Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Hledání sebe sama

Kapitola 8 - Remusův návrat

„Podívej, Minervo. Probouzí se,“ řekl Brumbál, když si stoupl. McGonagallová k němu přiskočila a vzala Harryho za ruku. Chlapec ospale zamžoural a vzhlédl k dvěma postavám rýsujícím se nad ním.

„Profesoři?“

„Ano, Harry.“

Harry se spokojeně usmál a opřel se zpět do polštáře. Pak, jak si náhle vzpomněl, se s trhnutím posadil. „Dokázal jsem to!“

Jiskřičky byly zpátky v Brumbálových očích. „Tvá jizva zmodrala zatímco jsi spal. Usoudili jsme, že si musel něco udělat.“

„ Mluvil jsi s profesorem Snapem?“ zeptala se McGonagallová.

„Jo. Šílel z toho. Hodně. Řekl mi, abych vypadl z jeho hlavy. Myslel, že je to sen.“

Brumbál se pousmál. „Co ti řekl, Harry? Cokoliv?“

„Dobře, potom co jsem mu asi tisíckrát vysvětlil svou přítomnost v jeho hlavě, řekl mi, že skutečně nemá žádnou představu kde je. Ptal jsem se ho jestli si na cokoli vzpomíná a on řekl, že viděl les s největšími stromy co kdy viděl. Nejsou tam žádná zvířata ani ptáci. Dům je na kopci a ční nad vesnicí. Myslí si, že ten pozemek mohl být kdysi statek nebo zahrada, protože okolo byla spousta suchých rostlin. Ó, a říkal, že to tam páchne jako smrt, jako mrtvoly. Řekl jsem mu, že leží v kaluži vlastní krve. To opravdu moc neocenil,“ řekl Harry.

„To jsem si jistá,“ ozvala se McGonagallová.

„Je to všechno co řekl, Harry?“ zeptal se Brumbál.

„Ano. Ptal jsem se, jestli si vzpomíná na cokoli dalšího, ale prý ne. Nevím jestli je toho dost na to začít hledat, ale slíbil jsem mu, že to zkusíme.“

„Samozřejmě, že to zkusíme, Harry. Ale máš pravdu, pro začátek toho není moc.“

„Počítám, že začneme hledat nějaký hrůzostrašný dům na kopci nad malým městečkem. Určitě existují lidové příběhy, nebo nějaké legendy o strašidelných domech, nemyslíte?“ zeptal se Harry.

McGonagallová se zamračila. „Takových míst jsou tisíce.“

„Já vím, ale je to jediný plán, který máme,“ namítl Harry.

„Vpořádku,“ vložil se do toho Brumbál, „začneme hledat ráno. Což je asi za pět hodin. Teď spi, Harry. Budu muset bojovat, aby tě Poppy ráno pustila.“

„Děkuju, profesore.“

„Dobrou noc, Harry,“ zamumlala McGonagallová a oba učitelé odešli. Byla to velmi dlouhá noc.

*****

Věrný svému slovu, druhý den v devět hodin ráno, stál Brumbál na ošetřovně a trpělivě se snažil přesvědčit madam Pomfreyovou, aby nechala Harryho jít, alespoň na malou chvilku. Zranění, která utrpěl v rukou svého strýce byla téměř úplně pryč, až na to, že musel chodit o berlích kvůli svému stále bolavém kolenu. Jediný skutečný a opakující se problém byla neustálá hrozba kletby Cruciatus, ale pro ten případ byl Harry dobře vybaven lektvarem na její následky. Proto tedy madam Pomfreyová neochotně přistoupila na Brumbálovu žádost a během půl hodiny se Harry, McGonagallová a Brumbál probírali horou knih.

„Přál bych si, aby tu byla Hermiona. Ona ví všechno,“ zamumlal nešťastně Harry, jak zíral na svou hromadu knih.

McGonagallová zvedla obočí, když se tiše vrátil k práci. Chvíli si chlapce zkoumavě prohlížela. Tolik se změnil a ve velmi krátké době. Tmavé vlasy, které měl vždy krátké a rozcuchané, byly teď dobrých pět palců (cca 13 cm) dlouhé a zvlněné. Tvar jeho tváře se také změnil. Dosud ho chlapecká tvář charakterizovala jako syna Jamese Pottera. Teď byla podlouhlá a hranatá s vystouplejšími lícními kostmi. I jeho řasy byly delší než předtím. Nebo to možná bylo jen proto, že byly všechny ty roky schované za skly brýlí. Harry, který byl ve čtvrtém ročníku velmi malý, za těch šest týdnů od začátku léta dramaticky vyrostl. Na konci školního roku měřil 5´5 (cca 165 cm). Teď měl kolem 6´1 (cca 185cm). Ta změna byla neuvěřitelná.

