Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

6.kapitola

Ahoj lidi!
Tak tady je nová kapitola.Koukala jsem že už je to zas docela dlouho co jsem naposled přidala novou kapitolu.Hrůza se mnou je to no :-D Já pokud nemám tu správnou náladu, tak mě k tomu nikdo nepřinutí i když mě to baví :-) No jo no tak už končím.Mějte se a užijte si kapču :-)

O dva dny později, byl Snape překvapený, když uviděl Lupina vejít do hlavní haly s Harry Potterem, který se docela podobal tomu obvykle nesnesitelnému spratkovi namísto zlomeného stínu, kterým před dvěma dny byl.Stislkl zuby a ohnul se znovu ke svému čaji. Jak to ten vlkodlak dokázal?Jak mohl být tak přirozený v něčem, kde Snape pokulhával?Podráždilo ho to na nejvyšší míru, a zhoršilo mu to už tak špatnou náladu.Navíc se něčeho bál.Už skoro čtrnáct dní nebylo od Voldemorta slyšet:žádná volání ani setkání.Dlouhá odmlka nenaznačovala, že by bylo něco špatně, ale Snape se stále cítil divně.Pozoroval, jak Lupin vešel normálně, téměř nonšalantně a Harry ho následoval, hlava se mu nehýbala a byla nakloněná na stranu, jako by poslouchal, a jeho oči nehybné, ale zářící.

Chlapec se zdál psychicky silnější.Tělo také brzy zesílí, pokud bude silný duch.

 „Dobré ráno, Severusi." Řekl Lupin.Vypadal jako kdyby v posledních dvou dnech nespal. Snape s ním nesoucítil.Bylo běžnou praxí, že měl pocit, jako kdyby měl hodně ryb ke smažení, ale malou pánev.

"Když to říkáš.“Zamumlal a podíval se na Harryho.„Jak se cítiš s chozením a zvuky, Pottere?"

Harry se pohnul.Remus učinil celý proces přizpůsobování se orientaci zvukovou hrou.Zavázal Harrymu oči látkou, jako kdyby hráli na babu a pak musel Harry hmatat kolem a najít věci a pak profesora.Nejprve to bylo těžké a on se bál, že klopýtne o nábytek, ale po prvních 20 škobrtnutích, kdy si odřel kolena už na tom nezáleželo a už se tolik nebál Bylo snazší se zavázanýma očima. Harrymu tak připadalo, že nevídí jen kvůli látce před očima a že až ji sundá, bude znovu vidět

Bylo to pozdě v noci, kdy si zapamatoval svůj pokoj dost na to aby nenarážel do věcí, a zdálo se že jeho uším neunikne ani ten nejmenší zvuk a snadno je identifikoval ve své mentální mapě.Bylo to jako stínová reprezentace Pobertova plánku v jeho hlavě.

Harry si byl zase téměř sebejistý, ale něco co se stalo dnes ráno, ho prověřilo.

Znovu ztuhnul, když vyšel ze svého pokoje.Potřeboval Remusův tichý uklidňující hlas a jeho podporu, aby odolal nutkání rozběhnout se zpátky do nyní známého prostředí, jeho svatyně, kde svůj zrak nepotřeboval.

Byla to důvěra, že mu Remus neublíží, co mu pomáhalo držet na uzdě své emoce.Usídlily se někde na dně jeho žaludku v době, kdy došli do Vstupní síně.Cítil, že slyší až moc doře.Cvrlikající ptáci, skřípající nábytek, ozvěna, rachotící okna ... Srdce mu bilo rychle, jeho mozek pracoval přesčas, jak naslouchal přílivům sluchových podnětů a soustředil se na zvuk kroků a šustění pláště Remuse Lupina. Nakonec si téměř přál, aby každý zatracený pták na obloze padl k zemi mrtvý.Jak vůbec přežije s tím vším rámusem v hlavě?Jeho mysl byla tím vším zavalena.

