Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

8.kapitola

Poté, co jsem si včera a dneska přečetla vaše komentáře (všem komentátorům tímto děkuji), rozhodla jsem se, že vás nemůžu nechat zase tak dlouho čekat a dala jsem se do překladu.Překlad šel rychle a tak to sem dávám.Doufám, že vás kapča bude bavit tak jako mě.

PS:Chtěl tu někdo proklít Severuse?No máte to mít ;-)

"Přestaň se mračit, Pottere, a radši věnuj tu energii do tvých neuspokojivých sluchových výkonů," zavrčel Snape, jeho myšlenky běžely jako o závod, jak by to pro kluka mohl učinit snadnější. I když nenáviděl tu myšlenku, že by něco Harrymu Potterovi usnadnil, byl si vědom toho, že to, co po teenagerovi chce, není vůbec nic jednoduchého. Byl docela překvapený, když viděl, že se Harry dokáže vyhnout dvěma gumovým míčkům tak brzy.

Ale čas letěl. Potřeboval vrátit chlapci hůlku tento týden, jestliže ne dnes. Ale jak řekl Potterovi-to se nestane, dokud se nevyhne všem třem míčkům, což bude podle Snapeova názoru dostatečný důkaz klukovy připravenosti a schopnosti neztuhnout, kdyby se ocitl v situaci, kde bude moci použít jen 4 smysly. Harry zasténal, pak se dvakrát nebo třikrát zhluboka nadechl a mumlal si 'ať mě smysly vedou…uklidni se….no tak, uklidni se...'.

Snape si pro sebe přikývl a mlaskl, to byl jeho obvyklý signál, aby v hodinách přitáhl Harryho pozornost.

"Dobrá, Pottere, jestli jsi skončil s tím sebenapomínáním, chvilku poslouchej. Nebudu na tebe ty míčky chvíli házet. Jen stůj tam kde jsi a všechny tři poslouchej. Nebo toho po tobě žádám moc?" pronesl líně, aby se ujistil, že se zapojí chlapcova tvrdohlavost a pomohla mu při soustředění. Odhodlaný stisk zubů profesorovi postačil.

"Tak dobře. Poslouchej." Řekl a začal házet míčky přes místnost a zpátky, nechával je znít v tichu, aby se tak zvuky dostaly chlapci do podvědomí a také aby uvolnil trochu napětí o kterém mluvil s vlkodlakem. Samozřejmě by Lupinovi nikdy nepřiznal, že vzal jeho připomínku vážně…

Harry naslouchal zvukům tří míčků, třem téměř identickým, ale přitom jemně se odlišujícím zvonkům a v duchu si nakreslil jejich dráhy ze Snapeovy ruky a zpátky, přitom pravidelně oddechoval a zkoušel se co nejvíc uklidnit. Čtyři dny po procházce s Rámusem pokročil jen o malý kousek, kdy se dokázal třem míčkům vyhnout jen jednou či dvakrát.

Když míč mířil přímo k němu, jak Harry přemýšlel a poslouchal, ukročil do strany, instinktivně se sklonil, aby nechal druhý profičet kolem, pak se otočil doleva kvůli třetímu a uskočil znovu dopředu, aby se vyhnul míčku, který se k němu vracel…

...Potterovi trvalo něco kolem 5 minut, aby si uvědomil, že to konečně dokázal. Tohla byla jedna z mála situací, kdy se Snape cítil, jako kdyby poskakoval do rytmu vítězného tance a přitom opakoval 'Ano!'. Cítil opravdovou spokojenost, když viděl Potterovu přizpůsobivost a instinkty, teď když na něj znovu bez varování začal házet míčky.

Ten zatracený vlkodlak měl pravdu!

Harryho nadšené výkřiky přivedli profesora do řádného stupně obezřetného uznání, nechal míčky zmizet a trpělivě, asi minutu, čekal, až a se Potter vyřádí, když teď překročil jeden z nejtěžších milníků, který musel kdy překročit ve svém tréninku.

"Už jsi skončil s oslavováním, Pottere?"

Chlapec se otočil tváří k temnému muži, zubil se a přišel blíž, následujíc hlas profesorova hlasu. Nastavil ruku, jako kdyby čekal, že něco dostane. Snape povytáhl obočí. Věděl, že Harry čeká na hůlku, ale stejně váhal, když mu jí teď měl přenechat. Ne že by se nějak radoval z toho, že mu jí odepíral, ale necítil se ještě úplně přesvědčený, jestli je Harry připravený zvládnout magii v plném rozsahu, v jakém ji používal předtím. Snape byl člověk, který si vždycky vše ověřoval dvakrát.

