutečnost, že jste můj, erm, otec by mi ublížilo protože…

Není to zřejmé? Byl jsem smrtijed, Pottere. Nenáviděný mnoha. Použije proti tobě tvůj odpor. A vrhne to na tebe nějako pochybnosti a nedůvěru. A o to mu jde.

Ale já jsem svá vlastní osoba. Neměl bych být posuzovaný podle vás.

Neměl bys, ale budeš.

To mi ublíží, že ano?

Pravděpodobně. Ale nedělej si s tím příliš starosti. Brumbál má v rukávu hodně trumfů.

Ok. Dobrou noc, profesore. A děkuju.

Dobrou noc, Pottere.

Poslední komentáře
03.04.2009 21:50:41: Ten Popletal je debil a s ním i celé ministerstvo, ať jdou někam...měli by Harrymu děkovat, že Volde...
29.03.2009 18:15:32: skvělá kapitolka...doufala jsem, že ten rozhovor bude kapánek delší...ale i tak skvělé!
28.03.2009 18:27:51: Shoj Glorie. Dík za další krásnou kapitolku - teda kapitolky! Chvilku jsme na netu nebyla a pak jsme...
28.03.2009 13:34:35: Chudák Harry, čekala jsem, že Ron a Sírius budou vyvádět, ale Hermiona mě zklamala. Doufám, že se as...