"Na něco jsem se tě ptal, Pottere. Prokaž nám tu laskavost a odpověz, kluku!“Snapeův hlas na něj vyprskl.Trhl sebou spíš kvůli slovu 'kluk', což mu připomnělo lidi snad horší než Snape a než cokoliv jiného.Aspoň jedno plus tu bylo-byl ušetřen Snapeovu pohledu.A Snapeův hlas nebyl tak ohrožující, když nebyl spojen s jedním z jeho smrtících pohledů.

"Uvidíme, pane profesore."Řekl sarkasticky.Byla to ironie že mohl použít to slovo, ale jemu se to líbilo.

Snape se zamračil a bleskl pohledem na Lupina.Vypadal napjatě, ale přitom i docela optimisticky.Ačkoli to Snapea tížilo na to vůbec pomyslet, tak Lupinovi věřil.Přikývl.

"Už jsi měl snídani?"

Harry zavrtěl hlavou.

"Ne, pane profesore."

"Dobrá. Pojď za mnou. Lupine, ty zůstaň tady."

Ten poslední příkaz, který Snape vypálil způsobil, že se Harryho křehké sebevědomí rozbilo jako sklo.Co se stane, až bude s profesorem Snapem sám a nebude tu nikdo kdo by toho muže zastavil, kdyby to Harry nezvládal?

"Severusi, proč ne-"

"Ne.Ty bys jen kluka rozptyloval.Přijď si pro něj za pár hodin."

Harry se roztřeseně nadechl.Remus mu stisknul rameno a pošeptal mu do ucha:

"Neboj se Harry.Dokážeš to.Nenechal bych tě samotného, kdybych si to nemyslel."

Harry nervózně polkl.Pak Remus dodal hlasem téměř příliš tichým, aby ho šlo slyšet, ale přesto to Harry s jeho teď vycvičenýma ušima slyšel: "Věřím ti, a Snape taky, i když by to nepřiznal."

Obraz Snapea s černými třásněmi v rukou a roztleskávačské sukni byl zábavný natolik, aby se Harry usmál a kývl.

Podle pohledu na Harryho tváři, bylo Snapeovi byl jané, že ať kluk myslel na cokoli, nebylo to nic, co by se mu líbilo.Sevřel zuby a vstal.

"Pojď za mnou, Pottere. Když zastavím, ty zastavíš. Když půjdu, tak půjdeš také. Budu tě varovat o schodech a zatáčkách. Zbytek jsi víc než schopný zvládnout sám."

"Ano, pane."zasyčel Harry.Cítil, že Snape byl snadný spouštěč pro jeho frustraci.Ale Remus v něho věřil.Věděl, že za něco stojí a možná, že si to mysleli i jiní.Harry je nezklame dokud ze sebe nevydá všechno, i kdyby to znamenalo Mistra Lektvarů a jeho jízlivé poznámky.

Procházka směrem k třídě kam chtěl Snape jít, byla docela obtížná.Nejprve pořád do Snapea narážel a vysloužil si tím poznámku "Nemotorný, Pottere.Nemotorný. ".Postupem času však do něj narazil jen dvakrát z celkových šesti zatáček-když narazil podruhé, rozhodl se, že použije ruku a položil ji na zeď, aby ho vedla, když půjde.

Snape se podíval přes rameno a na okamžik se pro sebe usmál.Jak daleko ten kluk mohl jít, když si zvykal tak rychle a jednoduše?Bylo to zarážející a to i pro něj.Snažil se, aby jeho hlas zněl neutrálně, když konečně dorazil přede dveře staré nepoužívané učebny.

"Jsme tady, Pottere."

"Kde tady, profesore?"Harry se zeptal docela kysele, ale už začínal mít kontrolu nad svými způsoby, stejně jako začínal mít pocit sebedůvěry.

"Západní křídlo třetího patra, první dveře vpravo. Teď když už to víš, můžeš sem chodit sám každý den."

