Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 7 - Sny a rozhovory

Když Harry konečně přestal křičet, Minerva a Albus k němu přiskočili. Dvanáct minut. Voldemortova kontrola rostla. Profesoři viděli, že je Harry v bezvědomí. Jeho zarudlá jizva se vracela ke své obvyklé barvě a dech se uklidnil.

„Minervo, podívej,“ zamumlal Brumbál, když vzal Harryho za ruku. Na obou jeho pažích byly odshora až dolů drobné řezné ranky a z každé pomalu tekla rudá krev.

„To je z prokletí?“ zeptala se profesorka, ačkoli dobře znala odpověď. Brumbál přikývl.

„Minervo, dojdi pro Poppy. Ale pravděpodobně nebude vzhůru. Umístil jsem na tuhle místnost tišící kouzlo, pro případ, že by tahle situace nastala, aby nemohl znovu probudit celou školu. Ale přestože nemůžeme dělat nic s vizemi, tahle zranění se mohou zahojit.“

„Hned, Albusi,“ profesorka odešla, aby se o chvilku později vrátila s madam Pomfreyovou, která vypadala velmi unaveně.

„Zdravím, Poppy.“

„Albusi,“ reagovala.

„Tyhle rány potřebují ošetřit,“ řekl ředitel a kývl směrem k Harryho pažím. Lékokouzelnice si rukou zakryla ústa a její oči se rozšířily.

„Jak- “ zajíkla se rozechvěle.

„Kletba Cruciatus. Pospěš si, Poppy! Určitě můžeš něco udělat.“

„Ó, samozřejmě. Ustupte!“ řekla Brumbálovi a přešla do ošetřovatelského módu. Ředitel couvl a sledoval čarodějku při práci. Během pár minut byla zranění pryč. Madam Pomfreyová se na Albuse vítězoslavně usmála.

„Dobře, Albusi, rány jsou vyléčené. Ale je stále v bezvědomí. Dojdu pro jeden ze Severusových lektvarů na následky Cruciatu. Zůstanete s ním, že ano?“

Brumbál přikývl. Harry se následkem kletby chvěl a nesmyslně mumlal. Albus vzdychl. Ubohý chlapec byl svědkem- ne, zažil tolik hrůzy v tak mladém věku. Byl zachránce kouzelnického světa, ale byl stále jen dítě.

Brumbál vzal Harryho za chvějící se ruku, posadil se a zatímco se ztratil v myšlenkách, kreslil kruhy po chlapcově ruce. Nevšiml si kdy přišla Poppy, ani kdy odešla. Dokonce ani nezaznamenal, že se chlapec začal hýbat, dokud Harry nebyl skoro probuzený.

Ředitel si stoupl k teenagerovi, když se jeho smaragdově zelené oči zachvěly a otevřely.

„Profesore?“ zeptal se slabě. Brumbál se usmál a znovu ho vzal za ruku.

„Ahoj Harry. Jak se cítíš?“

„Jsem vyčerpaný,“ řekl a rozhlédl se kolem. „Kde je profesorka McGonagallová?“

Jsem tady, Pottere, jsem tady,“ řekla Minerva a rychle přešla k chlapci. „Byla jsem ve svých komnatách. Jak ti je, Harry?“ usmála se na něj, ale úsměv jí nedosáhl k očím.

„Tentokrát to bylo jiné,“ šeptl.

„Harry, jestli o tom ještě nechceš mluvit- “

„Ne,“ řekl Harry rozhodně. „Tohle je můj úkol. Neměl bych tyhle vize, kdyby to nebylo nezbytné. A tohle je naléhavé.“

„Dobře, Harry, potom pokračuj,“ řekl Brumbál jemně a mile se usmál.

„Tentokrát to bylo jiné,“ zopakoval. „Cítil jsem, jako bych byl uvnitř Snapovi mysli, jako bych mohl slyšet co dělá a na co myslí. To se stalo na  začátku prokletí. Po chvíli už to nešlo. Nevím, předpokládám, že možná přestal myslet. Na cokoliv. Neměl jsem moc času, abych se rozhlédl předtím, než kletba propukla naplno, ale něco málo jsem viděl.“

Profesorka McGonagallová se na něj vážně podívala s tichou prosbou, aby pokračoval.

