Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

13. kapitola

Tak tady je 1.čast 13. kapitoly. Doufám, že se vám bude číst stejně dobře, jako se mi překládala. Šlo to jako po másle. Další část přibude o víkendu :-)
N.
28.3.2010 - Dokončeno

Děravý Kotel byl na nohou. Nástupiště 9 a ¾ přímo bzučel vším tím vzrušením a energií a to i přesto, že bylo 1. září. Každičký kouzelník či čarodějka, kteří odebírali Denního Věštce měli jeden předmět k diskuzi: Harryho Pottera.

Článek, který doslova otřásl celým kouzelnickým společenstvím, zněl následovně:

Chlapec-který-přežil je slepý

Napsáno naší speciální reportérkou Ritou Holoubkovou

Bylo zjištěno, že Chlapec-který-přežil, Harry Potter, loňský vítěz Turnaje tří kouzelníků, konaný v Bradavicích, nemůže vidět. Chlapec přebýval v Bradavicích po větší část prázdnin a podle zvěstí od zdrojů ze školy, je pod dohledem školní ošetřovatelky Madam Pomfreyové. Autorčinou otázkou zůstává, proč nebyl chlapec převezen ke svatému Mungovi, který by mu zajistil tu nejlepší péči, když je jasné, že byl Harry Potter mnohokrát zaměřován přívrženci Vy-víte-koho. Autorka předpokládá, že to je právě důvodem, proč Harry Potter zůstává na bradavických pozemkách, což znamená ochranu školních ochranných kouzel.

 Důvody Harryho slepoty jsou záhadné. Naše zdroje naznačují, že je to důsledek nějakého nebezpečného útoku nebo souboje, ale události nejsou stále známy. Jedna věc ale jistě přijde čtenářům na mysl:Mohla by být slepota Harryho Pottera způsobena útokem Smrtijedů nebo Vy-víte-koho samotného, když Ministerstvo popírá i tu nejmenší možnost znovuzrození Pána Zla, možnosti kterou podporuje ředitel Albus Brumbál, nositel Merlinova řádu první třídy a sám Harry Potter? Na toto nemá autorka odpověď.

Ron se skoro usmál, když Bradavický expres vyjel ze stanice. Vzhlédl k Hermioně, která čekala na reakci svého kamaráda.

„No?“

„Řekl bych, že tenhle článek je o dost míň nechutný, než ty z minulého roku.“ Zazubil se Ron a odhodil noviny stranou. „Jak jsi to dokázala?“

„Vydírala jsem jí. Jsem stále jediná, kdo ví, že je nepřihlášený zvěromág. Budu to držet v tajnosti, pokud ona nenamíše něco, co se nám nebude líbit. Všiml sis? Začala Harrymu dávat trochu důvěryhodnosti ohledně návratu Ty-víš-koho a nepopisuje ho už jako šílence!“ Hermiona vzrušeně vyskočila, aby si znovu přečetla zmíněné řádky.

„To je opravdu skvělé Miono….ale….nechtěla bys vědět jak Harry oslepl?“

Dívka si povzdychla.

„Hrozně bych chtěla věřit tomu, že to byli Smrtijedi nebo něco takového….ale pak by to tvůj taťka věděl. Přece jen pracuje na Ministerstvu. Něco by nás varovalo.“

„To je pravda…a Percy je blízko Popletalovi. I když je to zmetek, o Harrym by nám řekl.“

„NAVÍC ministerstvo by nikdy nedovolilo řediteli nechat Harryho vyléčit v Bradavicích. Rita má v tomhle pravdu.“

Ron byl velmi potichu a rozhlédl se kolem sebe, než položil další otázku.

„Myslíš, že to byli Dursleyovi? Víš jak ho drželi jako zvíře v kleci a to všechno. Museli jsme ho tenkrát odtamtud dostat.“

„Oh Rone, to by bylo strašné! Ale Hary nám nikdy neřekl, že by ho bili nebo něco takového.“

Ale dívčiny oči prozrazovaly, že ani trochu tuto možnost nevylučovala.

