Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

2. kapitola

Ahoj, tak jsem tady s další kapitolou.Doufám, že se vám bude líbit.Ještě tu není moc děje, ale konečně se dozvíte, co se stalo Harrymu.
Tak se do toho pusťte :)


Voldemort pozoroval výběr několika černě oděných postav s děsivými bílými maskami. Kývl na Červíčka, který se třásl, šel zavřít dveře a vyčaroval ochranná kouzla, které jeho Pán vyžadoval než mohlo setkání začít. Voldemort zazíral na Nagini svými šarlatovýma,nelítostnýma očima a když se k němu had připlazil, hladil ho a začal mluvit.
"Docela... mě zaujal jistý zajímavý slet událostí...," řekl jemně, písmena „s“ lehce v řeči vynikala, "... troufl by si někdo uhodnout, co tím myslím?"
Smrtijedi ztichli a ani se neodvážili jeden na druhého podívat, v mysli každého z nich se odehrávaly miliony možných scénářů. V každém, kromě jednoho. Snapeovo zaváhaní trvalo jen zlomek sekundy než předstoupil kupředu, hlavu držel skloněnou a ruce založené na hrudi, čekal od Temného Pána povolení promluvit.
"Sundej si masku." Přišel rozkaz jako vždy, a Snape poslechl,klekl si a dával pozor aby jeho pohled pořád směřoval dolů. Voldemort se, jako by pro sebe, usmál.
"Ah, Ssseverusssi...," zasyčel to jméno schválně dlouze, "informuj nás, můj věrný Missstře Lektvarů."
Snape se zhluboka nadechl , jeho myslí proletěla myšlenka na to, jak Voldemort vyslovil slovo 'mistr' . Tu myšlenku zapudil, jeho tělo ztuhlé víc než beton. Na tohle bude potřebovat všechen svůj důvtip.
"Harry Potter se vrátil na zbytek prázdnin do Bradavic, můj Pane. Je blízko smrti zatímco my tu mluvíme."
Šepot, který všude zněl, skončil dříve než začal. Není divu.To ten chladný pohled Toma Riddlea, pomyslel si Snape. Vždy během vyslýchání se přinutil přemýšlet o Voldemortovi jako o Tomovi. To byla jakási záchrana, která Snapeovi pomáhala se z toho nezbláznit. Ten nosový zvuk ho přivedl zpátky do přítomnosti.
"Jak se dostal do tohoto stavu, Severussi?"
Snapeovi ztuhla páteř tak, že klečel úplně napřímeně. To byla ta klíčová otázka. Jako když se nacházel v domě Dursleyových a jeho instinkt trval na tom, že Potter se nachází uvnitř, ten stejný instinkt mu teď říkal, že jeho život závisí na tom, jak odpoví na tu zdánlivě normální, jasnou otázku o tom, co se stalo. Kolik pravdy by mohl odhalit a jakým způsobem? Co si Tom Riddle myslel že se stalo, a nakolik bude té poupravené verzi událostí věřit a přijme je?  
Mizerný Potter. Snapeova nechuť nad tím,v jaké situaci byl a do které ho dostal Potter v něm rostla jako temná přílivová vlna. Opatrně a pečlivě, začal odpovídat, jako artista přecházející přes natažené lano.
"Můj Pane, Brumbál mě poslal vyzvednout Pottera z jeho domova na základě varování Sybily Trelawneyové, která tvrdila, že je ve smrtelném nebezpečí. Trelawneyová nikdy samozřejmě nic pravdivého nepředpo --"
"JÁ o té babizně VÍM! Chci vědět o Potterovi!" vybuchl Voldemort a Snape se stáhl zpátky a přitom se kousl do jazyka tak, až mu trocha krve vytekla z úst. Polkl a pokračoval dál, sklánějíc se před Voldemortem co nejvíc to šlo.
