Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

12.kapitola

Tak jsem zase tady s první částí 12.kapitoly. Tahle kapitola je docela složitá na překládání, protože jsou tam samé popisy okolí a myšlenky postav, takže jsem to nestihla tak, jak bych si přála a abyste měli co číst tak vám sem dávám aspoň tenhle kousek. Snad vás to potěší :-) Celá kapitola bude zítra nebo pozítří.
Mějte se!
N.

12.2.2010 - dokončeno

Snape se přemístil do nepopsatelného, plesnivého domu, kde se odehrávala tato setkání, když se nejednalo o velké množství mudlů. Rozhlédl se kolem, cítil teplé obláčky svého dechu pod maskou. Srdce mu vždycky bušilo jako králičí, když byl mezi opravdovými Smrtijedy - vždy to tak bylo od té doby, co se k nim vracel od setkání s kouzelníkem s dlouhým, bílým plnovousem. Dnes to nebylo jiné.

Neexistoval ani žádný důvod proč by to mělo být jiné.

Tom Raddle seděl ve svém velkém křesle – na trůně, jak to mnozí nazývali, a sledoval jak se shromažďují postavy v pláštích. Snape si všiml, že tam kromě něj byli jen asi tři nebo čtyři. Ne každý sem byl zavolán. Snape svraštil obočí. Co bylo na tomto večeru tak zvláštního, že do toho nebyli zasvěceni všichni Smrtijedi?

"Moji věrní Sssmrtijedi ..." Protáhl Tom své „S“ , a Snapeovi přeběhl mráz po zádech - to nebylo dobré znamení.

"Toto setkání je jen pro mé nejlepšší ... a nejloajálnější přívržence ... buďte poctěni." protáhl Tom a všichni se uklonili a vyjádřili jedním hlasem své díky, s takovou vervou, jak to jen dokázali i přes neklid, který cítili.

"Ssseverusi .... můj věrný profesore lektvarů ...." obrátil Tom pohled ke Snapeovi, který předstoupil dopředu, jeho srdce bilo tak rychle, že se až bál, že to Temný pán uslyší.

"Můj pane."

Cruciatus zasáhlo Snapea tak tvrdě a rychle, že byl zprvu příliš překvapený na to cítit ho. Co se stalo? Proč byl trestán? Byl přivolán, aby byl zabit?

Pak se bolest projevila a všechny myšlenky jako by odletěli a on vnímal jen jednu velkou vlnu utrpení. Snape vykřikl a přestal až když spadl na podlahu, maska mu při tom spadla z tváře. Zbytek Smrtijedů ohromeně, a trochu vystrašeně přihlíželo. Budou všichni muset projít tím samým co Snape?

"Zradil jsi mě, Ssseverussi ..." řekl Voldemort a Snapeovi ztuhla krev v žilách až do bodu, kdy necítil účinky Cruciatu.

"Ne můj Pane. Nikdy." řekl a snažil se kleknout si.

Marně. Cruciatus do něj udeřil znovu, a Voldemort kývl na zbytek Smrtijedů, aby se připojili. Těm se ulevilo, že tam nejsou aby byli mučeni, ale pro to aby mučili, a tak poslechli, až nakonec Snapeův výkřik nemohl vystihnout jeho utrpení, a proto utichl. Z jeho úst a nosu tekla krev, oči měl obrácené v sloup a křeče byly tak dramatické, že bylo slyšet protestovat i kosti.

Poté byla kletba zrušena.

"Ať může mluvit." chladný hlas poručil jako by z dálky, a nějaké kouzlo přimělo Snapea bolestně vnímat, že má zničené tělo a že se bolest ještě ani úplně neprojevila.

"Selhal jsi, Severussi ... bolí mě to - a musím ti ukázat, jak moc." řekl Voldemort hedvábným hlasem.

"Ne, můj Pane, jak ...bych to… mohl udělat ...?" Zeptal se Snape slabě, protože věděl, že bylo nejlepší nesnažit se debatovat na to téma předtím než ho Tom Raddle upřesní - jinak by to ukázalo, že měl co skrývat, jak to doopravdy bylo.

"Jaké máš pro mě hlášení z Bradavic o Harry Potterovi?" Zeptal se Voldemort lenivě.

Snapeova mysl se na okamžik zatemnila bolestí a hrůzou. Byl spatřen? Ale jak? Kdy?

Nagini zasyčel něco na svého pána, a Snapeovy oči se zableskly, když odpověděl.