„No…Harry o nich moc nemluví. Takže o tom opravdu nic nevíme. A možná že to byla jenom nějaká nehoda a Dursleyovi to udělali horší nebo tak něco.“ Ron se naježil, když zjistil, že se o Harryho možná nestarali dobře. Vzteky zrudnul.

„Přál bych si, abych mohl kouzlit mimo školu-to bych Dursleyovým ukázal! A vzal bych sebou Freda a George!“

Hermiona Rona utišila.

„Ale nevíme jistě, jestli máme vinit je, Rone. A nemluv tak nahlas, proboha. Nepotřebujeme roznášet drby - mohlo by to ublížit.“

„Ale ale. Není tohle malá milovská šmejdka a Weaslík? Chybí vám váš netopýrek Potter? Povedete ho za ručičku, aby nenarážel do zdí, a budete za něj mířit hůlkou?“ protáhl Dracův hlas od vstupu do kupé a tentokrát měl sebou Crabba a Goyla. Hermiona zaťala zuby, když uslyšela nadávku, ale tentokrát to byl Ron, kdo měl připraven posměch.

„Já ti nevím Malfoyi, připadá mi, že mířil hůlkou docela dobře nebo ne, blátoksichte (nic jinýho mě nenapadalo :-D )? Nebo snad blátoksichtí fretko? Nebo ne počkej počkej-skákajicí blátoksichte!“ řekl, stále se smál, když si vzpomněl na tu událost z Příčné ulice. Draco zbrunátněl vzteky a sáhl pro hůlku.

„Ne ne ne, Malfoyi-nebo první věco co uvidíš…..

….. až přijedeš do Bradavic bude ošetřovna.“

Dvojice hůlek dvojčat Weasleyových mířila na tři Zmijozely. Z vnitřku kupé si je hlídali Hermiona a Ron. Crabbe a Goyle se tázavě podívali na Draca, který se nafoukl a odkráčel pryč, přísahajíc pomstu. Fred a George se zazubili a vešli do kupé. 

Od tohoto okamžiku byla cesta do školy klidná, i když Harryho nepřítomnost všem (kromě Zmijozelským) sklíčila radost z návratu.

***

„Volal jste mě, profesore?“

„Ano, Pottere. Tohle je důležité, tak se snaž soustředit, co nejvíc to tvůj mozek zvládne. Nechci, aby někdo věděl, že tvůj had tvá náhrada zraku. Je to jasné? Budeš sebou mít u sebe pořád svou sovu, když budeš potřebovat zrak a snaž se, aby to vypadalo, že se díváš skrz ní.“

„Dovolíte mi vzít si Hedviku do hodin lektvarů?“ řekl Harry nevěřícně. Slyšel jak Snape zamlaskal, což znamenalo, že se chystá učinit nějaký ústupek. Kvůli němu.

„Ano, Pottere. Ale budeš jí mít neustále posazenou na rameni. Sasha bude muset být ukrytá ve tvém rukávu a všechno v Hadím jazyce budeš muset šeptat. Předpokládám, že tví…kamarádi jsou si vědomi její existence, takže zajistí potřebné rozptýlení, takže si tě mluvit nikdo nevšimne. Je důležité, aby si všichni mysleli, že ta sova jsou tvé oči.“

Harry věděl proč je to tak důležité. Draco Malfoy to jistě hned řekne svému otci, což potvrdí Snapeovu informaci, kterou dal Voldemortovi a zachrání mu to život a krytí i kdyby jen na krátkou dobu. Harry přikývl.

„Ano, pane.“

Padla tísnivá pauza. Sasha zasyčela, že je z toho nervózní a Harry jí nepozorovaně pohladil po hlavě, aby dokázal, že poslouchal, co mu učitel o tom říkal.

„Naše…hodiny také nemohou být veřejně a jsem si jistý, že víš proč. Ne ty -důležité-. Nicméně dáš si záležet na tom, že budeš cvičit to, co tě naučím, s Lupinem nebo aspoň aby si to každý myslel.“

„Nebojte, profesore. Dám si pozor.“

„Také zjevně nebudeš moci na začátku roku hrát famfrpál. Profesorka McGonagallová tě zařadila jako rezervního chytače.“ Hodil Snape na Harryho s tou starou lhostejností a nedostatkem taktu. Chlapec sebou škubl, ale jinak se jeho neutrální výraz změnil jen minimálně a na zlomek sekundy.

