Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

15.kapitola

Jsem tu opět po delší době (no jo prázdniny...) a tentokrát s celou patnáctou kapitolou!

"Říkám vám, pane profesore. Potter mě zranil!" Draco jen s obtížemi skrýval svůj vztek, dost na to aby vypadal traumatizovaný. Snape se na něj na okamžik podíval, zatímco škrábal kyselé poznámky do esejů z lektvarů.

"Podle mě vypadáte v pořádku, Malfoyi."

"Ale, pane!" Draco zůstal užasle zírat. To Harry unikne bez trestu s tím, že ho málem připravil o zrak a že se mu postavil statečněji než kdy před tím?

Snape se ušklíbl.

"Nic bych nechtěl víc, než vyloučit Pottera kvůli tomu co vám provedl, Malfoyi. Ale myslím, že bysme měli trochu potíže přesvědčit Ředitele a Profesorku McGonagallovou, že vás dokázal tak strašně zranit slepý student a přitom na vás nezanechal ani škrábnutí, ani náznak toho útoku.“

Dracovi zahořely uši a podíval se dolů a při tom zatínal zuby vztekem a hanbou nad tou myšlenkou, že ho a jeho dva kumpány přemohl slepý Harry Potter tak snadno, že s tím nemohl nic dělat. Neodvážil se svému profesorovi, kvalifikovanému Smrtijedovi, podívat do očí… a děsil se reakce svého otce, až se to dozví.  

Byla to strašná představa nechat Pottera upláchnout. Možná ještě víc než strašná.

"Myslím, že byste se měl vrátit do společenské místnosti, pane. Malfoyi. A příště až si půjdete na někoho stěžovat – zvláště na pana Pottera – ujistěte se, že na to máte svědky." Snapeův hlas zněl, jako kdyby řezal do skla – hluboký a chirurgicky přesný. Dracova nenávist k oslavovanému Nebelvírovi, který se navíc začal tvářit jako mučedník, vystoupala na nejvyšší míru. Vyřítil se z kabinetu profesora lektvarů kolem Crabbea a Goyla, kteří na něj čekali venku. Když s ním Goyle pokusil mluvit, Draco mu začaroval ústa, aby už nemohl nic říct a nezrušil to kouzlo, dokud se zmijozelská Primuska nepřišla podívat, co znamená to přidušené kňourání.

Draco přísahal pomstu. Strávil celý víkend přemýšlením.

***

Pondělí ráno bylo vyhrazené pro hodinu Jasnovidectví pátého ročníku.

"Vítejte, moji drazí, do letošního Jasnovidectví. Cítím, že tento rok nabídne obrovský náhled do mlžné budoucnosti…“ řekla zamlženým tónem Sybila Trelawneyová třídě páťáků sedícím na sedátkách. Ron si odfrkl a Harry se tak trochu sarkasticky pousmál. Oči Trelawneyové za monstrózními čočkami zaostřily na dva Nebelvíry.

"Moji drazí, vídím, že vás čeká velice náročný rok." Řekla kousavě. Oba kluci měli ve svém výrazu jasně napsáno: Skvělé, řekněte nám něco, co nevíme.‘ Vlastně jediné, které tím byly ohromené, byly Parvati Patilová, Levandule Brownová a Hedvika, která si zjevně uživala zdější teplou, skoro dusivou atmosféru. Uvelebená na Harryho rameni, načepýřila peří a nachystala se k malému odpočinku.

"Tento rok se naučíme jak vylákat tajemství budoucnosti házením kamenů. Samozřejmě vás musím varovat, že jen ti s opravdovým talentem budou schopni doopravdy ocenit Předvídací Kameny…" řekla, zatímco na každý stůl položila dva pytlíčky.

Harry otevřel svůj pytlíček a na jeho ruku se vykutálely studené oblázky. Když se jich dotknul, byly teplé a hladké. Oči Sashy se na ně soustředily a Harry spatřil, že bylo několik šedých a černých a jeden bílý. Celkově tu tedy byly tři šedé, tři černé a jeden jediný bílý kámen. Vypadaly jako kameny někde z pobřeží moře. Ron se vedle něj zašklebil.

"Ó páni, už vidím svou smrt," zašeptal tiše zrzek. Věděl, že ho Harry uslyší-a samozřejmě, Harry se uchechtl.

"Padma na tebe zírá." Řekl Ron spiklenecky a Harryho úsměv se rozšířil. Profesorka Trelawneyová zamlaskala a řekla podrážděným tónem:

"Nepozornost zamlží vaše Vidění a Předvídací Kameny selžou. Prosím, drahouškové, potřebujeme úplný klid."

Když opět nastalo úplné ticho, začala tajemným, povzneseným hlasem:

"Otevřete své knihy na straně 328... ale drahouškové, jestli už teď necítíte sílu kamenů, obávám se, že vám už nebudou moc k užitku... Teď vezměte kameny do levé ruky, bílý uprostřed. Až budete připraveni spatřit svou budoucnost, zatřeste sedmkrát s kameny v ruce a hoďte je před sebe na stůl."

