Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

3. kapitola

Tak se vám zase po dlouhé době hlásím s novou kapitolou.Je v ní už docela dost děje tak doufám, že až ji budete číst, zapomenete na všechen ten čas, co tu ode mně nic nepřibylo ;-)
N.

Snape znovu navštívil ošetřovnu zatímco Harry spal. Cítil se nervozní, podrážděný na nejvyšší míru a nemohl zůstat v klidu na jednom místě. Bez přestání se potuloval po hradě, jako kdyby ho měřil a prohlížel, pak si mumlal něco hlasem, který naznačoval něco nelichotivého.

Ale většinu času strávil na famfrpálovém hřišti. Vešel sem, sedl si na tribuny, pak šel dolů a pak zase zpátky a občas nasedl na koště a obletěl pár koleček.

Jeho pohyby ukazovali obavu, roztržitost a velké plánování. Ovšem jen za předpokladu, kdyby se někdo obtěžoval podívat dál za tu zjevnou nespokojenost a agresi, které zdobily jeho vzezření, ale většinou se nikdo nedostal dost daleko, aby byl blízko.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Znovu a znovu Snape zkoušel přesvědčit Brumbála,že možná by byl ten kluk přijmul někoho jiného- McGonagallovou, nebo Kratiknota a nejvíc asi toho vlkodlaka Lupina – víc než jeho samého.

"Nechte je aby si ten kluk zvyknul na jeho nový stav a pak ho budu učit, Albusi." Říkal vždycky, a Brumbál pokaždé zavrtěl hlavou. 

"Nevěřím jim s Harrym tak jako tobě, Severusi."

Toto prohlášení překvapilo Mistra Lektvarů tak moc, že se úplně ztuhnul uprostřed pohybu a podíval se na ředitele, jako kdyby mu vyrostly dvě hlavy. 

"Už zase, Albusi? Samozřejmě že jim věříš, oni toho kluka prakticky uctívají."

"A to je přesně proč se na to, co mladý Harry potřebuje, nehodí. Kdyby ho moc rozmazlovali, stáhnul by se do sebe a stal by se slabším spíš než silnějším. Byl by zajisté rozmazlován, kdy by to potřeboval nejméně."

Snape si odfrknul, ale obrázek chlapce v přístěnku ho přinutil spolknout jedovatý komentář. Místo toho se pomalu zeptal:

"A co vás nutí věřit, že ho nebudu mučit tak dlouho, dokud se nezhroutí?"

Brumbálovy oči se zatřpytily a pak poplácal Snapea po rameni a znovu pokračoval chůzi.

"Právě proto, že ses mě na to zeptal."

Snape se zamračil, nejistý, jestli má být naštvaný nebo se mu má ulevit.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Trvalo celých sedm dní než Snape znovu vkročil na ošetřovnu. Celých sedm dní plných pečlivých příprav a plánování a nervů. Snape neměl představu o tom, do čeho se chystá pustit a jak ošklivé by se to mohlo vyvinout. Ale byl rozhodnutý. Znovu něco slíbil. A Snape vždycky plnil úplně každý z nich.

Harry se vzbudil minulé poledne. Slyšel ten nářek, když procházel kolem dveří ošetřovny. Byl to rozzlobený, zoufalý a sebelítostný nářek. Ta sebelítost a zoufalství naštvala Mistra Lektvarů a přimělo ho to zrychlit krok.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vešel do pokoje. Okno bylo otevřené, nechalo dovnitř proudit sluneční paprsky, které zahřály postele a slyšel ptáky jak si vesele zpívají. Na Snapea to bylo až moc radostné. Snažil se jak nevíc to šlo, zůstat co nejvíc potichu, když se přibližoval k jediné obsazené posteli. Vypadalo to, že chlapec ještě spí.

Pohlédl na Harryho. Na obličeji měl ještě pár škrábanců, ale vypadalo to, že se to spraví brzy. Obvaz kolem očí byl pryč. Byl hodně hubený, kůže obepínající lícní kosti a narovnávající se kolem klíční kosti, která byla vidět pod rozevírající se pod županem, mu to dovolila vidět. Pravá ruka svírající přikrývku byla pořád zavázaná a Snape si pomyslel, že to tak zůstane ještě nějakou dobu—a pokud bude ruka zjizvená hodně, možná tam obvaz zůstane navždy.

Snape si sedl na židli a popuzeně mlaskl jazykem.

"Vím, že jsi vzhůru Pottere. Klidně můžeš přestat hrát." Řekl nezměněným hlasem.

Ruka svírající přikrývku se uvolnila, ale chlapec se nepohnul. Snape pokračoval.

"Slyšel jsi mě přicházet?"

Žádná odpověď. Snape svraštil čelo.