„Ro…rozumíme, pane.“

„S profesorkou Hoochovou jsem ti domluvil tréninky…a další opatření.“ Řekl Snape skoro nedbale ale byl si moc dobře vědom, že tím hází chlapci lano, dřív než by se stačil utopit v moři beznaděje. Viděl, jak se při tom celý jeho obličej rozzářil a ramena se mu narovnala-ale nezeptal se, co ta další opatatření můžou být. Snape se přistihl, že se usmívá zatímco se dívá na Harryho vyjasňující se výraz.

„To je zatím všechno, Pottere. Snaž se nevypadat moc schopný. Jsem si jistý, že to dokážeš. Nebelvírští na tohle mají velký talent.“ Řekl pomalu, jeho úsečný hlas trochu vyvážil nynější atmosféru. Harry se usmál a poklepával si holí a otočil se, aby odešel. Snape si s nevolí uvědomil, že stejně tak jako Lupin se Harry naučil nebrat si jeho řeči moc vážně. Vztekle zaťal zuby.

A ten zmetek je slepý, takže jakýkoliv ostrý pohled bude zbytečný. Zatracený Potter.

***

Harry nervózně přešlapoval po svém pokoji. Měl strach. Bude sdílet stejnou ložnici s ostatními? Jestli ano, bude mnohem těžší skrývat Sashu. Harry tomu dřív nerozumněl, ale když ano, nenáviděl, když na něj lidé zírali kvůli tomu kým je. Předtím to nesnášel, ale teď mu to šlo na nervy ještě víc. Díky bohu, že ho slepota ušetřila těchto pohledů, kromě těch Lupinových, Brumbálových a Snapeových. Vždycky nějak věděl, když se na něj jeden z profesorů dívá.

„Ahoj, Harry. Věděl jsem, že tě tu najdu.“

Harry se usmál a otočil se.

„Pane řediteli. Pořád vás nedokážu slyšet, když vejdete.“ Řekl potichu, v ruce si hrál se slepeckou holí. Brumbál se uchechtl.

„Neuškodí trochu vzrušení, ne? Než ti prozradím, proč jsem sem přišel, dal by sis citronový drops?“

Harry se zazubil. Za normálních okolností by odmítl, ale teď byl opravdu hodně nervózní. Nadešel čas a začala show a ani Snapeovy instrukce nepomáhaly zmírnit úzkost.

„S radostí, pane.“ Řekl a sáhl tam, kde slyšel šustění papíru. Brumbál se ujistil, že chlapcova ruka sáhla tam, kam měla, aby zvedla bonbon. Harry si ho strčil do úst a vychutnával ho. Zaslechl kolem sebe šoupání a dole pod nohama rachocení, jako vždy, když se hnulo schodiště. Ale Brumbál nedal najevo znepokojení ani ho to nějak neovlivnilo, takže byl Harry zticha.  

„Přemýšlel jsem, Harry.“ Řekl Brumbál skoro žoviálně. „jestli se ti tenhle pokoj vůbec líbí. Moc jsme nepřemýšleli, když jsme ti ten pokoj dávali.“

Harryho srdce poskočilo.

„Ale ano, pane. Líbí se mi moc. Nabízí….nabízí to spoustu věcí.“

„Tak je moc dobře, protože si ho už můžeš nechat.“ Řekl Brumbál s takovým zvláštním skrytým přeskočením v hlase, který měl pokaždé, když oznamoval nějaké dobré zprávy. Harry se nemohl přestat zubit od ucha k uchu.

„Opravdu, pane?“

„Samozřejmě! Je to jeden z nebelvírských prefektských komnat. Jako prefekt tam budeš muset zůstat. Dřív v létě jsem se komnat zeptal, aby se přestěhovaly kvůli profesoru Snapeovi. Nemyslím si….že by ocenil chodit až nahoru do Nebelvírské věže každý den.“ Harry si uměl představit ten záblesk v očích starého kouzelníka. Pak mu něco došlo a spadla mu brada.