„Dveře za mnou byly mírně pootevřené, jimi jsem viděl okno a to bylo určitě na chodbě. Venku byla tma, ale byla tam spousta stromů. Zdá se, že ať už je Snape kdekoli, je to na kopci. Okno bylo velmi vysoko, takže ten dům musí mít víc pater. Dřevo na dveřích bylo opravdu staré a byly vytržené nebo vyvrácené nebo něco. A kameny pode mnou byly ledově chladné.“

Harry opatrně potřásl hlavou. „Omlouvám se. To je všechno co vím.“

Brumbál nevypadal zklamaně. „To je úplně v pořádku, Harry. Můžeš vidět jen to co ti ukážou.“

Harry přikývl.

„Jak je na tom Severus?“ zeptala se McGonagallová.

„Profesor Snape? Je na tom strašně, mnohem hůř než já. Byl stěží při vědomí, když ho znovu odvlekli k Voldemortovi. Má rány po celém těle, úplně… a šíleně krvácí. Vypadal hodně oslabeně.“

Ředitel svěsil hlavu. „Říkal jsem mu, aby se nevracel. Žádal jsem ho tisíckrát, aby se tam nevracel!“

„To není tvoje vina, Albusi,“ řekla klidně Minerva a vzhlédla k Harrymu, který se usmíval.

„Myslíte, že je možné… chci říct, byl jsem v Snapově mysli. Myslíte, že bych s ním mohl nějak mluvit?“ zeptal se Harry.

McGonagallová se na něj podívala, jako by byl padlý na hlavu a ne tak úplně zotavený, ale Brumbál vypadal, jako by si skutečně myslel, že je to slušný nápad.

„To už se dřív stalo. Zejména mezi rodinou.“

Harry se při poslední poznámce zamračil. „On není má rodina!“

„Já to vím, Harry. Ačkoli na něj možná nemyslíš jako na svou rodinu, jste příbuzní, ať se ti to líbí nebo ne. Mohlo by ti to usnadnit komunikaci s ním,“ řekl Brumbál jemně.

Minerva se prudce podívala z Brumbála na Harryho. „Příbuzní?“ zeptala se a zvědavost v jejím hlase byla zřejmá.

Brumbál si odkašlal a podíval se na Harryho, který se zmračeně obrátil na Minervu.

„Profesor Snape je… můj biologický otec,“ zavrčel, zřejmě nespokojený, že se dělí o novinky.

Minerva zalapala po dechu. „Jak je to možné? Vypadáš přesně jako- “

„To je kouzlem, Minervo. Jak můžeš vidět, vyprchává. Než mu bude patnáct, což je za necelý měsíc, vůbec nebude vypadat, tak jak je zvyklý. Harry a Severus se o tom dozvěděli teprve nedávno a stále je to trochu citlivé téma.“

„Všimla jsem si,“ řekla McGonagallová prohlížejíc si zamračený výraz, který se Harrymu usadil na tváři.

„V každém případě, profesore,“ řekl Harry, aby změnil téma, „budu mít spoustu času na komunikaci se Snapem, zatímco oba budeme pod Cruciatem. Je tu nějaký způsob jak navodit vizi? Mohl bych s ním tak mluvit, i když nebudeme mučeni?

Brumbál se zamyšleně zamračil, stejně jako profesorka McGonagallová. „To opravdu nemám ponětí, Harry,“ přiznal ředitel. Otočil se na profesorku přeměňování. „Minervo?“

„Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela, Harry. Ale samozřejmě nejsem s vizemi příliš obeznámená. Protože se to stává ve spánku, doporučuji abys spal. Pokus se soustředit na rozhovor s profesorem Snapem. Mohlo by to fungovat,“ navrhla čarodějka, třebaže stále vypadala pochybovačně.

„OK. Půjdu spát. Chci říct, jo, je to podivné, ale může to vyjít.“

McGonagallová zvedla obočí.

„Lidem se stávají divné věci! Co mám říct? Vzhledem k mé minulosti, je to velmi pravděpodobné,“ argumentoval Harry.

