Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

1.kapitola

Ahoj!
Jmenuji se Veronika.Všichni mi říkají Veronika,Verča či Nika,ale jsem schopná vraždit, pokud mi někdo řekne Veroničko nebo Verunko.Je mi 19 a zrovna jsem zahájila studium na vysoké škole.Hrozně moc mě baví překládat a také bych se tomu chtěla později věnovat.Nedávno jsem narazila na tyhle stránky a řekla jsem si že bych to mohla taky zkusit,protože mě jednak baví překládat a tenhle typ povídek miluju.

Tak už vás nebudu zdržovat zbytečnostmi a trochu vás seznámím s povídkou, kterou budu překládat.Jmenuje se Go with the Tide.Hlavními aktéry jsou,samozřejmě HP a SS.Jde o to, že Harryho život jaksi poznamená jedna nehoda a ostatní se mu snaží pomoct.Není to slash.

Víc už prozrazovat nebudu, abych nepokazila zážitek ze čtení -)

Severus Snape nehybně stál a sám pro sebe se zhnuseně a zlostně šklebil. Ve chvílích, jako byla tato,nemohl pochopit Brumbálovy myšlenkové pochody, a proč musel být zapleten do každé eskapády, se kterou ten starý blázen přišel. Nebo jeho argumentace. Jako to , co měl udělat teď. Zachránit Harryho zatraceného Pottera. A proč, ptáte se? Protože mu Sybila předpověděla hrozící smrt.

Jako kdyby mu kdy Sybila předpověděla něco jiného.

Snape se skoro rozesmál když mu Brumál řekl,že se rozhodl dostat Zlatého chlapce zpátky do Bradavic je měsíc po začátku prázdnin. Ale Brumbál ho nenechal se z toho vykroutit, a co je hůř, nenechal Snapea ani zbavit se nějakého toho jedu,který uvnitř cítil jako vždy, a prakticky vykopl Mistra lektvarů ze své pracovny a prosil ho ať spěchá co nejvíc.

Ha.

To byl přesně ten důvod proč to Snapeovi trvalo tak dlouho. Napustil si vanu a zůstal tam čtyřicet minut než si s co největší opatrností vybral mudlovské oblečení a šel se do Prasinek přemístit do Zobí ulice číslo 4. Dokonce si vyzkoušel jeho černé džíny a triko kvůli stylu, jako puntičkářský mladík před první schůzkou. Udělal vše pro to, aby vyplýtval tolik času kolik bylo možné.

Ale nakonec stál Severus Snape před domem. Bylo pozdní odpoledne a lidé se začínali vracet do svých domovů. Snape potichu zaklel. Byl by raději, kdyby byla noc, ale nemohl přijít na nic, co by ho zdrželo tak dlouho.

S tím největším znechuceným zamračením, přišel k mudlovskému domu blíž a zaklepal na dveře.

Nic.

Tiše si mumlajíc, že pro jejich zdraví by bylo lepší,kdyby byli doma a ne na nějaké výpravě k moři,zaklepal víc.

Pořád nic.

Snape se otočil že odejde, tak naštvaný,spíš až vzteklý.Byl sem poslán pro nic za nic do prázdného domu. Vyřítil se z příjezdové cesty a tvrdě nakopl první příhodnou věc aby ulevil své frustraci. Náhodou to byla popelnice patřící Dursleovým. Ten náraz byl tak velký, že i když byla popelnice plná, převrhla se s velkým rámusem a odpadky se vyhrnuly ven. Snape se o to nijak nestaral. Tedy až do té doby, než si všiml jedné věci a to ho dostalo do pohybu.

Potterovy brýle. A blíž u popelnice se nacházelo něco, co vypadalo jako spálené zbytky chlapcovy učebnice Přeměňování. Nebo to byly Lektvary? Snape na chvíli zaváhal,rozpačitý. Opatrně zvedl brýle.

Byly roztříštěné.

Nepřítomně je zastrčil do kapsy a vykročil zpátky k domovním dveřím a zaklepal jak nejvíc mohl. Když nikdo neodpovídal, vytáhl hůlku a vyslovil odemykací zaklínadlo. Vypadalo to, že dům je opuštěný. Snape byl natolik zkušený že to mohl říci. Zamračil se. Něco bylo špatně. Něco, co v tom momentě nemohl docela přesně určit ale přece si toho povšiml. Nikdo nebyl uvnitř. Okenice byly zavřené, postele ustlané, a dokonce lednice byla zamknutá. Ale kdyby byl dům opuštěný...

... proč ten dům páchl jako kdyby smažili maso? Snapeovi se vůbec nelíbil vývoj situace. Pomalu se plížící předtucha svrbění kůže podvné znamení že cokoliv to najde, nebude se mu to líbit. A Snape nenáviděl věci, které ho nepotěšili.

"Pottere. Ven. Hned." rozkázal podrážděně.

Pořád žádná odpověď. Ale Snape byl špeh. Nějakým způsobem věděl že i když jsou v budově malé známky života , přece jen tu nějaké byly. Cítil, těsně pod prahem slyšitelnosti, drsný dech. Ale kde? Znovu a znovu kontroloval každý pokoj v domě. Dokonce i ten, který vypadal jako skladovací místnost, s mřížemi v oknech, i když by bylo absurdní, že by tu někdo mohl žít.

Žádná známka nevykazovala na mladého nebelvířana, kterého hledal. To bylo přesně to, co ho znepokojilo:Vypadalo to jako kdyby v tomto domě Harry Potter vůbec nežil. Nebylo tu žádné oblečení, žádná věc, kterou by mohl rozeznat, žádná fotografie, která by ukázala na chlapcovu existenci. Mohl by být také ve špatném domě.