„Já…já jsem prefekt? Ale nebude to…“

„Povedeš si dobře. Jsem si tím jistý. Když už musíme….nějak zakrýt tvé soubojové dovednosti, můžeme toho dosáhnout tvými prefektskými povinnostmi.“

„Ale pane, nebude to, že si vyznám po hradě nějak…vystavovat profesora Snapea nebezpečí?“

Brumbál se usmál.

„Tom Raddle věří, že tě profesor Snape trénuje v souboji, takže tím, že se budeš  pohybovat každý den po Bradavicích, nijak neohrozí jeho důvěřivost. Konec konců, jsou tu jiní, kteří tě učí.“ Řekl mile a Harryho zaplavila úleva.

Když si citronový drops vzal také, Brumbál pokračoval.

„No, jsem si jistý, že jsi slyšel rachocení zdí, že ano?“

Harry přikývl.

„To byl tvůj pokoj, vracející se na své původní místo. Když teď vyjdeš ze dveří, budeš nahoře schodiště vedoucího do nebelvírské společenské místnosti. Chlapecké ložnice jsou doleva a dívčí hned vedle. Naproti tvému schodišti je schodiště vedoucí k prefektce, což je myslím slečna Grangerová. Myslím, že jsem řekl vše, co jsem chtěl, Harry.“ Brumbál popošel k mladému Nebelvírovi, který se stále ještě vzpamatovával z radosti, že si může nechat svůj soukromý pokoj a faktu, že už jeho pokoj nevede do chodby a že je prefekt – slepý – prefekt.Přešel zpět do přítomnosti, když cítil, jak mu ředitel něco připíná na hábit. Prefektský odznak.

„Jestli přemýšlíš, jestli si to zasloužíš, řeknu ti jedno-žádný chlapec či dívka neukazují tolik sebekontroly a zodpovědnosti, jako vy, pane Harry Pottere. Je naprosto bezvýznamné, jestli vidíš nebo ne.“

A s tím vyšel laskavý kouzelník z pokoje. Harry neslyšel jeho kroky, teprve až když ředitel scházel po schodech dolů.

***

Harry se zhluboka nadechl, než vyšel z Nebelvírské společenské místnosti, poklepával si svoj holí opatrněji než jindy. Jen pro jistotu, aby neupadl, jak byl nervózní. Nechtěl upadnout, když teď záleželo na prvním dojmu. Natáhl si školní hábit a poslouchal začarované zrcadlo, které mu říkalo, jestli má ještě na svém vzhledu něco upravit. Slyšel ruch studentů, kteří vcházeli do Velké síně na hostinu. Zastavil před hlavní chodbou na patě schodiště, za brněním, do kterého tak rád mlátil, když byl frustrovaný. Chvilku tam zůstal a užíval si nicnedělání. Co kdyby zůstal ve společenské místnosti a nemusel by tak všem, včetně agresivních Zmijozelů a fňukajících Mrzimorů, čelit?

Zaslechl za sebou kroky-zřetelné, které rozpoznal podle lehkosti a jakýmsi podprahovým zvukem.

"Nervózní, Pottere?"

Harry si promnul kořen nosu.

 „Něco takového, pane." Přiznal Harry profesorovi jednoduše a narovinu, přesto že dříve by se už připravoval ke slovní potyčce.

„Přemýšlej o tom takhle: Brýle ti nikdy neslušely." Ušklíbl se profesor a vyšel kupředu, zaujmout své místo u učitelského stolu. Harry se dotkl svého obličeje, když si uvědomil, že už nenosí své vždy všudypřítomné brýle-stejně tak jako celé léto. Ani si nepamatoval, kdy zmizely-a ani nechtěl pamatovat na poslední okamžiky, kdy je nosil. Prsty si přejel po pravé ruce. Nechtěl kouzlem skrývat spálenou a zjizvenou kůži, protože se bál, že by stejně nějaký žertík mohl to kouzlo zrušit a odhalit ji. Harry nechtěl být nepřipraven, a proto nosil lehkou rukavici bez prstů, aby mohly konečky prstů přijít lehce do kontaktu s věcmi, kterých se dotkl. Rukavice byla vyrobena z tenké, měkké, obarvené kůže. Docela se mu líbila. Sirius dokonce o ní říkal, že je ‘úplně senzační’.

