Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

11.kapitola

Tak jako jsem slíbila, tady máte další kapitolu. Budu se teď snažit přidávat jednou za dva nebo za tři dny, protože mám ještě asi dva týdny volno, tak toho chci pořádně využít  :-)
Tak si užijte další kousek a dejte vědět, jak se vám to líbí!
N.

Severus Snape šel zamračeně z famfrpálového hřiště na hrad. Byla už polovina srpna, a za dva týdny začínal školní rok. Dva týdny před tím, než znovu bude muset zakrývat své skutečné úmysly o pomoci Potterovi, o tom, že je spíše ochránce než hrozba pro velké množství lehkomyslné potenciální budoucnosti dnešního kouzelnického světa.

A rostlo v něm podezření, že Zlatý chlapec ještě pořád bude chtít hrát famfrpál.

Byl tak zaujatý svými myšlenkami, že si nevšímal prostředí kolem sebe ani velkého černého labradora běžícího k němu velkou rychlostí. Vzhlédl, až když uslyšel jemné 'pop', ale pak už bylo pozdě: byl chycen za krk a naražen na kamenou zeď hradu.

"Co tím myslíš slepý!? Co jsi mu udělal,-Snape-?" Blackovo oči byly tmavé zlobou, jeho obličej se zkroutil do masky čirého vzteku a když vyštěkl Snapeovo jméno, ještě víc zpevnil své sevření. Snape popadl ruku uprchlého vězně, aby dovolil projít krvi do mozku a vzduchu dolů do plic. Poté se na něj ušklíbl.

"Zřejmě to, co jsi ty nebyl schopen udělat - změnil jeho život." řekl a pak rychle a nemilosrdně kopl k Blackovu rozkroku je. Black ho se sténáním pustil. Snapeův zatrpklý výraz ustoupil nenávistnému úšklebku, když vytáhl hůlku a namířil ji na do klubíčka stočeného muže, připraven způsobit větší bolest.

"Siriusi, Severusi, nechte toho!" Remusův hlas zněl jako závan minulosti – tahle slova řekl tolikrát, když byli ještě studenti. Snape vzhlédl, stále se zamračeným pohledem, a viděl vlkodlaka, jak se k nim oběma rozběhl. Popadl Siriuse právě včas, aby ho zadržel, když se chtěl znovu na mistra lektvarů vrhnout. Což nebylo snadné, když byl uprchlý vězeň rozzuřený stejně tak na Snapea jako na Lupina.

"Proč jsi mi nic neřekl, Náměsíčníku? Věděl jsi to celou tu dobu, a já se to musím dozvědět z dopisu, který ani není napsaný rukopisem mého kmotřence?"

"To je přesně důvod, proč jsem ti nic neřekl, Tichošlápku. Harry se krásně zlepšil v mnoha směrech, a Severus mu pomohl nejvíc. Uklidni se - někdo tě může uvidět. Brumbál a Harry na nás čekají v ředitelně . " Podařilo se Remusovi říct, zatímco zápasil s vyšším mužem. Při zmínce o Harrym, bylo opět slyšet puknutí a velký černý pes vyrazil tím směrem.

Snapeovi a Remusovi nezbývalo nic jiného než si přerovnat hábity aby nevypadali příliš pocuchaně. Dávali si záležet, aby se navzájem nepodívali do očí.

A ani jeden z nich si nevšiml na nejvyšší rychlost běžící krysy.

*** ***

Harryho ruce střídavě nervózně svíraly a uvolňovaly rukojeť hole od Hermiony. Tento nástroj si Harry postupně oblíbil a teď ho měl rád stejně jako jeho hůlku. Zaslechl cinkot porcelánu když Brumbál naléval čaj do šálků.

"Čaj?"Zeptal se svým obvyklým způsobem.Harry se ironicky usmál.

"Pokud Sirius vejde -"

Jako na povel, vtrhl dovrnitř velký pes, přeměnil se v Siriuse Blacka a doslova se vrhl na mladého Nebelvíra, přičemž ho skoro uškrtil, když ho k sobě pevně přitiskl.

"Harry, řekni mi, je to všechno jenom velký vtip, řekni mi, že jsi v pořádku .." Sirius blábolil dokola, když ho zprvu Harry objal zpátky, ale pak se pokusil vymanit, když zjistil, že potřebují trochu víc vzduchu, kterého se mu nedostávalo ze své současné pozice.

"Milý Siriusi, věřím, že se o tom můžeš ujistit lépe, když necháš mladého Harryho dýchat." Řekl Brumbál vlídně a zarmoucený Sírius jemně Harryho pustil, .

Harry se kousl do rtu, a několikrát zamrkal a znovu si pohrával s holí. Pousmál se směrem ke svému kmotrovi.