"Ale -"

"U Merlina, Pottere.Prohledal jsi tenhle hrad víc než kterýkoli jiný student.Znáš tohle místo stejně dobře jako každý jiný.Věř svým instinktům a přestaň být tak otravný, když jsi nejsi jistý." Snape řekl popudlivě, když otevřel dveře a zahnal Harryho dovnitř.

Místnost zapáchala plísní, prach lechtal Harryho v nose. Přestože nemohl přijít na to proč, měl pocit, že strop je vysoko nad jeho hlavou a že místnost je docela velká.Ale pak na to přišel.Snapovi kroky se trochu rozléhaly, proto nabyl dojmu o velikosti místnosti.Harry se usmál.Bylo to čím dál tím snažší.

"První zásadní věc kterou se musíš naučit, Pottere, je třeba mít na paměti, co děje kolem tebe.V okamžiku, kdy budu přesvědčen, že to dokážeš, vrátím ti hůlku a začneme na důležitějších věcech."

Harry se naježil, ale při pomyšlení, že dostane zpět svou hůlku, což znamenalo hmotnější pomoc, byl vztek pryč.Slyšel Snapea, jak k němu přišel.

"Podrž to." A vtiskl mu do ruky něco, co mu připadalo jako chlupatý míček s rolničkou uprostřed.

"Hračka pro psy?"Řekl Harry nevěřícně, když to chvilku osahával.

"Přesně tak."Snape to vytrhl Harrymu z rukou a ustoupil o pár kroků dozadu.Pohodil si s tím a znovu to chytil."Slyšels to?"

"Samozřejmě."řekl Harry trochu podrážděně.

"Dobře."Řekl Snape a najednou hodil míč přímo na Harryho a praštil ho s ním přímo do hrudníku.Harry se zamračil se a poplašeně uskočil.

"Za co to bylo?" vyprsknul.Snape se ušklíbl a přivolal si míč zpátky k sobě.

"Vyhni se, Pottere. Poslouchej jak k tobě letí a vyhni se.Do té doby si budu procvičovat střelbu na terč."

Harry se cítil omámený. How was he to dodge a flying object? Jak se má vyhnout letícímu objektu?

Rring bum.

Míč ho znovu uhodil do hrudníku.

"Accio míč.“Snapeův neúnavný hlas.

Harry měl otevřel ústa, aby protestoval když…

Rring bum.

Míč ho trefil znovu.A znovu.A znovu.

Rring bum.

Do hrudi,

Rring bum,

znovu do těla

Rring bum,

do nohou.Snape se bavil a Harry byl čím dál tím víc naštvanější a naštvanější.

"I když při tom vážně vypadáš úžasně, Pottere,  nepůjdeš odsud, dokud neukážeš nějaké snažení. Poslouchej tu rolničku a ustup od zvuku.Ustup, tak, aby ten zvuk proletěl kolem.“

Rring bum.

Tentokrát zasáhl míč Harryho do tváře. Tak to tedy ne.To nebude pokračovat.

Snape věděl, že Potter byl napjatý na nejvyšší úroveň.Ale on chtěl, aby byl Harry tak naštvaný, že by možná přehlédl zjevné a zachoval by se, jako kdyby neměl žádnou překážku.Hodil míč znovu.

Rrrrrrrrring..... Rrrrrrrrring .....

Chlapec se vyhnul.

"Konečně, Pottere."

Ale u toho Harry neskončil.

"Accio míč!" míč poslušně přiletěl do jeho ruky a hodil ho směrem kde slyšel Snapeův hlas.

Netrefil se, samozřejmě, ale Snapeovi se líbilo, že Harry reagoval tímto způsobem.Nebo alespoň prvních pár sekund.Pak si uvědomil, že chlapec chtěl trefit jeho a to mu nebylo moc po chuti.

"Vynikající Pottere. Teď uskakuj dál." Zavrčel a vyčaroval dalších pár míčků.

