Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 30 - Svědectví Draca Malfoye

Brumbál odvedl Harryho a ostatní profesory do jejich malé místnosti.

Harry vzdychl a padl na židli, právě když si Snape dlouze oddechl a zhroutil se na židli vedle něj. Remus se při pohledu na ty dva pochechtával, jak měli oba ruce pod bradou a zírali do prázdna. Oba vypadali, že jsou ztracení v myšlenkách.

„Co?“ zeptal se Snape a na tváři se mu, při zvuku Remusova pobavení, usadil zamračený výraz.

„Zdá se mi, že vidím dvojitě,“ řekl Remus.

„Ano? No jestli chceš vidět dvojitě…“ Snapův vytrácející se hlas zněl opravdu dost výhružně.

Harry se poprvé za strašně dlouhou dobu rozesmál. Ale hned zase vystřízlivěl.

Remus položil ruku Harrymu na rameno. „Cítíš se dobře?“

„Je mi fajn. Myslím, že jsem jen unavený. Budu vážně rád, až tohle skončí.“

To nejsi sám.

„Skončí, Harry. Už brzo to skončí,“ řekl Brumbál.

„Má někdo hlad?“ zeptala se Minerva.

Remus a Harry přikývli.

„Dobře! Oběd pro všechny.“ A McGonagallová vykouzlila za tímto účelem pět cheesburgerů a smažené hranolky.

Snape se na svůj talíř díval, jako by to byl pokrm přímo z pekla, zatímco Harry se do jídla hladově pustil.

„Severusi, jez,“ přikázal Brumbál.

Snape nespokojeně zavrčel a zvedl svůj cheeseburger.

„Co to je?“

Harry protočil oči. „To je cheeseburger. Co jste myslel?“

Nedělej si se mě legraci, Pottere.

„Když budu chtít, budu si z vás dělat legraci.“

Stále jsem tvůj učitel.

„Ano, ale je léto. Nemůžete brát body.“

„To je stěží dobrý důvod k-„

To je naprosto perfektní důvod.

„To si nemyslím.“

„Budu to dělat, dokud můžu.“

„Ó Bože,“ řekl Remus, „děláte to zase.“

Víte, myslím, že ho znervózňujeme, profesore. Možná bysme měli pokračovat.

„Souhlasím,“ řekl Severus.

Nebo bysme to mohli dělat kolem Siriuse. Šlo by mu to na nervy víc… ó, to je jedno.

„Sirius to překoná,“ řekl Severus.

Vážně si to myslíte?

„Ano, myslím.“

„Víte,“ řekla Minerva hlasitě, „myslím, že to dělají úmyslně.“

Severus se ušklíbl. „Opravdu si myslíte, že bychom něco takového udělali?“

„Erm, ano,“ odpověděl Remus.

„Jo, nejspíš udělali,“ řekl Harry a opět se ponořil do vlastního vesmíru.

Humor v místnosti byl nepřirozeně vynucený a každý to věděl. Ale to jediné co mohli dělat, bylo nepřemýšlet o soudu. A všichni věděli, že Harry potřeboval přemýšlet o dalších věcech. Byl nervózní, to bylo pochopitelné. Nestává se každý den, aby chlapec, který by měl být celosvětovým hrdinou, byl souzen za skutek, za který měl být zbožňován.

*****

Oběd rychle skončil a Harry se brzy ocitl zpět v soudní síni a poslouchal, jak profesorka McGonagallová bombarduje ministra Popletala otázkami.

Falcon předvolal Popletala, jako svého svědka a dělal co mohl, aby vylíčil jak je ministr milý a laskavý a jak dělá pouze to, co je nejlepší pro společnost. A zdůraznil, že vlastně není žádný svědek Cedrikovi vraždy; jen slovo ,smrtijeda a jeho dítěte‘. A kdo by věřil smrtijedovi?

Ale teď byla na tahu Minerva a zasypávala zrádného ministra otázkami. Nevzal si sérum pravdy, protože byl ministr a ,samozřejmě důvěryhodný‘. Profesorka přeměňování měla trochu problém dostat z něj přímé odpovědi, ale dělala co bylo v jejích silách.