"Jsi navíc hluchý k tomu, že jsi slepý?" odsekl.

Chlapec začal supět, ale neodpověděl. Snape pocítil nutkání zavrčet, ale zadržel se.

"Tak dobře," řekl nezměněným hlasem, "vzdal jsi to. Věděl jsem, že Zlatý Chlapec byl jen nějaký přelud našeho společenství. Nezasloužíš si, abych tu kvůli tobě ztrácel čas." Vyprskl tu poslední větu a vstal, že odejde, ale nijak nespěchal.

Byl už skoro u východu, když uslyšel Harryho hlas.

"Co máte sakra za problém?"

Snape zavřel oči a dovolil si malý triumfální úsměv a pak se vrátil ke chlapcově posteli. Možná, že by to nebylo tak těžké jak si myslel, kdyby byl Potter snadněji vyprovokován k reakci.

"Ty jsi můj problém, Pottere, jako vždy. Myslel jsem, že i s výší tvého intelektu bys na to mohl přijít." Řekl a znovu si sedl na židli. Prohlížel si chlapce, když mluvil. Zíral nahoru na strop, jeho zelené oči stále jasné ale nehybné, mrtvé. Snape proletěl hlavou nepěkný obrázek mrtvých, nehybných obviňujících očí zírajících na něj na bitevním poli. Zapudil ten obraz pryč. Chlapec byl naživu, jeho oči i když nehybné zařily životem. Nebyly skelné, ještě nic nebylo ztraceno.

"Zíráte na mě, že jo?" řekl Harry tichým hlasem o kterém Snape věděl, že je nebezpečný. Než měl Mistr Lektvarů šanci na odpověď, chlapec pokračoval, do jeho hlasu se vloudil hněv, který byl stále silnější.

"Jste konečně spokojený? Jste šťastný, že mě takhle vidíte? Už žádné toulání v neviditelném plášti, žádné zírání, žádné plány ani dobrodružství! Můžete konečně klidně spát -Profesore- Snape a nemusíte se bát, že vám budu stát v cestě, protože jsem kripl, který ani takhle nebude moct dokončit školu!"

Harry už na konci své řeči křičel. Snape se přistihl, že se znovu trochu pousmívá. Líbil se mu hněv, který viděl i když byl namířený na něj. Hněv prokazoval energii, kterou potřeboval ke vzbouření se, což bude nezbytné aby se nad to Harry povznesl. Situace byla čím dál tím lepší. A protože se Snape nestaral o to, jestli ho má chlapec rád nebo ne, ten obrovský hněv se vysokého, temného muže dotkl jen málo.

"Jistě že jsem neskonale vděčný, protože vím, že takhle budete víc zvládnutelný. Ale ne nejsem spokojený."

Harry se ušklíbl takovým způsobem, který Snape nečekal.

"Proč ne? Aspoň budete mít víc šancí získat Merlinův řád, že?"

Konečně se podráždění a hněv Mistra Lektvarů vyrovnal Harrymu. Naklonil se tak, že byl jen pár centimetrů od chlapcova obličeje.

"Možná že nikdy nedostanu celý příběh toho, jak jsi to udělal, Pottere—ale co má přijít, to přijde."

Harry se znovu ušklíbl a obrátil se pryč od dechu, který cítil na tváři.

Snape byl naštvaný, když si vzpomněl na Blacka, své ztracené vyznamenání, tu nepopiratelnou škodolibou radost, kterou tenkrát viděl v Harryho očích a svou bezmocnost reagovat. Ale jistě.Teď to bylo obráceně. Teď to byl Potter, kdo byl bezmocný. Potter, který neměl na výběr—a mnohem víc krutým způsobem, než si vůbec mohl přát.

"I když je tento rozhovor zábavný, Pottere, nepřišel jsem mrhat časem žvatláním," začal jízlivým, nebezpečným nádechem v hlase který se k Harrymu zřetelně dostával, i když chlapec nehnul ani brvou , "Jsem tu, abych vám něco oznámil.  Pomfreyová mi oznámila, že zítra odtud budete moci být propuštěn. Od zítřka si budete zvykat na svou slepotu. Zítra v 9 vás budu očekávat na famfrpálovém hřišti. Buďte tam včas nebo si pro vás přijdu a čím víc budete vzdorovat, tím těžší to pro vás bude. Jen vás prosím, abyste vzdoroval co nejvíc to jde." Malé pufnutí podtrhlo jeho poslední slova.

S tím Snape odplachtil z ošetřovny jako harpyje, která se spatřila v zrcadle.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další den, když se v 9:15 Harry neukázal, se Snape přihnal na ošetřovnu znovu. Poppy se mu postavila do cesty.

