Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

4.kapitola

Ahoj.Tady je ta slíbená kapitola!

N.

Snape se podíval přes rameno aby nepřekvapeně zjistil , že ho Harry nenásleduje. Zastavil se u vchodu ošetřovny a otočil se. Poppy držela Harryho ruku, aby ho vyvedla z ošetřovny.

"Ne, Poppy."

"Ale, Severusi--"

"S protesty běž za řeidtelem. Laskavě nech Pottera na pokoji a jestli se na to nemůžeš dívat, běž pryč." Řekl suše a ošetřovatelka se nafoukla, ale odešla, bez pochyby aby poslechla Snapeův návrh jít k Brumbálovi.

Harry byl zanechán samotným uprostřed uličky utvořené postelemi, hlavu skloněnou dolů, oční řasy vlhké a rty pevně sevřené do tenké linky. Ruce měl sevřené v pěst a napínal svaly. Ale Snape cítil z chlapce vyzařovat ohromný strach – strach z neznáma. V této chvíli stál Harry Potter uprostřed černého chaosu s žádnou nadějí jak se vyhrabat do bezpečí.

"Jedna noha před druhou, Pottere. Jsem si jistý, že pořád víš jak chodit," řekl Snape ale tentokrát jemnějším a méně výhrůžným hlasem. Harry si odfrkl.

"Nechtěl bych vás zklamat, profesore." Harryho hlas překypoval sarkasmem vyrovnávajícím se Snapeovu. Bylo jasné, co tím chtěl říct: prostě mu nevěřil a minulý týden byl moc napjatý na to, aby se vůbec staral vyjádřit svůj názor.

"Není způsob, jak mě zklamat, Pottere—stejně očekávám, že se moc nepředvedeš. Teď pojď směrem k mému hlasu. Před tebou nejsou žádné překážky."

Harry zatnul zuby a natáhl jednu ruku před sebe, trochu se ohnul a druhou do strany. Snape oceňoval chlapcovu opatrnost. Šoupajíc nohama, pomalu, pozvolna Harry postoupil o pár kroků a pak zastavil. Snape mlaskl netrpělivě.

„No? Pořád tu nejsi?"

Harry napjatě polkl a znovu začal jít v té váhavé stařecké chůzi, rukou šátral dopředu. Potřeboval slyšet Snapeův hlas, jako maják uprostřed noci—i když ten maják nebyl tak úplně vítaný. Ale stejně jako teď mohl vyjádřit svou frustraci, byl stejně tak naprosto oněmělý, když přišlo na jeho přání.

Chlapec nadskočil, když ho najednou pevně uchopila něčí ruka. Vylekalo ho to, ale zároveň se mu ulevilo.  

"Dokázals to, Pottere." Snape se ušklíbl, jako kdyby mu to přišlo legrační, že to zvládl. "A teď, všechno co musíš udělat, je následovat mě do tvého nového pokoje. Budeš sledovat zvuk mých kroků nebo hlasu. Nejsou tu žádné zvláštní překážky a budu tě varovat o schodech." Mistr Lektvarů vypálil instrukce už když začal kráčet v chodbě. Harry chtěl následovat, protože odmítavý hlas Severuse Snapea odezníval a pak by byl Harry uváznul na černé poušti slepoty bez možnosti orientace. Vykročil ven ze známého sterilního nemocničního vzduchu.

Snape byl tak strašně spokojený, že ho Potter bude následovat, jako na ošetřovně, že na chodbě popošel několik kroků rychle a hlasitě. Pak se otočil a čekal až ho bude chlapec následovat. K jeho překvapení v momentě kdy Harry vykročil z ošetřovny, ztuhl jako kdyby byl mu přímo do obličeje svítil reflektor. Polykal, rukama šmátral jen tak kolem sebe a neustále mrkal.

"Tady, Pottere. Pojď směrem ke mně." Snape zavolal a zamračil se. Chlapec takhle nereagoval, když byli ještě na ošetřovně. Harry se pokusil o jeden šoupavý, roztřesený krok, ale pak stáhl nohu zpátky a rychle a zmateně začal vrtět hlavou .

"N- nemůžu. Nedokážu to."

"Samozřejmě že ano, pitomý kluku! Pojď za mým hlasem. V chodbě není nic jiného než vzduch!"

"Já ... kde jste?"

"Nalevo, poslouchej můj hlas, teď nohou--"

"NEDOKÁŽU TO! Běžte ode mě pryč! Chci si sednout! Nedokážu jít sám! Potřebuju pomoc! POMOC!" Harry ustoupil o krok dozadu, oči široce otevřené, hlavu měl zakloněnou nahoru jako kdyby byl pod vodou a snažil se vyplavat nad hladinu.