Harry zaslechl, jak několik kamenů spadalo na stůl a tak pustil i svoje, i když necítil nic, žádnou sílu, kromě Hedvičiných pařátů na rameni. Pak se Sashinou pomocí spatřil vzor, ve kterém byly kameny roztroušeny po stole, a zkoušel je porovnávat s obrázky v učebnici Jasnovidectví, aby mohl získat předpověď. Ne, že by něco čekal, opravdu.

Ve skutečnosti byl Harry připraven opět vidět svou budoucí hroznou zkázu, pak ale spatřil vzor šedých a černých kamenů, který se v učebnici nacházel:

Přátelské nebezpečí: Když jeden ze tří šedých kamenů je pryč od ostatních dvou a blízko k bílému. Pro další analýzu tohoto vzoru, viz strana 330.

Harry rychle otočil na danou stránku.

Nečekaný spojenec: když se dva černé kameny shluknou se zbývajícími dva šedými, pryč od bílého.

Harry se skrz Sashu podíval na kameny znovu. Opravdu, jeden šedý kámen se dotýkal bílého, zatímco dva černé a ostatní šedé byly u sebe. Viděl zbývající černý kámen nejdál od ostatních tak, že se skoro zamíchal do Ronových kamenů. Otočil se, aby se podíval na interpretaci těch vzdálených kamenů.

Remíza (pozn.: nebo také příměří) : když je jeden ze třech černých kamenů úplně pryč od shlukujících se zbývajících kamenů.

"Už jsi učinil předpověď, drahoušku? Cítím, že tvé vnitřní oko je aktivní." zaslechl Trelawneyové přibližující se hlas. Harry polkl, nejistý, co si má myslet.

"Mám mít nečekaného spojence, remízu a…přátelské nebezpečí…" řekl a schválně prozradil tu nejhorší věc nakonec, protože profesorku Jasnovdectví znal. Trelawneyová skoro soucitně zabroukala, což vzbudilo Hedviku a přinutilo ji to zaskřehotat. Harry měl naopak nutkání seběhnout co nejdřív z učebny dolů po žebříku.

"Oh drahoušku, drahoušku. To je opravdu vážné! Musíte okamžitě vyřídit vše potřebné s takovou temnou předpovědí kamenů!" řekla a její četné náramky zacinkaly. Harry si pomyslel, že to je nepochybně jejími teatrálními pohyby. Ron vedle něj si odfrkl.

"Ale no TAK, může to znamenat cokoliv! Nemůže to být vždycky ŠPATNÉ."

Na to Trelawneyová jen smutně a moudře zavrtěla hlavou, jako vzdělanec k imbecilovi. Ale Harry sám měl chuť se ušklíbnout. Hlavou mu vířily všelijaké myšlenky a cítil, že si tuhle první pravdivou předpověď bude pamatovat. Pro jistotu.

***

Draco čekal na Harryho před učebnou Obrany proti černé magii. Brzy na to slepý chlapec vešel, poťukával si holí, aby nezakopl a jeho přátele byli po jeho pravici. Harry se zjevně poslední dobou vyhýbal být ve středu tria.

"Malfoy čeká u dveří." Řekl Ron a už už se připravoval k boji.

"Uklidni se, Rone. To bude v pořádku, nic nezkusí, když je profesor Lupin v doslechu. Běž s Mionou najít místo, ano?" naléhal tak, že Hermiona odtáhla Rona do učebny dřív, než stačil zrzek protestovat. Harry si dal na čas, jak se přibližoval, natahoval Draca svou zdlouhavostí.

"Tohle nenechám jen tak, Pottere." Zavrčel tiše blonďatý chlapec. Harry se vyzbrojil jízlivým úsměvem.

"Nemám nejmenší tušení, o čem mluvíš, Malfoyi. Přece jen se snažím zvyknout si." Řekl posměšně, čímž Draca rozzuřil ještě víc. Jak je možné, že si s ním ten Nebelvír jen tak hraje? Jak pro všechno na světě mohl být větší soupeř, než kdy dřív?

Draco se díval, jak Harry prošel sebevědomě kolem. Zamračil se, když se díval jak nebelvír volá na své přátele a obratně se nasměroval tam, kde slyšel jejich hlasy. To Dracovi rozhodně nepřidalo. Nikdo nemohl být tak dobrý sám od sebe. Potter měl nějaké tajemství, které mu pomáhalo být tím zářícím hrdinou-mučedníkem.

Draco se rozhodl, že to zjistí. A pak to použije proti němu a nechá ho zmítat se v temnotě, jako to udělal jemu než kouzlo Disocculo vyprchalo. Naplánuje si několikanásobnou pomstu. Potter bude platit. A s ním všichni ostatní, kteří toho zmetka kryli.

"Pane Malfoyi, byl byste tak laskav a připojil se k nám?" hlas profesora Lupina ho přiměl vrátit se zpět do přítomnosti. Draco povýšeně vešel a sedl si. Další rok s tímhle otrhaným vlkodlakem, náhražkou učitele Obrany. Ubohé.