"Ano, můj Pane. Šel jsem tedy do Potterova mudlovského domova. Samozřejmě nebyl ani polomrtvý. Byl od svých příbuzných jen trochu pomlácený na hlavě. Byl v bezvědomí, když jsem se tam dostal. Prosím o odpuštění můj Pane, ale pokušení bylo příliš velké; Brumbál očekával zpátky polomrtvého kluka. Přestože jsem ho nemohl přinést k vám, byl jsem si velice dobře vědom, že by mě ředitel nepodezříval, kdybych si...s tím klukem trochu pohrál. Já... nechal jsem se unést než se jeho příbuzní." Dokončil Snape a se stále skloněnou hlavou zavřel oči, zoufale doufal, prosil jakéhokoliv boha, který kdy existoval, aby Voldemort uvěřil jeho příběhu a přijal ho jako důkaz Snapeovy věrnosti.
Byla tu hrozně dlouhá pauza, při které slyšel Snape jen nepravidelné bití svého srdce. V duchu zanadával, doufal, že jeho krev jednou provždy zůstane na Potterových rukách a vina ho pomalu zabije. Ale jeho myšlenky byly tytam, jakmile uslyšel Voldemorta vstát ze svého trůnu, Nagini se potichu odplazila pryč. Abnormálně velké a kostnaté prsty se dotkly jeho ramenou a on byl přinucen podívat se do pokřiveného, napololidského obličeje Toma Riddlea.
"To jsi udělal hezky, můj věrný příteli... stanovil jsi svým společníkům laťku...," začal mluvit svým tichým, kdysi okouzlujícím hlasem. Snape se připravil. Teď se uvidí, zda nastala chvíle jeho smrti.
"... budeš velice odměněn... abys mohl žít dál a sloužit mi, a navíc ti dám něco na památku..."
Kostnaté prsty se od Snapea odtáhly a on znovu sklopil oči, když Temný Pán o krok ustoupil.
"Harry Potter je můj a nikdo kromě mě si s ním nebude zahrávat a nikdo jiný než já ho nezabije . Nikdo z vás nemá právo ho napadnout, i kdyby to bylo ve vaší odhodlanosti mi sloužit. Měl by sis to pamatovat, Severusi. Crucio."
Když se Snape vrátil do svých komnat, jeho tělo o mnoho slabší ale špatná nálada o mnoho silnější. Těšil se, že se aspoň trochu vyspí a že se odpoutá od toho všeho. Vůbec ovšem nebyl připravený na Brumbála,který na něj v jeho komnatách čekal.
Snape se na něj ostražitě podíval.
"Jak jsi se sem dostal... Myslel jsem, že mé komnaty byly dostatečně chráněné." Slabě se zamračil. Byl unavený dokonce i zabručet a měl jisté nepěkné podezření, že to je právě proč Brumbál přišel teď, místo toho aby počkal do rána. Starý kouzelník se na něj starostlivě, dokonce znepokojeně díval, jiskřičky v očích nějakým způsobem skoro zmizely.
"Komnaty v Bradavicích nikdy nebránily projití ředitele, Severusi. Jsi v pořádku?"
"Samozřejmě že nejsem v pořádku! Vrátil jsem se z vyslýchání Voldemortem a málem jsem ZEMŘEL, protože jsi mě poslal vyzvednout toho zatraceného nehody přitahujícího kluka kolem kterého se točí celý tvůj svět. Samozřejmě nejsem v pořádku a přál bych si, kdyby se ten pacholek vůbec nebyl narodil!" řekl Snape zoufale, konečně propustil uzdu svému napětí, které musel zadržovat během setkání.
Brumbál nepromluvil dokud Snape nepřešel do svého skladu a nevypil obvyklé lektvary, které potřeboval na to, aby aspoň trochu obnovil funkce svého těla po tom, co setkání skončilo. Nepromluvil ani když na něj Snape zazíral pohledem 'proč jsi pořád tady?'. Dokonce ani když použil ten pohled 'mluv nebo vypadni'.