Odfrkl si a řekl pomalu ke chlapcově rychle opadajícímu usměvu:

"Saháš pro něco konkrétního?"

Harry se zamračil a řekl velmi kontrolovaným a obezřetným hlasem:

"Moje hůlka, Snape. Chci ji. Vyhnul jsem se míčkům; celou domu jsem dělal, co jste po mě chtěl. Teď chci zpátky svou hůlku."

"A co se stalo s 'Professorem' Snapem? Myslíš, že dosáhneš svého drzostí?" Snape pronesl líně a zkřížil ruce na prsou, když Harry přišel ještě blíž, to zjištění, že mu Snape přece jen možná hůlku nevrátí stisklo jeho srdce jako studená, přízračná ruka.

Zhluboka se nadechl, oči mu potemněly zadržovaným hněvem a řekl hlasem, který vždycky používal ve třídě, když hořel touhou Snapeovi nadávat a neudělal to, protože se bál sražení bodů:

"Prosím, Profesore Snape, chtěl bych svou hůlku zpět."

Snape se usmál neveselým pobavením. Experiment, který si formoval v hlavě se začínal realizovat.

"Ne." zabručel, skoro hravě. Harry zatnul pěsti.

"Slíbil jste to."

"Nepamatuji se, že bych ti něco slíbil." Snape se díval na chlapce se zaujetím a přemýšlel, jak ho chce mladý Nebelvír přesvědčit, aby mu Snape dal něco, o čem nebyl docela přesvědčen, že je připravený.

"Musíte mi ji dát." Harryho nehybné oči zíraly někam skrz profesorovu hruď, třpytily se formujícím se plánem stejně jako spalujícím hněvem. Snape stál pořád na stejném místě a poklepával si prsty jedné ruky o druhou, jak byli založené.

"Pro tebe 'nemusím' udělat nic, Pottere."

"Oh, ale ano, Profesore Snape. Opravdu mi musíte dát zpět mou hůlku..." usmál se Harry hadovitě, jeho zelené oči jako oči kobry, které ztratily svou aktivitu jen proto, že nedokázaly zaostřit.

Snape se ušklíbl.

"Laskavě mi vys--"

Najednou si všiml, jak blízko a nehlasně k němu Harry přišel, ale bylo příliš pozdě. Chlapcovy ruce se vplížily na Snapeovu ruku, která klepala o druhou a bleskovou rychlostí našly kožené pouzdro na hůlku ve Snapeově rukávu--

-- a profesorova hůlka byla v Harryho rukách.

Harry se zazubil, naklonil hlavu na stranu, když uskočil dozadu a namířil hůlkou na Snapea a svázal ho, aby neměl šanci dostat se pryč. Celá záležitost trvala meně než 5 sekund.

Snape byl strašně naštvaný, ale zároveň hrozně potěšený a málem nezachytil Harryho slova skrz své myšlenky o tom, jak schopným se Harry stal a jak ho to zahřálo u jeho obvykle studeného srdce-nebo to možná byl palčivě bílý vztek z toho, jak se k němu jeho student choval, co se přimísil do tohoto pocitu.

"... teď už to vidíte, profesore Snape?" řekl Harry stejným líným hlasem jako sám Snape.

Snape stiskl zuby a zavrčel spíš pro Harryho spokojenost než pro vyjádření svých pocitů.

"Na Nebelvíra máš velké štěstí, že je léto, Pottere, nebo by se tvá kolej nevyhrabala z posledního místa aspoň dalších deset let z těch všech bodů, co bych odebral. Jaký monstrozně ohavný čin-napadnout profesora! Tvá troufalost zašla příliš daleko!" zakřičel na Harryho a cítil se bezpečně, když jeho hlas neprozradil pravý výraz jeho obličeje. Harry se na konci skoro mračil, načež Snape přestal křičet a začal věcným tónem:

"Svou hůlku najdeš ve svém pokoji na posteli, samozřejmě. Jak hloupé pomyšlení, že bych si ji nechal. Teď mě pusť nebo ti –přidělím- školní trest bez ohledu na to, že máš prázdniny."

***

Harry miloval svou hůlku víc než své koště, které stále zbožňoval. Ale jeho hůlka mu dala něco, o čem si myslel, že už nikdy nezíská.