Minerva se vrátila ke své práci, ačkoli po Harrym stále házela kradmé pohledy. Opravdu nevěděla co si o té změně myslet. Byl Snapův syn, proboha. Ale stále byl Harry Potter. Vždy bude Harry Potter.

*****

O tři a půl hodiny později šli Harry, Minerva a Albus obědvat do Velké síně. Nebylo tam moc učitelů. Harry viděl Arguse Filche a jeho příšernou kočku, paní Norrisovou, jíst spolu na osamělém rohu učitelského stolu a profesorku Prýtovou, jak si vesele povídá s… Remusem Lupinem??

Harry se náhle zastavil uprostřed kroku. „Profesorko McGonagallová? Je to… profesor Lupin?“

Minerva se usmála. „Ano, Harry, je. Tento rok bude opět učit Obranu proti černé magii.“

„Skvělý,“ zakřenil se Harry. Trojice došla až k učitelskému stolu a posadila se. Protože byl téměř prázdný, mohl Harry sedět s profesory.

„Dobrý den, Minervo, Albusi. Kde jste vy dva byli?“

„V knihovně , Remusi. Jak se dnes máš?“ ptal se Brumbál vesele.

„Ó, mám se výborně. Prostě skvěle.“ Pak si konečně všiml Harryho a řekl, „Kde je mé vychování?“ Napřáhl ruku směrem k Harrymu. „Ahoj, já jsem Remus Lupin. A ty?“

Harrymu spadla brada a zaskočilo mu. Opravdu se tolik změnil?

Remus se rozhodl, že mu mladík zřejmě ruku nepodá a stáhl ji. V ten samý okamžik našel Harry svůj hlas.

„Profesore, to jsem já! Harry Potter!“ zachraptal nešťastně. Bože, jestliže ho nepozná jeho vlastní rádce, jak by to mohl čekat od ostatních?

Teď to byl Remus, kdo zíral s otevřenými ústy. Šokovaně vyskočil a shlédl na- Harryho? To dítě vůbec nevypadalo jako Harry! Jak se to proboha mohlo stát? A proč má berle?

Remus potřásl hlavou. „H- Harry?“

Chlapec přikývl.

Remus si nemohl pomoct. „Ó můj bože!“

Harry s pocitem viny a studu sklopil hlavu. Věděl, že se změnil, ale přinejmenším myslel, že ho poznají!

Naštěstí si Brumbál vybral tenhle okamžik, aby zakročil. Sledoval celou scénu a věděl, že je Harry dost zničený. „Remusi, trvám na tom, abys laskavě přemýšlel co řekneš, předtím než to řekneš,“ žádal.

Lupin vypadal šokovaně a zakryl si rukou pusu, když se díval na dítě před sebou- na Harryho. Bože, na to si bude muset zvyknout. Ten chlapec vůbec nevypadal jako Harry. „Omlouvám se, Harry. To je jen- tolik si se změnil, od té doby co jsem tě naposledy viděl! A to bylo jen na konci minulého roku! Byl jsem jenom překvapený, to je vše.“

Harry kývl, ale na Remuse se nepodíval. „Nebyli jsme všichni?“ řekl zlomyslně a zabořil se dál do židle.

Minerva se dívala na ztraceného mladíka sedícího vedle ní a povzdechla si. Byla u celého toho rozhovoru a neřekla ani slovo. Věděla, že je Harry rozzlobený. Remus byl jeho rádce, jeho profesor a jeho přítel- a stejně ho nepoznal. Ne že by obviňovala Remuse, opravdu. Kdyby nebyla svědkem toho, jak změny postupovaly, taky by chlapce nepoznala.

„Harry,“ řekla jemně a vzala ho za ruku. Harry se na ní chvilku utrápeně díval předtím než stáhl ruku a začal se nimrat v jídle.

Remus sledoval Harryho se smutným výrazem ve tváři. Bylo více než zřejmé, že chlapce zranil. Harry byl šťastný, že ho vidí a on ho srazil k zemi. Bože, co to udělal? Ale opravdu neexistoval důvod, aby se dítě za šest týdnů tolik změnilo. To prostě nebylo možné! On už vůbec nevypadal jako James. Ve skutečnosti Harry připomínal Lily víc, než kdy předtím. A připomínal ještě někoho jiného, ale tomu Remus nemohl přijít na kloub.

Protože se zdálo, že oběd proběhne v tichosti, rozhodl se Remus pokusit o konverzaci. „Tak co jste vy tři dělali celé ráno v knihovně?“

Odpověděla Minerva. „Severuse chytili Smrtijedi, Remusi. Ty-Víš-Kdo zjistil, že je špeh.“

Remusovi oči se šokem rozšířily.