"Můj pane ... Bru - Brumbál mi nařídil, abych ... pomohl Potterovi naučit se bojovat ... beze zraku ..." zalapal po dechu, "což je ta ….nejlepší možnost ..., protože každý den podrážím jeho sebevědomí ... a neučím ho nic důležitého ... chlapec bude ... k ničemu, když přijde ... na skutečný boj. "

"Nejsem si jistý, zda ti věřím." Řekl Voldemort a vyplivl další kletbu. Snape opět vykřikl jak se mu roztrhla kůže i žíly kolem Znamení zla, čímž se jeho levá ruka stala k ničemu. Horká a štiplavá krev mu proudila po rukou a dolů na podlahu,.

"Je to ... je to pravda, můj pane." Snape zalapal po dechu.

"Co dalšího?" Voldemort zapředl.

"S. .. irius Black ... přišel do Bradavic .. můj pane ..." Snape zavrčel a snažil se zatlačit na jeho levou paži, ale zjistil, že prsty na pravé ruce byly zlomeny do podivných úhlů.

Voldemort sám pro sebe přikývl.

"Nic víc?"

"Brum ...bál ... spojil... Pottera s jeho sovou ... jako vidícího mazlíčka ... ... chlapec je nyní příliš závislý na té sově." Snape řekl v divoké nadějí.

Voldemortovy oči zazářily, když si vyslechl novou informaci, kterou zřejmě nevěděl.

"Aha. Říkáš mi pravdu?" zeptal se Temný pán, a znovu vyslal na Snapea Crucio.

"Ano, můj pane." povzdechl si Snape, když se mu to podařilo.

"Jsi ke mně stále loajální?" usmál se Voldemort a očaroval Snapea tak, aby vystřelil do vzduchu a pak padl volným pádem zpět dolů.

"Ano ... můj pane ... .." zamumlal zoufale Snape.

"I přes všechnu tu bolest, kterou cítíš?" dál dorážel Voldemort, a naklonil Snapea nad krb a na pohrabáč. Snape zamručel a podařilo se mu vyslovit změť slov:

"Ty…..si zasloužíš všechno  ... můj pane ..."

Voldemort se napřímil.

"Tohle je úroveň loajality, kterou očekávám od vás všech. Ať je pro vás pro všechny Severus příkladem.“

A setkání bylo ukončeno.

*** ***

Harry se rychle blížil k ošetřovně, holí se skoro ničeho nedotýkal, jeho hůlka ho rychle tahala správným směrem. Nepotřeboval to vědět – byl toho svědkem. Sirius klusal vedle něj a doprovázel Harryho na ošetřovnu jako Čmuchal. Brumbál už tam byl, a Poppy právě odcházela od jedné z postelí. Harry si přál vidět jejich výrazy.

"Pane řediteli?"

"Ach, Harry. Jak jsi věděl, že už jsem tady?"

"Slyšel jsem vás šeptat si s Madam Pomfreyovou, pane. Je ..." Řekl Harry tiše.

"Přežije to." ujistil ho Brumbál jemně, ale Harry rozeznal v jeho hlase napjetí.

Harry přikývl. Čmuchalův čumák si našel cestu do Harryho dlaně a Harry cítil emocionální podporu, kterou mu jeho kmotr nabízel. Posílilo ho to.

"Obávám se, že se Severus neprobudí brzo, Harry," Brumbálův hlas byl uklidňující i když nesděloval dobré zprávy, "ale měl naplánováno, že s tebou zítra půjde na Příčnou ulici pro věci na nový školní rok. Věřím, že by rád, kdybys šel. "

Harry se zamračil.

"Pane, necítím se připravený." Řekl Harry tiše, prsty bezmyšlenkovitě mnul Čmuchalovy uši.

"Myslím, že jsi. Nebudeš sám. V první řadě jsem mě strach, že tam budeš viděn se Severusem – možná, že takhle to bude lepší. Mám informace, že Weasleyovi budou také nakupovat zítra. Molly tě tam moc ráda uvidí. "

"Ale všichni mě uvidí s holí." trval na svém Harry.

Brumbál vzdychl.

"Obávám se, že to dlouho nezůstane skryto, chlapče. Ale nemusíš používat hůl, pokud tě to znepokojuje….. Věřím že s sebou budeš mít vodícího psa Čmuchala. Jsem si jist, že je pro tuto práci dokonale vyškolen. " řekl, jeho hlas trochu optimističtější než předtím. Čmuchal jednou štěkl, aby to potvrdil. Harry se musel usmát.

"A v případě potřeby, budu mít Sashu." řekl Harry a barevný had láskyplně zasyčel z jeho zápěstí, kde byl obtočen. Nepoužíval ji jako své oči – po této noční můře byl neochotný připojit svou mysl k jakékoli jiné a nevěděl kdy se k tomu zase odhodlá. Harry vstal.