Svobodu.

Bylo v tom víc, než že ji držel a ona ho vedla na různá místa, že už nemusel počítat kroky, dávat pozor na detaily, zvuky, mohl si užívat jemné změny ve vzduchu bez toho, že by se musel bát, že narazí do zdi. Cítil se ochráněný-jeho úspěch se Snapem mu opět dal sebevědomí a to víc než uhýbání míčků.Byl tak hrozně rád, že došel do nové úrovně svých schopností, že si ani nebyl jistý jestli pořád nenávidí toho mrzutého, umaštěného pitomce-samozřejmě od něj nemohl očekávat nic jiného než peskování a hrubost, ale-přece jen ho trénoval. Popostrkoval ho dál a dál až za jeho hranice. A jednou, kdy si Harry myslel, že je zničený a všechno je ztracené, nezvedl ho snad a nezkoušel ho podpořit tím jeho hrubým a nešikovným způsobem?

Harry se usmál. S tímhle úsměvem ho do Brumbálovy pracovny viděla vejít Minerva McGonagallová, jistým krokem a (Merline!) sebejistý, jako vždycky býval. Ředitelka Nebelvírské koleje dovolila svému pohledu sjet na Harryho pravou ruku, která byla stále zavázaná obvazem, který naznačoval zjizvenou, slabou tkáň pod ním. Podivovala se síle, kterou chlapec ukazoval. A ve stejnou chvíli se cítila zahanbena, že její oči byly zarudlé a její srdce planulo zármutkem a zoufalstvím.

"Dobrý den, Harry." Řekla svým upjatým způsobem a Harry se k ní pootočil. Oči mu trochu směrovaly do prava ale byly jasné a okouzlující jako vždycky. Chlapec byl hubenější, všimla si, víc vypracovaný než si myslela, že tak hubená postava může být a trochu vyrostl-nebo to bylo možná kvůli tomu, že se nehrbil. Jeho obličej nesl známky napětí a bolesti a všechny emoce, které, jako kladivo a kovadlina, formovaly duši do mistrovského díla.

Podivila se.

Harry se usmál a pokýval hlavou a spustil hůlku dolů.

"Profesorko McGonagallová. Rád vás vidím."

Brumbál přetékal pýchou a neodvažoval se myslet, co přinese tento rok. Oči mu zářily, když řekl vesele:

"Harry, profesorka McGonagallová se do Bradavic vrátila o něco dřív-pomůže ti zvládat psaní, abys zvládal vyučování. I když Kouzelné Formule učí profesor Kratiknot, myslím, že si ty a Minerva užijete víc zábavy."

Brumbál pokynul McGonagallové, která si odkašlala a zvedla pár dopisů.

"Začneme hned, Harry, se způsobem, jak číst z dopisů a knih, kromě toho tu máte dopisy od slečny Grangerové a pana Weasleyho."

Harry zesinal, všechna barva se z něj vytratila. Zapomněl na své přátele a fakt, že vůbec nevěděli o jeho novém stavu. Co má dělat, co říct? Bude se k němu Ron chovat jako k invalidovi a Hermiona propukne v pláč? Budou se na něj dívat jako na nebezpečného nebo slabého?Zapomenou na Harryho a budou se k němu chovat jako k úplně jinému člověku?

Brumbál přešel k Harrymu a opět se dotkl jeho ramene. A znovu to mělo ten uklidňující účinek a pomohl mu se uklidnit.

"Pan Weasley a slečna Grangerová neví nic o tom, že jsi teď v Bradavicích a ne v Surrey. Myslel jsem si, že je na tobě, říct jim to a jakým způsobem to udělat."

Harry se kousl do rtu a přenesl váhu na druhou nohu. Přešel si rukou přes vlasy a řekl:

"Já... nejsem si jistý, co bych jim měl říct... a co... se stane."

Dumbledore přikývl a chvilku se zamyslel. Pak se usmál.

"Myslím, že máš tak za týden narozeniny. Je to příhodné k tomu, abys měl malou párty. Profesorka McGonagallová ti samozřejmě pomůže s korespondencí, dokud to nebudeš schopen udělat sám. Je na tobě jestli dáš přátelům vědět před narozeninami nebo až o nich."

***

"Co budu dělat, Remusi? Tím myslím…nesnesu lítost v jejich hlasech. Nechci aby truchlili, jako bych zemřel a já vím, že budou." Harry nepozorně přecházel po pokoji. Vypadalo to, jako kdyby viděl-znal své pokoje tak dobře, že se nepotřeboval soustředit kam ho podvědomí vede.

