Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 3 - Lilyin dopis

Harry se probudil uprostřed noci a spatřil madam Pomfreyovou a Albuse Brumbála stát kolem vedlejší postele. Nevšimli si, že je vzhůru. O co šlo?

Brumbál právě položil své břemeno a Harry mohl stěží rozpoznat chvějící se siluetu profesora Snapa ležící na posteli a Brumbálovi paže, které se ho neúspěšně pokoušely uklidnit. Harry se posunul, aby mohl vidět o co jde, ale madam Pomfreyová si ho všimla a postavila bílé zástěny opět okolo jeho postele.

„Spěte, Pottere!“ okřikla ho rozzlobeně, zřejmě naštvaná, že se někdo odváží pohnout, zatímco ona pracuje.

A třebaže Harry už nic neviděl, léta zkušeností s tajným odposloucháváním mu umožnila slyšet o co jde.

„Albusi, je to horší než obvykle,“ šeptal znepokojený hlas madam Pomfreyové.

„Voldemort musí být rozhněvaný,“ mumlal Brumbál.

Harry si sedl zpátky. ,Samozřejmě,‘ pomyslel si. Snape se právě musel vrátit z jedné schůzky Smrtijedů. Zachvěl se, když pomyslel na to, co by se stalo, kdyby Voldemort někdy zjistil, že Snape je špeh pro stranu Dobra. Temný lord to dokonce ještě nevěděl, a přesto se Snape vrátil s doznívajícími účinky kletby Cruciatus. Jestliže takhle zraní své vlastní lidi, nedokázal si Harry ani představit, co by mohl udělat nepřátelům.

„Albusi, drž ho ještě. Potřebuju dojít pro jeho lektvar. Hned jsem zpátky,“ ujistila ho Poppy. Harry slyšel vzdalující se kroky, jak lékokouzelnice běžela do své kanceláře.

Nemohl dál vzdorovat klesajícím víčkům a brzy se ocitl na pokraji spánku, který mu hrozilo stále.

*****

Znovu se vzbudil o pár hodin později vlastním křikem. Snape po něm vrhal vražedné pohledy z druhé postele a madam Pomfreyová stála nad ním s uklidňujícím lektvarem. Nějak ho donutila to polknout a on pomalu utichl.

„Je to lepší, Harry?“ zeptala se. Pokýval bolestně hlavou a zhroutil se zpět na postel.

„Poppy, jsem dokonale schopný se o sebe postarat sám,“ ušklíbl se Snape, když se pokoušel uniknout.

„Severusi, není ti dobře! Těžko se dokážeš dostat do sklepení sám!“ ječela madame Pomfreyová, krajně uražená.

„Nebudu tolerovat, aby mě Potter budil svým řevem,“ řekl Snape a odstrčil čarodějku stranou. Vykráčel ze dveří, odešel do svých komnat a zhroutil se na podlahu. Nemohl se pohnout.

,Perfektní,‘ pomyslel si. Teď nebude schopný až do rána vstát.

Vědom si toho, že na podlaze zůstane chvíli trčet, si Severus Snape složil paže pod hlavu, jako provizorní polštář a usnul.

*****

Když Brumbál druhý den ráno vstal, okamžitě šel do nemocničního křídla, aby zabránil jakémukoli sporu, který mezi mistrem lektvarů a ošetřovatelkou určitě zuří. Tahle dvojice se k sobě navzájem nechovala zrovna přátelsky. Připravil se na boj, otevřel dveře na ošetřovnu, ale našel pouze Harryho, jak sedí a strnule ho sleduje dvěma velkýma smaragdovýma očima.

„Dobré ráno, Harry,“ řekl, když procházel kolem chlapce.

Harry jenom kývl na pozdrav.

„Mohu se zeptat kde je profesor Snape, Harry?“ ptal se Brumbál a byl si jistý, že už se ošetřovatelka a kouzelník někde navzájem zabili.

„Myslím… že odešel. Minulou noc. Nevím to jistě, spal jsem,“ zamumlal.

Brumbál se zamračil a přimhouřil oči. „A madam Pomfreyová?“ zeptal se jemně.

„Ve své kaceláři,“ odpověděl Harry.

Ředitel s díky pokýval a šel si promluvit s lékokouzelnicí.

Když byl Brumbál bezpečně pryč, vzal Harry dopis z nočního stolku. Chtěl si ho přečíst už dřív, ale tohle byl první den, kdy se na to skutečně cítil. Otevřel obálku a uvnitř  našel zažloutlý pergamen. Náhle ho přepadla zvědavost. Tohle není dopis od jeho přátel. Ne že by si s nimi nepřál mluvit, ale myšlenka, že mu píše někdo jiný byla příjemná. Opatrně rozevřel papír a prohlédl si úhledný rukopis. Letmo pohlédl na vybledlý podpis… Lily Potterová? Harry vytřeštil oči, jak hleděl s otevřenými ústy na poklad před sebou. Pomalu se začetl do matčiných posledních slov.