Když se blížil ke staré učebně, Remusovo vycvičené slyšení rozeznalo vrčení, cinkání skákání a dunění.Znělo to, jako by tam probíhal zapálený souboj a srdce mu vylétlo až do krku. Přihnal se tam a rovnou do čela byl zasažen něčím, co vypadalo jako gumový cinkající míček.Zamrkal překvapením.

Harry se potil, vlasy v obličeji, oči planoucí hněvem, který byl tím výraznější, protože se jeho oči nehýbaly.Snape se také potil, házel na chlapce asi 3 míčky a přivolával je zpět jako šílenec.

Ale to nebylo to, co ohromilo Remuse.To co ho ohromilo bylo to, že Harry vynaložil veškeré úsilí aby se vyhnul.A i když byl většinou míčky zasažen, párkrát se uhnul.A Remus si byl jistý, že ten počet se brzy bude zvyšovat.

Jednou chytač, vždycky chytač.Hlas Jamese Pottera se ozval pobaveně v Remusově mysli ze vzpomínek na šťastnější časy.

"Hodina skončila.Zítra tady, Pottere. 9 přesně. Ne abych si pro tebe musel přijít." Snape prskl a vyhnal se z učebny a zanechal sinalého Harryho do utěšující péče Remuse, který měl sto chutí zkusit hodit míč Harrymu a vidět, co se stane.

Snape vešel do sklepení, pohodil svůj plášť na křeslo v jeho osobní komnatách. Byl unavený a mračil se. Nalil si sklenku brandy, aby popřemýšlel o Harryho chování a reakcích a o tom, zda by měla být jeho starost o zářijový termín trošku uklidněna.

Nedostal příležitost.Sklenice brandy se roztříštila u jeho nohou jak sebou jeho ruka škubla.

Znamení zla volalo a Snape neměl jinou volbu, než jít.Oblékl se svůj smrtjedský oblek, hůlku zastrčil do koženého pouzdra, v duchu se pomodlil a šel k okraji bradavických pozemků a Přemístil se.

*** ***

"Ta chvíle přišla moji věrní Smrtijedi. Vše je nakonec tak jak má být. Zrádce je chycen."Voldemort oznámil klidným, vítězoslavným a chldným hlasem.Snapeovo srdce vynechalo několik úderů.Bude popraven?

Dva maskování Smrtijedi přivedli nehybnou postavu.Snape cítil jak jím projela úleva a slabost zároveň.On nebyl ten zrádce o kterém se mluvilo.

Byl jím Igor Karkaroff.

Snape upřímně doufal, že byl muž již mrtev.

Nebyl.

 "Prosím, můj Pane," zafňukal muž, jehož tvář byla už krvavá a jedna ruka rozdrcená. "smiluj se."

 Snape zavřel oči. Prosit o slitování bylo u Voldemorta nejlepší způsob, jak žádné nedostat.

 Voldemort přišel Karkarovovi a pohladil muže po tváři dlouhými, vychrtlými prsty.

"Ukážu ti slitování, Igore ..." řekl, když luskl prsty a muž byl vymrštěn nahoru. Tom Riddle se příšerně zašklebil. "... později."

A někde v Bradavickém hradu, se Harry Potter vymrštil na posteli a rozkřičel se.

Poslední komentáře
16.08.2009 00:40:13: Jééé, Caroli, ani nevíš jakou radost jsi mi udělala pokračováním. Tahle povídka je moc krásná. Chtěl...
05.08.2009 16:26:19: Ahojky, tahle povídka je super, ale nikde jsem tu nenašla odkaz na originál, což mě mrzí... jinak sk...
01.08.2009 16:07:00: Povedená povídka i překlad...jen tak dál, nemůžu se dočkat pokračování
21.07.2009 02:05:49: pěkný. Teprve teď jsem se odhodlala přečíst si tuhle povídku, protože slepota mě dost děsí, ale jsem...