Remus přelétl očima třídu, pilně se připravující na hodinu. Očima zůstal u tria. Harry se mračil, poslouchal, co mu Ron vypráví a Hermiona protočila oči. V duchu se usmál. Vypadalo to tak normálně. Kéž by to tak doopravdy bylo. Povzdechl si a začal s hodinou.

"Dnes se budeme bavit o Golemech. Měli by být na stránce 90 ve vašich knihách. Ví někdo, co jsou zač?"

Hermionina ruka vystřelila vzhůru, jako vždy.

"Ano, slečno Grangerová."

"Golem je bytost vyrobena z hlíny. Může to být ochránce i zabiják. Nezná bolest ani strach a neumí myslet sám za sebe. První byl vyroben v roce 1390 rabi Löwem."

"Velmi dobře, slečno Grangerová. 5 bodů pro Nebelvír. Můžeme oživit Golema tím, že napíšeme na jeho čelo slovo Ameth. Co to znamená?"

Dracova ruka vystřelila tentokrát.

"Pane Malfoyi."

"Znamená to Pravda, pane. A Meth znamená Smrt." Ušklíbl se Hermioniným směrem.

"Velmi dobře, pane Malfoyi. 5 bodů pro Zmijozel. Když chceme Golema zabít, musíme smazat písmeno A na jeho čele, aby zůstalo Meth, což, jak nám pan Malfoy správně řekl, znamená Smrt…"

"A co znamená jizva na Potterově čele?" zavtipkoval Draco a zmijozelští vybuchli smíchem.

Ron se zamračil stejně jako Hermiona, ale Harry tu poznámku shledal zvláštně vtipnou a potlačil smích. Mladého nebelvíra překvapilo, že ho popíchnutí od jeho soupeře pobavilo, ale bylo to tak. Ve skutečnosti poté, co si zvykl na Snapea a jeho kousavé poznámky zmírnily efekt, který dříve způsobovaly, ho tyhle školácké vtipy rozesmály.

Ale stejně profesor Lupin odebral Zmijozelu těch pět bodů, co předtím Malfoyovi dal.

***

"Zavolal jsem vás, mí nejvěrnější Smrtijedi ... ze zvláštního důvodu."

Černě odění lidé s bílými maskami se nejistě zavrtěli. ‘Zvláštní důvody’ vždy u Voldemorta znamenaly velké bolesti. Obvykle jejich.

"Plán je zaútočit na Bradavice zevnitř." Voldemort si vychutnával každé slovo.

"Jak, můj pane?" ozval se dychtivý hlas z temného davu.

"Ah, Luciusi, můj věrný příteli, cítím z tebe tu dychtivost. Ale nemám rád přerušování."

Lucius se stáhl, ale žádná kletba nepřišla. Voldemort byl zjevně natolik zaujat svým plánem, že zatím ještě nechtěl nikoho trestat.

Voldemort pohladil Nagini a znovu začal mluvit.

"Brány Bradavic se otevřou za úplňku, který vyberu… a ochranná kouzla nás nebudou moci zadržet. To zařídím. Vy mezitím zařiďte, aby do té doby byli na naší straně Mozkomorové a do října osvoboďte své bratry a sestry z Azkabanu."

Smrtijedi se všichni poklonili, aby tak ukázali svou poslušnost. Voldemort pak řekl:

"Severusi."

"Můj pane."

"Potřebuji tvé znalosti lektvarů. Potřebuji silný násobící lektvar."

"Můj pane,  jak velké to násobení bude muset lektvar provést?" zeptal se Snape, jako by to bylo relevantní při přípravě. Nebylo, ale bylo to důležité, aby zjistil, co Temný pán zamýšlí.

"Velké věci, velikosti lidských těl." To bylo vše, co Temný pán odhalil.

A Snape necítil, že by bylo bezpečné ptát se dál.

***

Draco našel cestu zpátky, jak na Harryho Pottera. Celý minulý víkend o tom v duchu přemítal, až si uvědomil jednu z Harryho slabin-jeho sovu. Používal Hedviku, aby tak viděl na hodinách. Nebo to byla jen část celého toho příběhu. Draco byl odhodlán zjistit, jak velká část to byla.

A proto teď šel do Sovince.

Když otevřel dveře a spatřil sněhově bílou sovu, zazubil se, soumrak se mu blyštil v očích a zubech skoro divoce.

Pomsta byla opravdu sladká.

Poslední komentáře
17.11.2010 18:40:05: Skvělá povídka, těším se na další kapitolku, snad bude brzy:)smiley${1}
17.10.2010 20:08:37: sucitim s tebou, ani mne sa tohtorocny rozvrh nepodaril... ale do vianoc by si hadam aspon jednu kap...
12.10.2010 21:18:52: Čaudy! Koukám, že je to moc pěkná povídkasmiley${1} Můžu mít jen dotaz kdo ti dělá Betu?
09.10.2010 19:22:55: Hojky, tak ted tu nejsem abych otravovala, kdy bude pokráčko, ale aby jsi věděla, že oddaně čekám ...