"Půjdu se připravit ... a vrátím se zase zítra." řekl chlapec tónem, který naznačoval, že nechtěl odejít tak brzy od postele učitele lektvarů.

Když se vracel do svého pokoje, zeptal se Sashy v Hadím jazyce:

"Jak vypadal, Sasho?"

Velice zraněný, Harry...hodně trpěl. Ssssspí a je celý zavázaný."

Neřekl nic a když se později v jeho pokoji Sirius zeptal, neřekl o čem se se Sašou bavili.

Místo toho zamířil svou pozornost na zítřejší soud: Příčnou ulici. 

*** ***

Molly Weasleyová měla dost času na to, aby kontrolovala své slzy a emoce ohledně zprávy o Harryho situaci, vyslechla si také Ronovo vyprávění o tom, jak skvěle to Harry zvládá a byla docela překvapená, že neslyší o uslzeném, vyděšeném chlapci. A proto tedy nevěděla co má očekávat, když teď na Harryho Pottera čekala spolu s Fredem, Georgem, Ronem a Ginny, aby společně šli pro školní pomůcky. Ron do ní šťouchl.

"Ať se stane cokoliv mami, ne abys posmrkávala. Harry to slyší na kilometry daleko."

Fred a George už teď zbožňovali Harryho nové schopnosti.

"Myslíš, že bychom ho mohli vyzkoušet na nějaké zvukové žertíky? Víš, něco jako 'zašeptej-a-vybouchni' karamelu, nebo -"

"Nechci vás dva slyšet říkat takové věci o chudáčkovi Harrym!" vyštěkla paní Weasleyová na Freda, který se na svou matku zahanbeně zakřenil – nicméně ta uličnická jiskra jemu ani Georgeovi z očí nezmizela.

"Dobrý den, paní Weasleyová." ozval se známý, poněkud hlubší hlas nalevo od paní Weasleyové tak náhle, že všichni přítomní Weasleyovi vyskočili pár centimetrů do vzduchu. Harry se uchechtl, a Čmuchal také pobaveně zaštěkal.

"Harry, drahoušku! Neslyšela jsem tě přijít!" vykřikla čarodějka a objala k sobě Harryho - objetí, které si Harry vždy vychutnával, protože to byl nejmateřštější dotek jaký kdy zažil. Harry se skoro zachichotal jako dítě při hře na schovávanou.

"No, to poslední dobou jen pár lidí. Nemám rád zvuk svých vlastních kroků." pousmál se, když se vymanil z objetí a jeho ruka se pevněji sevřela kolem Čmuchalova vodítka. Paní Weasleyová teď ztratila slova a nyní si všímala rozdílů na mladém muži: oči i když se třpytily, byly rozostřené a nehybné s pohledem upřeným někam do dálky – na světlo, které mu dopadalo na tvář nereagoval jako předtím. Jeho hlava byla lehounce nakloněná na stranu a nahoru, jako by tak lépe slyšel. Naštěstí byla tato pomlka slov a činností zaplněna Ronem:

"Harry, kamaráde, jsem rád, že tě zase vidím a Čmuchala samozřejmě taky!"

"Ano, pomáhá mi pohybovat se tu – nechtěl jsem sem ještě vytahovat tu Hermioninu hůl." usmál se Harry a Čmuchal zavrtěl ocasem.

"To je super Harry, můžeš se vplížit kamkoliv - je pravda, že slyšíš přicházet dokonce Snapea?" řekl George vzrušeně a Harry se ušklíbl.

"No alespoň Filch nebude problém." řekl, ale vyhnul se jakékoli poznámce o Snapeovi. Ne zatímco ten muž ležel v posteli a snažil udržet tělo i duši pohromadě.

"Vypadáš skvěle, Harry." řekla Ginny jednoduše, a Harry se rozzářil – tato jednoduchá slova okamžitě zahřála jeho srdce.

"Díky, Gin." řekl znovu tiše.

"No, nestůjme tady, hoši. Máme nějaké nakupování a další věci k zařizování" Paní Weasleyová zakrátko znovu našla svou panovačnost i hlas a úspěšně se jí podařilo neukázat žádný rozdíl v zacházení s Harrym. Sirius byl extra pečlivý v Harryho vedení, rozhodnut být mnohem účinnější než slepecká hůl. Harry byl poněkud tichý, když ho poprvé zasáhla vlna všech okolních zvuků.