"Jsem v pořádku, Siriusi, opravdu jsem. Řekl jsem to také v dopise, který jsem ti poslal."

Slyšel, jak se Sirius ostře nadechl - Harry předpokládal, že už ho dostatečně zkontroloval, aby si všiml rozostřeného pohledu, toho že byl bez brýlí a zavázané pravé ruky. Zhluboka se nadechl.

"Ale ... opravdu jsem slepý. Není to tak ... tak zlé, jak to vypadá." řekl, ale dokonce i jeho uším to znělo nepřesvědčivě. Ticho, které v pokoji nastalo bylo velmi znepokojující - Harry nemohl žádným způsobem zachytit, Siriusův výraz, žádný způsob, jak zjistit, co se děje v jeho mysli, žádný způsob, jak se připravit na jeho reakci. Udělalo se mu z toho nevolno. Zejména také proto, že slyšel vejít Snapeovy a Remusovy kroky a věděl, že se reakce můžou vystupňovat až k nepěknému výbuchu.

"Siriusi, za posledních pár týdnů jsme všichni na Harryho moc hrdí." řekl Remusův hlas.

"Kdo ti to udělal?" Siriusův hlas, pokud to vůbec mohlo být možné, v sobě nesl více jedu než ten Snapeův. Harry se zachvěl.

"Siriusi ... na tom nezáleží."

"To tedy záleží! Ti lidé za to musí zaplatit!" zavrčel Sirius.

"Předpokládám, že ten, kdo je přinutí platit jsi ty?" Snape hlas přímo odkapával kyselinou.

"Věřím, že to není to, co by teď mladému Harrymu prospělo." Brumbálův hlas se ozval jako pevné záchranné lano v Harryho uších. Ihned se atmosféra změnila-z nebezpečné vychladla.

"A možná, že by Harry a Sírius měli dohnat ztracený čas." dodal Brumbál.

Snape zasupěl a zamumlal něco, co Harryho rozvíjející se sluch zachytil jako 'no pokud ho neuškrtí', a slyšel Remuse slyšel říkat něco o tom, že bude poblíž, kdyby něco potřeboval. Dva kouzelníci odešli a Brumbál se posadil.

"Můžete využít mojí kanceláři samozřejmě tak dlouho jak budete chtít."

"Pane řediteli, pokud vám to nevadí, myslíte, že by bylo bezpečné jít někam ven?“ Zeptal se Harry naléhavě, v hlavě se mu tvořil plán - chtěl za každou cenu zapůsobit na svého kmotra.

Brumbál zaváhal, ale pak řekl:

"Můžete využít Skryté zahrady. Jsem si jist, že Poppy a Matty to nebude vadit. Použijte Letax z vašeho pokoje."

*** ***

Sirius sledoval, jak rychle a obratně se Harry pohyboval po svém pokoji, lehkým poklepáváním světlobarevné hole před sebou. Nevydávalo to žádný zvuk, ale zdálo se, že to Harrymu efektivně pomáhá. Byl poněkud překvapený a, uvědomil si  provinile, trochu zklamaný, když spatřil Harryho tak obratného - a šťastného. Samozřejmě, že byl šťastný.

Vadilo mu jen, že to byl právě Snape, kdo mu pomáhal k dosažení této úrovně, a ne on sám. Kdyby nebyl ve své psí podobě, následujíc svého kmotřence, zamračil by se.

Harry byl nervózní. Věděl, že Siriusovo soupeření se Snapem v této záležitosti vůbec nepomůže. Snažil se ve svém dopise svou nynější situaci prezentovat v tom nejlepším světle. Ale teď Harry pochyboval, že se jeho horkokrevný kmotr vůbec obtěžoval přečíst jeho dopis až do konce. Jakmile byli v Harryho pokoji a dveře byly zavřené, se Sirius proměnil zpět na člověka a povzdechl si, stále obezřetně Harryho sledoval.

"Nepotřebuješ s tím nějak pomoct?" zeptal se, když Harryho prsty hmataly po krbové římse a sevřely se kolem nádoby s Letaxem.

"Ne, to je v pořádku." Harry se přinutil, aby jeho hlas zněl tak bezstarostně, jak jen to bylo možné. Když otevřel nádobu s Letaxem, vykoukla zpod rukávu Harryho pláště hlava Sashy a ochutnávala vzduch. Sirius vyskočil a zalapal po dechu.

"To je KORÁLOVEC!"  vykvikl, jeho hlas přeskočil o oktávu výš oktávu vyšší. Harry se skoro zahihňal.

"To je Sasha. Můj mazlíček, a když je třeba, mé oči."

"Je JEDOVATÝ!" Sirius udělal krok a Sasha stočila tělo těsněji kolem zápěstí Harryho a ukázala Siriusovi své špičaté tesáky.