A Harry je všechny překvapil, když řekl, „Někde ho drží zatímco ho mučí. Nevíme kde to je a moje vize poskytují pouze omezený pohled na to místo. Celé ráno jsme v knihovně hledali vodítka k tomu, kde by mohl být. Zatím jsme neměli…“ Harrymu se náhle zamlžil pohled a začal se chvět.

„Albusi!“ vyjekla Minerva, držíc Harryho za ramena, aby ho udržela v klidu. Brumbál vyskočil překvapivě rychle na muže jeho věku a levitoval teenagera, který se teď třásl v nekontrolovatelných křečích.

„Albusi? Albusi, co se děje? Co je s ním?“ ptal se zoufale vyděšený Remus.

„Počkej chvíli,“ řekl Brumbál a odešel do nemocničního křídla s Harrym plujícím za ním.

„Poppy!“ vykřikl, když prudce otevřel dveře ošetřovny. Lékokouzelnice vyběhla ze své kanceláře, uviděla o co jde a zašeptala, „Víckrát už ne!“ Vběhla do skladu pro lektvar na následky Cruciatu a pak se spěšně vrátila zpět.

Velmi rozhněvaný Remus Lupin stál opodál a sledoval jak syn jeho nejlepšího přítele křičí v bolestech a křečích celých devět minut, než se konečně začal uklidňovat. Madam Pomfreyová mu vlila do krku lektvar, když chlapec začal lapat po dechu.

„Harry? Harry? Ššš, Harry, jen dýchej. Je to v pořádku, Harry. Ššš,“ mumlal Brumbál konejšivě. Za chvíli se Harryho dech vrátil k normálu a on tvrdě usnul.

„Vysvětlí mi prosím někdo, co se to tu k sakru děje?“ syčel zuřivě Remus. Brumbál a Minerva se na něj podívali, jakoby si teprve teď všimli jeho přítomnosti.

„Ó, omlouvám se, Remusi. Harryho jizva ho spojuje přímo s Voldemortem. Když je blízko nebo zuří, jizva hoří. A když proklíná lidi, Harry ty kletby cítí. Ačkoli jediná, která ho opravdu ovlivňuje, je Cruciatus. Což si právě viděl.“

Lupin zalapal po dechu. „Cruciatus? Devět minut?“

„To bylo zatím nejkratší, Remusi. Minulou noc to bylo dvanáct minut,“ řekla McGonagallová věcně.

Remusovi spadla čelist a shlédl na Harryho, který teď mírumilovně spal. Svraštil obočí nad Harryho tričkem, které bylo zvláštně modro-červené.

„Um, Albusi? Má mít jeho triko tuhle barvu?“

„Cože?“ z Brumbálova obličeje vyprchala všechna barva, když se podíval na Harryho původně modré tričko.

„Poppy?“

„Ano, Albusi?“

„Jeho hruď, Poppy. Krvácí,“ řekl ředitel, který mu vyhrnul triko. Pod ním měl celý trup pokrytý malými rankami, ze kterých pomalu prosakovala krev. Poppy si povzdechla a zahojila je.

„Takže, Albusi, on cítí Cruciatus kdykoli ho Vy-Víte-Kdo použije?“

„Ano.“

„Zatraceně,“ ulevil si Remus přemýšlejíc co to ve skutečnosti vlastně znamená. „Ten chlapec si zaslouží o tolik víc než dostává. V první řade, Albusi, proč je tady? Jsou letní prázdniny!“

„Zbili ho, Remusi. Našli jsme ho ve velmi špatném stavu v přístěnku pod schody v domě jeho strýce. Nevrátí se tam. Nikdy!“

„COŽE udělali?“ ječel velmi rozzlobeně Lupin a začal divoce přecházet. „Proč jste mi neposlali sovu? Proč jste to neřekli Siriusovi? V každém případě je jeho zákonný poručník. Zaslouží si to vědět!“

Harry se ve spánku pohnul, ale nevzbudil se. Ne, nemohl se vzbudit, ne teď. Měl být někde jinde, mluvit s někým jiným. Harryho mysl vířila jak se zoufale pokoušel navázat spojení se svým profesorem lektvarů. Nakonec našel spojení. A zatímco se Lupin, Brumbál a McGonagallová do odpoledne neustále přeli, vůbec neměli tušení, že na místě vzdáleném bezpečí Bradavic probíhá další rozhovor.

Poslední komentáře
07.09.2017 22:50:37: Eh, Lupin šlápl totálně vedle. Konverzaci měl ukončit svým představením a zmizet do knihovny hledat ...