"Severusi, měj trochu slitování. Ten chlapec je stále ještě v šoku." zamumlala. Ušklíbl se a odstrčil ji z cesty, ne moc hrubě, ale rozhodně.

"Víš moc dobře, že žádné slitování nemám, Poppy. A on má něco na práci." Odfrkl si a odpochodoval k posteli, popadl trucujícího Harryho za ramena a postavil ho na nohy. Harry vykřikl hněvem.

"Na to nemáte žádné právo! Dejte ode mě ty ruce pryč!"

Snape se ušklíbl.

"Ty jsi mi to právo dal, Pottere. Kdybys tam byl včas místo toho aby ses tady flákal, ani bych se tě nedotkl. Teď si vezmi něco na sebe. Máš dvě minuty nebo tě odtud vezmu tak jak jsi, v nemocničním županu a bosého." Řekl tím samým věcným, neústupným hlasem, který používal při hodině lektvarů.

Harry trhl rameny a posadil se na postel a tvrdohlavě nedělal nic. Snape nevypadal vůbec vyvedený z míry. Když nic jiného, vypadal nedočkavě, jako kdyby Harryho prosil, aby se neoblékl, tak jak nakázal. Když se Poppy přiblížila, aby chlapci pomohla, Snape zavrtěl hlavou.

"Zvládne to sám až přestane s tím trucováním." Řekl lhostejně. Harry zavrčel.

"Nemůžete mě k ničemu nutit! Kde je ředitel? Ukáže vám!"

Snape se zasmál. Studeným, neveselým smíchem.

"Myslíš, že kdyby mi ředitel nenařídil, že se mám o tebe postarat, že bych se vůbec obtěžoval plýtvat mé vzácné prázdniny bez studentů jako ty, Pottere?"

Harry zbledl.

"B-Brumbál vám to nařídil?"

"Správně, Pottere. Máš neobyčejně dobrý sluch." Snape se ušklíbl a užíval si nový způsob jak může Harryho Pottera trápit, bez toho aby ho v trápilo svědomí kvůli přístěnku pod schody. Podíval se na hodiny. "Máš minutu, než ukážeš své pozadí všem na hradě." Řekl pobaveně a nesnažil se skrýt své očekávání.

Harry se naježil nad Snapeovou troufalostí. Začal kolem sebe šmátrat, aby našel oblečení a pak se zamračil.

"Ani nevím, kdy mám své oblečení."

"Tak používej hlavu, aby ses k nim dostal, Pottere. Je čas, abys začal používat tu věc, co máš na ramenou." Snape pronesl líně.

Harry zrudl zlostí, což kontrastovalo s jeho bledou, nezdravou barvou pleti. Vypadal jako nemocné a naštvané kotě. Snape nevěděl jestli se má smát nebo se podívat jinam. Chlapcovi oči nebyly zaměřeny na jeden bod a mířily jinam, ale pořád dokázaly propalovat Mistra lektvarů. Snape se ušklíbl, ale ne bez potěšení, že bude mít víc možností jak chlapce trápit a schovat to za „zvláštní zacházení“. Harryho chladný hlas ho přivedl zpět do přítomnosti.

"Accio kalhoty. Accio hábit."

Navzdory zklamání byl Snape spokojen Nebelvířan dokáže pořád přemýšlet. Odfrkl si, aby tak ukázal své rozhořčení a tak odměnit chlapce za své snažení.

"Zbývá ti 40 sekund, Pottere. Pak si pro tebe přijdu." Řekl tak znechuceně, jak jen to dokázal.

40 sekund později se vrátil, aby našel oblečeného Harryho, hlavu ohnutou, jako kdyby přemýšlel, ruku na příčce postele a zíral někam do dálky. Poppy Mistra Lektvarů propichovala očima a on nepochyboval o tom, že lékouzelnice chlapci pomohla obléknout i když jasně řekl aby to nedělala. To byl také hlavní důvod, proč šel ven.

Zamručel, aby se k němu obrátila chlapcova pozornost.

"Takže, Pottere. Jsem rád, že jsi pokročil k milníku tříletého dítěte. Pojď za mnou. Je čas abychom začali." řekl, sarkasmus přímo odkapával z jeho hlasu a otočil se, aby odešel.

Začalo to.

Poslední komentáře
30.07.2010 02:28:47: Teda ten Snape je ale parchant, ale asi je to dobře, aspoň Harry přemýšlí...
03.04.2009 22:18:19: Moc pěkné. Snape by mohl být na Harryho milejší, sice je to Snape, ale když vezmeme v úvahu Harryho ...
24.03.2009 18:59:32: Jsem ráda, že jsem tě našla. Víš, že nejde otevřít 2.kapitola?