„Pane ministře, proč si přejete potrestat chlapce, který nás všechny zachránil?“

„Protože zavraždil.“

„Ano stejně jako Ten-Kdo-Nesmí-Být-Jmenován. Stejně jako ředitel Brumbál. A myslí, že i vy byste to v minulosti udělal. Byli jsme ve válce, ministře Popletale.“

Ministrova tvář se stáhla hněvem. „Jen proto, že je válka, nemůže mít pan Potter volnou ruku k tomu, aby zabíjel koho chce. Dokonce zabil vlastního spolužáka, jenom proto, aby vyhrál hloupý turnaj. Je to vrah.“

„Už bylo řečeno pod Veritaserem, že Harry nebyl odpovědný za smrt Cedrika Diggoryho,“ odsekla McGonagallová.

„Ano, to řekli. Ale nejsou žádní svědci, že ne? Vůbec žádní svědci. Jak příhodné.“

„Jeden byl, jestli si vzpomínáte, pane ministře. Tedy ne svědek, ale muž, který byl v první řadě zodpovědný zato, že se Cedrik a Harry dostali do potíží. Doufám, že si pamatujete Bartyho Skrka juniora? Věřím, že jste to byl vy, kdo přikázal, aby ten muž dostal mozkomorův polibek předtím, než mohl vypovídat.“

„Ten muž byl pro společnost hrozba. Musel dostat polibek okamžitě.“

„Mohl existovat skrytý motiv, ministře Popletale? Byl důvod zbavit se pana Skrka, než mohl všem říct, co se přesně stalo? Nezkoušel jste se… třeba zbavit důkazů?“

Kornelius Popletal neskutečně zrudl. „Jak se odvažujete nařknout mě z takového podvodu! Nemohu uvěřit, že vás vůbec napadlo soudit mé činy! Přikázal jsem, aby Barty Skrk dostal polibek, protože by mohl zranit další lidi. Kdyby Harry Potter nebyl vrah, nebyl by souzen. Nikdy bych nezničil důkazy, zejména kdyby pomohly našemu hrdinovi,“ prskal Popletal.

On lže.

Já vím. Ale nemůžeme s tím nic dělat, že ne? Je ministr kouzel.

Pravda. Může odmítnout Veritaserum – takže odmítl Veritaserum.

Ale jestli je pravda rozhodující-

Nebude na tom záležet. Ujistil se, že na něj se nic nevztahuje.

„Říkáte pravdu, pane ministře?“ pokračovala Minerva.

„Samozřejmě. Jsem ministr kouzel. Vždy mluvím pravdu.“

„Pane ministře, proč jste, na konci loňského školního roku, odmítl uznat Voldemortův návrat.“

„Lidé to nepotřebovali vědět. Chlapec byl nepříčetný. Chladnokrevně zabil. Nebyl důvod mu věřit.“

„Ale teď, když je definitivně jasné, že se skutečně vrátil, přejete si, abyste to řekl lidem dřív?“ zeptala se Minerva.¨

„Hmph. Když nebyl nikdo zraněn, nechápu proč by mě mělo mrzet, že jsem to nikomu neřekl.“

„NIKDO NEBYL ZRANĚN? Nevinný chlapec, hrdina, stojí před soudem a jeden z nejdůležitějších lidí ve válce, Severus Snape, byl nemilosrdně mučen. Voldemort mohl kdykoli někoho zabít. Je štěstí, že je mrtvý! A vy říkáte, že NIKDO NEBYL ZRANĚN?“ ječela zuřivě Minerva.

Váš temperament začíná s porovnáním s jejím vypadat mile.

Ó ano, je divoká, když se rozčílí.

„Nekřičte na mě, profesorko McGonagallová. Musíte se naučit respektu,“ řekl Popletal samolibě.

Ó, jak já tím mužem pohrdám.

„Takže tohle nevidíte jako pokus zničit Harryho Pottera?“ zeptala se Minerva, jejíž tvář se pomalu vracela k zdravějšímu odstínu růžové.

„Ne,“ lhal Popletal.

„Děkuji, pane ministře.

Minerva se rozzlobeně posadila. Vyptávala se Popletala víc než patnáct minut a stěží něčeho dosáhla. Muž rozhodně věděl jak lhát.

„To byl poslední svědek obžaloby. Řediteli Brumbále, jste připravený začít?“

Brumbál přikývl a vstal ze svého místa. „Rád bych předvolal Draca Malfoye.“

Harry sebou trhl a zíral na Brumbála. V obličeji se mu zračilo očividné překvapení a zděšení.