Ale Snape si byl dobře vědom, že ve špatném domě není. Jak stál uprostřed obývacího pokoje, přemýšlel a pak, jako kdyby se rozhodl, si připravil hůlku.

"Ukaž mi cestu."

Hůlka se naklonila, táhla ho do správného směru, a Snape ji zmateně následnoval. Jistě nic nahoře nepřehlédl. Dokonce se podíval pod postele. Uvědomil si, že hůlka ho přestala tahat, což byla známka, že dorazil ke svému cíli. Zamrkal a nadzvedl obočí. Stál před přístěnkem pod schody.

Odfrkl si a zamračil se. Skvělé. Rodina zřejmě odjela na jakousi výpravu a Potter sem zamkl svůj kouzelnický majetek a to způsobilo, že ho sem hůlka zavedla .

Ale stejně.Tohle bylo jediné místo, kde Snape chlapce nehledal.

"Bah. No tak dobře.“ Snape potichu zamumlal a pronesl zaklínadlo.

"Alohomora."

Dveře se otevřely a odkryly temný vnitřek. Pach spáleného masa ho zasáhl víc než kdy předtím. Snape cítil jak mu vstávají vlasy vzadu na hlavě. Co se to tu děje? Varovné signály všeho druhu v jeho hlavě spustily a úplně zapomněl na svou nespokojenost a opovržení a zašeptal Lumos aby se podíval hlouběji dovnitř.

Jeho pohled zchladl víc než cín, když to uviděl. Zlostí stiskl zuby, ruce, držící hůlkuzbělely klouby. Konečně našel Harryho Pottera. A spletl se.

Uvnitř přístěnku ležel skrčený chlapec, ve kterém by skoro nepoznal toho drzého mladíka, kterého chtěl vymazat ze seznamu bradavičkách studentů. Ležel na nějaké krabici s nářadím a krabici od bot, v podivném úhlu, hlavu měl zakloněnou úplně dozadu. Snape pochyboval, že byl chlapec vůbec při vědomí. Potterův obličej byl celý krvavý, jako kdyby ho tam někdo opakovaně uhodil,nebo jako kdyby někdo použil jeho hlavu, aby udělal díru do zdi. Pod svitem hůlky na něm byly vidět třpytivé kousky něčeho. Merline, to jsou střepy? Když se podíval dolů, zjistil, co je původcem toho zápachu: Potterova pravá ruka a předloktí bylo celé spálené, šlachovitá a mokrá, jako kdyby ho někdo přinutil držet nějaký horký nástroj na moc dlouho...

Snape nechtěl vidět víc. Opatrně položil dva prsty na chlapcův krk, a s úlevou zjistil, že Harry stále žije. Díky za to Merline nebo by mě Brumbál stáhnul z kůže. Zesílil světlo své hůlky a strčil si ji do kapsy takže špička pořád vyzařovala dost světla, aby viděl co dělá. Když zvedl ochablé tělo do náručí, cítil hněv. Kvůli mnoha věcem. Zaprvé, že byl vystaven takovému pohledu který zničil tak mnoho jeho tolik příhodných předsudků, které si vytvořil pro zhoubu jeho existence. Teď už nebude schopný podívat se tomu klukovi do tváře, aniž by si nevzpomněl na přístěnek pod schody. Otrvavování Potterova života bude mít značně menší účinek, a Snape –měl rád- trýznění Harryho Pottera.

Za druhé, byl poslán vyzvednout a zachránit toho kluka zrovna když byl přijat do nového společenství, které Voldemort vytvořil, a byl stále pod dohledem kvůli loajalitě. Kdyby ho vidělo nějaké nepřátelské oko, příští setkání by bylo jeho posledním. Co si Brumbál -myslel-? Snape v této chvíli cítil nenávist ke starému kouzelníkovi.

A za třetí, kdo by tak zvráceně trápil dítě kromě opilého Smrtijeda? A kvůli čemu? I v jeho nejhorších momentech, kdy si Snape opravdu přál Potterovu smrt, nikdy pro toho kluka nepřál mučení jako bylo tohle.

"Kam s tím jdete!? VYPADNĚTE z mého DOMU!"

Snapeův hrozivý pohled byl připoután na široké mužské postavě stojící před dveřmi a držící slunečník. Hubená žená vykukovala za postavou. Snape se na Vernona usmál. A když se usmíval v náladě jako měl teď, byl Snape smrtelně nebezpečný.

"To jste udělali vy?" zeptal se jemným, klidným hlasem který mohl zmrazit peklo a trochu si popondal Harryho .

"Ten kluk je můj, zrůdo! Vrať mi to, co je moje!" muž zfialověl a popošel blíž a přitom držel slunečník jako dřevěný meč.Myslel si,že Snapeův tichý hlas je známkou slabosti.

"Není nic co bych udělal raději" souhlasil Snape a vytáhl hůlku.

Poslední komentáře
11.10.2017 22:38:36: Hrůza, chudák Harry smiley${1}
08.07.2017 23:25:14: smileyPevně věřím,že Snape Pottera zachrání a vše dobře dopadne. Zatím jsem celá smutná,jak Harryho tr...
30.07.2010 02:13:12: teda! dokonale napsaná kapitola! kam se na tebe hrabu já :D jdu hned na další :)
06.03.2010 17:36:28: rerfektne napisana poviedka...aale aj prílis smutna dalujem