Nakonec to Snape vzdal.
"Co mi to chceš říct, Albusi?" řekl hlasem, ve kterém nebylo znát ani trochu jedu či jízlivosti, ale mnoho únavy a rezignace. Klesl do křesla a sledoval jak Brumbál polkl a chystal se promluvit. Znal ten pohled. Nenáviděl ho.
"Ne o Potterovi, Albusi. Ne dnes."
"Je slepý, Severusi."
Snape zamrkal a obočí mu zmizelo skoro do vlasů. Zlatý chlapec a slepý?
"Jako to pro všechno na světě svedl?" dokázal se jen zeptat.
Brumbál uhnul pohledem, prsty prohrábl svůj dlouhý bílý vous. Snape se otřásl. Ani pohled na Voldemorta nebyl tak děsivý jako pohled na Albuse, který vypadal tak staře a unaveně v těchto útrapách.
"Poppy říká, že to musely být ty rány nebo rána, které dostal do hlavy. Měl v očích a na čele střepy ze zrcadla."
"Pořád je má?" zeptal se Snape zaujatě. Cítil se ponuře spokojený, že dal Vernonovi přesně to, co si zasloužil.
"Jestli myslíš jeho oči, tak ano, pořád je má, ovšem jsou natolik poškozené, že nevidí. Poppy je vyléčila tak, že není vidět zjizvení ani změna ve vzhledu jeho očí, ale nemůže mu vrátit zrak."
Nastalo ticho a Snape se snažil vstřebat nové informace a Brumbál dál nepokračoval, jako kdyby ho slova, která pronesl, velice vyčerpávaly. Konečně, Snape přerušil tu hustou atmosféru otázkou:
"Je nějaká šance na vyléčení?"
Starší kouzelník jemně potřásl hlavou his. Snape se nadechl.
"Voldemort to nesmí vědět. Aspoň ne hned. Ale rozhodně to nesmí vědět do té doby než se Malfoyův syn v září vrátí."
Brumbál smutně přikývl a pak se podíval na Snapea.
"Tlačí na nás čas, Severusi."
Snapeovi se tohle rozhodně nelíbilo. Ale nebylo to nic co nemohl předpovídat.Sklíčeně se vysoukal z křesla a při tom slyšel, jak jeho klouby skřípou.
"Pojďme se tedy podívat na toho zatraceného Zlatého chlapce, Albusi."
Všechny chvíle na které si Snape vzpomněl jak moc nenáviděl Brumbála, skončily u toho, že ne že by nenáviděl Brumbála, ale tu myšlenku že mu neposkytoval podporu jako osobě které se odvážil důvěřovat a věřit v něj po tom všem co pro něj udělal. Koneckonců, Brumbál byl důvod, proč byl Mistr Lektvarů stále naživu.  
Vyšli ze sklepení a vydali se směrem k ošetřovně. Brumbál kráčel dost pomalu a ve Snapeovi rostlo podezření že to starý muž dělá proto, aby nevyčerpal Snapea ještě víc než byl po tom hrozném zážitku, který se předtím udál. Přesto se s ním o tom nehádal, protože Snape cítil, že opravdu potřebuje jít pomalu.  
"Doufám, že s Dursleyovými nebyla příliš velká potíž." Otázal se Brumbál zvláštním tónem, který Snapea donutil podívat se na ředitele. Malý úsměv mu pohrával pod bílým plnovousem, a Snape by rád věděl, jestli Brumbál neposlal jeho nejpomstychtivějšího zaměstnance schválně, aby dostal toho kluka od jeho trýznitelů. Podíval se před sebe a ušklíbl se.
"Vůbec ne. Byli... docela zábavní."
"Doufám, že ne moc."
"Jsou naživu, Albusi... nezaslouží si smrt... zato budou dlouho trpět."