Snape zavrčel a předstoupil, a Harry se trhaně pokusil ustoupit znovu. Bota se mu zachytila za okraj dveří a on klopýtl a upadl přímo na zadek, kde zůstal, třásl se a suše dýchal.

Když se Snape ohnul, aby chlapce zvedl a supěl podrážděním, že tohle nebylo, podle jeho názoru, zapotřebí, Harry ucukl. Ta náhlá změna ve vzduchu, přiměla jeho tělo reagovat.Ruce vyletěly nahoru, aby chránily hlavu. Vždycky byla tma tam, kde byl bit a vždycky bylo nemožné vidět, odkud přijde rána.

Snape se zarazil. Zašel jsem moc daleko. Krčící se panikařící chlapec, jeho oči nevidící, ale pronásledované nedávnými událostmi mu připomněl přístěnek, krev, zápach... a proto zareagoval. Rozhodně, ale přitom jemně chytil chlapce za zápěstí a dal mu je dolů od obličeje.

"Nikdy si nemysli, že bych uhodil dítě, Pottere—ani tebe ne." Řekl chladně. Nechtěl promluvit tak chladně, ale tentokrát to pro jednou nebylo namířeno na Pottera. Ale ten se stejně otřásl a škubl sebou. Snape podrážděně mlaskl jazykem, ale poprvé cítil soucit. Byl to podobný soucit, který cítil k obětím, které byli ponechány svému osudu, kterým nemohl pomoci.

Ale teď tu nebyl žádný Voldemort ani jeho přisluhovači.Nebyl tu žádný důvod nepomoct třesoucímu se, zlomenému dítěti před ním.

Až na to, že tohle byl Harry Potter, Chlapec-který-zůstal-naživu.

Odfrkl si, když zvedl Harryho, který zalapal překvapeně po dechu, když byl najednou zvednut ze země docela jemně a starostlivě spíš než jako pytel brambor, který má být poté znovu upuštěn.

 „Co se mnou chcete dělat?“ zeptal se plaše. Snape se skoro zasmál.

„U Merlina, chlapče—jak jsi se mohl někdy postavit Voldemortovi s takovou malou kuráží?Nechceš jít. I když bych tě nejradši nechal na zemi třást se jako zkažený rosol, myslím, že to nepřipadá v úvahu. Takže tě vezmu do tvého pokoje.“ Řekl klidně.

Harry byl potichu zatímco ho Snape nesl do jeho pokoje a ten se nepokoušel ticho porušit. Byl příliš zaměstnaný svými myšlenkami. Dnes to skoro přehnal. Měl to trochu víc promyslet. Měl na to jít trochu metodicky. Do lektvarů se také jen tak nenahází všechny ingredience. Pak nemůžete čekat, že vám nevybuchne. Hloupost, hloupost. Metoda. Musí srovnat začátek a zatlačit na Pottera později.

Harry cítil změnu ve vzduchu, když vešli do pokoje. Bylo to tam teplejší, prostoupené teplou, pronikavou medovou a sladkou vůní. Malé závany teplého vzduchu jako by vybízely Harryho, aby se uklidnil a možná že to udělá, až ho Mistr Lektvarů pustí na zem. Což se také hned stalo. Snapeovy ruce jemně otočily víc doprava a podržely ho tam.

 „Teď stojíme ve vchodu do tvého pokoje. Velké okno je napravo. Postel je přímo před tebou a nalevo je židle a stůl a dveře do koupelny. Stihl jsi to všechno nebo to musím opakovat?“ hlas Mistra Lektvarů byl teď víc trpělivý než předtím, ale stále byl kontrolovaný a byl připravený se stát kdykoliv agresivním. Harry rychle přikývl. Následovala dlouhá pauza a ruce se oddělily od Harryho ramenou. Harry začal znovu pociťovat stejnou nejistotu jako předtím když nikdo nekontroloval jeho směr.

„Možná jsi si všiml, že u sebe nemáš hůlku.“ Konstatoval Snapeův hlas zezadu. Harry se ještě po té věci ani nesháněl. Snape pokračoval. „Zatím si ji ponechám. Vrátím ti ji, až budeš schopný se orientovat a chodit po tomhle pokoji bez problémů a až se naučíš chodit k věcem podle sluchu. Musíš se naučit spoléhat sám na sebe a ne na něco, co od tebe může být odebráno.“

Harry polkl, pocity bezcenosti byly pro něj naprosto zdrcující, když se dozvěděl, co musí dokázat. Bude se muset naučit úplně všechno znovu.Dokonce i ty nejmenší věci a přitom každý kdo vidí jen trochu, bude pro něj nadřazený.