"Ano, a rozrušil jsi jí. Myslí jsi, že jsi nepřítel." Harry protočil oči v sloup, hodil Letax do krbu a zakřičel 'Skryté zahrady'.

Když se Sirius objevil, pořád pokračoval pořád dokola nerudné poznámky o Sashe.

"Mohla by tě kousnout ve spánku! Nenecháváš ji spát s tebou, nebo ano?"

"Nejradši spí svinutá v nohách postele, kde je nejvíc přikrývek. Opravdu, Siriusi. Není nebezpečná. Jinak by mi ji profesor Snape -"

"Snape ti dal toho hada? Hned se ho zbav!" vykřikl Sirius a udělal pohyb, jako by chtěl sundat pestrobarevný náramek hada z Harryho ruky.

Harry zjistil, že Sirius možná bude potřebovat do sebe nějaké informace spíš vbušit kladivem než přemlouváním. Vytáhl hůlku a řekl:

"Pago". Sirius okamžitě ztuhl, ale byl schopen mluvit.

"Snape mě taky naučil, jak se z toho dostat. A Remus jak nemít strach ze tmy. A Brumbál, jak stále věřit ve své vlastní já." Harry kroužil kolem Siriusovy nehybné postavy, mluvil silně, téměř tvrdě, a každé jméno bylo pro uprchlého vězně jako rána.

"Potřebuješ mě vůbec?" zeptal se tiše Sirius, se sklopenýma očima zeptal, i když věděl, že jeho výraz bude Harrymu k ničemu

To Harryho zarazilo. Ten odstín a mírný třas, který slyšel v Siriusově hlase způsobil, že se Harry cítil směšně silnější než starší kouzelník. Byl, poprvé od doby co byl slepý, v pozici podporujícího než toho kdo byl podporován.

"Finite Incantatem. Potřebuju tě, Siriusi….., abys mi ukázal, že se mnou budeš zacházet, jako vždycky ....Že mám ještě šanci být Harry ... a ne někdo ještě víc ... jiný."

Siriusovi se chtělo plakat štěstím i smutkem, objal svého kmotřence ještě jednou, pak se ušklíbl.

"Vypadáš skvěle Harry." rozhlédl se kolem. "a páni! Jsme v tajné zahradě Pomfreyové a Hoochové, kterou jsme já a tvůj táta nenašli, když jsme tu byli." řekl zahloubaně, a Harry se úlevně zasmál.

"Tak mi už konečně řekni, jak to tu vypadá!" dloubl Harry hravě do svého kmotra a Sirius ho vedl po cestě tropicky vypadající zahrady a popisoval vše tak dopodrobna a zábavně, jak jen to bylo lidsky -a nelidsky- možné.

*** ***

"Dobře, Pottere. Diskutoval jsem s Kratiknotem. Líbila se mi ta tvá naváděná kletba Lepidae - a myslím, že by bylo účinnější najít způsob i pro cokoliv, co budeš chtít vrhnout po nepříteli." Snape řekl chlapci stojícímu v pohotovosti naproti němu.

Harry přikývl. Profesor Kratiknot přijel do Bradavic, asi dva dny před Siriusem, ale Harry raději pokaždé zmizel pouze z toho důvodu, že se zdálo, že slyší skryté posmrkávání pokaždé, když byl profesor poblíž. Snape pokračoval.

"Můžeš si očarovat hůlku a vyslat kouzlo, které se trefí do cíle. Vše, co musíš udělat, je říci 'Ento' před kouzlem či kletbou."

"To je to tak jednoduché?" Ozval se Harry téměř nevěřícně.

Snape se ušklíbl.

"Nebelvírské štěstí přetrvává, Pottere. Ano, je to tak snadné. Je tu jen jeden háček."

Harry si odfrkl a točil hůlkou v ruce.

"Odčerpává více energie  - rychleji se unavíš. Takže bude nejlepší, když to nebudeš používat lehkomyslně, nebo nevysílat zbytečná a hloupá kouzla. Kratiknot radí, že to nemáš používat víc než 3 krát po sobě".

"Nebo co?" zeptal se Harry.

"Nebo zemřeš a zloduši vyhrají." Snape řekl podlým pobavením.

Harry se musel zasmát.

"A také, Pottere - rozhodl jsem se udělat to ještě zajímavějším, než do teď, když byl souboj pouze jeden na jednoho."

Harryho obočí mu vystřelilo až do vlasů, když uslyšel známé kroky - Remus Lupin.

"Re - profesore Lupine?" vyhrkl.

"Ahoj Harry. Myslel jsem, že se stavím." Remusův jemný hlas rozhodl nesl vzrušený podtón.

"Teď bojuješ se dvěma protivníky, Pottere. Nikdy nečekej, že je Voldemort spravedlivý."

"Nebo odpouštějící ..." dodal Remus a vypálil na Harryho první kletbu, který to slyšel právě včas a uskočil z cesty.