Ke svému příjemnému překvapení Harry zjistil, že měl mnohem méně problémů v rozlišování mezi zvuky a tak se tomu všemu hluku na Příčné ulici přizpůsobil mnohem rychleji, než svému klidném pokoji a zbytku Bradavického hradu. Toto zjištění ho naplnilo radostí a zvýšilo jeho sebevědomí.

"Nepotřebuji doplnit zásoby na Lektvary, už mám všechno, co potřebuju, všechno zařídil Snape." řekl Harry, když on a Weasleyovi procházeli seznam školních pomůcek. Dvojčata se spiklenecky k Harrymu naklonila.

"Nemáš náhodou přístup ke Snapeovým soukromým zásobám, že ne? Nebo nezaslechl jsi ho náhodou zašeptat heslo nebo -"

"Eh, Snape mi ani nedovolí chodit do sklepení, natož do jeho osobní kanceláře." Harry se ušklíbl, když slyšel obě dvojčata zklamaně vydechnout.

"Ale nebojte se, je mnohem snazší dostat se na jiná tajná místa ..." dodal Harry a přemýšlel přitom o tajemné zahradě a doufal, že nebude muset porušit nějaké pravidlo, aby tam dvojčata dostal. V každém případě se mu ale podařilo dvojčata trochu rozveselit.

"Dobře, teď pro naše knihy." řekla Ginny a Čmuchal začal Harryho tahat správným směrem spolu s ostatními. Harry se zamyšleně kousl do rtu. Když slyšel, že Ron jde vedle něj, a paní Weasley byla zaneprázdněná plísněním svých dvou starších synů kvůli jejich neplechám, naklonil se Harry na stranu.

"Poslyš, Rone ..."

"Ano, Harry?"

"Až budeme v knihkupectví, mohl bys mě varovat, kdyby se tam objevil nějaký ... eh ..."

"Neboj se Harry. Budu tě varovat o všech novinářích. Hermiona říkala, že bys mohl být kvůli tomu nervózní. Kolem nás Weasleyových se žádný nedostane." Ron hlas byl plný obvyklého furiantství a Harry se usmál.

"Kde je vlastně 'Miona?"

"Je zaneprázděná - nechává ... letět jednoho brouka. V rámci určitých podmínek, jak sama řekla." odpověděla Ginny a všichni tři se rozesmáli při vstupu do knihkupectví.

Při výběru svých knih se Harry spojil se Sashou, aby viděl názvy a bral je stejně jako to dělal kdy dřív. Ron se od barevného hada na Harryho zápěstí držel v uctivé vzdálenosti, zatímco Fred a Georgie jím byli úplně fascinováni a pak se zeptali Harryho jestli by jim Sasha nedala trochu jedu. Sasha to vehementně zamítla. Harry zrušil kouzlo, když byl hotov, zjevně se obával, že by mohl svému hadímu společníkovi něco způsobit.

"Ale, ale. Není tohle Potty a Weaselíci?" ten protáhlý hlas si nikdo nemohl s nikým splést. Harry se zamračil a otočil se směrem, kde ho zaslechl. Slyšel, jak se Ron blízko něj naježil, Ginny se nadechla a za ním se dvojčata agresivně pohla. Paní Weasleyová byla zaneprázdněna placením Ginniných knih.

"Malfoyi, měl by sis vybrat jinou řeč. Tohle už je příliš únavné." řekl Harry úsečným způsobem, který překvapil jak blonďatého Zmijozela i Weasleyovi. Ve skutečnosti Draco chvíli nevěděl, co na to odpovědět a Harry zamumlal 'jdeme Čmuchale' a odcházel. To Draca probralo zpátky do přítomnosti. Ušklíbl se.

"Ach, jak legrační. Máš obyčejného ořecha jako dárek útěchy za to, že jsi slepější než netopýr!"

Harry, Ron, Ginny, Fred, George a paní Weasleyová přicházející s knihami, ztuhli. Čmuchal se otočil a vycenil zuby a zpátky se držel jen proto, že ho Harry silně držel za vodítko. Harry se usmál takovým úsměvem, který Ron přísahal, že už mnohokrát viděl na obličeji učitele lektvarů.

"No vlastně, Malfoyi, ještě jsem nedostal žádný dárek útěchy." řekl uštěpačně s tím železným podtónem, který jeho hlas občas měl. Ve zlomku vteřiny měl vytaženou hůlku. " Murkus ." spokojeně se zazubil nad vykonanou spravedlností, když kolem něj vybuchl smích. Nezáleželo na tom, že nemohl vidět, jak do Dracovy tvář náhle a přímo přistál velký kus bláta. Stačilo, že slyšel výsledek. "Teď už můžu říct, že jsem dostal dárek útěchy." řekl Harry strojeně a odešel před tím než mohl Draco vůbec zareagovat.