Povzdechl si a holí si pomáhal najít cestu po schodech do Velké síně, hluk studentů na něj útočil ze všech stran. Přál si, aby tu měl Siriuse jako Čmuchala, ale ten odešel den předtím. Brumbál ho poslal na jakousi misi, už na začátku léta-Harry si pamatoval na ten rozhovor. Byl to ten samý, ve kterém žádal Snapea aby se vrátil k Voldemortovi jako špeh. Sirius na chvíli přerušil svou práci, aby se přišel podívat  a pomoci Harrymu - ale teď už Harry nutně pomoc nepotřebval a nebyl v nebezpečí, takže Sirius pokračoval v jeho původní misi.  

Harry tomu rozumněl. Ale stejně mu chyběl, stejně tak jako jeho prudké a extravagantní reakce.

"Jsi připravený, Harry?" zasyčela na něj Sasha, když chlapec znovu zaváhal před vstupem do Velké sině, když slyšel šepot typu: má hůl‘ a 'myslíš, že -doopravdy- nevidí?' a 'jak vůbec může být prefekt, když nic nevidí?'nebo 'kde má brýle?' a odpověď  'teď už nepotřebuje brýle, hlupáku'.

Harry pohladil korálovcovu hlavu, který byl skrytý pod širokými ohyby rukávů jeho hábitu.

"Ano, jsem...a musíš teď být zticha, protože příště bych tě už nemohl vzít sebou. Nesmí o tobě ještě vědět." Odpověděl jí Harry, nasadil klidný, kontrolovaný výraz a vešel do Velké síně.

Ruch se nezastavil - vůbec ne. Jestli něco dalšího, ještě víc zesílil. Slyšel všude kolem všechno v pořádku, Harry?’ a ‘chudáčku Harry, mám tě někám zavést?’. Měl chuťvytáhnout hůlku a vyslat kouzlo na všechny ty dobré duše a říct jim, že kdyby mohl mířit rovně, mohl by se vést docela dobře sám. Naštěstí zastavil jeho rozzlobený, zamračený pohled, který se už už ukazoval na jeho obličeji, znělý hlas, který vesele zavolal:   

 „Hej, Harry! Chyběl jsi mi!“ a Hermiona Grangerová se mu hodila do náruče. Pevně ji obejmul a nepouštěl hůl. Byl dokonce rád, že to někoho praštilo.

„Taky jsi mi chyběla, 'Miono. Zvlášť když si nebyla s Weaslyovými na Příčné.“

„Ron ti neřekl proč?“

„Ale ano. Četl jsem ten článek — podle mého je to skvělé zlepšení v psaní té krávy.“(pardon za ten výraz, ale tak to tam bylo :-)…)

„To je skvělé, kámo! Jsi prefekt!“ to byl Ronův hlas a Harry se zazubil.

„Ano! Dneska jsem to zjistil.“

„Není divu, že se Nebelvírští tenhle rok ze všeho vykroutí ..." drawled Pansy Parkison. "Protože je to hloupé, mít slepého prefekta—co budeš dělat? Dloubat kolem sebe holí, dokud na někoho nenarazíš?" posmívala se a někteří se zasmáli. Harry zvedl obočí a jedovatě se usmál ve směru Pansy. Cítil čísi ruku, jak ho pootočila víc doleva a byl si tak jistý, že zírá přímo na ní.

"Nevím, Pansy—ale proč se nezeptat Malfoye? Jsem si jistý, že už si vyzkoušel něco z mých metod." Zavtipkoval a otočil se ke kamarádům.

"Nepůjdeme si sednout?"

Když si sedli, Fred and George, kteří si sedli vedle, začali rychle mluvit.

"Famfrpálový tým je smutný a ustaraný—a nejvíc Wood."

"Bude si prostě muset vystačit s jiným chytačem." Řekl Harry a zavrtěl se na židli. Famfrpál bylo něco, o čem moc nechtěl mluvit. Přinutil se myslet na Snapeovu poznámku o Hoochové a ‘dalších opatřeních’.

"Jo my víme. Bude náběr. Já se budu zkoušet hlásit jako brankář. Kdo myslíš, že by mohl být chytač?"

