Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 31 - Objev

Žalobce nemohl najít žádné otázky, kterými by Draca zdiskreditoval. Pokusil se ho samozřejmě nachytat, ale on trval na tom, co řekl Brumbálovi. Z výslechu Draca se nedalo nic vytěžit, což byl přesně důvod, proč ho Severus doporučil.

Snape znal Draca celý jeho život a miloval ho jako syna. Byl to on, kdo viděl Dracovi první kroky, kdo ho učil mluvit a ten kdo chlapce utěšoval, když plakal.

Pro Severuse bylo těžké vidět Draca na školních chodbách, jako zlého, podlého a perfektního malého Zmijozela, jakým ho chtěl Lucius vždy mít. A co hůř, věděl, že něco z toho bylo skutečné.

Draco nebyl anděl. Ani zdaleka ne. Nemohl se po všechny ty roky chovat tak odporně a nemít v sobě něco temného. Ale byl to také herec. Velmi dobrý herec. A Severus na něj byl pyšný, jak dokázal tak dlouho klamat svého otce a ostatní. Chlapec zmátl dokonce Brumbála. Pohled na tvář starého muže, když Severus navrhl Draca jako svědka, byl nejjasnějším okamžikem Snapova celého týdne! Nestávalo se často, že by ředitele něco vykolejilo. Takže když se to někomu podařilo, byl to důvod k oslavě.

Ale Severus moc neoslavoval. Ovšem s tím jak se vynořily tyto překvapivé novinky, vypadaly naděje na oslavu lépe.

Draco půjde žít k němu, což měli udělat už od začátku. Proklínal sám sebe, že to nenavrhl dřív. Ušetřilo by to oba, jeho samého i Draca, hodně trápení a slz. Jenže tehdy musel ještě bojovat s Luciusem Malfoyem. Díky Harrymu byly už tyhle dny pryč.

Harry.

Chlapec už několik týdnů okupoval každou jeho myšlenku. Bylo nemožné ho ignorovat, když byl vysoký jako Severus, vypadal přesně jako on a ještě navíc byl Nebelvír. Severus se v mysli zamračil. Sakra. Snape v Nebelvíru. Rodová linie byla zničená!

Och, ano, Harry.

Už ne Potter. Ne, Severus se nemohl přinutit takhle chlapci říkat. Potter bylo jméno nepřítele, titul vytáhlého, arogantního spratka, kterému se před lety podařilo nechat se zabít. Potter nebylo jméno tohohle kluka.

Teď to byl Harry, který vnášel do Severusových myšlenek jak radost, tak strach. Měknul. Věděl to. Byla to jen otázka času.

Pořád měli problémy. Samozřejmě. Jak by taky ne? Harry byl Nebelvír, on Zmijozel. Chlapec byl impulzivní, trochu náchylnější ke vzteku a pro jeho vlastní dobro příliš laskavý a velkorysý. Měl hromadu přátel, tisíci byl zbožňován a byl sakra zachránce kouzelnického světa.

Severus nebyl nic z toho. Byl opatrný, metodický a vždy plánoval věci dopředu. Byl hrubý, nepřátelský a určitě měl víc než jen trochu sklony ke hněvu. Být Smrtijedem přinášelo velkou nevraživost. Téměř každý vás odsoudil jako nemilosrdného, bezcitného bastarda.

Jaká to byla dvojice.

Byli různí jako den a noc. Harry byl dobrý, on špatný. Nehodili se k sobě jako, no, jako oranžová a zelená.

Ale Severus se rozhodl, že je ochotný se učit, jestli chlapec…

Kdesi v jeho hrudi se sevřela ledová ruka. Co když Harry ochotný nebyl? Co když to zkusit nechtěl? Co když s ním nechtěl začínat žádný vztah?

Co když s ním Harry nechtěl mít nic společného?

Bože, to se mohlo stát, že ano? Stále byl Harryho hnusný, umaštěný profesor lektvarů. Nebyl na chlapce milý, nikdy, ve skutečnosti ho neustále zesměšňoval a týral.

Ani by Harrymu nevyčítal, že ho ve svém životě nechce. Ne, teď když o tom přemýšlel, dalo se to i čekat. Proč by měl ten chlapec vůbec uvažovat o tom, že by ho měl rád?

Ale přesto… něco mezi nimi viděl. Ne, ne… Harry by ho neodmítl. Alespoň, dobrý Merline, doufal že ne. Neviděl snad jak se Harry snaží?

Ano, chlapec se pokoušel mezi nimi vytvořit nějaké pouto, ne? Vždyť zachránil Severuse. Riskoval život, aby ho zachránil. A dnes mu dokonce řekl ,tati‘.

Severus věděl, že to od Harryho byl sarkasmus, že tím nemyslel přesně to co řekl, ale ó, jak ho to slovo zamrazilo. Hrozivý profesor lektvarů byl sražen na kolena jedním slovem, jediným, nevinným slovem, vysloveným ústy jeho dítěte.

Bože, byl vděčný, že nikdo není svědkem jeho malého vnitřního monologu. Jak by se smáli, kdyby mysleli, že je vůbec schopen takových citů. Jeho reputace by vzala za své!

Snape potlačil smích, když si uvědomil, že se vlastně nestará o to, co si kdo myslí. Ať se posmívají. Harry přece je jeho syn, nebo ne? Což dělá ze Severuse otce. Má povoleno mít takové myšlenky.

Sladký Merline, je tohle… štěstí?

Bylo to tak dlouho, co zažil takový pocit, tak strašně dlouho. Mohlo to tak být?

Jak jen v něm mohl pouhý chlapec zažehnout takovou změnu? Cítil se naživu, pocit který neměl od doby s Lily, jeho milující, zábavné, bystré, drahé Lily…

Teď byla mrtvá, věděl to, ale stále byla tam. Byla přítomná v jeho synovi, v jejich synovi. Její duch byl v něm, ten vitální nebelvírský duch, kterým Severus tak pohrdal a tak zbožňoval.

Její zelené oči na něj právě teď upřeně hleděly s tichou otázkou, co to do pekla dělá.

V tu chvíli se Severus  probral ze svých myšlenek, aby zjistil, že sedí v soudní síni a dívá se na Harryho Pottera. A na tvář se mu pomalu vplížil zvláštní, neobvyklý, velmi malý úsměv.

Poslední komentáře
03.11.2009 11:28:26: Nádherný vnitřní boj, jsem ráda, že si to Sevík konečně uvědomil, ale co pak asi řekne Harry na nové...
01.11.2009 19:13:59: super kapitola už se těším na další
31.10.2009 19:18:42: Moc děkuji za překlad. A že se v té kapitole nic neděje? Spíš naopak. Severus se konečně probral a u...
28.10.2009 17:41:24: Super kapitola. Jsem zvědavá na pokračování.