S tímto sdělením, Severus Snape vešel na ošetřovnu, kde byla obsazená jen jedna postel. Přiblížil se a bez jediného slova se podíval dolů na spícího chlapce, jehož oči byly zavázané obvazem, obtočeným kolem hlavy. Také ruku měl zavázanou až k lokti. Na nočním stolku leželo pár lektvarů, které způsobily, že Snape znovu sevřel zuby. Rozhodně nepotřeboval, aby mu Poppy řekla, co ten kluk vytrpěl, když mohl ve zlomku sekundy rozeznat, který lektvar byl na co.
Chlapec měl vnitřní krvácení, těžký otřes mozku a nepravidelný tep ze šoku.
"Už se vzbudil?" zeptal se jemně Brumbála Snape.
"Ještě ne. On to neví, Severusi."
Snape podrážděně mlaskl jazykem.  
"Na to, aby sloužil svému účelu je příliš slabý."
"Severusi. Není to žádný voják. Je 15-letý podvyživený kluk."
Snape nedovolil těmto slovům, aby ho ani v nejmenším neobměkčila.
"Nebuď hloupý Albusi. Je voják. To je to co je pro kouzelnický svět a nic jiného, a musí být schopný naplnit tuto roli, až přijde čas nebo přijde vše vniveč."
"Co to říkáš?"
Snape se zastavil. CO to říkal? Podíval se dolů na skrčenou postavu v posteli. Chlapec vypadal vyrovnaně a smutně, když teď spal ve sterilní nemocniční posteli. Slabý. Velmi slabý ale Snape mohl zároveň rozpoznat něco jiného než slabost, co z chlapce vyzařovalo. Odhodlání. Houževnatost. Trpělivost. Věrnost.
Všechno to byly dobré ingredience na to aby se stal silným. A musel přiznat, že na 15-letého, který trpěl pod rukama svých opatrovníků a nestal se zvrácenou,zahořklou a nelidskou kopií jeho samého, ukázal sílu nesmírně hlubokou, navzdory slabě vypadajícímu zevnějšku.
Ano. Cítil, že v chlapci musí být nějaký potenciál.
"Co tím myslíš Severusi?"
Snape si uvědomil, že tu poslední myšlenku vyslovil nahlas. Odpověděl pravdivě, jakmile uviděl tu, i když malou naději na výhodu proti Voldemortovi.
"Myslím, že klukova slepota může být proměněna na sílu, spíš zbraň než krok zpátky."
"Ale kdo by ho mohl učit přeměnit překážku v sílu?"
Snape viděl obnovený záblesk v očích ředitele o zlomek sekundy později. 
"Já bych mohl." Řekl a okamžitě toho litoval, protože si v tu chvíli uvědomil, že převzal odpovědnost za Potterův trénink. Brumbál mladšího muže otcovsky objal, aby ukázal jak je na něj pyšný a to dokonce uklidnilo Snapea natolik, že se ani nesnažil pokusit se zříci své nové, i když nevyslovené odpovědnosti. Nebylo časté, že Snape spatřil pýchu v očích kohokoliv, kterou zapříčinil on, a to bylo dost na to, aby upevnil své rozhodnutí vytrénovat Harryho Pottera, zhouba jeho existence a ztělesnění čehokoliv nebelvírského.
"Věděl jsem, že s tebou můžu počítat, chlapče." Řekl Brumbál a urychleně odešel. Snape zíral . Tem starý blázen ho vmanipuloval do toho, že si v podstatě vymyslel to, co Brumbál od něj vlastně chtěl.
Oh, jak nesnášel toho Harryho zatraceného Pottera.
Poslední komentáře
01.05.2019 10:38:59: Musím priznať, že pokračovať v čítaní som chcela už po 1. kapitole, ale táto, táto ma dostala na kol...
11.10.2017 22:46:23: Tak slepého Harryho jsem ještě nepotkala, jsem.zvědavá...
30.07.2010 02:07:36: teda! tak to jsem na ten trénink zvědavá :D