Harry zapřemýšlel.

"Colin Creevey."

Hermiona si odfrkla, Ron zazíral.

"To nemyslíš vážně."

"Samozřejmě že ano. Má oko pro věci, které nechtějí být nalezeny a obvykle je fotí. Zlatonku najde taky." Zazubil se Harry a složil svou hůl.

Pak se každý utišil, když začalo Zařazování a pak byl čas na Brumbálův proslov.

„Další rok před námi a já vás všechny, staré i nové, vítám v Bradavicích. Chtěl bych vám připomenout, že vstup do Zakázaného lesa je opravdu zakázané a také se nikdo nesmí toulat po chodbách po večerce. A teď ještě jedno oznámení:Tento rok opět bude obranu proti černé magii učit profesor Remus Lupin—“

Brumbál čekal, dokud neustane nadšený křik od Nebelvírského a potlesk od Mrzimorského a Havraspárského stolu. Remus kývl a usmál se, rád že ho studenti rádi přivítají zpátky i když jeho tajemnství bylo vyzrazeno.  Zmijozelští netleskali a většina z nich se na něj dívala chladně, ale někteří vypadali i docela potěšeně. To byl také důvod k oslavě. Brumbál pokračoval.

„Další novinka je, kterou pro vás mám je bohužel vážná. Jistě jste už byli všichni informováni, co se stalo našemu studentovi, spolužákovi Harry Potterovi. Poprosil bych vás, abyste se nevyptávali na různé informace, jako například, jak mladý pan Potter oslepl—ujišťuji vás, že v tom byla zapletena temná strana. Dovolte mu, zachovat si soukromí.“ Brumbál nechal své podivné oznámení doznít. Harry se téměř ušklíbl, ale nakonec dokázal udržet nic neříkající obličej. Věděl, že si teď každý student jistě představuje co se stalo-něco jako souboj s deseti Smrtijedy, byl si jistý. Kdyby jen věděli…ale nikdy se to nedozví. Harry by to nikdy neřekl.

Zase zvážněl a zamyslel se tak, že do něj Ron musel šťouchnout, aby si uvědomil, že je čas jíst a to rychle, protože bude muset vést první ročník nahoru do věže.

Jestli byl nervózní, to Harry nemohl říci. Když byl čas jít, Hermiona vstala.

"Kolik jich je, 'Miono?" zeptal se potichu.

"15. Chceš, abych šla první a ty vzadu?"

"To raději ne. Ještě by šli pozadu. Půjdu první." Ušklíbl se Harry, rozložil svou hůl a rozešel se ke schodišti.

"Následujte mě, prváci a koukejte se okolo sebe, abyste se začali učit cestu." Řekl uvolněně skupince šoupajících nohou a šepotu. Zajímalo by ho, jestli měli otevřené pusy nebo jestli jen zírali. Poklepávajíc si svou holí, je vedl, dokud nezaslechl pár kroků někde hodně vzadu. Zastavil. Někteří prváčci do něj málem narazili.

"Miono, někdo z nich je pozadu."

"Vidím ho, Harry. Ty, jak se jmenuješ, Zaheede. Pospěš si ke skupině." Slyšel ji vyštěknout a usmál se. Dokáže to. Znovu vykročil. Slyšel teď šepot jako 'on ho slyšel!' a 'ani nepotřebuje vidět!' a 'hustý!'

Když zastavil u portrétu Buclaté dámy a řekl heslo, studenti vešli dovnitř a Sasha zasyčela:

"Udělal si na ně dojem, Harry."

A Harry s ní musel souhlasit.

Poslední komentáře
31.05.2010 19:04:55: moc se mi to líbilo doufám že bude brzy další díleček
30.05.2010 12:45:13: Opět se omlouvám, ale bohužel teď překlady moc nečekejte...mám toho až nad hlavu...díky za pochopení...
05.04.2010 17:07:49: to JSark:Díky za upozornění. S tím Woodem nevím...autorka ho tam prostě má, takže prostě dělejte, že...
31.03.2010 23:42:01: Paráda, vyvíja sa to sľubne. smiley Diky moc. Dve poznámky: na jednom mieste máš "drawled Pansy Parki...