Harry se zamračil jako vždy, ale byl hrozně nadšený. Jak uskočil Snapeově kletbě, vypálil směrem k mumlání, které slyšel, odzbrojovací kouzlo.

"Zapomeň už konečně na Expelliarmus! Nikdy to nezamíří tak dobře!" vyštěkl Snapeův hlas a Harry zavrčel první kletbu, která ho napadla.

"Fagouro!"

Snape málem upustil svou hůlku z vlny svědění, která ho zasáhla a Harry se obrátil k Remusovi, zatímco byl učitel lektvarů zaneprázdněn ...

... hned na to zaslechl poslední slabiku kletby přicházející jeho směrem. Reflexivně vykouzlil štít - ale ne dost rychle. Zatímco Remusovo Pulzní kouzlo, které vyslal na Harryho ho úplně nehodilo proti zdi, ale podařilo se mu spadnout na záda.

Slyšel boty na podpatku, namířil hůlku a aby si byl naprosto jistý, pronesl:

"Ento Expelliarmus!" Zaslechl zabručení a hůlka mu do rukou vletěla. Usmál se, ale o chvíli později se ocitl ve spárech kletby Petrificus Totalus.

"Raduješ se příliš brzy, Pottere - musíme pracovat na té aroganci. Nebo je to Nebelvírská hloupost?" slyšel, když se snažil vymanit se.

"Pusť toho chlapce, Severusi – na poprvé si vedl docela dobře a podařilo se mu tě proklít a mě odzbrojit. Mohl nás mít oba."

"MOHL. Ale neudělal to. Ať je to pro tebe lekce, Pottere - jakmile získáte výhodu, NIKDY ji nepusť, nebo se ti nikdy nevrátí." slyšel Snapeův docela podrážděný hlas, když Harryho pustil. Harry vstal.

"Fajn, tak tedy odvetu? A vyšlu na vás něco většího, než Lechtací kletbu." odfrkl si Harry.

"To si piš, že to ještě není -" ozvalo se zabručení, které přerušilo Snapeovu větu a klapot padnuté hůlky. Harry se zamračil, když slyšel Remusův šoupavý krok, který šel k místu kde počítal že musí stát mistr lektvarů.

"Profesore?"

"To je v pořádku Harry, neboj se." Remusův hlas spíš naznačoval úplný opak.

Harry se přiblížil a tak nějak to, ze Snapeova dechu a mírnému zatínání zubů, věděl.

"Je to Znamení. Nebo ne?"

"Správně, Pottere. Teď se ztrať. Najdi si to své štěně."

Remus mu pošeptal, aby poslechl a s povzdechem Harry přivolal Hermioninu hůl, šel pro Sashu a odešel. Věděl, že se o sebe mistr lektvarů dokáže postarat.

Tak proč se cítil kvůli tomu tak špatně?

*** ***

Voldemort se obrátil, když slyšel puknutí a přiblížil se shrbený a třesoucí se Červíček.

"Tak co, můj věrný sssluho?" zeptal se, zatímco hladil Nagini.

"Ha .. ha-Harry Potter je slepý, opravdu, můj Pane ..." odvážil se říct muž.

"A ..?"

"A ... a trénují ho ... .. Snape a Lupin, Pane."

"Co se Snapem?"

"On ... on řekl Blackovi ... .. on se dostal do Bradavic také, můj Pane ... takže on řekl Blackovi, že ... že ... změnil Pp-potterovi život, Pane. A Lupin řekl, že Snape ... ... mu pomohl nejvíce, můj Pane. "

"To…..není příliš slibné .... ... ale viděl jsi na vlastní oči Snapea pomáhat Potterovi?"

Červíček zbledl.

"Já jsem - nezůstal, můj Pane ... já ne ... chtěl být spatřen." podařilo se říci Červíčkovi přes cvakající zuby. "Ale ... ale zněl upřímně ..." snažil se zoufale dodat.

Voldemort zamlaskal.

"Neposloužil jsi mi tak jak bych chtěl ... a já nesnáším selhání." skoro zapředl a zahleděl se do chladných očí Nagini. Červíček padl na zem a poníženě se plazil.

"Nicméně jsi mi nabídl jiný ... jak bych to řekl ... úhel pohledu. Takže nejsem moc rozzlobený. Crucio."

Poslední komentáře
10.02.2010 11:48:56: Skvělá kapitolasmiley${1}smiley${1}
10.02.2010 07:36:26: Díky moc za novou kapitolku moc se mi líbilasmiley${1}
09.02.2010 22:41:19: Tak z tohohle by se Snape mohl dostat lehce. Červíček to zase zeslonil :D. Jinak jsem ráda, že budou...
09.02.2010 22:40:45: pěkný díl, doufam že se z toho Severus dostane