°°°°°

Drahý Harry,

jestliže tohle čteš, pravděpodobně to znamená, že zde už nejsem, abych Ti to dala. Především, můj synku, věz že Tě miluju. Udělala bych cokoli, abych Tě ochránila před osudem, který jak vím, hrozí nám všem. James a já jsem se rozhodli napsat Ti tímto způsobem pár posledních slov. My vlastně nevíme co říct, ale cítíme potřebu říct NĚCO. Ó, a James říká ,Ahoj‘.

°°°°°

Harry se vděčně usmál.

°°°°°

Harry, Ty jsi naše pýcha a radost. Oba jsme mysleli, že naše srdce vybuchnou štěstím v den, kdy jsi se narodil. A to štěstí nikdy nezmizelo. Když se na Tebe dívám ve Tvé postýlce, cítím, že snad budu zpívat radostí. A kdybychom se neskrývali, věř mi, udělala bych to. Ale teď je tu ticho. A musí zůstat ticho – utíkáme před Voldemortem.

°°°°°

Harry netušil, že jeho srdce může tlouct tak silně. Tohle byla poslední matčina slova psaná před tolika lety. A on je četl. Záchvěvy štěstí ho šimraly podél páteře.

°°°°°

V každém případě, Harry, je tu jedna věc, kterou musíš vědět. Nevím, jak Tě to ovlivní, nebo jestli vůbec, ale – James není Tvůj otec.

°°°°°

Harrymu poklesl žaludek. COŽE? James není jeho otec?? To nemůže být pravda!?!?!

°°°°°

A ačkoli Tě adoptoval, Harry, miluje Tě tak, jak může jen otec. Jsem si jistá, že když tohle čteš, máš pochybnosti. Vypadáš přesně jako James, že? Věř mi, já vím. A přeji si, abych Ti to neříkala, Harry, ale Ty tomu musíš rozumět.

Rok a půl předtím, než jsem se provdala za Jamese Pottera, už jsem čekala Tebe. James a já jsme vždy byli skvělí přátelé, ale bylo to jen přátelství, ne láska. Já jsem byla zamilovaná do někoho jiného.

Nicméně, můj dlouholetý přítel a já jsme byli nakonec rozděleni tou strašnou válkou, která je morem kouzelnického světa těch několik posledních let. Stále ho miluju, Harry. Vždy budu milovat Tvého skutečného otce. Ale je to tak nebezpečné, být spolu. Příliš nebezpečné. Pro Tvého otce, který je pryč, aby bojoval v této krvavé válce jako špion. Bude pracovat přímo u Voldemorta. A on, nejspíš, zemře.

°°°°°

Harry zalapal hlasitě po dechu – ŠPION? Znal jen jednoho špiona, a Ó bože, nemohla myslet…

°°°°°

Proto jsem si vzala Jamese. Abych ochránila Tebe a Tvého otce. Ale James není Tvůj otec. Jeho jméno je Severus Snape.

°°°°°

Harryho ústa se hrůzou otevřela. Dopis dopadl na podlahu a Harry ztratil vědomí. Omdlel a už se nikdy nechtěl vzbudit. Přál si, aby to byla lež. Aby to odešlo, aby to byl nějaký krutý žert. Severus Snape? Jeho… otec?? Harry se propadl do temnoty.

*****

Probral se o chvilku později. Naštěstí ho madame Pomfreyová nepřišla zkontrolovat, takže dopis stále ležel vedle něj. Zatracený dopis. Ten dopis zničil všechno, co kdy Harry znal. Ani ho nechtěl dočítat.

Znovu ho zvedl, ruce se mu silně chvěly. Pokusil se sám sebe přesvědčit, že je to lež. To není možné, nebo ano? NE!

°°°°°

James a já jsme na Tebe použili kouzlo, abys vypadal jako on až do Tvých patnáctých narozenin. Bohužel, jestli tam nejsem, kouzlo nemůže být obnoveno. Omlouvám se, Harry. Tvůj vzhled se změní a budeš vypadat tak jak máš – a soudě podle těch pár vteřin, co jsem Tě tak viděla, hodně se podobáš svému otci. Kromě očí, ty máš po mě. Miluju Tvé oči.

Pamatuj si, že James a já Tě milujeme, Harry. Vždycky Tě budeme milovat.

Tvá matka,

Lily Potterová

PS: V balíčku by měl být ještě vzkaz pro Severuse, pokud stále žije. Prosím dej mu ho, Harry. Jestli chceš můžeš si ho přečíst. Miluju Tě!

°°°°°

Harry nemohl zabránit slzám. Nebrečel strašně dlouho, ale teď to vypadalo, že je na pláč vhodný čas. Severus Snape. On je spřízněný se Severusem Snapem. Zajímalo ho, jestli to Snape ví…

Našel druhý dopis a uvažoval jestli si ho má přečíst, ale zjistil, že nechce. Nechtěl číst matčina slova lásky pro toho umaštěného starého zmetka. Strčil dopis zpátky do obálky a odložil ho stranou právě, když vešla ošetřovatelka. Harry stále brečel, opřel se zády o stěnu za sebou a ruce zkřížil přes hruď. Proč musela madam Pomfreyová přijít zrovna TEĎ!