„Dobře, Harry. Spi. I kdyby to nefungovalo, zasloužíš si nějaký tolik potřebný spánek,“ vložil se do toho Brumbál.

Harry neposlouchal. Jeho mysl už byla krok napřed a jeho oči se ospale klížily. Než se nadál, už spal.

*****

O dvě hodiny později, potom co Minerva dávno usnula na své židli, si Albus prohlížel Harryho tvář. Z chlapcovi jizvy vyzařovalo zvláštní modré světlo. Brumbál probudil McGonagalovou.

„Podívej, Minervo,“ řekl. Profesorka se omámeně probrala a podívala se na Harryho. Oči se jí rozšířily.

„Co to znamená, Albusi?“

Ředitel se usmál. „Myslím, že to dokázal, Minervo. Myslím, že je v Severusově mysli.“

*****

Severus Snape se s trhnutím probudil. Někdo volal jeho jméno.

Snape, šeptalo to. Profesore Snape!

Snape se pokusil otevřít oči, ale neměl na to sílu.

Nepokoušejte se vstávat, profesore. Nemusíte mluvit- já to opravdu neumím vysvětlit, ale jsem ve vaší mysli. Jenom myslete na mluvení se mnou.

Je to skutečné?

Ano.

Kdo jsi?

To jsem já, profesore. Harry Potter.

Pottere?

Ano?

Jak?

To je jedna z mých vizí. Byl jsem s vámi vždy, když vás prokleli Cruciatem.

Ty to můžeš cítít?

Ano. Když jste prokletý, tak já taky. Ale vaše zranění jsou mnohem horší než moje.

Proč jsi tady?

Abych vás dostal ven.

Promiň?

Abych zjistil kde jste. Moje vize mi moc neřeknou od té doby co je Voldemort stále v temné místnosti. Pokoušíme se určit, kde je jeho úkryt, aby vás mohl Brumbál dostat ven. Víte kde jste? Můžete nám říct cokoli o tom, kde vás drží?

Tohle je sen, Pottere.

Jen odpovězte na otázku.

Nevím kde je jeho úkryt. Voldemort nikdy žádnému Smrtijedovi nic neřekl.

To mi nepomůže. Co takhle vaše okolí? Lesy? Ptáci? Zvláštní druhy rostlin, které rostou pouze v určité oblasti? Jste mistr lektvarů. Myslete, profesore!

Nerozkazujte mi.

Nejste v pozici diskutovat.

Fajn, Pottere. Když jsem tu byl předtím, viděl jsem les s velmi vysokými stromy. Většími než jsem kdy viděl. Neslyšel jsem ptáky ani zvířata. Myslím, že jsou příliš vystrašená, než aby sem přišla. Dům je na kopci. Na úpatí je vesnice. Ten pozemek mohl být statek nebo nějaká zahrada- tam, kde mohla být zahrada je spousta uschlých rostlin. Celé místo páchne jako smrt. Jako by tu byly mrtvoly. Bože, já nevím. Možná jsem to já.

Vy ležíte v kaluži vlastní krve.

Hned se cítím lépe.

Omlouvám se, profesore. Takže máte nějakou představu kde jste? Nějaký odhad?

Ne, opravdu.

Hmm. OK. Až budu schopný odejít z nemocničního křídla, připojím se k Brumbálovi a McGonagallové v pátrání po tom, kde můžete být.

Mm.

Dobře. Pokuste se odpočívat, profesore. Příliš Voldemorta nenaštvěte.

Pottere?

Ano, profesore?

Jak jste se pro všechno na světě dostal do mé hlavy?

Má to něco společného s mým spojením s Voldemortem.

Takže přes tvoje spojení s Voldemortem si se dostal do hlavy. Velmi originální, Pottere.

Brumbál naznačil, že to může být proto, že jsme… um… příbuzní.

Pcha!

To je to, co si myslím.

Dobře.

V pořádku, teď odejdu. Budeme se co nejvíc snažit, profesore. Nenechte se jím zabít.

Vypadněte z mé hlavy, Pottere.

Sbohem, profesore!

Poslední komentáře
07.09.2017 22:39:56: Geniální nápad, jak využít nitrozpyt. Proč plýtvat tímto zdrojem informací na Voldyho, když je po ru...