*** ***

Harry se vrátil na Ošetřovnu ve stejný den v odpoledních hodinách. Byl sám, pokud tedy nepočítáme Sashu, pořád stočenou kolem jeho zápěstí. Pozorně naslouchal, ale neslyšel nic víc, než rytmické, jemné dýchání z postele, ke které se blížil. Poppy zřejmě na Ošetřovně nebyla. Harry šel tiše k posteli učitele lektvarů a prsty hledal židli. Když ji našel, přitáhl ji blíž k sobě a posadil se.

"Nejsssem unavená, Harry." zasyčela Sasha tiše. Harry zauvažoval, ale nakonec si řekl, že skutečně nechce vidět Severuse Snapea zraněného a zlomeného. Líbilo se mu ponechat si v mysli obrázek odvážného, kontrolovaného muže.

"To je v pořádku, Sasho." zasyčel zpět a na dlouhou dobu prostě poslouchal učitele lektvarů dýchat a snažil se vyřešit své pocity. Byl svědkem každičkého okamžiku procesu, který Snapea poslal na Ošetřovnu - cítil jeho bolest, ale ne úplně. Harryho úcta k jeho přísnému učiteli během této vize vzrostla. Nemohl uvěřit, že mohl Snape podstoupit tolik bolesti, utrpení, strachu a neprozradit se, mít jasné myšlenky pozměnit pravdu, tak že se Voldemort uklidnil a chránil Chlapce-který-přežil tak, že až přijde čas, bude mít moment překvapení na své straně. Harry se podivoval a cítil, jak mu srdce jakoby vyšlo ven k bezvládnému tělu, které cítil položené před ním.

Bez přemýšlení natáhl svou pravou ruku,  kterou používal nejvíc. Konečky prstů se dotkl kůže. Nebyla vlhká ani odporná. Byla teplá - příliš teplá. Možná že měl učitel horečku. Konečky prstů cestovaly dolů po přísném čelu, orlím nose –

"Bavíš se, Pottere?" ozval se chraplavý a slabý, ale přesto hedvábný a vyzývající hlas. Harry okamžitě ruce odtáhl, jako by byl chycen při něčem, co by neměl. Slyšel, jak se Snape tiše ušklíbl.

 "Nejspíš jsi šťastný, že ano ... velký umaštěný netopýr konečně poražen a -"

"Nechte toho." řekl Harry tiše, raněn těmito slovy prostě proto, že mu byl dán pohled, který nečekal."Prosím, přestaňte, profesore. Já. .. vás obdivuji."

Tohle Snape nečekal že od někoho uslyší - natož od Zlatého chlapce. Stačilo mu otevřít oči a podívat se na dospívajícího sedícího v křesle. Harry byl shrbený, hlavu nakloněnou mírně dopředu, oči živé všemi emocemi. Snape si byl jistý, že chlapec zadržoval slzy. Znejistěl a neřekl nic. Harry pokračoval.

"Nikdo nedokázal to, co vy, pane. .. Já…omlouvám se, že to bylo kvůli mě."

"Svět se netočí jenom kolem tebe, Pottere." vyštěkl Snape na chlapce, ale jeho hlas byl téměř přívětivý.

Následovalo dlouhé ticho, pak Harry polkl.

"Pane ..."

"Pořád vzhůru, Pottere."

"Za dva dny začíná škola."

"Na to bych bez tebe nepřišel."

"Budou se ptát, jak jsem ... oslepl."

Další pauza.

"Čím méně řečí, tím lépe, Pottere. Spoléhej se na svou dospívající představivost." Snape řekl, když se bolestivě posunul v posteli.

Harry se usmál. Ve zbytku půlhodiny, kdy ještě Harry zůstal než Madam Pomfreyová přišla 'zajistit profesorův odpočinek', nebylo nic jiného řečeno.

Nic jiného nebylo nutné.

Poslední komentáře
09.04.2018 22:36:20: Sirius a jeho horkokrevnost, nebo nebelvírská zbrklost prostě nezklamali. Ten chlap je k neuvěření. ...
17.10.2017 22:30:31: Taky obdivuji Severuse.. a tenhle slepý Harry je mi sympaticky :)
03.09.2010 21:19:08: wow, tak tahle kapitola je síla, předčila nebo splnila moje očekávání, chudák Sevík smiley${1}
09.03.2010 20:57:13: Dobře ale teď už tě jdeme ukamenovat :D