„K čemu to bude? Nemůžu nic dělat. Nic nemůžu dělat tak jako předtím. Nebudu schopný mířít hůlkou rovně, natož abych se někomu nebo něčemu postavil.“

 Snape se teď nacházel před křižovatkou. Bylo strašně důležité, co chlapci řekne. Kolik jeho vlastních ambicí, co chce Harryho naučit, mohl odhalit bez rizika, že by ragoval stejně jako před několika minutami?

Otočil Harryho tak, aby byl k němu čelem. Zelené oči zíraly někam do jeho hrudi a pak, když se Snape sklonil, skrz jeho čelo. Položil Harryho ruku na své rameno, aby věděl, že je na stejné úrovni jako on. Harry zamrkal, němý výraz, nejistý, co má očekávat.

„Poslouchej, Pottere. Řeknu to jen jednou, takže bys měl raději dávat pozor. Zrovna teď jsi na tom tak jak říkáš:nemůžeš dělat nic, co jsi dělal dřív a jsi slabý a zranitelný,“ začal neutrálním, kontrolovaným hlasem. Podle Snapea byl ten tón jeden z nejpozitivnějších, které kdy použil k Harrymu Potterovi nebo ke komukoliv jinému. Harryho ramena klesla, když jinak stoicky přijal svůj osud a Snape mohl vidět, že chlapec se každou chvíli může zhroutit do bezedné jámy.Kousl se do rtu. Teď povzbuzení, záchranné lano, kterého se může chlapec držet.

„Nicméně tohle je jen velmi, -velmi- dočasná situace, když si to budeš přát.“ Řekl tiše, skoro šeptal hlasem, který hladil Harryho uši a sliboval nedosažitelné sny. „Jsou tu možnosti, jak se můžeš stát stejně schopným, jako jsi byl dřív a to ve všech stránkách života. S prací a pílí se nad to můžeš povznést. O mých slovech nepochybuj,“ řekl, když po chlapcově obličeji viděl přejít stín pochybností, „protože když já, Severus Snape, Mistr Lektvarů, zanícený odpůrce Harryho Pottera myslím, že to stojí za to věnovat svůj čas momentálně slepému Harrymu Potterovi, musí tam, když nic jiného, něco být.“ Na zlomek sekundy položil Harrymu ruku na rameno a pak se znovu narovnal.Harryho výraz byl netečný. Bylo v něm tolik pocitů, že Mistr Lektvarů nebyl schopný přečíst ani jeden z nich.

Snape znovu ustoupil ke dveřím, pak se zastavil a řekl svým „dělej si poznámky“ hlasem: „Všechno v tomhle pokoji je začarované tak, aby dělalo zvonící zvuk. Když se chceš k něčemu dostat, stačí říct 'Orei' a věc nebo místo, ke kterému se chceš dostat a bude to zvonit, dokud tam nedojdeš.Zkus to, aby bylo jisté, že to funguje.“

Znovu byla pauza a Snape se bál, že Harry nebude reagovat a zůstane tam stát, ale po dlouhé chvíli se chlapec otočil směrem do pokoje a řekl roztřeseným hlasem „Orei Postel.“

Maličký zvonek jemně zazvonil.Snape se díval jak Harry svým váhavým, šoupavým způsobem s rukama nataženýma před sebe, jde ke zvuku. Trvalo mu to přibližně tři minuty, než se usadil na posteli, ale byl tam. Snape pokýval hlavou, když zvonek ustal a otočil se, aby odešel.

"Profesore?" Harryho hlas byl klidnější, ale stále byly znát rozbouřené emoce.

„Ano?“

„Jakou barvu má můj pokoj?“ zeptal se docela potichu a rychle, aby lámání jeho hlasu nebylo tak zjevné. Snape se pousmál.

„Červenou a zlatou, Pottere.Červenou a zlatou.“

Poslední komentáře
30.07.2010 03:25:22: Skvělý, moc se mi to líbí, tak moc, že tady sedim ještě ve tři ráno a čtu :D
30.07.2010 02:55:10: Skvělý, moc se mi to líbí, tak moc, že tady sedim ještě ve tři ráno a čtu :D
17.05.2009 11:39:41: Teda Niko skvělá kapitola přeetla jsem jím, se spožděním sobě vlastním, jedním dechem:) Chtěla bych ...
10.04.2009 14:42:00: Harry je chudák, ale věřím že to se Severusovou pomocí zvládne. Kapča je super, Severus se konečně z...