„Harry?“ hlas lékokouzelnice zakolísal, když v šoku sledovala svého mladého svěřence. Slzy mu stékaly po tváři zrudlé hněvem..

„Harry, dítě, co se děje? Co je špatně?“

Harry jí nevěnoval pozornost. Celá jeho mysl byla zahalená rudou mlhou. Kdesi vzadu ve své mysli, slyšel někoho volat jeho jméno, ale neposlouchal to. Teď nebyl na poslouchání čas. Teď byl čas na křik.

Ale on nekřičel. Ne, místo křiku uvolnil obrovské množství energie, která roztříštila okna. Každičké okno na ošetřovně se rozbilo. Střepy zaplavily místnost, vyhýbajíc se jedné velmi šokované madam Pomfreyové a brunátnému Harrymu Potterovi.

„Albusi!!!“ zaječela čarodějka, příliš otřesená, než aby se pohnula.

Ředitel tam byl ve vteřině. Zřejmě slyšel rozbíjející se okna ze své kanceláře. Stejně jako zbytek personálu, který tam zůstal přes léto. Každý učitel, s výjimkou Severuse Snapa a Sibyly Trelawneyové, běžel do nemocničního křídla hned za Brumbálem. Profesorka McGonagallová zachytila madam Pomfreyovou, když omdlela. Všechny oči se upřely na Harryho.

„Harry?“ zašeptal Brumbál vystrašeně. Harry na ředitele letmo pohlédl, ale jeho oči byly zastřené  a Brumbál pochyboval, že ho skutečně vnímá. Namířil na Harryho hůlku a seslal na něj uspávací kouzlo, ale nefungovalo to. Místo toho se Harryho pohled vyjasnil a on si uvědomil kde je. Rozhlédl se kolem po zničených oknech, která opatrně opravovala profesorka Prýtová.

„Harry?“

Teenager se podíval do znepokojené tváře profesorky McGonagallové. „Harry? Jsi v pořádku?“

Harry přikývl a setřel si slzy. Podíval se na noční stolek a uviděl nenáviděný dopis. A najednou začala rudá opět zastírat jeho mysl.

Brumbál si všiml změny. „Uklidni ho, můžeš, Minervo?“ šel rychle ke stolku a popadl balíček obsahující dopis. Učitelům se zjevně podařilo Harryho uklidnit, protože ten teď tvrdě spal.

„Co jsi udělala?“ zeptal se ředitel.

„Opravdu netuším. Každý jsme mu něco říkali.“

Brumbál se uchechtl, i když to nebylo moc k smíchu. „Kde je Poppy?“

Našel ji na vedlejší posteli a ihned jí probudil. „Poppy?“

Ošetřovatelka se divoce rozhlédla. „Albusi?“

„Co se stalo, Poppy?“

„Vešla jsem, Harry seděl a vypadal téměř šílený. Brečel a tvář měl jasně červenou… a zdálo se jako by měl vybouchnout, nebo tak něco. A pak se všechna okna rozbila,“ vysvětlovala lékokouzelnice.

„Víš co s ním bylo špatně?“

„Nikdy předtím jsem nic takového neviděla. A myslím, že to nesouviselo s jeho zraněními. Možná, že znovu prožíval to, co se stalo v létě.“

Brumbál svraštil čelo a otočil se. „Minervo, myslíš, že bys mohla zůstat tady, s Poppy a Harrym? Nechci ji s ním nechávat samotnou.“

„Samozřejmě, Albusi,“ řekla trochu ustaraně Minerva.

Ředitel odešel do své kanceláře a přemýšlel nad balíčkem ve svých rukách. Nepoznal písmo, což znamenalo, že nebyl o Rona nebo Hermiony. Ti dva mu poslali tolik sov, že by jejich rukopis poznal kdekoli.

Posadil se a nevěnoval pozornost obrazům, které vypadaly, že budou neustále reptat. Otevřel balíček a vyndal rozlepený dopis. Částečně se cítil vinný, že čte Harryho poštu, ale potřeboval vědět, co podnítilo takovou reakci. Utvrdil se ve svém rozhodnutí a dychtivě se pustil do čtení.

*****

O třicet minut později, potom co si dopis četl znovu a znovu snad patnáctkrát, měl stěží energii dýchat. Jak je to možné? Tohle netušil a on věděl o všem co se v jeho škole děje. O všem?

Náhle porozuměl obrovskému zklamání a hněvu, který Harry před pár minutami cítil. Být na Harryho místě, také by se s tím nesrovnal. Povzdechl si. Musel to Harrymu vrátit. A nechat na chlapci, zda dá Severusovi jeho dopis. A Albus si přísahal, že bude mlčet. Pouze jeden člověk by to měl vědět. A nikdo jiný.

Poslední komentáře
03.09.2017 21:16:03: pěkné, Harry by se měl naučit ovládat. Zvládl již mnohem náročnější věci.
04.03.2014 08:45:05: Úžasný smiley${1}