DRACA MALFOYE?? Ale ten zmetek mě nenávidí!

Svého otce nenávidí víc.

Draco vůbec nevypadal rozrušeně. Přišel k svědecké lavici, vzal si Veritaserum a potom se otočil k Brumbálovi.

„Dobrý den, pane Malofoy,“ řekl vesele Brumbál.

„Dobrý den.“

„Můžete pro soud uvést své jméno?“

„Draco Malfoy.“

„Jména vašich rodičů?“

„Lucius a Narcisa Malfoyovi.“

„A váš otec je teď-„

„Mrtvý,“ dokončil Draco.

„Jste rozzlobený? Rozrušený?“

„Ne. Neměl jsem Luciuse rád. Nenáviděl jsem ho. Hodně. Byl jedním z Voldemortových nejvěrnějších stoupenců. Pokoušel se mě donutit, abych se stal také smrtijedem. Vlastně se mě chystal vzít zítra k Voldemortovi, abych dostal temné znamení.“

Severusova tvář ztuhla, jak si vybavil den, kdy byl donucen přijmout znamení. Jeho otec ho zmlátil, omámil a potom ho předhodil Voldemortovi k nohám.

Mírně se otřásl. Draca Malfoye měl potkat stejný osud.

„To by vám váš otec udělal?“

„Ano.“

„Chtěl jste se stát smrtijedem?“

„Ne!“

„Lucius to věděl?“

„Ano. Řekl jsem mu to tisíckrát, ale hádky s ním měly negativní účinek.“

„Negativní účinek?“

Draco se odmlčel. „Mlátil mě, spokojený?“

Harrymu spadla brada. Draco Malfoy byl zbitý? Nikdy si nepředstavoval dokonalého Draca Malfoye, jako někoho kdo dostal výprask.

Zavři pusu, Pottere. Vypadáš jako idiot.

Harry pevně zavřel ústa a zamračil se na Snapa.

„A Lucius se vás zítra chystal vzít k Voldemortovi?“

„Ano.“

„Takže jak otcova, tak i Voldemortova smrt vás ušetřila tohoto osudu?“

„Ano.“

„Draco, jak vidíte Harryho Pottera?“

Draco se na Harryho podíval. „Není to má nejoblíbenější osoba na světě, ale není pravda, že bych ho nenáviděl.“

„Tak co k němu tedy cítíte, když ne nenávist?“

„Respektuju ho.“

Harry opět otevřel pusu. Snape se naklonil přes Brumbálovo prázdné sedadlo a zvedl mu bradu zpět.

Hej!

Nezívej, Pottere. Je to naprosto nevhodné.

Ano, tati, pomyslel si sarkasticky Harry.

Pak si uvědomil co řekl. Podíval na Snapa a zjistil, že ten je stejně šokovaný jako on.

To nebylo to, co Harry chtěl… ne, to rozhodně ne. Byl jen jízliví, jak se Snape očividně pokoušel docílit toho, aby Harry nevypadal jako idiot. Ale řekl Snapovi ,tati‘.

Sakra.

„Proč respektuje pana Pottera, Draco?“

Draco před odpovědí protočil oči, protože věděl, že bude muset říct pravdu. „Zachránil životy nás všech víckrát než můžu spočítat. Čelil Voldemortovi sám a zvítězil. A nenechal si to stoupnout do hlavy. Vůbec. Plus, teď se zbavil Voldemorta nadobro. Ušetřil mě toho, stát se smrtijedem a zachránil nás všechny před Voldemortovým hněvem.“

„Děkuji, pane Malfoy.“

Draco se na ředitele mírně usmál, když se starší muž vracel ke svému místu.

 

 

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
25.09.2009 11:40:55: Moc hezké, Draco velice překvapil, jsem zvědavá jak to nakonec dopadne.Přidej prosím další kapču a d...
29.08.2009 15:26:14: pěkný překlad,moc jsem zvědavá na pokračování
20.08.2009 12:27:57: velmi velmi pekne:-D
18.08.2009 20:09:10: jsem hrozně ráda, že jsi zpět a v plné síle. Moc děkuji za další přeloženou kapitolu. nemohla jsem s...