"Nemůžeš se vyhýbat jejich reakcím, Harry. Budou smutní a naštvaní, jako jsi byl ty, ale pak uvidí, že to není konec, jako sis to uvědomil ty." Řekl Remus a zatřásl se, když pomyslel na Siriuse. Přemýšlel jestli Harry pomyslel na svého kmotra na útěku a jeho nevraživosti vůči komukoliv, kdo chtěl Harrymu ublížit.

"Tak fajn...," polkl Harry a zhluboka se nadechl když přešel ke stolu a sednul si. Vytáhl kus pergamenu a vyhladil ho, aby nebyl zkrabacený. Vytáhl hůlku a elegantně s ní mávl.

"Scribulus." Přikázal a jak začal diktovat, na povrchu se začala objevovat inkoustová slova.:

"Milý Rone,

neodpověděl jsem hned, protože jsem si musel promyslet co a jak ti mám říct. Mám dobré zprávy a špatné zprávy. Začnu špatnými. Prosím tě, abys ten dopis dočetl a dostal se i k těm dobrým, ano?

Možná, že sis všiml, že to není napsané mým písmem. Je to proto, že to diktuje s pomocí kouzla, co mě naučila McGonagallová. Nevím, jak jinak to říct, takže prostě: Jsem slepý, Rone. Nechci mluvit o tom, jak se to stalo, takže se neobtěžuj ptát, ale jsem slepý. Tohle jsou špatné zprávy.

A teď ty dobré zprávy: Už nikdy nepůjdu k Dursleyovým. Všichni mi hrozně moc pomáhají-dokonce i Snape! Nevěřil bys tomu ale ten hrubý pitomec mě naučil pohybovat se volně a být ve střehu s různými věcmi a tak. Brumbál mě nenechá ztratit naději a McGonagallová mě učí, jak zvládat věci s učením, což je jako pro děti ve srovnání s lekcemi od Snapea, to mi věř.

A další dobré zprávy: Náš nový profesor Obrany bude profesor Lupin! Od začátku tu byl se mnou a zůstane, aby nás tenhle rok učil. Slyším ho polykat a popotahovat, zatímco diktuji. Vsadím se, že je teď celý naměkko." Usmál se Harry vřele a zlehka, jak se zastavil aby slyšel Remuse lépe, který dělal vše pro to, aby ho emoce neovládly, když poslouchal Harryho psát svůj dopis. Nevěděl, zda cítil pýchu, žal nebo hněv nebo všechno najednou. Harry pokračoval.

"A ještě víc dobrých zpráv: V Bradavicích budu mít opravdovou oslavu a všichni jste zváni. Brumbál by to tak stejně zařídil a mě se stýská. Přijď prosím a nebuď kvůli mně smutný. Já nejsem.

Uvidíme se brzy!

Harry"

Harry ukončil kouzlo, zkopíroval dopis a oba dva složil. Jeden adresoval Ronovi a druhý Hermioně. Polkl a povzdechl si, zatímco přemýšlel.

"Stýská se mi po Hedvice, Remusi. Myslíš, že by mohli poslat ty dopisy po ní?" zeptal se. Nebyl nadšený z toho, že nebyl první kdo ty dopisy dostal.

"Je v Sovinci a čeká až ji někdo zavolá." Usmál se jemně Remus, když viděl jak se Harry rozzářil, vstal a namířil hůlkou na dveře a řekl: "Directa Owlery."

Remus se pousmál, zatímco seděl v prázdném Harryho pokoji. Zavřel oči a opřel se. V tomto pokoji byl opravdu klid a mír společně s bolestí, se kterou pomáhal bojovat synovi svého přítele.

Doufal, že nakonec tu zůstane jen ten klid a mír.

Poslední komentáře
15.10.2017 01:34:39: Parádní povídka, můj velký obdiv Harrymu
22.10.2009 11:19:34: No tak, brouku, prosím, škemrám, další kapču. Tuhle rodinku prostě baštím.smiley${1}
28.08.2009 15:09:38: Je až neskutečné, co se Harry za tak krátkou dobu dokázal naučit. Děkuji ti, za vynikající překlad p...
26.08.2009 13:53:26: Krásná kapitolka, jistě si Harry užíval svou převahu nad Sevíkem. Jsem ráda, že je na něj Sevík hrdý...